Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. :-) 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. :-D

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. :-D

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! :-)

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě :) aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek :-)

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 837 komentářů.

  1. Tadeas05:03 dne 2.12. 2018 napsal/a

    Ahoj, díky za celkem dobré rady. A vůbec, nechápu, ze jsem na tento blog, nenarazil už dříve. Už je to přes rok, co jsem se rozešel s bývalou přítelkyni (neboj, vypisovat to tady fakt nebudu xD ). A pořad jsem netušil, jak se z toho dostat. Článek mě pobavil a trosku mi uspořádal myšlení. Dobře napsané to je :).

    Díky moc

  2. Paja01:09 dne 29.11. 2018 napsal/a

    Si debil a tohle je hloupost. Nevyzrálým mužům těžko vysvětlovat.

    1. Bohouš08:40 dne 1.12. 2018 napsal/a

      No tak… Debatujem. Proč takhle ?

  3. Trojis10:37 dne 22.11. 2018 napsal/a

    Opravdu povedené zpracování, mnohdy hodně pobavilo a to je v téhle tématice důležité. :)
    Kdo by se případně chtěl „pobavit“ nad mluvenou formou. Tady přikládám odkaz na krátké zpracování porozchodového období. :)

    https://youtu.be/fLvxZE2m9aE

  4. Bohouš07:21 dne 19.11. 2018 napsal/a

    Hele lidi – kolík z Vás dělalo ty ptákoviny zde popsaný a potom narazilo na tenhle článek? Nelituji toho – ale díky němu šlápnu na brzdu. Ona se tak rozhodla a jestli si sami namlouváme jak bychom byli do budoucna lepší, nesmíme být sobci… takže díky !!

  5. Luke18:09 dne 18.11. 2018 napsal/a

    Zdravim vsechny zasazene
    Bohuzel v tom taky litam po 14 letem vztahu.Horsi je ze v tom je 7 leta dcerka s kterou jsem travil kazdy den a najednou je vsechno fuc.Nastesti je druha strana v tomhle rozumna a kdyz chci tak ji mam.Horsi je to v tom ze nejaky nulovy kontakt nehrozi kvuli zminovane dceri kterou nesmirne miluji.Jsem ve fazi kdy uz rezignuji na obnovu vztahu a smiruji se ze se uz nevrati.Je to jako na houpacce nekdy si rikam ze bych ji vse odpustil a pak to prejde to toho ze by vztah nemel zadnou budoucnost.Je to holka ktera ma plno skvelich vlastnosti ale je tam jedna velmi spatna.Ve zkratka neverna a neumi s tim bojovat. Nutno rict ze muzu dat ruku do ohne za mou vernost.Chapu ze po 14 letech je chemie davno pryc ale i pres to byl sex hodne vysoko v bodovani :-D Nicmene je to opravdu slozite a hrozne bolestive obdobi.Rika se ze cim je vztah delsi tim to boli dele.Ale ja se snazim se sebou pracovat tak ze nechavam smutek volne pracovat ale nijak ho nepodporuji myslenkama.Zkousel jsem ho i potlacovat ale pak prisly deprese a bylo to horsi.Je to ted tezsi ze zacina zimni obdobi a je slozitejsi neco vymyslet.No aspon jsem si koupil ledni brusle a kdyz to jde tak padam mezi lidi.Pak jsem zjistil ze kdyz si dam horkou vanu tak se smutek trochu zmirni.No je to boj a verim v to co napsal autor clanku.A tesim se az to bude zamnou.Jinak je to uz 2 a pul mesice a nenapsal jsem ani jeden prosebny Whatsapp a jsem na to hrdy.Ono by to stejne nemelo cenu.Jen bych byl za slaboha a ona by si myslela ze je pro me nenahraditelna.Coz pravda vubec neni.Vim co muzu dat do noveho budouciho vztahu a taky vim ze ten smutek je sice nekdy nesnesitelny ale posune me dale.Doufam ze nebudu priste tak citove zavisly a budu mit tu zminovanou lehkost.Kdyby chtel nekdo pokecat tak napiste na beretta.silver@seznam.cz.Jsem z okoli Ostravy

  6. Honza17:15 dne 30.10. 2018 napsal/a

    Dobrý den, sice se mi zdá, že tady moc lidí již nepíše, ale třeba si to někdo přečte a třeba i poradí. Na začátek bych moc poděkoval autorovi za tenhle i ostatní články.
    Ake ted už k věci, už to je měsíc co se se mnou rozešla přítelkyně. Já 23 ona 22. Byli jsme spolu 4.5 roku, a najednou konec. Byla to moje první doopravdická láska a ano, dokázal jsem si s ní představit, že budeme mít děti, společné bydlení a že spolu zestárneme.Nechápal jsem to byl jsem na ní vždycky hodný, udělal bych pro ní cokoliv, bydleli jsme u jejich rodičů doma (u kterých to nebylo nejlehčí) ale vždycky jsme to zvládli. Ono ikdyž je to měsíc po rozchodu tak do ted ani nevím na čem jsem. Řekla mi že neví jestli mě miluje a že když je ted sama tak je jí dobře. Úplně mě to zničilo, 2 týdny jsem nejedl, špatně spal do toho mi to řekla den před tím než jsem nastoupil do nové práce takže další stresy. Přez prázdniny jsme u ní rekonstruovali bydlení, měli jsme spolu nádhernou fenku, která o prázdinách měla štĚnata a jedno jsme si nechali s tím že bude moje a už jsme se těšili na společné procházky a najednou BUM všechno v tahu. Zhruba týden po rozchodu jsem si začal uvědomovat co jsem dělal špatně a začal jsem to napravovat s tím že pokud se změním já tak se změní i ona a budeme zase spolu šťastní. Zajímavě je ale to že když se opuštený chce vrátit tak opuštějící dělá že neslyší, ale když jsem se jí 4 dny neozýval tak mi začla posílat prosebné smsky at ji napíšu jestli jsem v pořádku, na mesengeru mi poslala fotky kde se spolu líbáme a jsme zamilovaní. Dělal jsem velkou chybu nechal jsem ji otevřené vrátka s tím že když bude chtít tak at se vrátí jenomže to dopadlo tak že přes týden mi napsala at se stavím, tak jsem přijel, dali jsme si kávu a zase jsem odjel a to je ta chyba jí to udělá dobře a já jsem byl zase na začátku a takhle to bylo celý měsíc. Minulou sosbotu mi volala a už jsem to nevydržel a řekl jsem jí že ji zadní vrátka dělat nebudu a že prostě končím a ona mi řekla že miluje jenom mě a že nikoho jiného nechce tak jsem jí dal ještě šanci přijel jsem za ní a bylo to skvělé, vypadala šťastně a já taky jenomže druhý den zase obrátka o 180 stupňů a zase řeči o tom že nevím jestli se mnou chce být. Ano všichni říkají zavři vratka nadobro a čas ukáže a mi prostě něco říká že ji mám dát ještě šanci, že je to ta moje vysněná princezna a nechci ji ztratit nadobro, ale zárověn tam nechci za ní jezdit co 2 dny protože mě to ničí. Nemá to doma lehké a vždycky mi ji bylo líto a proto jsem dělal různé ústupky. Pořád na ni myslím, vím že jsem mladý a pro jedno kvítí slunce nesvítí ale ten vnitřní pocit ti nikdo neveme a prostě srdce se chce strašně vrátit. Nevím co dělat …
    PS:Omlouvám se předem za chyby

    1. Orwell21:24 dne 30.10. 2018 napsal/a

      Zdravím Honzo,

      bohužel přesně vím, co prožíváš,je to peklo, ale uvidíš, že časem bude lépe. Já mám po rozchodu 8 měsíců, skoro po 7 letech vztahu, psal jsem svůj příběh níže.
      Něco podobného, jako ty jsem si prožil i já, bývalka si chtěla ve vztahu „odpočinout“, ale byla jen nerozhodná, protože si našla někoho jiného, ještě v době, kdy jsme spolu byli. Taky mi v té době říkala, že mě stále miluje a chce jen pauzu, proto se odstěhovala k rodičům.
      Ty změny chování o 180° byly naprosto běžné.
      Tvoje to má možná takto podobné a je bohužel nejspíš jen otázka, kdy se rozhodne úplně. Ženská nikdy neřekne skuečnou pravdu, že za tím je někdo jiný, protože si nechce zkazit svoji reputaci a už vůbec nechce být v okolí za „děvku.“
      Na tvém místě, bych ji přestal kontaktovat, pro tebe je to jen protahování trápení a časem se určitě pravdu dozvíš.

      1. Bohouš11:03 dne 19.11. 2018 napsal/a

        Odstavcem o změnách chování jsi mi vzal asi poslední špetku naděje…:-))) ale sedí to jak prdel na hrnec.

    2. Martin22:40 dne 30.10. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,

      nezapomeň na jednu věc, že tímto život nekončí. Sám jsem tohle zažil již 8! Dost to bolí, ale dá se to vytrénovat. Nikdy nemůžeš mít jistotu. Doporučoval bych z vlastní zkušenosti zanechat jakýkoli kontakt. Za dva tři měsíce začneš zapomínat a bolest se začne otupovat. Pokud se druhý rozhodne takto tak je to marný. Cesta zpět vede jen přes její přesvědčení a to by ji musely domluveny rodiče, sourozenec anebo nejlepší kamarádka. Sám to těžko ukecáš. Jednou se mi to podařilo, měsíc jsem bojoval jak blázen, ale bylo to na střední a bylo nám 18let.
      Pokud budeš v pasti a nebudeš se moci najíst a spát aspoň večer tak mi napiš na rambo.john@post.cz a poradím Ti jak to překousnout. Mám fakt zkušenosti.
      M.

    3. TTTaylor14:18 dne 31.10. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,

      ve Tvém věku si myslím klidně můžeš dovolit nechat pro ni ta vrátka pootevřená a nechat tomu zcela volný průběh. Když s Tebou bude chtít být, tak je to přece dobře a když nebude, tak těmi vrátky zase odejde. A když k tomu zabouchnutí dveří budeš mít důvod, třeba, že už ji nebudeš chtít Ty, nebo že Tě začne zajímat jiná dívka, tak je zabouchnout vždycky můžeš. Máš před sebou ještě nekonečně mnoho času, žádné závazky, žádná blížící se rozhodnutí (svatba, děti nebo takového něco), tak proč dělat nějaká zásadní rozhodnutí ve vztahu, ve kterém bys rád zůstal. Jak sám říkáš, dej jí šanci. Je to i Tvoje šance. Držím palce.
      TTT

    4. tulakpohvezdach16:16 dne 5.11. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,
      Myslím, že tvoje slečna si možná plete pojmy s dojmy, je totiž rozdíl v tom někoho milovat, a vlastnit, což přesně ona dělá. Potřebuje tě mít, a když se připlazíš, odhodí tě do kouta jako nepotřebnou hračku, a už si tě nevšímá. Takhle to dělají malé děti. Na tvém místě bych vzal nohy na ramena, a to hodně rychle, vím, snadno se to napíše, už mnohem mnohem hůře udělá, ale zkus to udělat kvůli sobě. Jsi mladý, brzy se z toho oklepeš.
      Píšeš, že hledáš chyby v sobě, což je moc dobře, uvědomit si je, poučit se, a pak to v budoucnu použít ke svému prospěchu. Jen bych podotkl – pokud má nějaký vztah růst a vyvíjet se – musí chtít oba, což se dle tvého popisu neděje. Jeden to prostě neutáhne, je to nemožné.
      A lítost k její osobě zde opravdu není na místě, uvědom si, že nejsi žádná charita, v tomhle životě jde o tebe, a zase jen o tebe, nikdo ho za tebe nebude žít.
      Víš, byl jsem v podobné situaci, stíženou společným majetkem, dětma, hrozně jsem to chtěl zachránit… a už nikdy nedopustím, abych se takhle ponižoval – sám před sebou. Taky mi dlouho trvalo, než jsem odpustil, právě sám sobě…
      A žádné zadní vrátka bych pootevřená nenechával, tohle se nikdy nevyplácí, čím více si je budeš nechávat otevřená, tím víc si budeš zavírat cestu dopředu, zbytečně tě to bude brzdit.
      Přeju hodně víry, že bude líp, protože víra = síla, zvládneš to uvidíš

      1. Monka22:04 dne 2.12. 2018 napsal/a

        Ahoj tuláku,
        Tvoje slova protkaná životním bolem jsou nyní pro mne velmi příjemná a povzbuzující , že žijí i normální , inteligentní muži, kteří se snaží přenést svoji životní zkušenost dál a snad i pomoci druhým v jejich těžkých životních obdobích … Díky !

      2. tulakpohvezdach23:32 dne 2.12. 2018 napsal/a

        Milá Monko,
        jsem moc rád, že to někomu pomůže, víš, vidím v tom dobrou příležitost, tohle sdílení životních karambolů právě s lidmi, které podobné události postihly. Je to druh terapie, alternativa k tomu jít za psychologem, který se taky určitě snaží pomoct, ale on nezná ty emoce, většinou nikdy neprožil… oni mají na vše obecné poučky, zavedené vzorce, které by měly pomoci všem plošně, jenže tohle má každý jinak. Jeden křičí do tmy, druhý škrábe nehty o zed až na kost, další to řeší chlastem…
        přejme si at tohle přechodné období trvá přiměřeně, protože je zpětně velmi obohacující, at za ně jsme zpětně schopni životu poděkovat, věřme, že vše je k něčemu, i když z pohledu zblízka se to jeví jako bezvýchodné a až příliš definitivní.

  7. Igor23:54 dne 14.10. 2018 napsal/a

    Stalo sa mi to pred 21 rokmi, samozrejme nepripraveny. Nechcem popisovat co sa dialo po rozchode, len v skratke, neremcal som, snazil som sa s tym zmierit a potom sa to nejako utriaslo. Pred par mesiacmi som ju videl na facebuku, ale aj ked je odo mna o 10 rokov mladsia, tak teraz vyzera o 10 rokov starsia ako ja…a to ma potesilo…strasne potesilo:-)

    1. TTTaylor08:40 dne 15.10. 2018 napsal/a

      :-) Tomu dobře rozumím. Ta „moje“ bývalá bývala před rozchodem o 33 roků mladší než já. Za poslední rok prý o deset let zestárla a já se cítím o deset let mladší:-) Takže jsme teď pouhých 13 let od sebe a mohli bychom zase začít. Ale… „who wants yesterday’s papers“ ?

  8. Sandra23:26 dne 10.10. 2018 napsal/a

    chcete hackovat svou ženu co účet?
    laskavě kontaktujte nejlepšího hackeře na adrese Eazlife98@gmail.com
    pomůže vám to dokonale hacknout
    a cíl o tom nic neví
    kontaktujte jej dnes.
    můžete jej také kontaktovat pro jiné sociální média účet, jako je facebook, instagram, twitter, viber, snapchat atd.

  9. Jirka08:31 dne 8.10. 2018 napsal/a

    Děkuji

  10. Lenka22:39 dne 6.10. 2018 napsal/a

    Děkuji za příspěvky. Trefný komentář. Jen přehodit vyhýbku v té hlavě…………. Jsem 10 měsíců po rozchodu, 6 měsíců po zjištěné nevěře, 3 měsíce po rozvodu. Spojují nás děti. Milenku mi pravidelně přiveze ukázat ( míry 90 – 60 – 90 rozhodně nemá ).

  11. Lenka22:33 dne 6.10. 2018 napsal/a

    Děkuji za příspěvky. Jsou velmi trefné. Jen přehodit vyhýbku v té hlavě………….. 10 měsíců po rozchodu,6 měsíců po zjištěné nevěře, 3 měsíce po rozvodu. Spojují nás děti. Milenku mi vozí pravidelně ukazovat ( že nemá míry 90 – 60 – 90 najednou nevadí ) + divadlo s polibky.

  12. Kristýna06:20 dne 3.10. 2018 napsal/a

    Děkuji

  13. TTTaylor11:00 dne 2.10. 2018 napsal/a

    TTTaylor, ten který si myslel, že miluje prostitutku a pornoherečku
    TTTaylor, ten který si myslel, že je milován prostitutkou a pornoherečkou
    O svém rozchodu jsem tady psal před pár měsíci. Jak to vypadá dnes ?
    Po deseti měsících jsou bolest a ten trapný pocit studu pomalu pryč. Občas to píchne někde pod žebry, bodavá myšlenka proletí hlavou, následována příjemným zjištěním, že už si ani nedovedu přesně vybavit ani její obličej ani její tělo ani její hlas. Občas o ní slyším nějaké střípky od jejích kolegyň, které si myslí, že mi tím udělají radost a je mi jí někdy skoro líto. Ty střípky nejsou nijak lichotivé, spíš naopak. Jsou to ty typicky ženské informace jako „hodně poslední dobou zestárla“, „má asi nějaké problémy, možná drogy, možná alkohol, nebo možná s přítelem“ nebo „nenamalovaná vypadá hrozně“ a nebo taky „tam já nechodím, slyšela jsem, že je trochu nepříjemná“. Neslyším to ani dnes rád, nepřeju jí žádné problémy.
    Je to všechno, co po ní zbylo. Matné rozmazané obrysy, vyčichlé vzpomínky a lehoučký pocit soucitu, který se pomalu míchá se sobeckým zjištěním „dobře ale, že je pryč“.
    Vám, kteří jste na počátku té dlouhé strastiplné cesty po rozchodu chci říct, že je to přece jen jenom ten čas, který všechno vyléčí a zahojí. Zůstane jizva, ale s tou už se dá dobře žít. Možná dokonce zjistíte, že vás rozchod osvobodil. A to je pak opravdu krásný pocit.

  14. Pavel19:20 dne 29.9. 2018 napsal/a

    Zdravim vsechny. Pred tydnem me opustila pritelkyne s kolegou z prace se kterym me posledni tri mesice podvadela a priznala to az kdyz odchazela s tim, ze nas vztah nema cenu a ze mi nechce ublizovat.
    Nejhorsi ovsemna cele veci je, ze za celou dobu co jsme byli spolu si ani jednou na nic nestezovala. Vse bylo v poradku, pry byla stastna a spokojena a porad jsme byli spolu. Pak si jednou vyrazila s kamaradkou a hned me podvedla a potom kdykoliv sla s“kamaradkou“sla za nim.Tohle vse mi rekla pri odchodu. Do dnes nevim proc me podvadela a opustila. Co ji vadilo a s cim byla nespokojena.Zkratka vse bylo podle ni v poradku a presto me podvadela a nakonec opustila s nim.Uprimne vam reknu, ze je mi to lito a moc me to mrzi, ale jsem rad, ze je pryc, protoze evidentne to byla tak ulhana a falesna mrcha, ze s takovou uz bych nechtel byt ani minutu. Myslel jsem, zebudu brecet kdyz bude odchazet, ale potom co mi vse vysvetlila, jak me podvadela a ja si vzpomel jak se v te dobe falesne chovala, tak jsem ji vynadal a vyhodil. A jsem tomu rad.Ted vim, ze jakakoliv jina slecna bude urcite lepsi nez tahle cuza prolhana a falesna. Vzdycky bude lip, nebot kdyby to byla ta prava tak by me neopustila. At si tahne treba k certu.

  15. Anton15:00 dne 26.9. 2018 napsal/a

    Ahojte, rad by som sa aj ja podelil, aby ste vedeli ze niektore rozchody ktore zazivate su mozno banality. Vstah trval 3 roky . Ja 30 ona 25 . Ja slobodny, bez zavazkov. Ona 2 deti. Dva roky sme spolu chodili a zblizovali sme sa. Posledny rok sme spolu zacali byvat, v rozhodnuti ze ideme spolu ostat , vychovat deti… S detmi a zblizila moja rodina, moja mama , oco, priatelia… A hlavne ja (ucivo, vylety, citanie rozpravok na dobru noc… a vsetky tie veci), bral som ich uz ako za svoje. Jedneho dna sa po mesacnom obdoby nezmyselnych hadok (nemali opodstatnenie) dozviem ze namiesto ku kamaratke ktoru mala ist na vikend navstivit , navstivila nejakeho typka. Zatial co som sa ja staral o deti u mojich rodicov, ona bola u typka na vikend. Dozvedel som sa to z FB na nasom notebooku, kde som videl ako spolu flirtuju a dohaduju sa na stretnuti. Takze celkova bilancia taka ze som prisiel nielen o priatelku, plany do buducnosti, ale aj o dve deti ktore som lubil.

    Jej postoj k veci.
    Hned ako sa vratila a oznamil som jej ze viem kde bola sa mi smiala do oci ze som paranoidny psychopat. Nato zobrala deti a isla do nasho bytu co sme mali v prenajme. Okamzite dala vymenit zamky, asi do polhodiny. Stihol som si zobrat oblecenie a nejake veci. Do dnesneho dna a to je uz vyse mesiaca po rozchode tam stale este kopec veci mam. Ze mi ich da ked bude mat ona cas.

