Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. :-) 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. :-D

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. :-D

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! :-)

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě :) aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek :-)

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

Napsat komentář: Krcmic.cz Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 864 komentářů.

  1. goman07:56 dne 29.8. 2012 napsal/a

    Hezký článek :-) .. jen tedy po dlouhé době pekelně dlouhý :-D … mám radši kratší články, které mají například pokračování :-)

    1. michelllin12:26 dne 29.8. 2012 napsal/a

      Je dlouhý, protože to měl být návod, záměrně jsem to drobit do menších částí. Myslím, že ti, co tento článek budou číst, tak jsou většinou právě po rozchodu, čili hádám, že nechtějí číst takové ty obecné rady, ale hledají polopatický postup od někoho, kdo něco podobného zažil se vším všudy. Aby to nebylo jen psáno z mého pohledu, zároveň jsem připojil rady jiných, které snad dalším pomůžou v tom, co mají (a nebo nemají) po rozchodu dělat, jak se zachovat atd. Pro každého je rozchod bolestivý (zvlášť ten první). Ze začátku se v tom člověk utápí. Ale jak se říká – čas vše vyléčí – chce to jen vytrvat, nebýt slaboch a jít dál. Protože hned za dalším rohem čeká jiná a daleko lepší kráska – a když se člověk utápí v minulosti, tak by ji mohl lehce minout. A to by byla obrovská škoda, ne?

      Spíš jsem doufal, že právě čtenáří délku článku ocení:-) Pokračování bude, neboj – snad dnes, do konce týdne určitě. Chci už na blog psát fakt jen v případě, až budu cítit, že mám, co říct. Což bylo teď. Mám připravenou sérii článků, chtěl bych pak dopsat návody na balení, je v tom ukryta spousta historek, na které vzpomínám hrozně rád. A sepisovat to – to je pak ještě větší zábava.