Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hello 908

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. 🙂 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. 😀

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. 😀

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! 🙂

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě 🙂 aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek 🙂

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

  •  
  • 110
  •  
  •  

Napsat komentář: Pete Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 908 komentářů

  1. Zita21:59 dne 17.8. 2017 napsal/a

    Zdravím, perfektní text, hodně jsem se nasmála a pobavila..několikrát:)) díky za to..mám za sebou rozchod s dlouholetým manželem, dvě děti, společný dům..před půl rokem mi oznámil, že chce žít s naší společnou známou, se kterou měl rok intimní vztah…peklo to bylo..všechno, co bylo napsáno sedí, pořád sem se z toho nevyhrabala..ale už sem dál než na začátku…brzdí mne jen to, že se pořád doma snaží pomáhat a já už bych ráda, aby mi zmizel ze života..ale u článku jsem se skutečně skvěle pobavila:))

  2. Tom (Gh61)23:09 dne 13.8. 2017 napsal/a

    Tak v tom taky lítám (bude to týden).
    Pomalu to bude týden. Mám projité snad všechny články o rozchodech a ženských tady na blogu. Hodně pomáhají. 🙂

    Až tak, že pomalu druhý den jsem si říkal, že to mám srovnané a můžu dál. A vono zase houno. 😀 Jak se tady někde píše – jako na houpačce, další den na hovno, další s kámošem – dobrej, pak zas na prd, ráno na píču, přes den fajn, večer tragédie. Prostě peklo.

    Milionkrát čteš „hlavně jí nepsat, neotravovat“, ale sílu na to nemáš, sakra vždyť je to první pořádnej rozchod po 6 letech vztahu.
    Takže jí píšeš, ona odepíše (někdy dokonce napíše první) na jednu stranu Tě to uklidňuje, protože si máš s kým pokecat a trochu to připomíná starý dobrý časy. Na druhou stranu Tě to štve, protože ona už je někde jinde, chce Tě vytěsnit ze svojí hlavy (možná už je s jiným, ale na to Ti neodpoví – sakra proč se jí vůbec ptáš?). Ale stejně v každé odpovědi cítíš (spíš jen chceš cítit) naději (která tam není – to už jsi tady taky četl).

    Mě osobně pomáhá něco dělat, posilka byla zmíněná, podnikat věci s kámošema + dělat nové věci, které Tě předtím nenapadly. Jenže to funguje, než si ,ty blbec, zase vzpomeneš na ní a řekneš si „proč jsme tohle nepodnikli nikdy spolu?“. Najednou si uvědomíš, že to nejsou jenom drobné chybky, které jsi dělal, ale vlastně celej vztah trochu umíral a proto ona otočila svoje srdce na jinou světovou stranu.

    Teď už to všechno víš, chceš to napravit, ale nejde to, čas nevrátíš. Jí nevrátíš. Takže čteš dál…
    A zajímají Tě části, kde se píše, že se k sobě třeba vrátíte (za pár let? :O), tak pár let se Ti čekat nechce. Pak čteš dál, že najdeš někoho lepšího – no těžko žejo (ale po těch pár dnech je to jedna z věcí, co Tě drží nahoře). Čteš ty příběhy lidí, kteří potom někoho našli a jsou šťastnější – tak snad! 🙂 No a pak ta otřepaná fráze, že „čas všechno zahojí“ – to asi bude pravda, ale zrovna ten čas Ty nemáš (teda alespoň si myslíš, že nemáš – nechceš mít), protože kdo by se chtěl trápit až do té doby, než to samo přejde.

    ====

    No nic, původně jsem psát komentář vůbec nechtěl, ale inspiroval mě komentář od elju – pode mnou.
    Strašně se mi líběj pasáže, kde píše, že Pokud se Vám to děje poprvé tak to na 100% nedáte a budete se ponižovat jak ocasi…. To je to, jak se právě cítím. Mám to tu prolezlý a vím, co bych asi měl dělat a že mi to pomůže se přes to rychleji dostat, ale to podělaný srdce to neví a tak to nedávám a píšu jí, dávám si naděje, idealizuju si jí, chci jí zpět a dalších milion věcí, které nemám dělat, ale dělám.

    Takže kdo je na tom stejně, lidi neciťte se blbě, prostě to tak je. Někdy se to nedá a člověk jedná emotivně – nejsme stroje, ne?
    Jinak text nahoře berte tak, že to píšu sám sobě, ale taky Tobě, protože vím jaký to je.

    No, zkusím sem zavítat až (no spíš jestli) se někdy budu mít lépe (třeba mít tu novou lepší vyvolenou) a hodit sem nějaký další komentář, protože to je věc, která mi pomáhá ještě víc než ty příspěvky na blogu – to že vím, že tu jsou lidi, kteří na tom jsou minimálně stejně a rád si přečtu jejich příběh a ztotožním se s nimi.

    Takže lidi pište komentáře, pomůžete tím sobě i ostatním. 🙂

  3. elju09:49 dne 12.8. 2017 napsal/a

    Zdravím,
    V prvé řadě chci ocenit dobrý článek. Není co vytknout a rád bych přidal své postřehy.

    Je mi 26 let, takže vlastně ještě vztahové štěně, ale měl jsem na ženské vždycky štěstí v tom, že se kolem nějak točily. A vyrůstal jsem v ženském koletivu.
    Takže jsem si prošel tolika situace a rozchody…

    V 16 jsem se poprvé zamiloval, a byla to ta typická letní láska, první sex se zkušenější ženskou a samozřejmě, jsem byl jen její převozník ze starého vztahu. Takže rozchod. V té době samozřejmě šok a celé jsem to přirozeně nechápal. Byla to nádherná žena a občas na ní kouknu na FB, zavzpomínám a vždycky mám takový hřejivý pocit, že to byly skvělé 2 měsíce. Prostě jsem Jí za to vděčný. O bože Já naivka 😀

    Stím souvisí i přístup k ženám. Nikdy jsem ženě neřekl, že je p***, kráva a další věci. Vždycky se snažím chovat slušně a tak nějak nad věcí. Poděkuji za ten čas, protože ten si nekoupíte a i když byl vztah plně nahovno, nikdy to není ztráta času, protože Vás to vždycky posune DÁL! NA TO MYSLETE.
    Věřte mi, často jsem v ženském kolektivu a když slyším co si ženy občas povídají o rozchodech a bývalých a nebo současných přítelích jak se chovají vlastně hrubě, tak věřte mi že jak potkají někoho trochu galantního(ne hodného!!!), tak jim hned bliká kontrolka v dobrém smyslu.

    Poté odstupem času, po rozchodu až opadnou emoce, tak můžete chodit s hlavou vztyčenou, protože jste dobrý chlap.
    Představte si, že při rozchodu a pak po několik měsíců své EX nadaváte do čehokoliv, terorizujete ji atd. Jak se Vám pak bude spát až to všechno odezní? Musíte pochopit, že to neudělala schválně, aby Vám ublížila…ale to je na delší psaní. Proto nelamte nad ženami hůl!

    Je to stejné když jsem neposlouchal učitelky na základce a pořád je nějak terorizoval. Pak je po 10 letech třeba potkáte na baru a přitom jste už úplně jiný člověk, ale tohle Vás prostě mrzí. Tak ji pozvete na skleničku a ukážete ji že jste už hodný kluk, třeba v posteli 😀
    Další věc je, že ženské si opravdu říkají vše mezi sebou. Věřte, že mezi kamarádkami se to bude řešit. Budete piča i u holky, která si po večerech strkala kaktus do víte kam a myslela na Vás.

    A jak z toho všeho ven? Vše je popsáno nahoře. Ale opět přidám svůj návod.

    Samozřejmě opět záleží na situaci. Já nemám děti, společný barák, rozvod jsem řešit nemusel. Ale ono je to všechno podobné, všechno to bolí.
    Pak záleží… měl jsem rozchody po roce, a ty byly jiné, než třeba ted po 6 letech, poté záleží jak jste oba dospělí. Já měl jen jednu hysterku co mě ještě otravuje po 5 letech doted a je vdaná… 😀

    -První věc je, že aspon 1 týden budete úplně mimo. Já tomu říkám mad week. Serte na kámoše, serte na vše. V práci uděláte pěkné hovno, budou se Vás ptát co se děje. Já ten první týden jsem zavřený doma jako mnich, který nabírá sílu na nový život. Taková reinkarnace. I toho Gota si pustím každý večer, brečím, směju se, emoce lítají nahoru dolů. To je týden kdy mám krámy a Vím jak se asi ženská cití 😀 Ještě že je to jen párkrát za život 😀

    -Bude nutkání psát své ex. Upřímně v návodech jsou věci jako nepsat atd. Já řeknu jedno. Tohle dodrží jen lidé co si už něčím prošli a Ví jak to chodí. Pokud se Vám to děje poprvé tak to na 100% nedáte a budete se ponižovat jak ocasi, budete řízení srdcem a rozum si dá pauzičku na pár měsíců. Budete chtít vysvětlení!? Budete nosit růže zatímco ona už šuká s jiným někde zrovna v ten moment…Jo to bolí ale takový je život.
    Budete se muset v tom vymáchat a nabít si hubu. Vy to vlastně budete chtít udělat. Tak do toho. Hlavně budte slušní a berte to s nadhledem(ale to se asi v téhle situaci lehko říká) Pokud ji nachytáte jak má cizí ocas v puse 😀

    Život je nadherný v tom, že jednou můžete být Vy kdo bude ten ocas strkat do její pusy zatímco její EX bude bušit na dveře. Musíte to brát takhle. Vy jste momentální obět ale jednou se to otočí a obět bude někdo jiný, to je koloběh života a ten musíte přijmout.

    -Doporučím v dnešní době omezit kontakt na FB. Zkušení už vědí, že zvyšování tlaku docela škodí. Prostě neřeště co dělá. Má se líp? Tak jí to sakra přejte. Možná jste byli takoví kokoti, že je dobře že se s Váma rozešla. Ted je na Vás se polepšit, poučit a být princem pro jinou, která se jednou objeví. A nebo Vás osud zase dá dohromady až se oba poučíte kde byla chyba. To ukáže čas.

    -Taky doporučím omezit okruh přátel, hlavně těch společných. Není moc příjemné, jak Vám váš dobrý kámoš oznámí, že docela dobře šuká 🙂

    -Smůla pro nás muže je, že ženy jsou neustále pod tlakem, pořád je někdo otravuje a loví. V práci, na FB nebo prostě někde. Ale pokud Vás milují tak jim je nějaký lofas u prdele(pokud neslibí cestu kolem světa a nové CLS :D) Divíte se pak, že krátce po rozchodu jsou schopný opíchat snad půlku města? Nedivím se, prostě už nemají zábranu, citově je nic štvát nebude. Většina ženských mi potvrzuje, že během těhle avantýrek jsou emočně úplně na 0, takže se do těhle převozníků většinou nezamilují. Což je malá útěcha pro Vás 😀 Jenže jednou se jim to stejně podaří že 🙂

    -Po týdenním truchlení byste měli začít něco dělat. Většina chlapů začne cvičit. Jde se ostříhat. Solárko atd. Nějak podvědomě chceme být vlastně někým jiným. Ne, pokud jste kokoti, tak kokotský účes Vás udělá tak max větším kokotem. Ale ostříhat se běžte 😀 Pokud chcete zapadnout do migrantské vlny tak i to solárko doporučuji. 😀 Můžete třeba změnit šatník, koupit si nové hodinky co jste vždycky chtěli atd. Ale o tom to není, musíte se změnit ne na povrchu ale uvnitř sebe.
    -Opravdu se zaměstnejte, cvičte, pokud máte jako Já už koníčky z mládí tak jedině dobře. Hraju fotbal, jezdím často na kole, posilovna. Vlastně jen přidáte více energie do těchto koníčků a třeba si najděte ještě další. Já chci začít chovat včely 😀 (a pak je naučit útočit na ex).
    -Tím pádem se dostanete mezi lidi ne tím, že musíte do společnosti, ale prostě kvůli toho koníčku, takže trochu odpoutáte od sebe tu zavislost, že to je kvůli rozchodu.
    -Tady už je fajn, když máte někoho ským si pokecáte. Já měl vždycky štěstí na to, že mi kámoši ženskou chtěli opíchat tak takovým se nesvěřujte. Musím ale říct, že časem se nad tím spolu zasmějete někde nad skleničkou 😀
    -Dále….makáte na sobě, makáte na tělu, a hlavně na duši. Po rozchodu, hlavně po těch prvních, jsem vždycky rozhodil sítě hned co to šlo, začal randit a šukat. Je to dvousečné. Já to upřímně nedoporučuji. Protože budete stejně myslet na bývalou, budete srovnávat pořád. Při sexu kozy, zadek, jak voní a ja nevím co. Ubližíte sobě a hlavně té krásné ženě(snad) s kterou zrovna spíte a ona si myslí, že z toho bude třeba více. Já takhle jednu ranil, a tahal se sní rok, než jsem ji poslal k šípku. A nevím, že bych si nějak pomohl. Mrzí mě to doteď.
    Jo stávají se případy, že po týdnu potkáte někoho a hned se zamilujete, ale upřímně. Ted Vám skončil vztah a hned se vrhat jinde? plno pochyb a emočního balastu, to nechcete riskovat. Ale pokud jste začátečník tak do toho půjdete a uvidíme se zda opět za pár let :))
    -Já doporučuji tuny porna a nějakou maminu:D
    – Tak Už je z Vás sebevědomá korba s koničky, nemáte čas přemýšlet nad EX, celkově Vám ženy budou u prdele. Vy makáte na sobě, makáte třeba v práci, třeba Vás povýší, třeba vyhrajete nějaký závod a nebo uděláte něco čeho jste se vždycky báli. To všechno Vás posílí.
    V téhle fázi, většinou (u mě přijde tak po pul roce až roce) se kolem Vás začnou nějak záhadně motat opět ženy. Mají dokonalý smysl poznat sebevědomé chlapy, co už mají vyřešenou minulost a začnete být pro ně přitažlivý. Zvláštní že.

    A koloběh vztahů může začít znova. Ale ted budete chytřejší!! 🙂

    Jo mohl bych toho napsat mnohem více. Trochu více do hloubky. Docela jsem to zjednodušil, ale doufám že určitý koncept jste pochytili.
    Doporučím přečíst si příběhy lidí co zde píšou do komentářů. Někteří si zaslouží metál za to co prožívají a jak se stím perou. Smekám klobouk. A navíc si pak člověk uvědomí, že jde vlastně o hovno. 🙂

    L.

  4. T.15:28 dne 25.7. 2017 napsal/a

    Ahoj, musim prispet svou troskou do mlyna..Pred temer dvema lety, jsem potkal v praci jednu okouzlujici slecnu..Hned jsme si padli do oka..zacali si psat a po nejakem case jsem zjistil ze je slecna zasnoubena..jakozto cestny chlap, jsem chtel dat okamzite ruce pryc, protoze mi prislo nefer zasahovat lidem do vztahu a nicit ho, protoze me predchozi vztahy byly ovlivneny vzdy nekym tretim..a tak jsem ji tenkrat rekl, ze sorry, ale ze jdu od valu..zacala mi psat a rikat jak nemam odchazet ze to nechce..ze to mezi ni a tim klukem je uz stejne spatne dlouho a ze se stejne rozejdou..a ze ze me citi bezpeci a rodinu atd atd..a v tu chvili jsem zatim tu nejvetsi chybu sveho zivota – uveril jsem ji a nechal se vtahnout do jejiho zivota..klucina se s ni zanedlouho pote rozesel protoze se o me dozvedel..dokonce mi i psal ze proti me nic nema a ze si mam jen dat pozor..ze slecna je sobecka i kdyz sobeckost u vsech ostatnich kritizuje..ten kluk ji teda zmizel ze zivota, ale tim to vse zacalo..zacala se stykat se mnou a chvili to bylo moc fajn tak jak uz to na zacatku vsech vztahu byva..pak ale prisly jeji emocionalni vykyvy kdy jednou byla nejzlatejsi na svete a podruhe chladna jako led a mluvila o byvalem ve stylu ze ho nikdy neprestane milovat ale ze ji ke me porad neco tahne a ze nemam odchazet..a tak se to stridalo porad dokola..davala mi neustale nadeji v to ze se neco zmeni..kdyz jsem s ni chtel neco mit, castokrat mi vycitala ze ze me neciti lasku a ze se mnou jen kvuli moji potrebe spat nebude…to je dalsi moment kdy by normalni chlap odesel ale ja to nedokazal.. a tohle byl moment ktery me dost zlomil a podlomil mi veskerou sebeuctu a sebeduveru..v tu dobu uz me mela omotaneho kolem prstu..a timhle stylem jsme zili neco pres rok..casem me predstavila rodicum, ja jim zacal se vsim pomahat, vsichni si me oblibili krom jeji matky..(nejvetsi zkurvene materialisticke manipulatorky v tomhle vesmiru)..a tak to slo dal..postupne se jeji zminky o byvalem uzasnem jedinecnem princi se kterym je navzdy spojena zacaly vytracet a ja si rikal ze se konecne snad vse zlepsilo a konecne si zacala vsimat co pro ni delam a co pro me znamena..pak skoncila v praci a zacala studovat 150 km daleko s prislibem ze vse zvladneme..ja za ni kazdy vikend jezdil a nebo ona jezdila za mnou…po case mi oznamila ze chce zacit tancit..a ze si zacala hledat tanecniho partnera v tom meste kde studuje..rozesralo me to ale rekl jsem si oukej..nesmis ji nijak omezovat a stale jsem delal prvni posledni..po kratkem case mi znicehonic rekla ze se mnou asi nikdy nebude stastna a ze je konec..z toho jsem se posral..ptal jsem se proc a jestli je v tom nekdo jiny..rekla ze sice nekoho potkala ale ze k nemu nic neciti ale ze citi ze ho dlouho zna a maji si spolu neco predat..sel jsem do kolen..zacala mi zaroven vycitat ze se nikam neposunujeme a ze se citi svazana a ze je asi konec..ale nebyla pevne rozhodnuta..ja ji svyma prosbama zase zlomil a rekla ze mi teda dava mesic na to abych ukazal co ve me je a ze se nekam posunuju( celkem zkurvena ironie a drzost po tom vsem co jsem delal) ok takze mesic uplynul..tvarila se spokojene..tomu klukovi napsala ze s nim bude jen kamaradka a ze zustava se mnou..uklidnila me a znova namotala..po case jsem zjistil ze i presto se s nim schazi a po nocich jezdi na projizdky na motorce..to uz jsem se nasral a rekl ji ze na ni jebu..ze tohle teda nezkousnu..uznala ze je to prestrel a slibila ze se to nebude opakovat..pak se vse zazracne zacalo menit..zacala byt odvazana v posteli, zacala si me vazit a ukazovala mi to co jsem si vzdycky pral..uklidnil jsem se..po cca dvou mesicich jsem zjistil ze s nim stale komunikuje, vola si, kresli mu obrazky a ze to prece nic neznamena ze je to jen kamarad ale me to pekne sralo.. a uz jsem tusil ze je hodne zle..zacal jsem se chovat jako blazen a upnul jsem se na ni..kontroloval kde zrovna je a neustale ji volal..zacla mi vycitat ze jsem na ni zavisly a ze takhle to nechce..presto me pozvala cca mesic zpet na rodinnou oslavu kde o me mluvila jaky jsem uzasny a nejlepsi chlap a jake budeme mit deti a dum..zase me uklidnila..cca tyden pote prijela ke mne domu s batohem..s chladnou tvari mi v dala igelitku s vecma co jsem ji kdy dal a co me nejak spojovaly a rekla ze je konec ze me vsude maze a nepreje si se mnou byt v kontaktu ze se mnou neni stastna a nikdy nebude..a ze nebudem ani kamaradi..ten den odesla a uz se neozvala..a ja se potopil do tech nejvetsich hoven…to se stalo cca pred 14ti dny a ja se od te doby nebyl schopny ani najist..nemuzu spat a nemam absolutne zadnou chut do zivota..jen myslim na to kde je, s kym je a co ja doprdele udelal spatne…pokud jste tohle nekdo docetli az sem tak si chlapi prosim uvedomte jednu vec ktera mi pomalu diky tehle retrospekci zacina dochazet…NEBUDTE TAK ZKURVENI SLEPI BLBECKOVE JAKO JSEM TEMER DVA ROKY BYL JA A NIKDY SI NEZACINEJTE NIC S HOLKOU CO NEMA DORESENOU MINULOST ANI KDYZ SE NA VAS BUDE VESET A MIT SLADKE RECICKY O TOM JAK NEMATE ODCHAZET ZE SI TO NEPREJE A ZE VAS MA RADA…jinak pak dopadnete presne jako ja..namotany a zamilovany do iluze kterou jsem si vytvoril..kdysi silny chlap dneska troska co nemuze jist a premita si v hlave vlastni pocit viny ze neco jsem mohl udelat lip…velika skola co jsem dostal..a pokud se z toho vyhrabu tak vim ze budu strongman jako svine a zadnou podobnou sukubu si uz nikdy do zivota nepustim…mejte se a silu vsem co prozivaji zrovna neco treba zdanlive podobneho.. ps: ano byl jsem absolutni curak..

    1. T.15:42 dne 25.7. 2017 napsal/a

      jo a budu rad za jakykoliv nazor typu: ze jsem krypl nebo cokoliv..treba mi to pomuze prestat se obvinovat za to, ze jsem mohl udelat jeste neco navic abych to zachranil

      1. LolitazJelita19:44 dne 27.7. 2017 napsal/a

        To poslední, co teď potřebuješ je, aby ti někdo radil, co máš dělat. Radilů máme kolem sebe pořád dokola spoustu.
        Štvalo tě, jak se k tobě tvoje holka chová. Prostě tě srala. Chtěl jsi ji potrestat. Ve vzteku jsi poslal ženu, kterou miluješ jako dárek novému muži.
        Tím jsi ale potrestal sám sebe.

    2. Marek05:26 dne 26.7. 2017 napsal/a

      Môj príbeh je síce trochu iný ,ale cítil som sa podobne ,úplne v sračkách…ale vieš čo ,po cca 2 rokoch si hovorím že sa mi nič lepšie ako to že mi dala ex – tiež maniulátorka – kopačky. Posilnilo ma to po všetkých stránkach ,uvedomil som si aj ja svoje chyby ale pomerne dlho mi trvalo kým som si uvedomil že som mal iba ružové okuliare ,že náš vzťah bol iba jedna veľka katastrofa ….a keď sa na to pozriem spätne viem že ten vzťah bol úplná katastrofa – vtedy som to tak nevidel.
      Preto ti poradím aby sa spätne pozrel na všetky tie „pekné chvíle“ či naozaj také boli ,alebo to iba tak vnímaš. A hlavne sa zameraj na niečo po čom si túžil ,chcel robiť ale vo vzťahu si nemohol, mne to pomohlo ,poprípade vypadni niekam preč – ja som zmizol na dva roky do Švajčiarska 🙂

      Ja som si dal pauzu od žien dva roky – aby som sa dal dokopy ,alebo tiež niekomu nezlomil srdce. A teraz mám po boku ženu a to dokonca rozmýšlajúcu 🙂 čo je ako zázrak ,vie vyjadriť svoju túžbu ,starosti ,emócie (nie len ufňukané trdlo) a keď ju porovnám s ex tak sa sám čudujem že čo som na nej videl – v podstate vtedy bol zlé všetko asi – od sexu až po trávenie voľného času…

    3. Martin08:18 dne 26.7. 2017 napsal/a

      Čau T,

      byl jsem před dvěma roky v situaci, kdy mi pomahal pouze tenhle článek tak jak je napsaný.Ten příběh je u každého jiný, aktivuje se jiné kurvítko, sebecentrická mrcha a její megazmrdmanipulátorka atd… Výsledek je ale stejný, čteš si tyhle řádky protože nevíš co dál. Rada ? Drž se přesně toho co je zde napsané, opravdu všeho a uvidíš že se na věc začneš dívat jinak apodle toho budeš i jednat.
      Držím palce !!!

  5. Pavel14:25 dne 14.7. 2017 napsal/a

    Čaute všichni.
    Netrvalo to moc přes rok a přítelkyně odešla. V našem vztahu jsme se často hádali nebo ignorovali (často mou vinnou), byl jsem urážlivý, ignoroval jsem. Párkrát jsme se rozešli a opět sešli a zkusili to. Bohužel jsme to zkoušeli aniž bychom řešili problémy, které způsobovali náš pád. Tak jsme opět spadli. Teď ex došla trpělivost a odešla. Po předposledním rozchodu jsme si dali šanci, nastěhovala se ke mně a bydlela u mě měsíc. Teď, když odešla, vzala si věci a čau, mi vše řekla a vyjasnila, pocity atd. Já teď teprve pochopil co vše se dělo a kde byly chyby. Nejvíc nechápu, že mi tvrdila že mi nevěří, že ji mám rád, ale přesto u mě bydlela. Když jsem se zeptal proč tady měsíc byla, řekla, že to chtěla zkusit. Na otázku proč to chtěla zkusit když mi nevěří že ji mám rád, nedokázala pořádně odpovědět. A na otázku, proč mi vše neřekla ještě ve vztahu místo toho že to řekla až to ukončila, řekla, že teď už nemá co ztratit. Sere mě jak mi vše vyjasnila a já si uvědomil že to šlo zpravit, jenže ona už nechce. Nechtěla ani řešit problémy. V hovoru mi řekla že lituje toho, že se mnou byla tak dlouho, že ji nechybím a nemyslí na mě. 2 dny po of. rozchodu už byla přes noc na bytě s kamarádkou kde byli i kluci. Tam prý byl kluk který se k ní choval lépe než kdy já za celou dobu vztahu. Dobrý co? 🙂
    Samozřejmě si ji našel a píšou si. Než ho potkala schválně nechodila na fb at mě to nenutí jí psát, protože mi moc chybí a pořád na ní myslím, ale od té doby co ho poznala chodí pořád na fb, takže je jasné že si píšou a dost mě tím drtí. Je pěkné jaká svině umí člověk být. Já si své problémy ve vztahu uvědomil, chtěl jsem je řešit ale ona mi prostě nevěří a konec. Určitě s ním nespala protože je po zákroku (dole) takže nemůže, zatím. Co si o tom myslíte?

  6. Martin08:06 dne 11.7. 2017 napsal/a

    Bohužel neexistuje žádná upřímnost, lidé si veškeré chyby nevyříkají mezi sebou, nebo se nepřijmou. Každý máme svoje chyby a každý jsme originál. To přeci je krásný! Život je pestrý! Tahle doba je dost ledová, neupřímná a povrchní. I svému nadřízenému nebo on mně, je lepší, když si něco vyříkáme a zároveň taková interakce by měla fungovat ve vztazích. Nemůžeme být všichni stejní nebo ovečky. Jinak souhlasím s článkem.

  7. Jitka04:52 dne 28.6. 2017 napsal/a

    Rozchody jsou vzdy tezke a vzdy desne boli. Dekuji moc za skvele napsany clanek.

  8. Honza00:31 dne 20.6. 2017 napsal/a

    Klobouk dolů před autorem. Četl jsem spoustu článků o tom jak přežít rozchod ale až tento je napsán tím správným stylem, který se člověku vryje do paměti. Prožívám právě rozchod se svou doslova vysněnou láskou. Ovšem musím říct, že v mém případě jsem já tím kdo chce vztah ukončit. Když žijete s kostkou ledu tak to vážně není vztah. Prostě se to hezké někam vytratilo a zjistil jsem, že dávat ve vztahu umím pouze já. Druhá strana začala jen brát. Veškeré debaty o tom kam se vytratila láska končí hádkou takže jsem si po čtyřech letech řekl dost! Samozřejmě jsem tím špatným já, protože to logicky není tak jak já to vidím a stále na ní jen něco hledám. Nehledám!! Jen používám oči. Přesto všechno mě to dost bolí a myslím, že tenhle článek mi rozhodně pomůže se s tím lépe vyrovnat. Ještě jednou velký dík mistře!

    1. Eda12:07 dne 8.9. 2017 napsal/a

      Honzo, ty jsi mé alternativní druhé já! Prožívám to samé momentálně i podobný vztah, kdy poslední měsíc(e) to začalo jít z kopce, žádná líbezná, sladká slova z její strany. Jako bych táhl břemeno lásky dvou pouze já.

      Hodně štěstí do dalších dnů, týdnů, měsíců, let života!

  9. Tomáš14:25 dne 19.6. 2017 napsal/a

    Diky kamarade,

    ano, prave se z tebe stal muj novy opravdovy pritel, prave jsi mi zachranil, kdyz ne zivot, tak dalsi tuny smutku a zoufalstvi ….mozna jen na chvili, ale po dlohe dobe jsem se normalne nadychl a uprimne zasmal. Asi budu taky pekny debil 🙂

    Dekuji ti za tenhle clak.

    Tomas

  10. Hanka07:38 dne 9.6. 2017 napsal/a

    Díky za super článek. Zrovna teď takovým porozchodovým obdobím procházím. U článku jsem se pobavila, odlehčuje problémy a zároveň je plný dobrých rad. Hlavně hlavu vzhůru a užít si každý nový den. Doufám, že si od autora zase brzy něco přečtu.
    Krásný den 😀

  11. johzanka13:17 dne 30.5. 2017 napsal/a

    milý pisateli článku, nesouhlasím s vaším pojetím žen jakožto obětí lovu, nejsem žádná divá zvěř a odmítám být lovena a když to takhle berete, tak se s rozchodem smiřte už dopředu VY VOLE

    1. admyn14:17 dne 31.5. 2017 napsal/a

      draha johzanko. vaseho nazoru si vazim ale zcela nesouhlasim. muzi by meli vladnout ve vztahu a tudiz bi to meli byt i oni kdo lovi zeny a ne naopak. vase feministicka poznamka -odmitam byt lovena zcela odporuje evolucni teorii a prirozenemu vyberu. jiz od nepamneti tomu tak bylo a vzdycky bude. na zaver bych chtel podotknout abyste se rovnes i vy smirila s nulovymi vztahy nebot takovou feministku nikdo nechce.

    2. petr.seal15:21 dne 4.6. 2017 napsal/a

      Milá johzanko ten článek je úžasně napsán a je v něm obrovské množství pravdy! A k vůli takovým husám jako jste vy, se náš svět v prdel obrací. VY CHUDINKO ZAMIDRÁKOVANÁ!!!

    3. jansez17:10 dne 10.6. 2017 napsal/a

      No, johzanko, jestli po přečtení článku je tvůj závěr, že jsi lovná zvěř, pak tvá inteligence není zrovna na vysoké úrovni.

  12. Tonda07:10 dne 21.5. 2017 napsal/a

    Jsem uz skoro dedek a zazil nekolik rozchodu a ten posledni mne znova totalne mele,prestoze vim jak bych se mel chovat. Pisu sms,vim,ze je to zbytecne. Nemam pocit viny za rozchod,bohuzel jsem narazil na hysterku. Varuji vsechny,nezamilujte se do takove osoby, problem je v tom,ze to poznate az pozdeji. Tady mozna plati,prvni naznak neceho a radeji hned pryc. Ted se trapim a snazim se hlavne nekontaktovat. Clanek je vynikajici,ctu ho nekolikrat. Hodne vsem kdo se trapi a verte,ze zeny jsou v tomto daleko silnejsi.

    1. Pavel20:13 dne 2.7. 2017 napsal/a

      Také právě procházím rozchodem s tímto typem ženy. Příběh a okolnosti rozchodu tady zatím psát nechci, i když by to bylo zcela nepochybně zajímavé čtení a hlavně úplně jiný level (pochopí jen ten, kdo ve vztahu s takovým člověkem byl). Já měl tu smůlu, že jsem se o to začal zajímat až už bylo pozdě a to jsem s dotyčnou 3 roky žil. Už měsíce se věnuju hledání a čtení literatury o histriónské poruše osobnosti a vše co k tomu patří. Když nic jiné, alespoň částečně mi to pomáhá pochopit „PROČ?“ a to nejen co se rozchodu týče (ten chápu ku podivu dobře). Jak říkáš Tondo, nejhorší je se do takové ženy zamilovat a včas nezdrhnout. Jenže ono se těžko utíká, když už v tom si až po uši, že? A i když „utečeš“, stejně tě dostane zpátky, nebo se vrátíš sám. No nic, to by bylo na román..

      Pokud by byl zájem, rád si přečtu/vyslechnu příběh někoho jiného, kdo má zkušenost s hysterkou v tom pravém slova smyslu (stálo by za to udělat samostatné vlákno věnované vztahům s osobami, které, aniž by si to přiznali, nebo to tušili, trpí touto poruchou, nebo jinou. To jsou teprve muka ve vztahu a jak jsem zjistil, ještě větší po něm, protože vás to stáhne na dno neuvěřitelným způsobem, bez ohledu na to, kolik jste předtím prodělali rozchodů/rozvodů, nebo co vše už máte za sebou.

      1. Martin23:40 dne 9.9. 2017 napsal/a

        Ahoj Pavle rad si stebou vymenim FB a podelim se o svou zkusenost zil jsem 4 roky s osobou s poruchou F60.3 Emočněnestabilni porucha osobnosti jsou s hysterkou hodne shodne….nejhorsi je ten pocit ze muzes byt po tech letech nakaženy ta porucha se muze objevit na tve osobe chodim na Terapie muj FB je Martin Hájek profilovka v červenem tričku

  13. Zdeněk05:18 dne 18.5. 2017 napsal/a

    Tak včera mi zasadila poslední ránu… Jelikož máme dvougeneracni barák…tak mi nabídla před tím už dvakrát že tam můžu zůstat….ted když jsem se smířil s tim ze uz tu jsem jenom pro dcerku….tak mi oznámila že tu prekazim a dole v tom bytě bude bydlet moje dcera se svim přítelem….takze jsem zase v tu chvíli do toho spadl…proste dcerce jsem to vysvětlil…jak to je a že to neděle tedy odejdu…a vyklidil pole….je mi jasný že to je kvůli manipulaci…abych nebyl ten nejlepší já (To mi řekla že chci být lepší než ona)… No musím říct že kdybych nedojel…tak nevím co by se stalo

  14. Zdeněk06:53 dne 16.5. 2017 napsal/a

    Já nechci ještě doplnit že vše jsem na začátku udělal špatně že jsem se jí snažil dostat zpět protože jsem nechtěl zahodit jak 12 let ale jak píšeš bylo to zbytečné A hlavně bylo to z toho důvodu že mluvilo srdce a ne mozek Asi jsem jinak vychován

  15. Zdeněk06:30 dne 16.5. 2017 napsal/a

    Moc děkuji…pomohlo mi to otevřít očí a tím zjistit ž jakým člověkem jsem byl 12 let….na druhou stranu vím že za to můžu í já….ale já jsem ji nepodvedl… To nejhorší že mě prováděla s tim člověkem o kterém mluvila hrozně a on má roční mimco a krátké manželství.proste hnus. Na o otázku proč mi odpověděla..byl na mě hodný..v tu chvíli jsem si myslel že má slepičí mozek a zahodí 12 let ..ale vím že si nepomůže s tim ze mu rozbiju manželství jako on mě…protoze jak píšeš udělala by to prostě ž jiným.. nejhorší na tom je že ještě 14 dní před tím mi říkala jak mě miluje….atd. A proto to bolí ještě víc….jak píšeš hledáš až když je pozdě….no na závěr vždy jsem dělal vše pro rodinu a nikdy jsem nemyslel na sebe..a to mi bylo vycteno…paradox…proste jsem ji popřál hodně štěstí .které se mnou neměla á jsem tu teď jen pro svou dceru a musím říct že mě drží při životě.. Nesnáším

  16. Kamil20:24 dne 15.5. 2017 napsal/a

    U mně taky klasika. Po 3 letech jsem se jí okoukal a zamilovala se do mého kamaráda. Mně tvrdila, že za náš rozchod můžou moje nedostatky. Dva měsíce jsem se trápil, že jsem to posral, přitom nic závažného jsem neprovedl. Jenom prkotiny. I po rozchodu mě bombardovala, jak jsem si strašně ubližoval a jenom vytahovala to špatné. Těch 95% pozitivního najednou neexistovalo. A pak se dovím, že s ním už táhla ještě když jsme byli spolu. Přeskočila z náruče do náruče. Hned dva hady jsem si hřál na prsou. Samozřejmě jsem měl hned po rozchodu výčitky, takže žádnou finanční kompenzaci za to, co jsem platil já a jí zůstalo jsem nechtěl. No nic. Ponaučení pro příště. Ještě mi dluží můj roční plat, ale ty prachy už těžkou uvidím. Říkala, že bude splácet, ale za půl roku ještě neposlala ani korunu, furt to jenom oddaluje. Tak jsem tedy zvědav. Utěšuji se, že někteří byli oškubáni o mnohem víc. Hlavně když si člověk nepokazí tím stresem a nespanim zdraví. Ještě aby tak o to člověk kvůli nějaké svini přišel.

  17. Fery23:50 dne 11.5. 2017 napsal/a

    Ahoj.Chtěl bych neuvěřitelně poděkovat, zachranil jsi mi život.Po 5 letech jsem se rozešel s mojí jedinou láskou v životě.Nad každým bodem jsem hluboce přemýšlel a mohu potvrdit ze myšlenky na sebevraždu nebo podobné hovadiny jsou zcestné.Byla to největší zkouška mého života.A na konci se ze mě stal lepší člověk každý bod jsem si vzal k srdci a opravdu jsem to cítil.Abych to lépe popsal podváděla mě a do konce se chtěla odstěhovat s jiným rok jsme se rozcházeli a zase zcházeli.Byla to chyba až tady jsem si uvědomil že to dál nejde zapomël jsem co je to život byl jsem ve sračkách v kurevskej sračkách.Lidi opravdu to nevzdávejte a bojujte poučte se ze svých chyb po tom všem jsem jí dokonce i odpustil proto že jsem si uvědomil že jsem na ni srala a měl ji na háku.Proto mi to udělala no a pak zo z vás spadne.Nebýt toho to webu nevím kde bych teď byl. Jsem sám a přemýšlím hodiny deně nad tím co zlepšit co udělat jinde vše jsem si rozebral do detailu .A i mé chování je jiné už nejsem namyšlenej blbeček co hledí jen na sebe.Do opravdy děkuji bohu za tu zkoušku ohněm .Na konci je lepší konec nebo začátek jak chcete to je na vás 🙂 Nechci poučovat na to ani nemám jen chci říci že v tom nejste sami . Ty to stránky vám změní život ale jen pokud vy sami chcete. Ještě jednou děkuji i když tě neznám byl jsi mím nejlepším přítelem v těžkých časech. ( kurva já jsen krypl co se to se mnou stalo 😀 )

  18. Luky23:22 dne 9.5. 2017 napsal/a

    Ahoj když jsem dnes ráno narazil na tu to stránku přišlo mi to jako utopie.Jsem týden bez mé přítelkyně se kterou jsem byl od mích 16 do současných 23 cca ve 20 jsme s polu začali bydlet.Musím říct že horší pocit jsem nikdy nezažil a nikdy bych nevěřil že mě vymění za 30 letého chlapa.Vždyť to byla moje Sárinka nechápu co se to se mnou děje (nejím nespím nic mě nebaví zvracím nevidím nikde tu cestu).Abych se tu alespoň trochu vykecal a popsal situaci.Hraji poloprofesionálně fotbal v Německu a má teď už bývalá přítelkyně studuje Vysokou školu v Budějovicích. Přibližně před rokem se nëco změnilo z její strany po přečtení celého článku mi došlo že mě podváděla no došlo tušil jsem to ale nutil jsem se žít v sebeklamu.Nic méně mě vyměnila za nějakýho přizdi stráče z banky.Tím způsobem že jsem se vralcel domů a ona se s ním projížděla v jeho bmw po 7 letech ?Samozřejmě se mi přiznala a na víc se mi vysmála a už u něj byla tak 5krat.V zápětí se to všechno valilo na mojí asi dost blbou hlavu .Dokonce mi píše že je zrovna u něj.Hrozný pocit když vím co tam asi tak provadí s mojí Sárou.Pořad dokola se ptám proč proč mi to provedla ? A zase proč mi to alespoň neřekla na rovinuurovinu?Jsem myslím sebevědomej ale teď si příjdu jako chcípáček kterýho nikdo nechce.Třeba jsem jim byl jen ona ze mě dělala lepšího člověka nic méně vidím svět jak jsem ho nikdy neviděl všechno je jiný tak chladný a bez smyslu. Doufám že to přebolí ten vztek a bezmoc achjo ://

    1. Radim15:32 dne 10.5. 2017 napsal/a

      Upřimně mrzí mě to, ale lepší teď (bez dítěte) než nikdy, hlavně se nesmíš litovat a svalovat vinu na sebe, vybrala si a i když velmi krutě, aspoň to řekla. Vím, že to teď vidíš beznadějně, zrada a že si přišel o to na čem ti nejvíc záleželo, bohužel tento pseudocit je neskonale krutý a pokud jsi miloval „z celého srdce“ nikdy se to nezahojí, ale věř, přejde to. Hlavně neudělej nějakou koninu v podobě sebelítosti, a ikdyž tě nutkání bude pokoušet, nestýkej, nekontaktuj, nepřemýšlej. Neukazuj se jako ubožák, a zkus se chovat, jako že se nic nestalo, vyhledej kamarády, či lépe kamarádky a užívej jako by to bylo naposledy a možná zjistíš, že svazující a falešný vztah není to pravé a že svoboda může být důležitá v uvědomění co že to vlastně chceš. Good luck.

  19. Idefix18:49 dne 26.4. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    Po dvouletém vztahu (roční společné bydlení) mi přítelkyně oznámila, že si nemyslí, že se k sobě hodíme. Nakonec jako důvod vyplynulo najevo, že ji vadí, že jsem častěji nemocný. Nedostavil jsem se tak na některé oslavy u nich v rodině a ona už nechtěla od své matky slyšet větu: Zase je nemocný?
    Sice mě ze začátku opravdu milovala (cítil jsem to, byla ochotná pro mně mnohé vykonat), ale rozhodla se, cituji: že si najde raději někoho s dobrým zdravím.
    Abych na bolest zapomněl, tak si pořád opakuji, že lepší je lásku ztratit, než nikdy žádnou neprožít. Nemám ji to za zlé, její rozhodnutí respektuji. Hloupé na to je to, že já ji miloval tak, že jsem s ní chtěl být ve zdraví i v nemoci až do konce života (půl roku měla gynekologické potíže ona, takže jsme se nemilovali, ale spokojil jsem se po tu dobu jen s mazlením). O to víc mně zamrzelo, že ona to raději s se mnou pak zabalila. Jak se říká: Nevděk světem vládne. (Můj přístup je možná ovlivněn tím, že mojí rodiče spolu jsou stále od svých 20let a její matka, když vyrůstala, tak střídala chlapy jak ponožky.)
    Doufám, že zdraví dám alespoň do pořádku tak, abych mohl alespoň částečně nějak normálně fungovat (ideálně úplně), a že ještě nějakou lásku zažiji.
    Jak jsem to tady pročítal, tak kdykoliv může kterékoliv „jebnout“ v palici. Tyto Vaše zkušenosti mi hodně otevřely oči. Obávám se, že po této zkušenosti už svoje srdce žádné ženě zcela nedám.

    1. Mike13:58 dne 12.7. 2017 napsal/a

      Ahoj, pravé zažívám něco podobného..jak se říká, na dobrotu, na žebrotu. Rok snažení, upřímně lásky a pak řekne po tom co měsíc dělala problémy ona..hele chci volnost a svobodu a kamarádky. Odstěhuj se z bytu, který si nám našel, pád já se stěhovat nechci :(. Je toho dost víc, ale napsat to sem cele, bylo by delší nez samotný článek :(.

  20. Jan16:24 dne 16.4. 2017 napsal/a

    Ahoj chlapi.
    Jsou to už skoro dva roky co mě exmanželka opustila. Můj příběh jsem zde napsal jako Jan v 15:15 dne 30.9. 2015.
    Po letech jsem si řekl, že by nebylo marné napsat pár vět, jak jsem se se vším vyrovnal. Ano, téměř po dvouletech si myslím, že jsem už v pohodě a že jsem schopen říci co mi pomohlo. Samozřejmě každý jsme jiný , ale tady je můj recept.

    Jak na děti:
    BOJUJTE o ně!!!. Budeteli bojovat čestně, přijdete o ně, ale jen na čas.
    Ženy umí zmanipulovat dítě takovým způsobem, že i dítě bude potřebovat čas, než pozná pravdu. Někdy i roky.

    Jak na rozvod:
    NEKOMUNIKUJTE s manželkou!!!
    Zablokujte a vymažte v mobilu, emailu, … její kontakt. Komunikujte POUZE přes advokáta.

    Jak na SJM:
    NIKDY TO NEVZDAVEJ.
    Manželka vás bude chtít obrat o vše a institut SJM je pro ni silný nástroj. Vy budte trpělivý a neslevujte ze svých spravedlivých požadavků. Vždy argumentujte – Nechceš-li se dohodnout, uvidíme se za tři roky u soudu.

    Jak na sebe samého (a tady je to hodně individualní):

    TVRDĚ SPORTUJTE !!!
    Já jsem denně trávil v půměru čtyři hodiny sportovními aktivitami. Vyberte si co máte rádi. Dřete a makejte. Snažte se překonávat práh bolesti.

    CHLASTEJTE ALE NE TVRDÝ ALKOHOL !!!
    Snažte se co nejvíce chodit na pivo s přáteli. Jděte i sami, chlastejte a telefonujte kamrádům, přátelům,…

    ŠUKEJTE JEN NEZÁVAZNĚ !!!.
    Nebojte se, že nebude s kým. Mě stačilo říci, že jsem se právě rozvedl a hned se na mě nějaká žena nalepila. Dělějte to do té doby, než si najdete nový vážný vztah. Tak rok.

    POMÁHEJTE PŘÁTELUM !!!
    Během rozvodu vyplujE na povrch kdo je váš opravdový přítel. Těch lidí si važte a pomáhejte jim.

    BUDTE TRPĚLIVÝ !!!
    Budou dny kdy vám bude mizerně, a kdy vám bude fain. Čas bude zmenšovat četnost mizerných dnů a zvětšovat četnost těch skvělých.

    NAJDETE SI NOVÝ VZTAH.
    Až vás přestane bavit střídat jednu ženskou za druhou, a to přestane, a objeví se nějaká hezčí, mladší a charakternější, než byla exmanželka, běžte do toho.

    PLANUJTE NOVY ŽIVOT.
    Začněte si dělat dlouhodobější plány. Stavba domu, kariera, splnte si sny, které jste kvůli exmanželce nemohli realizovat.

    MŮŽETE ODPUSTIT ALE NESMÍTE ZAPOMENOUT.
    Jestli vám exmanželka opravdu hodně ublížila, pak ji nemusíte odpouštet. Bůh odpouští, vy ne. Prostě ji ignorujte.

  21. Lenka10:16 dne 9.4. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    tak konečně článek, který mě povzbudil a zároveň pobavil. Po letech „nudneho“ manželství a dvou dětech přišel „princ“ a všechno bylo jak v pohádce. Ja se rozvedu, ty se rozvedes, děti( dohromady máme 4) to pochopí….Dva roky láska jak tram. Vsichni rikali: vykasle se na tebe. A světě div se, vykašlal! Je to 14 dní, bylo to moc dojemné, slzy v očích měl, když mi říkal, že žena si to nezaslouží…. No já nespis ano. Teď sedim doma s dětma, sama a snažím se být aspoň matkou. Nemít je, nechtěla bych být asi vůbec. Manžel by mi odpustil, ale nestojím o to. Neklapalo to pred tím, nebude ani teď. Musim si tim projít sama. Ale jak to prezit? Všem hodně sil, je to peklo.
    Lenka

    1. alf722:57 dne 15.4. 2017 napsal/a

      Ahoj,
      hodně sil potřebuješ hlavně ty sama. Ano, je to peklo a nemá smysl přemýšlet jak to všechno bylo, nikam to nevede. Taky s tím mám neblahou zkušenost, jsem sám skoro přesně na den rok a půl, byli jsme spolu 8 let, u snídaně mi řekla že se odstěhuje a odpoledne jsem už byl sám, můj příběh je někde dole, ale myslím, že to ani není tak důležitý. Žít se moc nechce, vím jak ti je. Ale máš děti, je to rodina sice neúplná, ale je. Když ti bude smutno, můžeme si napsat (alf7(zavináč)atlas.cz), jsme na to oba +- stejně, taky nemůžu zapomenout. Časem to bude trochu lepší, ale alespoň u mě to s tím časem jde hodně pomalu, spíš to vypadá, že čas spíš běží někde kolem mě a já na to jen koukám. Hodně sil, drž se.

  22. Anonym20:11 dne 4.4. 2017 napsal/a

    Ahoj, tak se taky přidám … po letech společného bydlení mne přítel opustil, zničeho nic. Přijel domů a bum – konec. Za pár dní se odstěhoval zpět k rodičům. Je to teď dva měsíce, ale mně je tak strašně hrozně :(. Čekají mne v červnu státnice do toho všeho. Tvrdil, že jsem ta pravá a bla bla bla – teď už mu nic nevěřím. Neozvala jsem se mu sama ani jednou od té doby (jen on mi psal kvůli vyřízení nějakých věcí), ale vídali jsme se během semestru ve škole, pouze jsme se pozdravili. Teď už jsou věci vyřízené, ale já jsem úplně v háji, vůbec nevím, jak na něj přestat myslet, jak přestat doufat… i když mi je na jednu stranu jasné, že se nevrátí, ale já to absolutně NECHÁPU… celou dobu dobrý dobrý a najednou blesk z čistého nebe. Ještě den předem jsme spolu plánovali program, týden předem jsme byli jak nejšťastnější pár. Na seminářích ve škole jsme se občas střetli pohledem, jedna spolužačka tvrdila, že si všimla, že na mne pořád kouká.. nechápu, nechápu 🙁 Co mám dělat? Jak to všechno přežít a vyléčit se z té bolesti?