    K situacii sa vyjadrila nasledovne:
    Ona mi nic nespravila, cele si to vymyslam a bezomna jej je lepsie , a som sebec a egoista co mysli iba na seba ale nepozera sa na potreby inych a chcel som sa jej len zbavit. Nechce ma vidiet a mam jej dat pokoj a aj jej detom. Tie ze uz nikdy neuvidim.

    Okrem toho nebolo to prvy krat, uz niekolko krat za ten rom sa mi stalo ze mi znami napisal alebo zavolal ze ju videl s niekym na kave, alebo v restauracii, zatial co podla mojich informacii mala byt uplne inde, napr. na nakupe. Bral som to ked prisla s vyhovorkou ze to preto lebo stretla stareho zanameho.. ale cloveku to neda ked sa podobne nelogicke veci, a nezmyselne dlhe „vylety“ stavaju castejsie. Najviac je to zarazajuce preto, ze ked chcela ist niekde fakt ze na kavu hoc aj s kamaratom v klude som jej povedal ze nech ide ze ja deti postrazim.

    A presne je to tak ze clovek si potom kladie otazku kde spravil chybu, a ci skutocne takuto lekciu potreboval od zivota a od cloveka na ktorom mu zalezalo a miloval ho.

    1. Pavel18:29 dne 28.9. 2018 napsal/a

      Lidi kdyby to byla ta prava/ten pravy, tak by jste se nikdy nerozesli. A proto nema cenu plakat nad rozlitym mlekem. Pokud vas partner/partnerka opustili, tak si vas nezaslouzili a at si jdou kam je srdce/genitalie tahnou. Na vas nekde v budoucnu ceka nekdo lepsi, ten ktery vas neopusti a bude s vami v dobrem i zlem. Nadeji vam nikdo nevezme…

  16. Markéta07:28 dne 23.8. 2018 napsal/a

    Sdílet bolest a utrpení s někým, je daleko více snesitelnější než dlouhá léta vše v sobě dusit a neustále se ptát “ proč?“ Je dobré si dát čas a nikam nespěchat. A hlavně se nikým neřídit. Každý člověk je individuální a potřebuje různou délku na to, aby se vyrovnal s bolestnou skutečností. A také každému zabírá něco jiného. Muži se většinou “ stáhnou“ do své úlity, kde si vše o samotě rozeberou a potom vyvodí závěry. Bohužel, my ženy si často myslíme, že nás tím zanedbávají, ale oni též trpí a mnohem více, protože nedokážou hovořit o pocitech. Muž, je člověk činů a pokud nemůže nic udělat, je bezradný a trpí představou méněcennosti. My ženy potřebujeme mluvit a mluvit. Jakkoliv a skýmkoliv.
    Bylo mi dvacet, když jsem otěhotněla. Oba jsme byli mladí, bez práce plní ideálů. Já se hrozně těšila, ale můj přítel ne. Najednou si se vším nevěděl rady a jak už to většinou bývá, nechtěl s tím mít nic společného. Dítě umřelo ve 4 měsíci. Mělo velké vývojové vady neslučitelné s dalším životem. Můj přítel mě opustil a nechal mne v tom samotnou. I má rodina mne nepodpořila a maminka mi neustále dávala vinu, že jsem neschopná matka, která nikdy nebude mít zdravé dítě. Měla pravdu. Po roce se přítel oženil a nyní má šest dětí a žije spokojeně na Moravě. Někdy mne to moc mrzí a když vidím 25 leté mladé dospěláky, tak si vzpomenu, že jsem také mohla mít jednoho takového. Avšak musím říci, jednu věc. Vyrovnala jsem se s touto bolestnou ztrátou velmi rychle. Asi proto, že jsem byla mladá a měla před sebou další možnosti vztahu a zakousla jsem se do práce v Praze, bydlela na ubytovně a studovala na lékařské fakultě.
    Poté jsem jen pracovala a pracovala. Ve třiceti jsem se seznámila po inzerátu s mým bývalým mužem. Po 14 denní známosti jsem s ním otěhotněla. Byla jsem šťastná, ale problém byl v tom, že bývalý manžel nejevil zájem o žádné sbližování, i když i jemu bylo 30 let. Nechal si dva měsíce na rozmyšlenou. Poté jsme spolu začali žít a vzali se. V těhotenství jsem měla obrovské problémy. Vzhledem k tomu, že jsem prodělala poúrazovou epilepsii a užívala léky, měla jsem strach, zda bude dítě v pořádku. Ve 4 měsíci těhotenství jsem prodělala operaci slepého střeva, zvracela jsem a poté krvácela. Dcera se narodila pouze 2 kilová s postiženými střevy, rozsáhlými exemy, s ADHD a hlavně s Aspergerovým syndromem. Na všechny ty starosti o ní, dojíždění k lékařům, psychologům, speciální stravu, starost o domácnost a domácnost tchána a práci do které jsem dojížděla přes 70 km, jsem byla úplně sama. Bývalý manžel se dištancoval od všeho a jen chodil do práce, měl své zájmy a nechal mne přebývat v obývacím pokoji na gauči. Pouze jsem mu vařila a uklízela. Neustále mi předhazoval, že jsem vina vším, co se mu stalo a že ho Bůh potrestal za tak hrozné dítě. Má rodina se ode mne odvrátila, se slovy, že mám, co jsem si zasloužila a že mám poslouchat svého bývalého manžela a dělat co mi říká. Má maminka mi ani jednou s ničím nepomohla a ani mne nikdy neutěšila a nevzala do náruče. NIKDY. Dcera, i když je autista, má vysokou inteligenci s IQ 160. Sama se ve tří letech naučila číst a psát a ve 4 letech řešila rovnice. V pěti letech šla do školy a měla pouze 12 kg. Přeskočila čtyři ročníky, protože chodila do malotřídky a díky obrovské paměti dokázala velké kvanta informací vztřebat. Učitelé a psychologové si z ní udělali pokusného králíčka a dávali jí mnoho úkolů, které bravůrně zvládala. V 6 letech chodila do 6 třídy a najednou všichni pochopili, že je sociálně někde jinde. Poté jí chtěli vracet zpět. Ale zkuste malému Aspíkovi, který má samé jedničky vysvětlit, proč má opakovat tu samou třídu, když se již vše naučil? Docílili pouze toho, že Jarka začala školu ignorovat. Poté jsem jí vzala ze základní školy a dala na jedno soukromé gymnázium, kde je dodnes a příští rok bude ve 16 letech maturovat. Problém je, že její sociální složka se jeví tak průměrně na 7 let a tudíž žádná vysoká škola jí bohužel nechce vzít. Obešla jsem a vyzkoušela všechny a nakonec můžeme letos podat přihlášky na Přírodovědeckou fakultu. Což je plus, protože chce dělat antropologii.
    Před třemi a půl lety jsem se rozvedla. Již jsem nemohla dál s bývalým manželem žít. Byli jsme jen spolubydlící bez intimností a bez lásky. On je též Asperger a jak to již bývá, tito jedinci nemají žádnou empatickou složku, neví, co je láska a plození dětí berou jako nutnost k rozmnožování. Byla jsem totálně na pokraji sil, přestěhovala se do Prahy, kde jsem neměla nikoho. S bývalým manželem jsme zůstali v dobrém kontaktu a dceru mu nyní dávám dle potřeby a dohody. Bohužel mi zároveň zemřeli čtyři příbuzní včetně mého jediného bratra a já studovala opět na 1. lékařské obor Ošetřovatelství. Našla jsem si věřícího přítele evangelíka, kterému jsem pomáhala s domácností a dělala mu společnost, protože se též rozváděl. Jemu bylo padesát let a vzal si o 20 let mladší ženu lékařku. Věnoval jí veškerou svou lásku, ale protože ona nebyla zvyklá čelit problémům, které měli s bydlením a zařizováním, odešla od něj ke svým rodičům. Podporovala jsem ho v těžké chvíli, a milovala jeho dnes už tří letou dceru jako by byla moje vlastní. Před dvěma lety jsme spolu čekali dítě, ale on najednou nechtěl žádný vztah. Nenaléhala jsem na něj a řekla mu, že to chápu, protože si musí vyřešit vše sám. Dítě však nepřežilo opět vlivem vývojových vad. On se mi půl roku neozval a potom mi sdělil, že jsem si vše vymyslela i když jsem mu posílala zprávy z nemocnice a ujišťovala ho, že je vše pravda. Poté jsem měla neustálé zdravotní problémy a nakonec mi před rokem v nemocnici provedli rozsáhlou operaci a našli nádor a zbytky ještě dalšího embrya v jednom vaječníku. Vše mi vyoperovali. Naštěstí jsem se obešla bez chemoterapie. Můj přítel se se mnou loni v září těsně po mé operaci rozešel a nechal mne v tom samotnou. Přestal naprosto komunikovat. Psala jsem mu několikrát za ten rok i k Vánocům posílala dárky nebo k Velikonocům pro jeho dceru a pro něj, ale bez odezvy. Myslela jsem si, že věřící jsou v něčem lepší, že mají určité morální hodnoty, ale není to pravda. Téměř všichni jsme stejní, pokud máme dokázat svou statečnost a solidaritu s druhými. Raději se stáhneme, abychom nemuseli čelit vážným životním situacím, protože máme strach. Strach z nezdarů, strach něco udělat a strach někoho podpořit.
    Snažím se nyní hledat nějaké přátele, vzdělávat se, pracuji a dělám věci, které mne baví. Chodím zpívat k nám do sboru, občas maluji a nyní píši diplomovou práci, protože jsem se ještě rozhodla dál studovat. To proto, abych zaměstnala myšlenky jiným směrem. Po nynější ztrátě dítěte jsem půl roku jen probrečela, protože mne opět nikdo nedržel za ruku a nikdo mne neobjal. Na veškerou bolest jsem zůstala sama. A myslím, že mne to poznamenalo mnohem více. Již nikdy v životě nebudu mít žádné dítě. Místo toho mi opět maminka řekla, že je to má vina. Ale nedávám jí nic za zlé. Sama truchlí po mém bratrovi a uzavřela se mezi čtyři stěny a nechodí nikam ven. Malý můj Asperger, škola, výuka, práce, zpívání, chození do sboru mi dodávají sílu a vidím, že občas existují lidé a zejména muži, kteří si žen jako takových váží. Stále se však ještě musím vyrovnat s pocitem méněcennosti a s pocitem viny, že jsem měla udělat něco jiného nebo něco více. Stále onoho člověka miluji i když je to již rok, co jsem ho viděla naposledy. Myslím často i na jeho dceru a je mi z toho moc smutno, že nemám o nich žádné zprávy. Vím, že se trápím zbytečně, protože ten dotyčný již pravděpodobně ani neví, že existuji a je zcela možné, že si našel i jinou ženu anebo se rozhodl zůstat sám a věnovat se práci a svému dítěti, které vídá jednou za 14 dnů. Nevím, jsou to jen dohady. Třeba neunesl tu tíhu problémů jako byl jeho rozvod, ztráta rodiny, a pak ztráta našeho dítěte a ukryl se do své úlity, aby si vše vyřešil. Neviním ho za nic. Nelze vinit někoho, kdo bojuje s životními nástrahami tím, že se na čas uchýlí do ústraní. Jen mě mrzí, že nevidí mou lásku, kterou se mu snažím dát. Nevidí svět okolo sebe. Nevidí asi nikoho a nic, protože je zaslepen jen svou bolestí. Leckdo by si mohl myslet, že se mám odvrátit od takové osoby, která mi způsobuje jen utrpení. Ale pokud člověka milujeme nemůžeme se od něj odvrátit. Milujeme ho, protože pro nás něco znamená. Milujeme ho a zároveň mu odpouštíme, za to, jak se k nám zachoval. Protože umění odpouštět je ten největší dar, který můžeme dát sobě a i tomu druhému.

  17. Orwell08:42 dne 21.7. 2018 napsal/a

    Opět Vás všechny zdravím, diskuze se tady docela slušně rozjela. Když čtu zkušenosti ostatních, tak sou velmi podobné. Ještě menší poznatek, když jsem chtěl rozpadají vztah udržet, napsal jsem na papír všechny nedostatky v našem vzahu a možné řešení. To samé jsem chtěl ať napíše bývalá, jenže už bohužel nejevila žádný zájem. Paradox je ten, že teď s novým borcem dělá přesně to, co jsem ji navrhnul na ten papír jako změnu. Je to smutné, za chvilku to bude půl rok, co se se mnou rozešla a hned navázala na nový vztah. Myšlenky na ni mám stále, vím, že už se nikdy nevrátí. Nejhorší je, když jedu na ně nějaké místo spojené s bývalkou, tak zavřu na „sekundu“ oči a vybaví se mi příběh, co jsme na tom daném místě prožili. Procestovali jsme skoro celou Čr, tak těch míst je opravdu velmi mnoho.
    Že byla ve mně láska je jenom pustá zloba, lásku bych zrušil
    Kdo by měl zájem více pokecat, tak klidně napište na mail: orwell84@post.cz

  18. Orwell08:16 dne 21.7. 2018 napsal/a

    Opět Vás všechny zdravím, diskuze se tady docela slušně rozjela.

  19. Adam12:40 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    díky moc za článek i za komentáře, dost mi to pomáhá momentálně v té fázi čistě po rozchodu, který přišel úplně nenadále a nepochopitelně (pro mě). Vysvětlení stále nemám a nevím, jestli ho v nejbližší době dostanu. Kromě obligátního, že už není šťastná… takže moc nevím, kde je/byla chyba/y, ze kterých bych se mohl poučit a přijít na to, co se stalo. Nevím, jestli je v tom někdo jiný, a nevím, jestli má smysl v tom pátrat… Vím to, že je asi dobře, že to takhle dopadlo, protože mi prostě momentálně posrala život, udělala to sobecky a poté krutě zakončila opileckou nevěrou. Jsem rád, že to nedošlo k plánovanému manželství a dětem a jediné, co teď řeším, je stěhování (i když to je taky těžce na hovno). Vím, že nebudu kamarád, že se nebudu pokoušet o spravování vztahu a že to nemá smysl pokoušet lepit. Hodně bolí ta myšlenka nerespektu a nedůvěry z její strany, že to neřešila a zničila mě tímhle způsobem, a nejvíc asi bolí to, že ona je s tím spokojená, protože to má už za sebou a může si žít svůj nový život…
    Mám skvělou rodinu a kamarády, kteří mi teď pomáhají. Cítím ale, že spíše jsem do příště poznamenán sníženou důvěrou a otevřeností k novým vztahům, než abych měl před sebou vidinu posílení sebe sama.

  20. JARDA10:55 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Niki, jsi moc hodná, díky za typ. A za nabídku kontaktu, moc si toho vážím, ale pořád mám co dělat sám se sebou a přenáším své špatné emoce na okolí, straním se, jsem uzavřen sám do sebe, nerad bych to přenášel i na tebe, máš také své velmi bolestivé období.Náš příběh je hodně podobný a tak si zas časem můžeme dát vědět jak na tom jsme. Já zatím ve své uzdravení nevěřím, ale pokouším se na tom pracovat.Denně jsem na těchto stránkách a pročítám, vše a hltám inspirace, zkušenosti.To mi zatím pomáhá nejvíce. Drž se děvče a přeji pokud možno hezké dny. Jarda

  21. JARDA10:06 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Ahoj Niki, ze šoku jsem venku, tady na stránkách jsem poznal výborného „terapeuta“ má zkušenosti, a drží mě nad vodou.Já nekontaktuji, ač bych si to přál, ale byla by to chyba, vše by se prodloužilo, to ted vím, ze začátku jsem si to neuměl tak ale představit. Jsem připraven, že ta rána se bude hojit u mě hodně dlouho. Jsem připraven to nést.Každý den se peru, se sebou, okolím, city, vzpomínkami, samotou a mým jiným životem, bez té, kterou jsem hluboce miloval,uctíval jako žádnou jinou na světě.Nechávám se nést těmi vlnami, musím to prostě přežít.Nelituji těch let s ní, lituji toho, že to tak rychle a špatně dopadlo a že jsem to nečekal….
    Tak ta knihovna mě nenapadla, a děkuji.

  22. Míra12:15 dne 10.7. 2018 napsal/a

    Tak ju chlapi, kteří to momentálně prožíváte.Psal jsem už níž, ale trochu připomenutí. Přišel jsem začátkem února o vztah, který trval 3 roky. 2x ženatý po 10-ti letech a dva vztahy.Po pěti a poslední po těch 3 letech. Nebudu se zabývat chybama ta je vždy oboustranná a je třeba si to uvědomit. Ale teď těm, kteří jsou na začátku toho tunelu a to světlo nevidíte. Je třaba si uvědomit, že bude opravdu líp Bude Líp! Věřte starému harcovníkovi je mi 51 let a právě začínám po páté :-)). A proč ne,že? Ano, já jsem už pomalu a jistě z toho venku asi proto, že jsme byly z každho jiného města a nežily jsme spolu. Ale teď čeho se nejvíce vyvarovat. Ano, je to hrozně težký, ale dá se to. Absolutně nulový kontakt vůbec nic, žádné sms, žádné maily, žádné sledování prostě být bez kontaktu. Je to vlastně jak kdybyste se zbavovaly závislosti. Vydržet!!! Hodně jsem chodil mezi lidi kámoši, procházky po městě i když sám, ale vyčistit si hlavu. Začal jsem chodit do posilovny a začal jsem se učit jezdit na kolečkových bruslích – jinak doporučuji a navíc momentálně už nejezdím sám, ale s partnerkou č. 5 :-))). Jinak samozřejmě pomáhali knížky Jak přežít rozchod s úsměvem, ale co také doporučuji jsou knížky Protože a 100 nejkrásnějších cest k tobě. Našel jsem to náhodou na internetu. Zkuste si zadat do vyhledávače First of class. Napsal to zakladatel Petr Casanova a vlastně se to celé odehrává o vztazích, proč se to děje a vlastně vysvětluje proč je všechno jak má být. Takže závěrem: Chlapi držte se, dodržujte nulový kontakt a myslete na to e Bude Líp. Vím a znám jak trpíte mě to trápení vždy trvalo cca 2 roky,ale tady po tom posledním vztahu cítím, že z toho vyjdu mnohem dříve. Hmm a snad ještě jedno vdy jsem byl vyměněn za nějakýho kolegu z práce bejvalek a co je ještě zajímavější, tak žádná stejně s nimi nevydržela a vždy se chtěly ve všech případech vrátit zpět. Ale bejvalky už prostě nebrat. Bejvalá je prostě bejvalá z nějakého důvodu. Můžžete mě i kontaktovat a budu se snažit poradit více Gepete307@seznam.cz

  23. Tomas07:28 dne 10.7. 2018 napsal/a

    Diky moc , super poctenicko. S manzelkou jsme meli problem jiz rok ( spolu 14,5 let)nakonec to vyvrcholilo Ted . Posledni mesic jsme resili rozvod nebo jestli zu spolu . No rozlousklo to me podezreni a vlezl jsem ji do telefonu. A tam se dovedel pravdu cca mesic zpet si zacala s nekym jinym a pred par dny to vyvrcholiloo to neverou. S tim ze odjede na 14 dni s rozmysli se jestli ja nebo ten druhy . No zoufale jsem to prijal. Nicmene v snoci se mi to rozlezelo v palici a mozek rekl ne . Co si bude rozmyslet to mu najednou rekne fajn bylo to skvely, ale vracim se k mnzelovi. To asi tezko, placali bychom se v tom asi dal . Kurva to boli jako nas vsechny a topim se v tom , ale treba ja potrebuji „prevozniky“ zjistil jsem to pred timto manzelstvim kdyz jsem se poprve rozvedl. A ty prevozniky jsem mel hned tri najednou a te jedne jsem desne ublizil a pak prisla ona. Asi se karma vraci a dnes ve 42 si to vyziram. V hajzlu je majetek a deti a vlastne zacinat od nuly. D

  24. TTTaylor15:06 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Hodně štěstí Jardo a drž se ! Bude z Tebe jiný člověk, určitě. A lepší než před tím. Držím palce (a sobě taky:-) !!

  25. JARDA14:35 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Moc velké díky TTTaylor a Orwell za reakce. Za krutou pravdu a zjištění díky jejich zkušenostem, které mě neminou a dějí se mi také. Budu hodně ted v létě jezdit na chalupu, radši sám, dětem to jen komplikuju svým chováním jak jsem psal a čím dál budu od Prahy, tím to snad bude bolet méně. Tak strašně jí chci napsat, dneska odpoledne se to ve mě zas pere, že trpím jak zvíře a že dám cokoliv vrátit čas.NESMÍM ALE PSÁT, to je moje jediná zásada, jinak trpím a vše si strašně připouštím a hlavně, vzpomínám…. Mám strach, že se tímhle ze mě stane nadobro jiný člověk, poznamenaný. Zkoušel jsem shánět na netu tu knihu Přežijte rozchod s úsměvem, ale všude vyprodáno, to mě moc mrzí.Připadá mi, že to mám napsaný na čele : PODVEDEN, NEMILOVÁN,KONEC SVĚTA.

    1. Vojta14:49 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Nejtěžší ale asi i nejdůležitější je donutit hlavu aby si uvědomila že je konec. Nepřemýšlet nad hledáním nějaké cesty zpátky, stejně už žádná není. Pokud máš možnost a máš místo kde si můžeš „vyčistit“ hlavu udělej to. Já jsem měl bohužel jedinou šanci a to se odstěhovat asi tak 50m do vedlejšího domu kde byl volnej poslední byt. Určitě z Tebe bude jinej člověk…každá událost a zkušenost nás mění, teď jen si z toho vzít to pozitivní. Sám všechno tohle ještě hledám, čtu tady příběhy lidí co jsou na tom podobně, nebo dokonce stejně… jen se jim to už stalo dřív. Všechno chce čas, pokud to jde tak jiné místo, staré přátele, pokud jsou a víc se asi moc poradit nedá. Snad jen stále něco dělat, aby nebyl čas na takové věci myslet…..

    2. Orwell17:28 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Jedno je bohužel jisté, tvoje bývalá je zamilovaná do někoho jiného a kdybys ji něco napsal, ještě si uškodíš. Měl jsem to velmi podobné, nechápal jsem jak mohla hodit tak jednoduše hodit za hlavu nespočet společných dovolených, milování, zážitků, atd.
      Teď jen vidím, jak je šťastná a prožívá s někým jiným ty krásné chvíle které kdysi prožívala se mnou. Srdce mi to trhá, ale prostě už vím, že s tím nic neudělám.
      Musíme prostě bojovat a jít dál a doufat, že se ta pravá najde, hlavně netlačit moc na pilu.

    3. Niki09:54 dne 20.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, tu knížku bys půjčil v knihovně, dívala jsem se, že třeba u nás ji mají. A jinak držím palce, čas je v tomto případě opravdu milosrdný. A když budeš mít nutkání, můžeš napsat mně :-)

    4. Niki10:10 dne 20.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, odpovídala jsem, ale příspěvek se asi někam zatoulal. Knížku bys sehnal v knihovně, třeba u nás jich několik mají. A pokud bys měl potřebu, tak můžeš napsat mně. Jen jako kamarád, vztah nehledám, takže nehrozí, že bych byla nějaký „převozník“ :-), a tobě bych kontaktem nějak ublížila.

  26. JARDA10:41 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Děkuji chlapi za komentáře, jistě jsou pravdivé, pro mě zatím nepřijatelné.Já takhle nikdy srdce nikomu nezlomil, moje osudová láska to dokázala, jsem ochoten trpět až do smrti, myslel jsem že spolu zestárneme a rozdělí nás až smrt.Pořád přemýšlím, někdo tady asi 2015 psal, že v jeho trápení mu pomohla žena ze seznamky, že se tedy nikdy neviděli, ale měla stejné trápení a tak si psali, volali, bez hledání vztahu, myslíte že je to dobrý nápad ? Bohužel nemám zkušenosti kam a jak hledat, na jaké seznamky, servery se obrátit. Opakuji klín klínem ne, jen mi tak strašně chybí, že jsme si denně volali, sms, ted jsem opuštěný, bez pozitivního kontaktu.Jen koukám na telefon a ten mlčí a nebo je to kontrola z rodiny, zda jsem ok.

    1. TTTaylor11:12 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Chci Ti Jardo ještě odpovědět, i když Tě asi nepotěším. Ne, nemyslím si, že rychlé hledání nového vztahu pomůže. Vím, že hledáš rychlou, okamžitou pomoc od té nejhorší bolesti, ale tak člověk nefunguje. Zkus radši vyhledat své staré kamarády, které jsi jistě zanedbával, když jsi věnoval celý svůj čas a všechny svoje myšlenky té která Tě nakonec opustila.
      Ja vím, lehce se to řekne a těžko realizuje. Taky se v tom tak plácám, zkusil jsem nové vztahy, ale žádné nevznikly, ta „stará“ láska ještě všechno přehlušuje. A pak taky strach z dalšího zklamání a z dalšího opuštění.
      Co taky hodně pomáhá je podívat se na celou věc pozitivně. Byli jsme sice opuštění, ale zároveň jsme nabyli, i když zatím nechtěně, nové SVOBODY. Věnovali jsme těm našim velkým láskám PŘÍLIŽ mnoho DRAHOCENÉHO ČASU. I když máme ten pocit, který nás tolik trápí, že BYCHOM JIM DALI VŠECKO, byla to právě ta chyba, možná právě ten důvod proč nás naše lásky opustily. Nechtějí vůbec, abychom Jim DALI VŠECKO, protože se tím cítí zavázány a spoutány. Ty jí dáváš VŠECKO a ona si myslí, že jí VŠECKO BEREŠ.
      Je to Tvůj čas, ketrý jsi najednou získal, nedávej ho hned jiné ženě, využij ho pro sebe. Ja se to taky teprve znovu učím, ale ty okamžiky, ve kterých se mi to daří jsou nádherné. Tak hodně štěstí !!

  27. JARDA08:46 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Děkuji za pár komentářů.
    1. Dnes je to 3 TÝDEN,že šoku jsem venku,/ bylo to totální lidské dno s myšlenkami na vlastní destrukci / ano, jak se tu píše, pomalu je to o něco lepší, špatně spím, slzy mi tečou samému v posteli, a pak vlna, vnitřní pád,deprese,nicota bytí.Co jsem si tu vše pročetl, něco i vytiskl a když je nejhůř, pročítám a pak je to tak 2h dobré.Ty emoční vlny mě mučí.
    2. Prodloužený víkend jsem trávil na chalupě s rodinou a dosp. dětmi, jsem na všechny strašně zlý, díky mé situaci, neovládám to, a pak jen sedím, koukám do ničeho, přemýšlím, vracím si slova našeho posledního rozhovoru že mě nechce,že se to stalo nečekaně, a že je jiný. Film se přehrává a já se taky musím soustředit na práci, kterou mám zodpovědnou.
    3. Pořád to lidi nechápu, mám svůj svět, pořád na ni myslím,ráno se budím s tlučením srdce a prožívám s ní ráno,i když je pryč, miluju jí a milovat chci dál,OD DNE ROZCHODU NEKONTAKTUJI, to jsem četl zde hned druhý den co se mi to stalo, držím se, jen v duchu posílám sms, skoro celý den.Chtěl bych jen aby se ozvala, že je v pořádku, kdyby se chtěla vrátit, ted po 3 týdnech, bral bych ji hned.
    4. Dá se z tohoto šoku a citového vypětí zbláznit? jako fakt že přeskočí ?
    5. 14 let utla během pár hodin. jsem dospělej chlap, ale nezvládám. NIC ROZCHODU NENASVĚDČOVALO O TO JE TO HORŠÍ. 6. Je mi tak zle, když si představím, že to táhla 2 měsíce s námi oběma, kdy, kde jak bývala s ním, a pak se mnou, toho bych já nebyl schopen.Dost jsme si říkali, miluju tě, sluší ti to, volali do práce, to vše do poslední chvíle. Moc se nesvěřuji, rodina to vzala jako fakt a probírat to dokola není dobré, DUSÍM SE, dusím to v sobě,kdybych se nenadechl, jí už to bude jedno. Nikdy jsem nic drastičtějšího nezažil a to mi je 45.
    7. Píše se, že po 3 týdnech i druhá strana ted začne přemýšlet o tom co se stalo, myslíte že to těm co nás opustili ted sepne a uvědomí si naplno co nám provedli a vzpomenou si ?

    1. TTTaylor09:21 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, taky jsem tu psal své nedávné zkušenosti, no vlastně je to „už“ více než půl roku. A mrzelo mě, že mi nikdo nic neodpověděl, nic neokomentoval. Tak Ti aspoň zodpovím Tvé, byť rétorické otázky:
      – ano, člověk se z toho může zbláznit, ten pocit mám pořád a asi mě ještě dlouho neopustí. Vyhledal jsem i psychologickou pomoc, zkus to taky. Pomohlo to, člověk se aspoň ze všech těch pocitů může vyzpovídat a vypovídat. Ale není to pomoc stoprocentní, ta bolest se pravidelně bude vracet, ještě dlouho.
      – Ne, nemyslím si, že těm kteří nás opustili to po třech týdnech nějak „sepne“ a že začnou o nás přemýšlet a zajímat se jak se nám daří a chtít se dokonce vrátit. Může se to stát, ale jen vyjímečně. Většinou měli nějaký důvod nás opustit, už dlouho před tím než to udělali.
      I já o tom sním a stále tajně doufám, ale zároveň vím, že se to nikdy nestane.

      Znám přesně Tvoje pocity, i po půl roce je prožívám, trošku už otupěle, ale pořád se to vrací. Jediné co pomáhá je důsledně dodržovat pravidlo nulového kontaktu a co největší vzdálenosti. Sejde z očí sejde z mysli. Jenže to chce silnou vůli, opravdu silnou vůli.
      Přeju Ti a všem ostatním hodně štěstí, hodně silné vůle a pevné nervy.
      TTT

    2. Orwell09:51 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Zdravím,
      něco podobného jsem si bohužel prožil i já, vztah jsem měl necelých 7 let, loni jsem ji požádal o roku, došlo na plánování svatby, dítěte, neskutečný pocit štěstí a radosti z obou stan. Od nového roku bohužel přišel tvrdý pád, dost jsme se hádali, přítelkyně vyhledávala stále nové a nové kamarády a mě to neskutečně vadilo. Cítil jsem, že z její strany láska ke mě vyhasla. V únoru se částečně odstěhovala k rodičům, že chce pauzu, ale já už věděl, že se pomalu blíží konec, i když jsem si stále vnitřně namlouval, že to bude dobré.
      Pak to přišlo, v březnu se odstěhovala úplně a „hned“ začala nový vztah. Nevím, jak dlouho se přesně znali a ani to vědět nechci.
      Jediné co vím, že je šťastná a zamilovaná do někoho jiného.
      Je to už poměrně dlouhá doba, na začátku to bylo opravdové psychické peklo, ale můžu říct, že stále není jediný den, kdybych si na ni nevzpomenul. Všude jen slyším, že to chce čas, ale jak dlouho to potrvá, to nikdo neví…
      K otázce, jestli si ta druhá strana také vzpomene na to, co se stalo, tak jsem téměř přesvědčený, že nevzpomene, když už je nějakou dobu znovu zamilovaná do někoho jiného. Prožívá znovu ten krásný pocit zamilovanosti a nemá důvod se znovu ohlížet do minulosti.
      Je to smutné, ale pro osobu, která by dříve za vás dýchala se stáváte cízím člověkem, proto nemá cenu bývalou znovu kontaktovat, protože cokoliv ji napíšete, tak ji to bude úplně jedno.

      1. Martin15:18 dne 19.9. 2018 napsal/a

        Ahoj všem,
        narazil jsem na tyto stránky a rozhodl jsem také podělit se svým osudem. Myslím, že potěším všechny okolo. Jestli je tu někdo, kdo má skore v 37 letech následovné:
        8 vztahů ukončila holka
        2 vztahy jsem ukončil já
        3 holky se chtěli vrátit, dvě jsem odmítnul

        Měl jsem vždy velmi krásné holky, které chtěli všichni kluci. To je pak těžký udržet, když ona každým dnem čelí dobývačným pánům.
        Pánové, pokud jste vyřízený z jednoho rozchodu, vzpoměňte si vždy na mě. Přejte to 8! Pokud bych měl dál analyzovat tak z těch 8 případů 2 holky si našly jiného. Ten poslední skončil před měsícem, kdy se jedna holka po roce měla stěhovat ke mě. Už měla u mě věci a řešila cedulku na dveřích, aby jí tam mohli chodit dopisy, v blízkosti si zajistila vysokou a vše šmahem ukončila při přijezdu s plným kufrem hadrů, že miluje jiného a druhý den odjela zpět domů. Byl to šok pro mě. 4 týdny jsem vkuse nespal, pokud ano tak 4 h jen pod práškem. Břicho stažený, žádná nálada, cukalo se mi celé tělo, nemohl jsem se v práci soustředit, už to vypadalo na vyhazov. Ani minulost, že jsem to dokázal před tím nepomohla. Ona mi pak neustále psala, jak miluje jiného a jestli si vzpomínám na naše první dny – tak přesně takhle je teď zamilovaná. Že ho nechce opustit a že stále na mě myslí. Když už po třech týdnech nedala pokoj s psaním tak jsem rázem utnul komunikaci já.
        Jakmile si holka najde jiného, smiřte se s tím, že už se nikdy nevrátí.
        Jakmile holka odejde, protože není štastná, tak je šance, že by se mohl vztah navrátit. Člověk musí nechat holku chvíli v klidu a navodit vzpomínky a po pár týdnech ji napsat.

        Slova útěchy nepomůžou. Bolí to jako svině. Já sám nevím, co dělám tak špatně, přitom jsem hezký, akční, inteligentní a zkušený:)

        Pokud mohu z vlastní zkušenosti doporučit, co po rozchodu zafunguje pro vaše malé vítězství a lze i možná okamžitě zvrátit vztah na svoji stranu tak dobře čtěte. Je to velmi velmi náročný na psychyku, ale garantuji vám, že to funguje!!!!!!!!
        1. Jakmile vám holka řekne, že je konec. Nesmíte za žádných okolností projevit slabost a city. Žádný pláč, vztek či nátlak na holku.
        2. Nechte ji ten den odejít a nebavte se o tom.
        3. Nejdůležitější věc jak ji citově zlomíte. Napiště ji to, co by nikdy nečekala. ZAŘIZUJI SI NOVÝ ŽIVOT. JSEM ŠTASTNÝ I BEZ TEBE A UMÍM ŽÍT SÁM.
        A funguje to i zapředpokladu, že si našla jiného. Uvidíte jak okamžitě citově otočí a začne se dožadovat útěchy a že to není možné. Tohle jsem udělal při posledným rozchodu a mohla se roztrhat jak začla se mnou rozebírat vztah a že ji nemiluji a to jsem pouze dva dny po rozchodu.
        Co nesmíte? NIKDY NESMÍTE POLEVIT! Já vycítil šanci a začal jsem jak ji miluji, že jsem si to vymyslel a za dva dny už byla na koni ona. A pak to už znáte. Nechá vás v tom, vyžerete si to atd.
        Něco podobného jsem udělal i v minulosti a vždy to zafungovalo. Nedělejte citlivky. Musíte udělat bezcitného chlapa! Řekně ji, že ji také nemilujete a že jste štastný i bez ní. Oni očekávají, že budete z toho raněni. Pak to vypráví ve svém okolí a jsou kingové. To nechcete.
        Jak si ulevíte ještě od svých emocí?
        Něco, co dokáže málokdo. Uzdravení jak z těžkých nemocí tak ale i z psychyckého šoku jako je rozchod jde přes ODPUŠTĚNÍ!!
        Odpusťte ji a napiště co jsem udělal já: Přeji Ti krásný vztah, at ti klape, hodně vášnivého sexu a mnoho lásky.

        Věřte, že se vám uleví. Pak už musíte dodržet bezpodmínečně nulový kontakt!!!!!!!! jak už bylo několikrát psáno, nikdy nevíte, kdy se bude chtít vrátit. Jedna se chtěla vrátit hned druhý den, dvě přesně po půl roce. Čtvrtá nad tím přemýšlela několik týdnu a pak mi jednou u kafe řekla po 3 měsících, že se chtěla vrátit. Ale já ji nekontaktoval. Od te dobý jsme se neviděli.

        Na závěr: buďte chlapi, žádné brečení, fňukání, doprošování. Na tvrdo bez citů napište ještě jednou: ZAŘIZUJI SI NOVÝ ŽIVOT. JSEM ŠTASTNÝ I BEZ TEBE A UMÍM ŽÍT SÁM.

        kdyby něco pište kluci:
        rambo.john@post.cz

  28. Vojta18:12 dne 26.6. 2018 napsal/a

    Tak taky přidám komentář. Mám to podobně jako Dave, ale vlastně jen v tom, že to trvalo 11 let. U nás jsem čekal že něco přijde….neklapalo to mezi náma už víc než půl roku, ale mělo to vlastně jen jedinej důvod. Byl jsem idiot a přišel o skvělou ženskou která mě vždycky ve všem podporovala a pomáhala. Jenže tím jakej já jsem idiot jsem si to začal brát jako samozřejmost a vlastně nic jí takhle zpátky nevracet. Jen mě nenapadlo, že tahle situace, kdy jsme žili vlastně vedle sebe…ale ztrácelo se to „něco“ dopadne až takhle. A nejhorší asi bylo, že to začlo vlastně tak jak jsem čekal. Jednou ráno řekla že si potřebuje promluvit…věděl jsem o čem a vlastně i co mi řekne. Byl to pro mě ale ten impulz, kdy jsem hodil všechno za hlavu a začal se snažit…jenže to už bylo pozdě :( Vycítil jsem to během pár dní…ale i tak trvalo týden než opět ráno ke mě přišla, že mi musí něco říct. Věděl jsem co uslyším….už k Tobě nic necítím a nechci v takovém vztahu dále být. Nikoho nemám jen už nechci dál být s Tebou…nedala mi žádná drsná ultimáta…snažila se mi i pomoct najít někde bydlení…odstěhovali jsme se totiž z města na vesnici a netušil jsem jaký tu je problém najít přátele a lidi co pomůžou v nouzi pokud nejste opravdu místní. Ale to bych odbočoval. Udělal jsem tu největší kravinu, ale čas a skutky zpátky nevezmeš a mě se to nepovedlo. Tím že jsem se zkusil zabít jsem u Ní klesl na to nejnižší dno a teď jen cítím, že si přeje jen abych už měl dojednaný pronájem a co nejdříve zmizel z jejího života….Netuším co dál, musel jsem si na bydlení vypůjčit u všech u koho to šlo a vidím že je jí jedno, že už nemám ani co jíst, teď už je to jen můj problém a já to světlo na konci tunelu fat nevidím…vidím jen jámu která vede stále do větší temnoty a já se nemůžu otočit…

  29. Dave21:00 dne 13.6. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni, tak už v tom lítám s Vámi po 11-cti letech mě odkopla jako by nic (mě 33 a jí 29). Přišlo tak nějak najednou, nebo mě to tak alespoň připadá. Začala bývat v práci i mimo své směny s odpovědí že to musí vzít tu za kolegini tu zastupuje vedoucí tu jede na poznávací kurz, i když se mi to moc nelíbilo říkal jsem si, že vztah je i o té důvěře. Po práci jsem makal na baráku staral o zahradu jak kokot, aby až přijede z práce viděla že nemá doma žádného lempla co jen mele hubou. Najednou jsem si začal uvědomoval že chladne celkově. Začal jsem se ptát jestli jsem udělal něco špatně atd. Ale žádnou srozumitelnou odpověď nedostal. Až jsem vše zjistil že ty služby navíc byly hotýlky s 50-ti letým ženatým chlapem. Najednou se mi celý život sesypal jako domeček z karet. Zůstal já a spousta plánů, které pro mě najednou nic neznamenají. Michalův článek jsem přečetl několikrát je v něm spousta pravdy i dobrých rad, ale ta bolest je nesnesitelná. Jediné co teď vím je že musím jít dál, ale nevím jak.

    1. Jericho01:44 dne 15.6. 2018 napsal/a

      Ahoj, nevím jestli Ti to pomůže, ale já před 2 roky a 3 měsíci prožíval něco hodně podobného. Nyní už exmanželka mě a našeho společného psa opustila po 11 letech manželství, na hypotéku,všechno placení a starání o psa jsem zůstal sám… Naštěstí byli po ruce kamarádi a rodina, ale i tak jsem z těch „sraček“ začal kouřit, špatně spal i jedl a zhubnul o 16 kg během deseti týdnů. Plácal jsem jsem se v tom půl roku a nevěřil že bude líp, pak se ale asi stal malý zázrak a já potkal úžasnou ženu. Bylo to asi dílo náhody a osudu, ale najednou jsem měl čistou hlavu a zamiloval se, během týdne jsem vytěsnil z hlavy veškerou kalvárii co jsem prožíval po odchodu bývalé manželky. Najednou byl svět zase radostnější a já šťastný, věděl jsem že to „světlo na konci tunelu“ je a nečekal že se tak brzo objeví…
      ALE… Celý ten zázrak trval něco málo přes rok a pak to šlo z kopce, ve finále náš vztah trval 21 měsíců a já jsem už opět 7 týdnů v porozchodových sračkách, depky, výkyvy nálad, špatný spánek a nepravidelná strava, nedořešená bytová situace,atd.
      Ale ten největší paradox je ten, že moje bývalá manželka by se chtěla ke mně vrátit … A já i když si vzpomenu na tu bolest když odešla a touhu po ní, tak vůbec, ale vůbec o ní nejevím zájem, zkrátka už mi to nic neříká i ve stavu, v jakým jsem teď (paradoxní fáze)
      Takže věř tomu že bude líp, bohužel ale až časem a jak dlouho to potrvá Ti nikdo neřekne.
      I já doufám, protože ve všech článcích od „Krčmiče“ je velká pravda a k drtivé většině rad a názorů jsem došel instinktivně. Drž se chlape, každý den stojí za to žít !!!