    1. Ondrej15:04 dne 5.4. 2017 napsal/a

      Vše vyléčí bohužel jen ten čas. Když si přítel nedal ani tu námahu vysvětlit své chování tak to jistě ještě nebyl ten pravý.

      1. Martin23:18 dne 5.4. 2017 napsal/a

        …jo Čas,ale kde takového doktora sehnat. Jednoho znám co se jmenuje Čas, ale to není doktor spíše dřevorubec a taky léku ani rady nemá. Už to bude skoro rok a je to stále stejný né-li horší. Každý den každou minutou honí se mi hlavou zbytečné to žití…

  23. Ivoshek11:22 dne 4.4. 2017 napsal/a

    Zdravím Vás všechny z klubu zlomených srdcí,
    můj příběh je popsán níže. Jelikož mi tento web mnoho dal a myslím si, že nahradí mnoho psychologů, kteří Vám stejně nic nového neřeknou, akorát z Vás vymámí mraky peněz, chtěl bych zde ještě napsat pár postřehů.
    Předně si myslím, že kdo sem dává příspěvky jsou velice citliví lidé (spíš muži), které semlely shody okolností. Jsou to většinou manželé a otcové, kteří hluboce milovali svoje ženy či přítelkyně a ony tyto city zneužily. Z vlastní zkušenosti vím, že při seznamování s manželkou jsem byl těžkej frajer a toto jí zřejmě imponovalo. V průběhu let se ze mě stal milující taťka a již jsem zřejmě přestal být pro ní atraktivní. No co, to je život. Já se za to nestydím.
    A teď pánové několik rad (je mi 48 tak to snad ode mě vezmete)
    Jak už tady bylo řečeno – neponižujte se před nimi – brečte někde v soukromí, před nimi hrajte že jste free!!
    Pokud to jde odstěhujte se, nekontaktujte, nesledujte sociální sítě, ona Vám ublížila a jednou jí to dojde, ale to už bude pozdě, protože Vy už budete mít další dorotu a budete šťastný Vy.
    Jestli jste ji hluboce milovali – buďte na to hrdí – to není nic za co se máte stydět, naopak!!!
    Jesliže jste jí byli věrní – buďte na to hrdí – nelitujte toho,že jste mohli taky atd.
    Vše si srovnejte v hlavě, buďte sami sebou, a zkuste v sobě najít světlo – máme ho každý a zjistíte, že jste sami neopakovatelnými origilály.
    Nenavazujte hned vážné vztahy, pokud se to stane a Vy budete cítit, že to není ono – rozejděte se ať neplýtváte časem svým ani jejím.
    Ta pravá na nás určitě čeká a my, jelikož máme určité zkušenosti to sami vycítíme.
    Všem přeji lepší zítřky a mnoho šťastných chvil.

    1. petr.seal20:44 dne 4.6. 2017 napsal/a

      Ivosku moc hezky jsi to napsal az mi to vehnalo slzy do očí. Ja sem chlap kterej se postaví a vzdy postavil problému čelem. A každej kdo me zna to ví. Co me dokáže vždy zlomit je podraz od ženský. Díky za ta slova!

    2. Honza04:36 dne 12.6. 2017 napsal/a

      Zdar, jak jsi se vyrovnal s tím, ze doma nemáš deti?? Jí vem čert, at si jde kam chce když není „šťastná“ a přitom neví co udělat aby byla, ale jak zvládnout to, ze malinkej 2,5 roku klouček nebude mít doma tatu častěji než o víkendu? To me ničí… Ze nikdy kluk nezazije klasickou šťastnou rodinu:-(.

  24. Anonymous13:46 dne 3.4. 2017 napsal/a

    Podotýkám, že sem se sem doklikal náhodou, protože sem hledal na google aktuální odkazy na současný dění. Sem přesvědčen, že jak pisatel článku, tak i přispěvatelé to zbytečně hrotí a vůbec nic nepochopil. Nechápete totiž zásadní podstatu klamu, a tou je lineární pojetí času, což je kámen úrazu „západní společnosti“ a především taky egoistický pojetí sobecký lásky všeobecně, kdy se pořád kecá hlavně jenom něco o sexu, což mě osobně celej život totálně leze krkem už fakt jako, a to samozřejmě nejsem žádnej puritán, ale když vám o tom baba kecá každej den (protože je zblbá mainstreamem a jak píča čumí na Sex ve městě), tak na to vůbec nemáte pak chuť, ani s ní ani nikde jinde. Ale zpět k podstatě věci – nejde se přeci s nikým rozejít, protože žijeme všichni spolu na zemi a z toho je třeba vycházet, pokud tu jsou nešťastníci, a jako že sou, tak lásku vnímají čistě egoisticky, sebestředně a dialekticko-biologicky, což už ve svý podstatě nemělo, nemá a nemůže mít celoživotní trvání! Osobně takovýto vztah, založený na pomíjivých hodnotách sem nikdy nevytvořil a nevytvořím, protože zákonitě musíte vědět, že toto nastane. Holt když dneska každej přemejšlí pérem nebo kundou, tak se pak nedivte. Jde o vědomí prožíváný reality, který, zvláště v ateistickém Česku, nemá šanci na „úspěch“. A nebejt ve vleku svejch vlastních démonů a samcovskýho komplexu výjímečnosti stejně jako baby ve vleku slepičí revoluce. Nejvíc na baby platí totálně nereflektovat to, že se s váma chce „rozejít“, protože nikdy není podstatnej důvod, řekněte jí, že nemá relevantní důvod a dělejte všechno dál jako doposud a jí to zachvíli přejde nebo jí v opačným případě vytáčejte pro svý vlastní pobavení – teď sem to testoval na spolužačce ze základky, kterou sem dokonale zblbnul tak, „jak moc jí miluju celý ty roky“ a psychologicky hrál určitý nasimulovaný situace, abych na modelovejch situacích zjistil co je skutečně zač a v čem se přetvařuje – na to baby nejsou připravený a myslí si, že maj chlapa „v hrsti“ – jaký omyl!, to doporučuju každýmu, zvláště v dnešní době – závěr výzkumu byl očekávanej – histriónská porucha osobnosti ve všech směrech u tohoto subjektu, kde už v dětství tyhle symptomy byly jasně zaznamenatelný. Nejdřív ukaž co si zač, co umíš, jak se ke všemu stavíš a až pak se možná s Tebou vyspím a možná se i zamiluju – NIKDY to nedělejte naoapak – pohoříte! A to je mudrá rada, díky za pochopení 😉

    1. LolitazJelita06:46 dne 4.4. 2017 napsal/a

      Ty seš teda případ.
      Máš to v životě ještě těžší než my všichni ztroskotanci utrápení a trápící.
      Tys musel mít fakt z prdele dětství.

  25. Martina20:00 dne 11.3. 2017 napsal/a

    Přestože jsem žena, článek mi po rochodu s partnerem docela pomohl a hodně mě pobavil. 😀 Je skvělé mít možnost vidět i mužský pohled, který je mnohdy mnohem praktičtější a upřímnější, než je tomu u žen.

  26. Ondrej15:03 dne 9.3. 2017 napsal/a

    Díky za super článok, výborne napísané, dokonca prečítané 2 x a konečne som sa po týždni od rozchodu dokázal dobre zabaviť nad vtipným a trefným podaním bezútešnej a bolestnej reality. Môj príbeh je trochu odlišný v tom , že som 11 rokov ženatý a našiel som si kočku o 13 rokov mladšiu (resp. ona ma zbalila :-), láska na diaľku 1500 km ďaleko + jazyková bariéra. Vídali sme sa len na 3-4 dni, keď som sa doma a v práci utrhol tak raz za 1,5 mesiaca. Spadol som do toho až po uši (moja prvá nevera ), písali sme si zamilované zprávy v jednom kuse cez deň aj večer, skype. Proste nabralo to šialené obrátky.
    Od začiatku som vedel , že to je stratené , neperspektívne a môže to dopadnúť aj tak, že ma žena vykopne z domu. Ona sa chcela nasťahovať do čR , nájsť si tu prácu, takže to reálne hrozilo u mňa doma prúserom ale išiel som do tohos klapkami na očiach. Kdo to nezažil nepochopí. Asi po pol roku zmenila svoje chovanie a začala pomaly ale iste chladnúť ,výkyvy nálad , nevedela čo chce a nepovedala mi čo sa s ňou deje, iba že ma stále miluje a tak dookola. Pred týždňom som ju navštívil a vypil si svoj kalich horkosti až do dna. Náhodou som ju pristihol pred vchodom do jej bytu s jej novým milencom (kolega z práce – mimochodom je tiež ženatý) ako sa na seba zamilovane dívajú a nemôžu sa od seba odtrhnúť, zaťaľ čo ja som ju mal čakať v byte kým príde z práce, aby so mnou mala sex rovnako ako mala večer predtým ! Skoro ma jeblo. Urobil som menšiu scénu, zbalil kufre , zavolal taxík a odsťahoval sa do hotelu. Od vtedy sa cítim na piču aj keď mi dosť pomohli dve intenzívne terapie s mojou známou terapeutkou krátko po traume. Bez nich by som asi už umrel z fyzických príznakov a bolesti, už by som tu nič nenapísal. Nikdy predtým ako mladý som nič podobné nezažil a toto si prežívam prvýkrát až po 40- tke!
    Učím sa doma komunikovať znovu z deťmi a s manželkou, pretože za 8 mesiacov intenzívneho vzťahu som bol doma prítomný len telesne. Dúfam, že toto mi pomôže preniesť sa cez toto posrané obdobie a dostanem sa z toho von.

    1. Lenka12:07 dne 9.4. 2017 napsal/a

      Ahoj Ondreji, jak já Vám rozumím. I pro mě to byla za celý zivot první nevěra, i mě to potkalo po 40. Trvalo to dva roky a bylo to neskutečné. U mě dostala prednost jak jinak než jeho manželka, kterou samozrejme vůbec nemiluje, ale přece si to nezaslouží. No já asi ano…. Nasledky jsou děsivé, ja se totiž opravdu rozvedla jak jsme si slibovali. Teď se snazim žít kvuli dětem. Drzte se, nejste v tom sám!

      1. Ondrej18:55 dne 10.4. 2017 napsal/a

        Ahoj Lenka,

        ďakujem za povzbudenie, prajem aj Vám „skoré uzdravenie“, musíme to blbé obdobie prekonať.
        Vy to máte asi ťažšie, môj vzťah trval kratšie v porovnaní s tým Vaším.
        Ubehlo päť týždňov a pár dní a cítim sa trochu lepšie, apatia a úzkosti už sú preč,
        podarilo sa mi uvoľniť emócie – svoj hnev. Stále mi však neskutočne chýba a nemyslím na ňu vlastne iba vtedy keď spím. Blbé je, že som ju pred pár
        dňami kontaktoval a ona potom opakovane mňa, mapujeme navzájom terén pod nohami. Nechcem živiť tento vzťah vo svojej hlave naďalej a nechať sa zraňovať.
        Bude to ešte boj 🙂

  27. Petr13:53 dne 8.3. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    tak jsem v tom taky.Po 16 letech vztahu z toho 10 let manželé mi žena tento týden řekla ze se mnou končí.Mě je 35 a ženě 33. Jasně že v tom je chlap, no spíš kluk, kterému je 23. Což mi hlava moc nebere.Momentálně jsem dost v hajzlu. Největší problém je že máme 7 letého syna, který je velmi citlivý a nedovedu si představit že mu to řekneme. Jenže žena je úplně poblázněná a podle mě neví co chce. Dokonce bych ji ten úlet dokázal i odpustit, protože jsem do ni pořád zamilovaný.Když jsme si sedli abychom si to vyříkali tak konverzace začala klasicky tím že si mě nezaslouží ať si najdu lepší atd.Dále že ví že se změnila a stala se z ní mrcha a že chce volnost a ne být jako zavřená v kleci.Moc to nechápu, protože jsem ji téměř nikdy nezakazoval, když chtěla někam jít.Tvrdí že jsem hodný a dělám pro rodinu vše (což je asi blbě, žena by měla být alespoň trochu v napětí a nežít s pocitem že mě má jistého, což u nás tak bylo). Tvrdí že toho bude jednou litovat, ale momentálně prý ne. Takže je jasné čím myslí :-). Domluvili jsme se zě budeme žít zatím pohromadě, abychom neublížili synovi, ale je mi jasné že to nemůže trvat dlouho.Obzvlášť když mé city k ní jsou pořád silné.Je dobré že mám dost kamarádů s kterými si o tom můžu popovídat a trochu se uvolnit, jinak je to ovšem peklo. Vidíte na ní že je celkem v pohodě a to vás taky pěkně sere. Že dokáže hodit za hlavu dost dlouhou dobu života a to hezké co jsme spolu prožili.
    Budu moc rád za každou radu jak se zachovat a bojovat.
    Jinak přečtené články mi dost pomáhají a vídím že v tom nejsem sám.
    Bojujte

    1. Radim14:45 dne 8.3. 2017 napsal/a

      Ahoj Petre, predne je mi lito, ze to tak dopadlo, absolutne vim, co ted prozivate… Ale litost je to posledni co potrebujete. Musite sve, ted uz asi byvale zene, ukazat o co vse diky tomu prisla, ze dokazete bez ni v pohode zit. At si jde, budete muset, i kdyz je to velmi tezke, udelat velkou tlustou caru. Zustavat a mit ji v blizkosti Vas bude jen vice zranovat s vidinou, ze se neco zmeni. Nic se nezmeni, jen bude vyuzivat toho, ze ji stale milujete a budete jen oddalovat nevyhnutelne. Ani kvuli diteti to nesmite udelat, i ona se rozhodla bez toho, aby brala ohledy na dite. Vlastni zkusenost a hlavne, kdyz tvrdi, ze toho bude litovat, mozne to je, ale Vam to nikdy nerekne, u techto typu zen je pretvarka sobe vlastni. Na zaver snad jedine, nebudte hlupak, kterym jsem byl ja, vyreste co nejrychleji dite a finacni stranku a bye bye. A bacha na city, pozna to a bude toho patricne zneuzivat.

    2. Lojza01:23 dne 29.7. 2017 napsal/a

      Jak si tu všichni notujeme, přidám mojí bilanci: 14 let vztahu, z toho 7 let manželé, dvě děti. Její návrat do práce, nepřátelství ke mně, nevěra. Asi jsem se choval někdy jako trouba a ne o moc líp, když jsem jí na to přišel, ale nedovedl jsem si představit, že já náš dosavadní život hodím za hlavu a rozbiju. Po roce přešlapování podala žádost o rozvod. Všechno mi přišlo děsně hloupý, nečekaný a nedávalo mi to smysl. Bydleli jsme v jejím, takže po rozvodu jsem šel do pryč. Teprve po roce jsem spálil a vymazal společné fotky. Teprve pak jsem jakž takž začal nalézat ztracenou rovnováhu. Myslím, že do takového konce mne dostala moje přesvědčení, že nemůžu vztah úplně utnout, že přece je potřeba zachovat nějakou míru vztahu i do budoucna kvůli dětem. Jestli je náš příběh podobný, netuším, ale jak praví článek, lituji toho, co jsem neudělal. Už bych se marně nesnažil to rozlousknout. Nejde to pochopit ani s čistou hlavou, natož, když se utápíš. Na tvoje zásluhy o rodinu ona právě teď zvysoka kašle, protože právě teď jí velí její frnda a ty nejsi na seznamu. Přestal bych být hodný partner. Sbalil bych se a odešel bych ihned. Uťal bych s ní veškerý kontakt hned z kraje a pro sebe vyřešil, jak se nevídat s ní ale s dětmi ano. Vypadá to sice jako neřešitelný rébus, ale s odstupem několika let vím, že když je jasný cíl, řešení se najde. Dal bych jí jasně na srozuměnou, že ne dřív než po čtvrt roce bych se chtěl s ní domlouvat na dalším. Čtvrt roku je dostatečná doba pro oba. Když je někdo podvedenej, musel by být úplný ignorant, kdyby to s ním nezamávalo, takže určitě nejmíň čtvrt roku. Není třeba jí zdůrazňovat, že když se ona může kurvit a neřešit důsledky, tak se vedle toho zvládne postarat o děcko. (Kdybys např. v důsledku nehody byl nucen být čtvrt roku v nemocnici, taky by to vyřešila a tohle taková nehoda je).

  28. Vašek10:47 dne 5.3. 2017 napsal/a

    Ahoj. Díky za tyhle stránky. Je to přesně týden, co mi moje mila po 11 letech a pred konáním svatby tohle leto oznámila, že ze potřebuje být sama a začít prostě od začátku. Podotýkám ze jsme spolu 11 let. Já udělal spoustu chyb, obzvláště během studií na VS, ale o to vic jsem si uvedomil, koho chci dal a vše tomu podridil. Dům, zajišťující práce. Vse směřovalo k happyendu. Poslední půlrok ale ztrácela zájem a věčně byla nabrousena. Pokazdy když jsem to s ni chtel probirat, řekla kdybych te neměla rada, nejsem s tebou. Nech me a ja přijdu. Neměli jsme spolu žádný fyzický kontakt. Samozřejmě tvrdí, že nikdo třetí v tom není, ze prostě jrn potřebuje být sama a uvidí, jestli se ji bude stýskát. Pro me je primární, ze že jsme si pojmenovali chyby a ona řekla, ze prostě měnit nebude. Je možný, ze to řekla v afektu a aby byla silná a přijde na to az časem, co je tolerance a vzájemná láska a kompromisy. Nutit ji nemá samozřejmě cenu. Je to o to těžší, když se pořád rodina výprava na svatbu atd. Navíc spolu máme dům ve kterém chce i nadále bydlet jako kamarádi, než si neco najde a vyřídí hypotéku. Budu to ja, kterej ted musi pryč. Protože to nejde takhle byt.

  29. Richard23:32 dne 26.2. 2017 napsal/a

    Ještě bych rád dodal, jak to tady tak pročítám, že jsem dělal naprostou stejnou chybu jako valná většina z nás kluků..opustila mě před svátky, a já jí neustále bombardoval SMSkami a snažil se s ní zůstat v kontaktu. V podstatě jsem nedočkavě čekal na každou její zprávu (já jich napsal asi tak milion, ona sotva pár desítek) Buď jsem byl opravdu hnusný a vyčítal jí její chyby, nebo naopak škemral a poníženě si sypal popel na hlavu. Také jsem se z ní snažil dostat pravdu, protože jsem tušil, že mi lže, a že už v tom je někdo jiný. Několikrát si kvůli mě změnila číslo..sám jsem v alkoholovém opojení asi dvě sim karty rozlámal s tím, že už se jí neozvu, ale nevydržel jsem to..dokonce jsem byl během toho čtvrt roku 3x u ní v práci a s pláčem se před ní absolutně ponižoval..jednou sice plakala také, ale teď jsem přesvědčen, že šlo buď o krokodýlí slzy, a nebo jí mě bylo líto, protože dávno milovala jiného a bydlela s ním..těžko říci..po třetí návštěvě už mi ale dala jasně najevo že jí tam obtěžuji..pokud bych věděl od začátku celou pravdu, tedy že mi nebyla věrná, a že dávno bydlí s frajerem z práce, nikdy bych se takto neponižoval. Pokud vám ale celou dobu tvrdí že má svůj byt, že v tom jiný není, a neustále vám dává naději, o to je to ve finále těžší..Jeden můj známý, který si v mládí prošel mnohem horší zkušeností (po cca sedmiletém vztahu zjistil že se mu holka zkurvila snad se třemi kamarády a také mu v mnoha věcech lhala) tvrdil, že holka nikdy neodejde jen tak, že vždy odchází rovnou za jiným, o čemž jsem momentálně přesvědčen. Ať už vám žena tvrdí cokoliv, nevěřte jí. Ženy vám pravdu zpočátku neřeknou. Radějí vás budou do poslední chvíle oblbovat, ať už kvůli tomu, že vám nechtějí ublížit, a nebo mají strach z vašich následných reakcí. Sama mi byla schopna přísahat, že mě nikdy nepodvedla – všechny se drží rad toho debila dr.Uzla – zatloukat, zatloukat, zatloukat.Také mi byla například schopna slíbit, že přijde na silvestra, ale raději si vypnula telefon a nechala mě doma samotného v naději..pochopitelně jsem celý silvestr probrečel, zatímco ona si užívala se svým novým nýmandem 😀 Už v tu chvíli mi to bylo v podstatě jasné, ale zamilovaný a zhrzený člověk to vše přehlíží a stále má planou naději a doufá že ta holka nelže. Ve chvíli, kdy se má vše provalit, zvolí ženy různé obranné reakce. Ta má mě absolutně odpálkovala a vrazila mi dýku do srdce. Momentálně jsem ve fázi smíření, ale stále cítím potřebu jí napsat, že jsem ten rozchod nezvládl, a že jsem se v samotném závěru hloupě ponížil, ale že už jsem nad věcí (což ani omylem nejsem) Jenže pak si říkám že nic takového psát nebudu, pokud mě byla schopna mnoho měsíců naprosto obelhávat a ještě se kurvit. Zkrátka už bylo nutné s ní přerušit veškerý kontakt ať už to skončilo jakkoliv.. Snad až někdy v budoucnu, pokud budu mít novou známost, jí budu schopen odpustit, ale možná si to jen nalhávám. Jak vidíte, opuštěný člověk je schopen se ponižovat ještě mnoho měsíců po rozchodu a ztratí veškerou soudnost..Dokonce ve chvíli, kdy jsem se naprostou náhodou dozvěděl o její nevěře (kontaktoval jsem expřítelkyni jejího nového partnera, který jí opustil i s malým dítětem kvůli té mé) jsem byl schopen jí i vyhrožovat že přijdu k ní do práce a že už je mi vše jedno, vyžadoval jsem omluvu, a zkrátka jsem ze sebe udělal absolutního idiota, ještě většího, než už jsem do té doby byl. Teprve teď po čtvrt roce to vše vidím, ale smířený přesto nejsem absolutně s ničím – to bych neměl potřebu sem cokoliv psát. Je to teprve má první podobná zkušenost. Měl jsem pouze dva vážné vztahy a ten první rozchod proběhl po vzájemné dohodě a chyběla mi sotva týden. Toto je absolutně jiné. Samozřejmě si uvědomuji, že ona je momentálně naprosto vysmátá -zamilovaná, s novým přítelem v novém bytě, chlapec jí evidentně dává to co jsem já nemohl..Bohužel pro mě je to o to těžší, že jsem introvert a samotář, který tu nemá téměř žádné přátele. Tudíž mi jí vše připomíná. Bohužel se nemohu dle rad zbavit veškerých jejich věcí – je jich plná kuchyň..Nemohu sundat její dekorace..kytičky na lednici a podobné kýče..Lepila to bůhví čím a zůstaly by po tom všude fleky a špinavá zeď 😀 Nejvíc mě dostala s naším morčátkem, které koupila někdy před rokem..vždy tvrdila jaký to je její miláček, a hned ho vyměnila za čivavu toho debila a dala si s ní tisíc fotek na instagramu 😀 Uvědomil jsem si že ženy příliš nechápu. Mám dojem že se řídí spíše intuicí než inteligencí 😀 Není to s nimi vůbec lehké, to vám tedy povím 😀

    1. alf707:04 dne 28.2. 2017 napsal/a

      Ženy se v tomhle neřídí inteligencí ani intuicí, ale řídí je pudy. Přes všechny výdobytky techniky a všeho kolem ještě pořád funguje příroda, dlužno říct že bez těch pudů bychom asi vymřeli. Dopředu je ženou hormony a snaha přírody zajistit co nejkvalitnější potomstvo. Zamilují se, hormony v mozku (fenyletylamin) jim úplně vypnou to, čemu se říká zdravý rozum a úplně zblbnou. Ale obvykle jim zůstane špetka výčitek svědomí, že po letech odešly od chlapa, se kterým jim bylo alespoň ze začátku dobře a nechaly ho samotného. A aby se s tím svědomím nějak srovnaly, tak prohlašují, že odejít musely, protože to bylo hrozné a že ztratily x let života. Asi bychom měli naše expřítelkyně spíš litovat, že s nimi příroda tak mlátí. On ten hormon, co s nimi teď tak cvičí nepůsobí stále, nejpozději po dvou letech začnou zase normálně myslet a většinou zjistí, že ten, za kterým s takovým nadšením utekly je úplný debil.
      Mám to taky za sebou, půl druhého roku jsem sám. První rok po rozchodu to byla čistá hrůza, teď je to nepatrně lepší. Taky bez přátel a kamarádů, navíc pracuju doma, takže nic moc. Taky se nemůžu zbavit věcí po ní, navíc mi ji připomínají firemní papíry, dělali jsme spolu v jedné firmě, všude její poznámky.
      Časem to bude trochu lepší, drž se.

  30. Richard22:08 dne 26.2. 2017 napsal/a

    Tak, pánové. Odešla po šesti letech. Šok..zrovna jsem nebyl doma..nenechala ani dopis na rozloučenou..chyběly základní věci.. v posledních zhruba dvou měsících jsem tušil že je všechno špatně..vždy se starala o to kde zrovna jsem a bála se že bych jí neříkal pravdu. Byly to ale zbytečné obavy. Vždy jsem byl věrný. Poslední půl rok už jí bylo jedno co dělám. Byla raději když jsem se věnoval svým vlastním koníčkům a nikoliv jí..Možná mi to snad i v tu chvíli bylo jedno. Tušil jsem že se to nevyvíjí dobře..Jenže když se to ve finále opravdu stalo a ona odešla.Začal jsem trpět. Nebyl den, kdy bych neplakal a nemyslel na ní..Byl jsem s ní v kontaktu ještě čtvrt roku..neskutečně semnou zametala.Teď zpětně vím, že lhala naprosto ve všem..že v tom nikdo jiný není..Že bydlí sama, že mě má stála ráda, atd..Jenže já tušil že je to uplně jinak a že mi neříká pravdu. Kvůli tomu jsem trpěl ještě mnohonásobně víc..hledal jsem mezi jejími přáteli na facebooku který z těch debilů mi jí ukradl..ale marně..Po třech měsících to již začalo být neudržitelné a pro ní asi už opravdu otravné. Ve chvíli kdy jsem začal tušit o koho jde, otočila o 180, napsala jak to bylo ztracených šest let, že už jí na mě dávno nezáleží..a dokonce byla schopna mi vyhrožovat policií kvůli obtěžování..šok. den na to si dali na facebook společné fotografie z párty. V tu chvíli jsem to nezvládl a všechno jí to vpálil dost ponižujícím a agresivním způsobem s nadávkami. Zřejmě proto, že mě byla schopna obelhávat tolik měsíců a neměla s tím problém. Pak přišel další šok..náhodou jsem zjistil že se s ním tahala už mnoho měsíců před jejím odchodem a psala mu, jak se na něj těší, až spolu budou opět sami..pokud toho člověka milujete, je to opravdu šílená zkušenost. Odnesl jsem to zdravím. Všichni její přátelé pochopitelně od začátku věděli celou pravdu a já byl za absolutního idiota, který jí ještě mnoho měsíců podlézal, vtíral se, a škemral..hrůza..Myslel jsem si že když se konečně dozvím celou pravdu, bude mi konečně lépe..Ale není..nejsem schopen se podívat ani na jejich společné fotografie..i když se tomu vyhýbám, zkrátka cítím že tam jsou, možná už i mnoho jiných, a vím, že když se podívám, opět mi to šíleně ublíží.. Dle všech rad to vyléčí až čas, ale jsem citlivý člověk a obávám se nejhoršího.. Nechala mě tu absolutně samotného, nemám si s kým popovídat..jakmile jdu spát, myslím na to.Probudím se. Myslím na to. Myslím na to jak vrátit čas o půl roku a vše zachránit. Možná by se mi to i povedlo. Ale čas vrátit nejde. Alespoň v tomto století.

    1. Richard23:35 dne 26.2. 2017 napsal/a

      Ještě bych rád dodal, jak to tady tak pročítám, že jsem dělal naprostou stejnou chybu jako valná většina z nás kluků..opustila mě před svátky, a já jí neustále bombardoval SMSkami a snažil se s ní zůstat v kontaktu. V podstatě jsem nedočkavě čekal na každou její zprávu (já jich napsal asi tak milion, ona sotva pár desítek) Buď jsem byl opravdu hnusný a vyčítal jí její chyby, nebo naopak škemral a poníženě si sypal popel na hlavu. Také jsem se z ní snažil dostat pravdu, protože jsem tušil, že mi lže, a že už v tom je někdo jiný. Několikrát si kvůli mě změnila číslo..sám jsem v alkoholovém opojení asi dvě sim karty rozlámal s tím, že už se jí neozvu, ale nevydržel jsem to..dokonce jsem byl během toho čtvrt roku 3x u ní v práci a s pláčem se před ní absolutně ponižoval..jednou sice plakala také, ale teď jsem přesvědčen, že šlo buď o krokodýlí slzy, a nebo jí mě bylo líto, protože dávno milovala jiného a bydlela s ním..těžko říci..po třetí návštěvě už mi ale dala jasně najevo že jí tam obtěžuji..pokud bych věděl od začátku celou pravdu, tedy že mi nebyla věrná, a že dávno bydlí s frajerem z práce, nikdy bych se takto neponižoval. Pokud vám ale celou dobu tvrdí že má svůj byt, že v tom jiný není, a neustále vám dává naději, o to je to ve finále těžší..Jeden můj známý, který si v mládí prošel mnohem horší zkušeností (po cca sedmiletém vztahu zjistil že se mu holka zkurvila snad se třemi kamarády a také mu v mnoha věcech lhala) tvrdil, že holka nikdy neodejde jen tak, že vždy odchází rovnou za jiným, o čemž jsem momentálně přesvědčen. Ať už vám žena tvrdí cokoliv, nevěřte jí. Ženy vám pravdu zpočátku neřeknou. Radějí vás budou do poslední chvíle oblbovat, ať už kvůli tomu, že vám nechtějí ublížit, a nebo mají strach z vašich následných reakcí. Sama mi byla schopna přísahat, že mě nikdy nepodvedla – všechny se drží rad toho debila dr.Uzla – zatloukat, zatloukat, zatloukat.Také mi byla například schopna slíbit, že přijde na silvestra, ale raději si vypnula telefon a nechala mě doma samotného v naději..pochopitelně jsem celý silvestr probrečel, zatímco ona si užívala se svým novým nýmandem 😀 Už v tu chvíli mi to bylo v podstatě jasné, ale zamilovaný a zhrzený člověk to vše přehlíží a stále má planou naději a doufá že ta holka nelže. Ve chvíli, kdy se má vše provalit, zvolí ženy různé obranné reakce. Ta má mě absolutně odpálkovala a vrazila mi dýku do srdce. Momentálně jsem ve fázi smíření, ale stále cítím potřebu jí napsat, že jsem ten rozchod nezvládl, a že jsem se v samotném závěru hloupě ponížil, ale že už jsem nad věcí (což ani omylem nejsem) Jenže pak si říkám že nic takového psát nebudu, pokud mě byla schopna mnoho měsíců naprosto obelhávat a ještě se kurvit. Zkrátka už bylo nutné s ní přerušit veškerý kontakt ať už to skončilo jakkoliv.. Snad až někdy v budoucnu, pokud budu mít novou známost, jí budu schopen odpustit, ale možná si to jen nalhávám. Jak vidíte, opuštěný člověk je schopen se ponižovat ještě mnoho měsíců po rozchodu a ztratí veškerou soudnost..Dokonce ve chvíli, kdy jsem se naprostou náhodou dozvěděl o její nevěře (kontaktoval jsem expřítelkyni jejího nového partnera, který jí opustil i s malým dítětem kvůli té mé) jsem byl schopen jí i vyhrožovat že přijdu k ní do práce a že už je mi vše jedno, vyžadoval jsem omluvu, a zkrátka jsem ze sebe udělal absolutního idiota, ještě většího, než už jsem do té doby byl. Teprve teď po čtvrt roce to vše vidím, ale smířený přesto nejsem absolutně s ničím – to bych neměl potřebu sem cokoliv psát. Je to teprve má první podobná zkušenost. Měl jsem pouze dva vážné vztahy a ten první rozchod proběhl po vzájemné dohodě a chyběla mi sotva týden. Toto je absolutně jiné. Samozřejmě si uvědomuji, že ona je momentálně naprosto vysmátá -zamilovaná, s novým přítelem v novém bytě, chlapec jí evidentně dává to co jsem já nemohl..Bohužel pro mě je to o to těžší, že jsem introvert a samotář, který tu nemá téměř žádné přátele. Tudíž mi jí vše připomíná. Bohužel se nemohu dle rad zbavit veškerých jejich věcí – je jich plná kuchyň..Nemohu sundat její dekorace..kytičky na lednici a podobné kýče..Lepila to bůhví čím a zůstaly by po tom všude fleky a špinavá zeď 😀 Nejvíc mě dostala s naším morčátkem, které koupila někdy před rokem..vždy tvrdila jaký to je její miláček, a hned ho vyměnila za čivavu toho debila a dala si s ní tisíc fotek na instagramu 😀 Uvědomil jsem si že ženy příliš nechápu. Mám dojem že se řídí spíše intuicí než inteligencí 😀 Není to s nimi vůbec lehké, to vám tedy povím 😀

  31. Honza21:40 dne 24.2. 2017 napsal/a

    Děkuji Autorovi za povzbuzující článek a lidem za příspěvky.Člověk pak
    vidí,že v tom bohužel není sám.
    Už to je měsíc,co má žena po 25 letech manželství,odhodlána sklenicí alkoholu
    vpálila,že mě sice má ráda,ale není to co by mělo ve vztahu být.Cit a láska se
    prý vytratila a neví kam.Pak následovalo ,že v podstatě nikdy nikoho nemilovala
    krom našich dvou již dospělých dětí a že krom 6-ti let mateřské,nebyla se mnou¨
    nikdy šťastná.
    Prý věnovala svuj čas rodině a na sebe nemyslela.Teď,když děti vylétly z hnízda
    chce naplno žít,poznat opravdovou lásku a vztah,co jí bude naplňovat po zbytek
    života.
    Mě se omluvila,jetli mě prý ublížila,ať jí to prominu,že takhle nemuže dál.
    Neustále mě nadhazuje,že se se mnoiu rozešla a že budem kamarádi a dobří přátelé.
    Nutno podotknout,že stále bydlím s ní v jednom bytě,který zdědila a já nejsem uveden
    ani jako spoluvlastník,leč platím hypotéku.
    Bohužel nemám peníze na to,abych si pronajal byt a základně zařídil.Ona zase,pokud
    bych odešel,nemá finance na chod a platby.O byt by zřejmě přišla.
    Stojím před dilemem,ostat v jednom bytě a chovat se po 25 letech jako kamarád,nebo
    srát na ní a zařídit se podle toho sám.Bylo to přeci její rozhodnutí,sama musí nést
    následky.Vztah dělají přeci oba a oba mají stejný podíl,že to nefungovalo.
    Já se s tím nějak poperu,beru prášky na spaní (pouze bylinky)a snažím se spát,někdy to
    nejde.Prý až se od ní odpoutám,bude mi dobře.Prý chce,abych byl opravdu šťastný,že si
    to zasloužím.Nechci nikoho nudit,kámoše už to taky asi sere,ale vypovídat je jediné,co
    pomuže.
    Momentálně skoro v padesáti letech se mi nechce někde znova začínat,ale to je osud.
    Z každého vztahu si něco vezmeme,aby jsme to použili v tom dalšim.
    Děkuji za podporu

    1. Radim08:54 dne 27.2. 2017 napsal/a

      Rozhodne nezustavat, je to pro Vas Honzo cesta do pekel. Chapu, ze ji bude chtit mit u sebe, ale pokud zeny v necem exceluji, tak v hrani na city a na to co k ni citite, oni to vedi. I ja byl tak blbi, a nechal i u me bydlet i po tom vsem, pak ji dokonce vybavoval byt, jen aby ziskala tolik casu kolik potrebovala, aby se jeji novy frajer s kym mne podvadela, rozvedl a vykopl svou byvalou a jejich deti a nastehoval mou byvalou. Presne, jak jste napsal, kdyz konec tak se vsim, nasledky si za to musi nest kazdy sam a hlavne pratelstvi mezi byvalymi neexistuje ci je to spise utopie. Vzdy jeden bude trpet za rozhodnuti nekoho jineho a to tam bude vzdy. Jedine, ze byste si nechal udelat lobotomii nebo utrpel ztratu pameti.

    2. Ivoshek12:10 dne 29.3. 2017 napsal/a

      Zdravím Honzo,
      tak Vás naprosto chápu. Mě se to stalo po 20letém vztahu z toho 17 let manželé. Máme spolu dvě nádherné děti holky 16 a 13let.
      Kdysi jsem podnikal a zůstal mi dluh, který úspěšně splácím se svým bývalým společníkem. Sice jsme se museli přestěhovat z domu do bytu, ale jinak jsme žili jako normální rodina. Bohužel manželka tuto situaci psychicky nezvládla a dostala antidepresiva. Tato skutečnost mě hodně ranila a proto jsem začal chodit do třech zaměstnání abych tuto situaci co nejdříve vyřešil a také aby to splácení rodina nepocítila. Manželka ale měla od této doby psychický blok a tak nedocházelo na intimnosti, ale snažili jsme se aspoň mazlit a tak podobně, ale bez sexu. Já jsem toto respektoval a doufal, že se situace zlepší.Předtím byl intimní vztah v pořádku.
      Dnes je to již 8 měsíců (člověk tím samozřejmě citově strádá)a já zjistil, že mi je již měsíc a půl nevěrná. Indície samozřejmě byly, tak jsem začal něco tušit ale nechal jsem jí volnost (chodila často s kamarádkami prý, no a samozřejmě i s paťákem.
      Přestože jsem se jí ptal zda někoho nemá tak zatloukala a zatloukala podle rad toho pičuse.
      Vím, že je to hnusný,ale nedalo se jinak, proto jsem jí projel mobil a co jsem se dočetl mě srazilo do kolen. Podotýkám,že mě je 48 a jí 40let.Byla to snůška oplzlostí a dokonce řešila s kacafírkem uspořádání dětí po event. rozvodu Podotýkám, že toho joudu neznala ani měsíc a půl. Nakonec vše přiznala a začala to vše svádět na chemii. No to oni uměj. Od té doby si připadám, že jsem bydlel s úplně jiným člověkem, kterého vůbec neznám. Můžu zodpovědně říct že jsou všechny stejný,stejně pálej mosty a ještě nás citově vydíraj.
      Zlomila mi srdce, sama je v naprosté pohodě, protože se přeci s kacafírkem milujou a pořád blekotá jak bychom měli spolu vycházet.
      Bolí to moc, moc. Je strašně jednoduché jak se milování může zvrhnout v nenávist. Já s ní samozřejmě musím komunikovat ohledně dětí, které mám nesmírně rád a nemíním o ně přijít.
      Takže co dělat : já se příští týden stěhuji, nesnesu pobyt s ní v jednom bytě – nemůžu vidět jak se pro něho čančá, kupuje spodní prádlo atd.
      Rozhovory omezím pouze na diskusi o dětech popř. rozvodu (chce rozhodně rozvod)
      A konečně se budu po 20letech věnovat sám sobě (dřív jsem žil pouze pro rodinu)
      A můj názor : všechny jsou stejný – toto mají zakódované a buď se to spustí nebo ne, 50 na 50.

    3. Petr19:09 dne 20.7. 2017 napsal/a

      Přesně samé prožívám nyní také….ženu už nebaví prát,zehlit,vařit….našla si milence,chce začít žít…bezstarostný život v paneláku,užívat si…našla si byt,odchází…nechala mi dva sice plnoleté kluky,barák a dluhy po sobě,kdy jsem ji několikrát(vlastně)nás,zachraňoval…..DĚKUJI TI!!!!!

  32. Radim09:29 dne 10.2. 2017 napsal/a

    Geniálně napsaný článek, díky za to. Vše co je tam napsané jsem téměř bezezbytku udělal, hlavně ty fáze, a dnes se tomu skutečně směji a jsem rád, že při čtení jsem nic nejedl a nepil, jelikož bych si zaprskal monitor a klávesnici 😀 Ano je těžké to vidět po rozchodu pozitivně, ale skutečně to jde a jak řekl Sinatra a nenabádám ke škodolibosti a pomstě, ale že prý největší pomstou je neskonalý úspěch. Což je pravda a také si uvědomit střízlivě, jaký ten vztah s ex vlastně byl a kdo hrál idiota 😉

    1. Rudolf22:47 dne 11.2. 2017 napsal/a

      souhlasím, přesně můj názor díky

  33. Wilhelm Boomberg11:34 dne 22.1. 2017 napsal/a

    Tohle nejde..už je to skoro dva měsíce co po šesti letech odešla a já sotva vydržím den bez kontaktu s ní prostřednictvím SMS, ze kterých vždy vytuším, že mě má už uplně na háku, a že její srdce dávno ovládal nějaký debil…natož když přemýšlím nad tím, jak s ním souloží. Nedá se to zvládnout. Je to extrémně frustrující..ožeru se a odejdu do lesa s provazem..to je jediné východisko :/

    1. Sadness16:29 dne 28.1. 2017 napsal/a

      Výtej v pekle ze kterého se už nikdy tak úplně nedostaneš, protože už navždy bude v tvé hlavě. Nevím co zapříčinilo váš rozchod, protože od toho se to taky všechno odvýjí, ale já měl tříletý vztah s nejlepší dívkou měho života. Nebudu psát slovo „zatím“, protože sotva pochybuju že na takovou v mém životě ještě někdy narazím. Půl roku před rozchodem jsem jí požádal o ruku a zasnoubili se. Mám už své jedno dítě, které u sebe mám jen na každý druhý víkend. Věděl jsem jak moc si přeje se mnou svatbu a mít rodinu. Přiznám se že jsem se toho trochu bál. Nebyl jsem si tím tak úplně jistý a měl jsem z toho hodně velké dilema. Pár měsíců před rozchodem jsem se zadíval do vdané ženy s kterou jsem se občas scházel, ale jen tak venku. Nic víc tam nebylo. Prostě se to stalo. Začal jsem se chovat dost ošklivě k ní a odháněl jí od sebe. Dohodli jsme se, že chvilku budeme bydlet odděleně at si to srovnám v hlavě a vzpamatuji se. Po měsíci jsem našel její fotky už s někým jiným. Rikala, že jsou zatím kamarádi, ale nakonec se ode mě úplně odstěhovala a byl konec. Konec jen kvůli mé blbosti a velké chybě. Snažím se si to všechno odpustit. Odpustit co si musela kvůli mě protrpět. Zvlášt když mě tolik milovala a dělala pro mě všechno. V okamžiku kdy jsem si uvědomil, že jsem ji ztratil jsem si uvědomil jak moc jí miluju. Pozdě. Můžeš mít milion důvodů proč by se k tobě měla vrátit, ale neudělá to. V tomhle rychlém světě a v životech každého z nás není místo na chyby. A už vůbec ne na chyby které ti změní život. Zlomil jsem jí srdce. To srdce už nikdy nebudu mít. Ted má přítele s kterým už po půl roce čekala dítě. Je zaopatřená a má v něm jistotu do budoucna. Jistotu kterou jsem jí z ničeho nic vzal a zahodil jak kus hadru. Skoro po roce rozchodu pocituju na sobě známky nenávisti sám k sobě. Za ten rok jsem měl tři vztahy které vždy po nějaké době šli do háje. Nejhorší na tom je, že ačkoliv bys chtěl, tak je všechny srovnáváš s tou jedinou a už hledáš chyby. S tím nic neuděláš. Připomíná mi jí úplně všechno. Měl jsem i stavy kdy jsem aspon musel prohodit pár slov z psycholožkou. Těsně po rozchodu jsem ji neustále bombardoval a i když se to nemá…nic s tím neuděláš, protože srdce si dělá co chce a je mu úplně jedno že jsi akorát za idiota. Občas si napíšeme. Napíšeme si jako kamarádi, ale vím že je tam pořád něco víc a myslím že i z její strany. Na prvním místě je u žen co chtejí rodinu už jen rozum a zázemí. To co jim říká srdce už není to hlavní. Důležitý je se nevzdat se sám se sebou. Naučit se žít s výčitky. Naučit se žít s myšlenkami že spí s někým jiným. Naučit se žít s realitou, že jsi o ní navždy přišel. A až se výčitky změní ve smíření…stejně z toho nikdy nebudeš tak úplně venku. Hodil si lano na větev umí každý, tak se s tim snaž bojovat. Protože to za to stojí. Já tu musím a chci být pro svou dceru. Bude zase lépe, ale počítej s tím že to bude trvat i roky.

    2. Dalšívůl18:06 dne 28.1. 2017 napsal/a

      Ahoj. Na lano se vyser a na ní už taky. Jsem tu samozřejmě proto, že teď taky trpím rozchodem. A víš co mi pomáhá? Tyhle Michalovo články. Už jsem přečetl asi všechny a některé i víckrát. Jsou to většinou známý a profláknutý rady. Ale že si je znovu přečtu a ještě se zasměju, to hrozně pomáhá. Prostě se snaž na ní zapomenout a drž se.

      A Michale, tobě velký díky.

    3. alf700:49 dne 29.1. 2017 napsal/a

      Jo, vítej v pekle. Jsem tam taky a jak vidno nejsem sám. U mě po osmi letech, už je to rok a nějaký měsíc a zdaleka z toho nejsem venku. Nejen podle zdejších rad jsem bez kontaktu s ní, ale je to úplně jedno. Spálila mosty tak důkladně, že kontakt nefunguje ani přes kamarády v nutných věcech (její věci u mě). Prostě pohřbila chlapa, co s ním byla tak dlouho a co jí docela pomohl, když na tom nebyla nejlíp. Přečetl jsem o rozchodech a vztazích snad všechno, rok jsem skoro nespal, tak jsem byl celé noci na webu. Pochopitelně věčná otázka proč se to stalo, logika se v těch rozchodech hledat nedá. Zapomínáme na to, že se ženskými cvičí příroda daleko víc, než bychom si mysleli. Jen tak jde vysvětlit úplně nelogické chování, které my chlapi nejsme schopni pochopit. Nejde jen o tu pověstnou chemii, k vůli které se bezhlavě zamilují a pálí mosty. Když se rozhodnou mít dítě, tedy správně je to tak, že příroda zavelí a převezme to za ně a pak se už vůbec nestačíme divit. Těžko si jinak vysvětlit, že se po třímesíčním společném bydlení s novým objevem vypukne svatba a čeká s ním dítě. Pochopitelně, že ho po tak krátké době ani pořádně nezná, perspektiva mizerná, jsou mezi nimi příliš velké rozdíly v inteligenci a ve vzdělání, ale jim to je jedno. A nehledají jistotu pro založení rodiny, vůbec tam nemusí být rozum a zázemí. Naopak jsou schopné opustit chlapa, o kterém říkaly že jim je s ním dobře, opustit jistotu domova, dobrého bydlení a dobré práce, odejít a spálit mosty a vzít si úplného pitomce, co předtím ani neměl ženskou a znal hlavně hospodu. Alespoň tak se to stalo mě, po letech vztahu přišla krize (obvyklá, sedmiletá). Když mě oznámila, že jsem jí přestal imponovat, bylo zle. A už předtím se objevil hlupák, co naslouchal (bohužel ho znám a je to fakt pitomec) a potom to už jelo. Nový objev jí asi nějak voněl, tady příroda maká opravdu důkladně, ony si fakt vybírají podle toho, jak jim chlap voní, podle toho si vybírají dodavatele genetické informace s tím, že potomstvo bude kvalitnější. Jsou kolem toho i nějaké výzkumy, dá se to najít na webu.
      My chlapi máme fakt jiná měřítka, milujeme je, když odejdou, sháníme lano nebo psychologa, protože žena je součást našeho domova a najednou jsme sami a nedokážeme se s tím vyrovnat. Jo, je to peklo a trvá to zatraceně dlouho. A úplně nezapomeneme nikdy.

  34. ShippeR23:07 dne 9.1. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    jako už mnoho lidí v diskuzi tady, tak i já chválím a děkuji autorovi za článek, který mi pomohl překlenout těžké období. Můj příběh rozchodu je asi klasický a těch je tu spousta, tak snad neurazím, když se rozhodnu můj příspěvek orientovat spíš směrem komickým. Takže pokud jste ještě stále ve fázi „Proč to udělala?“, tak vám nabízím ojedinělý pohled na ženské myšlení a parametry, kterými hodnotí nás, muže.