  30. Míra19:46 dne 27.3. 2018 napsal/a

    Ano je to pravda, že když je to za Vámi tak se z Vás stane silná osobnost, ale pak? Když to přijde znovu? Jak jsem psal níže prožívám to po 4-té je mi 51 let a bolí to stejně jako by to bylo poprvé. Vím jak se chovat co dělat a nedělat, ale je to stejně na hovno. Jediné co jsem se naučil je to, že je opravdu důležité pravidlo být bez kontaktu. I když na společné fotky z dovči mě to láká jak svině, ale vím že by to bolelo ještě více v toto jsem se naučil. Nicméně stejně máte ty vzpomínky v hlavě. Od toho jsem se ještě nedoká zal odprostit ani po 4-té. Pořád Vám koluje v hlavě ten film a né ho vypnout je to tam stále, nepomáhá ani když makáte na sobě nebo v práci. Co je ještě docela dobrý je vést si denník a večer se ze všeho vypsat a co mě osobně dost pomáhá to už jsem přřečetl snad stokrát už po 3 vztahu je knížka od S.J. Elliotová – Přřeijte rozchod s úsměvem. Ano, je to bible tak jako tyhle články – takže Michale díky. Ano, to světlo je ještě daleko plácám se v tom už 49 den, ale jak jsem psal v úvodu, každý rozchod bolí a to kurevsky. Hmm nebýt doma sám jasně, ale když přijdete protože musíte někde přřespat, uvařit si a poklidit zase na hovno zase ten film v hlavě, který nejde zastavit…. A fakt je ten, že když už si myslíte, že to je ta pravá tak zase špatně, ale jak má kurva člověk poznat, že to je ta pravá. Nepoznáte nikdy. Já vždycky dával než bral a stačilo mě, e dotyčná mě objala, pohladila a přitulila se, asi špatně. A ještě na sebe něco prozradím, když jsem byl poprvé ženatý, tak mě tragicky zemřela dcerka bylo jí 2,5 let a taky jsem přežil, protože mě nic jiného nezbývalo a rozvod s první ženou semnou totálně zamával, ale ten pocit je stejný i teď. Ano, člověk musí jít dál a věřit, že kurva se musí konečně objevit ta pravá a já tomu věřím, že konečně už s někým zestárnu. Držte se bude líp. Kdy tak jsem na Gepete307@seznam.cz.

    1. alf715:11 dne 5.4. 2018 napsal/a

      Nějak nemám pocit, že by se ze mě stala silná osobnost, když to bylo za mnou. Spíš mě to vždycky poznamenalo, pro další vztah to žádná posila nebyla, tady souhlasím z Jeronýmem Klimešem (Partnneři a rozchody), že po těžkých rozchodech se z nás stávají „vztahoví recykláti“. Prostě nic už nebude jako předtím, každý další rozchod je horší, než ten předtím a bolí to víc a je to delší… I já to prožívám počtvrté, plácám se v tom už těžko uvěřitelných 2 a půl roku a nevím, kdy to skončí Ten příměr s filmem sedí – každá maličkost ten film spustí znovu, zastavit do nejde, smazat taky ne. Taky jsem do vztahu vžycky dával všechno, snad to byla i chyba, věrnost a spolehlivost a domov jako zázemí vztahu se teď moc necení …

  31. TTTaylor14:38 dne 27.3. 2018 napsal/a

    Drama s mou krasavicí inteligentní vyvrcholilo, když mi na můj mail, který jsem psal více méně už jen v sebeobraně jako reakci na její urážky a nadávky docela promptně odpověděla novou hrozbou udání za obtěźování. Napsala to tak, že to vypadalo, jakoby to udání už podala. Byl jsem tím ohromen a zaskočen, nečekal bych od někoho, kdo mě předtím hrubě urážel výrazy jako „piča“ a „psychouš“ za vtip přeposlaný přes WhatsApp, že mě vzápětí udá za obtěžování. Značně mě to vyděsilo, protože jsem si tak představil svou rodinu, jak by ji zranilo, kdyby celá aféra vyšla najevo a ještě ke všemu takovým nechutným způsobem jako je udání za obtěžování. Své padlé krasavici jsem se poníženě omluvil za všecko a poprosil ji aby udání stáhla a nechala mě dožít můj ubohý život:-), ano tak daleko a hluboko člověk najednou klesne, jako by toho bahna v ksichtě už nebylo dost, bývalá milovaná bytost, které byste bývali byli dali celý svůj život vám to bahno nakonec nacpe až do krku. Dvě noci jsem strachem nespal, kdy zavolá policie, že se mám dostavit k výslechu.
    Pak jsem začal podnikat první kroky k aktivní sebeobraně. Zavolal jsem na místní policii, tam žádné udání nebylo. A uklidnili mě, že se často nebo většinou jedná jen o plané výhružky a že mám v klidu počkat co se bude dít skutečně. Totéž na policii v Praze. Pak jsem aktivoval advokáty, jednoho v ČR a jednoho v Německu. Jednak, aby mi potvrdili, že udání za obtěžování by bylo bez vyhlídky na úspěch a jednak abych mohl připravit případnou obranu protiútokem, tedy protiudáním za urážky na cti a za vyhrožování a eventuelně udáním na finančním úřadě za daňové úniky.
    Píšu to sem ne proto, že by to bylo pro kohokoli tak zajímavé, nýbrž proto, že TO JE TO, CO MĚ POSTAVILO NA NOHY. Aktivně se bránit, nenechat si všechno líbit. Rozchod nebo neopětovanou lásku si člověk musí nechat líbit, proti tomu není obrana, na lásku člověk nemá nárok. Co si ale nemusíme nechat líbit od svých bývalých partnerů nebo milenek je to MLČENÍ, tu PŘEZÍRAVOST, to NEVYSVĚTLENÍ a tu SPROSTOTU, pokud nakonec ke „komunikaci“ dojde.
    Dnes, v okamžiku, kdy jsem telefonoval s českým advokátem, který mě ujišťoval, že ani jedno z těch udání by nemělo naději na úspěch, tedy ani její ani moje, mi přišel opět velmi přezíravý a urážející mail od mé drahocenné, ve kterém sice opět poučuje, překrucuje a uráží, ale taky vysvětluje, aspoň náznakem a překrouceně, ale přece. A zároveň zakazuje, abych jakkoli na její urážky a nepravdy reagoval, jinak že mě okamžitě půjde udat:-) Přesto, že dnes vím, že její udání by nenašlo živnou půdu, neodpověděl jsem a neodpovím. Nemám to už zapotřebí. Už to není ta žena, kterou jsem miloval, je to někdo úplně jiný, cizí, člověk do kterého bych se v takové, zřejmě pravé podobě nikdy v životě nemohl zamilovat.
    A to je další důvod mého snad posledního příspěvku zde, každý z nás „truchlících pozůstalých“ je ohrožen stát se obětí nikoli stalkingu, nýbrž udání kvůli obtěžování. Každý druhý tu píše jak svou bývalou bombardoval smskami a maily a telefonáty. Pozor na to, zákon o obtěžování je velice ošemetný a nechává velký prostor k interpretacím pro obě strany, jak pro udávajícího tak pro obviněného.
    Přeji vám všem, aby to u vás nedošlo tak daleko a byste se ze svých zklamání dostali se zdravou kůží, s čistým trestním rejstříkem a s alespoň trochu zdravým rozumem.
    A vám, kteří se chystáte někoho opustit přeji, abyste projevili alespoň tolik respektu k opouštěné osobě a aspoň stručně a pravdivě své důvody vysvětlili. Věřte, že to pomáhá a že to podstatně zkrátí hojení té otevřené rány, kterou po sobě zanecháte.

  32. TTTaylor16:17 dne 21.3. 2018 napsal/a

    V pondělí jsem zde vylíčil to porozchodové bahno, kterým se člověk tak nějak z vlastní viny vláčí a nemůže se z něj dostat. Dnes jsem to dovršil tím, že jsem té své pornstitutce přeposlal jeden z těch WhatsAppových rádoby vtipů, které jinak nemám moc rád, ale tady ten dnešní se mi opravdu vyjímečně líbil a po dlouhé době jsem se od srdce zasmál a tak jsem se o to chtěl s někým podělit a ďábel mi nakukal přeposlat to své padlé krásce a popřát jí dobrého rána. Ještě jsem se jí za to i omluvil, věda, že si nepřeje abych ji kontaktoval. Ale věděl jsem taky že se moc ráda směje (to byla její opravdu krásná vlastnost, nasmáli jsme se spolu tolika věcem, smáli jsme se i při „sexu“, při všem a všemu) tak jsem neodolal. Nic jsem neočekával, věděl, jsem, že náš vztah není už obnovitelný. Ale co přišlo nazpět překonalo všechen hnůj poslední doby a chci se s vámi o to podělit, abyste věděli, jak daleko může porozchodová nenávist až dojít. A proč se zřejmě opravdu nevyplatí něco zkoušet, být pozitivní, dělat ze sebe toho lepšího a doufat v obrat. Obrat přijde, ale jenom opět směrem dolů do hlubin toho svrabu povztahové nenávisti a touhy tomu druhému „ukázat“. Následující citáty naší byť krátké výměny zpráv nechť je vám odstrašujícím příkladem.

    21.03.18, 08:59 – Já: \\tady byl ten vtip, fakt sranda, ale dlouhý, tak jsem ho smazal\\
    21.03.18, 09:01 – Já: Promiň, vím že ti nemam psát, ale tohle je fakt srandovní
    21.03.18, 09:29 – Já: Ale když už jsem to porušil tak ti přeji krásné dobré ránko
    21.03.18, 09:33 – Ona: A co ja s tim jako?!rekla jsem ti jasne dej mi svaty klid a jdi fakt do prdele!jsi jak pijavice s cimkoliv co mi od tebe prijde se mi chce blejt!takze mi dej pokoj a prestan uz byt otravnej!!
    21.03.18, 09:37 – Já: To teď nechápu, já jsem Ti opravdu nic zlého neudělal, spíš ty mě. Chtel jsem te jen po ranu pobavit, nic vic.
    21.03.18, 09:37 – Ona: Jezis nepis uz mi jsi fakt nechutny!!
    21.03.18, 09:39 – Já: Aspon mi vysvetli proc ses tak priserne zasekla a proc me tak nenavidis ? Za to ze jsem te mel rad ?
    21.03.18, 09:40 – Ona: Tim jak se chovas co delas a jsi jak psychous takze jsi mi odporny jsi jak pijavice takze si najdi jinou kurvu na kterou se prisajes a jdi do pice uz laskave!

    No tak uznávám, že ta moje poslední otázka už byla jednak zbytečná a jednak hloupá, protože na ni nemohlo přijít nic jiného než co přišlo. Musím k tomu říct, že jsem jí jinak od 13. února nepsal ani písmenko, nic. A bylo to dobře, ten dnešek byl už jen boj na ztraceném postu, úplně zbytečné rozjitření svých vlastních citů a svých vlastních sebepochybností.

    Pro úplnost ještě pak konec konverzace v SMSkách, protože si mě ve WhatsApp zablokovala.

    Já: Tak nevím kdo se chová jako psychous, poslu ti ale ještě mail a pak uz nic. Dnes jsem ti chtel jen rict dobře rano. Nic vic.
    Ona: Bud tak laskav a neposilej mi uz nic tvl ty jsi fakt neskutecna pica!
    Já: No to jsi se tedy tech dvaapul roku opravdu musela hodne premahat, ze ? No za jisty dve stovky bez jakekoli namahy a dve a pul hodiny odpocinku ti to jiste stalo. Pak ses urcite vyblila a roztahla nohy pro dalsiho. Ze ?

    No ano, nechal jsem se v té své poslední zprávě stáhnout na její úroveň, za což se sám před sebou stydím. Jeden dlouhý závěrečný mail jsem jí pak ještě stejně poslal, byl už napsaný a nechtěl jsem jen tak „zmlknout“.

    Možná si teď většina z vás myslí, že jsem byl skutečný idiot zamilovat se do ženy, která se jen takto primitivně vyjadřuje a jejím hlavním výrazivem je „piča“. Na svou a snad i její obranu řeknu jen to, že se sice občas na tuhle úroveň nechala strhnout když mi líčila nějaké trable se svými kolegyněmi, ale jinak se po celých dva a půl roku držela hrdinně a mluvila a psala pokud možno normálně hovorově slušně. Opravdu se snažila. Pro mě to byla známka toho, že jí na našem vztahu opravdu záleží, přestože jsem občas viděl, že s tím docela bojuje.
    Nicméně, ten konec mezi námi už nemůže být konečnější, to je jasné a přesto se z toho i teď těžko vzpamatovávám. Nemůžu říct, že bych s ní ještě něco chtěl mít, to by vůbec ani už nešlo. Ale ten pocit, že jsme mezi sebou všechno nevyjasnili a nemluvili o našem rozchodu jako by to rozcházející se lidé asi měli udělat, ten mě sžírá a to ještě potrvá dlouho. Na zítřek jsem se objednal na psychologickou poradu, nevím co si od toho mohu slibovat, ale snažím se najít cestu ven. S nohama pokolena v bahně, ale musí to jít přece i směrem nahoru.

    1. Sakul09:25 dne 22.3. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      zažíval jsem něco podobného. Pokud chceš, napiš mi sem na sebe kontakt, já ti napíšu celej svůj příběh… možná ti to pomůže bejvalou pochopit a možná zjistíš, že je pořád ještě možnost na „dobrý“ konec – tedy konec, kdy na tebe nebude metat hovna. ;)

      1. TTTaylor15:13 dne 22.3. 2018 napsal/a

        Ahoj, moc rád, napiš na jansvoboda58@email.cz

  33. bernda11:02 dne 20.3. 2018 napsal/a

    Můj manžel a já jsme byli ženatí asi 7 let. Jsme šťastně ženatí se dvěma dětmi, chlapcem a dívkou. Před třemi měsíci jsem si od něj všiml nějakého zvláštního chování a pár týdnů později jsem zjistil, že můj manžel někdo vidí. Začal se vrátit domů pozdě z práce, už se o mě ani s dětmi moc nezajímá. Někdy jdou ven a ani se nevrátí domů asi 2-3 dny. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych tento problém napravil, ale to všechno bezvýsledně. Stal jsem se velmi znepokojen a potřeboval pomoc. Hádám o tom, jak doktor Goko, jak dobrý a milý, pomáhá lidem v jejich manželských záležitostech, jako je například obnovení zlomených vztahů a manželství ještě více. Tak jsem se s ním spojil a vyprávěl mu své problémy a on mi řekl, že se nemusím bát, že o 48 hodin později vrátí svého manžela zpět. tak přesně 48 hodin můj manžel přišel ke mně a omluvil se za špatnosti, které udělal, a sliboval, že to nikdy neudělá. Od té doby se všechno vrátilo do normálu. moje rodina žít šťastně znovu. Všechno díky Dr. Goko. Máte-li nějaký problém, kontaktujte ho a zaručuji vám, že vám pomůže. On tě nezklame. Pošlete jej na adresu: dr.gokosspiritualcaster@gmail.com Whatsapp a Viber ho přímo na +2348056398964 :-)

  34. TTTaylor16:21 dne 19.3. 2018 napsal/a

    V polovinè prosince jsem se tu vyzpovídal ze svých rozchodových trablů se svou prostituující se pornohvězdičkou a dnes v polovině března to ještě ani zdaleka nemám za sebou. Právě naopak, je to horší a horší. Vánoce a Nový Rok jsem přežil celkem v pohodě, ale pak jsem se na Tři Krále z toho vnitřního stresu zhroutil a skončil v nemocnici, sice ne na psychiatrii, jak tady teď nedávno vylíčil Mond, ale bohužel s následky, ze kterých jsem se dodnes nevylízal a možná mi zůstanou až do konce života. Té své padlé krásce jsem to dokonce z nemocnice napsal, ale dostalo se mi tak hnusné odpovědi, že jsem litoval, že jsem se vůbec ozýval. A mému stavu to taky zrovna nepomohlo. Nějak jsem nevěřil, že ten svůj hnus myslela opravdu vážně a tak jsem si počkal na její narozeniny, které má den před Valentýnem a chtěl ji potěšit (a samozřejmě taky obměkčit) přáním k narozeninám a kyticí růží (v počtu jejích dosažených roků) a hned druhý den Valentýnským vyznáním lásky a opět kyticí růží ve stejném počtu. Protože neznám její adresu v Praze, poslal jsem jí ty kytice do jedné pražské restaurace, kam jsem věděl, že často chodívá. Na přání k narozeninám přišla bleskurychlá odpověď, kterou nikdy v životě nezapomenu. Ta si zasluhuje citaci v plném znění:
    „Ty jsi mi asi nerozuměl, když jsem tě myslím jasně a slušně žádala o to, aby jsi mi dal svatý klid a přestal mě jakkoliv kontaktovat.
    Takže zruš ty květiny, protože dnes tam ani nejdu, ale jestli se dozvím, že tam dorazily, tak ti začne peklo.
    Jasně jsem ti řekla, nech mě být a jestli to nebudeš respektovat, tak až se objevím v XXXXXXX, tak si ten čas udělám na to, abych tě zašla udat za obtěžování a to se ti určitě nebude líbit.
    Žádala jsem tě jasně po dobrém a pokud nezrušíš ty poblbaný květiny a nedáš mi konečně pokoj, tak to udělám a budeš mít problém a to dost zásadní.“
    Přiznávám, že jsem ji skutečně před tím párkrát „obtěžoval“ popřáním dobrého rána a dobré noci SMSkou, což jsme před tím dva a půl roku dělali navzájem a rádi a jako obtěžování jsme to neviděli. Tyhle její vyhrůžky mě docela vyděsily a tak jsem do oné restaurace zavolal a řekl jim, že jí ty květiny proboha nemají předávat a raději si je použít na výzdobu stolů. Své padlé krásce jsem to pak sdělil a dostalo se mi jen další nejapné odpovědi, která za citaci ani nestojí. Ještě jsem se snažil to celé obrátit ve srandu a poslal jí ještě jeden mail s naskicovaným textem udání za obtěžování v němčině, abych jí s tím jako pologramotné ulehčil práci. Ten text obsahoval samozřejmě narážky na její pololegální činnost a na daňové úniky a překypoval cílenou ironií. To už jsem ji samozřejmě chtěl zranit. Následovaly nadávky do psychopata a ubožáka z její strany. Je fakt, že si tak i občas připadám. Hlavně proto, že jsem se kdy do takového primitivního stvoření mohl vůbec zamilovat.
    Určitě nejsem mezi vámi ten jediný, jehož původně tak krásný a téměř ideální vztah skončil hnusem a bahnem. Brrr, ale nemuselo by toho hnusu být až tak moc !!

  35. Garcia Sacramento23:07 dne 16.3. 2018 napsal/a

    Potřebujete naléhavé peníze? Můžeme pomoci! Máte problémy nebo máte problémy? Tímto způsobem vám dáváme příležitost rozvíjet nový vývoj. Jako bohatá osoba cítím povinnost pomáhat lidem, kteří se jim snaží dát šanci. Každý si zaslouží druhou šanci, a protože vláda selže, budou muset pocházet od ostatních. Žádná částka není příliš pro nás a splatnost, kterou určíme vzájemnou dohodou. Žádné překvapení, žádné další náklady, ale pouze dohodnuté částky a nic jiného. Nečekejte a nezapomeňte na tento příspěvek. Zadejte částku, kterou chcete požádat, a my vás budeme kontaktovat se všemi možnostmi. kontaktujte nás dnes na garciajsacramento@gmail.com Potřebujete naléhavé peníze? Můžeme pomoci!

  36. Mond15:47 dne 16.3. 2018 napsal/a

    Ahoj, přečetl jsem si snad všechny tvé příspěvky a nějak více mě oslovily, i když můj příběh je trochu jiný, i když – jak se to vezme.
    S bývalou partnerkou jsme byli dva roky a půl roku spolu bydleli. Úplný počátek vztahu byla spíše iniciátor ona. Líbil jsem se jí, byl jsem pro ní zajímavý, chytrý, pohledný… Rozdala by se pro mě, v posteli udělala cokoliv. I já se po krátké době vyložené zamiloval. Samozřejmě nebylo vždy všechno růžové, ale vždy jsme si to vysvětlili. Ona chtěla moc dítě, ale dávali mi nějaký čas a prostor k tomu „dospět“, i když čas od času došlo k tlačení na pilu. Nicméně mi slíbila, že HA nevysadí, dokud nebudu 100% přesvědčený. Ale já se na dítě ještě necítil (33 let, ona 29). To naštěstí dodržela. Když jsme si zařizovali společné bydlení, měl jsem pocit, že je šťastná, že se vztah posunul někam dál a že pokračuje dle jejích představ. Ale samozřejmě když jsou lidé spolu denně a řeší denní provozní rutinu, vyvstanou nějakou tahanice o to či ono, protože každý je vychovaný v jiném prostředí a s jinými zvyky. Zkrátí to, půl roku uplynulo a já začal cítit, že to nějak není ono. Partnerka byla často nepříjemná, vyčítala mi každou maličkost a jakoukoliv mojí otázku brala jako útok. Často říkala, že si musíme promluvit, ale výsledek byl, že mlčela a mluvit jsem musel já. Vše vyvrcholilo začátkem srpna minulého roku (2017), kdy jsme odjeli na společnou dovolenou do ciziny (autem). Ta proběhla velice dobře, mám na ní řadu pěkných vzpomínek (prožitky, sex…). O to větší šok nastal ihned po návratu z ní. Když jsme se vraceli, tak jsem navrhnul, že se půjdu vyspat k mámě, že jsem unavený po celé cestě (řízení). Druhý den po návratu z dovolené mi psala, zda bychom se nesešli, že chce se mnou mluvit. Tak jasně, však večer se sejdem v našem bytě. Ale ona že ne, že přijede za mnou. To už jsem samozřejmě věděl, že je to špatně. Přijela MHD a sedla si ke mě do auta s tím, že mi chce něco říct. Tentokrát jsem jí nechal, nijak do toho nezasahoval. Následovalo 20 minutové mlčení, kdy jen polykala slzy… Potom mi řekla, že není šťastná. Ze se necítí dobře a že je to už dlouho a že to chce hned ukončit. Přestože sice nebylo všechno OK, tak jsem byl otřesený. Nechápal jsem vůbec nic, hlavně to, proč jsme vlastně jeli na tu dovolenou, i takové věci, že ještě den před tím jsme se vášnivě milovali atd… Proč ? V tu chvíli jsem ale zůstal „tvrďákem“ a když se neměla k odchodu přes slzy, tak jsem jí musel skoro z auta vyrazit. Asi to znáte, ale v tu chvíli to „odneslo“ auto, kdy jsem s kvílením gum odjel, zatímco ona zůstala stát.
    A teď vysvětlení proč to píšu. Hned po rozchodu jsem kontaktoval jinou holku, s kterou jsem byl někdy dříve (před tímto vztahem) párkrát na rande a prostě do nedopadlo. Ale líbila se mi, její názory, náhled na svět atd. Nechtěl jsem žádný náhražkový vztah, ale přesto to v něj nakonec vyplynulo. Všechno bylo v pohodě, s novou přítelkyní jsme si na tu mou bývalou zanadávali a ona mi tím pádem vůbec nechyběla. Vypořádali jsme věci, byt, peníze a já si užíval nový vztah. Ale… Moje nová přítelkyně je úplně jiná. Zpočátku jsem za to byl vděčný, protože je diametrálně odlišná od mé bývalé a to mě imponovalo a pomohlo. Ale teď po novém roce přišlo několik hodně špatných věcí (úmrtí v rodině, problémy v práci atd.) a mě začíná chybět „něco“, co jsem měl předtím. Bývalá byla klasická žena, uměla „podrbat“ mužské ego, zalichotit, pochválit, pohladit a obejmout. A moje nynější je opak. Je to tvrďák, co mi říká seber se, bud chlap, neřeš furt všechno, jsi jak ženská atd. Dostalo mě to do bodu, kdy jsem se začal nervově hroutit. Snažil jsem se před ni přetvařovat a moje chmurné nálady maskovat. Pochopitelně to nelze. Začala do mě ještě více šít, že nejsem v pohodě a ona se nedá přeci stáhnout do propasti. Stalo se, že jsem po půl roce tedy poprvé kontaktoval svou bývalou – to byla osudová chyba… Požádal jsem jí, zda by se se mnou nesešla. Udělala to a ihned vycítila, že jsem na tom hodně špatně. Nelhal jsem, řekl jsem jí, že nejsem sám a že ani nevím, proč jsem jí kontaktoval. Ona udělala ale věc, kterou jsem v tu chvíli potřeboval ze všeho nejvíc. Vzala mě za ruku a držela. Udělala to, co moje současná přítelkyně neumí a nikdy nedělá. Ex mi řekla, ze také má nového partnera je šťastná… To je to poslední, co jsem chtěl slyšet. Naprosto mě to zdrtilo. Oba jsme brečeli… Odešla. Požádal jsem jí, ať už jde. Jenže to nastartovalo můj současný hodně špatný stav. Po tomto osudném (a chybném) setkání na ní nepřestávám myslet. Prostě se to všechno po půl roce vrátilo. Já si bláhově myslel, že s novou holkou to bude OK a jak se objevily problémy, začal jsem myslet na bývalou a jsem úplná troska. Před měsícem jsem musel jít na neschopenku a skončil na krizovém v Bohnicích. Tam jsem si řekl, že to přeci musím dát sám a podepsal po jedné noci revers. Psychiatr mi nasadil antidepresiva, jsou to 3 týdny a mě je pořád špatně. Mezitím jsem bývalou mockrát kontaktoval a psal jí ty hrozné sračky typu „chybíš mí, jsi jediná…“ atd. Následovalo vždy od ní jen „Nechci ti ubližovat, musíš si pomoct sám, už jsem jinde, dělej co tě baví“… Je to logické, já to všechno v hlavě chápu, reagoval bych stejně být ve její kůži. Ale to blbé srdce dělá všechno opačně než rozum. A co víc, jsem pořád s tou současnou partnerkou, která ví, že jsem se sesypal (že je důvod i bývalka ale neví…). Udržujeme nějaká „nouzový režim“ vztahu, kdy jsme sice spolu, ale ne aktivně. Ona říká ať se dám dohromady, srovnám se a že je trpělivá a počká. Jenže já nevím, zda chci. Já nevím, zda chci ženu, která se citově chová dost chladně, nedá najevo empatie a mě bude pořád chybět to, co jsem měl u bývalé. Nevím co mám dělat. Neumím učinit rozhodnutí s rozejít i s touhle. Ona už je také naštvaná. Je ze mě troska, co je už měsíc v pracovní neschopnosti a nejsem schopen dělat nic. Nic mě nebaví, do všeho se nutím. Nevidím žádné východisko z toho všeho. Stýská se mi po bývalé naprosto strašně a vím, že už tu nikdy nebude. Užírá mě představa, že je s někým jiným, spí s ním a sdílí všechno, co bylo se mnou. Zároveň neumím opustit současný vztah, který teď stejně v zásadě nefunguje a asi mě nenaplňuje. Ale neumím říct konec. Plácám se v tom všem a jsem na úplném dně. Nevidím žádné světlo na konci tunelu. Čas nějak nepomáhá.
    Nevím, vždycky jsem se chtěl každé ženě zavděčit, udělat vše, co jí na očích vidím. Prostě jí dát třeba to, co dosud ve vztazích neměla.

  37. Míra20:09 dne 14.2. 2018 napsal/a

    Ahoj všem, tak mě to potkalo před týdnem. Je mi 51 let a jednalo se o čtvrtý vztah,který sice trval jen tři roky a každý z nás měl svůj byt v jiném městě přesto jsem zase na dně. Problém byl asi v tom,že jsem chtěl višší level a tlačil na dotyčnou se sestěhovat. Já mám svůj vlastní byt ona bydlela v pronájmu. Bohužel pro nás ani já ani ona jsme nechtěli opustit na co jsme zvyklí – na práci, na své město a na svůj byt. Můj největší problém je v tom, e vztahy beru naplno jsem na nich citově závislý proto jsem nikdy nedal kopačky já,ale vlastně dostávám. Nemyslím o sobě, že jsem špatný člověk práci mám, nepiji (noo zrovna jsem začal)a automaty nehraju. Dá se říci, e do vztahu dávám vše.Nejhorší na tom je,že vím čím budu zase procházet a že to světlo na konci tunelo se rozsvítí zhruba za 1.5 roku. Možná v tomto případě za míň, jak jsem psal nebydleli jsme spolu a vztah trval jen 3 roky. Ale jsou tam vzpomínky a společné dovolené. Snaím se na to nemyslet a je to těžké. Nicméně vím a je to pravda odvěká,že to je jen a jen otázka času a tak vím,že teď už bývalou opravdu nekontaktovat. Vše z minulosti schovat jak fotky tak vymazat kontakty. Takže pro podobně postižené momentální samotou věřte starému frontovému vojákovi :-)). A na závěr – věřte, že zase Bude líp :-)).

  38. Jarda21:04 dne 9.2. 2018 napsal/a

    Ahoj kluci a Michale. Vynikajici clanek a navod. Ale jsem v situaci kdy jsem mel dva roky pomer se zenou meho kolegy z prace a ona zase pracuje s moji zenou ve firme zeninych rodicu. Pred koncem minuleho roku mi rekla ze uz nechce ve vztahu pokracovat ale stejne me miluje a ja ze jsem ji nikdy nerekl ze ji miluju. To je pravda ale vite jak to je kdyz zene reknete ze ji milujete, jdou pres mrtvoly. Obema nam to tak vyhovovalo, oba samozrejme mame rodiny a deti. Jenze ja zjistil ze ji fakt miluju. Jenze vyhnout se navstevam neni mozne jelikoz pracuje kde pracuje, obe rodiny jezdime na spolecne dovolene, spolecne grily, oslavy a proste vse. Co byste poradili na tuto situaci. Samozrejme vim ze jsem si s ni nemel nikdy nic zacinat ale to tu neresime. To je tak na odstehovani od rodiny na druhy konec sveta. Zatim mi pomaha hodne prace

  39. "Judita"15:58 dne 8.2. 2018 napsal/a

    Jsem holka. Ale ono to prožívání není zas až tak odlišné. K čertu s chemií. Super napsané. Díky.

  40. Mirek22:10 dne 30.1. 2018 napsal/a

    Je mi 55 a jsem několik měsíců(!) po rozchodu s ženou, kterou jsem – i když jsem s ní nebyl dlouho – skutečně neskutečně miloval. Přečetl jsem na téma vztahů a rozchodů spoustu článků, abych se z toho dostal. Přestože jsem vyznavačem kultivovaného jazyka bez vulgarit, musím otevřeně přiznat, že teprve tenhle mi opravdu pomohl. Moc se mi ulevilo a získal jsem konečně nadhled.

  41. Filip12:06 dne 25.1. 2018 napsal/a

    Díky za článek,druhý den po rozchodu a jsem rád,že jsem zkusil radu najít na netu a úspěšně… Díky moc, hned se cítim líp o trochu,bude to ještě chvilku bolet, ale teď cítim, že to je na dobré cestě…

  42. Martin22:29 dne 23.1. 2018 napsal/a

    Ahoj,

    dnes jsem zjistil, že je definitivní konec. Přiznávám se, nedokázal jsem postavit k rozchodu jako chlap. Neuvažoval jsem racionálně, sešel jsem se s ní prosil, žadonil, brečel jsem před ní. Nejhorší je, když se té dívce díváte do očí a prostě vycítíte, že už vás nemiluje, ale strašně doufáte, že tomu tak není, že se to změní. Nezmění, přiznala se mi, že je v tom někdo další, že to přišlo náhodně, že jí to mrzí, ale stalo se. Nebyla na mě nijak zlá, vztah jsem si posral sám. Jak se říká, člověk si uvědomí co ztratí, až ve chvíli, kdy to nemá. Je to tak, strašně mi chybí, brečím i ve chvíli, kdy to píšu, ale věřím, že se vše stane z nějakého důvodu. Že to tak prostě má být. Teď je důležité, nebýt sám. Trávím často čas sám doma, a cítím, jak mě to ničí, ničí mě to celýho, ale vím, že musím jít dál, bojovat! Po rozchodu si člověk uvědomí, že se v mnoha situacích měl zachovat jinak, a to mě mrzí, když si uvědomím, že jsem si jí nevážil. :( Ale tato stránka mi dává naději, cítím se lépe, když čtu komentáře ostatních. Bohužel, je to těžká životní situace, ale chce to čas…

    1. Sakul19:18 dne 28.1. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      psal jsem tu pár komentářů pod tebou. Závidím ti, že víš, že sis vztah podělal sám – můžeš se z toho poučit a už to příště nezvorat ;). Já bohužel to štěstí nemám… bejvalá se ke mě poslední rok chovala tak, že mě donutila odejít. A já prostě nevím, co se stalo, co ji k jejímu chování vedlo. Po nějakých dvou měsících už jsem z toho skoro venku… jen čas od času mě napadne, co jsem podělal, že se tak změnila, ale odpovědět na to nedokážu. Tož, snad to příště už ničím nepoděláme ;)

    2. D22:03 dne 29.6. 2018 napsal/a

      Tak osobne vim, ze veci jsou tak jak maji byt a nemohou byt jinak. Nadeji a silu, pochopeni a porozumneni mi vzdycky dal jen Buh (se svym ctenym synem Jezisem :) a Bible. Kdyz si prectete treba Zalmy a Joba (do zacatku doporucuju Joba, fakt vizivny) zjistite, ze bible je tu fakt pro nas a ze Buh je Laska :) a nakonec husty je ze i andele nam lecco zavidi… Dulezity je brat Bibli jako celek a vykladat ji sebe samou… http://www.bible.com :)

      Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
      Římanům 8:28 CSP
      https://bible.com/bible/509/rom.8.28.CSP

  43. Zdeněk7510:27 dne 23.1. 2018 napsal/a

    Děkuji Krčmičovi za ten článek, je fakt skvělej a nejen tenhle na tomto webu.

    5-tý den po rozchodu. Nebydleli jsme spolu, jen tak 2 až 3 dny v týdnu. Vídali jsme se cca 1,5 roku. Faktem je, že mi tato žena pomohla po rozvodu, kterým skončilo mé 7-mi leté manželství se dvěma dětmi (kupodivu mnohem snadněji, než teď tohle, oba jsme tehdy věděli, že to už nepůjde dál a odešli jsme od sebe, bez výčitek) a já ji považoval (a stále považuji) za spřízněnou duši. Byli jsme na několika dovolených, zajišťoval jsem jí rád větší komfort, oproti tomu, co kdy měla od kohokoliv jiného….

    1.poučení – serte na ně, neváží si a čím víc jim dáváte a myslíte, kdovíjak vás nebudou milovat, tím víc se odtahují (byť to třeba není úplně vidět). Věnujte se raději sobě. I když pro ni můžete např.přijet do práce, nechte ji raději jet autobusem atd… Chtějí chlapy, kteří je nemají na piedestalu. Ne hodné ňoumy, kteří je obskakují.

    Ještě před tím, než jsme spolu začali, měla kamaráda. Občas ho nemohla ani vidět, pak se zase třeba viděli někde chvíli a když pak byla se mnou, byla pár dní úplně vyměněná. Pak se neviděli asi pár měsíců. Pak se jí ozval a řekl jí, že ji miluje a že si je vědom, jak je to vůči mě nefér (hezké, to uvědomění od něj…blijící smajlík). Byla z toho hrozně rozbitá, že ke mě vlastně nic necítí a teď se v ní konečně probudil cit po dlouhé době. Ptal jsem se jí, jestli chce odejít za ním. Nechtěla odejít, nechtěla s ním chodit, jen se vídat nebo možná nevídat nebo možná…prostě nevěděla…nějak to chtěla vyřešit a nevěděla jak. Byli jsme spolu dalšího půl roku. Nic jsem ji nezakazoval, ať si to řeší a věřil jsem, že to přejde. On jí občas psal, volal, viděli se. Jestli měli sex…myslím, že ne…ale je mi to jedno, neměl jsem to postavené zdaleka jen na tom a pokud by to bylo, bych jí to odpustil. Řekla mi, že by mi to určitě řekla. Občas se se mnou cítila prázdně, ale pořád to bylo fajn, povídání, sex…často jsme mluvili dlouhé hodiny….i o něm…

    2.poučení – když uvidíte, že je na vážkách, odejděte. Odejděte první. Hned. Asi se jí to pak srovná samo.

    Je to asi čtrnáct dní, co byli spolu na víkend v Praze (jsme z Brna). Chodí spolu s tím kamarádem (i s dalšími lidmi) už od doby, co jsme spolu ještě nebyli, na nějaký psychoterapeutický výcvik. No zkrátka dvě noci spolu spali na gauči (prý sex neměli, což jí věřím, ale je to vlastně jedno, holky to tak neřeší), povídali si hodiny, a objímali se. Prý překročila hranici. Když se vrátila, byla dva dny u mě a řekla mi to. Ptal jsem se, jestli se chce rozejít, že prý ne, že ji přijímam, jsem na ni hodný, nesoudím… a podobně. Pak, to už u mě nebyla, mi napsala, že se s ním potřebuje vidět a jede za ním do Olomouce. V tu chvíli jsem se totálně rozpadl a zhroutil. Byl to čtvrtek. Celé odpoledne jsme si psali. Já víc. Ona, že jde za tím, co cítí, co chce prožít, že nechce odejít ode mě, ale že to potřebuje prožít…

    3.poučení – važte si jich, pokud jsou úpřimné

    Celou noc na pátek jsem nespal, sežral se a napsal ji pár nedlouhých zpráv přes whatsapp typu: pořád tě miluji, vrať se, je to hajzl (to opravdu je, myslel jsem si to už kdysi, když jsem ho potkal), nemůžu spát, chybíš mi apod…
    Druhý den jsem přišel do práce, napsala mi dlouhý email, jak to potřebuje prožít, ale že mě nechce ztratit.
    Napsal jsem jí, že to nedávám a že si dáme dočasný rozchod.
    V pátek večer jsem projížděl internet…spoustu rad a názorů, až jsem našel tenhle článek. Pobavil mě a celkem v pohodě jsem usnul. Sobota celkem dobrý, měl jsem děti, byl u mě kamarád s těmi svými…
    V neděli jsem se probudil a v pohodě celkem, napsal jsem jí jak je, jak se cítím já. Přece jen jsme spolu hodně věcí řešili. A pak se to rozjelo…. a jestli se nechce třeba vrátit…a už to jelo… zpět do sraček

    4.poučení – věřte tomu – nikdy nikdy nikdy nekontaktovat, vrátí vás to (alespoň za začátku) úplně na začátek…

    Nějak jsem usnul a ráno v práci jsem byl jak mátoha. Nakonec jsem z nějakého důvodu napsal jedné léčitelce a zajel si k ní. Dělala mi masáže, nechala mě vypovídat, ptala se…nakonec mi řekla, ať se zaměřuji na sebe a ji nechám zatím plavat. Že když bude chtít, ozve se. Pak jsem se cítil dobře. Nechal jsem jí tam dva litry…ale nelituju…Večer jsem byl na procházce a cvičil…a četl komentáře…

    5.poučení – pokud si myslíte, že to nezvládnete, jděte za někým (psycholog), pomůže to, není to slabost

    Dnes se cítím líp…pozoruji emoce, jak chodí ve vlnách a nechávám je probíhat, působit. Chvíli dobré chvíli špatné. Chvíli umírám, pak jsem zase na hoře. Přemýšlím o ní, jestli se vrátí… už teda přemýšlím, jestli chci, aby se vrátila… spíš…jo chci… ale dnes ráno to poprvé byla piča…
    Dnes jsem se přihlásil na výuku kytary, na Radkovu rétoriku, improvizační kurzy… je mi mizerně, je to lepší, je mi mizerně, je to lepší…houpačka

    6. poučení – vstaňte a dělejte něco, cokoliv

    Dnes jsem četl článek o typech dívek. A došlo mi, že je ta moje byla trochu víc „vyrostlá“ nesebevědomá, že to sebevědomí měla hodně ode mě…což je asi ten nejhorší případ… Teď ho možná dostává trošku víc…

    Ale víte co, pořád doufám v její návrat jako partnerky a i když je to opička, která se drží dvou větví, cítím ji jako spřízněnou duši (ty věci co tu jsou na webu napsané sedí na 100%). Snad bych dal i to kamarádství…ale myslím, že to bude daleko těžší, než rozchod….toho se bojím nejvíc.