    Budu citovat svého kamaráda, který ženské myšlení vystihl asi nejlépe.
    Ideální muž z pohledu ženy musí být empatický, ale zase ne hodný a citlivý. Galantní a přitom grázl i rebel zároveň. Na vzhledu nezáleží, ale musí být vysoký, dobře stavěný a s jiskrou v oku. Peníze nejsou důležité, ale měl by řídit minimálně Audinu. V posteli by měl být něžný, ale na požádání musí rozjet hromobití jak Robert Rosenberg. Na velikosti penisu nezáleží, ale důležitá je tloušťka.
    Musí být zásadový a sám se rozhodovat, ale taky musí umět číst myšlenky, aby mohl své názory i rozhodnutí přizpůsobovat přáním a názorům ženy. Taky musí být vzdělaný, sečtělý, ovládat techniku, ale nesmí to být šprt a nerd (jo, vím že to je totéž jen ve dvou jazycích…). Za ženu by měl zaplatit útratu, ale nesmí to vypadat, jako že žena není samostatná a soběstačná (nápověda – kreditka k vašemu účtu, ale s jejím jménem na kartě).
    Musí ženu ochraňovat, ale nesmí omezovat její svobodu. Musí umět mluvit a bavit, ale nesmí být ukecaný a strhávat na sebe pozornost, která přeci náleží ženě. Nesmí lhát a nic tajit, ale musí být tajemný a nečitelný. Takže fakt nechápu, jak s tímhle někdo může mít problém, když je to tak jednoduchý…

    Takže pánové, na příště už doufám víte, jak se chovat a jací být. Nic na tom není, ne? Já v ženách už mám naprosto jasno… 🙂

    1. Maruška16:42 dne 21.1. 2017 napsal/a

      Jo, přesně takhle jednoduchý to je 😀 Konečně to někdo pochopil 😀 😀

  35. Karel Houba22:32 dne 9.1. 2017 napsal/a

    Michale,
    velmi hezký článek jste napsal, který vystihuje téměř vše. Děkuji. Určitě mnoha lidem pomůže. Ze své zkušenosti mohu říci, že jsem si „rozchodovými“ fázemi života prošel několikrát. Ten největší mne potkal po devatenácti letech manželství a ten další po ročním vztahu (po čtyřech letech od rozvodu). Potvrzuji to, že „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Pro lidi, kteří tím neprošli zbytečná fráze. Řešit to chlastem je debilní a navíc z toho dost bolí vpravo. Jsem moc rád, že jsem měl své kamarády při sobě, kteří mne vytáhli ze sraček. Opravdu jim vděčím za hodně. Po rozvodu jsem změnil práci a po té, co jsem vyřešil věci po smrti svých rodičů, se odstěhoval do jejich bytu, vyplatil bráchu a začal přemýšlet… Ke konci roku 2016 jsem trochu bilancoval a nakonec zjistil, že ten rok nebyl vůbec špatnej ! Dokonce lepší, než jsem čekal ! Nemám na mysli materiální stránku, ale tu společenskou a morální. Ohlédl jsem se za sebou a zjistil, že jsem, sakra, nebyl zbytečnej. Asi to byl nejlepší rok v mém životě ! Jasně, budu dále pracovat, učit se a žít…, ale už tak nějak jinak. Paradoxně mi k tomu pomohlo otevření mých očí jednou paní z hor, které jsem snad trochu pomohl, ale ona mne posadila zpět na zem. Další mi otevřela mysl jiným směrem a (nezakrývám to) mi dodává energii doteď, aniž to ví. S Ex paní máme dobrý vztah, ale až pět let po rozvodu. Píšeme si, komunikujeme normálně a občas se i vidíme. Jestli někoho má, to mne nezajímá, je to její věc. Rok se věnuju svému koníčku – vaření a dělám pro to všechno. Tedy téměř všechno. No a jestli se ptáte zda mi chybí holka ? Jo, chybí ! Ale moc si přeju, aby byla myšlením chlap. Ty smíšené svazky opravdu nedělají dobrotu 🙂
    S pozdravem
    Vašek Hladík z Prahy

  36. Mates06:01 dne 31.12. 2016 napsal/a

    1. Pokud podvadi muz je to proto,ze je sobeckej hulvat. Pokud podvede zena, tak proto ze jeji muz je sobeckej hulvat.
    2. Kunda proti vode utahne i tri lode.. nepodcenujte tu silu!
    3. Kdyz tu tak ctu o tech letitejch laskach, napada me jedno.. vsichni jsme totiz mrdky.. svych otcu
    4. Pokud nemas velky pero musis mit aspon velkej plat, jestli chces byt tezko nahraditelny
    5. Parohy jsou znamka toho, ze jste si nevzali nejakou ochechuly kterou nikdo nechce..noste je hrde, no jestli vám nasadí parohy ochechule.. smula

    A na konec dopsani clanku… po rozchodu budete lepsi a silnejsi, budete pouceni a najdete si lepsi princeznu, ktera az vam zdrhne, tak vas zase rozeka o neco vic nez ta pred tim.. takze je vazne na co se tesit 😀

  37. Martin01:54 dne 30.12. 2016 napsal/a

    Je az neskutecne jak kazda veta na Vas sedi a jak si clovek prozil uplne to stejne. Svoji byvalou jsem potkal dneska po 4 mesicich rozchodu a jeste uplne nejsem ve fazu kdy by to byla „pica“ i kdyz mozek vi ze to je „pica“ srdce porad dela imaginarni rozhovory a zkurveny alternativni scenare ktery jsou nejhorsi… Kazdopadne super clanek. Nejdulezitejsi jsou opravdu dve veci. Uvedomit si ze pomuze jen cas a nebo nova laska…

  38. MILAN13:18 dne 21.12. 2016 napsal/a

    Ahoj,myslím že tento článek není vůbec špatný.Žil jsem s partnerkou 12 let,náš vztah byl dost složitý ve
    výchově nevlastího syna který se bohužel stal nezvladatelným ale to je vedlejší.Prostě to nedopadlo a přez
    veškerou snahu se partnerka potkala po těch letech u soudu s jeho vlastnim otcem a dala mu šanci i přes to
    že o kluka tenkrát nestál a peníze naněj platila jeho matka.Moc mě to bolí protože to přišlo bez varování
    a bohužel jsem zůstal sám.Nemohu jít třeba ani na zahrádku všude na ní myslím.Měli jsme toho hodně společného a pro mě je nejhorší to že mi je 42 let a zájmy které mám jsou bohužel pro dnešni ženy povrchní
    .Jsem samotář mám rád přírodu umím se radovat z maličkostí a ona byla tolerantní ale bohužel na život naivní
    člověk a dala většinou na rodíče kteří nemohli přenést dost věcí přes srdce,ale to by bylo na dlouhé vyprávění.Nechci se litovat mám natom určitě taky podíl.Pravdou je že člověk který miloval jen tak nezapomene pokud vůbec.Mě osobně bude dělat jednou así problém seznámení protože mi hospoda nic neříká a stejně bych tam nehledal tu pravou.Na druhou stranu v lese ji také nepotkám.Každopádně mi tohle trochu
    pomáhá že nás je více a pro každého je to složité,mě se to stalo na vánoce takže bohužel to budu mít hodně depresivní.Jediné co mě těší je zase ta příroda stromy klid atak.Ale jakmile jsem doma tak jsem se přistihl že hladím i její polštář a jemi hrozně,vždycky jsem počítal stím že se to může stát a stejně jemi do pláče holt tvrdák jen na povrchu.Snad to není směšné co píšu,každopádně je nás mnoho který potkalo to s čím nejméně počítali.Omlouvám se za případné hrubky ale nejsem zase tak dokonalej.Jinak si myslím že ta opravdová láska bolí déle a to i po několikátém rozchodu třeba.Panáčka jsem si dal to bych lhal jinak bych to možná ani nepsal akorát mi je líto že už jsem nato sám a budu hodně dlouho,jsem i ponaučen-štěstí že umím vařit,vyprat si a čistotnej jsem taky,to je základ,ikdyž chutě momentálně nemám nanic.Ten článek pokud byl prožit nebo ne je dosti reálný.Já odpustil nic a nepřeji jí nic špatného,sama
    časem pozná jesli byla opět jen naivní.Ani nechci vědět jak to tam dopadne radši,jen by mě to žralo.To je vše a já se stím musím srovnat a poprat.

  39. nikola12:14 dne 5.12. 2016 napsal/a

    ten text mě dojal.A vtom máte pravdu, já mám s kámoškou skušenosti ano bolíto ale pak to přejde.

  40. nikola12:01 dne 5.12. 2016 napsal/a

    hustí máte pravdu

    1. nikola12:07 dne 5.12. 2016 napsal/a

      já mám s kušenosti s kámoškou. mate v tomle pravdu . a rozchod bolí ale pak to přestane prosím odepište ten text mě dojal.

    2. nikola12:09 dne 5.12. 2016 napsal/a

      já mám stym s kušenosti s kámoškou. a rozchod bolí ale pak to přestane prosím odepište ten text mě dojal.

  41. Maro15:20 dne 4.12. 2016 napsal/a

    Zdravím
    Mno jak bych začal,,.Zcela vyjimecne jsem zadal do vyhledavace neco v tom smyslu jak se vyrovnat s rozchodem, i kdyz jsem clovek ktery docela dokaze zvladat veci sam a tyto internetove rady beru jako absurdni a urcene pro slabochy.Nicmene me docela obohatily a hlavne ta diskuze pro me byla prinostem.Uvedomil jsem si ze tyto veci se dejou uplne vsude a vsem a ze je to zivot,navic ten prubeh rozchodu a docela podobny neli stejny:).
    Tak abych se dostal k veci-Je mi 25 let,je to nekolik mesice co se semnou rozesla moje o dva roky mladsi slecna.Zacli jsme spolu jiz v ranem veku kdy me bylo 15 a ji 13 let.Prosli jsme spolu zakladni skolou,stredni,prechodu do zamestani do dospelosti tudiz jsme se velmi dobre znali a s tim vyvojem a dospivanim jsme si pomahali.Byli jsme vazne dvojka,nikdy jsme na nic nebyli sami.Musim rict ze moje draha na me byla velice zavisla a ja vlastne jeji zivotni kroky castecne vedl a ridil,byl jsem pro ni buh:).BOhuzel po case kdy zacla brigadnicit v hospode si najednou zacla uvedomovat ze je krasna,ma nejake penize a ze dokaze byt docela samostatna.V den 5 vyroci jsme zjistil ze me podvedla-neskutecny sok,ale rekl jsem si ze to se proste ve vstazcih stava a ze nas to proste stmeli-mno asi to uplne nebyla pravda:D..v dalsich letech se stridalo obdobi kdy to bylo fajn,(citil jsem ze je stastna a zamilovana)a obdobi kdy jsem se nekolik mesicu denne trapil a v podstte prezival.(citil jsem s ni naopak ze se ve vztahu trapi).Casem to doslo az k absolutnimu rozchodu.Klasika zhubl jsem 15 kilo,kouril jak sileny a nedokazal jsem absolutne nic,v praci jsem byl myslenkama uplne mimo,na kamarady jsem vbc nemel naladu a zaroven sem nedokazal byt sam-proste blazinec.Nemluvim o tom ze se ma draha nastehovala o 20 metru o deme ke sve kamaradce.I tak jsme se stykali a spali spolu,proste si me vydrzovala.po dvou mesicich jsme se dali zase do hromady-byla to euforie,jak kdyby jsme se neznali a znova se do sebe zamilovali,rikal jsem si ze uz to mam za sebou,uz nikdy nebudu v tech srackach.Po pul roce lasky,jsem ji proste osudove(ani nevim proc) vlezl do penezenky,kde jsem nasel seznam jejich sexualnich partneru,kde bylo asi deset jmen,ktere jsem z vetsiny znal a kamaradil se nimi.MNO takove zjisteni nikomu nepreju,nicmene po dloheee diskuzi jsme dospeli k tomu ze s nema spala v dobe kdy jsme spollu nechodili.Takze vzhledem k tomu ze jsme se s ni momentalne citil moc dobre proste jsme to zahodil.Kratce nato prislo spolecne bydleni zarizovani,novy zivot,hnizdecko lasky,proste parada,,pujicka,auto,tri mesice jsem se s tim bytem jebal,maloval,vrtal boural,skladal.Konecne jsme byli spolu ve svem vlastnim!Prisli prvni spolecne vanoce-uzasnee..Zhruba po roce spolecneho bydleni,kdy uz posledni dva mecice byli pro me opet ve znameni toho ze je neco spatne,prisel opet rozchod!Nechapal jsem to,ani nahodou jsem si nepripoustel,ze kdyz uz spolu bydlime ze by to mohla zase udelat…Prisli deprese smutek,nevedel jsem absolutne co delat,,byt jeste neni splaceny,spolecny majetek, spolecna postel-jak ted budem jako zit???Mno po tydnu jsem se zchopil,,.Proste jsem si rekl ze ted uz do tech sracek nespadnu,,zacal jsem to brat pozitivne,obnovil jsme si sve konicky,kontaktoval kamarady,mluvil otevrene s rodici a s prateli,,3 tydny od rozchodu jsem se citil jako KING nasel jsem si novou znamost,mel jsem kolem sebe tolik pratel a nemel jsem absolutne na nic cas,bo sem byl uplne vytizeny konicky,akcemi,vylety..Ovsem moji drahe se tak nevedlo a zacala propadat depresim,opijet se a smutnit a to ze me se darilo ji ubielo jeste vic:D takze jsem idiot vyuzil situace noo a za mesic jsme opet byli spolu 😀 no a ja jsme mel najednou dve pritelknyne 😀 takze jsem byl uplne mimo..samozrejme ze za dalsi mesic jsme se opet rozesli,pote uz sem zjistil ze ma jineho a nejakou dobu me s nim podvadela,,opet sem smutnil…Ovsem uz to nebylo tak extremni a az na to ze jsem kouril krabicku denne,jsem byl docela v pohode a bral jsme to jako prirozenou vec.Dnes jsme v takove fazi,ze spolu stale bydlime,obcas se spolu vyspime,nekdy spolu zalaskujem,,,ale jinak se venujem kazdy svym milencum:)) Reknu vam neni to nejprijemnejsi kdyz vase zivotni partnerka s kterou jsem prozil nejakych 10 let pravidelne nakupuje,podvazky,byciky,er.pomucky a odjizdi s nema na noc …Dnes uz vim ze co te nezabije co te posili,,,dva roky zpet bych pri zjisteni takove informace automaticky skakal pod vlak,dnes uz mavnu rukou,reknu si je to kunda a jedu za svoji znamosti :D…Nevim jestli to bude nekdo cist a i kdyz sem spoustu veci vynechal,pripada mi tento muj prispevek neskutecne dlouhy.Mno asi bych z toho mel udelat nejaky zaver at to je aspon nejakym zpusobem prinostne…Takze za 1.Stale si uvedomuju ze k ni neco citim,i kdyz to neni tak silne. 2.Stale si nedokazu predtsvait ze bych ji mel uplne stratit. 3.vim ze jsem idiot,protoze ji vyhovuje to ze ma ve me nejake ty zadni vratka,kdyby ji nahodou neco nevyslo a ja ji stale davam moznosti.Ale na druhou stranu i me to tak castecne vyhovuje a i kdyz ti hlava neco rika,srdci a citum neporucis.4.Jsou samozrejme dny kdy ji vazne nenavidim a zvazuju radikalni odchod bez kontaktu,ovsem mam z toho strach,jak bych to zvladl a co by mi to prineslo,proc bych to taky delal kdyz se ted citim dobre.Stale ji beru jako velmi blizkeho cloveka a ona me take.5.Co mi to prineslo a co bych mohl poradit?-Hlavne se nevzdavejte!delejte to co si myslite ze je spravne myslete predevsim na sebe!i kdyz se vam bude zdat ze je to blbost,pokud vam to ma ale udelat radost ci dobry pocit,proste to udelejte,.kaslete na to ze budete pred okolim vypadat jako slaboch,proste pokud z toho neco vytezite jdete do toho.Hlavne vyzente z hlavy negativismus,musite se citit pozitivne ,,jako bohove,musite byt lepsi nez ta pizda a dvakrat lepsi nez ten retard ktery ji picha…Uvedu svuj priklad-po rochodu jsem samozrejme zacal hubnout,-vytezil jsme z toho chodim pravidelne do posilovny,kupuji suplementy,mam zabito 70 procent casu ktery bych ztracel s ni,,ted mam vetsi kozy jak ona a na brichu vanocku-citim se lepsi nez ona…zacal jsem delat prescasy coz mi zabije cas ktery bych ztracel s ni,ted mam vyplatu dvakrat takovou jak ona-citim se lepsi nez ona..udelal jsem si tetovani-jsem lepsi.koupil jsem si nove auto-jsem lepsi,,nove obelceni,hodinky,chodim na snobske akce,pecuju o sebe,rozmazluju se,dru ybc byl porad LEPSI NEZ ONA,protoze ona prisla o to co ji v zivote delalo lepsi…vidim paradni budoucnost,kde ja jsem stastny,zdravi,bohaty,vyspely,krasny s obrovskym zivotnim posunema ona je stale tam kde byla 😀 Ano musite pro to neco objetovat ,snazit se drit,ale verte ze kazdy posun vas neskutecne posili,kazdy jeji smutek a neuspech pro vas bude nasobeny a pak uz se nikdy nezastavite-protoze rozchod neni ve sktecnosti zniceni zivota,ale zrozeni noveho,lepsiho.Znicte ji a Budte za kazdou cenu lepsi,uzasny,neznicitelny,protoze ted je ta spravna chhvile ,ten spravny cas!

    1. Pete02:49 dne 9.12. 2016 napsal/a

      Ahoj, ja som ten dlhy text docital 🙂 hltal som to cele. Udivilo ma s akou lahkostou chlap ako ty a po tom vsetkom dokazes vobec s takou osobou komunikovat (a nie to este byvat a chrapat 😀 ). Mam jednu otazku, pretoze sa mi deje v zivote nieco velmi podobne, no je k tomu nutny kratky pribeh. Mam preskakanych kopec rozchodov s babami (uz mam cez 30 a nejakych 10 holek to uz bolo aj ked samozrejme nie 10 rocne vztahy). Kazdy krat som citil k danej holke nenavist a so ziadnou niesom v kontakte, s niektorymi sa dokonca ani na ulici nepozdravim 🙂 No teraz uplne posledny rozchod je iny, stalo sa to iste, holka ma planovala podviest, ale odhalil som to predtym nez sa to stalo, najprv prisli rovnake pocity nenavisti, odisiel som od nej bez slova na druhy den a ona nevedela co sa deje, volala, pisala a ja som ignoroval 🙂 Hnev po 4 dnoch opadol a ozval som sa jej, pretoze mi prislo spravne jej aspon povedat co som nasiel a preco to spravila. Samozrejme to nikam neviedlo a rozchod pretrval, ale aspon som mal tu poslednu rundu zvieracej jebacky (vlastne ich bolo niekolko… :-D) , pri ktorej som ju za to cele potrestal, ze sa jej to az pacilo (dobre vieme ze to maju rady, vsak?) 😀 Je tomu skoro 2 tyzdne a pred dvoma dnami sme sa nahodou stretli, cakal som ze to so mnou znovu spravi zle veci a ze budem trpiet, no stalo sa to uplne opacne, s lahkostou prebehla priatelska konverzacia aj s humorom (samozrejme sa ma bala ako certa, pretoze vie ze to vsetko posrala ona :-D) Bola aj prekvapena s akou lahkostou to cele beriem ja, dokonca mi pomohla s jednou malickostou. Teraz sme bez kontaktu, resp. ja hram mrtveho brouka a ona vie, ze sa jej sam neozvem a ani ma nekontaktuje, pretoze by som ju odignoroval… No a naspat k tej otazke. Tym, ze som prekonal uz tieto veci niekolkokrat a v hneve, nespavosti a nechuti do jedla riesim zrazu tento rozchod s uplnou lahkostou. Ano, myslim na nu, ale nie je to to „peklo“ ako predtym a citim neskutocnu pokoru. Otazka je: co sa to stalo so mnou? Nerozumiem tomu, ide to tak rychlo odpustit a nechat cely hnev tak po tak kratkom case? Je mi jasne, ze kto prekonal to co som si o nom precital mi vie k tomuto nieco odpisat a pomoct mi to pochopit.

      Ps: pribeh ma neskutocne pobavil a nadchol, prave ze sa taketo (a este horsie) veci deju aj inym ludom. Dalej, ze zeny su neskutocne hlupe… Ale samozrejme aj my chlapi 🙂 Mal si to teda pestre.
      Dakujem za prispevok, mne osobne pomohol a dal mi nadhlad nad moju vec. Pokial dostanem odpoved, tak dakujem aj za nu 🙂

      Ps2: clanok je vyborny a humor vzdy vsetko ulahcuje, takze dakujem autorovi za jeho cas pisanim 🙂

      1. Krcmic08:17 dne 9.12. 2016 napsal/a

        Podle mě si spousta lidí neuvědomuje, že cílem po rozchodu není válka mezi dvěma lidmi, ale pokud si stále rozumíte a máte se rádi (jen už prostě jinak než jako partneři), tak se dá prostě normálně fungovat. I když dojde k nevěře, jinak třeba každý zde píše jak ho to hrozně bolelo atd. Podle mě je to jen záležitost ega, ničeho jiného, ve většině vztahů to bývá tak, že jeden či oba mají nějakou bokovku, ono je to podle mě i svým způsobem normální, protože ne každý najde člověka, který mu vyhovuje ve všem. A když už mu vyhovuje ve všem, ne každý si umí vše zpestřit tak, aby ho ten samý člověk nenudil po např. deseti letech. Je to ale o tom, jak to mají oba dva mezi sebou nastavené, pro někoho je to tabu, pro někoho normální věc….

      2. Elis17:58 dne 11.12. 2016 napsal/a

        Jestli jsi v pohodě i teď, cca po 2 dnech – gratuluji, takový „vyrovnaný stav mysli“ by si po rozchodu přál asi každý. :-)Je super, když si člověk co nejdřív uvědomí, že když ti ublíží druhý člověk – ať už podvede nebo tě opustí, že to není konec, ale pro tebe nový začátek. Záleží jestli se ti to po pár dnech, týdnech, nerozleží v hlavě a ty nepadneš na pusu. Já osobně neznám moc lidí, kteří by vycházeli se svými ex a mohli je nazvat opravdu kamarády. Já jsem teď po rozchodu až moc v dobrém, tak nějak jsme se na tom oba domluvili, nebylo to kvůli třetímu člověku, ale v téhle chvíli jsem ostražitá a myslím si, že za tím někdo prostě je (a ne z mé strany). Jakmile by se mi tohle potvrdilo, za kamaráda bych svého ex rozhodně nepovažovala.

  42. Elis15:26 dne 1.12. 2016 napsal/a

    Ahoj všem,
    jsem ráda, že jsem objevila tenhle článek, zase nad vším přemýšlím trochu jinak. Jsou to teprve necelé dva týdny, co mi přítel po 2 letech řekl, že bude lepší, když to ukončíme. Naše začátky byly, jak už to tak bývá, krásné, seznamování postupné – i když jsme se potkávali cca půl roku, jiskra přeskočila až po čase. Jemu je 34, má dvě děti z předchozích vztahů (opravdu neměl štěstí na ženy – nechci ho obhajovat), mně je 25. Donedávna jsme si plánovali společnou budoucnost a nějak mě nenapadlo, že by to mohlo dopadnout jinak. Po všech těch jeho zkušenostech se ženami už věděl, co chce a na začátku jsme si jasně ujasnili, co od toho očekáváme. Po půl roce dojíždění za sebou navzájem a oťukávání jsem se za ním odstěhovala cca 190 km. Skončila jsem s prací, se svým dosavadním životem. Ale věděla jsem, co jsem chtěla. Společně jsem dělali, co nás baví, co nás naplňuje, ale bohužel za vše špatné u nás mohlo okolí – tedy bratr s rodinou žijící na stejném dvoře, ve stejném domě. Jsou to vyžírkové – manželka nikdy pracovat a vydělávat nebude, on sice do práce chodí, ale na jeho měsíční poplatky to asi moc nestačí. Tedy za ně rodiče a můj přítel vše platí. Ze začátku jsem s nimi vycházela dobře, po čase jsem se dozvěděla, že nás neskutečně pomlouvají, závidí atd.. Pohádali jsme se jednou, podruhé až jsme se ani nepozdravili. Pak na takovém místě buďte doma. Kvůli tomu začali s přítelem naše neshody – já jsem mu vyčítala, že za ně pořád něco platí, že se necítím jako doma a nevidím tam budoucnost. Odstěhovat se nešlo – přítel měl v místě bydliště i živobytí a investovaných spoustu peněz a času. Rodiče si pořád myslí, že se prostě nějak vždy domluví. Nedomluví.. rozešli jsme se víceméně v dobrém, žádné hádky, ale já samozřejmě nechtěla. Už jsem si uvědomila, že jsem někdy řekla to, co jsem neměla, ale to na druhou stranu i on.
    Odešla jsem. První týden jsem brečela, zkoušela mu psát. Byl neoblomný – že nechce abych byla někde a dřela se někde, pro nic. On by nejradši odešel ale nemůže. Ted si nepíšeme, nevoláme – jen organizační věci. Už neprosím. Je to ale těžké, když jste doposud o sobě vše věděli a najednou nevíte o ničem. Jiná žena v tom není.
    Co vy, muži na to?
    Děkuji.

    1. Elis17:26 dne 1.12. 2016 napsal/a

      Neskutečné, jak když si vlastně člověk po sobě přečte, co napsal, jak mu to vše přijde vlastně absurdní.
      Ještě dodatek k tomu všemu – poslední dva měsíce, jsme k sobě byli více méně vlažní, vyvrcholilo to teď protože ke všemu přítel, když už je toho všeho moc a je to neúnosné, spadne do deprese a nechce nikoho a nic vidět. Ani mě. Takhle za vším udělal tlustou čáru, aby nemusel nic řešit, uzavřel se do sebe a vypl. K rozchodu mi argumentoval, že všechno řeším, řešila jsem a budu řešit, že se mnou počítal na 100% ale teď už ne a že si uvědomil, že mě má jenom rád. Je pravda, že jsme si to poslední dobou neříkali, intimní život byl u nás ale opravdu dobrý. Že za rozchod můžou velkou mírou bratr a jeho rodinka a že jim to nikdy neodpustí. Než být v takovém prostředí, určitě je lepší být někde, kde je mi dobře. Ale on jako chlap je opravdu pro mě jako dělaný. Mrzí mě to teď i kvůli tomu, že si myslím, že tak člověk nemůže dlouho žít. Třeba už ale někde juchá, taky pravda. A teď já – musela jsem se vrátit, odkud jsem přišla, bez práce, bez partnera, takže fůra času na přemýšlení. Rodina mi samozřejmě pomáhá, kamarády tu pořád mám. Ale už tu člověk je tak nějak navíc…

  43. Anna18:24 dne 25.11. 2016 napsal/a

    Tohle je geniální článek. I pro opačné pohlaví. Díky za něj.

    1. alf701:06 dne 28.11. 2016 napsal/a

      Článek je fakt dobrý, moc dobrý a komentáře k němu taky, až moc ze života. A možná, že sem zabloudí i to opačné pohlaví, co se nerozešlo po vzájemné dohodě, ale prostě vyměnilo svého chlapa za nový objev a svého chlapa tak dostala někam na dno. A až si to všechno přečte, možná ji leccos dojde. Možná. Snad.

  44. David08:01 dne 24.11. 2016 napsal/a

    Ahoj dnes je to měsíc co ode mě odešla za jiným ( jak někdo psal za našeptávačem, šoustákem )po 20 letem vztahu s tím že si nic neužila. Zatím je to strašné nejím zvracím zhubl jsem 10kg kouřím 40 cigaret denně a nervi v háji. Poznali jsme se na diskotéce ji bylo 16 a mě 21 těsně po vojně, chápu to že jsem byl její první a vše jsme dělaly spolu. Problém nastal asi tehdy když se dozvěděla že je těhotná cca 1,5 rok na zpět ( žily jsme s vědomým že nemůžeme mýt děti už jí to říkal doktor když jí bylo 18 )potom přišel šok potratila. Pak se zamkla do sebe a přestala komunikovat začala chodit často pryč že jde za kamarádkami tak jsem to bral že se potřebuje někde o tom popovídat, až přišel ten den, ráno ještě vše ok a na večír se stavila kamarádka já myslel že jde na kafe, ale najednou nevím od kde to sebrala tašky, řekla mě že mě má stále ráda, ráda mě uvidí a byla fuč a já stál ve dveřích a koukal jak mizí do dálky. Zhroutil se mi svět, srdce přestalo být a na hrudi se mi usadil kůň. Pak nastaly ty stavy co tu popisuje Honza, sms, volání vrat´se chci tě spět PROČ odcházíš co jsem udělal (já kretén že mi to nedošlo),ale zamilovaný člověk to nevidí. Pak mě napadlo podívat se někde po nějaké radě jak se s tím vyrovnat. Tak jsem začal brouzdal po internetu hledal nějaké rady jak na to, až jsem narazil na tento článek a trochu se my ulevilo a vím co musím udělat ještě nemáme vše vyřešené, musím udělat rázný krok a dokončit to ať se nestýkáme. Můj problém je v tom že nemám dobrého myslím dobrého přítele s kterým bych se o tom bavil, protože jsme byly stále spolu ona nechtěla nic dělat beze mě, že mě miluje tak musíme být stále spolu, to byla asi ta chyba. Tak se tady mohu aspoň tímto způsobem trochu vypovídat. Díky za tuto stránku. A všem co to mají stejně držte se já se o to každopádně budu snažit. A budu toto číst pokaždé když přijde deprese. Ahoj všem a zdravím.
    DAVID.

  45. Petr19:22 dne 23.11. 2016 napsal/a

    Díky kamaráde, chtěl sem se vydat cestou zapomenout na ni a teď vím, že to není bezcitné a celkem si mi pomohl, nemyslím si, že je výjimečná, ale taky nikdy na ni nezapomenu a bude tu navždy… Každopádně ještě jednou díky

  46. James11:03 dne 18.11. 2016 napsal/a

    Ahoj
    je to supr clanek a diky moc za nej, fakt. Ja se rozesel uz v breznu, je to dlouha doba fakt, ale furt na ni musim obcas myslet nemuzu si pomoct, proste myslim, ze tohle byla fakt prava laska, miluju ji asi stale i kdyz to byla moje prvni, ona byla z bratislavy, ja z prahy, ji bylo 30, me 20. Poznali jsme se a hned na prvnim rande na to vlitli, bylo to supr, myslim ze ta chemie mezi nami skvele gradovala, jen asi po mesici a pul vztahu se neco zvrtlo, ja jsem udelal neco o cem vim ze bylo spatne a potom jsem s ena ni urazil za to, co jsem vlastne provedl ja, je mi to moc lito, ona mi potom nabizela kamaradstvi s vyhodami, rikala ze me ma strasne rada a sex muzeme mit jen vi ze by se mnou nedokazala zit, ja to ale proste neunesl, myslel jsem ze spolu treba jednou budeme mit deti nebo tak neco a zacal se chovat jak zoufalec, proste jsem myslel ze mi malem pukne srdicko, potom jsem ji napsal, ze se chci zabit a tam byl u ni stop, uplne jsem si to u ni pohnojil, potom jsem udelal par dalsich konin a ona rekla ze uz me nikdy nechce videt, je mi to vsechno strasne lito, protoze jsem ji mel rad i jako cloveka, jako vsechno a veril jsem ze to dobre dopadne. ted po tech x mesiccich uz je to vlastne docela v pohode, uz to mam v sobe jakztakz nejak urovnany, ale obcas mi dost chybi i ve snech, vim ze bych si mel najit jinou, ale nevim zda to dokazu, byla to asi fakt ta prava(alespon zmyho hlediska) a ja jsem selhal jako muz, chtel jsem ji podrzet, pomoci z depresi, misto toho jsem se choval jak ufnukana holka a neunesl nic. doufam, ze ji alespon nekdy jeste uvidim, ale myslim ze ona nechce vubec. Diky moc za vysechnuti lidi

  47. Anna13:46 dne 4.11. 2016 napsal/a

    Ahoj vespolek,
    mám za sebou rozchod po 10 letech, po vzájemné dohodě, poměrně v klidu, ale to neznamená, že je potom člověk v pohodě že jo, protože není. Proč zůstávat s někým, kdo si pořád není jistej, na tekutých píscích se nedá stavět. Jsem moc ráda, že jsem narazila na tyhle stránky, protože jsou asi jediný, který popisují všechny ty procesy, stavy a nálady reálně a radí jak se z toho všeho neposrat a jít dál. Díky Michalovi i všem co se tady rozepsali. Momentálně jsem asi měsíc po, držím se nad vodou, zvykám si na novej začátek, jsem aktivní, socializuji se, nekontaktuji, ale je mi jasný, že mám před sebou ještě hodně dlouhou cestu než to bude za mnou. Máte nějaký tipy jak ten proces urychlit? Budu ráda když mi napíšete, co fungovalo u vás.

    1. alf700:46 dne 7.11. 2016 napsal/a

      Ahoj,
      ty po 10 letech, já po 8. Oba máme za sebou dlouhý vztah a hned tak to za sebou mít nebudeme. Ty máš za sebou měsíc, já rok a (skoro) ten měsíc, ale ani zdaleka z toho nejsem venku. Rozchod u mě nebyl po vzájemné dohodě, jako u tebe, ale na následcích to moc nemění. Ten proces se urychlit nedá, fakt to chce čas. Jedna moje známá mi na začátku říkala, že si po rozchodu musíme projít všechna roční období, než se to spraví. A měla pravdu, jenomže u mě se to spravilo jen trochu. Zapomenout se prostě rychle nedá, jen to nějak zmírnit. A je to zrádný, už si myslíš, že jsi za vodou, ale potom přijde taková depka, že nevíš co máš dělat. Prostě to chodí po vlnách. Tak nějaké aktivity, ale stejně, když přijdeš domů, všechno na tebe spadne, byl jsem dlouho se svojí partnerkou, dělali jsme všechno spolu a a teď mi pochopitelně chybí, samota to dělá ještě horší. Pomohlo mi koukat se dopředu, uklidit dům, dodělat to, co na dodělání čekalo, dostalo se i na hodně letité resty, na které jsem dřív neměl čas ani chuť. Prostě každá chvíle, kdy na svoji ex nemusím myslet, je dobrá. Ale vzpomínky nezaženeš, to by člověk ani nesměl chodit nikam, kde jsme byli spolu a to jednoduše nejde. Za hodně vděčím tomuhle webu, nějak na to člověk není sám. Hodně mi pomohlo se z toho vypsat v mailech, i s lidmi z těchto stránek. Anebo se vypovídat, jenomže s tím časem budeš všechny své známé a kamarády spíš otravovat. Když bude potřeba, klidně posloužím jak vrba, vím jak to je důležitý, jsem na alf7(zavináč)atlas.cz.

      1. Anna09:18 dne 11.11. 2016 napsal/a

        Ahoj,
        díky za odezvu. Chodí to po vlnách, musím jen souhlasit, je to taková emocionální horská dráha. Snažím se k tomu přistupovat racionálně, stoupnout si čelem k jasně danejm faktům a jít dál, aspoň kousek vždycky. Ale často to nejde, žádná hitparáda. Ozvu se na mail.

  48. Filip16:02 dne 24.10. 2016 napsal/a

    Všechny zdravím.
    Možná tohle bude trošku jiný pohled na věc a na vztahy vůbec. Taky jsem přišel o svoji lásku (rok po rozchodu). Rozešla se semnou protože jsme měl deprese, chtěl jsem sam sebe posunout dál a nevěděl kam, něco dokázat a bohužel se ji něvěnoval dostatečně. Ale přitom jsem ji dával vše a snažil se ji dělat štasnou ale nakonec stejně ´´zvytězil´´ jiný (našeptávač) i když sním už není.. Skrátka asi klasika co jsem tady přečetl od komentujících vždy je to stejny když se člověk chová jak ´´hodný, snaživý blb´´ a jak tomu říkám já miluje přez příliš.. A teď k jádru věci co jsem pochopil. Hodně jsem přemýšlel o vztazích, dost četl psichologické članky prostě se zajmal o vše abych pochopil sebe a mé pocity ukřivdění a smutku zároveň. S pocitém že ji přez vše stejně miluji a že měla důvod. Až jsem odpustil jí i sobě.. A došel jsem na to že v dnešní době nemá smysl mít vážný vztah.. Jak tu bylo psano,ženy neví co chtějí a když jim zavelí hormony tak jste jim fuk ať jste tu byl pro ní v těžkých životních situací, staral se, pomáhal,máte s ní děti. Jim je to jedno pokud se zamilují jinde biď ten člověk pro ně nic neudělal jen je vyslechl a vy ne i to stačí. Aby vše pohřbili, za vidinou něčeho lepšího.. A je jim absolutně jedno že se snažité bojovat za ten vztah a že aspoň já si to myslel že ji to otevře oči. Že mi neni lhostejná a že se opravdu snažím něco změnit protože jsem ji opravdu nechtěl stratit a měl problém sám ze sebou.. nic.. Ony si bohužel toho opravdu neváží a je pro ně jednoduší najit to co ´´chtějí´´ jinde bez kapky sebereflexe. I když ve finále budou hledat znovu a znovu. Tohle si bohužel ve svých 27 letech o ženách myslím. Jsou to krasná stvoření nebudu se jim vyhýbat ale raději budu věnovat svoji lásku koníčkům a makat na sobě než být ´´věcí´´co jde vyměnit když zrovna nefunguje jak má.. Budu tak spokojenější.. Raději být úspěšný a byt na sebe hrdy že jsem něco dokázal.. Než stavět svoje štěstí na tom mít rodinu nebo mít člověka co vás prý miluje ale jen když se mu to hodí.. Po pravdě i pes vás bude milovat víc než žena. A na sex si vždy nějakou najdete.. Možná je to i dnešní dobou kdy jsou ženy soběstačné po všech stránkách a maji platy i vyšší než muži takže ten ´´hon´´ za panem dokonalím je o to větši protože skrátka můžou a nikdo jim není dost dobrý aby jim imponoval.. Nejspíš tenhle můj názor dost lidí naštve což i chápu, hlavně ženy.. Ale hlavně doufám že pomůže.. Že vás zvedne a že pochopíte že nemá cenu se kvůli ženám trapit opravdu za to nestojí.. Makejte na sobě, buď te se sebou spokojeni, cestujte, poznavejte nové věci a budete štastní.Plňte si sny.. Přeju to všem;)

    1. alf700:03 dne 7.11. 2016 napsal/a

      Když jsem to dočetl, měl jsem v prvním okamžiku chuť napsat, že souhlas, ano je to tak, nemá cenu mít vážný vztah. Ale ono to tak úplně není.
      Je to rok a nějaký ten týden, co jsem zažil hodně krutý konec vztahu, rozchod byl z její strany hodně bezohledný, ráno jsem byli ještě partneři, co spolu žili osm let, odpoledne byla pryč. Bez vysvětlení, pochopitelně v tom byl nový objev, se kterým teď bydlí. Ale to se všechno dozvíte od kamarádů, sama neřekne nic. Od té doby, co se odstěhovala jsem ji jen jednou letmo zahlédl někde ve městě, hodilo mě to zase o celé týdny zpátky. Nekomunikujeme spolu, nevím ani co dělá, přes kamarády vím že vysokoškolačka, hodně inteligentní a hodně dobrá svém oboru odešla na pracák a bydlí se sotva vyučeným a poněkud jednoduchým chlapem, o kterém ještě nedávno říkala že o něco takového by si neopřela ani kolo. Dnes už jsem schopný podívat se na ten dnes už minulý vztah objektivněji. Vysoké IQ nutně nemusí znamenat vysokou sociální inteligenci. Nikdy ani náznak toho, že by se alespoň někoho zeptala, jak je na tom po rozchodu její bývalý partner. Prostě nic. Asi chce vymazat partnera, co jí v životě dost pomohl. Vděk jsem nikdy nečekal, ale takovou bezohlednost taky ne. Ale třeba za to může ta hormonální smršť, kterou prožívají zamilované ženské.
      Už jsem bohužel zažil víc rozchodů, žádný z mé strany. Prostě chlap, co miluje víc a pro svoji ženu by udělal všechno, není moc v kurzu. Ale ten poslední rozchod byl fakt nejhorší, měli jsme toho příliš společného – bydlení, práci, všechno jsem dělali spolu. A spálila všechny mosty, i když předtím říkala, že by to nemohla nikdy udělat. Nic moc mi nepomůže, že vím proč se to stalo, že u ní zapracovala chemie, přesně řečeno fenyletylamin, co produkuje mozek ve fázi zamilovanosti a co se po něm úplně zblbne. A stejně donekonečna přemýšlíte, co jste udělali špatně, ale na moc věcí se nepřijde, a i kdyby, tak to stejně přebije fakt, že vás partnerka opustila beze slova vysvětlení.
      Teď už se mi občas podaří spát bez probuzení až do rána, už se mi o ní tak často nezdá. Ale nějak chybí chuť do života, ještě se neumím pořádně zasmát, stále se nedokážu těšit na další den. Bude to trvat dlouho, to už dnes vím.
      Po tom, co jsem zažil poslední rok, bych měl asi tisíc důvodů na vážný vztah rezignovat. Ale i přesto co jsem zažil, a nebylo to poprvé, si stále myslím, že chlap je stvořený pro život v páru a to bez vážného vztahu nejde. A že snad existují i ženy, co se nenechají jen tak jednoduše ovlivnit tou chemií, a i když se zamilují do jiného, zůstane jim ještě špetka zdravého rozumu, neboť tím nás příroda obdařila, abychom se nechovali jako ta zvířátka, co nám chodí okusovat zahradu. Ale o těch chlapi na tomhle webu nepíšou.

  49. Roman14:28 dne 10.10. 2016 napsal/a

    Hodně moc děkuju autorovi za sdílená slova!

  50. David20:15 dne 4.10. 2016 napsal/a

    Ahoj lidi, tak mám za sebou svůj první rozchod, jsou to dva dny, a píšu sem asi proto, že to potřebuju ze sebe někde dostat, čtení tohoto článku mě dost uklidnilo a aspoň na chvíli utlumilo bolest, vztah byl docela krátký, proto se cítím jako nějaká mála, ufňukaná holka když mě to takhle zasáhlo. Začalo to před měsícem v práci, kde jsem nově nastoupil, v té době jsem zapomínal ještě na jednu holku, u které mi to nevyšlo, ale už to bylo pomalu skoro za mnou. Brzo jsme se začali bavit, a zjistil jsem, že máme stejné názory a způsob myšlení, s tím se já moc často nesetkávám, ale stejně jsem o ní nějak milostně nesmýšlel, i když krásná a sexy byla, byla totiž starší o 5 let (já 18, ona 23). Po čase jsme si začali psát a bavit se i o jiném než o práci, no a nakonec jednou po práci jsme spolu zašli na skleničku, kde mi řekla, že měla přítele, který ji před 5 měsíci podvedl na její narozeniny, nakonec tam padla pusa z její strany. Byl jsem rád, ale překvapený a nevěděl co si o tom myslet, od té doby to nabralo velkou rychlost, trávili jsme spolu témeř každý den. Ze začátku jsem to nebral nějak vážně, velmi jsme si rozuměli a byl jsem s ní hrozně rád, ale nebyl to úplně pocit na 100%, ale i tak jsem se soustředil na ten dobrý pocit, a to že je hlavní, ona ale na druhou stranu se chovala šíleně zamilovaně, najednou poznala moji rodinu, čím víc jsem jí znal, tím víc jsem byl z ní unešený, a najednou jsem do toho spadl pohlavě, protože všechno šlo dokonale a já prožíval svůj nejlepší měsíc za poslední 2 roky. Před pěti dny jsme se měli sejít, ale ikdyž měla spoustu času, tak to nějak nezvládla, ten den měla jít na oslavu svého kamaráda, měl to být zároveň i takový sraz ze školy. V noci mi napsala, že se nezvládne dostat domů, tak nakonec přespala jinde (nezmiňovala se kde), následující den mi celý den neodpovídala na zprávy, což bylo divné, nechal jsme to být a večer mi jen odepsala, že nechce nic řešit a ráno poslala dlouho zprávu o tom, že i když je se mnou šťastná, tak není připravená začít nový vztah, že byla šíleně zamilovaná do toho bývalého, a si život představovala vždycky s ním, a to že se mnou je taky hodně šťastná, jí teď už nestačí. No a asi nějak takhle začalo moje osobní peklo, asi jedna z nejhorších chvílí, co jsem kdy měl, svírá se mi žaludek, ráno jsem se probudil a na chvilku si myslel, že to byl jenom špatný sen, zjištění, že je to skutečnost bylo zdrcující, ten pocit, že najednou jsem zpátky na začátku, nevím co dělat, když už netrávím celé dny s ní, už si ani nedokážu představit, jak jsem to zvládal před tím, dále je tu ta skutečnost, že se s ní už třeba ani neuvidím, bral jsem ji zároveň i jako nejlepší kamarádku, a to že se s ní už nebudu ani bavit mi svírá žaludek, hrozně moc bych s ní chtěl zůstat v kontaktu, já vůči ní necítím zlost, chápu, že potkala někoho výjmečného, sice to, že chce k němu zpátky potom co udělal už nechápu. Snažím se jí nepsat, docela to držím, ale vím že kdyby se chtěla dát zase dohromady, tak bych se asi neudržel. Popsal jsem to tu hodně podrobně, a je tam plno keců, které vás asi nezajímají, asi tu z komára dělám velblouda, ale že se tu můžu emocionálně vyprázdnit je dost super, píšu to večer, tak jsem si ulevil aspoň trochu od depresí. Budu rád za všechny vaše postřehy, útěchy i krutou pravdu, jen se teď bojím, že to nikdy nepřestane bolet, vidím jí úplně všude, a všechno mi jí připomíná…

  51. Marek21:06 dne 2.10. 2016 napsal/a

    Zdravim Vas vsetkych, musim povedat ze tento web je jednoznacne najlepsi zo vsetkych, fakt klobuk dole autorovi a ostatnym 🙂 Precital som ho snad 10x aj s ostatnymi pribehmi, a ked porovnam osudy Vas ostatnych, je to fakt silna kava oproti mojmu „odvaru“. Kazdopadne.. aj ja mam po tom, trvalo to rok. Ja z Martina a ona z Ostravy, ja 29 a ona 25. Ani nemusim pisat ake boli zaciatky a prve mesiace, kazdy to pozna, jedna basen…prislo rodinkovanie(kt ja beriem vazne) a bolo treba riesit co dalej, kedze mala pred sebou este rok externej skoly, opustil som svoj domov,rodinu a nasiel si pracu v Ostrave. Prve 2 mesiace sme byvali u jej rodicov, bolo to vlastne super. Uplne ma prijali a mali za svojho, takto som to este nezazil.. Potom sme ale chceli nieco „svoje“ a nasli si podnajom. Vydzralo nam to tam 2 mesiace. Vsetko bolo super az kym posledny mesiac prisiel zlom, zacala byt chladna a mila zaroven, prislo odmietanie sexu..ved to poznate. Po par dnoch som to musel otvorit a zistit co sa deje. Stale plakala a vlastne sa ani nevedela vyjadrit, ale povedala ze nevie co citi, ze vsetko je na nu vela, ze akoby kazdy na nu tlacil( cely zivot zila u rodicov, ja som stravil 7 rokov v Irsku), ze ma v hlave zmatok a tak.. ten vecer som ju nechal a spal u kamarata, nechapal som a do oci povedala ze nikoho nema a ani nechce. Na druhy den mi vyvolava, nechala odkaz za stieracom ako jej chybam. Tak samozrejme, som povolil a vratil sa k nej. Dalsie dni vyzerali naoko super, aj som zacal verit ze vsetko je ako ma byt, ze mala len „krizu“, ALE…zacala sa podozrivo hrat s mobilom, schovavat ho, uplne stisit.. po tych par dnoch mi to nedalo a prvy a dufam ze aj posledny krat som niekomu kukol do mobile a co som nenasiel?! Konverzaciu kde sa pisalo: ahoj zlatko, tesim sa na teba….. dalej som radsej ani necital, nedokazal som to, uplne hrozny pocit ma premohol, zalial pot, rozbusilo sa srdce.
    Nevedel som co so sebou a cely den len dumal a premyslal. Nemohol som tomu uverit, do oci mi klamala. Skoncilo to tak, ze ten vecer som ju vyhodil z bytu(bol pisany na mna), vsetko som jej vykrical a na nic sa nezmohla, ani nemala snahu nieco „napravit“.. Hrozne nieco. A potom prislo to trapenie, dalsie dni bez spanku, bez jedla, bez energie, proste nic. V tom case som poctivo cital tento web a riadil sa nim, absolutne ziadny kontakt odomna! Po 2 tyzdnoch sa ozvala, najpr som nedvihal mobil niekolko krat, neodpisoval som na spravy.. s nejakeho dovodu, som to potom nevydrzal a zodvihol jej, stale plakala a chcela sa porozpravat. A ja debil som sa nechal uprosit a prisla za mnou. Najvacia chyba vazenii!! Sklamal som sam seba a to som bol zasadovy ako pes!! Ten vecer dopadol asi tak, ze po prvotnych emociach, placoch z jej strany, vycitiek..sme sa konecne porozpravali ako dvaja dospeli ludia, na rovinu. ALE zaver bol taky, ze stale sa nevedela vyjadrit a stale nevedela co bude, ze preco na nu tlacim a podobne. Uplne sa hanbim sam za seba, ze som povolil a ponizill sa, veril v nieco.. A nakoniec sme si este „vrzli“. Ale taky som sklamany teraz, ze konecne som veril ze som nasiel niekoho do zivota a vsetko aj tak vypadalo a takto to skoncilo. Co som vsetko pre nu urobil a toto mi urobila. Tie SMS vysvetlila tym, ze to bol skrat a ospravedlnila sa, ale popravde som nevidel ze by sa nejako snazila o mna zabojovat. Teraz su to 4 dni od toho posledneho kontaktu, odvtedy sa neozvala a len sa zbytocne trapim, namyslam si a pritom rozum hovori jasne, holt srdce je svina.
    Pani, neurobte tu chybu co ja, myslel som ze dostane rozum, uvedomi sa a zabojuje, chcel som dat tomu sancu ale vidite. Ani obraz ani zvuk a akurat som spravil debila zo seba.
    Kazdopadne verim, ze sa z toho dostanem aj ked to bude beh na dlhu trat, ale treba verit, inak to nejde.. Vam vsetkym drzim palce aby ste to tiez zvladli. Zivot vie byt kruty, ale hovori sa ze vsetko sa deje z nejakeho dovodu a dava zmysel, tak snad to je pravda a na konci sa budeme usmievat. Budte silni!

  52. sMartass20:20 dne 29.9. 2016 napsal/a

    Ahoj, tak tento článek mi vyrazil dech. Ač se to možná nezdá, je velice oduševnělý, pravdivý a motivující. Klobouk dolů před autorem. Nebudu rozebírat co nastalo, je to úplně jasné, když tady píšu. Pravdou ovšem zůstává, že každý kdo něco podobného zažil, by se vážně měl nad sebou samým zamyslet a začít něco se sebou dělat. Je to jediné zadostiučinění a i poděkování sami sobě a bývalému partnerovi. Nic se neděje jen tak náhodou a vše má hlubší smysl i když to mnozí nechtějí ani vidět. Kdo zažil osudový partnerský vztah myslím, že tuší o čem mluvím. Trápím se jako Vy ostatní a ač to člověk nechce moc přijmout bylo to pro mé dobro a probuzení ze mého osobního Matrixu. Budu jí navždy mít ve svém srdci a také jí vděčný za tuto životní lekci a nastartování mé nové cesty sebepoznání a sebepříjetí. Jsem moc rád že se máme stále rádi a i když je to teď ještě hodně čerstvé necítíme žádnou zlost a nenávist. Přátelé budeme asi navždy, ale to setkání ještě odložím až se vyrovnám sám se sebou. V článku je to sice zmíněno, přesto to i tady raději připomenu. Hlavu vzhůru přátelé, život nás měl naučit a posunout na naši skutečnou životní cestu. Děkuji autorovi a děkuji i všem ostatním co si to čtou. Ať se nám jen daří a udržte si LÁSKU ve svém srdci. Brzo přijde někdo kdo o ní bude mít zájem!!!