    7. poučení – myslet teď na sebe, nepsat, nekontaktovat (ukázat záda je totiž ten nejsilnější argument) a věřit, že ať to bude jakkoliv, bude to už jen lepší

    Takže díky za tenhle článek a tenhle web
    Je spousta rádoby vědeckých doporučení a různých sraček na internetu. Něco si z toho vezmete, něco ne. Ale z tohoto jsem si vzal úplně všechno (nebo se o to snažím). Je to velký diamant mezi obyčejnými kamínky.

    Přeji hodně sil a myslete hlavně sami na sebe. Pokud se bude chtít vrátit, tak se vrátí. Pokud Vás pak uvidí, uvidí, že ztratila sebevědomého silného chlapa, který je bez ní úplně v pohodě. A to za to stojí. Držím palce.

    1. Sakul20:56 dne 18.2. 2018 napsal/a

      Ahoj, svůj příběh jsem docela podrobně popsal níže, možná jsi ho četl. Musím říct, že na tom, co píšeš, je taky hodně pravdy. Ale já hodnej ňouma si tak říkám, že to snad platí jen na určitý typy holek, jako byla např. moje bejvalá.

      Taková ta „umělá“ nejistota může být fajn, hlavně na začátku vztahu. Oba se pak více snaží, jsou více okouzlení… ale mě už to časem vadilo a obtěžovalo. A po sestěhování už jsem to viděl jako pitomost. Naopak jsem si byl schopen užívat toho, že přijdu po náročným dni domů a tam je někdo (měl by být), s kým si můžu popovídat, něco podniknout, kdo mě objeme, když na tom budu zle nebo s kým občas něco podniknu… a naopak jsem byl rád, že tohle pro někoho můžu udělat já. U mě právě tohle buduje ty pocity lásky. Je to sice asi zvyk, ale pro mě je příjemnej a vážím si toho. Bohužel ony to berou jako stereotyp, hledaj vzrušení, něco jim chybí… jsou pak pořád smutný a protivný a přitom vlastně ani neví proč.

      Bejvalá to asi taky brala tak, že mě má jistýho a proto se přestala snažit (na všechno mi odsekávala, neobjala mě, nepolíbila mě,… jednou mi dokonce řekla, že si se mnou připadá jen jako kamarádka). Pár týdnů po rozchodu mi ještě napsala. Spíše mi vyčítala, že jsem se na ní vykašlal a kdeco všecko. Až když jsem se ohradil a popsal, jak jsem to viděl (to jsem jí řekl i při rozchodu), tak teprve uznala, že se ke mě chovala jako monstrum a omluvila se. Škoda, kdyby si to uvědomila, dokud jsme byli spolu, mohlo to dopadnout úplně jinak.

      Každopádně teď už je to čtvrt roku od rozchodu, já si začínám jinej život s někým jiným. Občas se mi ještě vrátí pochyby, jestli jsem neměl udělat něco jinak, jestli jsem neměl ještě chvíli zkusit počkat a dát ji šanci… ale tak nějak doufám, že jsem udělal ten správnej krok ke světlejším zítřkům.

  44. Pan M.13:22 dne 18.1. 2018 napsal/a

    Ahoj děkuji za článek. Člověku pomůže když cítí, že v tom není sám. Svým zpusobem Vám zavidím. Já s ní byl poslední 3 roky každý den, dělali jsme většinu věcí spolu, jiskřilo to, ale nikdy žádný sex.. Jen já se nechal ukonejšit tím, že mě má vlastně ráda a asi to nepotřebuje..Stačila mě jen její přítomnost. Ted mi řekla na nový rok, že se dala předsevzetí a už mě nikdy nechce vidět. Ten pocit, že jsem vlastně nikdy nestál ani za polibek a na vyloučení ze života stačily dvě sms.. Už 14 dní mám pocit, že mi praskne hlava. Ikdyž mozek ví, že to byla vlastně kráva a já vůl, že jsem to tak dlouho snášel. Nikdy jsem nikoho neměl tak rád a už asi nikdy ani mít nebudu. Hlavně se bojím, že pak stejně budu na ostatní holky ošklivej po týhle zkušenosti a už nebudu moc milovat. Doufám, že to přestane a budu zas svobodný :)

  45. Sakul23:05 dne 9.1. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    rád bych tu napsal příběh z opačné strany barikády – tedy pohled toho, kdo někoho opustil. Třeba to někomu pomůže pochopit toho druhého, případně se vyvaruje chyb, který jsme spolu spáchali.

    S přítelkyní jsme se k sobě nastěhovali po dvou letech. První půl roku spolubydlení byl super, ale potom (přibližně před rokem) přišla nějaká krize. Přítelkyně začala být protivná, podrážděná nebo smutná a odtažitá. Ze začátku jsem to příliš neřešil, věděl jsem, že má těžkou situaci doma i ve škole, tak jsem to bral jako důsledek toho. Po čase jsem začal hledat chybu v sobě, zeptal jsem se jí, co ji na mě vadí. Pár věcí mi řekla a já slíbil, že na tom zapracuju… nebylo to nic vážnýho, jen takový ty drobnosti (úklid, průpovídky,…), co si člověk pohlídá a už je nedělá.

    Jenže, i když jsem na sobě pracoval a ty drobnosti postupně takřka odstranil, nic se nelepšilo. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v jedné místnosti, řekl jsem si, že bude fajn, když jí zmizím z očí, že si třeba jen potřebuje odpočinout. Tak jsem hodně času trávil ve škole, s kamarády, u rodiny. Po týdnu mi vynadala, že si jí vůbec nevšímám. Tedy, řekl jsem si, že jsem se jí před tím asi málo věnoval a otočil jsem – organizoval společný aktivity, vyhrazoval si na ní čas… ale to taky nikam nevedlo a po pár týdnech jsem našel dopis, kde se mi moc omlouvala za to, jak se ke mě chová. Tak co s tím? Zkusil jsem to neřešit, chovat se normálně a počkat. Začalo léto, skončila škola a všechno se obrátilo k lepšímu. Já nabyl dojmu, že je všechno v pořádku. A v tom to přišlo. Byli jsme na výletě a najednou mi řekla, že si se mnou připadá jako kamarádka a ne přítelkyně (vtipný, když vždycky veškerý snahy o intimnosti zabila ona). Odvezl jsem ji domů, rozešel se s ní a šel k našim. To bylo přes čtvrt roku po tom, co se objevily první větší problémy. Pár dnů mě přemlouvala, nadávala si a chtěla se vrátit. Já byl vždycky proti lepení vztahů, ale stále jsem ji miloval, a tak jsme se k sobě vrátili. Zažili jsme spolu super léto a rozhodli se spolu zase po čtvrt roce bydlet.

    První poučení: Samozřejmě není dobrý dělat z komára velblouda a řešit problém, kterej třeba ani neexistuje. Ale pokud už něco delší dobu čujete, zkuste si vyhradit nějakej klidnej večer a neafektovaně si o tom promluvte. Třeba si to vyříkáte, třeba se nakonec pohádáte, třeba se rozejdete… ale pořád to může pomoci.

    Když jsme spolu začali bydlet, bylo to zase fajn, ale postupem času se začaly objevovat podobný náznaky chování, jako jsem u ní pozoroval dříve. Mě už ta první krize svým způsobem poznamenala, takže mi i ty menší náznaky vadily mnohem víc a začal jsem to řešit. Nejdříve jsem se ptal, co se děje, jestli ji něco netrápí nebo ji něco nevadí. Svěřila se mi s tím, že jí prostě ubíjí škola. Řekl jsem si OK, budu se ji snažit přivést na jiný myšlenky. Každý den, kdy jsem přišel k nám domů, vyhradil jsem si na ní čas a snažil se jí věnovat a povídat si s ní. Optal jsem se, jakej měla den a když nějak odsekla, zkusil jsem jí povyprávět, co jsem celej den dělal a co se mi přihodilo. Ale na to nijak nereagovala, spíš koukala pořád smutně a nějak odsekávala. A tak jsem zkusil kino, divadlo, společnou večeři… domlouvat akce s kamarády, kam bych ji mohl vzít, aby ji kolektiv nějak rozptýlil, když jsem to nesvedl já. Ale i když to byli lidi, který znala, nijak se nezapojovala nebo jít nechtěla. Já byl přesný opak, troufám si říci, že za ty čtyři roky jsem se s tou její partou sblížil a zapadnul do ní (a teď jsem o ní s největší pravděpodobností přišel). Celá tahle situace mi začala brát až moc energie na to, aby to bylo přípustný.

    Druhé poučení: Když se objeví problém, je dobrý ho řešit. Ale pozor, ať se ho nesnažíte řešit s moc velkou vervou nebo vám to bude brát všechnu energii a dostanete pocit bezradnosti z toho, že se tak snažíte a nic se neděje. Navíc partner/ka může nabýt dojmu, že ho kontrolujete a hlídáte (to mi po rozchodu řekla).

    Tak jsem se zařídil, abych na víkendy jezdil pryč, přes tejden jsem trávil více času v práci a ve škole, ale když jsem s ní byl, snažil jsem se ji věnovat. Zkrátka vrátit nás do podobný situace, kdy to mezi námi naposledy fungovalo. Ale ona nejevila žádnou radost, když jsme se i po těch pár dnech odloučení viděli. A to mě ubíjelo ještě víc. Tak následovala další vlna diskusí, co s náma. Nic se nevyřešilo. A já se přestal snažit. Došlo to tak daleko, že jsme spolu sice chodili, ale každej si v hlavě řešil svoje problémy a starosti. Čas jsem trávil radši sám nebo s kamarády. Pomalu jsem začal upadat do depresí a v noci nemohl spát. Týden před tím, než jsme se rozešli následovala vlna rozhovorů, kdy jsem svou situaci popsal a řekl, že tahle situace už pro mě není únosná, ale že o ni nechci přijít, takže to chci nějak změnit. Na to mi řekla, že taková prostě je a že chci změnit jí, nikoliv na vztahu zapracovat. K tomu se nám nedařilo najít společnou budoucnost. Já jsem v tomhle ohledu dosti svázanej prací a i když jsem se ji snažil jít maximálně naproti, řekla mi, že o takovej život ve svým věku už nestojí (na čas bychom spolu museli žít na dálku a vídat se jen o víkendech) a že se se mnou radši časem rozejde. Celá tahle situace trvala necelý čtvrt rok.

    Třetí poučení: Na vztahu musí pracovat oba. A oba si musí umět vyjít vstříc a udělat pro sebe nějakej ten ústupek. Ale taky je nutný umět nějak rozumně zhodnotit situaci, ve které se nachází ten druhý. Nicméně, pokud ten pomyslný provaz potáhne jen jeden, tak čím více se bude snažit, tím rychleji to půjde do kopru, protože bude víc tlačit na to, aby se daná situace vyřešila.

    A v tom jsem nabyl pocitu, že se k sobě nehodíme, že spolu nikdy nebudeme šťastní. Navíc jsem začal mít zmatek v tom, co k ní vlastně cítím, a tak jsem se s ní po pár dnech přemýšlení rozešel. Udělal jsem to osobně a všechno jsme si vyříkali. Narozdíl od našeho prvního rozchodu jsem nebyl vyloženě smutnej a spíše mi spadnul kámen ze srdce… zvláštní pocit.

    Po rozchodu jsme se spolu ještě dva týdny vídali na bytě. Plánoval jsem se odstěhovat co nejdříve a už měl něco i rozjednanýho, ale přemluvila mě, ať zůstanu. Prej proti mě nic nemá (ani já proti ní), tak že bychom jako spolubydlící mohli fungovat. A opravdu jsme nějakej čas takhle fungovali. Problém nastal, když jsem začal navazovat známosti jinde, na to mi řekla, ať se co nejdříve odstěhuju, protože nestrpí pohled na to, jak jsem šťastný s někým jiným. Pak odjela k rodičům a já zůstal asi dva týdny u nás sám. A byť jsem byl s rozchodem už vyrovnanej, tak mi naše i její věci začaly připomínat jen to hezké, co mezi námi bylo, a ty špatný věci ustoupily do pozadí. Já začal bejt smutnej a přemýšlet nad námi. Nechtěl jsem se vrátit, věděl jsem, že by to stejně nedopadlo, ale tak nějak jsem začal mít výčitky, že jsem se možná měl zachovat jinak, zkusit to ještě chvíli neřešit a počkat… a celkově mi začalo být smutno z toho, že to nedopadlo. Tak jsem se sebral, domluvil si bydlení jinde, vyřešil majetkový věci (v podstatě všechno jsem jí nechal, já si na to lehce vydělám, když to budu potřebovat) a odstěhoval se.

    Čtvrté poučení: Hodně jsem v týhle situaci přemýšlel, proč mi to nahání tyhle pocity. Samozřejmě bylo to tím, že člověku se vybavovaly jen ty hezký věci, co jsme spolu zažili a nabyl jsem pocit, že už je nikdy nezažiju. Blbost :D. Taky se k tomu přidalo to, že jsem přišel o poměrně blízkýho člověka… ale co, kamarády jsem měl a tak nějak si říkal, že třeba i nějaká ta slečna časem přijde. Jen se to chce z toho vykecat, utřídit si myšlenky a stanovit si cíle, čemu se dál věnovat.

    Po přestěhování ze mě všechny chmury hodně rychle spadly (v podstatě během jednoho dne) a já začal zase normálně fungovat. Krom toho stěhování mi samozřejmě pomohlo, že jsem se z toho vypovídal pár kamarádům a taky doma. Celkově mě mile překvapila podpora a pomoc rodiny v týhle situaci. No a dneska jsem zase v pohodě. V práci i ve škole normálně funguju, jdu si za tím, co je potřeba a co mě baví. A k tomu se mi rýsuje začátek nového vztahu.

    Pátý poučení: Pokud se ještě někdy budu s někým rozcházet, tak bude nejlepší co nejrychleji vypořádat společný věci, sebrat se a odstěhovat se pryč. Až v ten moment to opravdu končí a člověk může jít dál. Nebudu vám lhát, že si na bejvalku nevzpomenu. Vzpomenu a docela často (rozchod byl před dvěma měsíci). Ale už kvůli tomu nemám žádný pocity smutku. Procestoval jsem s ní půlku Evropy a dobrou půlku Čech. Většinu těch výletů jsem byl schopnej zorganizovat já sám, ale bez ní bych do toho nešel. Na těch výletech jsem musel vyřešit spoustu krizových situací a domluvit milion věcí. Vztah s ní mi ukázal, co ve mě je, pomohl mi dospět a postavit se na vlastní nohy. A i díky tomu jsem teď připravenej poznávat nový věci a cestovat – buď s kamarády nebo třeba s nějakou další slečnou.

    Na závěr bych chtěl poděkovat za tenhle článek a komentáře pod ním, v těch nejtěžších chvílích mi pomohli ujasnit priority, utřídit myšlenky a dokonce se i zasmát. Proto jsem se rozhodl napsat svůj příběh. Snad na něm najdete nějaké poučení nebo východisko. Jo a budu rád za každý komentář. Zkusím se sem čas od času podívat a případně odpovědět ;).

    1. Matěj14:04 dne 23.3. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      v tvém komentáři je hodně nadhledu, zkoušel jsi udělat co se dá, nevyšlo to, tak jdeš dál, o partnerce nemluvíš špatně. My ostatní se v tom víc topíme. Tvůj přístup je dobrá inspirace.
      Zajímá mě, co si myslíš o příčině toho, že partnerka ztratila perspektivu ve vztahu, ve tvém případě i obecně, co ženy ve vztahu drží.
      Vysvětlit to špatnou komunikací nebo necitlivostí k jejím potřebám je klišé, často se potkají dva fajn lidi, velmi si rozumí až do jednoho dne, kdy ona „začne odsekávát“ a kritizovat, ale to co říká, je vlastně jen záminka aby mohla odejít. Vespod je nějaký jiný důvod, neoficiální, ale skutečný.
      Přemýšlel jsi někdy o těch skutečných důvodech, na které se žen nemůžeme zeptat?

      1. Sakul14:38 dne 23.3. 2018 napsal/a

        Ahoj Matěji…
        s bejvalou se mi povedlo obnovit kontakt a vše si vyříkat, zjistit i tu perspektivu z druhý strany. Řeknu to hodně stručně, ale ono to asi není potřeba více rozebírat…

        Problém byl nakonec v komunikaci. Ono, když jí něco vadilo/chybělo, nikdy mi neřekla pravej důvod, ale něco jinýho. Nebo to maxilmálně nějak naznačila a já to pochopil jinal. Já to ale vzal na paměť a podle toho se zařídil/choval, jenže jí to štvalo ještě víc. Prej mi nechtěla říci o svých problémech a o tom, co jí trápí, protože potřebovala jen uchlácholit, ale já se vždy rozhodl ji pomoci tak, že jsem se snažil její problémy nějakým způsobem řešit. A jak si to všechno dusila v sobě, tak se ke mě chovala tak, jak se ke mě chovala a říkala věci, co říkala… no a moje chyba byla tak, že jsem si nedovedl bouchnout do stolu a seřvat jí. I když vlastně dokázal… v době, kdy jsem se každým dnem a nocí přemlouval, ať ještě zkusím počkat, jsem jí už na rovinu říkal, co mi chybí, co mě štve… jenže její reakce byly takový, že jsem absolutně z toho necítil, že by jí to mohlo mrzet, že by mě vůbec měla ráda… Na druhou stranu, když si vezmu v potaz, jaký píč*viny byly ty její problémy v porovnáním s tím, co jsem řešil já… nechápu. Takže otázka je, čí ten rozchod je vlastně vina… já to sice skončil, ale podle mě v tom 50:50 opravdu nejedeme.

        Tohle jsem zjistil asi po čtvrt roce od rozchodu, kdy jsme si to konečně všechno vyříkali. Dnes mám již novej vztah, je to něco úplně jinýho, než byl s ex. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale uvidíme, co to udělá do budoucna. No a ex mě na jednu stranu pořád přemlouvá, ať jí dám ještě šanci, ať to spolu ještě zkusíme… na druhou stranu má pořád potřebu vmetat mi do ksichtu věci, o nichž ví, že mi určitě ublíží, že mi budou líto… i kdybych byl sám, zkoušet bych to nechtěl, natož když mám někoho jinýho. Nedovolil bych si zazdít to kvůli ex. Pokud to nevyjde, tak to nevyjde… ale nechci, aby se to do toho promítala ex.

      2. Matěj16:31 dne 23.3. 2018 napsal/a

        Zážitky s koncem vztahu jsou dost podobné :)
        Možná bude lepší pokračovat v konverzaci mailem? Můj je j.janjan@seznam.cz

  46. Nic17:38 dne 2.1. 2018 napsal/a

    Opravdu výborný článek… Po roce (z mé strany) růžového vztahu rochod, přišlo mi to z ničeho nic (protože varování jsem nevnímala), zničilo mě to… každý den milión zpráv atd. Bylo mi jasné, že musím najít sex jinde… Pomohlo to, dostala sem se z toho… Nový sex se začínal stávat vážným a nebála sem se už spát zpátky s ex… Jednoho dne přišel s tím, že mě má víc než rád a chtěl by mě zase na víc než jen sex… Druhý sex sem ukončila a začali jsme druhé kolo… Já opět z růžového vztahu dostala košem… Šílenství… ale naděje umírá poslední… sms, volání, sex hned od prvního týdne…po měsíci jsme zase spolu, slavíme společně vánoce, prásk, na nový rok sem si vyvolala rozchod… Dnes jsem díky tomuto a spoutě jiným článků pochopila co se vlastně dělo, jsem citově závislá a od druhého dne co jsme spolu začali jsem se stala někdo jiný… na nový rok jsem probrečela dnem, dnes se drřím, protože jsem v práci, psala sem mu i volala… pak jsem pojmenovala svůj problém a musím ho vyřešit… nejhorší je, že si sem ´plně vědoma ,nebýt závyslá, nestalo by se to ani jednou… všem vám přeju moc sil a uvědojmujme si své chyby včas… Mě varoval několikrat a věřím, že mě pořád miluje…Mějte se líp

  47. Kateřina16:50 dne 29.12. 2017 napsal/a

    zatraceně dobrej článek….