    1. Elis19:22 dne 1.12. 2016 napsal/a

      Moc pěkné a pravdivé. Vždyť by ty vztahy mohly být tak jednoduché, tak proč si tak ubližujeme a vše řešíme? A pořád je to o tom samém – nevěra, nuda, neschopnost se o vztah starat, utužovat ho.

  53. Nela14:12 dne 29.9. 2016 napsal/a

    Ahoj, ten článek si čtu už po miliokráté. Vždy mě dokáže opět nakopnout. Pak přijde další den a opět na něj myslím a jsem tam kde jsem byla. Víte všecko vím, jednou to přebolí, ale já se tolik bojím, že ne! 🙁 Nikdy se mi žádný člověk nezaryl tolik do srdce a do duše jak ON (a to mám za sebou více rozchodů). Udělala jsem chyby ve vztahu, které mě mrzí a teď vím, že bych je už nikdy neudělala, a to je to poučení do dalšího vztahu. Co bylo už nevrátím. Jediné co mě mrzí, že jak se semnou rozešel, tak celou vinu hodil na mě, nenávidí mě, sprostě mi nadával, choval se ke mě jak hovado, neuměl to slušně ukončit a pořádně mi to ani nevysvětlil, proč se tak ke mě chová. On si myslí, že jak to ukončil je v pořádku (není 🙁 ). Kdyby to ukončil slušně tak mě to tak netrápí nechal mě v tom a on se chová jak king, úplně na mě zapomněl. Absolutně mu nedochází jak se zachoval a jak zle. Snažila jsem se ať si aspoň spolu normálně promluvíme, že si přeji ať to neskončí jen tím zlým, že mu odpustila nula efekt o návrat o už ho neprosila jen o vysvětlení jeho chování. Tolik mě mrzí, že si vůbec neuvědomuje jak se zachoval ke konci. Do poslední chvíle mi jen ubližoval a já si přála hezký konec, protože ho milovala. Bojím se, že ho nikdy nebude mrzet co mi udělal :(. Věříte na KARMU? Tajně doufám, že se mi jednoho dne ozve a řekne promiň, že jsem ti tak ublížil teď chápu o co ti šlo, že si mě měla ráda a chtěla sis to jen vyříkat :(. ALe asi se toho nikdy nedočkám a zbyde mi jen se s tím smířit, že velká láska z jeho strany skončila jen obrovskou nenávistí ke mě! 🙁 Přeju mu jen to dobré….

    1. riki21:12 dne 29.9. 2016 napsal/a

      Ahoj, už je to víc jak rok a půl, kdy se se mnou rozešel přítel. Byli jsme spolu 1,5 roku a byl to můj první vážný vztah, i když už jsem v Kristových letech. Důvodů bylo několik včetně toho, že se zakoukal do kolegyně v práci a na team buildingu tam přeskočila větší jiskra. Rozchod přišel dost nečekaně a byl pěkně hnusnej, řekl mi pár věcí, na které asi nikdy nezapomenu. Měsíc ještě se mnou bydlel v bytě a já myslela, že se asi zblázním. Nakonec si našel bydlení a odstěhoval se a já se mohla začít vzpamatovávat. První 3 měsíce to bylo peklo na zemi, pak jsem se poprvé zasmála. Trvalo mi rok než jsem se začala vracet psychicky do normálu a dnes už jsem celkem v pohodě, i když nikoho nemám a on už má asi rok další přítelkyni. Nedávno mi napsal, že mě chce vidět, tak jsem souhlasila a sešli jsme se. Měla jsem obavy, jak to na mě zapůsobí. Byl na mě strašně milej a chválil mě jak dobře vypadám. Mám dokonce pocit, že kdybych chtěla, tak si se mnou zase začne i když je zadanej…nakonec si asi uvědomil, že jsem zase tak špatná nebyla…co bych za to před rokem dala…ale dnes..po tom všem, čím jsem si prošla, už jsem ochladla a moje závislost na něm zmizela…navíc vlastnosti, které se mi na něm nelíbily, nejen, že nezmizely, ba naopak mám pocit, se ještě dál rozvinuly a já už vlastně ani nevím, co bych z takového člověka měla..navíc, když si vzpomenu, jak na mě byl hnusnej…holt do jedné řeky dvakrát asi nevstoupíš…i když to někdy svádí…nevím, co bude dál, doufám, že si najdu někoho fajn…a když ne….tak jsou i jiný věci pro co žít…každopádně, lidi, hlavu vzhůru, když jsem to dala já, tak to dáte taky! 🙂

  54. Nela10:24 dne 28.9. 2016 napsal/a

    Když mám depku z toho rozchodu tak se vracím k tomuto článku, aby mě nakopl, že to nesmím vzdát! Od rozchodu jsem zůstala v našem bytě sama! Hledám neustále cesty z toho ven, někdy to jde líp někdy hůř, jsem s přáteli a tak, ale už to vypadalo fajn a dnes to opět na mě padlo! Opět mi chybí a myslím na něj, i když on na mě už ani trochu! Náš příběh začal minulý rok v květnu, byla jsem čerstvě po rozchodu (týden, předchozí vztah trval 4,5 roku), naše setkání bylo náhodné a to krásnější byly jsme oba na nějaké akci, vyšla jsem ven a zaujal mě kluk v zelené bundě přitahoval mě jak magnet šla za ním chtěla se s ním seznámit, kecali jsme až do rána i on byl po rozchodu (sice delší čas asi březen toho roku), pak mě šel doprovodit na vlak kde mě poprvé políbil, taký polibek od kluka nikdy nezažila podlomila se mě kolena. Pak jsem odjela žádný kontakt nic brala to jak to šlo za dva dny se mi ozval, začali si psát přes facebook a jako bysme byli úplně stejní praví pro sebe, sbližování probíhalo velmi brzo, rychle se oba zamilovali a už v červnu jsme spolu oficiálně chodili. Byla jsem nejšťastnější holka pod sluncem! Říkali si, že na to půjdeme pomalu nestalo se celkem dost nás ten vztah semlel, bylo to dost rychlé vše. Hned jsem znala jeho rodiče byla hned u nich trávili spolu veškerý volny čas. Pomohl mi se i konečně vyrovnat se smrtí sestry (sám ztratil milovanou sestřenku). Ale byl tu jeden problém před rozchodem s předchozím přítelem jsem zjistila, že mě podvádí, tak si podala přihlášku na magisterské studium. Nyní mi došel dopis, že jsem přijatá poprvé v životě neměla radost. A dostala strach co nový vztah jak to dopadne? Měla jsem práci v jiném městě než on bydlel a teď začnu ještě studovat jak to vše sladíme??? Teď, když to beru zpětně chtěla jsem s ním být víc než on semnou, je mu ta dálka nevadila, mě jo, chtěla být s ním víc, ne vždy na pár hodin. Poté v prosinci řešili zda budeme spolu bývat nebo ne (původně chtěli počkat až dostuduji). Nechtěla ať je nešťastný, když se zamnou odstěhuje, ale chtěla být s ním a bála se zda to vztah vydrží, poté se stali i náhody, že mu nevyšla nová práce a měl hádku doma s otcem, řekl mu ať se odstěhuje (to mělo být varování pro mě). Jeli na víkend na wellness a tam jsem mu poprvé odmlouvala při večeři řekl mi totál sprosté slovo zůstala jsem v šoku normálně se zvedla od stolu a utekla pryč, plakala jsem on mě pak doběhl a řekl, že to tak nemyslel a řekl, že má v sobě i dost temna a já jediná zatím viděla to světlo, dokázal být tak romantický a úžasný, sliboval mi tak krásné věci plánovali úžasnou budoucnost a já mu tolik věřila (řekl, že si mě vezme jak dodělám školu), myslela, že je konečně ten pravý měli i hodně podobné náhody v životě. Po hádce doma začali shánět byt, našli ho brzy v březnu 2016 spolu začali bydlet, před podpisem smlouvy na byt se pohádali a on do mě poprvé strčil, že upadla na ruku, zůstala jsem v šoku. Uvažovala zda toho mám jít, platil to tehdy vše on neměla tolik peněz, ale tam kde bydlela původně už nemohla zůstat. Pořád ho milovala a říkala si, že není zlý člověk podiv co pro tebe udělal zařizuje byt pro nás chce odejít za tebou. No to tehdy nevěděla, že je to rozmazlený kluk, co myslí jen sám na sebe, lidi má rád jen když se mu to hodí, a že je v něm ukrytý agresor. Bohužel neměla tolik času, škola, práce domácnost, on si věčně stěžoval, že mosí chodit práce (chodil na 8:00 a dom v 17:00) pak hned šel ven na kolo, najednou idylka skončila, placení všeho a jídla, já nestíhala tolik vařit a on se starat o domácnost nechtěl, hádky, obviňování, začal mi sprostě nadávat a pak i něco horší! 🙁 já hloupá ho pořád milovala a z pohádky zůstal jen popel!!!! Já pořád věřila, že to může být lepší nebylo jeho chování ke mě čím dál horší! Poté odjel na týden na dovolenou s kamaráda, po návratu ohlásil rozchod, během pár dní si vše zbalil, řekl, že mě miluje, ale takto žít nebude, říkám, že nic nestihli ani vyřešit to jeho chování, říkám zas utíkáš, bohužel celý rozchod hodil na mě za vše můžu, veřejně na společné akci na mě křičel nadávky a, že mě zabije, zůstala jsem v šoku toto je člověk, který mě miloval????? Zjistila jsem, že je absolutně nevyrovnaný jedinec se sklony k závislosti, rozmazlený kluk co vše dostane, bez hodnot, slušného vychování, a člověk co neumí řešit problémy jen uteče. Celkem to byl pro mě šok, zjistila, že ho vůbec neznám a tak jak se jevil na začátku z toho nezbylo nic! 🙁 Snažím, se s tím vším vyrovnat zlomil mi srdce dal mi nejvyšší vrchol, ale i největší dno. Bohužel, je to člověk co si nikdy neuvědomí své chování a ukončil náš vztah jak hovado, s rozchodem se už smířila, ale nemůžu překousnout jakým způsobem to udělal!!!!! Věříte na karmu? já jo on byl pro mě životní poučení jak se nikdy nechci chovat k lidem jak on (díky jeho chování si uvědomila chyby, které udělala vůči němu i jiným lidem ve svém životě), ty vzpomínky kdy to bylo nejkrásnější už nikdy nevymažu milovat ho budu stále, ale už nikdy nebudeme moci začít znova, až moc zlé se stalo na konci. Přeju mu ať je šťastný, ale nevím zda obstojí v tomto světě s tímto chováním, doufám, že mu to karma nespočítá…..snažím se každý den začít znova, je to přece jen pro mě čerstvé, ten kdo miluje víc trpí víc – toto vím sama nejlíp…….odpustila mu a přála bych si, aby on odpustil mě……., ale dokáže to někdy? když má v sobě tolik zla?! 🙁

  55. Jonáš22:00 dne 26.9. 2016 napsal/a

    Zdravím 🙂 – chci jen říct, že je to tak, jak sem pár lidí napsalo – ač to zpočátku šíleně bolí a bortí se svět, „bude líp“ – a mnohem!!! – většinou je to asi tak, že ti, kdo se z toho dostanou, už se sem nevracejí a nepíšou sem, už jsou někde jinde, což je pochopitelné, ale je to škoda. Protože mně například, když jsem sám byl po uši v té hrozné bolesti, tenhle článek – a pár komentářů těch, kdo se z té bolesti už dostali – pomohl tak, že nevím, co bych bez něj v těch nejhorších chvílích býval dělal :).
    Tedy vězte, že vskutku asi nezapomeneme nikdy – ale jde o to, co s tou vzpomínkou uděláme. Zda se jí budeme užírat, nebo se ji snažit vytěsnit – anebo ji vezmeme jako součást našeho životního příběhu, která nás mnohému naučila, proměnila nás, ale kterou se zase nemusíme tolik trápit. Ona to, což bezprostředně po rozchodu nevidíme, opravdu byla v mnohém kráva a nebyla tak úžasná, jak to vypadalo. A my nejsme takoví looseři, co nedokáží bez vztahu s tou jedinou žít, a kteří si už nikoho nenajdou, jak se to asi jeví (mně aspoň tehdy určitě 🙂 ).
    Já sám jsem v novém vztahu, do kterého vzpomínky na ex vstupují míň a míň rušivě. A který je v mnohém daleko hezčí a výbušnější :). Často ten, kdo se rozchází, je možná poctivější v tom, že nahlédne a vyvodí důsledky z toho, co vy nechcete vidět – že se k sobě nehodíte nebo že něco důležitého schází. Anebo to prostě cítí jinak jen vy. Ale časem si, věřím, uvědomíme, že to je v první řadě jeho problém, ne náš.
    Co je zvláštní: zpětně na ty časy zoufalství vzpomínám rád. Mám pocit, že jsem žil nějak intenzivněji, že ta bolest otevřela hlubiny mé podstaty, poznal jsem sílu pravých kamarádství, rodiny… snažím se od té doby žít tak naplno a spontánně, jako tenkrát, kdy mi bylo všechno to povrchní, co jsem jinak strašně řešil, jedno. V novém vztahu jsem od začátku a pořád dál romantický, vášnivý a spontánní (což jde samo 🙂 ) a zároveň vím, že to může skončit. Ale i nemusí! A kvalita vztahu není daná jeho délkou, ale opravdovostí. To, co jste spolu prožili, už vám nikdo nevezme.
    Tak držím palce!

  56. Jonáš14:30 dne 17.9. 2016 napsal/a

    Ahoj, i já předně děkuji za článek a i já sem napíšu svojí zkušenost. S přítelkyní jsme byli 6 let a ačkoliv nejsem nejstabilnější jedinec, vždy jsem si říkal, že rozchod ponesu dobře. K rozchodu to směřovalo už několik měsíců, ale já se svou povahou jsem si to odmítal připustit (navíc jsem asi i podvědomě kalkuloval s tím, že to přece zvládnu v pohodě). Nebyl žádný nárazový důvod, spíš spousta drobných i větších, těžko překonatelných. A pak jsem jednoho dne přijel domů z pracovní cesty a jako překvapení na mě čekal dlouhý rozhovor o tom, že už není žádná cesta dál a že bude lepší když se rozejdeme. Brečeli jsme oba a oba jsme se shodli, že to bude nejlepší varianta. Prvních pár dnů jsem byl v šoku, ale dokázal jsem normálně fungovat, začal jsem si hledat nový byt. Postupně jsem se dočasně přestěhoval z ložnice do pracovny a tam si zřídil základnu. Ačkoliv to nebylo nic příjemného, utvrdilo mě to v tom, že to zvládám dobře, a že bude vše v pořádku.

    Postupem času jsem našel byt a měsíc a půl po rozchodu se odstěhoval (i ten měsíc a půl jsme se téměř nevídali, protože expřítelkyně musela pryč na pár týdnu a pak přebývala střídavě u kamarádek). Tady jsem udělal první chybu, uvěřil jsem tomu, že to mám na háku, odmítl podporu rodiny..prostě jsem se cítil relativně nad věcí. Tento pocit přetrvával i další měsíc potom, co jsem se přestěhoval. Začal jsem běhat, posilovat, trávil jsem velké množství času v práci, chodil častěji do hospody..A pak přišla společná akce se společnými přáteli, přičemž jsme se shodli, že tam půjdeme oba a nebude problém. Večer před touto akcí jsem měl panickou ataku (kdo znáte víte, kdo neznáte…je to prostě náhlá úzkost způsobená buhvíčím) a nemohl spát. Na akci to bylo celkem fajn ale dva dny na to jsem šel psychicky totálně dolů. Nedokázal jsem pracovat, jíst, spát nic..Když jsem si to začal analyzovat, tak mi došlo, že jsem si asi poprvé přiznal, že je konec…

    To je dva týdny dozadu…vzal jsem si volno (tendle rok jsem ho stejně plánoval na společnou dovolenou), slíbil si, že na nějakou dobu přeruším úplný kontakt (i když je to každodenní boj a přemlouvání sebe sama). Pokecal jsem s rodinou, zjistil jsem, že mám spoustu známých a kamarádů, kteří jsou ochotní poslouchat mé nářky a že to i na chvilku vždy pomůže, domluvil si schůzku u terapeuta (řekl jsem si, že pokud to pomůže, tak proč ne), rozhodl jsem se přestěhovat, protože i když má bydlení v garsonce v jednočlenné osádce výhody, nejsem prostě ten typ, kterému to ticho vyhovuje. Všechno co teď dělám je z donucení, ale věřím, že v tom postupně najdu smysl.

    Ačkoliv se snažím nevracet se zpátky, vzpomínky se derou na povrch tak 20krát za den..z toho tak 18krát si říkám, že bych ji chtěl zpět. Spoustu věcí bych teď možná ve vztahu řešil jinak (ale třeba si to nalhávám). Třeba se v tom někdo uvidí a pomůže mu to, já se tu zas za nějakou dobu objevím a napíšu, jak to šlo dál.

  57. Soňka01:07 dne 27.8. 2016 napsal/a

    Moc děkuji za tento výborný článek. Musím říct, že jsem se u něj úplně upřímně zasmála, tak, jak za poslední dva měsíce vůbec. Ono totiž moc důvodů k tomu smíchu nebylo.
    Po 8 letech mě opustil přítel. Můj první přítel, kterého jsem měla. A tak nějak jsem hloupě a naivně věřila, že i poslední. Co věřila, já to tak cítila a o to víc to teď bolí. Bohužel, já jsem byla ve vztahu ten, kdo „má rád víc“. Přítel mi sdělil (byla jsem v té době v zahraničí a musím ještě k tomu podotknout, že jsme vždy řešili vše přímo, z očí do očí) přes facebook (pořád tomu nemůžu uvěřit, že člověk jeho inteligence a tak, jak jsem ho znala, by to opravdu mohl udělat), že už mě nemiluje a že si není vlastně jistý tím, že by mě někdy miloval. Nikoho nemá (to byl samozřejmě kec), ale potřebuje najít tu pravou lásku, někoho, pro koho se bude trápit on stejně, jako já pro něj. Buch, rána jako blázen, na zhroucení. Druhý den ráno jsem se skupinou odjížděla na týdenní výlet, na jednu stranu si vždycky budu pamatovat, jak jsem v tom a tom městě brečela kamarádce na rameno, na druhou stranu to bylo možná to nejlepší, co se mohlo stát, že jsem byla ve skupině lidí, kteří mě podpořili a zároveň mě trochu dostali s té debilní reality.
    Po příjezdu domů (to už bylo 14 dní od našeho rozchodu) jsem přišla na to, že to bohužel nebyl schopen sdělit své rodině (se kterou jsem měla a mám až nadstandardně pěkný vztah). Prostě se bál, že dostane nadáno…. Přivezl mi horu věcí z našeho společného bydlení (takže jsem se vlastně ze zahraničí vracela domů k mamince). Já jsem mu také něco vracela. Brečel, každou věc bral třikrát do ruky. Já brečela taky, nemohla jsem stále uvěřit realitě. O týden později přivezl zbytek věcí a omlouval se, jestli mu to můžu odpustit, že se bude snažit a můžeme to nějak zachránit. Já jsem v tu chvíli věděla, že ne, že je tady mnoho křivd (předchozích), po kterých mu nemůžu dál věřit a ten rozchod byl prostě poslední hřebíček do rakvičky. Ale v tu chvíli, plná všeho toho žalu a emocí a doufání jsem mu na to kývla. (musím se až smát, jak moc to koresponduje se článkem :))
    No a to bylo to poslední, co jsem od něj slyšela. Už se neozval, nenapsal, nic. Byla jsem z toho fest zmatená (kdyby nebyla slavná „doba facebooková“, vyhlásila bych po něm celostátní pátrání :)).
    Pak u mě teprve nastala ta správná šlupka do hlavy. Je to prostě definitivní. Nejdříve jsem se snažila být silná. Hrála jsem to před svou rodinou, kamarády a vlastně hlavně před sebou. Až mi z toho ruplo v bedně a 3 dny jsem nevylezla z postele. Mamka byla zoufalá, brečela a chtěla mě odvézt na psychiatrickou ambulanci. Já jsem měla jenom myšlenky na to, že skočím pod vlak a věřím, že kdyby mi nebylo tak zle, že jsem vlastně ani nemohla vylézt z té postele, tak to opravdu udělám. Z téhle kritické situace mě vyprostil prášek na nervy, po kterém jsem se prospala a najednou vylezla z postele a bylo mi o fous lépe.
    Tohle se stalo před dvěma týdny. Sáhla jsem si na dno (ikdyž to je dost relativní, ikdyž tady myslím, že se nakumulovalo víc věcí z nedávné minulosti – léčba rakoviny otce a jeho smrt, smrt psa, na kterém jsem byla po smrti otce závislá, onemocnění dědečka).
    Včera odpoledne jsem poprvé dělala nějakou věc se zájmem a !vážně jsem se u toho usmívala (neuvědomila bych si to, kdyby mě mamka neupozornila, vehnalo jí to slzy do očí).
    Četla jsem hromadu článků, kde píší zakomplexované ženské o tom, jak se vyrovnat s rozchodem a všechno mi to přišlo úplně na ťafku. Vůbec bych nevěřila, jak mě dokáže nakopnout pohled chlapa na tuhle tématiku. Zase mě to posunulo o centimetr dál v mém přemýšlení o tom všem a za to moc díky 🙂 Doufám, že se „můj stav“ bude lepšit a fakt už si časem ani nevzpomenu. Teď je to ještě všechno moc čerstvé.

    1. alf705:51 dne 28.8. 2016 napsal/a

      Ahoj, jsou čtyři ráno a píšu. Nespím, jako skoro každý den už přes 10 měsíců. Tvůj příběh je jak přes kopírák s tím mým. Taky po 8 letech a taky jsem si naivně myslel, že moje přítelkyně je ta poslední. Bohužel nebyla. Zamilovala se do jiného a odešla. Někde hodně dole bys našla i můj příběh, ale to teď není možná až tak důležité, teď jde o to, nějak se z toho dostat. Musím se přiznat, že se mi to moc nedaří, ono se to vlastně nedaří vůbec. Ten vztah byl hodně silný, asi stejně jako u tebe, a dostat se z toho ven bude běh na dlouhou trať. Jak se to píše nahoře v článku, budeme se snažit zapomenout, ale nezapomeneme asi nikdy. A bude se nám o nich zdát. Než jsem se pobudil k tomu psaní, tak se mi o ní taky zdálo, jako skoro každý den. To co jsi psala mě zaujalo, příspěvků je tady moc, ale u tebe je to nějak jinak, hodně to koresponduje s mým příběhem. Možná bychom si toho měli povědět víc, raději na mail, nehci sem psát všechno. Jestli chceš, tak na alf7@atlas.cz.

  58. Andy10:49 dne 1.8. 2016 napsal/a

    Ahojte, bola som rok vo vztahu (ja i on 34rokov). Ja som na zaciatku po nom velmi netuzila. Zoznamila nas velmi dobra kamoska a tak som sa postupne k nemu dostavala. Nebol to moj „idealny chlap“ a davala som mu to obcas pocitit. Ze sa mi pacia ine typy, iny druh chlapov a pod. Snazila som sa s nim upripmne o tom rozpravat, aby chapal, preco nie som uplne z neho paf a nemal tak tiez pocit, ze ho nejako vyuzivam. Avsak niesol to zle, mrzelo ho to a zranovalo. Bolo mi s nim ale moc fajn a casom som sa uprimne zalubila. Nedokazala som vsak davat city najavo. Bala som sa sklamania. Vsetky tieto faktory sposobili, ze si na jednej cyklo akcii nasiel slecnu, podobne zameranu sportovo ako on (vasniva cyklistka). Rozisiel sa so mnou. Pre mna rana velka. Po tyzdni sa ku mne vratili, ze to skusime. Mesiac pekny ale velmi narocny. Posledny vikend krasny – pohoda, kino, varenie, vylety, pivo, romantika … Po vikende, v stredu mi zavolal, ze chce byt s tou fajn cyklistkou a isiel. Je mi to naozaj velmi luto teraz (naucil ma lubit, trvalo mi to a bol vlastne prvy, komu som dokazala povedat ze ho lubim). Mala som 3 dlhodobe vztahy (5,3 a 5rocny). Velmi to teraz vsetko spatne lutujem a neviem prijat. Nechala som ho odist. Nekontaktujem ho, nic. Ale velmi ma to mrzi. Mozno i on mal riesit neistotu kt. som mnou pocitoval komunikovanim a nie si nabrnknut slecnu. Trapim sa velmi.

    1. Irena14:30 dne 17.8. 2016 napsal/a

      Krm vlka jak chceš, stejně pořád kouká do lesa.
      S muži je to pořád stejné, ale dříve aspoň odcházeli do války a hrdinně padli. Teď ani na vojnu nemusí, tak aspoň pěstují cyklistiku.

      1. Jaroslavek22:36 dne 19.8. 2016 napsal/a

        Je mi 25 let a mam za sebou 8-lety vztah. Jestli mam, nebo nemam dostatek zkusenosti se k tomuhle tematu vyjadrit, to si posudte sama. Ale vas komentar me tak trochu nadzvednul ze zidle, a dle meho nazoru z nej srsi jakasi nenavist k muzum. Slecna psala ze se ji muz ze zacatku moc nelibil a ze z nej nebyla paf, coz mu najevo dala, a to ho logicky mrzelo, a nakonec kdyz se do nej slecna zamilovala, tak mu ani nedokazala sdelovat sve ,,nove“ pocity. Takze o nich treba ani nemusel vedet. A treba prave nova slecna cyklistka mu je najevo dala. Prosim pekne, vysvetlete mi, co podle vas udelal muz zleho?… Tim samozrejme nechci hazet na nikoho vinu, nebot neznam cele pozadi pribehu a vyjadreni druhe strany. Ale co si budem povidat, vetsinou je ta chyba na obou stranach, jen se treba pomerove lisi. Andy, neberte si nic z tohole osobne, nechci vam nijak ublizovat a je mi lito ze vas to potkalo. Ale tohle je opravdu ciste reakce na, podle me, zaujaty komentar slecny/pani ,,Ireny“.

      2. Andy09:34 dne 20.8. 2016 napsal/a

        Ahojte…vdaka za reakciu. No jasne, je to vzdy asi zlozite. A chyba byva na oboch stranach, ten pomer moze byt iny. Ono to je asi tak, ze ak nie je niekto spokojny vo vztahu, ma to nejako riesit…vacsinou sa to „vyriesi“ az tak, ked je uz niekto iny a lahsie sa odide, len to je potom ta bolest na max. Teraz sa mi zasa ozyva a chce sa vratit….no ja neviem, preco to nie je proste tak, ze chcem 1 cloveka a idem tam….neprebieham. Ja naivna byt nechcem vôbec…ale tie emocie a city zkresluju logiku a sedlacky rozum. Co spravit….netusim 🙁 Jaroslavku a mam pocit, ze to vidis aj z jeho pohladu a za to som rada…lebo vacsinou ci clovek obhajuje to svoje spravanie alebo naopak postupne sa za neho tresta a vycita si uplne vsetko…

  59. Matrin14:24 dne 28.7. 2016 napsal/a

    Je mi 45 a po 26 letech mě po 2 měsíční známosti opustila manželka. Článek dobrej,ale většinu věcí je pro mně těžké vůbec číst…. To chce čas, bude líp, čeká jiná lepší … slyším ze všech stran, ale na to se dá opovědět že i ve sportce se dá vyhrát, ale bohužel nikoho takového neznám. Je to tam psáno … strach, strach ze samoty, ze zmařeného života, ze života bez vyhlídky …. bez doteku …. tunel se zavalil a nakonci nic nesvítí…

    1. Petr07:30 dne 1.8. 2016 napsal/a

      Ahoj Martine. Před necelým půl rokem jsem na tom byl stejně (věk 46,manželstí 25 let, odchod manželky).Myslel jsem , že svět je jedno hnusný smetiště a já ten největší odpad. Jenže, opak je pravdou. Řekl jsem si , že to zkusím znovu, jinde, s někým úplně neznámým. Takže následovala registrace na seznamce (nikdy před tím by mě to ani ve snu nenapadlo),pár schůzek sice skončilo totální katastrofou, ale člověk to přece nevzdá. No a pak to se objevila Simona. Jsem šťastnej jak blecha, zamilovanej až po uši. Hlavně jsem si uvědomil, že dělat to co chci a ne to co musím je hrozně fajn. Život se má prožít naplno a ne jenom odžít někde v koutě. Zvedni hlavu a uvidíš kolik je kolem Tebe krásných a milých ženských. Věř mě, protože i já jsem byl slepý jak důlní kobyla.

      1. Burgetka14:36 dne 17.8. 2016 napsal/a

        Pak se objevila Simona…
        …bludy a halucinace…
        Neboj, to brzo přejde.

    2. alf21:57 dne 12.8. 2016 napsal/a

      Jo, tunel se zavalil … a čas to stejně moc neřeší. Včera to bylo 10 měsíců co jsem sám a jsem na tom vlastně stejně. Nespím, deprese, samota, mizerná výkonnost v práci, bez vyhlídky, strach co bude dál. Čas by to měl zlepšit, ale nějak s to neděje. Můj příběh je někde dole. Po osmi letech hezkého vztahu se objevil pitomec a moje dnes už ex se do něj zamilovala. Chytrá vysokoškolačka se zamilovala do sotva vyučeného primitiva, když předtím říkala, že o něco podobného by si neopřela ani kolo. Jo chemie zapracovala, úplně zblbnou, ale nefunguje to stále, po roce produkce onoho hormonu slábne až se úplně vytratí a ex zjistí, že má vedle sebe blbce. To tvoji manželku čeká taky, odstěhovat se po dvouměsíční známosti neznamená nic jiného, než totální zblbnutí. Ani vztek na ně nemůžeme mít, jsou spíš k politování, jak s nimi příroda mlátí. Škoda, že už se nedovedeme chovat jako chlapi. Dřív se podobná věc řešila jednoduše, parazit co se navezl do cizího vztahu dostal co mu patřilo a byl pokoj. Ale dneska to není společensky korektní …
      Drž se, nic lepšího se poradit nedá.

  60. Marek18:41 dne 27.5. 2016 napsal/a

    Neposilej mě spem . Do mailu Dik.

  61. Lukáš17:23 dne 26.5. 2016 napsal/a

    Ahojte vsetci ahojte zlomene srdcia 🙂 .Tuto stranku som objavil este minuly rok cez leto ked som mal s mojou taku mensiu krizu.. Ale nepisal som sem nic lebo som veril a dufal ze sa to nejako vyriesi ale teraz,teraz sem uz pisat musim. Nuti ma moje ego a moje vnutro zdelit sa mojim problemom. Nie este sme sa nerozisli ale clovek ma siesty zmyslel a taketo veci citi, citi ze sa nieco deje stym druhym clovekom a hlavne citi to ze nie je v poriadku. Ano aj ja to citim,citim ako sa blizi koniec 4 rokoch niekto si mozno povie pcha su to len 4 roky ale pre mna su to 4 roky zivota 4 roky krasnych spomienok. O co ide? Preco sem pisem ked sme este zatial nerozisli? Pripravujem sa na ten koniec ako len viem ak pride aby som ho zvladol aby som sa nerosipal ako domcek z karat. Chcem to zvladnut co najlepsie lebo viem aky som viem aku mam povahu poznam sa,ze sa rozplacem aj pri tychto slovach mam slzy v ociach a jej fotku vedla mna. Mam zmiesane pocity neviem kde mi hlava stoji aj cez tie slzy sa snazim chovat na ludi ako by sa nic nestalo ano taky som ja vsetko drzim v sebe uplne vsetko kazdy cit myslienku kazdu slzu vsetko mam len pre seba taky som taku mam povahu. No ale podme k veci pred 4 rokmi vystupilo z autobusu krasne 18 rocne dievca (to bolo nase prve rande) dni isli a pred vcerom sme mali 4 roky co sme spolu. Ako to vsetko opisat? Tu ranu co mam na srdci ktora sa mi kazdym dnom otvara viac a viac? Ako pomenovat tu bezmocnost ze mi utekaju medzi prstamy 4 roky zivota? O tom to je.. Tento text viem skoro cely na s pamat vzdy ale naozaj vzdy ked sme sa pohodali tak som si otvoril tuto stranku a cital komentare a text neviem ale nejak ma to vzdy ukludnilo. Teraz mam v hlave zmatok neviem ktorym smerom mam ist.Viete ono nas vztah bol na zaciatku krasny ako kazdy iny spoznavali sme jeden druheho ucila sa co si moze kazdy dovolit. A az po nejakom case to prislo. Zacal som ju spoznavat, spoznal som jej povahu aka je .. To co napisem mozno vyznie z mojej huby nejak neprijemne ale je to tak .. Aj napriek jej skurvenej povahe aj napriek tomu ze kazdu hadku v nasom vztahu davala za vinu len a len mne aj napriek tomu ze bola hovno ked sme spolu zacina a len vdaka mne je tam kde je, je znej to co je. Bezo mna by bola mozno este vacsie hovno. Ide o to ze ma 22 rokov ale nevie absolutne nic. Postupne- par krat mi vyhodila do oci ze som neschopny ze nic neviem nemam vela penazi ze som nespravil pre nas vztah vobec nic .. Ako chapete to? Toto Vam povie clovek ktory Vam pred hodinou vravel ze Vas miluje? Toto Vam povie clovek ktory by vam mal bozkavat ruky nohy ze len a len vdaka mne je tam kde je? Myslim ze toto si nezasluzim. Ano vezie sa na mojej euforii vsetko nechava na druhych aby robili za nu vsetko. Ved ona neviem ani poriadku kavu urobit ona neviem uvarit nic a mam ist byvat s takou osobou ktora je bordelarka? Ktora kde sa vyzlecie tam to necha tyzden? A ked som jej nedaj boze povedal ze ci si to nemoze upratat jej casty argument bol ten ze co mi spolu mame ze ako keby sme boli manzelia.. Toto povie clovek po 4 rokoch? 2,5 roka som ju zivil co si nemohla najst poriadnu platenu robotu 2,5 roka bola bez penazi a vyberala si robotu nikde nevydrzala ani skusobnu dobu nikde… Vycitala mi to ze nemam vodicky preukaz.. Tak ja taky kokot som si robil hlavne naozaj hlavne koli nej vodicak(ano je to velmi velmi velmi vyborna vec 😀 ) aby som mohol vyvazat jej zasranu lenivu rit.. Minuly rok som zostal bez roboty… Myslite ze mi nejako pomohla? Ani hovno nechala ma tak pol roka som zil len z 150 eur sam som choval auto seba aj ju.. Preco ju? Lebo som jej nikdy nedokazal povedal nie.. Lebo som jej kupil vsetko co mala na ociach ano som jebnuty a riadne jebnuty ale taky som .. Ale vsetko to zacalo tak cca pred rokom a pol..Mnohi z Vas poznaju urcite slovensky pokec, a uz mozno aj viete o com idem pisat. Ano napisal jej nejaky playboy omotal jej hlavicku a bolo ked si pisali sa usmievala,ked som sa jej na to spytal ze preco sa usmieva jej argument bol nemam sa do toho starat je to jej vec skym si pise. Mozno mate v tom zmatok ze pisem hore dole do prava do lava ale pisem to co mi pride na rozum tak snad sa z toho vysomarite lebo teraz neviem kde mam hlavu….Dobre stretvala sa snim za moj chrbat klamala mi do oci ze je doma a pritom snim bola boh vie kde .Nakoniec som to zistil povedal ze mi to mohla povedat do oci ze mam kamarata len kamarata veril som jej aj napriek tomu co mi raz spravila na zaciatku vztahu,akceptoval som to . Na neho som si uz zvykol pracoval v Anglicku cize na SR moc nechodil. Ale jej sa to zdalo asi malo znova pokec znova chlapci ktory jej omotali hlavicku a uz to islo. Je toho strasne vela co by som chcel napisat ale toto je asi taky zlaty stred snad si spravite na to nazor sami. Chcem len od Vas poradit. Ano ja viem ze XY lepsich ako ona, ja viem. Ale bojim sa strasne sa bojim,bojim sa toho ze uz zostanem sam ze si uz nikoho nenajdme.Hlavne sa bojim tych skurvenych 4 rokoch zivota tych skurvenych spomienok ktora ma budu vo vnutri zrat a ja sa cez ne nedostanem toho sa bojim. Ze vsade kam sa poziem vidim len ju uplne vsade toho sa bojim tych spomienok. Ano ludia sa rozchadzaju stale a stale ano nebudem prvy ani posledny len.. P.S. Michale ak k tomu pride(co verim ze nie) tak pridem do Prahy na navstevu ak budem moct moj FB mas to som ja ktory hraval WoWko vies skym 😀 a este nieco na zaver ak si teraz vravite ze preco som neodisiel lebo ju milujem a nedokazem to

    1. Marek20:10 dne 26.5. 2016 napsal/a

      Ahoj Lukáš.
      Niečo podobné som zažíval cca 2 roky dozadu po 3 ročnom vzťahu ,ktorý sa mi rozpadol za 1,5 mesiaca a ani som sa nenazdal. ak ti môžem poradiť aby si neurobil podobné kktny ako ja dám ti pár rad 🙂
      – buď chlap ,rev doma ,ale nie pred ňou ,buď nad vecou ,trápiť sa môžeš ,aj psie oči hádzať ale nerev 🙂 ,buď proste chlap ,dokáž je že si silný ,ja viem ľahko sa hovorí ťažko sa koná …
      – nevyvolávaj a nevyhrážaj sa ( žial ja som na túto stránku natrafil neskoro 🙂
      – venuj sa tomu čo mu si chcel ale počas vzťahu nebol na to čas
      – ak už k rozpadu dôjde ,vypadni niekam do preč ,ja som takto už druhý rok v zahraniči a pomohlo mi to ,prvé tri mesiace som sa zožieral doma a bolo to peklo 🙂 ,najhoršie že všetko ti ju bude pripomínať a dovolím si povedať že ešte niesom „vyliečený“ ,asi ešte rok zostanem a potom sa začnem obzerať po nejakej 🙂
      – vyhoď všetky jej veci čo má u teba alebo ti to dala – pre mňa to bolo len pokrytectvo a dôkazom toho že nič z toho čo hovorila neni pravda ,hovorte si čo chcete ,ale ak vám niekto povie že jeden deň vám miluje a na druhý deň si príde po veci … na to nemám ani pekné slovo. Ja som vyhodil kompletne všetko do kontajneru ,väčie veci som predal a kúpil psovi búdu …

      A čo som si odniesol zo vzťahu ,v ktorom som bývalú požiadal o ruku a o mesiac som bol sám (ale tieto veci som si uvedomil až neskôr)?

      – ja proste už ženám neverím – áno možno sa ešte zamilujem ale už budem ostražitý ,lebo nikdy to čo hovoria nieje na 100% pravda ,zahmlievajú ,hovoria v hádankách ,sú pokrytecké a všetko chladnokrvne plánujú a zneužívajú dôveru – možno so mňou nebudete súhlasiť ,ale ja to proste po poslednom rozchode takto vnímam ,ako hovorím možno budem milovať ale veriť na 100% už nikdy ,robil som to a dopadol som tak že ma okradla, ponížila ,a srdce rozdrapila na kusy ,znemožnila ešte som bol chudák ktorý trpel všetky tie jej excesy …..a presne ako v tvojom prípade tiež som je pomáhal , robil som to pre nás (no som pekný k…t 🙂 ,keď chcela podnikať podporil som ju a ….ale ako sa hovorí za dobrotu na psotu..

      Kdesi som čítal že chlap ak sa zamiluje aj keď je grázel a neviem čo ,tak sa dokáže zmeniť ,ale ženy … ? To neviem

      a nakoniec ,ja verím že karma funguje a dopadnú takéto ženy zle ,tá to mne spravila ako 3 v poradí (že som to kur…a nevidel ach jaj)
      stačí sa pozrieť na zoznamky : samá slobodná mamička, popr.rozvedená

      a ako hovoria naši starý rodičia „Kto preberá ten preberie“
      PS: Poprípade napíš na maaarek@centrum.sk

      1. Lukáš20:52 dne 26.5. 2016 napsal/a

        Jeej necakal som taku rychlu odpoved…V niektorych slovach sa do slovaa do pismena vidim.. Vies ja som taky chuj.. Som dobrak hlavne ked som zalaskovany za ten cas som na nu nezvisik skoro ani hlas za ten cas som jej nepovedal ziadne skarede slovo absolutne nic a ona mi obcas vynada do prijebanych? Toto je uz na zamyslenie.. Zmenil som ju z hovna sa stala Lady zmenil som sa ja… Ide o to ze ona mam 22 rokov a vie o zivote velku picu ja mam 24 rokov a viem tolko toho co mozno nie 35 rocnh clovek. Tu ide o to ze ako si clovek rozlozi priority zivota a tu je ten skurveny paradox kde ja som uz 17 rokoch vedel co chcem ona to nevie v 22 rokoch a aj napriek tomu to tolerujem a zaroven trpim. Jedno viem isto ze ak k tomu pride ano bude to asi utrpenie alebo potom to bude vykupenie.. Dnes som si kupil knihu Sila pritomneho okamihu.. Priznam sa ze naposledy som cital knihu cca 14 rokoch a to je uz kirva dlha doba 😀 musim uznat ze hned ako som precital par uvodnych stranok tak v 45% som prinal ze ano je to tak.. Preco sa clovek trapi minulostou? Ked sa musi hlavne trapit pre buducnost preco ma clovek negativne myslienky ked sa ma dobre asi mu niexo chyba k zivotu a v tom sa nasiel. Ak k tomu pride chcem sa zmenit este viac ako som sa zmenil snou. Z mojej kriminalnej puberty(tym sa nechvalim tym sa pozastavujem sam nad sebou) ako som sa dokazal zmenit koli jednej lastovike ano tych lastoviciek bolo viac ale tie vzdg odleteli. Toto je ine. Do konca som rozmyslal ze co zacnem robit ak to pride. Hraval som 8 rokov profi volejbal koli nej som stym prestal lebo som chcel byt snou. Chodil som 4 roky na aikido nebyt jej tak teraz mam mozno cierny pas a nejaky 2 dan. Som hlupy ja viem ale laska je slepa a paradox je ten ze clovek zacne vidiet az na konci cesty az vtedy sa mu otvoria oci az vtedy vsetko pochopi… Naozaj od lasky k nenavisti je len kusok ako bolo spomenute vyssie v texte. Ano viem byt aj drsny odporny neznesitelnh len moj problem je ten ze to neviem byt ked som zalaskovany asi sa to budem musiet naucit. Ospravedlnujem za pisanie ale som na telefone. Dakujem za komentar a ak budem mat cas tak sa urco ozvem pekny vecer

      2. Burgetka07:29 dne 28.5. 2016 napsal/a

        Ach jo, to jsou hrozný kecy…

    2. Burgetka11:59 dne 28.5. 2016 napsal/a

      Ach jo, to jsou pindy…

  62. Lukáš17:19 dne 26.5. 2016 napsal/a

    Ahojte vsetci ahojte zlomene srdcia 🙂 .Tuto stranku som objavil este minuly rok cez leto ked som mal s mojou taku mensiu krizu.. Ale nepisal som sem nic lebo som veril a dufal ze sa to nejako vyriesi ale teraz,teraz sem uz pisat musim. Nuti ma moje ego a moje vnutro zdelit sa mojim problemom. Nie este sme sa nerozisli ale clovek ma siesty zmyslel a taketo veci citi, citi ze sa nieco deje stym druhym clovekom a hlavne citi to ze nie je v poriadku. Ano aj ja to citim,citim ako sa blizi koniec 4 rokoch niekto si mozno povie pcha su to len 4 roky ale pre mna su to 4 roky zivota 4 roky krasnych spomienok. O co ide? Preco sem pisem ked sme este zatial nerozisli? Pripravujem sa na ten koniec ako len viem ak pride aby som ho zvladol aby som sa nerosipal ako domcek z karat. Chcem to zvladnut co najlepsie lebo viem aky som viem aku mam povahu poznam sa,ze sa rozplacem aj pri tychto slovach mam slzy v ociach a jej fotku vedla mna. Mam zmiesane pocity neviem kde mi hlava stoji aj cez tie slzy sa snazim chovat na ludi ako by sa nic nestalo ano taky som ja vsetko drzim v sebe uplne vsetko kazdy cit myslienku kazdu slzu vsetko mam len pre seba taky som taku mam povahu. No ale podme k veci pred 4 rokmi vystupilo z autobusu krasne 18 rocne dievca (to bolo nase prve rande) dni isli a pred vcerom sme mali 4 roky co sme spolu. Ako to vsetko opisat? Tu ranu co mam na srdci ktora sa mi kazdym dnom otvara viac a viac? Ako pomenovat tu bezmocnost ze mi utekaju medzi prstamy 4 roky zivota? O tom to je.. Tento text viem skoro cely na s pamat vzdy ale naozaj vzdy ked sme sa pohodali tak som si otvoril tuto stranku a cital komentare a text neviem ale nejak ma to vzdy ukludnilo. Teraz mam v hlave zmatok neviem ktorym smerom mam ist.Viete ono nas vztah bol na zaciatku krasny ako kazdy iny spoznavali sme jeden druheho ucila sa co si moze kazdy dovolit. A az po nejakom case to prislo. Zacal som ju spoznavat, spoznal som jej povahu aka je .. To co napisem mozno vyznie z mojej huby nejak neprijemne ale je to tak .. Aj napriek jej skurvenej povahe aj napriek tomu ze kazdu hadku v nasom vztahu davala za vinu len a len mne aj napriek tomu ze bola hovno ked sme spolu zacina a len vdaka mne je tam kde je, je znej to co je. Bezo mna by bola mozno este vacsie hovno. Ide o to ze ma 22 rokov ale nevie absolutne nic. Postupne- par krat mi vyhodila do oci ze som neschopny ze nic neviem nemam vela penazi ze som nespravil pre nas vztah vobec nic .. Ako chapete to? Toto Vam povie clovek ktory Vam pred hodinou vravel ze Vas miluje? Toto Vam povie clovek ktory by vam mal bozkavat ruky nohy ze len a len vdaka mne je tam kde je? Myslim ze toto si nezasluzim. Ano vezie sa na mojej euforii vsetko nechava na druhych aby robili za nu vsetko. Ved ona neviem ani poriadku kavu urobit ona neviem uvarit nic a mam ist byvat s takou osobou ktora je bordelarka? Ktora kde sa vyzlecie tam to necha tyzden? A ked som jej nedaj boze povedal ze ci si to nemoze upratat jej casty argument bol ten ze co mi spolu mame ze ako keby sme boli manzelia.. Toto povie clovek po 4 rokoch? 2,5 roka som ju zivil co si nemohla najst poriadnu platenu robotu 2,5 roka bola bez penazi a vyberala si robotu nikde nevydrzala ani skusobnu dobu nikde… Vycitala mi to ze nemam vodicky preukaz.. Tak ja taky kokot som si robil hlavne naozaj hlavne koli nej vodicak(ano je to velmi velmi velmi vyborna vec 😀 ) aby som mohol vyvazat jej zasranu lenivu rit.. Minuly rok som zostal bez roboty… Myslite ze mi nejako pomohla? Ani hovno nechala ma tak pol roka som zil len z 150 eur sam som choval auto seba aj ju.. Preco ju? Lebo som jej nikdy nedokazal povedal nie.. Lebo som jej kupil vsetko co mala na ociach ano som jebnuty a riadne jebnuty ale taky som .. Ale vsetko to zacalo tak cca pred rokom a pol..Mnohi z Vas poznaju urcite slovensky pokec, a uz mozno aj viete o com idem pisat. Ano napisal jej nejaky playboy omotal jej hlavicku a bolo ked si pisali sa usmievala,ked som sa jej na to spytal ze preco sa usmieva jej argument bol nemam sa do toho starat je to jej vec skym si pise. Mozno mate v tom zmatok ze pisem hore dole do prava do lava ale pisem to co mi pride na rozum tak snad sa z toho vysomarite lebo teraz neviem kde mam hlavu….Dobre stretvala sa snim za moj chrbat klamala mi do oci ze je doma a pritom snim bola boh vie kde .Nakoniec som to zistil povedal ze mi to mohla povedat do oci ze mam kamarata len kamarata veril som jej aj napriek tomu co mi raz spravila na zaciatku vztahu,akceptoval som to . Na neho som si uz zvykol pracoval v Anglicku cize na SR moc nechodil. Ale jej sa to zdalo asi malo znova pokec znova chlapci ktory jej omotali hlavicku a uz to islo. Je toho strasne vela co by som chcel napisat ale toto je asi taky zlaty stred snad si spravite na to nazor sami. Chcem len od Vas poradit. Ano ja viem ze XY lepsich ako ona, ja viem. Ale bojim sa strasne sa bojim

    1. Burgetka18:17 dne 29.5. 2016 napsal/a

      Achjo. To jsou ale blbý kecy.

  63. Pavel18:54 dne 25.5. 2016 napsal/a

    Všechny vás zdravím, jak jsem si přečetl několik komentářů vidím že jsem na tom podobně .Rozváděl jsem se po16letém manželství ,máme spolu 2 dospívající děti.Jsou pro mě vším, jsou prosťě důvod k životu .Je to 5.měsíců od rozvodu bydlím sám v garsonce .Teď brouzdám po netu, přemýšlím o tom co jsem prožil se svou bejvalkou a jaká jsme byla rodinka.Snažím se pochopit proč jsem to dopustil a alespoň se opravdu poučit z chyb .Dnes už vím že se nemá cenu vracet zpět k tomu co bylo ale jít dál jak je v komentářích, jen vím že mě čekájí hodně těžké časy.Zatím ještě nedokážu moc dobře relaxovat a bavit se o volnu ,samota je opravdu hrozná.Dlouho jsem se nesmál,ikdyž dříve jsem byl docela v pohodě.Nemám žádného koníčka a opravdové kamarády jsem nikdy neměl .Rodina byla pro mě vším a to už je minulost.Tak alespoň bejvalka bude šastná a bude si užívat života a splní si své sny.Přítele už má .Těžko soudit jak dlouho se znají.Uvidím co bude…………..

    1. alf11:41 dne 26.5. 2016 napsal/a

      Vítej do klubu. A drž se, hodně dlouho to bude trvat, než bude líp. Někde dole najdeš můj příběh, jsme na tom +- stejně. Pracuju doma, s ex jsme děti neměli, děti z předchozího manželství jsou už dospělé, kamarádi skoro žádní, takže nic moc, samota je hrozná. Pochopit, proč jsme tak dopadli není těžké: žili jsme pro rodinu, rodina byla pro nás vším, představovala pro nás domov, co chlapi potřebují k životu, ale byli jsem ti hodní chlapi, které ženy prostě nepřitahují. Jsou schopné nás snášet, dokud jsou do nás zamilované, v tvém případě i dokud jsou děti malé, to ocení schopnost postarat se o rodinu. Ale zajímavější pro ně je chlap, co o rodinu vlastně nestojí (i když říká něco jiného), ale hlavně je to frajer, nebo taky (v mém případě) životní ztroskotanec, co byl do svých 40 sám, protože nebyl schopný si najít ženskou. Protože oni mají asi kvalitnější genetickou výbavu. Ostatně to je v článku o něvěře (nevím už v kterých novinách), kdy výzkum ukázal, že ženy jsou nevěrné jen s tím, o kom jsou přesvědčeny že jeho genetická výbava je kvalitnější, prý to nějak podvědomě poznají. Jsou na to nějak zařízené, prostě příroda zavelí a je to. Srovnat si to v hlavě většinou neumí, pudy jsou silnější, a odejdou. Jistou útěchou nám může být fakt, že ti geneticky kvalitnější samečci bývají většinou primitivové s IQ houpacího koně. Prostě když někde příroda přidala, někde musela ubrat. Na to naše ex časem přijdou, málokteré nevadí hloupý chlap, co je jen na sex, tak budou hledat dál. Buď budou hledát stále dokola (což bývá často), anebo nenajdou a začnou přemýšlet, proč nás vlastně opustily. Ale pro ně už bude možná pozdě. Prostě mají, co chtěly.
      Píšeš, že přítele už má a těžko soudit, jak dlouho se znají. Jistě, že se znají dlouho, ženy od nás odcházejí jen tehdy, mají-li ke komu, zatím co my chlapi se snažíme zachránit rodinu a domov. Marně. Nevěřím žádné, která říká „musela jsem odejít, ale nikoho nemám“. Tak se odchází jen od alkoholiků a cvoků, od normálního chlapa ne. Mají totiž hromadu obdivovatelů, a minimálně někoho z nich už v záloze, což my chlapi prostě neumíme. Mě se stalo totéž, krize po osmi letech a záložní našeptávač se našel. Až potom jsem se dozvěděl, že toho našeptávajícího „kamaráda“ prostě uhnala.
      Abych byl objektivní: tutéž paseku pro životní partnerku dokáže udělat chlap, co se zamiluje do pohledné (někdy i nepohledné) kolegyňky v práci. Taky je schopný pálit mosty a chovat se jako pitomec. Jen ty pohnutky jsou jiné než u ženských. Genetika v tom rozhodně není. A taky to není náš případ.
      Po přečtení příspěvků na tomto webu důvod k optimismu spíš není. Ale přesto se nevzdávám naděje, že existuje žena, co dokáže nějak zvládnout tu přírodu v sobě a vyrovnat to ve vztahu k partnerovi, co se o ni postará. Ale naděje je to spíše mizivá …

      1. Burgetka19:15 dne 26.5. 2016 napsal/a

        Ach jo. Další…

  64. Michaela16:13 dne 23.5. 2016 napsal/a

    Jsem ta z druhé strany, měla jsem pocit, jako by tento příspěvěk psal můj muž. Také jsem odešla po 25 letech. Přesně jak říká Tvá vrba…kdybych to neudělala, umřela bych. Nebyl v tom nikdo druhý. Musela jsem odejít, nevážila jsem si svého partnera, představa, že spolu zerstárneme….tma….vůbec nic přede mnou. Odešla jsem s pár osobními věcmi, vzala si hypotéku, koupila byt a neumím si představit, že by to nebylo. Vím, že ten opouštěný to má vždycky těžší, ale být s někým nebo spíš vedle někoho jen jako pečovatelka, kuchařka……Asi jsem měla o svých pocitech mluvit dříve, ale myslím, že lidé se nemění, bylo by to pořád dokola. Odešla jsem, musím nést za své rozhodnutí zodpovědnost. Odcházení bylo těžké, bylo mi ho tak strašně líto, když jsem ho viděla na dně. Ale co já? Celý život jsem brala ohledy na rodinu, děti…. Život máme jen jeden. A každý konec je i začátkem něčeho nového. Určitě i na něj čeká něco pěkného.
    Já si vážím toho, že jsem sama, že jsem to dokázala, postavit se na vlastní nohy a jemu přeji jen to nejlepší, i když se k tomu na konci jako chlap nepostavil.
    Tak chlapi, hlavu vzhůru, žádná ženská nestojí za to, abyste se kvůli ní trápili a stejně tak žádnej chlap za to nestojí nám.

    Mějte se krásně

    Michaela

    1. Petr07:07 dne 24.5. 2016 napsal/a

      Ahoj Michaelo.
      Děkuji za Tvůj příspěvek.Pomohl mi aspoň trochu pochopit myšlenky Zdeny.Pomalu se dostávám do fáze, kdy jí to rozhodnutí i závidím.Je hezké život žít a ne ho jen odžít. Na druhou stranu vyměnit životního partnera za kamarády a přátele to je taky paradox.Zdena rozhodně nebyla jen kuchařka a pečovatelka,není to jen můj dojem, to řekla i ona.Zatím to vypadá, že žít „nekonečný večírek“ je pro ni fajn.Zestárnout spolu s někým koho máš rád je,aspoň podle mě, docela hezký.Nemyslím si, že opuštěný to má vždy těší.Ono i ten kdo odchází si to prožije ( a asi to taky nebude procházka růžovou zahradou), tedy pokud toho koho opouští měl rád.Jak asi vidíš zatím fáze schizofrenie v mé hlavě vítězí.Jednou větou něco přeji a druhou to razantně odmítám.Ale to tak je.Každý to máme jinak.Ono i to trápení kvůli někomu za to stojí (pokud to není jen to trápení).
      Měj se fajn.
      Petr.

      1. Michaela18:07 dne 24.5. 2016 napsal/a

        Ahoj Petře,
        tím, kdo je opouštěný to má těžší jsem myslela, že opouštějící se má možnost na všechno připravit, já jsem to v sobě zpracovávala roky. Najednou to uzrálo a já věděla, že musím. Nebylo to snadný samozřejmě. Mého expartnera mi bylo neskutečně líto, měla jsem výčitky, každá den jsem se vracela z práce s tím, že to zase budeme dokola řešit, jeho slzy, pláč, který mne v noci budil. Jenže být s někým ze soucitu nejde. On najednou chápal mé pohnutky, sypal si popel na hlavu, všechno uznal. Ale bylo příliš pozdě. Také bych nechtěla, aby se mnou někdo byl z lítosti. Láska se prostě vynutit nedá. Rozumím tomu, člověku se zhroutí celý svět, všechny jistoty jsou pryč. A možná v těch jistotách to všechno je. Člověk si je tím druhým jistý. Já si myslím, že sňatky by se měly uzavírat na dobu určitou. Řekněme na 20 let a pak by se mohli svobodně rozhodnout, jestli chtějí společně jít dál. Pokud ne, cesty se rozejdou. Na vztazích se musí pracovat a když chybí vzájemná úcta a respekt, je to začátek konce. Je to stejné jako s přátelstvími, dobré vztahy s okolí, nejsou samozřejmé.
        Jsem pyšná na to, jak jsem odešla, celý život mi dával najevo, jak je všechno jeho. Pracovala jsem, chodila do práce jako většina žen. Ale všechno bylo jeho. Chlap by měl být velkorysý….O.K., všechno je Tvé. Ale jsou to jen věci, to co mám teď je úplně nejvíc. Nikdy by ho nenapadlo, že odejdu. Joo jistoty.Jsem do 65 let zadlužená, ale miluju svůj nový domov.
        Takže, pracujme na vztazích, dělejme si radost, říkejme děkuju a prosím, chvalme se. Jsou to obyčejný věci, ale dělají zázraky. Všichni kso se trápíte, věřte mi, že bude líp a tyhle všechny sr…y vám třeba mají něco říct. Važme si obyčejných věcí, třeba toho, že jsme zdraví, žijeme v relativním blahobytu, protože to je strašně moc. Jí věřím, že pokud budu mít zdraví a práci, zvládnu všechno na světě. Už jen proto, že mi to druhá strana nepřeje. A na kolenou mne neuvidí. Říkejte si třeba nahlas, já to dokážu, já to dokážu, já to dokážu.
        Tak hodně štěstí všem

        Michaela

      2. Petr19:11 dne 24.5. 2016 napsal/a

        Ahoj Michaelo.
        Je fajn probrat to s někým , kdo to prožil z jinýho úhlu.Rozumím tomu co píšeš.U mě ta fáze brečení a sypání popela na hlavu nenastala a už asi nenastane.Nesedím doma a neužírám se.Radši když přijedu z práce tak vezmu kolo a jedu ven,večer zajdu do kavárny na kafe,za čtrnáct dní odjíždím na vodu na Ohři.Léto mám taky docela nalajnovaný.Co se týče majetku,tak na tom opravdu nelpím.I když se zatím nechce rozvádět, chtěl jsem ji vyplatit(tak bych splácel hypotéky dvě no co).Dál má dispoziční právo ke společnému účtu(kam ale přispívám já,zřídila si svůj samostatný)Nabídl jsem Zdeně, že než si najde práci tak ten nájem budu platit.Nechce.Rozumím,vše chce zvládnout sama.Ale při představě společného žití nežití, no však víš.Nechci žádnou vděčnost, to vůbec.Jen to chci sprovodit ze světa a rozejít se jako lidi.Dál sdílíme společnou ložnici (jako bratr a sestra).Usínat s pocitem ,že ten co leží vedle tebe se dříve nebo později bude milovat s někým jiným a pak bude v klidu oddechovat vedle tebe, to není nic pro mě.A taky nechci je to abych po jejím odchodu byl ten „hajzl“.To co píšu za tím si stojím.I když to zní zastarale,chlap si za tím co řekne má stát(jinak je to sračka).Co mě deptá ze všeho nejvíc je to, že se mnou nemluví.Nemám na mysli nějaký litanie o rozpadu vztahu apod, ale normální hovor. No co,i tohle nakonec nějak překousnu.

        Takže díky za pokec a měj se.

    2. Petr19:52 dne 20.7. 2017 napsal/a

      Úplně vidím moji ženu,jen s tim rozdílem,že ona už milence má….

  65. Petr08:50 dne 23.5. 2016 napsal/a

    Ahoj Krcmic.
    Snad 100x jsem si pročítal Tvůj článek „Proč rozchod se ženou tolik bolí……“. Po 25 letech (letos 1.června výročí svatby ), to bolí asi ještě o něco víc. Zatím je to velice čerstvé (cca.měsíc),co mi bylo oznámeno, že Zdeně (tak se jmenuje moje teď už asi bývalá životní partnerka), bude líp samotné. Při pohledu zpět člověk vidí to co před tím neviděl (ať už úmyslně nebo jen z vlastní pohodlnosti).Naše manželství se nelišilo od mnoha podobných, dvě teď už dospělé děti (18,23), domek v menším městečku, kamarádi,společná i samostatná zábava a koníčky (kolo,vodáctví,lyže,turistika atd.)Prostě „normální život“ se vším co k tomu patří(pohoda,hádky,usmiřování,pohoda…)Před sedmi lety vygradoval můj problém s alkoholem (byl jsem kvartální alkoholik – doposud plně a striktně abstinující).v té době jsem dostal na výběr – buď manželka a děti nebo chlast.Až teď mi řekla,že chtěla odejít už tehdy(ale umřel mi táta a ségra a nechtěla mi přitěžovat)Z předešlého je poznat co jsem si vybral.Dodnes jsem zato Zdeně nesmírně vděčný a budu jí do konce života.Pak plynul čas a já si nějak zapomněl všímat pocitů a tužeb toho druhého.Zdena mi to občas připomněla a já se zase na chvíli snažil ten stereotyp nějak rozhodit.V bláhové nevědomosti, že je vše OK.Loni podnikla cyklovýlet (sama jen s kolem a výbavou na jeden týden)po Beskydech(na slepo).Tam si patrně uvědomila,že je dost silná na to,aby šla životem sama(lépe řečeno beze mě).Jako další podnět k jejímu řešení bylo to,že začala chodit na badminton s partou třicátníků (nám je 46).Ne necítím se starý,taky dělám kraviny (divoká voda,sjezdy na kolech, festivaly, …..)nejsem dědek s fajfkou. Jenže jsem pochopil,že oni vlastně až tolik neřeší život(myšleno problémy).Prostě si ten život užívají a to se jí zalíbilo.Najednou pochopila,že se mnou to takové asi nikdy nebude.Jsem v podstatě asi hodný trouba,protože s odstupem času jí to snad ani nemám za zlé a přeji jí štěstí.Problém zůstává to,že žijeme jako bratr a sestra v jedné domácnosti.Zdena dostala před měsícem výpověď ze zaměstnání)po vzájemné dohodě).Teď je na pracáku,sice si hledá zaměstnání,ale s ohledem na její potencionální budoucí výdělek a ceny nájmů jsem skeptik.Vím o si teď asi myslíš:“Proč to do prdele řeší,ona řekla,že chce být sama,tak ať se stará“.Jenže to jsem celej já,hodná ryba (narozen v rybách a odsouzen k hodné povaze – ona blíženec tedy dva v jednom stále nespokojená se sebou a se vším,toužící po něčem sama neví po čem).Zdena tvrdí že je společenský samotář (společnost miluje nade vše, já jak kdy a do určité hladiny alkoholu společnosti).Je to fakt schíza,když zjistíš,že toho druhého vůbec po těch letech neznáš.Dala mi přečíst deník co si psala.Nebylo to hezký čtení.To zrcadlo co mi nastavila bych nejradši roztřískal kladivem.Až teď si vlastně uvědomuji,že mě k sobě vůbec nepustila.Celá léto žila sama vedle mě.Po oslavě narozenin našeho známého,se ke mě doneslo,že chce abych se změnil (více rozhodnosti,smělosti,nezajímat se tolik o to co dělá,ale o její pocity).Po mé snaze toto splnit mi řekla,že sice vidí to mou obrovskou snahu o změnu,ale že je to pas.Takže jsem na horské dráze emocí,připadám si jako když padám z mrakodrapu a pořád si říkám ještě je to dobrý,ještě jsem nedopadl.Vím,čím dřív dopadnu tím líp pro mě.Jedno je ale vědět a druhé chtít vědět.Po tom co jsem napsal si asi říkáš,že jsem Tvůj článek vůbec nečetl.Opak je pravdou.Ve většině věcí s Tebou souhlasím(teda jedno moje já).To druhý se tomu urputně brání.Jedna moje vrba mi řekla,že kdyby to Zdena neskulila(být „sama“),tak by umřela.Zdena mi taky řekla,že měla loni poměr(né že by se sním vyspala), ale ona to za nevěru považuje.Řekla,že jí ten dotyčný(žádný kolouch)rozsvítil a ukázal cestu.Dodnes nevím zda mu poděkovat nebo kopnout do zadku.Na závěr snad jenom dodám,že věřím,že i hodný(né úplný troubové) chlapi mají v životě nárok na štěstí a lásku.

  66. Čud06:06 dne 20.5. 2016 napsal/a

    Zdar borci, před rokem jsem tu byl a svěřoval se se svým příběhem. Řekl jsem si tenkrát, že za rok přispěju a uvidím sám, zda se na tom světě něco změnilo.

    Nezměnilo :).

    Kámoše potkalo nedávno to samé co mě před rokem. Otázka je, co s tím dělat? Dnes už to vím. A chtěl bych se podělit i s vámi všemi.

    Člověk má pocit, když sem zase přijde, že všechny ženský jsou svině a že jsou všechny stejný a že nemá cenu ani žádný hledat…sám s tím bojuju, protože kdyby tomu tak bylo tak se jdu rovnou podřezat, ale nikam nejdu.

    Za svoji cestu jsem přijal životní filozofii, která po dlouhé době ve mně vykrystalizola. Je to jednoduchý. Jsme výsledkem dlouho trvající evoluce a díla matky přírody, jsme dokonalý bytosti. Všechno v sobě máme zakodovaný a pokud bychom vše řešili přirozeně tak jako naši předci před tisíci lety asi by nám bylo lépe, než být teď svázani etikou, sociální výchovou a asi i tou dnešní trapnou dobou – teď mám na mysli ženskou emancipaci – ale to jsme si přivodili sami, protože jsme zlenivěli.

    Jsme jednou chlapi a tak bychom se měli chovat. Pokud ženská podvede… a to se nedělá (prostě na to mám názor že se to nedělá – mě ne) tak ji řeknu OK, sbal si věci a jdi kam chceš, nemáme právo někoho držet. Ona se tak rozhodla a pokud se neumí rozhoupat, jen hraje hru a my ji v tom musíme pomoci (tím že ji vyhodíme) protože my jsme ti chlapi a je to na nás. My jsme ti nosiči toho drsného na tomto světě, my jsme ti válečníci a my děláme ty řezy – ony ne. Prostě to v sobě nemají.

    Dojdu rozbít tlamu tomu borcovi, co se zachoval podle a za mými zády něco namlouval mojí holce – našeptávači. Využije šanci, kdy to není zrovna OK mezi vámi a je to. A to se dle mýho metru taky nedělá a ač bych dostal do tlamy zpátky, šel bych a tu pěst bych dal. Svět je plnej poserů dneska. Chlapi se ztratili a možná že tyto situace nás vrací do standardního nastavení – i mě to vrátilo. Byl jsem strašnej sráč!

    Následně jsem dělal vše možný, abych se jí zpátky nějak zalíbil a získal zpět – pičovina!

    Chlap musí vzít meč a štít a jít se rvát do života. Jestli přijde nějaká ženská, fajn, může se schovat za mě a já ji ochráním, když jí nebudu dost dobrej, fajn, její chyba. Takhle nás přiroda stvořila. Chce mít alfa samce, kteří předají nejlepší semeno a zajistí pokračování rodu – omyl, druhu nikoliv rodu (myslím rodiny). Klidně i na více frontách. Pokud se nám to nedaří, něco je špatně a jen nějakým způsobem zakrýváme svoje skutečné a pravé já!

    Hlavy vzhůru borci! Doba je zlá, ale i na tohle nás příroda vybavila a je jen na nás jak se budeme chovat. Zda budeme poslouchat to co nám diktuje společnost a různých trapný weby (tento ne 🙂 )a nebo poslechne svoje vlastní já, pravé já. Pobrečíme si pár dní a za nějakou dobu (kterou má každej jinou) se z toho oklepeme a jdeme do boje. Život je prej příliš krátký na to abychom brečeli nad rozlitým mlíkem!

    1. Krcmic08:04 dne 20.5. 2016 napsal/a

      Tou poznámkou o těch trapných webech si mě docela pobavil :-DDDDD

    2. Burgetka21:12 dne 21.5. 2016 napsal/a

      Ach jo. To jsou kecy.

      1. petr.seal15:08 dne 5.6. 2017 napsal/a

        Ty seš hrozná KRÁVA burgetko:-D

    3. alf722:25 dne 21.5. 2016 napsal/a

      Jo, souhlas. Chlapi už dneska nejsou. Jenomže ženský taky ne, protože můžou všechno a tahle nemožná společnost jim to jen ulehčuje. Opustit chlapa, rodinu je snadný, stejně tak je snadný opustit ženskou i s dětmi A tak to udělají kdykoli hormony zavelí, nějaké úvahy o tom, že je potřeba hledat řešení a ne se hned rozcházet, zvlášť když jsou děti, ale to jaksi není v kurzu, jednosdušší je prostě odejít. Dřív fungovalo něco jako morálka a společenské vztahy, ženská si to prostě nemohla dovolit, chlap taky ne, nikdo z okolí by se s nimi prostě nebavil. Bohužel rodina a vztahy obecně jdou do kopru, vše je dovoleno. Došlo to tak daleko, že ani tomu borcovi, co vám odloudil ženu často nejde jednoduše rozbít hubu, protože on to vlastně není chlap, ale posera, co se klepe jak osika a jen mele, jak se zamiloval, dát takovému pitomci přes hubu to je jako kopat do mrtvoly. Jen je mi záhadou, co ženská na takovém poserovi vlastně vidí. No, pracujou hormony, jinak se to vysvětlit nedá, ale to nevydrží věčně a kolotoč rozchodů se opakuje furt dokola. Prostě i chlapy tahle společnost semlela. Přesto si myslím, že bychom občas na dnes platící společenské normy zapomenout a chovat se jako chlapi před x lety (aspoň jako chlapi v době, kdy se ještě chodilo na vojnu).

  67. Lukáš16:07 dne 19.5. 2016 napsal/a

    DIk za inspiraci Michale ,všechno se to pěkně čte . Moje vlastní zkušenost je tato . žiju se ženou 15 let a máme spolu 2 skvělé děti. ale když jsem po cca 10 letech vztahu přišel o práci a je to pomalu 5 let co mám prostě smůlu až ted se konečně neco asi naskytlo. žena taky byla semnou doma a možná to začalo tvořit takzvanou ponorku.Je fakt že žena ted před pár měsíci začala pracovat. a chlapi ji tam řekli že je šikovná protože na 37 let nevypadá jako vestavěná skřín ale celkem šikovná baba i když modelka to taky není ale i po tech 15 letech ji mám stále rád.Teď najednou po tech 15 letech se posledních 14 dnů chová jinak. tak jsem přišel na to že si píše s nejakým tipkem na FB a je mi jasné po tom co jsem zjistil že borec maká v luxuxním autosalonu tak má v kapce o dost větší peneženku než Já. žena mi ted cca 4 dny zpátky žekla že je konec a že chce být sama (ona neví že já o tom jejím frajeroví už vím i kdo to je a kde pracuje) každopádně nejvíc mě na tom všem štve to že ženě je teď naprosto jedno že nejvíce to celé ublíží hlavně dětem. Na obou vidím jak špatně to nesou. na sebe kašlu já se z toho nějak dostanu i když sem teď duševně ve sračkách a nenávidím se za to že sem to nechal dojít až tak daleko. ale už se to stalo a teď se s tím musím nějak vyrovnat . i když se mi momentálně vaří mozek v palici a nevím pořádně co dělat tak rady co tu píšeš mě opravdu inspirovalo. ale jen tak se sebrat a nechat jí v bytě samotnou moc dobře nejde už kvůli toho že ona pracuje ted na 3 směny a někdo prostě ty děti hlídat musí a já bych bez nich být určitě nechtěl.To já jsem otec a NIKDY si je nenechám vzít. teď jen čekám jestli ji ten frajer chce jen využít pro chvilkovou zábavu či mrd a pak jí beztak kopne do řiti protože jí je 37 a mu možná maximálně 30 a on má prachy a narozdíl odemně si užívá života plnými doušky. Já jsem pro ženu a děti udělal prvni poslední a teď za to musim halt pykat. Prostě život je takový kurevský boj až to není pěkné. Navíc pro mě to je o to horší že mám zdravotní problémy a ženy sem navíc nikdy zrovna moc nepřitahoval,takže nejspíš po tomhle vztahu zůstanu už sám a všechnu svou energii se budu snažit dát svým dvěma dětem. Protože děti za nic z toho nemůžou, nemůžou za to že mámě hráblo v palici a zakoukala se jinde. srdci neporučíš . to vím moc dobře a proto že se to celé děje právě v této době tak sem v tomhle článku našel aspon pár věci pro který si říkám že se tomu nesmím poddat. čas ukáže jestli se máma vzpamatuje a dojde jí kdo tu je pro ní a děti a nebo se rozhodne pro to jít opravdu dál jinou cestou. ale opravdu mě nejvíce bolí to jak to celé ubližuje našim dětem. To je to co jsem nikdy nechtěl aby se stalo.Mě kdysi opustil otec a nechal mě s mámou samotného. tady v této situaci jde jen o to že se zakoukala máma a najednou začala být opravdu drsná a řekla mi jaký sem čurák a jak sem ji zničil život. přitom když se podívám zpětně tak se v podsatatě nikdy o nic nemusela starat vše jsem vždycky vyřešil nebo obstaral já. závěrem snad už jen dodám že po přečtení článku sem si řekl že se sice nevzdám kdyby se vzpamatovala. ale na druhou stranu musím být silný kdyby to celé šlo do kopru, protože hrát si na chudáčka mi připadá jako pitomost. Ještě mne napadlo zajít za svým sokem a promluvit si s nim jako chlap v tom smyslu aby vědel že o něm vím. a že to děti je prozradily. A mě jako jejich tátu hlavně zajímá to jestli když už v podstatě popletl hlavu ženě jestli se postará i o ty děti. Vím, možná je to pičovina proto budu rád za tvůj názor jestli to mám nebo nemám zkusit udělat to si s nim zajít promluvit jako chlap s chlapem. Vím kde pracuje takže vím kde ho najdu. Proto budu rád za tvůj názor co si o tomhle kroku myslíš Michale. Sem ted rád za každou radu protože sem z toho všeho ted totálně na dně a pořádně nevím jak se k tomu celému postavit.každopádně chci to udělat jako chlap,třeba ji možná někdy časem dojde jakou udělala chybu, ale to je teď z mého pohledu jen spekulace. vím že sme oba ve vztahu udělali spoustu chyb. prostě vím že sem hodně šasu távil u kompu a ona byla vedle v pokoji šasto sama. i když ji nikdo nebránil přijit o pokoj vedle zamnou. přitom když se nad tím zamyslím stále sem byl po ruce. nechodím do hospody ani sem nikdy nechodil za babama. takže mě to celé teď ničí na duši.

    1. Krcmic16:53 dne 19.5. 2016 napsal/a

      V tvém případě, pokud ji máš rád, tak bych jí řekl, že o tom všem víš a že pokud chce jít a má pocit, že tam bude šťastná, tak že ji dáváš možnost odejít. Nečekal bych, až s tím přijde sama, prostě bych ji tímto krokem zkusil předběhnout a ono jí to asi také trochu znejistí (už jenom to, že ji nevyhazuješ, ale chováš se tak, že ti jde o její vlastní štěstí). A poučení pro příště – ženským se člověk musí věnovat – pořád…

    2. Čud16:30 dne 20.5. 2016 napsal/a

      Já bych za ním šel a udělal to, co by mě první chvíli napadlo udělat. Neplánovat si nic, ale přijít tam uvidět. Jinak je to brutální ale zmákneš to, všichni jsem to zmákli. Jak říkáš, zkus sebrat poslední zbytky sil, nijak moc se v tom nebabrej – ty špatné okamžiky z hlavy mizí pomalu – a čím dřív to ukončíš, tím to bude lepší. Pro oba. Ale hlavně bys teď měl myslet na sebe. A neboj se ničeho. Dělej věci tak jak je chceš dělat ty – všichni totiž máme svoje mechanismy jak se s tím srovnat, tak jim věř!!!

      Bude líp!

      1. Burgetka19:54 dne 1.6. 2016 napsal/a

        No teda, teda, toto jsou kecy ze všech nejblbější.

  68. alf721:31 dne 17.5. 2016 napsal/a

    Sedm měsíců a pár dnů, co jsem sám. Je to trochu lepší, spíš než čas mi pomohl tenhle web a možnost se někomu svěřit. Ale je to stále mizerné, nemůžu se smířit se samotou, bydlím sám v domě, doma taky pracuju, příležitostí se dostat mezi lidi je minimum. Moje partnerka tohle všechno věděla, sama mi ještě před rozchodem říkala, že by mě nenechala samotného. A přesto to udělala. Rozešla se se mnou hodně tvrdě, předtím nic neřekla a během pár hodin byla pryč. Nevím co s ní je, snad to ani vědět nechci, nekontaktuju ji, snažím se zapomenout, ale stejně to nejde. Osm společných let je dlouhá doba, to se nedá jen tak zapomenout na někoho, koho mám rád, asi nezapomenu nikdy. Lidi se rozcházejí, ale způsob jakým to udělala ona byl tak bezohledný, že se s tím nemůžu smířit dodnes. Musela vědět, že posílá svého partnera někam na dno. Mám pocit, že jsem těch osm let žil snad s někým úplně jiným. Ale prožili jsme spolu tolik pěkného, měli jsme společné snad všechno, nikdy to nepochopím. Vím je jediné – nebyl bych nikdy nikomu schopný udělat to, co ona udělala mě. Prostě nemám a nikdy bych neměl svědomí někoho takhle potopit. Měl bych na ni mít vztek – ale stejně ji mám rád a hodně se mi po ní stýská.

  69. Marek13:43 dne 26.3. 2016 napsal/a

    Zdravím všechny.Vše je dost síla. Já ted‘ prožívám rozpad po 14 letech. Dvě děti.Máme střídavku.Byl a Je to masakr odkopla mě, Prí se musí osamostatnit.Jeto už 4měs.Co se odstěhovala .Hodně komlikované. Ale žít se musí dál. Mám pro koho žít. Mějte se držte se..Vše s láskou-

  70. Marie20:06 dne 19.3. 2016 napsal/a

    Zdravím všechny. Asi je to tu jen pro kluky, tak snad nevadí, že jsem holka. Nějakou náhodou jsem se sem proklikala a rady mi docela pomohly, děkuji autorovi- akorát by nemusel být tak sprostý. Rozešli jsme se po roce, bylo to vzájemné. Pročítám komentáře a chtěla bych jen říct, že ne všechny ženy jsou takové potvory, jak tu píšete. My jsme se například domluvili, že si budeme každý den volat, abysme se z toho nezbláznili a oba si fakt voláme a pomáhá nám to. Ani já ani on nejsme jak kus ledu, naopak si povídáme, pomáháme si, povzbuzujem se. Je to jen o charakteru lidí. Rozešli jsme se, protože máme příliš odlišné zájmy a ve vztahu se nedoplňujem, i když se máme moc rádi. I v den rozchodu, co nás lidi viděli a netušili, že se rozcházíme, tak o nás mluvili, že jsme jak hrdličky. Ono někdy ani velká láska nezachrání velké rozdíly, když lidé pochází z jiných poměrů a mají úplně odlišné zájmy. Bolí to moc a často nás oba chytají pořádné depky, ale oba si vzájemně přejeme, abychom časem našli někoho bližšího a byli s ním šťastní. Myslím si, že se dá být přáteli, pokud jste skutečně milovali. Nemusíte spolu trávit každý den, ale pokud láska byla pravá, nejde se přece ze dne na den otočit zády- v tom případě si myslím, že láska nemohla být pravá, protože ta není krutá a zlá, ale naopak cítí, že i ten druhý trpí a chce mu pomoc, povzbudit ho… Všem nám přeji, abychom příště našli už opravdu toho pravého partnera, který nás bude krásně doplňovat a budeme s ním tvořit harmonický pár, který bude šťastný až do smrti, a snad i po ní 🙂 Hodně sil všem…

    1. alf711:12 dne 30.3. 2016 napsal/a

      Musím se přiznat, že vám trochu závidím. V případě rozchodu mé partnery se mnou charakter (pokud nějaký byl) zmizel a byl nahrazen živočišnými pudy. Rozchod byl krutý a moje bývalá partnerka prožívá momentální štěstí a je jí úplně jedno, co je s jejím partnerem, se kterým byla osm let. Dovedu ocenit váš přístup a držím palce.

  71. Greg15:31 dne 14.3. 2016 napsal/a

    Tak aj ja to mám za sebou. Trvalo to rok, bolo to na diaľku, ale tie prvé mesiace a vlastne celý vzťah bol výnimočne vzrušujúci. My sme to tajili pred známymi, na tom to aj stroskotalo nakoniec. Každopádne, je to už niečo vyše dvoch mesiacov a stále sa motám v spomienkach – najhoršie na tom je to, že sme sa spoločne rozhodli ísť bývať do rovnakého mesta, ja som kvôli tomu nechal prácu a plánoval si nájsť v novom meste novú. A teraz, sme v tom meste, ona sa normálne zaradila a ja sa ďalej motám, aj keď aktívne sa snažím zvyknúť si na nové prostredie a situáciu (avšak o to je to horšie, že sa mi zmenil, aj keď z časti cielene, celý život). Každopádne ma mrzí, že aj keď som urobil pár chýb (avšak na druhej strane aj ona dosť zásadné – lenže ženám asi chýba sebareflexia), ospravedlnil sa slušne a pokorne ako chlap, nepadlo to však na úrodnú pôdu, vôbec nie sme v kontakte okrem narodeninových smsiek. Čo viem od známych, tak nikoho nemala, aj keď sa to časom určite zmení. Proste nerozumiem tomu, že sa úplne zatvrdila, mala ma rada, viem že to nebolo ku koncu ružové, ale po väčšinu času to bolo super, fakt veľmi vzrušujúce, nič také som predtým nezažil….udržujem nulový kontakt už mesiac, ona úplne nič, žiadna správa, žiaden signál, náznak…
    Strašne to bolí, neviem či taktizuje aj ona alebo to už má na saláme (na valentína mi povedala že ma už iné pocity ohľadne nás dvoch, dokonca na mňa ešte vybehla ako som to celé zničil). Tak ako tu už písali iní chlapi, najväčšia záhada je tá, že je schopná to takto všetko hodiť za hlavu. Mne ju všetko pripomína a s láskou si vždy spomeniem, no ona to proste zapálila a zhorelo to, dokonca aj po citovej stránke, čo nechápem ako ženy tak rýchlo dokážu…
    Práve som v zlomovom období – viem, že zachvíľu bude dobre – avšak ešte posledné záchvevy mám…premýšľam že ju kontaktujem…a proste nejak by som sa chcel stretnúť, normálne pokecať a tak..už bez kŕča, bez ega, zmierený so situáciou…ale neviem či ma to nedostane späť do tej hry…ak to neskúsim, viem že ma to už čoskoro (pevne v to verím!!) prejde…paradoxne, vtedy sa karty zvyknú vždy otáčať….
    Kluci, tak ako, písať, skúsiť, alebo na to už kašľať?
    Díky za help

  72. alf701:33 dne 4.3. 2016 napsal/a

    Pátý měsíc jsem sám, partnerka se odstěhovala. Byli jsme spolu 8 let, byla hezká, chytrá, plánovali jsme budoucnost, měli jsme před svatbou. Nevím co dělat, najednou jsem přišel o ženu, o domov, o všechno. Nemá smysl se ptát proč. V létě naznačila, že ji už neimponuju. Asi v tom byl a je někdo další. Úplně se změnila. Z ženy co chtěla domov, neustále něco vylepšovala, výtečně vařila se stal úplně nezodpovědný člověk. Odešla z práce, je nezaměstnaná. Říká že teď žije ne pro budoucnost, ale jen pro příští 3 dny, že si chce užívat.
    První dva měsíce mi ani nedocházelo, co se děje. Potom přišly vánoce, nejhorší zážitek, když je člověk sám. Napadaly mě hodně černé myšlenky, ale nějak jsem to překonal. Dodnes deprese, nespím, nemůžu se na nic soustředit, brečím jak malej kluk. Pořád si opakuju proč a nechápu, proč se to stalo. Pár dní je trochu dobře, potom to jde dolů, nemůžu vylézt ani do schodů jak mi je mizerně. Nevolám ji, nepíšu, snažím se zapomenout. Nejde to, hrozně se stýská. Po osmi letech to nějak nejde jednoduše zapomenout. Teď pár dní relativně dobrých, dneska jsem ji náhodou viděl ve městě, jak s někým přechází ulici. A je to zase všechno zpátky. Fakt nevím, co mám dělat.
    Partnerku nepochopím, přece i ten, kdo opouští má snad nějaké svědomí, musí vědět, co to s tím druhým udělá. Myslel jsem, že ve vztahu máme odpovědnost i za partnera a nemůžu ho jen tak poslat až na dno. Mé partnerce je to asi úplně jedno. Po osmi letech hezkého vztahu.
    Bohužel u mě to nebyl první rozchod, všechny rozchody jak přes kopírák. Je jim to jedno, odejdou a užívají si. Nevím co bude dál. Vždyť tak moc nechci, rozumnou ženu, co by si vážila domova a měla ráda svého chlapa. Jenže takové už snad ani nejsou.
    Proč tohle ženy dělají? Proč zahodí všechno, co s partnerem léta společně budovali a chtějí pálit mosty. Proč?
    Díky za tenhle web. Pomůže i to, že vím, že nejsem sám, komu se to stalo.

    1. Michal14:57 dne 4.3. 2016 napsal/a

      Ahoj Alfe, už jsem tu dlouho nic nenapsal, nějak člověk nemá náladu se v tom už dál šťourat a taky lék (chápej čas) začne zabírat. Někde najdeš můj příběh, který oproti tomu tvému je asi odvar. Nechci generalizovat, ale mé zkušenosti jsou takové, že když člověk vlastně neví proč druhý odchází (nechápe to) je to těžší. Taky mám zkušenost, že je to většinou kvůli někomu dalšímu…jen ti o tom neřekne. Žena většinou neodchází jen tak…ženy věci hodně promýšlejí a jak jsem někde četl, jsou jako opice – jedné větve se pustí až když drží pevně jinou větev. To, že se drží jiné větve se nedozvíš ani když jim položíš přímou otázku…asi to má víc důvodů, včetně toho že se nechtějí ubližovat (i když myslím, že většina chlapů by raději slyšela mám jiného – protože dostanee vysvětlení a náš rozumem řízený mozek to snáe pochopí). Nechci nikoho urážet beru to jako fakt se kterým se musíme naučit žít. V zásadě je celkem jedno proč odchází, i kdybychom se stavěli na hlavu návrat v dané chvíli je nereálný (reálný pouze v případě, že se s někým jiným rychle spálí). Opravdu nejlepší je…jít dál, mít rád sám sebe, začít dělat radost sám sobě, kamarádům a všem které to potřebují nebo jsme anedbávali a hlavně neohlížet se. Snadno se řekne…hůř udělá…vím. Na tvém místě tě obdivuji, pokud jí nekontaktuješ! Odřízni ji od sebe, udrž si hrdost…min. jí zase naposled zaimponuješ. Nesmí tě vidět jako trosku…ale jako sebevědomého a jistého chlapa. Není ani důvod, ženských které chtějí založit rodinu je spousta a najdou si tě. Dovolím si reagovat ještě na jednu věc…přestal si jí imponovat. Myslím, že jsi narazil na nějvětší paradox ve vztazích a krásně ho popisuje Hauseman (Základy mužškého šovinismu). Jeho příklad fotbalisty je geniální a ze života. Udržet si to, že ženě imponuješ celý život je velmi náročné a řekl bych až nemožné. Na jednu stranu musíš zůstat pořád sám sebou a občas jí tím trápit, hádat se s ní, neustoupit atd. na druhou stranu musíš umět vhodně ustupovat a ukázat jí, že jí miluješ. Její potřeby se ovšem v čase mění a to co platí ve dvaceti nemusí platit ve třiceti. Jsou to krásná stvoření v době kdy jsou zamilované a bestie v době kdy odchází. Podle mého dokáží být mnohem chladnější a klidně spálí 8 let, což chlap jen tak nedokáže (mluvím za sebe). Myslím, že jsi narazil na klasickou holku nic víc nic míň. Měj ji rád za to jaká byla a co ti dala, ale nech ji teď jít…změnila se. Je někým jiným než koho jsi potkal a miloval…táhne jí to jinam a byť to bolí, nasměrovala životy Vás obou, řekl bych k lepší budoucnosti. Buď rád, že to udělala dřív než jste založili rodinu a vzali se, to by byla teprve bolest, kdyby v tom byly děti (stačí si tu lásku c oteď cítíš vynásobit o děti). Máš možnost začít něco krásného nového s happy endem a díky jejímu rozhodnutí máš tu šanci. Měj rád sám sebe a věř, že někde je světlo, které ti zase dodá chuť žít a dýchat. Když budeš chtít ozvi se. Bojuj a drž se!

    2. Tomáš17:38 dne 4.3. 2016 napsal/a

      Ahoj, jsme na tom podobně, můj příběh je o pár komentářů níže. A je to zase jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že my jsme spolu nebyli tak dlouho (cca 1,5 roku). Chci jen reagovat na to, že jí nezajímá, jak na tom jsi, co prožíváš… to je přesně ta otázka co si kladu od rozchodu. Naivně jsem věřil jejím pohádkám o tom jak o mě nechce úplně přijít, že vždycky bude chtít vědět co se mnou je a jak se mám, prostě takový to povídání co je tady v komentářích nesčetněkrát. Každopádně jsou to 3 měsíce od rozchodu a nebyla za tu celou dobu schopná napsat ani jednu blbou sms s otázkou jak mi je, jak to zvládám nebo něco podobnýho, přitom moc dobře ví, že mi je hodně mizerně, jelikož máme dost společných známých. A to jsme se nerozcházeli ve zlém, bylo to po společné domluvě i když já se rozhodně rozcházet nechtěl, ale když mi řekla, že už mě nemiluje a vyjmenovala pár dalších věcí proč se mnou nemůže a nechce být do budoucna, tak jsem to bohužel musel přijmout, bojovat nemělo smysl. Podezření že v tom byl někdo další mám také, i když ona tvrdí že ne, ale nevěřím tomu. Jinak mám za sebou dva měsíce totálních depresí, různých černých myšlenek, bolesti a slz, ale teď po těch třech můžu říct, že už začíná být malinko lépe. Dodržuji nulový kontakt, nepíšu jí, když něco potřebuji vzkazuji po kamarádech. Pár krát jsem jí od té doby někde zahlédnul a vždycky mě to vrátilo zpět do sr…k, takže vím, že z toho venku určitě nejsem, ale zase díky tomu jejímu totálnímu nezájmu o to jak mi je, už vím, že opravdu nestojím o to s být s ní jakkoliv v kontaktu natož kamarád. Ale chybí mi hrozně, to přiznávám… Jinak po rozhovorech s kamarádkami je prý tohle chování u ženských normální, že prý se takhle prostě oni rozcházej a po rozchodu chovají, že prý je to jejich citová obrana… no nevím…třeba to tu nějaká vysvětlí. tak hlavu vzhůru, bude lépe 😉

      1. alf722:19 dne 5.3. 2016 napsal/a

        Dík oběma za podporu, potřebuju to. Ono je potřeba s někým mluvit, nebo se z toho alespoň vypsat, nedusit to v sobě a kamarády to za chvíli přestane bavit. Přečetl jsem toho Hausmanna, je to síla, ale bohužel pravda. Ani ne tak kapitola Fotbalista (to je známá bohužel smutná pravda, zafungovalo to i u mě, moc jsem se staral o domov a nakonec mi to vyčetla), ale kapitola Princ („Vývoj ženského nitra“), s tím mám zkušenost u jedné z mých předchozích žen, dodnes hledá, nenašla a ani nenajde.
        Motám se v tom, zatím bez východiska. Bylo hůř, ale stejně na mě všechno padá, každý strom na zahradě je spojený se vzpomínkami na ni. Dokonce jsme se chtěl odstěhovat, prodat dům a mít pokoj alespoň od těch vzpomínek. Nakonec jsem to neudělal, tak hezké místo už nenajdu, nadřel jsem se na tom. Ostatně ona se přistěhovala do mého domu, dům tu byl už před ní. Ale stejně to zabolí, když vezmu do ruky nějakou věc, co jsme dělali spolu.
        Včera přišel šok, stavil se kamarád a po půlhodině chození kolem horké kaše prozradil onoho člověka, co stál za koncem našeho vztahu. Moje dnes už bývalá (VŠ, IQ co by stačilo na členství v mense, bezvadný přehled o všem, tj. dalo se sním mluvit o všem, nikdy to nebyla nuda, názory na život, co u ženské většinou ani nenajdete a úplně shodné s mými) teď chodí (a asi chodila už předtím) s bídou vyučeným seřizovačem, co byl do svých skoro 40 sám, ženskou si nikdy nebyl ani schopný najít a žil způsobem, co nepochopíme ani my chlapi: z práce do hospody, vyspat se, do práce, do hospody a tak furt dokola. Zájmy minimální (ryby), názory na svět a na život převážně žádné, přehled nula. Bohužel ho znám a vím kdo to je. To je šok největší, jak může fungovat vztah ženy, která – kromě toho že dovedla udělat hezký domov – měla zvláštního koníčka – fyziku a praktickou matematiku (její VŠ byla technická a na ing. to dotáhla s výborným prospěchem) s člověkem, co v podstatě zná jen hospodu a pivo, a je líný na jakoukoli práci, to nikdy nepochopím.
        No a moje bývalá píše svým přátelům nadšené příspěvky na FB, jak je teď šťastná a jak si užívá života.
        Začínám mít dojem, že normální ženské asi už vůbec nejsou a asi budu mít hodně velký strach jít do nějakého dalšího vztahu, pokud k tomu vztahu vůbec najdu odvahu.
        Je mi z toho fakt blbě.

      2. Lenka23:26 dne 24.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, jsem na tom dost podobně jako ty. Zírám, kam se můj život ubírá a nestačím se divit. Za poslední půlrok se mi život naprosto otočil. Zemřel mi táta, nastoupila jsem do práce, druhé dítě začalo chodit do školky a do toho jsme se měli stěhovat. Manžel postavil dům ve vesnici odkud pochází. Nikdy jsem tam nechtěla. Byl jako malé dítě, a proto jsem souhlasila. Celou dobu jsem si říkala, že to dám. Kluci tam budou mít víc místa a on mi s tím pomůže, vždyť mě má přece rád. Stavěl a nás v podstatě neviděl. Druhý syn odrostl v podstatě bez táty. Po smrti táty začal pomáhat ještě u mamky. Radši se dřel, než by mi pomohl. Strašně mě to štvalo. Stala se ze mě unavená, uštěkaná a protivná ženská. On mě jen ignoroval, ať jsem chtěla pomoc nebo pusu. Takže jsem byla ještě horší. Se stěhováním mi nepomohl, byl unavený a přece mi nebude poskytovat psychologickou pomoc. Před Vánocemi mi sdělil, že už mě na baráku nechce, rozvedeme se a bude si tam brát jen kluky. Ti to samozřejmě nesou špatně. I já, protože ho mám ráda. Zkoušela jsem mu to vysvětlit, omluvila se, nabízela kompromisy, hledala možné cesty a řešení, navrhovala návštěvy poradny, nic. A teď jsem zjistila, že už má jinou, která děti nemá a velmi ho chápe. Je mi líto dětí, ale prý jsem o nich měla přemýšlet dřív, než jsem ho vyštvala. Jenže to nebyl účel. Chtěla jsem jen, aby si všimnl, že tu jsem, že se snažím, taky spoustu věcí dělám. Vím, že to byla blbost. Nikdo ale není bez viny, ani můj bývalý partner. Mohl přece přijít a říct neblbni, mám tě rád a nerad bych o vás přišel. Nebo jsem jen naivní? Strašně ráda bych to zvládla v pohodě, ale nemůžu. Cítím strašnou vinu za to, co se stalo a je mi líto, že kluci přijdou o rodinu.

      3. alf701:41 dne 30.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, dobře vím jak ti je. Pocit že se všechno sesypalo a člověk neví, jak dál. Jsme na tom podobně, ale ty máš děti. Já jen prázdný dům. Život se nám otočil, asi jsme tušili, že se něco děje, ale stejně to s námi zamávalo.
        Nedávej si vinu, ve vztahu jsou sice na chyby potřeba oba, ale ty jsi se snažila alespoň o kompromisy. Prostě jsi se snažila věci řešit, on ne. Je to škoda, tak dlouhý vztah – i ten můj – se nemůže jen tak opustit, vždyť jsme s našimi partnery prožili kus života, i když to pokaždé nebyla procházka růžovým sadem. A u tebe jsou ještě děti. Tam by mělo být rozumu a ochoty věci řešit ještě víc. Jenomže oba naši partneři to vyřešili po svém, prostě si našli někoho jiného a problémy v předchozím vztahu se z jejich pohledu vlastně vyřešily samy. A je jim úplně jedno, kam nás zahnali. Tu lehkomyslnost a neodpovědnost nepochopím. Vždyť ve vztahu máme odpovědnost i za partnera, nemůže nám být jedno, jak s ním zacházíme a jak dopadne po rozchodu. Začímám být hodně alergický na frázi “ .. za hlasem svého srdce..“. Někde nahoře v článku se píše, že bychom bývalým partnerům měli odpouštět. Ale nějak mi to nejde, ten pocit zrady je moc silný, stěží se můžu smířit s tím, že moje partnerka všecno zahodila a někde si užívá a je jí všechno úplně jedno. Možná, že taky není úplně šťastná, ale ono to vyjde nastejno. Prostě nás partneři vyměnili jako něco, co se opotřebovalo a pokus to spravit se ani nekonal.
        Jestli chceš, můžeš mi napsat na alf7@atlas.cz, můžeme si povídat po mailu, ono pomůže i to se z toho vypsat. Nejhorší je, když je na to člověk sám. A drž se.