  48. TTTaylor09:43 dne 15.12. 2017 napsal/a

    Chci s vámi sdílet i další chyby, kterých jsem se dopustil. Člověk se z toho hnusu musí vypsat. Ne že by to pomáhalo, ale někdy zadlouho, až se zase budu bezhlavě vrhat do další zkázy zvané zamilovanost, si to po sobě přečtu, abych věděl, jakej jsem byl tehdy vůl.
    Další chybou bylo, že jsem jí napsal mail ve kterém jsem jí poslal fotku vánočního dáreku pro ni, než ho zahodím a napsal ten mail tak nějak smířlivě. Tedy první chyba, projev slabosti. Druhá a kardinální chyba byla, že jsem si ji na WhatsApp zase odblokoval a povzbuzen tím, že ona si mě taky zase odblokovala napsal jsem jí zprávu, že bych jí ten vánoční dárek přece jen chtěl dát osobně. Taková blbost a taky mě to hodilo o léta zpátky. Nemám ten výraz rád, ale vystihuje bohužel přesně ten stav potom. Sáhl jsem si na dno. Praštil jsem o dno přímo hlavou. Moje milá pornstitutka mi odepsala tak odmítavě a ledově, že mi prsty přimrzly k mobilu. A to Pyrrhovo vítězství, kterého jsem dosáhl mým pondělním rozchodem se v tom okamžiku obrátilo v totální prohru. Večer pak další plechovka JD Coly, brečení za tmy v autě a od pondělka jsem se neposunul ani o píď dopředu, spíš naopak. Teď se dostávám do fáze, kdy je toho ještě hodně co bych jí chtěl říct nebo napsat a nic z toho už není o lásce, takže je to fáze nenávisti. A byla by to další kardinální chyba, tak mi to někdo vymluvte a jestli to někdo z vás udělal, napište mi jestli vám to pomohlo, jestli to vůbec k něčemu bylo. Tuším, že ne, jen nevím jak se tomu ubránit.
    Váš TTT

    1. Hanz19:05 dne 15.12. 2017 napsal/a

      Ahoj,
      nedá mi to a musím na to reagovat:-) připadá mi že čím jsme starší tak tím jsme blbější a chováme se naprosto iracionálně a ženský s námi zametaji:-) Ty sám moc dobře víš co chceš udělat a co bys měl a neměl a záleží kolik máš v sobě hrdosti a síly to udělat případně neudělat. Já jsem o tom taky uvažoval a v podstatě ještě dneska po dvou měsících ty nápady mám…klidně jsem jí mohl zatopit má ženáče se třema dětma a manželkou mám kontakt jak na něj tak na manželku a klidně bych si mohl zchladit žáhu a poslat něco manželce… Ale proč bych to dělal ubližím jí dětem a mně to nepomůže a naopak bych to ulehčil ex a o to teď moc nestojím jen ať si to taky pěkně vyžere až bude slavit ten její vánoce s rodinkou a ona bude myslet na to jak si to asi užívá a nebo až dostane od manželky nůž na krk kdo z koho jestli děti nebo nějaká blondýna… Tak moc dobře víme jak se 90 % chlapů zachová.
      Ale pokud cítíš že to chceš udělat tak to udělej já jí taky ještě poslal pár zpráv i když jsem věděl že už to nemá cenu a nijak toho nelituji, ale taky vím že kdybych jí jenom řekl ať si vezme věci a odejde tak jsem udělal nejlépe…. Jenže to jsou ty ale…. Takže dělej jak uznáš za vhodné jen si udržet alespoň zbytek své hrdosti ať se můžeš za čas koukat na sebe do zrcadla ;-) a držím palce ať se z toho brzo dostaneš…

  49. TTTaylor15:40 dne 13.12. 2017 napsal/a

    Nejprve chci poděkovat za to že tento blog vůbec existuje. Zachránil mi aspoň předvčerejšek, tedy den mého definitivního rozchodu se svou láskou. Ano, rozešel jsem se s ní já, ne ona se mnou. Ale to vám musím prozradit pozadí onoho nešťastného vztahu, který trval déle než dva a půl roku, přestože byl od začátku odsouzen k zániku. Proč k zániku a hned ze začátku ? Z těchto důvodů:
    – Věkový rozdíl 33 let – pro rychlé počtáře hned uvedu „ne, nejsem pedofil, jsem tak starej“
    – Ona mladá žena je pornoherečka a prostitutka
    – Já jsem ženatý, už 40 let
    – Nejsem bohatý, jen řekněme dobře zajištěný
    – Jsem impotentní (uff, tohleto říct takhle veřejně je odvaha, to byste měli uznat
    Žádný vztah jsem tehdy nehledal, ale ten vztah si nějak našel mě. Prostě jsem šel za prostitutkou a byla z toho láska na první pohled, no možná na druhý, ale stalo se to rychle a nedalo se tomu uniknout. Ten vztah mi stál za všechna ta příkoří, která muž musí prožít a překonat, když se zamiluje do ženy, která hned ve dvou „povoláních“ prodává své tělo a svou duši. A těch příkoří je hodně, to mi můžete věřit a těch pohárů hořkosti co si člověk při tom vypije je víc než normální chlap unese. Říkám vám chlapi, pokud jste v podobné situaci, v podobném pokušení, v počátečním stavu zamilovanosti do sexuální pracovnice, nedělejte to, s prostitutkou nebo pornoherečkou si PROBOHA nic nezačínejte. Za ty všechny vydané peníze si raději kupte (pěkných) pár pohárů hořkosti s pěnou v nejbližší hospodě, to je mnohem lepší investice. Neříkám, že nemáte chodit do bordelu, proč ne, tělo to potřebuje a holky si musejí nějak vydělat, lepší než kdyby dostávaly peníze od pracovního úřadu. Ale dávejte si pozor na holky, které se vám kromě svého těla snaží prodat i svou duši ve formě „lásky“. To jsou pak ty skutečné prostitutky. Není to téma tohohle blogu, ale jsou i takové vztahy a konec je pak stejně bolestný a obohacený o ten bonus poznání, že si člověk všechnu náklonnost a lásku celou dobu jen kupoval.
    O tom, jak takový rozchod probíhá a jaké jsou porozchodové fáze tady bylo snad už vše řečeno. Jak už jsem řekl na začátku, rozešel jsem se já s ní, ne ona se mnou. Udělal jsem to proto, že jsem cítil, že je to naspadnutí, že když to neudělám já tak že to udělá ona a že to pak bude jenom víc bolet. Ale ten pocit „vítězství“ trval jen jeden den, jestli vůbec. Ještě včera bych vám tu napsal, jasně chlapi, jakmile vidíte, že se neodvratně blíží konec, buďte vy ti první, pošlete vy ji ke všem čertům, je to bezva pocit. Byl to bezva pocit se ze vší frustrace poslední doby vypovídat, pěkně jí to všechno naservírovat a říct, že to bylo naposledy, že už se neuvidíme. Byl to bezva pocit až do doby, kdy jsem zmáčkl tlačítko „odeslat“ (jako moderní starý muž jsem se s ní rozešel samozřejmě zprávou na WhatsApp, jak jinak, že..:-). A pak jsem ji ještě zablokoval, abych se pořád nedíval, jestli už to četla a jestli je online a kdy naposledy (WhatsApp je strašný svinstvo, že tohleto vůbec umožňuje..). A pak nastalo prázdno, prázdno ze kterého se nikdy nedovíte jak na to reagovala, jestli vůbec byla smutná nebo jestli si jenom luskla prsty „no konečně, a mám ho z krku“. Takže pánové, být první vám vůbec nic nepomůže, vůbec nic. A musím říct, že hledat útěchu u jiné ženy taky nic nepomůže, naopak, je to ještě horší. Vyzkoušel jsem a pomohlo mi to jen k jedné věci, totiž, že jsem pak aspoň mohl brečet. Po orgasmu (ano, správně, i impotentní muž může mít orgasmus, akorát se to tak blbě nelepí) se ve mně všechno uvolnilo a musel jsem tu dívku dlouho a pevně objímat, aby nepoznala, že brečím…) A pak se uvolnily všechny hráze, v autě jsem brečel jak malej kluk a byl jsem rád, že je tma, že nikdo nevidí, že za volantem nějakej starej páprda má zkřivenou hubu a brečí a mluví se svou ztracenou láskou. Se svou ztracenou iluzí. Brečet bylo dobrý, to mi opravdu pomohlo. Umyl jsem si slzy a zamačkal napuchlé oči a nos a koupil si plechovku Jack Daniels Coly a pivo a před vjezdem do garáže to do sebe vpravil, jen tak tak abych se do té garáže ještě trefil, pak doma usnul u televize. Pak jsem prospal celou noc aniž bych musel vstávat na záchod ve čtyři, což se mi nestalo posledních dvacet let. Ráno bylo dobré, ale během dne se vám to všecko začne vracet zpátky. Obvykle si ráno v kanceláři při první kávě (to znamená třetí, protože dvě už doma) píšu seznam věcí, které mám ten den na vyřízení. Dnes tam je napsáno:
    – Vydržať !
    – Brečet až večer, ve dne to nemá cenu. Ale brečet, pomáhá to a dobře se pak spí !
    – Vyhodit vánoční dárek pro ni !
    – Na všecko se vysrat !
    Tak vám všem postiženým přeju hlavně silné nervy a přes to všechno pěkné Vánoce. Je to na prd, když vás (nás) něco takového potká zrovna před Vánocemi, ale dá se to vidět i z té pozitivní strany. Brzo se stmívá, takže můžeme brečet do sytosti už na cestě z práce domů. Ráno je ta tma spíš na prd, protože do práce by člověk neměl s červenýma očima a napuchlým nosem.
    To vám vzkazuje váš T. Taxis Taylor.

  50. Jakub20:34 dne 30.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    Az budete taky jako ja sedet doma na prdeli a litovat vseho a ze zoufalstvi hledat na netu tu spravnou radu, ktera vas vytrne. Budete mit o rozchodech nacteno vic jak vas psycholog, tak se mrknete na tohle. Je to sice v anglictine, ale ten chlapek evidentne vi o cem to je. https://lovesagame.com/
    Zdar a Silu!

  51. Daniel22:29 dne 28.11. 2017 napsal/a

    Díky díky,početl jsem si ,všechno jsem přelouskal,doslova jsem hltal ty slova a v naprosté většině toho „co se nemá po rozchodu“ jsem se našel,no ale taky dobře,nekontaktovat…já vůl ji psal ,volal,chtěl bych jí zpátky,je to nejhezčí co mně v životě kromě mé dcerky potkalo,posral jsem si to samozřejmě sám,ale ona na tom má taky svůj podíl,vím že už ji mít nikdy nebudu,teď to bolí,hrozně moc,průšvih je že to nedokážu přijmout,prostě tomu nevěřím,vím že to je hloupost,ale zároveň se s tím nedokážu vyrovnat,nevím jak ….nějaké rady ?

    1. Lola07:36 dne 1.12. 2017 napsal/a

      Znamenitých rádců je všude kolem spousta. Každý je odborník na toho druhého, co by měl ten druhý udělat. Radu nepotřebuješ. Spíš by ti pomohlo, kdyby tě někdo přivedl (navedl) k tomu, co vlastně chceš ty sám. Dostal to z tvého nevědomí do vědomí.
      Přivedl tě tzv. k sobě.
      Není žádná ostuda promluvit si o tom s někým cizím, s odborníkem, který nezná tebe a ty jeho.
      Kdo není osobně angažovaný a má nadhled a vhled.

  52. HK.15:10 dne 28.11. 2017 napsal/a

    Také se „pochlubím“ se svým čerstvým rozhochodem.

    Byli jsem spolu přes 6 let. Jsou to dva měsíce, co ruply přítelkyni nervy a ukončila to. Pro mě to byl obrovský šok. Rád bych hned v úvodu napsal, že za celou situaci si mohu především sám. Alespoň to tak cítím.
    Po celou dobu našeho vztahu jsem ji bral jako obrovskou jistotu a podle toho se k ní choval. Kdykoliv jsme se hádali, zejména kvůli mým blbostem, tak jsem jí poslal „někam“ a ona jako první přišla, napsala a ještě se mi omluvila. Což mě posilovalo v mém dementním chování. Je mi 25 let, ona byla o dva roky starší, vyzrálejší. Jako jeden ze svých přešlapů uvedu fakt, že posledních pár let mluvila o tom, že by chtěla miminko. Namísto toho, aby jsme si sedli a společně to probrali, tak jsem jí odepsal, že to já bych si přál milion (stydím se). Těch věcí, kterých jsem udělal špatně, bylo strašně moc. Nebyl jsem její oporou, upřednostňoval jsem před ní své záliby. Věčně chtěla někam vyrazit na výlet, dovolenou a já ji odpálkovával, že šetřím peníze pro naši budoucnost. Nesmysl, no.
    Poslední týden jsem přiléval do ohně, kdy jsem každý den trávil volný čas sledováním fotbalu. To ona chtěla být se mnou. Nebydleli jsme spolu. Žili jsme společně sice několik měsíců v bytě, ale moc to nefungovalo, především kvůli mě a svým potřebám, kterých byla součástí jen okrajově. No, po né úplně dobrém týdnu jsme se měli v neděli vidět a já „opět“ upřednostnil návštěvu místního fotbalu, poté hospodu s přáteli a bylo vymalováno.
    V momentě, kdy mi řekla, že se chce rozejít, se mi obrátil svět vzhůru nohama. Uvědomil jsem si, jak moc je pro mě důležitá. Druhý den jsem objednal spousty květin, nechal jí to dovézt, ale nic to s ní neudělalo. Naopak, den na to mi řekla, že to je opravdu konec, že nebyla poslední dva roky šťastná a musí nyní myslet na sebe.
    Poté jsem jí psal klasické zprávy, ve stylu, jak moc mi chybí, co pro mne znamená. Během té doby jsem samozřejmě nespal, bylo mi špatně, popadaly mě deprese. Od té „osudové“ neděle neuplyne den, kdy bych si nevyčítal, neuvědomoval si, co jsem během vztahu udělal špatně.
    Po dvou týdnech mi napsala, že jede s malou sestřenkou do ZOO a zda se nechci přidat. S radostí jsem souhlasil a byla to chyba. Proč? Strávil jsem celé odpoledne s cizím člověkem. Odtažitá, sprostá, chladná, bez špetky citu. Řekl jsem si, že tedy už nenapíšu, že to bylo pro mě největší dno. Vtipné bylo, že mi ještě ten večer napsala, že děkuje za báječný a krásný den.
    Nicméně, po nějaké době sama zavolala a opět mě dostala do varu jaké si naděje. Podotýkám, že jsem se jí několikrát ptal, zda je v tom někdo třetí. Samozřejmě, že ne :-) Uplynulo pár dnů, BUM. Doslechl jsem se, že si s někým píše. I přes tuto novinu, jsem to nevzdal a stále se snažil komunikovat.
    Sama mi jednoho dne napsala, že si musela smazat jednu naši známou, protože mi „lajkla“ fotku. Že už se jí dobře nespí a že je uražená, protože jsem jí neschválil na Instagramu. Znovu mě to povzbudilo ve snaze něco s tím udělat. Pozval jsem jí tedy na rande. Napsal jsem srdceryvnou zprávu, že bych jí rád oplatil energii, kterou tolik investovala do naše vztahu. Ona, že může v týdnu nebo případně další víkend. Domluvili jsme se na příští sobotu. Po pár dnech to z ničeho nic zrušila.
    V ten den napsala známé, jak moc jí chybím, že si nedovede představit, že mám někoho jiného, ale ona sama, že už je někde jinde – s někým jiným. To mne donutilo udělat razantní krok, napsat jí, že jí stále miluji, ale necítím už šanci s tím něco udělat. Ona mi napsala, že mi nechce ubližovat, mrzí ji, že mi vše nedošlo daleko dříve, ale že musí jít dál. Na konci velké eseje bylo, že je tady ještě jedna věc, kterou mi musí říct, ale řešit to po telefonu prý není vhodné.
    Nakonec to dopadlo tak, že mi zavolala a řekla, že někoho má. Jediné odreagování, které jsem v těchto dnech měl, byl fotbal. Místní fotbal, o který se starám a zároveň ho aktivně hraji. Jaké bylo překvapení, když jsem se ten večer, na závěrečné, dozvěděl, že to je můj spoluhráč. Dokonce mi to pověděl on sám.
    Toto se stalo před týdnem. Od té doby jsem totálně zašlapanej do země. Ten dotyčný má peníze, dle žen krásný vzhled, luxusní auto a k dívkám se chová pěkně. Co by mohlo být jeho mínus? Je to neskutečný kurevník, co žije dnem, nikoliv budoucností. Což je v rozporu s mojí expřítelkyní, která byla vždy cílevědomá. Ale láska zaslepuje.
    Pro mne v tuto chvíli je zcela nejhorší, že se dozvídám další a další věci spojené s rozchodem. Ona bydlí pár stovek mentrů ode mě. Třeba, že dotyčnému psala již pár týdnů před tou nedělí. Nikoliv on jí, ale ona jemu.
    Jak se s tím peru nyní? Strašně to bolí. Jsou chvíle, kdy brečím a nemůžu si pomoci. Vím, že si za to mohu především já, sám. Kdyby nebylo toho třetího, odpustím jí, ponaučím se a jdu dál. Přesně tak, jak je zde řečeno. Ale takhle je to opravdu těžké. Je mi z celé situace zle. Zjišťuji, že jsem po rodičích hrozný cíťa. Bývalou přítelkyni stále miluji, není den, kdy by mi nechyběla a nemyslel jsem na ní. Zablokoval jsem si ji na FCB, ale moc to nepomohlo.
    Rozhodl jsem se k lednu podat výpověď v práci a odcestovat studovat a pracovat na několik měsíců do zahraničí. Slibuji si od toho, že i mne to posune ve svém životě dále a zbavím se těch příšerných emocí.
    Rád bych tedy poděkoval za výše uvedený článek. V řadě věcí mi pomohl a stále pomáhá.

  53. Jakub11:56 dne 20.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    V první řadě bych také rád poděkoval Michalovi, že vytvořil tento článek. Ve chvílích po rozchodu (už je to skoro 3 měs.) mi hrozně pomohl. Už jen vědět, že v tom člověk není sám hrozně pomůže. Člověk se prostě chytá stébel a je vděčný za každé smysluplné slovo. Děkuju

    Protože, mi tento článek a hlavně vaše komentáře pomáhají se z rozchodu dostat, rozhodl jsem se taky přispět. Potkal jsem úžasnou ženskou, do které jsem se postupně zamiloval až po uši. Je to sice krátká doba (4 měs. spolu), ale i tak jsem cítil, že jsem našel konečně tu ženskou, kterou jsem hledal. Nic jsem neřešil a byl šťastnej. Byli jsme spolu každý den, vše se zdálo růžové a krasné. Sex fungoval neuvěřitelně. Usnul jsem na vavřínech. Přes tuhle vysněnou idylku jsem neviděl jak se mi pomalu vzdaluje. Přišlo to rychle. Na dovolené, na baru mi oznámila, že mne nemiluje. Krach na burze. Zlomilo mě to. Jako blb jsem začal vyvádět. Místo toho abych se uklidnil a řešil to věcně. Ono to fakt člověku moc nejde, když se v tom začíná topit. Doklepali jsme dovolenou a proběhli vysvětlovací fáze. Čím víc jsem se otevíral a sdílel své emoce, tím víc jsem si jí oddaloval od těla. Necítila ze mne mužnost a ve vztahu se dusila. Nikdy jsem jí nic nezakazoval ani slovně. Prostě to tak cítila. A konec.

    Zdrtilo mě to. Po pár zprávách na začátku již kontaktuji (cca 2,5 měs.)Jako většinu zdejších jsem se poprvé v životě dostal na takové dno, které jsem si opravdu nemohl ani vysnít a stále je to ve mě otevřené. Odpustil jsem, ale vnitřně se mi to pořád vrací. Nejhorší jsou pocity viny a lítosti. Člověka to vnitřně vyčerpává a točí se v kruhu. Teorii mám zvládlou, ale zpracovat to vnitřně se mi ještě nepodařilo. Ale konec fňukání. Tahle zkušenost mi také hodně dala. Podíval jsem se dovnitř a začal se v sobě hrabat. Už prostě nechci sabotovat své štěstí a štěstí jiných. Objevil jsem u sebe silnou emoční závislost. To je taky důvod proč mě smutek, vina a lítost tak drží. Přiznal jsem si to a pracuji na sobě. Nakonec se bývalé ani nedivím, že na to neměla nervy. Já nic neviděl. Tyhle věci se blbě přiznávají a pokud se najde někdo, kdo by to měl stejně a hledá a hledá informace. Po dlouhé době jsem našel první knížku, která problematiku závislého člověka řeší bezobalu a věcně. Pro mě to byl impulz si promnout oči a něco dělat. Trvalo mi dlouho než jsem na ní narazil, třeba tím někomu zkrátím cestu (Citová závislost – Marie-Chantal Deetjens, Portál).
    Držte se a děkuju

    1. Jakub12:25 dne 20.11. 2017 napsal/a

      Oprava: samozřejmě NEkontaktuji.