    3. Michal09:50 dne 7.3. 2016 napsal/a

      Ahoj, tak koukám víkend u tebe za moc nestál, ani se nedivím. To, že za tím je někdo jiný bylo myslím velmi pravděpodobné…holt to tak chodí. Úplně rozumím tomu šoku co zažíváš…její výběr je ovlivněn chemií a v tomhle období je ledasco ochotna přehlížet. Navíc pokud on to s ní umí…Je od ní pěkně hnusné to, že vytrubuje do světa jak je teď šťastná…aspoň vidíš jak je sobecká. Ze sobekostí žen jsem byl zase konfrontován já…a to je taky pěkná síla. Ony opravdu dělají co je pro ně nejvýhodnějí a vůbec se na nic neohlíží. To, že ti ubližila to neřeší…proč taky. Někde jsem četl, jak to mají ženy a proč pálí mosty. V té přednášce to dotyčný přirovnával k diapozitivu. Žena žije a umírá pro toho, kdo je zrovna na diapozitivu. Pokud se jí diapozitiv v hlavě vymění pak žije a umírá pro toho nového. Vzhledem k tomu, že má ve svém hledáčku místo jen pro jednoho, ty předchozí už nevidí. U chlapů je to odlišné…chlap i když opustí ženu, snaží se ji začlenit do svého řekněme „harému“. Nezřídka se stává, že muž zůstává s bývalkou v kamarádském vztahu (pokud ona na to přistoupí). Má tedy tak partnerku a pak pár kamarádek na horší časy (třeba já mám jednu, která mi pomáhala, říkala své názory a podporovala mne viz někde níže). další poznatek je, že většinou zůstávají v harému ženy, které iniciovali rozchod tj. ženy které dobře vědí, že o nás nestojí na úrovni partnera, ale za kamarády nás rády vezmou. Ženy se kterými jsem se rozešel já v harému nezůstaly (spálily mosty) byť jsme se měli rádi, prožili x věcí a to že jsme se časem rozešli mělo i racionální důvody. Myslím…že ty tohle všechno víš. Hledáš jen tu část sám sebe, která je připoutaná k ní. Nedělej ukvapená rozhodnutí…klidně se z toho vypiš tady nebo si můžeme psát přes email (napiš mi email já odpovím), dělej tisíc různých věcí i když na ně nemáš náladu. Každá věc co ti pomůže na 5 minut přestat myslet na ní tě lečí a stojí za to do ní i nutit. Hlavu vzhůru…jednou bude líp.

      1. Jan12:33 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Zdravím, jak to tu sleduji a pročítám, je to ve většině rozchodů stejné a podobné. Já zažil po novém roce také rozchod, který do teď nechápu, hlavně nechápu, že to prostě udělala. Byli jsme spolu sice (rok a čtvrt) ale i to už je určitá doba. Když už člověk s někým je, tak mu většinou věří, mělo by to tak být, tak i já jsem věřil své přítelkyni, slova typu, bez tebe bych už nikdy nebyla tak šťastná, nikdy tě nechci ztratit, plánování budoucnosti, to zřejmě slýchal od svého protějšku každý, proto je to pak o to větší rána, když Vám vaše milovaná řekne, že už k Vám nic necítí, už vás nemiluje jako dřív, pro mě nepochopitelné, i z hlediska toho, jaká ta holka byka, nikdy bych to do ní neřekl, za dobu co jsme spolu byli, bylo všechno super, moc konfliktů nebylo, oslavili jsme spolu silvestra, při novoročním přípitku mi řekla miluji tě a 3 dny na to se semnou rozešla…. jsou to tedy už dva měsíce a stále jsem skoro na začátku, myslím na ni, zdá se mi o ní a nejhorší bylo, když jsem včera zjistil, že už si dokázala najít jiného. Je vůbec možné takto rychle začít někoho milovat? Pak to asi ta práva nebyla, ale je to hrozné…určitě je nejlepší o tom pokecat právě s někým kdo něco takového prožil, Michale, můj mail, Kaprison5@seznam.cz, když by ti to nevadilo, na některé věci bych se rád zeptal. Máš viditelně dost zkušeností, tak kdyžtak dej vědět. Jinak přeju všem, ať se z rozchodu co nejdřív dostanou a jdou dál… jde to pomalu, ale i kdyz jsem na začátku, tak věřím, že bude zase dobře!

      2. alf722:24 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, víkend fakt za nic nestál, dneska trochu lepší. Ale nejásám, chodí to ve vlnách.
        O sobeckosti by sa asi daly napsat romány. Ony k jiným lidem sobecké nejsou, ale jak se vyskytne nový objev a chemie zapůsobí, jde všechno stranou, k bývalému už nemají ani elementrátní ohledy. Prostě vás zavrhnou. Nechci psát o vděku, ale začali jsme spolu bydlet, když ještě chodila na vysokou, jeli jsme z jednoho (mého) platu, její rodiče ji ignorovali, bylo to docela krušné. To všechno hodí za hlavu, to už je – jak s oblibou říkala – uzavřená kapitola a teď je šťastná – na FB. Jak říká můj kolega, ženské jsou jiný živošišný druh.
        I já jsem s předchozí bývalou ve vztahu přátelském, dost si pomáháme, občas se staví a pomáhá mě tahat z bláta. Sama je taky po těžkém rozchodu, tak se podpíráme navzájem.
        Ale rád bych se zeptal na jinou věc: u nás začaly potíže potom, co vysadila HA (antikoncepci), úplně se změnila, začala být vzteklá a děly se věci, které jsem předtím vůbec neznal. Změnila se i ve vztahu k chlapům, předtím měla své zásady a ve vztahu k obdovovatelům striktně dodržovala zásadu „jsem ve vztahu, se svým chlapem jsem spokojená, mám ho ráda, nic nebude“. A dodržovala to, to vím určitě, dělali jsme ve stejné firmě a v práci a mezi kamarády se nic neutají. Najednou ji začali zajímat všichni chlapi v jejím okolí, ovšem kromě mě. Sama nevěděla, co se s ní děje, vyřešit to už bylo nad naše síly, ale k psychologovim prostě nešla. Dnes už vím proč. Někde jsem četl, že HA může úplně změnit osobnost, ženské když to berou jsou víc pro rodinu, ale jak to vysadí, je zle. Máte-li někdo podobnou zkušenost, napište.

      3. Jan22:50 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Zdravím i tebe, dnes jsem se tu také podělil se svým příběhem a co se týče těch prášků, možná na tom i něco bude, ale myslím, že je určitě blbost to tomu přičítat…U nás to měla právě naopak, nebo spíš, brala prášky stejnou značku a změnila si je, do té doby jsme se nehádali skoro vůbec a po té změně jsem právě začal datovat první hádky a problémy s tím, po rozchodu jsme se o tom také bavili a ona sama říkala, že ví o tom, že jí to prý říkal i doktor, že tam nějaká změna může být, třeba přitažlivost, nálad, u nás semnou ke konci nechtěla spávat, mohlo to být spojené s tím, ale nebo prostě jestli už měla jiného, nevím tak nechtěla, každopádně mi sama napsala, že ví, že ji to mohlo dost ovlivnit a když jsem se jí ptal, jestli jako by jí to nepřišlo nebo mě jí nepřišlo líto, kdyby to bylo kvůli tomu a ona řekla, že s tím stejně nic neudělá, řekla líto mi tě je, ale chce to čas… pak mi psala, po rozchodu, že prášky vysadilo, ale to je ke mně nic necítí se nezměnilo, hlavně, že tvrdila, že chce být sama a věnovat se škole, má teď zkoušky a je to pár dny, co jsem se dozvěděl, že už má jiného… takže prostě nemůžeš věřit ničemu co ti řekne, je to smutné, já to sám nedokážu pochopit, po té době co jsem s ní byl, bych tohle do ní nikdy neřekl, ale tohle asi nechápe nikdo z nás, ale je to tak. Takže má odpověď je ta, že to může mít určitě vliv na hodně věcí, ale řešil jsem to i s několika ženami a prostě řekli, že změny můžou být, ale takové, že by prostě žena která vás miluje, vás kvůli tomu milovat přestala, to ne a jestli to udělá a neuvědomuje si to co jste spolu zažili prožili a nedá tomu třeba čas a nechá vás jít… tak je blbá. Toť vše ode mě.

      4. alf720:28 dne 11.3. 2016 napsal/a

        Na té antikoncepci něco bude. Nemůžu moc spát a tak jsme na netu hledal a našel všechno možné o následcích užívání HA. Změny osobnosti v té souvislosti jsou, popsané to je v kdejakém fóru, změny sexuální apetence taky. Není to u každé stejné, ale je to. Na odborných stránkách toho moc není, není se čemu divit, HA je obrovský kšeft a tak se kolem nežádoucích účinků chodí raději po špičkách.
        U nás to ale bylo fakt razantní, přišlo to v době krize, všechno dohromady, po vysazení se moje partnerka změnila tak, že jsem ji nepoznával, během půl roku byl vedle mě úplně jiný člověk. Ona sama sebe nepoznávala taky dnes vím, že ten její nový objev byl následek těch změn, co ji postihly. Prostě to nezvládla. Omlouvat ji nechci, ale bylo to do jistém míry mimo její vůli, pudy prostě zvítězily nad rozumem.
        Horší, že teď spolu nejde ani komunikovat. Přímému kontaktu se vyhýbám, i SMS, vždycky mě to sebere a hodí zpátky. Nutné věci jdou přes kamarády, ale ani to nefunguje, má na mě nevím proč vztek, asi není úplně v pohodě a hází všechno na mě, naposledy to odnesl kamarád, který byl něco vyřizovat a schytal to za mě. Nevím, co to má znamenat, jestli si léči vlastní svědomí, opustila mě ona, ne já ji a přesto můžu za všechno. Nevím co si o tom myslet.
        Je to špatné, nemůžu přestat na ni myslet, žiju tak nějak setrvačností, nelepší se to. Ta její snaha svoje selhání hodit na mě mě docela drtí, měl bych na ni mít vztek, ale to nemůžu, stýská se moc a moc mi chybí.

  73. Leonard Schmotzer00:16 dne 28.2. 2016 napsal/a

    Tak,co som cital je pravda.Ako som uz komentoval prispevky.Zas som uveril zene,ktora ma podviedla ,ze s milencom skoncila.No dnes som sa presvedcil ,ze je to omyl.Su spolu a ja som zas ten podvedeni.Tak ako som uz pisal,ak nekto podvadza ,bude podvadzat.Nezmeni sposob,len najde lepsiu moznost ako oklamat…Je to tazke pre podvedeneho,lebo sa citi bezmocni a sam.Nevernik je na tom lepsie.Ale tiez,len do casu.Aj v ich vstahu po case pride utlm a zacnu problemy…No podvedeni uz tu dobu bude uplne inde…Mozno sa bude mat lepsie,mozno horsie,ale uz nebude trpiet partnerkinou neverou.A je to jedno,ci je to muz a ci zena.

  74. Leonard Schmotzer20:38 dne 1.2. 2016 napsal/a

    Tak aj ja to mam za sebou.Dlhodoba partnerka ma podviedla s muzom najlepsej kamaradky.Ci ostali spolu,po odhaleni neveri,neviem.Boli to,este je to cerstve.Clanok,ktori som si prave precital,mi dal radu ako prezit neveru.Ako sa zachovat.Aj ked byvala hadze na mna spinu,obvinuje mna z vlastnej nevery.Malo som sa jej,udajne venoval,nemnilovala ma,bola so mnou len z lutosti atd…No ja som jej bol po boku,bol som jej verni a miloval…V praci ma ohovorila az tak,ze div neurobila so mna tyrana…Boli o to viac ,ze pred dvoma mesiacmi som pochoval otca.Zjej strany som cakal oporu,ja slepi,ona uz vtedy mala mehle,a ja som to nevidel.Teraz som sam ,bojujem,miestami som zufali,miestami hladam nadej.V hlave mi viri velke preco?Lebo oklamany je na tom vzdy horsie ako klamarka.Tak bojuj Leonarde o kusok miesta na tomto svete…Dakujem za clanok

    1. Vlk17:13 dne 28.2. 2016 napsal/a

      Vitej do klubu, to je vazne jak pres kopirak…:)
      Akoratme se to stalo na konci cervence (finalni rozchod) a uz mam novou super parnerku…ale stejne to obcas zaboli

  75. Michal17:53 dne 1.2. 2016 napsal/a

    Ahoj Monco, nemel to byt utok ani napadani zen. Kazdy jsme preci jen trochu jiny a musime se naucit si rozumet. Ja k zenam nezahrkl a naopak mi to otevrelo v ledascem oci. Byt milenkou je tezka role a temer kazda si ji projde. Opravdu jsi to musela mit tezke a opravneny pocit zdrady v tobe bude delsi dobu…sam bych neveril jak je to tezke kdybych si tim neprosel. divim se, ze on to nechal zajit az takhle daleko…tezko hodnotit. Asi je to blbe co reknu, ale ja jsem milence vdecny za spousty veci ktere pro mne za tak kratkoud dobu udelala a vzdycky ji rad pomuzu a podporim kdyz se na mne obrati. Cas uz bohuzel nevratim a sve chyby jsem uz udelal…bohuzel. Nechci nikoho omlouvat, ale laska k vlastnim detem je mozna silnejsi nez laska k partnerovi. Dle meho to i vypovida o mnozstvi partnersky nespokojenych paru, ktere spolu jsou jen kvuli detem. Je potreba se s tim smirit, dat si bacha a po druhe uz to nezazit :-(. Na zacatek jsou vzdycky potreba dva. Jsem rad, ze jsi napsala…pomaha to pochopit…

    1. Monika17:56 dne 4.2. 2016 napsal/a

      Ahoj Michale,v žádném případě jsem to nepochopila jako útok na ženy,jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor,že i někteří pánové dokáží vyjádřit své momentální pocity aniž by řešili co jejich slova způsobí,a pak klidně obrátí o 180.Děti jsou velký magnet,sama mám dvě.Právě proto jsem mu říkala ať si vše řádně promyslí,do ničeho jsem ho netlačila.Máš pravdu,ani já nedokážu pochopit,že to nechal zajít až takhle daleko…a díky za slova podpory.

      1. Michal13:03 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Mončo, reaguji na to co psal Adam, ale zatím jeho příspěvek není vidět. Ve svém příspěvku psal o tom, že nerozumí proč chceš odejít od manžela, který je morálně mnohem výš (aspoň dle tvých příspěvků) než tvůj „milenec“, který se ve finále na tebe vykašlal. Musím říct, že to psal Adam dává smysl, ale chápu i tebe, byl v podobné situaci. Cítil jsem se zamilovaný až po uši a neviděl některé další věci. Ve finále jsme se rozešli, ale občas si ještě vzpomenu na hezké chvilky a to, jak nám spolu bylo a hlavně jaké to bylo zase cítit tu vášeň, zamilovanost a že mi někdo rozumí. To holt u vztahu který trval 13 let je nereálné, zvlášť ty city. A přesně jak Adam píše uvědomuji si, že doma mám zlato (manželku), které mne lákálo vyměnit za uhlí a jen proto, že to uhlí mne chvilu hřálo a dávalo teplo a to vlastně jen v „nekrizových“ situacích. Podle mne se to nedá popsat pro někoho třetího. Pochopí jen ten člověk který v tom má kus srdce a kus naděje… Nejsem v pozici kdybych ti chtěl radit, ale z mé zkušenosti doporučuji dát si odstup od všeho. Domluv se s manželem, aby byl trpělivý a hlavně úplně od sebe odstřihni milence (teď jsi na jeho lásce závislá jako na droze…doporučuji minimálně 30 dní bez jakkéhokoliv kontaktu a počítá se opravdu vše, včetně hledění do telefonu zda není online, zda nedal něco na facebook atd. Když se ozve smůla…musíš to vydržet. Stejný odstup si dej od manžela pokud je to možné (vzhledem k dětem to nebude takové, ale zkus aspoň z části). Věř nebo ne…po 30 dnech věci uvidíš jinak a v mnohém budeš sama překvapená jak se věci mění. Možná to nepovede k cestě zpět, ale minimálně ti to pomůže jít dál. Chce to jen vydržet…což je peklo (protože pokud to poruším začíná se následujícího dne dnem 1). Sám jsem musel začít několikrát znovu, ale pomohlo mi to a vyvaroval zbytečných útoků, výčitek a z části i velkého doprošování.

      2. Monika18:29 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Michale,Adame i Stazi,nejak se mi ty prispevky nechteji zobrazovat,napriklad Stazi jsem napsala pomerne dlouhou odpoved,ale nikde ji tu nevidim.Chapu vas chlapsky pohled i pohled zeny,ktera nekolik let marne hleda slusny vztah. I pro mne je to velmi tezke.V prve rade chci rict,ze lasku k milenci uz necitim,spis horkost,smutek a bolest.V zadnem pripade ho nevyhledavam,bohuzel ho kazdy den potkavam v praci,ale zmenit misto neni tak snadne.Zvlast v mem oboru.A ted k manzelovi.Ano nezachovala sem se k nemu sice hezky,ale ani on neni zadny svatousek,trochu sem to popsala Stazi,ale asi se to nekde zatoulalo,takze jen v kostce.Je to cholerik,ktery sice nikdy nebil me,ani deti,ale nektere jeho vystupy nebyli vubec hezke.Trochu mu s vekem ubyva sila a vi ,ze me tim od sebe odrazuje,proto se ted snazi ovladat,ale kdyz mysli,ze ho neslysim…A jak sem psala Stazi,povedlo se mu prijit diky chlastu o ridicak i praci,tak sem ho dva roky zivila,bez vycitek,presto,ze jsem ho po prichodu z prace casto nasla na gauci.I to ze je kutil a ja si kolikrat prala byt pajkou,aby me aspon vzal do rukou.Nezajem o sex,nechut komunikovat,utikani pred problemy…to vsechno nas vztah hodne narusilo.My zeny to mame jine,ohlizime se jinde ne jen kvuli sexu,hledame predevsim lasku a pozornost.Psala sem ze si ho vazim a ze jsme zustali pratele.Nejsem ten typ ktery vysira,hada se a prosazuje svou,myslim,ze jsem toleratni mozna vic nez je zdravo,proto u nas hadky nebyvaly ani driv,mozna kdybych byla prubojnejsi…A vazim si ho za to,jak se v teto situaci zachoval,presto ze ho to stalo hodne usili.Ano snazi se ted o zmenu,ale tech poslednich deset let je ve me,a nekdy se proste nemuzu zbavit pocitu,ze ten obrat o 180 stupnu neni prerodem v noveho cloveka ,ale spis soucasti snahy o muj navrat.A ze stary pes se novym kouskum proste nenauci a za cas na me bude zase vrcet.Zkratka nic vic nez pratelstvi mu ted nemuzu nabidnout,jak to napsal Michal,asi to vsechno potrebuje cas…

      3. Anastázie08:24 dne 15.2. 2016 napsal/a

        Dobrý den Moniko
        Tvůj manžel je asi muž mnoha tváří. Jen Ty ho znáš nejlépe a víš, jestli by stálo za to se k němu vrátit, nebo jít svou cestou a nechat ho plavat. Na jednu stranu je to člověk, kterého dobře znáš a nemusela bys tápat v nových vztazích, na druhou stranu má vlastnosti, které ti vadí.Pokud je to ale líný alkoholik, s těmi je těžké pořízení. Píšeš, že se snaží o nápravu. Jistě za čas poznáš, jestli to myslí vážně, nebo zda je to jen póza, aby si Tě udržel. Přeju Ti, aby ses rozhodla správně ať to bude jakákoli volba.
        Stázina

  76. Jakub13:29 dne 31.1. 2016 napsal/a

    Ahoj,

    pozdrav zo SR 🙂 Tak som sem zase zavítal ako už viackrát predtým a tieto stránky mi asi najviac pomáhajú. Je to kvoli štýlu písania, ktoré je dost osobné práve kvoli tým vulgarným a nechutným veciam 😀 A osobne by som sa určite rád stretol s Honzou aj Michalem, pretože práve tieto riadky mi pomáhajú aj v súčasnoti to všetko ustát, ked sa cítim už zase a znova nahovno.

    Preto dakujem chalani velmi že toto robíte pre nás obyčajných ludí, a ak budete mat chut ozvite sa hocikto na jakub.dodek@gmail.com, ako hovorím práve prežívam rozchod a rád pomožem niekomu kto je v podobnej situácii, prípadne uvítam každú radu.

    Ešte raz VELKA VDAKA 🙂 Držte sa

    1. Michal16:24 dne 1.2. 2016 napsal/a

      Ahoj všem truchlícím a Kubo, tak nevím, zda jsi ve svém příspěvku myslel mne. Psal jsem něco o manželce a milence a jak jsem se v tom plácal. Zatím se v tom plácám hezky dál jen s tím rozdílem, že milenka se se mnou definitivně rozloučila před Vánocemi a od té doby již nejsme v kontaktu, happy end a návrat se nekonal. Nechtěla mi to říct a vlastně nikdy přímo neřekla, ale domnívám se, že se vrátila ke svému bývalému a byť asi ještě v sobě řešila nějaké city cca 1 rok po rozchodu, holt rozum a klid s ním vyhrál. Trochu smutné v kontextu toho všeho co řekla o něm, ale i mne o nás…ale takový je život a není dobře věřit ženám jejich sliby a pocity. Proč? Z jednoho prostého důvodu, ženy řeknou co cítí v ten daný moment a netíží je délka platnosti tohoto prohlášení. My muži se snažíme, aby to co řekneme bylo pokud možno neovlivněno chvilkovými pocity v dané situaci a má to tedy i delší platnost. Jinak mám z toho několik ponaučení a rád je sdělím. Třeba to někomu pomůže…musím říct, že největší poznání je v tom, že nekontaktovat a nepátrat je to nejlepší pro nastartování zapomínaní. Dodržuji to až na Silvestra, kdy jsem vyměkl a poslal jí aspoň smajlíka (odpověděla stejně) a víc nic, další komunikace už od té doby nebyla. Je to asi to nejlepší co pro sebe můžete udělat a zároveň každý den je to o trošičku lepší a lepší. Taky mám zjištění, že čas občasu příjde depka a slabá chvíle a je nutné ji překonat nějakou aktivitou. Mne zabírá nejvíc sport…i když mi je na h…vyrazím do posilky a po 15 minutách na pásu je líp. Návrat radosti ze života se vrací velmi pomalu, možná ještě pomaleji než samotné zapomínájí na danou osobu. Na druhou stranu i tady vidím zlepšení…mám čas na kamarády a koníčky, což taky nějakou energii dává. Jít do nového vztahu mi zatím nejde, jednak přemýšlím pořád, zda neudržet rodinu s manželkou a jednak se na to prostě necítím. Bojujte a bojujte třeba podle hesla „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale na… tolik lidí kolem (i bývalé partnery), že stojí za to si ji užít.“ a taky jim přejme dle hesla „Přej a bude ti přáno“.

      1. Jakub16:38 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Vo svojom príspevku som myslel autora tejto stránky, ale velmi rád sa porozprávam s každým kto to potrebuje a taktiež kto mi poradí. Tvoj prípad je vskutku dosť ťažký ale myslím že zatiaľ sa držíš veľmi dobre. Tá dobrá nálada pomáha ako hovoríš ale treba ju obnovovať a možno jedného dňa vstaneme a zrazu bude v šetko okej a vstaneš na druhý deň a stretneš tú pravú. Preto chalani nezúufajte, ale dúfajte. Prajem vám všetkým tu nech sa to vyrieši a obráti na dobré 🙂

      2. Monika17:18 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Ahoj vsichni smutni opusteni.Sice nejsem chlap presto sem se rozhodla napsat par radku.Primela me k tomu Michalova zminka o zenach a jejich pocitech.Nebudu zde damy obhajovat,neb osobne mam bliz k sekyre,nez vysivani,jen chci poznamenat,ze je to o lidech,jedno zda chlap ci zenska.Vzdy se mezi nimi najde nekdo kdo dokaze ublizit.Nejsmutnejsi na tom,ze je to nejcasteji ten,koho milujeme nejvic.Byt milenkou zenateho muze,na to se pochopeni nedostane.V drtive vetsine pripadu je vina na strane milenky,ze rozbiji rodinu,krade detem tatu…
        Malokdo uz chce videt,ze je to casto sam tatik,kdo si druhy vztah tajne zacne.Me muj zenac cele mesice vykladal,jak jsou si se zenou cizi,ze to vse trpi jen kvuli detem,ze jsem stesti,ktere tak dlouho hledal…Nakonec prisel s tim,ze uz beze mne nemuze byt a ze ji to rekl.Zacali jsme planovat spolecnou budoucnost i bydleni.Jelikoz rozvod mu pry zena zkomplikuje,rozhodla jsem se vzit si hypoteku pouze na sebe,abysme mohli byt co nejdrive spolu.Zaplatila sem zalohu na dum a pak prisel den D.Nejhorsi den meho zivota.Muj milacek si to rozmyslel.Pry vsechno co mi rikal myslel v tu chvili vazne,ale netusil ,ze to bude tak tezky.Nakonec i tu zenu pry stale miluje…
        Nemusim asi rikat jak strasne to boli.Nejen ze zradil,dostal me do velmi neprijemne situace a jako bonus jsem ta spatna,cili dobre mi tak.Jen par lidi vi jak to skutecne bylo a kdo nas vztah tlacil dopredu. No za blbost se zkratka plati a tohle byla draze zaplacena zkusenost.Takze panove,hlavu vzhuru,i my zeny „kurevsky“trpime. Monika

      3. Krcmic19:23 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Ja tady s Mončou souhlasím, je to vše o lidech. Nedá se říci, že ženské jsou mrchy a chlapi svatoušci a naopak.

        Je hrozně jednoduché odsoudit někoho proto, jak se zachoval, ale neposuzujte nikoho dřív, pokud jste se neprošli v jeho botách. Ono totiž jedna strana to vnímá tak, že jim bylo ublíženo. Ale je třeba se nad tím zkoušet zamyslet spíše z té druhé strany. Protože ta kurva ve vašich očích může být holka, které si roky její přítel nevšímal, mlátil ji, psychicky týral a naopak.

        Okolí často vidí jen tu část, kterou vidět chce a hrozně rádo soudí a sere se do věcí, do kterých nikomu nic není. Trošku to někdy člověka nasere, jak o něm za zády mluví lidé, jako kdyby jej znali roky. Přitom jediný, kdo ví, jak to a co bylo / nebylo – víte jen samotní partneři (a ti mají často také dosti odlišné názory).

        Být milenkou je velice lehké – neřešíte provozní věci – kdo vezme děti do školky, kdo koupí hajzl papír :-D, někdy to, že se míň vídáte, způsobí, že člověk nepozná toho druhého se včemi jeho klady a zápory (= tzn. nemáte typickou ponorku). A je to také velice těžké – pokud je člověk aspoň trochu žárlivý. Protože nejvíce nasere právě to, když partner upřednostní / upřednostňuje někoho víc než vás, nemá toho druhého jen pro sebe. To, jak to dopadlo, je sice na hovno, ale ber to tak, že aspoň víš, že ten člověk prostě pro tebe není – možná ne teď. Podle mě dotoho nehctěl jít, protože se bojí – bojí se vzít na sebe odpovědnost, jít do rizika (že to třeba pak za pár let dopadne stejně). Na takového člověka se vyser, pokud nejsi tedy smířená s tím, že prostě budeš vždy ta druhá anebo jedna ze dvou, která bude jednou prvá, jednou druhá.

        Vím, že to je na kokot, ale věřím, že to zvládneš, stejně jako další tady ;-). Chce to jen zatnout zuby a každý den hledat chuť do života, naučit se přežít další a další den, i když zatím nevidíš to světlo na konci tunelu. Ideální je se z toho někomu vykecat anebo vypsat (což asi teď děláš :-)). Svět se nehroutí, jen teď bude prostě trochu jiný, ani lepší, ani horší. Ale po čase už budeš vědět, že kdyby tě někdo miloval a měl skutečně rád, tak je teď už dávno s tebou. Láska nezná překážky a ani výmluvy 🙂

      4. Monika17:42 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj,děkuji za podporu.Maš pravdu,dnes uz vim,že ten člověk pro mne nebyl.Nemiloval mě tak,jako já jeho.A je to slaboch.Jen mě mrzí,že jsem tak dlouho slepě věřila někomu,kdo si to vůbec nezasloužil.Ale asi sem si takovou lekci zasloužila já,neb sem nevnímala drobná varování,která mi „s hůry“ posílali a potřebovala jsem pořádnou lekci,abych prozřela.A musím upřímně přiznat,že mě strašně sere,jak si teď hraje na vzornýho manžílka.Když vidím jeho spokojený,oddaný úsměv,mám chuť mu dát pěstí…

      5. Leonard Schmotzer21:19 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Sprava pre Moniku.Je to jadno ci je oklamani muz a ci zena.Oklamani je oklamani,a vzdy taha za kratsi koniec.Klamar a ci klamarka je dopredu pripravena k udalostiam co pridu.Oklamani a ci oklamana to necaka,zasekne ho to ,prekvapi.Na zradu nie je nepripraveni,necaka to.Apotom ,bum, bolest a prazdne miesto.Ak oklame muz boli to zenu.Ak klame zena boli to muza…Klamstvo a podvod nerozozna pohlavie,len podvodnika a podvedeneho.

  77. Jirka11:45 dne 29.1. 2016 napsal/a

    Ahoj. Holku jsem sem se snazil vysekat z jejiho strachu z byvaleho vztahu, kdy na ni kluk kašlal. Začli sme spolu spát a pak chodit. Vztah to byl perfektni a trval cca 8 mesicu. Rozumeli sme si ve vsem, delali sme kompromisy, bez hadek, navstevovali sme svoje rodiny, jezdili na vylety. Kdyz byl problem tak sme se na sebe mohli spolehnout. Z meho pohledu bez chyby. Dokonce i den rozchodu se tvaril jak jakejkoliv jinej, obed, prijemnej vecer. A pak najednou jsem se zeptal jestli je vse ok a ona mi rekla ze nevi jestli me miluje a ze se boji budoucnosti a ze se chce rozejit, jeste minutu pred tim jsem netusil ze takhle pojedu domu. Jeste den pred rozchodem mi psala sms. Dobre rano milacku. Od rozchodu jsou tto 2 tydny. Par dni po tom mi napsala a souhlasil jsem s tim ze bysme mohli udrzovat aspon kamaradsky vztah, ale kdyz jsem ji po tydnu napsal jestli se nechce teda sejit a pokecat tak mi akorat napsala ze je zvlastni ze jsem se z toho nejak rychle dostal. Mam ji furt rad, protoze mi nic zleho neudelala. Asi bych se k ni jeste dokazal vratit, ale podle toho co mi rekla a psala, tak je rozhodnutá. Napsal bych jí že mi chybí, ale říkám si jestli to má smysl.

    1. Jakub14:20 dne 31.1. 2016 napsal/a

      Ahoj,

      ak máš chuť napíš mi na jakub.dodek@gmail.com tiež som v podstate čerstvo rozídený. Rád sa porozprávam a možno aj n a niečo prídeme 🙂

  78. Tomáš00:01 dne 25.1. 2016 napsal/a

    Ahoj, jako asi většina zde jsem na tento článek narazil náhodou při brouzdání netem a hledání „zaručených“ rad jak přežít první měsíce po rozchodu aniž by mi z toho „jeblo“. Mile mě překvapilo, že se zde najde tolik chlapů, co zažívají nebo zažili to co já teď, většina věcí co jsem doposud četl byla spíše z ženského pohledu a tak jsem si říkal, že asi kámoši mají asi pravdu, když mi říkají “ jsi kurva chlap tak se z toho oklep, přestaň se litovat a běž dál“. Až tady jsem zjistil, že v tom opravdu nejsem sám a že to zažívá i spousta jiných „kurva chlapů“. Takže autorovi a ostatním přispívajícím obrovské díky, fakt to pomohlo. U mě je to právě 7 týdnů a musím říct, že je to fakt peklo na psychiku, obzvlášť když to přišlo týden před vánoci a to nejsem člověk, který by vánoce nějak zvlášť prožíval. Ale zpětně musím říct, že být na vánoce úplně sám (rodiče bohužel nemám) a ještě čerstvě po rozchodu je opravdu masakr 🙁 . Trvalo to sice jen rok a půl, ale pro mne to bylo něco opravdu zásadního a něco skvělého. Neměl jsem jednoduché dětství a vůbec takový to životní štěstí mě taky celkem dost míjelo, takže když přišla ona, byl to pro mne jak dar z nebes, že se konečně na mě taky usmálo nějaký to štěstí. Bohužel o to to teď víc bolí. Vztah to byl dle mě normální, skvěle jme si rozuměli, měli spousty společných zájmů, známých prostě ideál… A dál je to už jak přes kopírák se spouty příběhů níže. Najednou člověk začne tušit, že něco není v pořádku, zeptá se…“Co se děje?“… „nic se neděje“… „tak proč se chováš jinak? Já to vidím, že něco není v pořádku!“..a už to začne pomalu lézt ven.. „No víš, mám tě strašně ráda, nechci o tebe přijít na pořád, chci bejt v kontaktu, ale už tě prostě nemiluju“ Takže jsem tu, plácám se v tom strašně i když je to už pár týdnů, snažím se držet pravidla !nekontaktovat! a až na jednu výjimku (která mě utvrdila v tom, že je to potřeba opravdu dodržet, protože člověk si akorát zase udělá trápení) se držím. Rozum říká, že to je dobře, nebyl to náš první rozchod, už jednou se to stalo, dali jsem to po měsíci zase dohromady,ale dopadlo to jak to dopadlo a znova už by to asi nemělo smysl, ale srdci člověk neporučí… a po dotazech na naše společné známe vím, že ona se kvůli tomu rozhodně netrápí a vesele si užívá singl života a jen já se trápím jak … a jak je mě je jí více méně fuk i přes ty pohádky při rozchodu a i přes to že ví, jak jsem na tom byl, když jsem se rozešli poprvé. I když se mi teďka zhroutil svět a opravdu si jen těžko dokážu představit další fungování bez ní, tak po přečtení spousty zdejších příspěvků věřím, že bude líp, prostě to chce čas a nějakým způsobem zapomenout. I když je to běh na dlouhou trať lemovanou spousty slz a bolesti. Nevím jestli to vůbec bude někdo číst, ale alespoň mi pomohlo se z toho vypsat, přeci jenom kamarádi to taky nechtějí poslouchat furt 😉 Přeji všem, co jsou na stejné „potápějící se lodi“ ať je lépe a ono BUDE!

    1. Jakub13:34 dne 31.1. 2016 napsal/a

      Ahoj,
      Máš pozerám tiež zaujímavý príbeh, ja som síce 2 týždne po rozchode už ani neviem kolkom v tomto 3 ročnom vztahu, ale veru tie návaly strachu, smútku a depresiu sú tu stále aj ked občas tam je tá vlnka štastia, tažko to prebije. Ak by si potreboval o tom pokecat kludne napís na jakub.dodek@gmail.com. Ja som tiež jeden z tých „kurva chlapov“ 😀 Takže budem rád ked viem že v tom nie som sám 🙂

      1. Tomáš17:45 dne 31.1. 2016 napsal/a

        ahoj, díky za reakci na můj příspěvek, upřímně jsem ani nečekal, že to bude někdo číst, jelikož diskuze je zde už celkem mrtvá. Je to týden, co jsem to psal a nic se nezměnilo. Jo občas už mi je o něco lépe, ale furt to stojí za prd. Ale asi opravdu to chce čas a ono to přebolí. Má ex si vesele vymetá diskotéky a flirtuje a já se utápím v depresích. Na nějaký balení fakt nemám náladu. A jí to je fuk, ani nejmenší náznak nějakého zájmu, ani jedna zpráva s otázkou jak to zvládám, nebo jak mi je, nebo tak. A to jsme se rozcházeli v dobrém, žádný jiný chlap v tom nebyl. Nepoznávám ji. Nedávno jsem četl docela pěknou větu.. “ proč se trápím já, když jsem přišel o někoho kdo mne nemiloval, trápit by se měla ona, protože přišla o někoho kdo ji miloval“ bohužel to takhle nefunguje. Ale hlavu vzhůru, bude lépe.

  79. Karel07:17 dne 16.1. 2016 napsal/a

    Ahoj všem podobně postiženým.

    V prvé řadě velice děkuji autorovi článku za to, že v něm popsal fakt, že i my chlapi nejsme jen sexuchtivý ksindl, ale máme také duši a city. Když hledáte na netu něco o nevěře nebo odchodu ze vztahu, tak se net hemží stránkami, blogy atd. o tom, jací my chlapi jsme vlastně zvířata.

    Žena mne opustila po 25ti letech manželství bez toho, aniž by mi konkrétně řekla, co jí na vztahu vadí nebo nevyhovuje. Tuhle ťafku jsem dostal před Vánocemi, takže super dárek pod strom.
    Svátky jsem slavil sám se starší dcerou, které jsem za to moc vděčný, protože nevím, jestli bych to dal. Máme ještě mladší dceru (12) a ta situaci naštěstí zatím bere „sportovně“. Se ženou jsme se dohodli na rozchodu po „kamarádsku“, což se snažíme oba dodržovat. Ale upřímně řečeno pánové a dámy, je mi na hovno!

  80. Lucia21:24 dne 8.12. 2015 napsal/a

    Ahojte lidi,
    píšu sem, abych pochopila muže. Pokud ne, všechny, tak aspoň toho jednoho, který mi teď leží v hlavě, srdci. Ve zkratce napíšu náš příběh – poznali jsme se přes seznamku. Od relativně prvních dojmů ze psaní jsme si velice rozuměli, cca po týdnu psaní jsme se viděli osobně. Večer skončil velice dobře, povídali jsme si dlouho, ohromně jsme se bavili třeba při spontání hře ping pongu nebo při zábavné jízdě autem po dálnici. O další dva dny později jsme se viděli zase a tak nějak spontáně jsme spolu začali chodit. Po měsíci a půl mi nabídl, abych se k němu přestěhovala. Nutno ještě podotknout, že měl po 14 letým vztahu, dvě děti a byl v procesu rozvodu. Nic méně s manželkou nebyl dýl jak 8 měsíců. Takže začalo společné bydlení, zvelebování a tak trošku předělávání domečku po jeho bývalé. Ale všecko po jakemsi jeho souhlasu. Zdálo se, že je všechno ok, az na to, že nekdy mi pil krev, ze si me malo vsima nebo ze misto, abychom naplanovali vikend spolu, tak se zabavil beze mě. Pri jakesi hadce jsem mu rekla, ze premyslim o rozchodu. Asi tri týdny na to se zacal chovat odtazite a zhruba ve stejnem obdobi mel i posledni rozvodove stani. Jeho byvala manzelka nas nijak neprudila. Ona sama mela svuj novy vztah a vlastne jeho manzelstvi se rozpadlo diky ni, kdyz si nasla noveho pritele. Coz jeji chovani bylo urcite velke plus. Nic mene po tom rozvodu zacal byt takovy odtazity a vlastne ackoliv jsem se snazila nas vztah zachranit a veskerou moji aktivitu bojkotoval. Takze se stalo to, ze mi jednou pres internet napsal,ze uz to nema cenu a konci. Samozrejme zaznely takove ty reci, ze budem kamaradi, zajdem na kafe. Prvni týden jsem mu obcas napsala jak se má nebo tak co delam. Potom jsem nejak psat nechtela. A ted mu tak prubezne pisu. Jsem ráda, že aspon odepisuje. Ale co je mým cílem? Ráda bych, abychom se vrátili k sobě. Zásadní otázkou je, jak to udělat? Co to znamená, když mu píšu na FB, že mi odepisuje celkem vzápětí? Díky za Vaše názory:)

    1. Michal21:31 dne 8.12. 2015 napsal/a

      Ahoj pokud chces napis mi a neco vymyslime…nebude ti nic snadneho, ale mohlo by to fungovat. Bohuzel to bude presny opak toho jak ti radi tve srdce…

  81. Petr19:45 dne 7.12. 2015 napsal/a

    Dobry vecer vespolek. Taky bych rad prispel k teto plodne diskuzi. Ja si zase vybiram za partnerky stale stejne typy zen. Nejsem zadny Casanova,spis jsem mel dlouhodobe vztahy. Prvni vztah trval od 18 9 let. Rozesla se se mnou a ja vlastne dodnes poradne nevim proc. Dalsi vztah 6 let. Postavil jsem dum a tesil se na dite. Pak jsem jednou prijel domu a mel vymeneny zamek u dveri naseho domu. Nikdo mi neotevrel a jen mi prisla sms ze uz se mnou nemuze zit a pokud bych nahodou chtel aspon obleceni mam se pro nej zastavit za tyden. Az zpetne jsem se dozvedel ze se o ni uz vzorne pul roku staral kamarad soused kteremu jsem pomahal na stavbe…No a naposled dalsich 6 let. Predelal jsem byt a….najednou ji vse zaclo vadit. I kdybych se postavil na hlavu vse spatne. Uz jsem znal tuhle situaci a tak jsem se letos v lete odstehoval. Za 2 tydny u nas bydlel jiny borec…asi proste na ty zensky clovek nemuze byt hodny nebo ja fakt nevim. Mam pocitnze kdybych ji triskal nechodil do prace a sr..l ji na hlavu tak bude radsi. Ted jsem sam a momentalne vubec nevim co dal. Mate nekdo podobnou zkusenost? Muj problem je ze mi musi zena necim imponovat. Nejakou putku co mi vse odkyve bych nesnesl.

    1. jim00:47 dne 23.12. 2015 napsal/a

      I já si vybírám pořád stejné partnerky, taky mi musí imponovat. I já nesnáším puťky a hloupé ženské obecně. Navíc mám rád opravdu hezké a inteligentní. A taky se mi to už čtyřikrát stalo osudným. Přemýšlel jsem o tom pokaždé, když jsem se ocitl sám. Jako chlapi to asi nepochopíme, ale je to tak. Přítelkyně, či manželky, to je jedno, jsou schopny s námi být, jen když nás milují (to ony říkají samy a asi to tak je). A milují nás jen tehdy, když jim imponujeme. A když děláme všechno pro rodinu, do hospody nechodíme, postavíme dům a děláme jim pomyšlení, tak jim časem imponovat přestaneme. A začne jim imponovat někdo jiný, kdo má čas, nemá starosti (a že takových singl chlapů je), je trochu nebo dost nespolehlivý, a hlavně jim motá hlavu tím, jak jim to sluší, jak jsou krásné až je dostane tam, kam chce. Moje druhá partnerka mi kdysi řekla „jsi fajn, ale je s tebou nuda“ a to poté, co jsem přestavěl vlastníma rukama už druhý byt, aby se tam vůbec dalo bydlet. Potom se ovšem ukázalo, že se zamilovala do jednoho báječného s vlastním bytem, kde ovšem žádnou na trvalo nechtěl, protože stále lovit bylo zajímavější. Když jsem se po letech sešli na kafi, tak to přiznala, jenomže k vůli svému tehdejším objevu se se mnou tehdy stejně rozvedla.
      Zdá se, že to nesouvisí ani s inteligencí, ani se vzděláním, jsou to prostě pudy, které naše přítelkyně či manželky ovládají. Rozum, co máme po ruce my chlapi, když se snažíme vztah zachraňovat, jim zcela chybí, jednají vyloženě pudově, nějaké jistoty ve vztahu, co jsou jistotami životními je v té chvíli vůbec nezajímají. Ostatně si to mohou i dovolit, protože kolem nich neustále krouží stádo chlapů, kteří jim dávají najevo, že by měli zájem.
      Teď jsem sám dva měsíce a bylo to jako přes kopírák: nemůžu s tebou být. Proč, to se nikdy nedovíme a jestli je v tom jiný chlap, nebo není, vyjde pro vztah nastejno. Navíc na rozdíl od nás mají v sobě nějaký knoflík, který prostě přepnou do polohy „nemiluji tě“ a je to. Žádný s nás chlapů tohle v sobě nemá, všichni chceme vztah zachránit za každou cenu, protože je to pro nás domov, jistota. Jenomže to nám není nic platné, prostě vám oznámí, že už vás nemiluje a nemůže s vámi být. A pro ni nastane kolotoč koncertů, výletů, mejdan stíhá mejdan a vůbec ji nezajímá, že vy sedíte doma a nemáte pomyšlení ani na hospodu, protože se vám hroutí všechno, do čeho jste dali všechnu energii a peníze a nazývali to domovem. A u mně je to ještě opepřené tím, že máte společnou firmu, oba děláte ve stejném oboru, v mém případě v tak úzkém zaměření, že to dělá snad deset lidí v tomhle státě, ale najednou je to všechno skoro v troskách, protože vaše partnerka a zároveň spolupracovnice, bez které to skoro nejde dělat, vás přestane milovat a prostě se odstěhuje. Vysoce inteligentní (a hezká) vysokoškolačka, odborník v oboru, kde nemáte šanci získat někoho s podobnou kvalifikací, vám jednoho dne prostě oznámí, že už s vámi nebude. Ano, byli jsme spolu dlouho, měli společný domov a společnou práci. A po mnoha spolu strávených letech přišla i krize vztahu – byli jsme spolu denně, protože i práce byla společná, ale ona se ani nesnažila cokoli řešit, pohodlnější bylo prostě odejít. A to i přesto, že i ji ta společná firma živí. Teď hlavně žije svobodným životem, může chodit kam chce, obdivovatelů dostatek, najednou je naprosto nezodpovědná, přednější jsou koncerty a kamarádi. Vrátit se nechce, je už rozhodnutá. Přesto, že dobře ví, jako paseku tím dělá a jak se v tom mlátí její dlouholetý, pro ni ovšem už bývalý partner. A já nevím, jak dál, vztah v troskách, tým, který jsme měli s partnerkou a který dostal naši firmu nahoru je v troskách taky, domov už jaksi domovem není, práci zvládám jen s vypětím všech sil. Pochopit hlavou to nejde.

      1. Amalka21:00 dne 6.1. 2016 napsal/a

        Zdravim.Jsem moc rada za objeveni techto stranek.Vidim ze se v tom zdaleka neplacam sama.Je k neuvereni,jak dokaze byt zamilovany clovek slepy.Nikdy sem to nedelala,ale podelim se o svuj pribeh.Po dlohodobem nezajmu ze strany manzela,jsem udelala to co sedalo cekat.Nasla sem si milence,kolega z prace,ktery trpel nezajmem jako ja.Zpocatku by se to dalo nazvat pratelskou vypomoci,postupne jsme se vsak zacali citove velmi zblizovat. K porozumneni nam stacilo pouhe gesto,naprosto ve vsem sme si rozumneli.Zacali jsme uvazovat o spolecne budoucnosti,rozhovor s manzelkou vsak neustal a se mnou to skoncil.Trpela sem jako zvire,veskere city o ktere nestal manzel sem venovala jemu.Za par mesicu prisel ze mu strasne chybim,ze nemuze zapomenout.A ja blbka? Zase sem do toho skocila po hlave.Nas vztah trval pet let.Pet let nadherne lasky,ale i samoty a bolesti,kdyz byl s rodinou.Jojo,i milenky neskutecne trpi.Sve mrtve manzelstvi sem ukoncila zadosti o rozvod.Pak prisel s tim ze uz takhle dal nemuze,beze mne,ze budeme zit spolecne.Vybrali jsme si bydleni,ja si podala zadost o hypoteku a pak prisel den D.Ja si nastehovala veci a on mi prijel rict,ze nedokaze odejit od deti.Vysnena prvni spolecna noc byla nejhorsi v mem zivote.Investovala jsem vse a zbyly mi jen oci pro plac.A neuveritelne moc to boli.

      2. Adam09:06 dne 2.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Amálko. Tvůj příběh je hodně podobný Monice,že se zdá,jestli nejste jedna a ta stejná osůbka.Ale ono je to vlastně úplně jedno,protože to není oč tu jde.Běží tu o osudy lidí.Ten tvůj je nezáviděnihodný,ale mně by zajímalo,jak se k tomu postavil tvůj bývalý muž,protože i on přišel o partnera.
        Mám za sebou milenecký vztah s vdanou ženou.Byla o šest let starší než já,velmi krásná a v době našeho poměru procházela těžkým obdobím rozvodu s mužem.Navíc velmi žárlivým alkoholikem.Neměli jsme to vůbec jednoduché.Museli jsme odjíždět hodně daleko,na opuštěná místa,abysme mohli být aspoň chvíli sami,auta jsme si půjčovali z půjčoven,ona nosila paruky a já falešné vousy.To víš,malé městečko v západních čechách.Hrozná komedie a nebýt toho jak to skončilo,dalo by se tomu dnes zasmát.Procházelo nám to dva roky.Pak se stalo něco,co nemělo nikdy přijít.Někdo mu o nás řekl.Protože jsme se znali,nebylo pro něj těžké mě vyhledat a byl opravdu rychlý,na nic se neptal a jednal.Krátce na to skončil náš poměr,já ve špitále v Plzni,ona o patro výš.On dostal dva roky vězení za těžké ublížení na zdraví.Ona to doma schytala první a tak,že ani nestihla zavolat ať si dám pozor.Je to už tři roky,ona je rozvedená,má známost a já svou vyvolenou stále hledám,ale už nikdy si nezačnu s vdanou ženou.Přes ty tři roky je to velmi živá vzpomínka,která navíc nezůstala bez následků v podobě dvou chybějících zubů,které mi už asi nenarostou.
        Proto by mně zajímalo,jak se zachoval tvůj bývalý,když se o tvém vztahu dozvěděl,zda se tedy dozvěděl a jestli ano,znal tvého milence?Co udělal?Ublížil jemu,nebo tobě?Je to vlastně dost podobné tomu, co potkalo tebe.Tys přišla o milence který tě zradil on přišel o ženu.Oba máte důvod proč být smutní,pokud tě tedy měl tvůj muž rád.
        Ahoj Adam

      3. Monika18:23 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Adame, ano jsme jedna a tataz,neb mi server hlasil error a ja si myslela,ze muj prispevek neodesel.Casem sem se odhodlala to zkusit znovu.Muj zatim stale manzel/cekani na soud je delsi ,nez sem cekala/ je sice velky cholerik,ale v tomto pripade mne velmi prekvapil.Dozvedel se to ode mne a byl samozrejme rozlobeny.Casem ale vychladl a jak ted sam tvrdi doslo mu,ze si za to velkou merou mohl sam.Cele roky mne i me snahy o zachranu vztahu prehlizel.Milence znal,neublizil mu,jen mu napsal dopis,ve kterem vyjadril co si o nem mysli.Mas pravdu, jsme na tom ted oba stejne.Jedno rano jsem ho smutneho opoustela,abych dalsi rano zazila to same.Tentokrat ty bozi mlyny byly sakra rychly.Manzel se zachoval jako ferovy chlap,zadne sceny,zadne vycitky,dokonce mi pomaha ziskat zpet tu zalohu na dum.Asi by byl rad ,kdybych s nim zustala,ale nedokazu si to predstavit.Velmi si ho vazim a jsme pratele,ale obavam se,ze to pro spolecny zivot nestaci.Alespon ne pro me,potrebuju milovat,i kdyz si myslim,ze ted jen tezko budu sve srdce nekomu otvirat.

      4. Monika22:45 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Adame,mas pravdu,jsme jedna osoba.Nejak se mi nezobrazuji odeslane prispevky,server hlasi error,takze jsemsi myslela ze muj prvni prispevek neodesel.I tuto zpravu pisu podruhe.Manzel,ac cholerik,svou reakci prekvapil.Dozvedel se to ode mne,a po chvili pochopitelneho vzteku vychladl a ted,dle jeho vlastnich slov,je mu jasne,ze si za to velkou merou muze sam.Dlouho ignoroval mne i me snahy o zachranu vztahu.Milence zna,neublizil ani me,ani jemu,pouze mu napsal velmi uprimny dopis.Mas pravdu i v tom,ze jsme na tom ted oba dva uplne stejne.Jedno rano jsem ho smutneho opoustela,abych hned to nasledujici poznala totez,z druhe strany.Bozi mlyny byly ten den velmi akcni.Manzel se zachoval jako ferovy chlap,zadne sceny,zadne vycitky,dokonce se snazi pomoci pri vymahani aspon casti zaplacene zalohy.Myslim,ze by uvital,kdybych s nim zustala,ale ja si to uz nedovedu predstavit.Je pro mne cestny chlap a pritel,ktereho si vazim,ale obavam se ,ze to pro spolecny zivot nestaci.Alespon ne me,potrebuji vztah se vsim co k tomu patri a zustat v dane situaci,z pratelstvi,ze soucitu,nebo kvuli detem ,neni fer ani k jednomu z nas.

      5. Adam09:05 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Amálko-Moniko.Byl jsem docela zvědavý co mi napíšeš.Jak jsem si to přečetl,jedním dechem jsem přečetl i to co napsala Anastázie k tvému příběhu.Taky zajímavé.Nevím co si mám o tvém manželovi myslet a nevím,co si mám myslet o tobě.Máš za sebou pětiletý zpackaný vztah s hajzlíkem,kterého jsi milovala a on tě pustil k vodě sotva se vyskytnul první problém.Na druhou stranu ty pouštíš k vodě chlápka,který takhle ustál situaci,kdy by jiného popadl rapl a šel by jednat.Třeba jako ten,který mi vyrazil dva zuby a svou ženu připravil o ledvinu.
        Nevím co je v tom za zádrhel,to víš asi jen ty,ale z mého a jak vidět nejen z mého pohledu se připravuješ o chlapa,kterej obstál asi v té nejtěžší zkoušce která může ženatýho muže potkat.Možná seš ještě ovlivněná mileneckým vztahem a vzpomínkami na to,jak to bylo s tvým „ženáčem“ krásné,ale měla by ses vrátit do reality a zvážit,jestli by nebylo pro tebe dobré vsadit na člověka,který prokázal,že se o něj můžeš kdykoli opřít a on neuhne jako třeba ten vzornej manžílek s oddaným úsměvem,co máš chuť dát mu pěstí(na holku dost dobrý).Říkáš,že se zachoval jako férovej chlap,že si ho vážíš a že jste kamarádi.Taky jsi napsala,že by s tebou chtěl asi zůstat.To by chtěl po pětileté nevěře asi málo kterej chlap.Osobně bych v jeho kůži být nechtěl.Zpočátku jsem si myslel,že je to zbabělec,který neumí bojovat o svou ženu,ale to,cos napsala potvrzuje pravý opak,protože takového člověka by sis asi nemohla vážit.Ve své první odpovědi jsem končil otázkou,jestli tě má rád.Teď jsem přesvědčený o tom, že kdo je schopen se takhle zachovat dělá to proto,že miluje.
        Je to tvůj život a tvoje věc jak s ním naložíš,ale dobře zvaž co děláš a neunáhli se,dokud to ještě jde.Může se stát,že nikoho takového už potom nepotkáš.
        Ahoj Adam

      6. Anastázie19:20 dne 5.2. 2016 napsal/a

        Dobrý den Amálko.
        Tuhle rubriku už nějakou dobu sleduju, ale nikdy jsem tady ničím nepřispěla, i když se mne tohle téma týká. Až teprve teď, když jsem si přečetla Tvůj příběh, odhodlala jsem se reagovat.
        Přečetla jsem všechny Tvoje příspěvky i ten, kterej píšeš jako Monika, přečetla jsem i reakce na ně. Přiznám se, že Ti moc nerozumím. Nevím o Tobě, ani o Tvém manželovi hodně věcí a tak se může stát, že se ve svém názoru budu mýlit. Především nevím kolik je Ti let, jak máš staré děti a jak jste s manželem dlouho spolu. Podle toho co píšeš, že k tomu, abys s někým šla životem ho musíš milovat usuzuji, že budeš ještě mladá. Láska je ušlechtilý, krásný a hodně potřebný cit a nedokážu si představit, že by nějakej vztah začal bez ní. Já jsem jich samozřejmě, jako každá jiná, několik prožila, než jsem našla toho pravého, který se ale časem ukázal jako můj největší omyl. Ale tohle zamilování se časem mění v něco jiného. Ne tak hezkého, ale o to cenějšího. A tím je právě to, co tady o svém muži píšeš. Nevím co Ti manžel udělal, že sis našla milence, nevím ani to, jak dával najevo nezájem o Tvé city, jak píšeš. Byl jen poleno, jako je většina chlapů a neuměl Ti říkat že Tě má rád, že Ti to sluší a ostatní ty věci, které my, holky slýcháme tak rády a nejlépe od těch živočichů kteří se nám rozvalují v obýváku na gauči a s flaškou piva v ruce sledují v televizi fotbal. Nebo Ti opravdu dal najevo nezájem o Tebe? Bil Tě? Pil? Byl líný? Zahýbal? Píšeš, že je cholerik. To je špatná vlastnost, ale vzhledem k tomu, co čtu dál, to s tou jeho povahou asi nebude tak horké. Přála (nebo spíš nepřála) bych Ti znát mého bývalého. Já jsem poznala co je žít s cholerikem a to doslova na vlastní kůži. Ale o tomhle něco už víš i Ty. Myslíš, že toho člověka znáš už dost dlouho na to, abys věděla co od něj čekat, miluješ ho, dáváš mu všechny city a on tě potom bodne do zad.To, co Ti provedl Tvůj ženáč je fakt hnusný, ale to, cos Ty provedla svému manželovi taky není zrovna nic hezkýho a nejspíš to asi taky nečekal a mrzí ho to.
        Ve Tvé odpovědi Adamovi píšeš, že si ho vážíš, že je to čestný a férový chlap, který Ti dokonce pomáhá s vymáháním nějakých peněz. Píšeš, že žádné scény, žádné násilí a dokonce, že by byl asi rád, kdybys s ním zůstala. Nevím zda ti to dochází, ale z toho, co jsem přečetla si myslím, že Tě ten člověk nesmírně miluje, takže asi to poleno.Nevím co bych dala za to, kdybych mohla totéž napsat o svém bývalém.A jestli ti to dochází a není v tom nějakej jinej háček, potom se Ti divím, že takovýho chlapa dobrovolně přenecháš jiné.Jestli je pravda co o něm tady píšeš, nemusí bejt ani krasavec, aby po něm nějaká brzo skočila.
        Jsem rozvedená už sedm roků a teprve po roce od rozvodu jsem se odhodlala a začala jsem se poohlížet po nějakém muži. Je mi 47let a nemyslím, že bych byla ošklivá, či nesnesitelná a říkala jsem si, že najít hodného a trochu pohledného chlapa nebude těžký. Ani nevíš, jak hodně jsem se spletla. Buď chtěli jen sex a když jim došlo, že já hledám trvalejší hodnoty tak zařadili zpátečku, nebo byli ženatí a z toho jsem okamžitě vycouvala zase já, nebo měli nějaké jiné, ale zásadní mouchy. A to jsem poměrně tolerantní ženská. Ve věkové kategorii chlapů, kteří by připadali v úvahu je nejspíš dost přebráno. Svobodných mizivé procento, rozvedených víc, ale když ho holka trochu pozná, je jí jasný proč je rozvedený.
        Sama jsem pořád a teď tady nevěřícně civím na Tvoje řádky, kde píšeš, že si nedovedeš představit žít s člověkem, kterého si vážíš, je čestný, férový,máš s ním dvě děti a nejspíš Tě pořád miluje i přes to, že jsi mu pět let zahýbala se svým kolegou z práce. Ještě mi řekni, že umí vařit a není to ošklivej pupkáč a já Tě snad požádám o jeho telefonní číslo, protože ten, zatím ještě Tvůj, chlap je nejspíš přesně takovej exemplář, kterýho už šest let marně hledám.No a tady se jeden odhozenej za čas bude povalovat. Já bych ho asi nezahazovala.
        Ahoj Stázina

  82. Martin23:26 dne 6.12. 2015 napsal/a

    Ani jsem netušil, že v depresi po zadání do googlu „jak přežít osudový vztah“ můžu dostat i kvalitní rady 😀
    Díky, pomohlo.

    1. Krcmic14:06 dne 15.12. 2015 napsal/a

      😀 Čumíš, co? 😀

  83. Tobis22:58 dne 30.10. 2015 napsal/a

    Dobrý den,po přečtení tohoto článku mi došlo hodně věci a moc mi to pomohlo….je to už 3tydny co jsem odešel od ženy s kterou jsem byl 14let a máme spolu 4letou krásnou dceru…Má žena si cca půl roku pořád s někým psala přes viber…ze začátku mi to nepřišlo nic divného každý si píšeme a řešíme prakticky vše přes mobil…marne moderní doba…po nějakém čase ale to začlo ve mě vzbuzovat podezření ze to bude asi nějaký borec,třeba ze školení kde jezdila často…tak jsem se jí začal ptát a zjišťovat pořád dokola s kym si píše…vždy řekla znikym jen tak npr.s kamoskou,pracovni věci,mamka,ségra atd….trochu to zkrátím po tón půl roce jsem se dozvěděl náhodou od svého známého ze vidi manželku s borcem a i s dcerou…tak jsem sedl do auta a nestačil jsem se divit co jsem viděl….nepřeji to ani svému největšímu nepříteli.Moc chci poděkovat svému kamarádovi ze jel se mnou a uklidňoval mě ,jinak kdybych vystoupil z toho auta tak nevím,hlavně tam byla dcera a to by nebylo vůbec na místě a etické k dceři kterou velmi miluji….jen jsem stáhl okýnko a zeptal se své tak zasadove ženy at mi teď řekne pravdu jak to je a nelze….ani slůvko nedokázala ze sebe dostat,jen ztvrdla a zblédla…frajer byl taky úplně opareny….hlavně já si znikym nepisu jsi magor a máš v hlavě fantazmagorie….pořád tomu nemůžu věřit ze by se to mohlo stát zrovna mě. …od pískoviště jsme byli spolu ,tolik zážitků a životních situací jsme spolu prožili….Moc to bolí a asi ještě bude…teď pro mě je hodně důležitá má dcera a když s ní jsem samozřejmě když mi ji dá tak mě dobiji….Moc jí miluji a budu bojovat at jsem s ní co nejvíce času protoze dítě za to nikdy nemůže a musí být šťastné….teď mě čeká rozvod atd….ještě jednou děkuji za tento článek který jsem si přečetl….a určitě ho ještě budu číst…

    1. Dosil07:38 dne 5.2. 2016 napsal/a

      To je docela drsný

    2. petr.seal21:42 dne 6.6. 2017 napsal/a

      Tohle je strašný!

  84. Tajemnepuzzle19:30 dne 22.10. 2015 napsal/a

    Zdravím.Byla jsem tu před rokem,kdy jsem se rozešla.Ano,já jsem iniciátor rozchodu.Než jsem sem stačila něco vložit,tak jsme se zase sešli.A tak tu jsem opět.Přibylo neskutečné množství článků.Smutných,ale zároveň poučných.A já sice nejsem opuštěná,ale píši z druhé strany.Ta,co opouští.Asi to nikoho nebude zajímat.Ale já se rozešla proti své vůli.Miluji ho.Asi se ptáte….tak proč ho pouští k vodě?
    Rozchod z rozumu…prostě ten cit přebil rozum a logika.Byla jsem milenkou sedm let.O tom,jaké to bylo mezi námi,se vypisovat nebudu.To není podstatné.Chci psát o tom,že člověk je unikát,osobnost a má být k sobě neskutečně sobecký.Ale opravdu neskutečně sobecký.Ano…má koukat na ty druhé,ale především na sebe.Je to jeho život,on si ho žije a je jen a jen na něm,jaký ho má.Každý máme svoji hodnotu,cenu…pro sebe i pro ty druhé.Myslím,že vše,co žijeme,můžeme ovlivnit.Máme tu volbu a možnost.Můj sedmiletý život ve vztahu,kdy jste čtvrtá(děti,práce manželka..pořadí meho milence)mi zpočátku „vyhovoval“ Objevení po rozvodu,že někde je někdo úplně jiný,laskavý,pozorný,jemný,něžný,vnímavý…(hodný až blbý?)mi imponoval.Ale všeho se nabažíte…ne že by to zevšednělo,to ne.Ale bylo to natolik krásné,že jsem začala toužit to prožívat denně.Bolely Vánoce,kdy zdobil stromeček cinkrlátkama se svými dětmi…bolelo léto,kdy odjížděl k moři…a já?Začla jsem si říkat čekanka…a chtěla více…nebudu se rozepisovat o větách…pojď k nám bydlet a podobně.Kdyby byl s námi…tyhle řádky by nebyly napsány,Roky běžely a já si začala uvědomovat,že chci od života více.Jsme na tom světě jen na návštěvě.Tak si chci život prožít se vším všudy a na plno.Je to týden…jedna moje otázka do telefonu…a jeho zásadní odpověď.Zatím neplánuji s Vámi být…nepoložilo mne to.Asi jsem to chtěla slyšet,abych dokázala udělat to,co jsem udělala.Ukončila.Zavírám ty dveře…protože toužím otevřít nové.Ne hned…na to teď nemám.Vždycky jsem si říkala,co chci.Teď si říkám,co nechci.A pokud bych to neukončila,plácala bych se další roky v tom,co nechci.Čekat…a život není o čekání na něco.Stát na jednom místě a doufat…život je jít dál…žít a žít si ten život s radostí,úsměvem.Jak mi je dnes?Jak je někomu,co ukončí něco,co ukončit nechce…ale musí?Že opouští milovanou osobu?Je mi smutno…ale psala jsem výše.Vyhrál rozum.A opuštěný?Asi četl Váš článek…leklá ryba.Ale jsem ráda.Když dáváte do vztahu příliš a není odezva…dáváte to tomu nepravému.Rozešla jsem se kvůli sobě.Mám svoji hodnotu a cenu…jsem někdo.Sedmiletá role čekanky mě ubíjela a on mě nevědomky zašlapával do země.Říkávala jsem si,že mně sebral sedm let života.Nesebral…já s ním byla dobrovolně.Svým způsobem jsem na sebe pyšná,že jsem se dokázala vymanit z toho kolotoče.Ale nemám vyhráno,pořád moc miluji.Drží mne nad vodou myšlenka na to,co NECHCI…a pokud bych ty pomyslné dveře nezavřela,nikdy bych neměla šanci vzít za kliku u jiných.Držte mi palce…ať už ty první dveře nikdy zpátky neotevřu…a vy se držte!!!

    1. poupatko20:51 dne 22.10. 2015 napsal/a

      Ahoj Tajemnepuzzle (snad se nezlobíš za tykání), v tom co jsi napsala tě už teď absolutně chápu a i já to tak začínám vidět. Člověk má žít. Podle mě jsi trochu jiná než ostatní ženy. Můj názor je, že roky neštěstného života obou partnerů ničí „opičí syndrom“ tzn. ženská se nepustí jedné větve dokud se nedrží pevně druhé. První větev proto stále několik let žije v mylné naději kdežto „opice“ je již dávno rozhodnuta ke skoku. A v momentě skoku je pak ta první větev raněna protože nic netušila. Chyba je, že vy to prostě nám jednoznačně neřeknete a my, když naznačujete tak to nepochopíme, že je něco špatně.
      Chlapy obecně ničí ta ženská dlouhodobá strategie a paměť. Chlapi když něco řeší tak hned, vytočí tě někdo? pojď dáme si přes hubu, ale jsme schopní za týden s ním sedět v hospodě a pít. Jak říkám ženská nezapomíná a nezapomíná to negativní, těžko se udobří i s kamaradkou. A myslím si že jak vztah získá trhliny, tak ty se již nikdy nezacelí.
      Na druhou stranu žena a muž musí být jiní, jinak by se nepřitahovali (fyzika že 🙂 )

      1. Tajemnepuzzle19:50 dne 27.10. 2015 napsal/a

        Ahoj kluci.Nečekala jsem reakci na můj příběh.Mám málo času,ale chci se sem o víkendu vrátit a napsat.Jen krátce… já po těch dnech,kdy už nejsem něčí „bonus“…vím více.Přišla jsem na spoustu věcí. Víte co je vztah? Komunikace…strašně moc komunikace.Tak jako jakékoli dobře míněné slovo, vyslovené těmi, kteří by rádi komunikovali, ale jaksi nemají s kým. Ten druhý sice existuje, ale v páru jaksi není.Rozumíte mi?Píši složitě…ale je to tak jednoduché.Proč tomu,kdo nám ubližuje dáváme druhou třetí a x tou šanci?Opravdu musíme ztratit tolik času…aby srdce pochopilo co mysl už dávno ví?Já na to potřebovala sedm let…a to je ta mez,kdy číše trpělivosti přetekla…víte na co jsem přišla?Přestala jsem řešit to, co nemá řešení…nebo jinak.Já už jsem vyřešila.Nemám vyhráno…ale už jsem na dobré cestě.Protože má vše logiku…i láska…
        O víkendu zaskočím.A vy se smějte…to nic nestojí a druhé potěší.

    2. Michal10:18 dne 23.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, četl jsem tvůj příspěvek a musím říct, že jsi udělala dobře. 7 let v pozici ve které jsi byla je opravdu na nobelovku. Bude to bolet, ale je to nový začátek a bude určitě lepší, protože si to už pohlídáš. Teď to musíš jen vydržet a to bude těžké. V tvém případě si vážím, že jsi to ukončila a nikoho nemáš…ale pro tebe by bylo lepší si najít a ukončit to. Na druhou stranu když si tím projdeš sama, budeš si sebe mnohem víc vážit a sama se budeš cítit mnohem silnější – tj lépe si vybereš dalšiho partnera. Jinak já měl milenku viz níže. Ukončil jsem to já a důvodů bylo několik (její reakce na mojí nabídku atd.), jedním z nich bylo, že jsem jí nechtěl zdržovat a slibovat jí a slibovat. Ze začátku to bylo krásné, možné nejkrásnější co jsem kdy poznal, ale časem jsem viděl jak jí to ničí. Jak se trápí tím, že jsem s manželkou a dítětem. Bohužel měla v hlavě pořád představy jak to doma hezky probíhá. Realita a její představy byly velmi odlišné. Přestal jsem spát se ženou, bavit se s ní a jen jsem v přežíval. V nejhorších obdobích mi dodával štěští a radost ze života můj malý kluk. Bylo to hrozné pro všechny tři a všechny tři nás to velmi poznamenalo. Bude to už rok od našeho rozchodu a pořád mě to bolí. Shodou okolností se teď tři týdny neozvala a najednou se chce se mnou sejít a říct mi něco důležitého. U mne se mezi tím změnila situace a jsem v rozvodovém řízení. Neunesl jsem to žít doma jak bez duše a rozhodl se domluvit s mazelkou a jít. Myslím si, že jsem už docela v pohodě a sejít se s ní pokud to nezruší zvládnu dobře. Nevím co mi chce…mohu to sem pak napsat. Chtěl jsem tím jen říct, že obě strany si něčím prošli a projdou. Já mohl s odstupem času více zjistit co prožívala a vlastně mne to jen utvrzuje v tom, že jsem udělal dobře. Sice nás ten rozchod zasáhl oba, ale oba jsme myslím teď po roce o hodně zkušenější a dokážeme zase vykročit dál. Kdo ví jak by to vypadalo kdybychom spolu zůstali…třeba by jen uplynul další rok manželak + milenka, což by byla horší varianta. Přeji milence i manželce ať jsou obě šťastné beze mne…protože pak budu šťastný také. Vypadá to, že to ještě chvilku potrvá…ale po té černotě v tunelu konečně vidím světlo. Trochu se bojím dnešního setkání…uvidíme, třeba to zruší. Klidně piš jak ti je a jak se to u tebe vyvíjí. Drž se, bojuj a soustřeď se na sebe jak jsi psala…někdy je lepší nechat jít…protože jinak chodíme v kruhu.

    3. Bruba17:29 dne 29.10. 2015 napsal/a

      Ahoj Tajemnépuzzle.
      Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tvůj komentář našla. Aspoň vím, že v tom nejsem sama. Po pěti letech je to na chlup tři dny, co jsem se rozhodla stejně jako ty.
      Bohužel, nebo bohudík taky leklá ryba. Možná to čekal, možná to i chtěl. Nevím. Při otevřeném rozhovoru bylo jen krčení ramenou. Tak jsem šla. Důvody jsou malinko jiné než u tebe. Nebyla v tom touha chtít víc, jen jsem získala pocit, že už mu nepřináším žádnou radost. Komunikační a osobnostní rozdíly zřejmě ne slučitelné s dalším trváním toho vztahu.
      Budu nám oběma držet pěsti, aby to dopadlo co nejlépe.

      1. Tajemnepuzzle17:29 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Ahoj spolutrpitelko.Jestli chceš…napiš na mail.Můžem popovídat.Asi je o čem viď?Mám takové perly po rozchodu…mužská ješitnost a neskutečná sobeckost.No napiš…budu ráda
        Tajemnepuzzle@centrum.cz

      2. Michal18:19 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Ahoj holky, piste to sem. Nas to taky zajima. Radi se poucime jak se nechovat. Ja bych mohl taky pridat o sve zkusenosti a v jedne veci by mne zajimal vas nazor? Jsem najivni kdyz ji verim?Je mozne, aby se milenka vratila k byvalemu po nasem rozchodu? Na jednu stranu si vynucuje a se mnou udrzuje kontakt, zarli na mne a resi zda se k sobe nevratit, ale tim to vzdycky skonci. Rekne totiz ze je zhrzena, ze jsem to pred rokem udelal a ze ji to pousti pomalu. Jenze jsem se dozvedel, ze se k nim nastehoval byvaly a to nekdy uz pred delsi dobou (po rozchodu?). Milenka tvrdi, ze tam jen bydli,(rodice maje vetsi rodinny dum) ale na primou otazku po sms zda spolu neco maji nikdy neodpovi…bud utece z tematu nebo zautoci vycitkou. Kdyz ji vecer zavolam temer nikdy mi nemuze vzit telefon…vymluvy ruzneho charakteru, obcas to tedy vezme abych ji nekrivdil. Vzdycky specha domu a moc se pak nevidime ( je z jineho mesta a dojizdi). Prespat v Praze nechce. Narazky nebo pokusit o psani neceho vic (erotickeho) odrazi ze ji je to neprijemne at to nedelam. Rozum mi rika, ze to neni jen o bydlkeni a neco spolu maji. Ze zalezi jak jim to klape a podle toho se snazi bud vic ci min. Na druhou stranu nechapu proc to normalne neprizna a jde se dall? Proc udrzuje neco kdyz uz ma neco jineho? Muzete mi nekdo rict svuj nazor a pomoct pochopit jeji pristup?

    4. sosad10:13 dne 8.11. 2015 napsal/a

      Ahoj.Chápu tě.Zažil jsem něco podobného a můj rozchod s milenkou je velmi čerstvý. Bolí to. „Chodili“ jsme spolu skoro 4 roky a iniciátorem rozchodu jsem byl já, už to tak dál nešlo. Viděli jsme se později velmi málo, jí víceméně stačilo, že jí jenom píšu, říkala mi, že má málo času a na setkání pořád ne a ne si najít volno. Tak to ve mě bouchlo. Napsal jsem jí něco, co jsem vůbec nechtěl a ona se urazila. Její největší problém byl v tom, že „řešila“ problémy mlčením. Cítil jsem se jako ocas nebo rohožka. Tvrdila mi, že mě má ráda a že doma ma s chlapem pakárnu, ale neudělala nic proto, aby jsme se sešli… Vztah na dálku prostě není dobrý (ovšem 40km není zase tak moc). Řekl jsem jí, že je to konec, vůbec se nesnažila problém řešit. Jenom mi napsala, „co ti zase je ?“. Všechno, co jsem pro ní za tu dobu udělal škrtla jedním,mým zkratovým emailem. Je mi hrozně. Doufám,že čas vše vyléčí.

      1. sosad10:24 dne 8.11. 2015 napsal/a

        p.s. když jsem se chtěl s ní sejít a o všem promluvit, řekla mi, že teď už ne. Tahala mě celou dobu za nos ?

      2. Tajemnepuzzle19:13 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Zdravím Tě,Pošlu mail…můžem si napsat,pokud chceš.A jestli Tě tahala za nos?Jo tahala…
        tajemnepuzzle@centrum.cz

    5. Gorgar11:10 dne 10.3. 2019 napsal/a

      Absolutně nechápu, jak se někdo může divit, že mu život nedává co chce a stěžuje si jak je to těžký, když vědomně podvádí. Je jedno jakým způsoběm, ale je to falšená hra. Ona doma sedí a nic neví, zatím co vy si někde 7 let mrdáte když se zrovna nikdo nedívá. Normálně žasnu, jaký hodnoty tu pěstujeme. Nic proti tobě, ale nablil jsem si do klávesnice.

  85. Michal14:36 dne 16.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všem, tak se musím podělit o vývoj u mne. Někde jsem to již psal, tak jen v krátkosti. Přišla krize do manželství…nedařilo se nám mít dítě (bacha na to) a oba jsme si v době naší krize našli bokovku. Nějak jsme se začali odcizovat. Jí to skončilo s těhotenstvím a on se nedávno oženil a já to ukončil přibližně před rokem s milenkou. Té jsem dal návrh „budu s tebou, ale na vážno včetně bydlení atd.“. Její reakce, že jí zajímá výše alimentů a kolik budu manželce platit mne zaskočila. V tu chvíli to nebylo vůbec podstatné, protože já se chtěl kvůli ní vzdát toho nejdražšího co jsem měl a mám tj. mého syna. Hodně mě to naštvalo a rozhodl jsem se to s ní ukončit, možná že i trochu unáhleně, což mi bylo osudným a bacha na to. V knihách co jsem nastudoval následovně se nedoporučuje ukončovat něco silou, protože to vyvolá společnou „válku“ a která pak ještě dobu trvá, i když je vztah oficiálně ukončený. To se taky stalo, přestal jsem jí volat na zprávy jsem odpovídal, ale minimálně. Strašně mi chyběla a pořád mi chybí. Na jaře letošního roku cca 3-4 měsíce po rozchodu měla tendenci vyčítat, ale i zjišťovat jak se mám a i řekla, že až se u mne něco změní ať za ní přijdu a vyříkáme si to. Já ji samozřejmě miloval, i když to ukončil a doma to začal chystat a posouvat směrem k rozvodu.

    Na začátku prázdnin jsem se odstěhoval…když jsem to oznámil bývalé milence dozvěděl jsem se jen proč jsem si pronajal takový krcálek a kdy se rozvedu? Šlo to dál, byli jsme občas v kontaktu, pak přišla chvíle kdy jsme se začali potkávat a začalo to být fajn. Bohužel vypadl kostlivec ze skříně, který jí prý opět zranil, ale kdo ví jak by to bylo. Komunikace utichala asi na 14 dnů. Poté se opět probudila, zkusil jsem jí dát nějaká ultimáta, ale ty odrazila tím, že nejsem v pozici dávat ultimáta (tady jsem udělal chybu asi). Měl jsem dát jedno a to dodržet, ale poučen už svojí prchlavostí při prvním rozchodu jsem to neudělal. Přišlo období (1/2 září, kdy se náhodou objevila v rámci meetingu v hotelu, kde jsme spolu prožili asi nejkrásnější období). V rámci tohoto smskování jsem jí navrhl společný víkend a že vše prodiskutujeme, ale hlavně od všeho odreagujeme. Odepsala, že neví že mi neodpustila, ale že to promyslí…uplynulo 14 dní a pořád žádná reakce. Poté mne napadlo, říct že se rozvádím a čekat její reakci. Chtěl jsem jí to říct do očí, ale bohužel se mi to nepodařilo její přístup nebyl úplně otevřený. Napsal jsem jí to nakonec v sms a pak jsme si i volali. Proběhla ještě nějaká komunikace prostřednictvím zpráv a teď se spolu již tři týdny vůbec nebavíme. Přemýšlí proč tou tak je a myslím, že to nejjednodušší řešení je správné. Prostě milenka potkala někoho jiného…hledala k němu cestu a zvažovala mezi mnou a jím. Ve chvíli, kdy se míček překlápěl na jeho stranu už bylo vše z mé strany zbytečné, což jsem si nepřmo potvrdil falešným prohlášením o rozchodu. Každý den je pro mne peklo a kontroluji mobil, ale každým dnem co s ní nejsem v kontaktu cítím, že jsem od ní dál a dál. Docházím také k názoru, že ta holka chtěla vše a krom kvalitního sexu nenabízela vůbec nic a jak jednou zareagoval Krmič, pravděpodobně byla ještě nevyzrálá. Uf konečně začínám sundávat růžové brýle.

    Zvažuji co dál…možná je šance překonat krizi se ženou, protože tohle vše mi otevřelo oči. Dnes vím, že pro mne je nejdůležitější můj syn a má cesta pokud ho chci vede přes mojí ženu. Nevím jestli je tu šance, ale myslí, že má smysl se snažit. Buď tu cestu najdeme a budeme šťastní nebo nenajdeme a půjdeme každý svou cestou. Před měsícem jsem mluvil totálně jinak v domnění, že je nějaká naděje být s milenkou. Tahle zkušenost ve mne zůstane navždy a byť bych jí už nechtěl opakovat jsem za ní vděčný. Zvrhlý žebříček hodnot se mi vací do normálu a já si uvědomuji, že tohle celé vlastně byla drahá zkušenost. Můj následující krok je kompletně si připustit, že s milenkou už nikdy nic nebude…přikázat si, že pokud se ozve nebudu již nereagovat a hlavně půdu dál. Dál se ženou nebo dál sám…Držte mi palce ať se jde dál lehce…Zase časem napíši jak se to vyvýjí. Renezance poničeného manželství bude pěkná fuška a někoho z Vás by to mohlo zajímat…tak budu psát. Se ženou jsem již rok a půl nespal, ale nedávno přišla s prohlášením, že cití za poslední dobu nejsilněji, že bychom to měli ještě zkusit…možná jednou budu děkovat, že jsem dostal tuhle šanci a vlastně nic neztratil.

  86. poupatko20:27 dne 12.10. 2015 napsal/a

    Zdar chlapi, ja s manželkou více než 15 let +dítě. Já se do teď snažil o analýzu vztahu, co dělám špatně, že to neklape a jak to napravit. Řekl jsem si co bylo to bylo, ublížil jsem já, ublížila ona, zapomenu, budu zase ten hodný, ale z její strany žádná pozitivní reakce. Teď po přečtení vaších příběhů to chápu. Jsem v tom stejně jako vy. Prostě zřejmě každé ženské začne hrabat a hlavně ony nezapomínají a neodpouštějí. Kurva kdo je vymyslel!!!???

    1. Michal07:16 dne 13.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, tak koukám, že další do klubu. Musím říct, že občas je to ještě na palici, ale v zásadě se tím začínám bavit. Mne se líbí, jak mnohem víc chlapů než žen sahá k sebereflexi, tedy aspoň si to myslím podle toho jak je to u mne a slyším od Vás. Zatím co já studuji knihy a přednášky ona to nějak neřeší (myslím má žena nebo to řeší asi s kamarádkama)…No…teď k tvému příspěvku. Těžko se reaguje, když nevím co se přesně stalo. Je potřeba si uvědomit, jestli přišla nevěre někdy ke konci dlouhého vztahu (vyjímečně) pak kvality mít věrný vztah máte, jen prostě toho bylo v jednu chvíli víc než jste mohli unést. Kdyby někdo z Vás byl chronický nevěrník vypadá to celé jinak. Proto lámat vztah kvůli nevěře…je dle mého kravina. Taky je dobré nic neočekávat, nikdy nevíš co se mele v hlavě tvé ženy. Pokud jsi udělal vstříný krok a nereagovala klidně to může být, že to zatím necítí. Nemá smysl být uražený, prostě za čas ji otestuj něčím vstřícným znovu. Až to takhle udělaš několikrát a pořád nic, tak se na to na nějaký čas vykašli a stáhni. Tím ona zaregistruje, že se něco změnilo a vyprovokuje to její reakci. Jaká reakce to bude uvidíš? Minimálně zjistíš jestli u ní došlo k nějakému posunu :-). Líbila se mi tvá věta ony nezapomínají a neodpouští…bohužel souhlasím. Nevím jak starší ženy cca nad 40 let. U žen do 40 let to platí…ale je to pochopitelné, ony mají stále někoho kdo se jim dvoří a dělá jim návrhy. Nemusí tedy odpouštět, což je těžší…snadnější pro ně může být přesednout a vyměnit samečka. Vše se točí kolem nich (Hausmann by napsal kolem jejich vagíny) a proto ten přístup.

      1. Martin07:36 dne 13.10. 2015 napsal/a

        Ahoj Michale, vím, že to tady někde jistě padlo, ale mohl bys sem hodit pár tipů či linků na základní literaturu? Určitě nebudu jediný, komu by to moc pomohlo. Díky moc. Martin

        P.S.: Mam velkym problem se zobrazovanim prispevku ( chybi atd. ) . Korektne mi to funguje pouze na mobilu, na pc je to bide nehlede na prohlizec.

        CHLAPI DRZME SE, JE TO BOJ, BITVA ZA BITVOU, JEDNOU VITEZNA, JEDNOU PROHRANA, ALE MYSLEME NA CELKOVE VITEZSTVI, TEDY ODPUSTIT, SROVNAT SI VECI POZITIVNE V HLAVE, DIVAT SE DOPREDU A NEOPAKOVAT CHYBY, TEDY CO NEJMENE.

    2. Michal11:51 dne 13.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, taky mám problémy se zobrazováním. Zdá se, že je to optimalizované jen pro některé prohlížeče a např. v googlechrome to nedává a musím to otevřít ve starém exploreru. Jinak posílám znovu odkaz na knihu dr. Jeronýma Klimeše. Případně se dá i zakoupit a podle mého to nejsou vyhozené peníze. http://s13s15.wz.cz/par.pdf. Taky doporučuji video na youtube.com stačí zadat Jeroným Klimeš. Já už to jedu po několikáté a pořád se z toho učím. Tím jak mluví o lidech ze své praxe a uvadí příklady tak tomu dává ještě další rozměr.

  87. Martin09:11 dne 9.10. 2015 napsal/a

    Prosba o radu.
    Ahoj lidi, již jsem psal o svém rozchodu a plánovaném rozvodu dříve. Po pěti týdnech, co jsem se odstěhoval, mám furt obrovský problém kousnout fakt, že má stále ještě manželka, co si 3 dny po odstěhování ( dodatečně jsem zizjistil, že již měli vztah předtím, proto mě dotlačila vypadnout ) začala tahat do mého bytu chlapa, tam s ním prostě furt píchá. ves tejném bytě, kde jsou mé děti. Čumí v mém bytě na mou televizi, pak na filmy, které jsem koupil a pak zalezou do naší bývalé ložnice a mrdaj celou noc a já tam pak ráno jedu vyzvednout děti. Novinka v jejim vysbětlení rozchi a mého vykopnutí je, že před rokem začala pracovat na tom, jak má mít ráda sama sebe a milovat se, jaká je, žívot život pro sebe. Přeloženo, vyser se na toho prudiče co máš doma, najdi si píchače a s ním si užívej, když se současným to nejde.
    Otázka: Jak kousnout a nebýt z toho pološílený, hlavně tu pasáž o tom, kd, co jak dělaj, tam, co to dělaj a jak na to nemyslet.
    Díky.

    1. Krcmic07:47 dne 10.10. 2015 napsal/a

      Uvědomit si, že se to děje dnes a denně a děje se to všem a že to není žádná tragédie. Přemýšlel jsi nad těmito věcmi předtím, než jste se poznali? Asi ne a to také píchala s někým jiným, tohle je skoro ta samá věc. Je to jen ego. Zkusil bych se zamyslet nad tím, proč to se současným píchačem nešlo. Tam bude nejspíše zakopaný pes. Pak bych doporučil tuto dobu využít k načtení knížek, co tady další postovali v komentářích, za sebe bych doporučil: https://www.kosmas.cz/knihy/205697/jak-se-zbavit-starosti-a-zacit-zit/

      Najdi si něco o fantazijních postavách od Klimeše.

      Tím trošku zaměstnáš hlavu, něčemu se přiučíš a budeš se na to dívat snad pak trochu jinak. U toho doporučuji se jakkoliv zaměstnat, cvičit, pracovat, občas, až když se budeš cítit trochu lépe, vyrazit ven anebo sebrat partu kluků a jet na dovolenou, tam člověk u moře a v teple přijde na jiné myšlenky. Začni zkrátka dělat to samé jako tvoje manželka – zaměř se teď jen sám na sebe.

    2. Michal09:19 dne 11.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, napíši ti to relativně pomáhá mne. U mne je to tak, že nálada během dne značně kolísá. Ráno se probudím a vidím věci bíle, večer než jdu spát černě. Musím říct, že nejvíc mi pomohla četba a vlastně analýza situace. Je to dle mého forma „samopsychoterapie“ Člověk v těch knihách a přednáškách dostupných na netu vlastně najde obecné zákonitosti. Uvědomil jsem si co se nám vlastně stalo a proč. Zjistil a jak je vidět z toho co se píše a říká, je to běžné. Někdo když tou zkouškou projde a vztah jde dál, jiný ne a řeší rozvod (krizi). Dřív bych tohle čtení a bláboly zatracoval, dnes říkám všem kamarádům na kterých mi záleží a mají třeba fajn vztah…běž a přečti si to budeš krok na před. A co funguje dále? Aktivity a koníčky, budu si dělat zbroják, mám v plánu nějaké studium a kariéru atd. Funguje mi, když zaměstnám tělo a zničím se třeba ve fitku. Běhání je trošku náročnější, protože u něj hlavu fungovat může a je potřeba přidat tempo. Sedět doma je pro mne nejhorší a zvlášť večer, musíš vypadnout ven nebo se utahat tak abys hned usnul. Když se mi vkrádá do mysli, tak se jí snažím vyhnat pozitivně tzn. přeji ti ať jsi šťastná, zasloužíš sis to, když já ti to nedokázal dát, ale mne už dej pokoj. Taky mne napadne co se tam asi děje, jsou to takové návaly, ale většinou nad tím mávnu rukou a popřeji jí ať si to užije. Je potřeba se soustředit na sebe a ne na ní. 100% funguje jedna věc – čas. Na všechno se dá zvyknout, ale chce to svůj čas. Bohužel v době rozchodu nám čas plyne strašně pomalu…Druhá věc co mne napadá je, že by ti mohlo pomoct „srovnat účty“ jen si vyber tak, abys neublížil a nepřidělal si další problémy (dítě, nemoc, zamilovaná). Je to šílené…ale až to uděláš může být tvůj pocit nespravedlnosti menší, protože budeš mít máslo na hlavě taky. Ale myslím, že jednou nestačí…tu druhou radu ber jako můj názor, nikde jsem se o tom nic nedočetl.

  88. spálenej01:06 dne 9.10. 2015 napsal/a

    Koukám, že to tu ještě funguje, tak přispěju svojí grafomansko-terapeutskou troškou do mlýna. Včera to jsou dva měsíce přesně od Rozchodu a dnes se máme vidět, takže asi ideální doba se z toho vypsat a asi i položit otázku. Potkali jsme se plus mínus před dvěma rokama a zaujali se. Vím to. Já ve třiceti, za sebou dva vztahy ukončený dohodou a jeden psycho (ne)vztah, kterej mě utvrdil v tom, že ač jsem rodinnej typ, tak na to nemám a radši budu odporně nezávislej singl s odporně nezávaznejma známostma. Ona dvacet, povídali jsme si, psali, bylo to fajn, pak zjistila, že je těhotná (ne se mnou) a na jaře porodila a naše komunikace povadla, až zmizela. Pak, už nevím kdo to začal, na začátku léta znovu naskočila a postupným oťukáváním jsme se na její popud dali dohromady a já, znovu oživenej rodinnej typ byl na vrcholu štěstí, měl jsem to i s miminem i když ne mým, tak jsem ho tak bral, plánovali jsme hory doly, rval jsem prachy co jsem jen dovedl, fakt se snažil…ano – chovali jsme se často dost hrozně, jsme dost hrozný typy, navíc makám mimo město XY takže jsme se viděli dost omezeně a dělal jsem chyby, který občas vedly k betelnejm hádkám, ale zároveň mi to přišlo, že je to dobrý – nakonec hezký chvíle byly fakt hezký. V prosinci mě po jedný hádce poslala OPRAVDU do prdele, tři dny před vánocema – mojí chybou, ale to jsme nakonec po pár dnech odvolali a pronajali si ve finále byt ve městě kousek od XY. Do tý doby jsme byli buď u nás nebo u jejích rodičů, tohle bylo nový, zařídili jsme to tam a začalo další dobrý období – měli jsme společnej BYT – DOMOV, já pomáhal s miminem. Na jaře se to trochu začalo srát, protože jsem najel jako starej dement do svejch starejch kolejí až to vygradovalo tím, že jsme si řekli, že takhle ne a já se začal opravdu konečně chovat jako dospělej zodpovědnej člověk, sám jsem se nepoznával. Byli jsme trochu svéráznej, ale podle lidí nakonec docela dobrej pár (s výstrahou teda).

    Trvalo to dva měsíce a před odjezdem na krátkou dovolenou mi napsala, že definitivní šlus – SMSkou. Ještě při mým pondělním odjezdu do práce jsme plánovali co a jak navíc po tý změně mi všechno přišlo skvělý, takže to bylo jako bodnutí do ledvin. Vyměnili jsme si pár dalších SMSek – navrhla mi kamarádství, poděkovala, ale už mě nemiluje…OK zválel jsem se jako poslední prase, poslal dvě hysterický SMSky (ještě tu noc) a pak NIC. Absolutně jsem usekl konverzaci všema kanálama, nepřijel jsem odprošovat nic…(děkuju všem mejm dobrejm lidem okolo, že mi to poradili) Bolelo to, byl jsem jako by mě přejelo pět kombajnů.

    Po třech tejdnech napsala jak se mám, byl jsem chladnej, příkrej i když vevnitř jsem řval. Na moje narozeniny mě chtěla hrozně vidět, svolil jsem – nepřijela, tím jsem to ukončil a jal se opět užírat vnitřně a že to stálo za to. Před 3 tejdnama se znovu ozvala, byl jsem už milejší. Začali jsme si psát a čím dál víc to sklouzává k opravdu milý konverzaci, nechci a nedělám si iluze, neupínám se k tomu. Na druhou stranu kamarádka, který jsem dal přečíst konverzaci mi tvrdí, že to působí, že mě chce a já si za ty dva fakt krvavý a bolavý měsíce (mám pořád v tom bytě věci) uvědomil, že já to chci taky. Viděl jsem se s její sestrou, která mi tvrdila, že jí to mrzí, ale asi má svojí hrdost nevím…Shodou okolností jsem tenhle tejden strávil den s její blízkou příbuznou a která se mě vyptávala, tak jsem jí potvrdil, že mi chybí, třeba si to holky řekly 🙂

    Bylo to poučný, i kdyby už ne s ní, tak jsem si uvědomil, jak strašný věci jsem dělal a můžu odpřísáhnout na veškerý známý bohy, že dost věcí už bych neudělal. Vzalo mi to půdu pod nohama, usadilo mi to ego. Problém je, že chci jí. Se vším všudy a zjišťuju, že mám zásadní problém s jednou věcí a to je, jak poznat, že to není kamarádský, že si mě jen nepojišťuje nevím…Rozchod napsala velmi věcně, konkrétně a já nevím, kde je tam teď ten okamžik, kdy říká – jdeme to znovu zkusit. Můžu to stokrát cejtit z náznaků, ale nechci to na jedný straně posrat – špatně si to vyhodnotit a brát nás jako navrácený, když ona by to tak neměla a tím jí definitivně zahnat a na straně druhý nechci nečinností spadnout do složky Kamarád.

    Na závěr snad…vyléčilo mě to v mým požehnaným věku z toho brát ohledy hlavně na sebe, mít v první řadě sebe (jakkoliv pusou jsem tvrdil něco jinýho) a brát všechno jako samozřejmost, brát všechno tak nějak nevážně, oťukávat jiný a ještě asi dalších sto věcí, který tu nebudu vypisovat…půjdu na to pivo a uvidím, nejsem dobrej lovec náznaků tak jsem na to zvědavej, přijde mi, že to nepoznám pokud mi neřekne pojeď domů…vole…začínáme znova…jo, vím, že to tak nebude, vím to…ale tak ta naděje přece umírá poslední ne a mmchdm ani kdyby dnešek dopadl blbě, tak to nevzdám na vždy 😉 byl bych rád, kdyby mě nikdo neidentifikoval a když přece, tak sorry, nemyslím to zle

    1. Michal08:26 dne 9.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, omlovám se všem, kdo tu už o mé příspevky nestojí :-). Tedy musím říct, že jsi v zajímavé fázi a asi šance na záchranu je. Počítej s tím, že obnova jde hlemýždím tempem a může být ve vlnách. Často se objeví, že jeden začne sklouzávat k rozchodu. Je potřeba síla obou partnerů, aby to překonali, ale prý když to dají je to o to hezčí vztah. Aspoň toto říká pan doktor Klimeš. Doporučuji si přečíst knihu kterou jsem vložil do vlákna někde dřív o Rozchodech (J.Klimeš) případně si pustit přednášku z jeho www. Mohlo by ti to pomoct v jaké fázi rozchodu se nacházíš a podle toho s tím pracovat a tím by ses mohl vyvarovat případných chyb. Určitě sebe i ženu někde identifikuješ. Dokonce po své zkušenosti bych vyhledal možná odborníka, který ti s tím pomůže a věřím, že by ti mohl pomoci i s tím vztah urovnat. K tomuto rozhodnutí, ale chlap musí dozrát a pochopit, že mu to může opravdu vztah zachránit. My tu psychologii moc nemusíme a radši to řešíme po svém (často chybně). Popřeji ti jen hodně zdaru, málo chyb a bojuj ať o ní nebo bez ní.

    2. Elis12:32 dne 3.12. 2016 napsal/a

      Ahoj, jak to vše dopadlo?

  89. Martin10:09 dne 7.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni, psal jsem zde svůj příběh na začátku dubna t.r. Vztahy jsou daleko složitější, než si všichni myslíme. A jedna z důležitých pravd je, že ženy jsou strašně složitá stvoření a pochopit je je někdy opravdu složité, ale dá se to. A jelikož již 14 dní opět se svojí manželkou randím, tvrdím, že je to možné se s nimi domluvit a hlavně je pochopit. Upozorňuju ale, že je nutné opravdu vše hodit za hlavu a začít od nuly, tzn. bez minulosti, popřípadě pouze s pozitivními zážitky. Hodně mi pomohly knihy Cesta pravého muže od Davida Deidy a hlavně kniha 5 jazyků lásky od Gary Chapmana (je i v PDF na netu), která je psaná strašně jednoduše a srozumitelně i pro takové tupce, jako jsme byl já. Hodně věcí mi docvaklo, a jak psal Michal v posledním příspěvku, ženy potřebují to své, tzn. něhu, porozumění a lásku, a když to nedostanou od svého partnera, podvědomě a vzápětí vědomě to začnou hledat někde jinde. A po přečtení knihy od Chapmana jsem pochopil, co vlastně očekávala moje manželka ode mne, ale já to nevěděl.
    Tak všem hodně zdaru, a když moje rada pomůže alespoň několika z vás, dejte vědět, chceme se přece mít všichni kurva dobře a fajn neeee:-)!!!!
    Martin

  90. Michal10:32 dne 5.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všem , kdybyste se do toho chtěli hezky ponořit a dozvědět se něco o jednotlivých fázích z pohledů pychologa doporučuji knihu viz. odkaz http://s13s15.wz.cz/par.pdf. Asi na tyto stránky přijdou další zoufalci tak jako já, tak proč si nepomoct 🙂

  91. jaryn16:24 dne 4.10. 2015 napsal/a

    Zdravím všechny pisatele.Rozvedl jsem se,po 25 letech a dokonce to sám navrhl.Manželka nebyla proti,vše šlo lehce.Jsme rozvedeni,bydlím sám rok,mladé mám skoro dospělé.No a co se nestalo.Byl jsem přesvědčený,že už zůstanu sám,možná náhodný sex a to bude vše,co se týká vztahu mezi mužem a ženou.Našel jsem si přítelkyni a prožívám něco,co trochu pamatuji před +-třiceti lety.Neuvěřitelné,jsou ve mně city,které jsem neznal.Jsme spolů 3 měsíce,jsem zamilovaný až to není normální.Přítelkyně to tak nemá,přemýšlí na rozdíl od mužů hlavou. Jen tak jsem si představil,že bychom se rozešli.Normálně jsem se rozbrečel.To jsou věci co? Takže neházet po rozvodu ,flintu do žita,věnovat se koníčkům,přátelům a nechat vše plynout,co se má stát,stane se.Hlavně nechlastat.

  92. Jan15:15 dne 30.9. 2015 napsal/a

    Ahoj chlapi. Vstoupil jsem do klubu. S manželkou jsme byli spolu 25 let z toho manželství trvalo 20 let. Prošel jsem si už první fází ŠOK (cca 2 týdny), druhou fází ZKLIDNENI (cca 3 tydny) a nyní si myslím, že jsem ve fázi REZIGNACE. V současnosti probíhá rozvodové řízení a vypořádání SJM a je to peklo. Bojuji s ní, s jejími kamarádkami, advokáty. Jeden známý mi říkal, jestli něco pěkného zbylo z manželství před rovodem, pak to zničí advokáti. Je to pravda. Tak jako každý z nás v klubu jsem si položil otázku proč. Zatím jsem nenalezl odpověď. Asi je potřeba vrátit se na začátek.
    S manželkou jsme se poznali, když nám bylo 18 let. V devatenácti jsem odešel na vojnu, kde jsem stravil dva zkurvený roky. Po celou dobu jsme si psali a po vojně jsem si byl jist, že je to ta pravá a že s ní chci být do smrti. Překousl jsem i to, že v průběhu mé vojny otěhotněla (možná se mnou) a šla na potrat aniž by mi cokoli řekla. Událost jsem uzavřel a požádal jí, aby příště o vážných a společných věcech nerozhodovala sama, ale i s těmi jichž se to týká. Začali jsme bydlet v části starého domu, jehož polovinu zdědila od své babičky. Druhá polovina patřila jejímu otci a matce a to byl problém. Dům byl zdevastovaný a protože v té době jsme měli velmi málo peněz, dřel jsem sám na jejich domě jako kokot. Její otec polovinu pronajímal pochybným existencím a snažil se nás od tamtud vystrnadit. Bylo to peklo. Dřel jsem na cizím a navíc jsem musel řešit každý týden různé výhrůžky, udávání, trestní oznámení od jejího otce.
    Pracoval jsem v podstatě nepřetržitě. Atmosféra houstla a manželka ve svých 23.letech si narazila 16.letýho polocikána, prostě socku a hned se k němu přestěhovala. Pár dnů žila s ním s jeho matkou a mladším bratrem v 1+1 a nezapoměla mi vždy poreferovat že při šukání zásadně používají kondom. Chvíli jsme se nestýkali, jen jsem ji občas zahlédl s její kamarádkou a dvěma araby, jak vyráží někam na flám. (Její kamarádka si pak jednoho z arabů vzala, odstěhovala se a už o ní nikdo nikdy neslyšel). Po nějakém čase, když ji její zajíčci a arabové omrzeli, a už nechtěla asi dál sponzorovat sociálně slabou rodinku, se vrátila. Odpustil jsem ji (dnes vím, že to byla chyba), vzali jsme se a počali dítě. Tentokrát mi o tom řekla a dcera se nám narodila v roce 1994. Byl to nejštastnější den mého života i přes to, že teror od jejího otce se stupňoval. Makal jsem na baráku, makal jsem v práci a živil ji. Za rok se nám narodil kluk. Starostí přibývalo a zase atmosfera houstla. Teror od jejího otce dosáhl maxima a měl jsem toho plný kecky. Jenže její otec náhle zemřel a najednou se vše vyřešilo. Na chvilku. Pak začalo peklo s dědictvím v kterém byla zainteresovaná celá její rodina. V té době jsem si říkal, pane bože co to je za lidi. Už tenkrát jsem si měl všimnou genetického vybavení její rodiny. To byla chyba. Vše skončilo tak, že zbylou část domu jsme odkoupili od její matky za trojnásobnou cenu (ona prý k domu měla citový vztah) a já začal splácet hypoteku. Veškeré finance jsem táhl já, ona byla na mateřské. Ona si na to zvykla. Když ji skončila mateřská, práce ji moc nevoněla, proč také, když měla sponzora. Rozhodla se, že bude studovat. Dodělal si střední školu. Já jsem to platil. Dodělala si vysokou školu. Já jsem to platil. Udělal si řidičák. Já jsem to zaplatil. Nastoupila jako asistentka do školy a od té doby šlo vše do kopru. Každý den mě poučovala, jak se mluví spisovně, začala mi dávat najevo jaký jsem primitiv, protože ona pracuje ve škole a to je přeci elita, která všemu rozumí a všechno zná. Začala jezdit na školní akce. Neopomenula mi sdělovat, kdo ve škole šuká s kým. Když jsem ji nabýdl, že za ni přijedu na školu v přírodě, měli ste vidět to zdešení. Nikam jsem samozřejmě nejel. Začala kouřit a posedávat po kavárnách se svými koleginěmi a diskutovat a psychologii lidstva. Začala si románek s tatínkem nějakého postiženého žáka.
    Já jsem dřel v práci a na baráku. Bral si půjčky na další její rozmary. Chtěla přikoupit pozemek k domu (asi abych měl více práce se sekáním trávy a údržbou), a já to udělal. Chtěla koupi t chalupu, a já to udělal. Chtěla nové auto a já ho koupil. Vše na dluh, který jsem pak musel splácet. Ona svůj plat si utrácela za kraviny. Všechny platby v domácnosti jsem platil já. Pak jsem, řekl dost. Prodal jsem chalupu. A začal si dávat stranou peníze pro sebe. To nesla zatraceně těžce a odešla. Opustila mě. Zažádala o rozvod a chce abych jí vyplatil dům, který jsem vlastníma rukama zrekonstruoval a sám zaplatil. Budu muset. Bohužel SJM je tak postavené. Slušní, pracovití jsou vždy v nevýhodě. Vidím v ní přesný obraz její ho otce. Nelítostná, vypočítava, zlá.
    Spojila se s advokátem a chce, abych ji dal prakticky vše. Bude mi padesát a nebudu mít nic ani trvalé bydliště. Budu muset začít znova.
    Už jsem se vším tak nějak smýřený. Když vás opustí manželka, prvně se vám zhroutí svět a začnete hledat chyby v sobě. Ale to je špatně. Ona vás opustila. Ona spálila mosty. Ona vás o vše připraví, protože právo (SJM) ji to umožní. To není vaše chyba. Jediná vaše chyba je, že jste nebyli schopni odhadnou její charakter.
    A jak se se vším vyrovnat. Jednoduše. Dát tomu čas. Přemýšlím co dál a najednou si uvědomuji, že vlastně teď můžu udělat cokoli co budu chtít. Sebrat se a cestovat, třeba i rok po světě. Pořídit si nový dům. Cokoli. Děti jsou dospělí a už je nezajímám. Jedno latinské přísloví říká, kdo nic nemá je šťastný. Třeba budu šťastný. Je to nový restart. Výzva.
    A proč mě tedy manželka opustila? Prostě proto, že je to vypočítavá mrcha. Jak jednoduché. Život jde dál.

    1. Michal16:41 dne 30.9. 2015 napsal/a

      Ahoj, tak to je husté…spíš tě lituji, že to neudělala dřív a nenašel sis někoho normálního. Přesně jak píše, chce to čas a jít dál…tak by tě už nic dobrého nečekalo a hlavně už se nikdy nevracej!

  93. Martin14:39 dne 5.9. 2015 napsal/a

    HLÁSÍM SE DO KLUBU A VŠECHNY ZDRAVÍM.
    Je mi 38 let, s manželkou jsme manželé 9 let. Máme kluky 7 a 4 roky. Miluju je, ženu taky. Před měsícem jsem se odstěhoval, protože už se mnou prý roky není šťastná, nevážím si jí, trápím ji atd., bylo to Psycho, nedal se ten tlak ustát. Vystěhoval jsem a zjistil jsem, že má vztah a chce si užívat přítomností, Celí to nastalo, světe div se, jakmile se vrátila s mateřské, začala chodit mezi lidi a užívat života, je jí 31, druhá míza. Celou dobu jsem makal jak šroub, živil ji, snažil jsem se, asi málo. V postatě dosáhla všeho o co usilovala, dva krásný kluky, svobodu, mám samce, který ji to dělá v mém bytě, který platím, a kde jsou mý kluci a já si platím podnájem jinde. Ona je v pohodě, uživá si života,já ve sračkých a nechápu to.

    1. Martin19:19 dne 5.9. 2015 napsal/a

      K tomu bych ještě dodal, že zpětně po logické úvaze, to vidím jako kalkul a strategii a v podstatě si ze mě udělala nástroj pro získání dětí, platiče alimentů a předtím toho, co v rámci rodiny ( kromě úklidu ) řešil kompletně všechno. Její rodiče ( naši jo ale jsou daleko ) nám za celých 7 a 4 let jejich existence, prcky nepohlídali, nikdy jsme prakticky nebyli sami, abychom si to užili. Udělala si řidičák, dostala auto, nikdy nejezdila a já objížděl komplteně vše, děti škola školka, doktoři, atd. atd. Auto jsem prodal a prodělal ranec. Mám čaosvě náročnou práci ( dojíždění a služebky ), za to byl akorát pojeb, že nejsem doma a seru na ně. Pro rodinu nic nedělám atd. Fakticky si připravovala můj odchod několit let, kdy bude zajištěná a průběžně na mě brutálně tlačila, až se mi znechutila a sex nebyl dva roky. A jak jsem již psal, poté co skončil amateřská, vrátila se do práce už mě nepotřebovala vlastně vůbec, děti vozím dál. Nemá je kdo vozit. DOtlačila mě, jak o ženský umí, vypadnout, sobě si tak ospravedlnila, že je to celý moje vina, že jsem se jí celý roky nevěnoval, našla si píchače atd … Rozvod hodlám reliazovat do měsíce, pokud nebude vymýšlet hovadiny. Střídavá to nebude, protože bych přišel o práci a ona o prachy. Na základě těchto stránek, jsem vymazal všechny sms a podobný sračky, který jsem ji napsal po vykopnutí a buu je číst každý den. Každý slovo bych podepsal a dává to hluboký smysl. Howgh 🙂

      1. Michal07:52 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Ahoj Ondro, tak koukám to máš doma taky pěkný mazec. Doporučuji knihu, kterou jsem vložil do příspěvku níže. Co nevidět se ti začne do mysli vkrádat manželka jako fantazijní postava se kterou začneš rozmlouvat jako s reálným člověkem. Bohužel, to jen vytvoří další silnější pouto k ní. S fantazijní postavou manželky je potřeba se vypořádat, aby ses s k ní neměl tendenci vracet. Jak se toho dá dosáhnout je právě v dané knize či je asi dobré využít psychologa. Bohužel jsem zjistil, že žena dokáže být sobectější a myslet jen na sebe víc než chlap a opět to z tvého příspěvku vidím. Ona má co chtěla dvě děti, finanční zajištění a milence. Kdo ví jak to s ním dlouho táhne. To co má jak se zdá, je pro ní v dané chvíli důležitější než mít tebe doma. Na druhou stranu domnívám se, že v situaci ve které si ho našla nehledala paartnera, ale milence. To ovlivnilo její výběr tj. hledala 10% které neměla doma a zbytek ignorovala. Vůbec bych se nedivil, že až si sundá růžové brýle jeden nebo druhý to skončí krachem případně začnou problémy. V tenhle moment bude hledat útěchu a dej si bacha jak zareaguješ. Pro mne je tvůj příspěvek trochu varování. Já jsem v situaci, že jsem přistoupil na jedno dítě a i když byl vztah už v troskách stejně si ho vymrčela. Jako těhotná si našla milence se kterým chtěla odejít, ale on dal přednost jiné. Je tedy pravda, že z části si za to můžu sám, chudáčka ze sebe dělat nebudu. Zamotal jsem se do toho s jednou potvorou, doma to sabotoval a taky měl tendence odejít. Teď ta největší bouře skončila, bydlím jinde, s milenkou jsem se rozesli a s manželkou řešíme co dál. Ja vím, že nechci druhé dítě dokud si nebudu jistý naším vztahem. Ona samozřejmě druhé dítě chce co nejdříve bez ohledu na náš vztah…myslím, že to nakonec skončí rozvodem, ale uvidíme. Každopádně citím její pohnutky a to že opět myslí v první řadě na sebe. Smutné je, že nemyslí ani na ty děti. Drž se! Důležité jsou děti a tvůj život. Na ní se vykašli, čím víc ukážeš, že je ti to jedno tím víc ji zasáhneš a rozhodíš. Má sice milence, ale čeká, že se o ní začneš snažit a manipulovat s ní, aby se do vztahu vrátila. Bojuj kámo! To dáš!

      2. Krcmic08:15 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Já bych jen k tomu dodal, že zde uvádíte pohled z jedné strany a je třeba si uvědomit, že chyba je vždy na obou stranách. A že pohled bývalé manželky či přítelkyně bude třeba takový, že jste si ji nevěnovali, byli jste pořád v práci (což chápu, ale život není jenom o tom makat 24 hodin denně). Zkuste se třeba zamyslet, kdy jste naposledy vzali svou bývalou ven, na romatickou večeři, dovolenou (jedno kam), viděli jí se fakticky bavit, smát se, protože přesně o tomhle by měl být vztah. Pokud se tohle vytratí a život se zvrtne ve vydělávání peněz, kdy člověk přijde domů, nají se a lehne, tak to pak přesně takhle dopadá – najde si milence. Ten milenec je však pouze k tomu, aby dal to, co jí chybělo. A že spolu spí – asi ano. Ale stejně tak vy budete spát s dalšímí, stejně tak vy i ona jste měli předtím několik partnerů a také jste to asi, když jste šli do vztahu neřešili. Chci tím jenom říct, že to, co tak bolí, je zraněné ego a nepochopení toho, co se děje a proč se to tak děje. Až to člověk pochopí, bere tyhle věci více s nadhledem.

        Tahle situace je jen vyústěním toho, co jste udělali špatně v minulosti – oba a že pohled jen z jedné strany – té vaší – může jen vyústit v zahořklost a trpkost, kdy má člověk pocit, že všechny ženské jsou krávy (to jsou) toužící po majetku (což je vcelku logické – chtějí se mít dobře). A co si budeme nalhávat, chlap, který má vilu, BMV, působí trošku více sexy něž kluk ve Škodovce :-).

        A proto je na místě se spíše teď zamyslet, co to bylo a ideálně to už znova neopakovat. Anebo začít makat na nápravě. On to totiž nemá být boj, boj je to jenom s vlastním egem a představami. Ale to, že vám někdo odešel, neznamená, že jej musíte nenávidět. Pokud jste jej opravdu milovali, budete mu přát, aby se měl ve své další kapitole života dobře. Aby byl šťastnější, než byl s vámi, když vy jej už udělat šťastným nemůžete anebo neumíte. Vaše cesty se rozchází, ale čím méně zlé krve tam bude, tím lépe to bude probíhat a tím větší šance, že se třeba vaše cesty znovu protnou. Protože kdo by se chtěl vracet za někým, kdo vám nepřeje nic dobrého a choval se jako čurák 🙂

      3. Martin10:55 dne 6.9. 2015 napsal/a

        Díky chlapi moc za podporu a názory a oba máte určitě pravdu, v obou reakcích vidím, že máte z velké části pravdu, já se k ní musím ještě dobrat.
        Nemám BMW, mám pouze novou služení Octávku :-)). Sice jsem makal, ale o kluky se staral a vzhledem k tomu, že vše leželo na mne a za celou dobu nám máma manželky nepohlídala kluky ani na hodinu, nebyla možnost něco podniknout, někam zajít, o dovolené nemluvě. Vždy byl jeden z kluků příliš malý na to, aby byl dva dny či týden s mými rodiči 200 km od místa, kde bydlím. Navíc manželka moje rodiče moc nemusela, zazlívala Jim, že jí pozdě nabídli tykání a štvalo jí, že oni by hlídali a její rodiče ne.
        Když jsme se seznámili, nebyly závazky, stres a tlak. Pak přišla vysoká hypotéka, rodiče nám nepomohli ani korunou, děti, nikdo jiný nepohlídal, k tomu náročna práce, kde jsme hlavně platili hypošku a nic stejně nezbylo a nezbývá. V důsledku toho tlaku šlo všechno do kytek, protože nebylo, jak se odreagovat, jak si popovídat. Manželka navíc odmítla řídit auto a ani se nesnažila její rodiče zapojit. Což pokud bydlíte sice kousek od, ale ne ve městě, je problematické. Nechtěla se zapojit do financí, nákupů. Svou roli pouze chápala jako roli trpící ženy, která „sama“ vychovává děti. Tím se tlak stupňoval a já se uzavíral a ona ho začala stupňovat a tám mě více tlačila do postoje, který z nás udělal vlastně soupeře. Před dětmi si navíc servítky nebrala a to k tomu moc nepřidalo. její další kroky už jsem popisoval výše. Přesto všechno, jsem ji stál euvnitř miloval, snažil se a to se nezměnilo, tím hůř.
        Představa, že ještě asi rok, budu každý ráno, v našem starém bytě ( byt se prodá ) vypravovat a vyzvedávat kluky a tedy těžko vzpomínky na společné časy z hlavy dostanu s tím, že každé ráno uvidím ložnici, kde je týpek oo 20 roku starší než ona, mě děsí, to se blbě zapomína.
        To, co jsem napsal výše, to platí, jenom jsem to chtěll doplnit o další okolnosti, které to vše podpořily a její strategii vlastně živily, protože vyník jsem byl vždy já. Chybu si nikdy nepřipustila.
        Musím připustit, že už poslední dva roky jsem musel brát i léky na uklidnění kvůli depkám a tlaku, který jsem nedával …
        Teď mám pocit, že jí vlastně omlouvám, že za to mohli vnější okolnosti, nevím … Ten rok bude peklo. 🙂

      4. Michal15:18 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Ahoj oběma. Jasně, že chyba je vždy na stranách obou partnerů. Každý z parnerů vnímá krizi, ale bohužel jinak protože je v jiné fázi. Když se jí jeden co je napřed snaží řešit, druhý ji nevnímá a jeho nabídky o řešení odmítá. Když to zjistí i ten druhý, ten první už má na krku milence a takhle to jde pořád z kopce. Ten kdo je napřed nebo má milence má určitou výhodu a začne mít převahu. Dobře vím o čem Ondra píše, protože mám podobné zkušenosti. Člověk si myslí, že má doma jistotu a soustředí se na to, kde vnímá problém v jeho případě práce. Manželka se zatím doma nudí na mateřské a vymýšlí. Nechci a ani nemůžu nikoho soudit za to co dělá, protože jsem podobnou situací neprošel a neobstál. Zkušenosti je taková, že když se někdo nudí začne vymýšlet kraviny. Ono kdybys jí poslal do práce a děti dal do školky, taky by to mohlo vypadat jinak. Každopádně spíš bychom si z toho měli vzít ponaučení a znovu chyby neopakovat. Každá žena potřebuje péči a lásku a když z nějakého důvodu nemůžeme navíc dlouhodobě zaděláváme si ne velký problém. Je dobré nad tím přemýšlet, ale netrápit se tím…stalo se. Učit se z komunikace s teď už s bývalou, dobře naslouchat, pamatovat si a přemýšlet. Život jde dál a čeká nás ještě mnoho poznání a chyb, ale i spousty hezkých pocitů. Já si zpětně uvědomuji několik momentů kdy bych si nafackoval, protože mé chování vedlo k rozvodu či rozchodu. Nakonec vím, že jí přeji štěstí, které já ji neuměl dát a otázka je, zda bych někdy uměl. Mám ještě jedno zjištění teda děsivé…že člověk jak nemusel řešit vztahy ustrnul se svými zkušenosti někde na úrovni té doby kdy se pár poznal. Pak je to riziko určité nevyzrálosti a větší pravděpodobnost chyb.

      5. Martin18:10 dne 7.10. 2015 napsal/a

        Ahoj chlape a pokud to čtou ostatní, tak chlapi Předesílám, že jsem udělal megapíčovinu. Jinak můj příběh viz Martin výše atp. Dneska jsem vezl děti ( Každé ráno je vyzvedávám v „našem“ bytě a vozím do školy a školky ) k zubaři a i manželku, jelikož je pak odvážela autobusama … Pak jedu do práce, a nějak mi to opět zacvaklo a uvědomil jsem si, že manželka zhruba měsíc před tím, než jsem odešel, chodívala pravidelně večer na procházky s kamarádkou, pak se vrátil za hoďku za dvě a v poho mi dala pusu, někdy. Znal jsem kámošku, tak jsem neřešil, ač tušil. No dneska mi docvaklo, že chodila občas v rámci schůzky s ním, do auta atd. By volnej nemá, tam má rodinu po rozvodu … Teď užívají ten můj :-)). To mě tak nasralo, že jsem ji volal a řekl ji v klidu, co si o něm myslí, jaký je o čurák atd. a snažil se ji potrápit psychologií, bych v ní vyvolal pocit viny, protože nechci,a by ten její vztah měl negativní vliv na kluky. Fakt pecka, každý což se mi podařilo. Navíc mi řekla, že jí prý opustil, kecy, vím že ne. Zadní vrátka. Nicméně Aspoň lehce tuší je kráva. Ok, nicméně v rámci psychologického rozebrání, nějak vypadlo, kde ten typ dělá a jako ultravocas jsem si sní psal. A já megamrd jsem si zjistil, kdo to je, děvka google, a zjistil, že bydlí 500 m ode mne … Ty krávo, jsem totální kokot. Porušil jsem snad všechna pravidla, nechápu se. Třeba teď jedu s klukama na víkend k našim, její je měli max jednu hodnu za rok. Těžko si neuvědomit, že možná bude chtít po víkendu přispět na novou postel a já je tam ještě budu zase v pondělí ráno nybírat a pak ještě asi rok. Jenom tam teď ráno vlezu, hodil bych šavli. 🙂 Takže se v tom zase plácám, řešim právníka a snažim se dělat smysluplné činnosti. Ale jsem nasranej na sebe a pokud je tady někdo, kdo by mi chtěl dá přes držku, tak rád někam zajedu a platím piva. Mám trochu strach, že když vím, že ten kokot bydlí 500m ode mě, že to asi jen tak nevytěsním a čím víc mě to bude srát, tak za chvíli bud jezdit kolem toho bytu … Je mi jasný, že jsem na psychologa. Už si ho hledám. 🙂

      6. Michal07:11 dne 8.10. 2015 napsal/a

        Ahoj, tak koukám, že s tím pěkně bojuješ. Já to tak radikálně neřeším, ale mám jiný problém a defacto žena i já nikoho teď nemáme. Bohužel v hlavě oba máme někoho jiného a cestu k sobě hledáme marně už rok. Ty které máme v hlavě jsou už passe. Ve stejnou dobu jsme měli oba dva avantýry. Mým cílem je se se ženou dohodnout, zasáhne nás to oba to vím, i vím že budeme mít tendence se vracet, ale cítíme oba, že to nefunguje. Pro mne je základem chovat se k ní tak nějak nad věcí a klidně. Bohužel ona je klíč k dítěti a bez její spolupráce to nepůjde. Samozřejmě, že se snažím chovat jako rovnocený partner v boji o majetek i dítě, ale ve skutečnosti vím, že když začnou boje nemohu vyhrát. Ženský jsou v psychologickém boji podstatně lepší a dokázala by mi zhnusit zbytek života. Uvidíme, zda se mi to povede…aspoň mám tuto naivní představu. Ale zlo plodí zase zlo a toho jsem měl teď dva roky požehnaně. Stejně jako my, tak i ženský jsou jen lidi a i ženě přeji aby byla šťastná a v pohodě, protože pak bude v pohodě i náš vztah byť už dvou cizích lidí.

      7. Greg09:25 dne 30.3. 2016 napsal/a

        Zdravím Martine aj Krčmiči. Chcel by som len dodať ku Krčmičovemu komentáru – súhlasím s článkom aj so všetkým čo je tu napísané, je to skutočne tak. Ale trošku s Krčmičovým komentárom nesúhlasím – respektíve – práve to, čo si napísal, je to, čo v ženách úplne neoprávnene vyvoláva predstavu, že sú princezné, nenahraditeľné a nemusia sa o nič snažiť (pretože majú vagínu). Prečo by som sa mal snažiť LEN JA robiť animátora? Áno, život neni len o zarábaní peňazí. A áno, snažíme sa my chlapi zo všetkých síl, aby sme ju aj zabavili, zobrali na večeru, zabaviť sa atď. Lenže niekedy nás život privedie na rôzne cesty, kedy zrovna človek nemá náladu sa baviť a musí na niečom dôležitom pracovať (pre prospech celej rodiny). Práve v týchto zlomových bodoch si častokrát ženy nájdu milencov – aké sebecké! Treba si uvedomiť, že aj keby chlap bol neviem aký bohatý, krásny, milý – VŽDY bude niekto, kto má viac, je krajší, úspešnejší (je to proste tak). A rovnako tak si treba uvedomiť, že VŽDY príde náročnejšie obdobie, ktoré je potrebné prekonať.
        Preto sa pýtam, a trošku to preženiem ale – prečo nás ženy nezabavia??Prečo nám nepodajú pomocnú ruku, nezoberú na večeru, neuvaria ju?
        Jasné že sa im zdá, že napríklad teraz sa Frantovi darí a nosí svoju ženušku na rukách a ten môj budižkničemu je celé dni v práci. Tak si nájdem milenca? Čo keby sa tie ženy tiež trochu hecli a pričinili o spoločné blaho vzťahu a rodiny?
        Tiež som po rozchode, síce tam milenec nebol, ale boli sme v zlomovom období a nemal som to ľahké – lenže ona sa chcela baviť – a nechápala, že teraz na to nie je vhodná doba. Tak som teda sem tam na ňu vybehol. A bol som ešte za väčšieho kokota. A špirála sa roztočila až to skončilo ako to skončilo. Ďakujem veľmi pekne. Je mi z toho celého na blití.

  94. MilanD.22:51 dne 24.8. 2015 napsal/a

    No ješte přidám, chapete, ráno vam udela svacinu, popusinkuje, pomilackuje a druhej den vas posle do prdele, s tim, ze nemuze zit snekym koho miluje?
    Hel, fakt peklo, takova pekna exkurze citovym peklem…kurva..:) projedu místem, kde jsme spolu byli a bulim, je to v prdeli..a to jsem ztratil slunecni brejle k tomu jeste…a nejhorsi je, snad to teda prejde, ze vidim i hezkou babu a zvedne se mi kufr, jako zaludek, ten dole stavkuje, az se bojim, jestli se jeste rozbejbe nekdy… 🙂 sorač, ale tady se mi o tom dobre pise, neb jsme tady vsichni na stejnym prkne..tak diky, ze sdilite, aspon vim, ze jsem normalni chlap..:)

  95. MilanD.22:36 dne 24.8. 2015 napsal/a

    Fakt diky! Boli to jako prase a to uz je mesic, jednou jsem nedrzel rad 🙂 , a razem zase na začatku 🙂 Sice smajlikuju, ale…
    Jo a ty kontakty od Ní, hele obdivuju te a dekuji, ze jsi tohle napsal a dal na web. Neskutecne jsi mi pomohl, pripadam si, jako bych mel úmrtí v rodine.
    Zkratka tak jak to pises..Za rok napíšu, jak to fazovalo.Zatim to vypadá, že jsem že ji miluji fakt dost…Probiram se pomalu..:)
    Tak zatim zdar.

  96. Martin15:58 dne 21.8. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni,

    psal jsem sem asi 2x příspěvěk ještě v době, kdy jsem byl ze všeho totálně v hajzlu. Jen v rychlosti připomenu:
    Rozešli jsme se po 7 letech, máme krásnou 4 a půl letou dceru, plánovali jsme druhý dítě, ale asi měsíc po návratu ex z dovolený, kde byla s dcerou ( já jsem bohužel kvůli práci nemohl), se začalo všechno měnit. Už dítě nechtěla, nebo že počkáme, pak že neví co s ní je apod a už to jelo všechno pěkně do prdele.
    Celej proces kdy jsem se neskutečně trápil trval asi 9 měsíců. Fakt bych to nikomu nepřál, zášť, smutek ,bezmoc a podobný šílený pocity, který jsem měl dřív na denním pořádku od rána do večera, psychopakárna děsná! Zkoušel jsem všechno možný, na měsíc to bylo tak nějak v pohodě, ale pak znova to samý. Dnes můžu v klidu říct, že jsem z toho všeho fakt venku, na ex si ani nevzpomenu a když, tak to ve mě nevyvolává žádný emoce tak jako dřív, je to prostě už jen bývalá a matka mé dcery. Takže opravdu jediný co fakt funguje, je jen a jen čas. Můžete zkoušet všechno možný, ale čas funguje zaručeně. Jo byl jsem hrozně dlouho v prdeli, ale tím si asi musím projít každej. Všechno je jen v hlavě a pokud se každej den nebudete bičovat tím, že budete ležet u starých společných fotek z dovolený a podobně, čas všechno zahojí. Je to otřepaná fráze, ale naprosto pravdivá. Taky jsem si říkal, to nedám, ale dáš to kurva!!!

    No a dnes?
    Jak to tak bývá, zafungovala náhoda, aspoň mě to tak přijde. FB mi jednoho dne nabídl profil kolegyně z bývalé práce, kterou jsem asi 5 let neviděl. Úplnou náhodou se rozešla ve stejným období s borcem taky nějak po 7 letech, náhoda, nebo osud? 😀
    Začali jsme si jen tak občas psát, hodně rychle to přešlo na psaní hodně často, pak rande, chemie ihned zafungovala a bylo hotovo 🙂 Jsme v začátcích, zažívám zase ty krásný pocity mrazení v břiše jen když na ní pomyslím a to na ní myslím jako hodně často :-D, těšíme se na sebe, prostě tzv. se máme a to je neskutečná pecka 🙂 Na všechno co bylo se teď už jen koukám s nadhledem a s takovým pousmáním, no jo, nevyšlo to, ale život jde dál a já jsem teď potkal slečnu výjimečnou :-), která mě znovu neskutečně „nastartovala“ a je mi s ní prostě krásně 🙂
    Člověk si pak řekne, že všechno má asi nějakej svůj důvod, a až teď, když potká někoho, s kým je mu zase krásně, najednou chápe, proč to nevyšlo a všechno ihned dává smysl 🙂

    Držet se, a věřte, že všechno špatný jednou skončí a bude vám opět neskutečně hezky 🙂

    Čus

    Martin

  97. Štěstí nebo smůla?09:16 dne 13.8. 2015 napsal/a

    Zdravím autora a všechny, kteří tak jako já dorazili na tyto stránky. Článek jsem četl několikrát a několikrát jsem se vrátil k pasážím, které se mne právě teď týkají. Jedna z rad jak trochu zmírnit bolest je se z toho vykecat a opravdu v tomhle mají ženy výhodu. Všude okolo sebe mají kamarádky, které si rády vyslechnou její příběh (vždyť ty stupidní seriály na které koukají, nejsou o ničem jiném), prostě je to baví. Myslím, že mi obecně nerady řešíme vztahy, protože postrádají logiku a jsou spíše o pocitech a našlapování v minovém poli. Můj příběh začal asi před dvěma lety. Po dlouhodobém manželství, které přestávalo klapat z důvodu „nemožnosti“ mít dítě jsem poznal jednu ženu, kterou jsem měl ve svém okolí několik let a vždy jí přehlížel. S onou dotyčnou jsme se začali sbližovat a i když jsem se tomu bránil, ženy to s námi prostě umí. Co se ale nestalo? Můj poslední sex s manželkou vyšel a dnes mám krásného kluka. Bohužel manželství již bylo v troskách, ona si taky někoho našla a já udržoval kontakt s milenkou. Táhl jsem to takto asi rok – doma s manželkou a občas s milenkou. Když už pak tlak milenky byl opravdu velký, přemýšlel jsem jak to vyřešit. S manželkou jsem vycházel dobře a oba jsme chtěli hlavně to nejlepší pro malého. Já měl veliký pocit odpovědnosti za to, co dám malému do života a nedokázal jsem jen tak odejít. Navrhl jsem milence řešení…odejdu, ale chci, abychom začali normální vážný vztah včetně spolubydlení. Tady se přiznám, že jsem měl očekávání a to byla chyba. Čekal jsem, že řekne ano a pak budeme řešit věci kolem… neřekla ano ani ne, ale hned začala řešit kolik budu manželce přispívat na bydlení, na malého a jak dlouho. Věta, že ani nebudeme moct jet na dovolenou mne dostala. Myslím, že ještě ten den jsem to ukončil. Trochu ukvapené řešení s odstupem času, ale v tu chvíli jsem to prostě tak cítil. Bohužel se to sešlo, že se blížili Vánoce a taky její narozeniny. Zde jsem ještě neznal pravidlo, že v takovém období se to nemá dělat. Uplynul půl rok, občas jsme si napsali občas jsem si zavolali. Až defacto do teď jí zajímalo, zda jsem se už odstěhoval a podal žádost o rozvod. Dokonce mi pak řekla, že až se u mne něco změní ať se ozvu. Našel jsem si byt, podal žádost a ozval se jí. Opět jsem něco očekával a zase chyba. Dozvěděl jsem se od ní, že je na mne hrozně naštvaná a že neví, zda mi dokáže odpustit. Mám už nějaké zkušenosti a vím, že čím víc o ní budu bojovat tím víc ji budu ztrácet. Příjde mi, že čeká, jak se o ní poperu, ale já z toho mám obavy, že to vše bude k ničemu. Když jsem se neozýval, ozvala se pak vždy nakonec sama. Před týdnem jsem si volali a bylo to fajn, pak jsem ji pozval do divadla, ale odmítla, že nemůže neb nemá čas. Týden jsem ji již nepsal a ona mne a čekám, že se buď ozve sama první (míček je na její straně) nebo se už neozve a já si budu muset připustit, že je již definitivní konec. To čekání je hrozné a dělání nadějí ještě horší. Tady jsem to prohrál, ale když se nad tím zamyslím rozumem, možná je to vítězství…mám snad možnost to spravit se ženou a vidět vyrůstat kluka či můžu odejít a najít si někoho kdo za to bude stát a bude víc řešit to, že budeme spolu než to jestli pojede na dovolenou…Mám na Vás dotaz, schválně jak myslíte, že se to bude s milenkou vyvíjet dál? Ozve se? Neozve? Já se budu držet zásady, která tu byla napsána a potvrzena v diskuzi – nepsat! Protože platí, že milujeme toho, koho ztrácíme nebo kdo nás opouští. Nemilujeme ty, které máme jisté. Tady je to bohužel zkalené tím, že ona možná očekává nějaký můj boj, či snahu si ji získat zpět. To mne trochu mate…

    1. Štěstí nebo smůla?14:39 dne 21.8. 2015 napsal/a

      Ahoj všem, až to tu někdo bude číst tak jsem chtěl jen doplnit vývoj co se dělo. Asi 14 dnů jsme si nepsali a neozvývali se sobě. Podle mého je to výborná taktika a ledasco Vám řekne o tom, zda má smysl pokračovat a snažit se či nikoliv. Já si dal hranici 14 dnů a když se neozve asi bych volal. Ozvala se, sice s vyčítavou sms jak mi dlouho snaha nevydržela, ale ozvala. Následovali dvě večeře, první kde jsme se vůbec nebavili o nás, ale především o práci. Ráda si se mnou vždy vykládala a svých pracovních starostech a radostech. Druhá večeře začala v podobném duchu s tím rozdílem, že druhá polovina byla celá o nás. Ptala se jak to mám s rozvodem a pak mi sdělila své pocity z našeho rozchodu, samozřejmě především mé chyby. Defacto jsem postupoval dle návodu viz http://cs.wikihow.com/Jak-z%C3%ADskat-svoji-b%C3%BDvalou-d%C3%ADvku-zp%C4%9Bt. Musím říct, že to asi zafungovalo. Vlažný přístup se začal měnit, napsala i první, zavolali jsme si. Bohužel dlouho nám to nevydrželo. Objevil se kostlivec ve skříni který tam byl, protože jsem měl něco s její kamarádkou a neřekl jí to. S kamarádkou se kterou jsem chvilku něco měl před ní. Bohužel je to její kamarádka, dva roky jí nic neřekla a já z rodinných důvodů kamarádky také ne. Co se nestalo? Kamarádka se mi ozvala, psali jsme si a pak si někde zjistila, že jsem s ní něco měl (s touk o kterou jsem teď bojoval a kterou miluji) a že jsme pořád v kontaktu. Přepadla jí najednou strašná potřebu jí to říct aby to nepoškodilo její kamarádství a napsala mi to. Zvednul jsem telefon, zavolal té kterou miluji a vše jí řekl. Bohužel, to byla poslední kapka, strašně jí to vytočilo, začala pátrat co bylo a nebylo a přineslo to další nedůvěru do již tak poničeného vztahu. Bohužel myslím, že tímto mé psaní tady končí a já si začínám uvědomovat, že je konec. Asi jsem jí to měl říct dřív sám, ale poslední dobou to nešlo a před tím, jsem chtěl a nenašel odvahu. Píši Vám to sem proto, abyste si v tom našli ponaučení a třeba to pomůže někomu předejít podobné poslední kapce…Nic život jde dál…osud nám prostě nepřál a možná věděl proč.

      1. Krcmic14:54 dne 21.8. 2015 napsal/a

        Myslím, že je zbytečné se v tomto případě snažit házet vinu na sebe. To je asi stejné, jako kdybys ji začl vyčítat, že s někým spala před tebou. Kdo věčně hledá někde problém, ten si jej všude vždy najde. Chápu, že to bere možná jako zradu, ale to jste snad spolu ještě nebyli, tak nechápu, proč by měla kvůli tomu být naštvaná. Ty nejsi povinnen říkat nikomu, co jsi dělal / nedělal, když jste spolu nebyli. A myslím, že to je tak i lepší. Nikomu tak zbytečně neublížíš. Myslím, že slečna, ač v pozici milenky, má trošku problém sama se sebou. Že by si spíše měla nejdřív srovnat v hlavě, co sama chce….. A uvědomit si, že partneři spolu mají vycházet, ne hledat neustále nějaké neshody.

  98. Martin22:03 dne 29.7. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni,
    Strašně moc si vážím tohoto článku, tak jak je napsaný a s jakou pravdou a pocitama působí na člověka,který momentálně zažívá asi tu největší bolest v životě.
    Ano,musím bohužel přiznat,že i já jsem se nevědomky dostal do téhle zapeklité situace a v součastnosti je to pro mě pomalá,ale pocitově kurevsky těžká exkurze v pekle.
    Nechci rozepisovat co se stalo,ono to asi každý, kdo přijde na tyto stranky a ještě ke všemu na tento článek, chápe o čem se mluví.
    Byl a jsem z toho ještě pořád v prdeli.Celý tento a i jiné články týkající se vztahu jsem si přečetl asi 100x a díky bohu za to, že začínám chápat, že se to děje asi všude a
    je to řízeno nečím,co asi nikdo z nás nepochopí.
    Jsem teprve na začátku se z toho dostat a zase se moci nadechnout,ale díky takové psychycké pomoci,toho kouzla,které je v tomto článku,si začínám postupně jisté věci uvědomovat a řídit se tím,co je zde napsáno.Snad to zvládnu a budu se moci za čas ohlédnout a říct „byla to pro mě ta největší rána,ale dal jsem to“.
    Držím všem co jsou v podobné situaci pěsti a pevné nervy.Určitě bude lépe.
    Ahoj, Martin

  99. Boris11:33 dne 27.7. 2015 napsal/a

    Zdravím tu váš sused zo Slovenska 😀 aspoň trochu vtipne nech sa mi zlepší nálada 🙂 Tak ako každý z nás čo tu niečo napísal tak aj som som momentálne zažil rozchod bolo to iba pred nedávnom ale čo už stáva sa. Už mi je trochu lepšie čo som rád no stále to bolí veď už to poznáte.
    V našom prípade to je asi tak že možno ešte pred tromi týždňami sme sa pohádali tak už trochu hrošie ako inokedy no vtedy mi plakala na ramene a hovorila že sa bojí a že nechce rozchod že radšej pauzu. Naše problémy sú vzájomne nebudem hovoriť že som dokonalý proste každý robí svoje chyby a tak isto som ich robil ako ja aj ona. Cez tieto prázdniny to bolo pre nás ťažké každý robil od nemoty do nemoty ona ešte viac ako ja nemali sme poriadne čas na seba čo bol asi aj jeden z problémov. Pred 2 týždňami sme si teda dali pauzu že proste všetko na ňu vplýva práca rodina aj ja že sa mi nemôže venovať a podobne že to nemá nič s tým že by chcela rozchod alebo tak proste chcela čas pre seba. Po týždni tej pauzy ako sme sa dohodli sme zasa pokračovali vo vzťahu no ja som si všimol neviem či sa mi to zdalo alebo čo no bola ku mne proste iná taká odmeraná najskôr som to nechcel riešiť že to sa môže stať ale pokračovalo to stále tak už som sa spýtal teda čo je bavili sme sa o tom nechcem to tu moc rozoberať 1.8. máme objednanú dovolenku a tým že to škrípalo tak som je povedal že sa rozíďme teraz nie že sa potom po dovolenke rozhodne že chce rozchod. Najskôr z toho bolo že nie nechce. No po čase v priebehu toho istého dňa nad tým rozmýšľala a tak sme sa rozišli mňa to veľmi ranilo bol hnev potom kľud a sranda nakoniec. Dôvodom bolo že ona momentálne sama nevie čo a ako že proste ona so mnou chce byť a vie si predstaviť život so mnou no momentálne nevie kedy čo a ako. Proste sa bojí. Tak chcela ostať že nech sme zatiaľ kamaráti a uvidíme ako sa to vyvinie jasné že k tomuto článku som sa dostal až teraz tak ja tupec som povedal že hej aj keď to proste nepôjde. Takže teraz je to už pár dní takto, vraciam sa k tej dovolenke. Na tú dovolenku nakoniec idem aj keď som najskôr nechcel ísť no ale drel som na ňu jak debil tak som si povedal že teda pôjdem. viem že to môóžno nebude dobrý nápad no čo už. Tak som si povedal že aspoň na dobu určitú pretrhnem kontakt s ňou pred dovolenkou. Viem že to nie je dlhá doba no EX som teraz písal že proste sústredím sa teraz ešte na pár dní práce a na cvičenie nech máme od seba pokoj a uvidíme ako sa to vyvinie na dovolenke. Ja vám momentálne aspoň môj terajší prvotný pocit viem povedať že ju milujem a tiež si viem predstaviť s ňou život. Ale to je teraz, možno ma to prejde a nakoniec budem s niekým iným každopádne uvidíme ako sa to vyvinie na dovolenke a keď tak po dovolenke pretrhnem kontakt s EX na dlhšiu dobu a uvidí sa momentálne sa to nedá keďže sa na dovolenke uvidíme. :/
    Držte palce a ja držím všetkým ostatným nech nám to všetko dobre dopadne nech už to bude akokoľvek. Majte sa chalani. 🙂

  100. Martin12:52 dne 24.7. 2015 napsal/a

    Moje malá zpověď 🙂

    Před pár měsíci jsme se bývalou rozešli a tenkrát mě to sebralo až tak moc, jako nikdy nic předtím. Měl jsem pocit, že je to ta pravá, pro mě dokonalá, ale holt to je život a prostě tohle se stává i v lepších rodinách 🙂
    Teď už můžu s klidným svědomím říct, že jsem se z toho po X nekonečných měsících trápení konečně dostal a posunul se dál. Necítím už žádnou zášť, smutek, bezmoc a podobný šlílený pocity, který jsem měl dřív na denním pořádku od rána do večera, fakt psychopakárna děsná! Od života to byl jako hooodně slušnej kopanec, faakt díky 😀 Doufám, že to už nikdy nezažiju! Beru to sice jako svoji osobní prohru, ale zároveň i jako ponaučení a slušnou životní lekci k nezaplacení. Všechno má ale nějakej svůj důvod a asi to tak prostě mělo být 🙂
    Renatě moc přeju, aby byla šťastná a hlavně jí moc moc děkuju za to, že mi dala to vůbec nejcennější a nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, mojí nejhodnější, nejkrásnější a největší lásku Natálku. Je to pro mě to úplně nejvíc, co se mi v životě povedlo a jsem neskutečně hrdý na to, že Natálku mám 🙂
    No příští týden se holky stěhují a já se teď už jen snažím vyrovnat s tím, že Naty bude bydlet jinde a zatím mi to bohužel moc nejde, chce to jen čas, já vím 🙁 Každopádně tím se definitivně uzavírá tahle moje další kapitola života, které rozhodně nelituju a litovat nikdy nebudu a otevírá se kapitola další, na kterou se už hrozně těším, na to, koho mi život přihraje a vím, že jednoho dne mi do života přijde někdo výjimečný, kdy vlastně až pak zpětně pochopím, proč to teď nevyšlo 🙂

    Mějte fajn den a věřte, že život jde dál a bude líp, chce to jen čas, čas a zase jen čas 🙂

    Martin

    1. Martin14:29 dne 24.7. 2015 napsal/a

      Dobře ty Martine, jsem na tom velmi podobně s tím, že moje žena se odstěhovala již před dvěma měsíci. Stále to ještě není velká hitparáda, ale spoustu věcí jsem pochopil, a jak říkáš ty, mělo se to stát, už jen proto, aby nás to posunulo někam dál, a nastartovalo novou přítomnost, kde máme na mraky věcí čas je dělat!!! A díky tomu na nás někde čeká lepší partnerka a lepší časy!
      Takže držím palce, ať to zvládneš i s odloučením od dcery!
      Martin

Ostatní uživatelé také četli:

Ať chcete nebo ne, čas je jediná veličina, které máme všichni omezené množství. Všichni jej máme stejně málo. A protože den má jen 24 hodin, musíme si prostě vybírat, čemu se budeme věnovat (a na co se vysereme). Někdo tomu říká prioritizování. Někdo delegování. Je zcela jedno, jak tomu budeme říkat. Důležité je se zkrátka...

Svátek svatého Valentýna vyhlíží s toužebným očekáváním naprostá většina žen. Pro ně je to jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě (hned po svatbě, narozeninách a menstruaci). Abych byl spravedlivý, existují také ženy, které by taktéž nejraději Valentýna (stejně jako já) nejraději vyškrtly z kalendáře. Je jich však velice málo. Zbytek mužského osazenstva naší planety se...

Akční plán je celkový souhrn všech marketingových aktivit. Je dobré jej mít vytvořený minimálně na měsíc dopředu. V akčním plánu volíte, dle vašich finančních i časových možností, marketingové činnosti, kterým se každý měsíc chcete nebo můžete věnovat. Tudíž, kdy je předpoklad, že se dostanete k vytouženému cíli. Sestavení akčního plánuPři sestavování akčního plánu si navrhněte...

Pokud nevíte, jak psát na klávesnici dvojtečku, učitě vám doporučuji si to zapamatovat. Není na tom totiž nic složitého a při psání textů na počítači se tato znalost může hodit. Jak se píše dvojtečka na klávesnici Najděte si klávesu se zobáčkem doprava. Je to ta stejná klávesa, kterou za běžných okolností používáte k psaní klasické...

Ženské jméno Nora je arabského původu. Jedná se o zkráceninu jména Eleonora. Kdy slaví Nora svátek?Nora slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 8. července (8.7.).Domácí podoby jména NoraNorinka,Noruška,Norka.Nora a statistikaKolik žije v ČR NorK 8. 7. 2022 žije v České republice 604 lidí se jménem Nora.Oblíbenost jména NoraJméno je 496. nejoblíbenějším českým ženským jménem.Průměrný věk...

Ptáte se, co znamená zkratka AČRA? Je to naprosto jednoduché, protože počáteční písmena nám napovídají, že se jedná o asociaci českých reklamních agentur a marketingové komunikace. Tedy počáteční písmena marketingové komunikace nejsou přítomna, protože byla přidána až později. Případně se však můžete setkat i s variantou zkratky AČRA MK. Asociace českých reklamních agentur a marketingové...

Mobile + episode = mobisode, to je jednoduchá rovnice. Co však složenina slov mobil a episoda znamená? Jedná se o krátké video, které se šíří prostřednictvím mobilních telefonů. Konkrétně přes 3G síť. Mobisode může trvat pouze několik desítek sekund, ale nejčastější délka je od tří do patnácti minut. Mobisode může být způsob, jak chtějí tvůrci upoutat...

Fotograf, který se k focení dostal vlastně náhodou. Jeden z těch, jež měl možná ve své životě hodně štěstí (proto jsme si s Jirkou hodně rozuměli, protože jsem také takové dítě štěstěny). Jirka nejenom fotí, ale také pomáhá s pořádáním nejznámějšího českého festivalu věnující se tetování. Možná jste na něm byli. Možná jste o něm...

Komu se zdá, že je tvar zkolit divný, ten má pravdu. Jedná se o pravopisně špatnou podobu. Proto se ji vyhýbejte obloukem. V opačným případě budete za hlupáka. A jak je to správně? Pravopisně správně je skolit!Chtěli bychom vám nabídnout nějakou jednoduchou poučku, kterou byste si mohli zdůvodnit pravopis. Opravdu chtěli. Ale bohužel nemůžeme. Žádná taková...

Je to Slovak IFBB Bikini PRO competitor. Co si pod tímto označením máte představit? Že má výstavní zadek. Perfektní figuru. Nejspíše má také větší sílu než vy. Uběhne toho tak desetkrát více, než Emil Zátopek. A je sexy. A jestli má chlapa? To vám už ostatně řekne sama Nikol. Mladá slovenská vycházející hvězda ve fitness.Ahoj Nikol,...
Načíst dalších 10 článků