  54. alf701:03 dne 17.11. 2017 napsal/a

    Málokdo sem napíše po dvou letech od rozchodu. Ale možná si to někdo přečte. Někde hluboko dole je i můj příběh, byli jsme spolu osm let. Partnerka byla hodně inteligentní a hezká vysokoškolačka, rozuměli jsme si ve všem. Odstěhovala ze dne na den, bez varování, bylo to hodně drsné. Důvod mi neřekla, jen mlžila. Jako asi ve všech případech v tom byl jiný chlap. Sotva vyučený hlupák, IQ houpacího koně, půlku života v hospodě, s pravidelnou konzumací značného množství alkoholu. Chlapa, o kterém před tím říkala, že o něco podobného by si neopřela ani kolo si vzala a má s ním dítě.
    Prvních pár měsíců mi vlastně ani nedocházelo, co se stalo, potom to přišlo – vánoce o samotě, stesk, prázdný dům, deprese. Málem se rozpadla rodinná firma, ve které jsme byli jen my dva. Všechno mě ji připomínalo, snažil jsem se zapomenout, ale nešlo to. Byl jsem na ní hodně závislý, vlastně všechno jsme dělali spolu, jeden bez druhého ani krok. Bylo mě, jako kdyby mě najednou chyběla polovina, i život šel nějak napůl, měl jsem pocit, že jediné, co se pohybuje dopředu je čas v kalendáři.
    Samozřejmě mě napadaly vlastně dnes úplně zbytečné otázky, co jsem dělal špatně. Dost mi pomohlo, že vím proč se to stalo. Skoro rok jsem pořádně nespal a po nocích jsem o rozchodech na webu přečetl všechno, co šlo. Zbytek mi vysvětlil psycholog. Měl jsem štěstí, byl to můj známý s dlouholetou praxí v partnerských vztazích. Pochopitelně v tom byla ta pověstná chemie, hormon zamilovanosti, co se jim vytvoří v mozku a po kterém úplně zblbnou. Ale hodně dalších vlivů, to jaké měla dětství, model ve vztazích, který se v rodině ve které vyrůstala opakoval po generace a který si po rozchodu i ona úplně zopakovala. A taky její nový objev, co byl dlouho sám, nikoho neměl a využil příležitosti a bez jakýchkoli zábran vlezl do cizího vztahu a rozbil ho – prostě parazit.
    Ale i po dvou letech zbyly otázky. Proč jsem jí za ty dva roky nestál ani za pitomou esemesku, banální dotaz, jak mi je. Společných známých jsme měli dost, moc dobře věděla, jak na tom jsem. Jsme bez kontaktu, nepočítám-li pár mailů, které byly potřeba k vůli odsunu nějakých věcí, co u mě zůstaly a ve kterých na mě byla dost zlá.Vím, že ty otázky jsou úplně zbytečné, ale z hlavy to nevyženete. S kým jsem to těch osm let vlastně žil a jak je možné, že se takhle zachová člověk, kterému jsem tolik věřil a těžko pochopit, že mě vyměnila za úplného pitomce.
    Pomalu, ale hodně pomalu se to zlepšuje, ale dostat ji z hlavy se prostě nedaří. Dodnes nemůžu na místa, kam jsme chodili spolu, ale úplně se tomu vyhnout nemůžu a vždycky do toho vlezou vzpomínky, že jsme tam chodili spolu … Stále chybí chuť do života, dny jsou smutné, nemůžu se zbavit pocitu, že žiju jen tak nějak napůl. Jak dlouho to bude trvat, to nevím. Psycholog opatrně mluvil o několika letech, kolik to bude let, to neřekl. A taky říkal, že to trvá tím déle, čím byl vztah hlubší.
    Nad vodou mě drží hlavně práce, ale musím jít dál. Snažím se na to všechno nemyslet, ale zapomenout se nedaří, pořád se mi po ní stýská, teď ale už pořádně nevím, jestli se stýská po ní, nebo po životě s ní. Ale ono to vlastně vyjde nastejno. Ale už se mi o ní alespoň tolik nezdá, dřív to bylo každý druhý den….

    1. Matěj21:02 dne 13.12. 2017 napsal/a

      Základní otázka všech opuštěných: proč.
      Odpověď první na ráně: ženy jsou naprosto iracionální.
      Trochu konstruktivní odpověď je, že jednají podle vzorců, které v nich vytvořila evoluce. A které vypadají na první pohled nesmyslné, ale slouží nějakému účelu anebo v době kamenné to tak bylo.
      Typická situace, ze dne na den se z bývalého přítele stane nenáviděný tvor. Ačkoliv objektivně pro ní za mnoho let hodně udělal. Ale žena prostě přepne do jiného myšlenkového modulu. Pro chlapa věc nepochopitelná. Možná, jak se tak traduje, muži dříve často umírali při lovu, v boji atd.a žena musela být schopna rychle přijmout nového partnera. V zájmu přežití sebe a dětí. A nenávist pomůže odpoutat se.
      Tohle vysvětlení až tak nepomáhá nám opuštěným, ale třeba se dá pochopit proč ženy jednají jak jednají. A někdy reakce předpokládat. A snad i být schopen ovlivnit je.
      Druhá situace, řeknete ženě při rozchodu, jak vám na ní záleží. Paradoxně vámi proto pohrdá. Vysvětlení: bere to jako projev slabosti a instinktivně hledá silné muže. Díky takovým dřív ženy přežívaly.
      Co si o tom myslíte?
      Napadají vás jiné příklady?

      1. alf722:06 dne 28.12. 2017 napsal/a

        Něco na tom bude. Jen s tím, že muži už neumírají při lovu a důvodem proč ženy přijímají nové partnery není jejich přežití a přežití dětí. Partneři jsou prostě vyměněni z lehkomyslnosti, se kteru se ženy zamilují do jiného chlapa. Doba se nám někam posunula a můžou si to dovolit. Ale abychom to moc nezlehčovali: příroda se ženami zachází podle svého, k zamilování stačí že narazí na chlapa, který jim lépe voní. A na rozdíl dob minulých si obvykle nevybere chlapa, který by byl oporou pro ni a její děti, ale najde si pitomce, který ji oblbne tím, že jí říká, to co ona chce zrovna slyšet. Na to, že udělala pitomost sice přojde poměrně brzy, ale nepřizná to a plácá se v novém vztahu. Je ty starší a moudřejší, kterým už o tolik nejde přiznají, že každý další chlap, kterého se rozhodly udělat svým novým partnerem byl horší, než ten předchozí.

    2. Matěj21:08 dne 13.12. 2017 napsal/a

      Základní otázka všech opuštěných: proč..
      Odpověď první na ráně: ženy jsou naprosto iracionální.
      Trochu konstruktivní odpověď je, že jednají podle vzorců, které v nich vytvořila evoluce. A které vypadají na první pohled nesmyslné, ale slouží nějakému účelu anebo v době kamenné to tak bylo.
      Typická situace, ze dne na den se z bývalého přítele stane nenáviděný tvor. Ačkoliv objektivně pro ní za mnoho let hodně udělal. Ale žena prostě přepne do jiného myšlenkového modulu. Pro chlapa věc nepochopitelná. Možná, jak se tak traduje, muži dříve často umírali při lovu, v boji atd.a žena musela být schopna rychle přijmout nového partnera. V zájmu přežití sebe a dětí. A nenávist pomůže odpoutat se.
      Tohle vysvětlení až tak nepomáhá nám opuštěným, ale třeba se dá pochopit proč ženy jednají jak jednají. A někdy reakce předpokládat. A snad i být schopen ovlivnit je.
      Druhá situace, řeknete ženě při rozchodu, jak vám na ní záleží. Paradoxně vámi proto pohrdá. Vysvětlení: bere to jako projev slabosti a instinktivně hledá silné muže. Díky takovým dřív ženy přežívaly.
      Co si o tom myslíte?
      Napadají vás jiné příklady?

  55. Hanz20:11 dne 1.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    skoro 3 týdny po rozchodu jsem se rozhodl, že zase napíšu jak se věci mají. První co jsem se dodatečně dozvěděl je, že v tom byl samozřejmě někdo třetí :-).No asi jsem byl fakt naivní když jsem do poslední chvíle věřil, že v tom nikdo není i když podezření tam bylo a všechno tomu nasvědčovalo.Má důvěra byla bohužel větší než touha pátrat a vlézt ji třeba do telefonu i když mi to samozřejmě napadlo, ale ze zásady to nedělám.
    Po tom zjištění jsem to vsřebával a vstřebávám dodnes, nicméně jsem usoudil, že ji řeknu aby si vystěhovala i zbytek věcí které tu měla. O víkendu si vše odvezla, byl to dost drsný, ale nejdříve jsme leželi tři hodiny v posteli objímali se a hladili. Když jsem se jí pak zeptal co to má znamenat, tak mi řekla že je to tak normální a že mi má ráda a ještě spusty jiných věcí. Já jí ještě nějakým způsobem vysvětloval proč to z mého pohledu tak dopadlo a že by taky mohla uznat svoji chybu v tom jak se chovala, ale v podstatě tam žádný problém nevidí a prý se snažila.
    No prostě mazec na to že jsme před 4 měsíci ještě čekali mimčo a dneska už je s někým jiným… nechápu tu proměnu……
    No já jsem na tom o něco lépe než na začátku hlavou se mi to sice honí neustále bez přestání, ale celkem jím a v noci spím i když se budím a občas pěkně spocený :-)
    Bohužel ale nemám chuť nic dělat do všeho se musím nutit na nic se nesoustředím jsem podrážděný a hned mi vše vytočí.
    Dost mi pomáhá když někam vyrazím s kámošema to se odreaguji a vypovídám, ale nemohu je otravovat pořád a zas tolik jich nemám.
    No a nejlepší je to probrat s holkama to bych mohl dělat každý den :-) Naštěstí mám jednu vrbu na internetu tak to probíráme a má se mnou trpělivost :-)
    V podstatě od nich slyším to samé holky říkaj že neví co chce a že to časem zjistí a chlapi ať se na ní vyseru že si nabije hubu. Asi mají pravdu ty i ty, jen mě to moc nepomůže.
    Já jsem stále ve fázi že bych jí zpátky chtěl, ale už tam jsou ty pochyby že mi lhala řešil bych asi co s ním měla a jestli to zas neudělá ta důvěra se strašně blbě získává zpět na druhou stranu dokážu asi i zapomínat a odpouštět a všichni děláme chyby a vím o čem mluvím jen to třeba nemá žádné následky.
    Takže od teď se budu snažit držet minimální kontak (asi to nebude lehké ale hrdost zase nějakou mám) většinou jsme si ještě napsali něco „provozního“ a nikdy to sklouzlo ještě na řešení toho vztahu, ale nepsal jsem jí aby se vrátila že…(udělám možné i nemožné)jen jsem ji odkázal na to co jsem řekl dříve.
    No a já se pomalu vrhl na mapování terénu sice nemám na žádnou ženskou ani pomyšlení, ale jen zkusit jestli to vůbec půjde :-)
    Nikdy jsem to moc neuměl, ale je to daleko lepší než ve 20 už nemám takový strach že mi ženská řekne ne nebo když se neozve tak to neřeším. A další pozitivum je že už se tolik nestresuju v práci přebil to ten stres v soukromí :D
    Taky víc čtu i když většinou podobné výlevy tragédů jako jsem já a nebo tady doporučenou literaturu, ale čistí to mozek.
    Ano i malá pozitiva tady jsou a snažím se na ně soustředit a doufám že jich bude víc.
    Takže chlapi musíme se držet a a největší odměnou nám může být až jí jednou budeme moc vážně říct že jsme rádi že odešla…..případně na stará kolena že ještě že jsem ti tenkrát dovolil se ke mně vrátit :DDD

  56. Hanz10:15 dne 25.10. 2017 napsal/a

    Tak jenom doplnění pánové.
    Myslel jsem že na mě sedí ten článek skoro komplet kromě jediné věci.
    Jako většina jsem byl ubezpečovaný že v tom nikdo jiný není a co myslíte?
    Ano byl :-), i když indicie k tomu vedly tak jsem nepátral a důvěřoval. Vím že v tom vztahu byly problémy ale tímhle ho poslala do kopru protože pak už bylo jasné že cokoliv udělám je blbě když se zaměří jen na to negativní. Tím jsem to definitivně zabalil nebudu hrát druhé housle to už jsem dělal dlouho. Prostě ženské jsou fakt jak opice dokud se nedrží jiné větve tu původní nepustí. Měl jsem o sobě trochu jiné mínění ale hold jsem jenom jedna z mnoha větví :-)
    Uvidím co to se mnou teď udělá pravda bolí ale možná míň než lež. No musím se teď soustředit sám na sebe hodilo mi to trochu zpátky ale život jde dál a jen čekám co mi přinese a budu se snažit tomu jít trochu naproti i když to jde teď těžko….

    1. Ondrej14:37 dne 25.10. 2017 napsal/a

      Skoro vždy je v tom niekto iný, proste žena sa dlho rozhoduje ale nakoniec sa vždy rozhodne…

  57. Hanz09:31 dne 25.10. 2017 napsal/a

    Tak jen doplnění pánové.
    Jako každý i já byl ubezpečován že v tom nikdo třetí není :-) A trochu naivně i tomu věřil i když indicie byly že jo,ale nepátral jsem. A co myslíte? Ano správně je v tom nikdo jiný i když prý to není ten hlavní důvod což asi není, ale je to přesně to proč to šlo do kopru protože já se mohl postavit na hlavu, ale stejně jsem to dělal blbě a ona se soustředila už jen na to špatné. No nic takže jediné v čem jsem si myslel že u nás ten článek nesedí bylo tohle a teď to vidím že je to jak podle návodu prostě fakt jak ty opice dokud nedrží jinou větev té původní se nepustí. No myslel jsem si o sobě víc než že jsem větev :-) ale musím se s tím smířit. Pravda bolí ale možná míň než lež. Tak uvidíme co to se mnou udělá, tím jsem to definitivně v sobě pohřbil a dál se snažit nebudu druhé housle jsem hrál dlouho a nehodlám v tom pokračovat, lehké to nebude ale život jde dál a uvidím co mi přichystá…..

  58. Ondra15:07 dne 23.10. 2017 napsal/a

    Hlásím se ke všem, co mají po rozchodu. Před tímto vztahek jsem byl 10 let ženatý, kde jsem odešel, jelikož manželka po nývratu z mateřská našla jiného frajera. Po půl roce jsem začal další vztah, o kterém teď napíšu. Rozchod / kopačky mám za sebou 3 týdny, s partnerkou 2 roky a rozchod proběhl tak, že v pondělí ráno mi psala, jak byl víkend fajn ( ve čtvrtek se pekli buřty, v pátek nákupy, v sobotu oslava narozenin mámy a neděle super se vším všudy, i milováním ). Musím ještě dodat, že jsme spolu nežili, jezdil jsem za ní každý víkend a ob víkend již ve čtvrtek a za dva roky jsem ani jednou nevynechal. Už jsme řešili i mé nastěhování k ní, hledal jsem si tam práci. V pondělí ráno mi přišla ještě zpráva, jak byl víkend fajn, že se na mě těší a miluje mě, že oslava byla super a tak dále. Bylo mi fajn, v pondělí odpoledne se se mnou přes messenger s tím, že si během dne uvědomila, jak je vše pro ní svazující, že se musí kvůli mě hodně omezovat, že žárlím, že nejsem chlap do baráku a tak dále a uzavřela to tím, že by se mnou byla jako ve vězení. Za týden mi tam táta vyzvednul 5 krabic s oblečením, protože jsem fakt neměl na to si je vyzvednout sám a hotovo. Zatím mi hlava furt nebere, co, jak proč, forma jako to udělala … Vycházel jsem dobře s jejími rodiči, dětmi a snažil se zkrátka zapadnout. A najednou pecka a to říkám zcela vážně a po logické úvaze, že náznaky toho tam zkrátka nebyly. Ano, občasné drobné rozepře ano, ale nic co by jen zdánlivě naznačovalo rozchod a ani o něm nikdy nebyla debata. Furt jsem slyšel, jak chce chlapa, který by s ní žil, byl oporou a i to asi chtěla. Nicméně by to musel být poslušný pejsek, který má sice právo na názor, ale to je tak vše. Dva týdny po kopačkách má už jiného frajera, věnuje se širokému okruhu mužských známých a je v pohodě a vysmátá, já opakem se vším všudy. Je mi 40, dneska jdu k psychologovi se vypovídat a pokusit se vše pochopit, i když … některé věci mi zůstanou utajeny na vždy. :-)) A co dál? To si musím srovnat a počkat, až uplyne trochu čas, opadne naštvanost a rána přestane krvácet, ale nehroutím se, pouze to chce čas a bude to dobrý, to už vím. :-)

  59. Dominik Mirga21:31 dne 21.10. 2017 napsal/a

    Chtěl bych moc poděkovat ze tenhle článek, nečekal jsem že mě něco v momentální situaci rozesměje.

  60. Hanz18:24 dne 19.10. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    jako většina musím poděkovat za skvěle napsané články u kterých jsem se i v tomhle těžkém období zasmál.
    Samozřejmě i já jsem po rozchodu momentálně týden je to čerstvé a dost to bolí a tak se asi potřebuji trochu vypovídat :-)Náš vztah trval přes 6 let a byl to můj druhý vážný, první bylo téměř 10 leté manželství ze kterého mám syna a dokonce se mi ho podařilo získat do péče což byla pro mě životní výhra a ušetřil jsem si tím spoustu starostí i nervů. Nyní s již bývalou přítelkyní jsem se seznámil asi půl roku po rozchodu s manželkou. V té době jsem si procházel všemi těmi fázemi co tady popisují všichni a střídali se u mě jak na běžícím pásu :-)a myslel jsem že už si nikoho nenajdu nevím kde jak atd.. a najednou tady byla ona. Mladá vysoká blondýna sebevědomá chytrá nezávislá se spoustou kamarádů aktivit zájmů a nápadů. Původně jsem myslel že to bude jen takový jak se tady píšet převozník, protože to byl pravý opak mé manželky a to doslova. Spousty věcí pro mě byly nové a úplně jsem si nebyl jistý jestli to tak chci a zvládnu tenhle úplně jiný životní styl. No nic chtěl jsem si trochu užít a odreagovat a tady se mi toho dostávalo plnými doušky. Samozřejmě jsem si všiml i věcí které by mi vadily v dlouhodobém vztahu ale v té době jsem o tom neuvažoval.
    První moje důležité rozhodnutí ohledně vztahu bylo když se chtěla manželka po více jak roce vrátit(ano i já ji po rozchodu bombardoval zprávami že se může vrátit:-)atd.) A teď to tady bylo a já nevěděl co s tím, pro mě obrovské dilema hlavně kvůli synovi. A nakonec to za mě holky v podstatě vyřešily samy, přítelkyni jsem to řekl dala mi čas na rozmyšlenou a dělala jako že nic i když jsem věděl že ji to trápí a manželka mi začala bombardovat zprávami a dělat hysterické scény tak že jsem usoudil že tohle nemám zapotřebí a a zůstal s přítelkyní. Podotýkám že po šesti letech to vidím jako nejlepší rozhodnutí které jsem tenkrát mohl udělat a manželka se vytrestala sama a došlo na má slova když ode mě odcházela. Čas plynul první tři roky téměř bez hádek ale asi bylo zapotřebí posunout vztah dál. V té době jsem si začal více všímat věcí o kterých jsem věděl a vadily mi, ale neměl jsem potřebu je úplně řešit. Největší problém pro mě byl že přítelkyně je trochu životní sobec a takový konzument všeho co se naskytne a toho bylo čím dál víc. Uměla mi sice dát všechno,ale v podstatě jen tehdy pokud ji to nijak neomezovalo. A tím že si jela vždy na sebe jak finančně tak časově tak já byl poslední dobou jen tím kdo ji nějakým způsobem omezuje. Nicméně jsme se začali bavit i o dítěti, ale nikdy jsem si nebyl jistý jestli ho vážně chce protože vím jakým způsobem by ji to omezovalo. No nakonec loni v létě přišla s tím, že už asi není v tom vztahu úplně šťastná a mimo řečí mi řekla že je těhotná a chce si to nechat vzít. Tenkrát se mi zbořil svět jak domeček z karet. Nakonec jsme po nějakém úvaze dospěli k tomu že si to mimčo necháme, ale nakonec jsem o něj stejně přišli. Nastalo období kdy to bylo trochu horší ale pak jsme začali na tom vztahu pracovat a myslím že se nám to celkem dařilo a přišla řeč zas na mimčo a celkem brzy se nám to povedlo bohužel scénář se opakoval o mimčo jsme přišli a přítelkyně si zase začala jet one woman show. V podstatě to u nás fungovalo tak že měla na každý den něco naplánováno a i spousty víkendů za sebou byla pryč a když jsem si dovolil říct že už je toho moc a mohla by taky strávit nějaký čas se mnou tak jsem jen slyšel proč musí být tam a proč tady a že si na mě udělá čas až třeba za tři víkendy. No a nakonec jsme za poslední tři měsíce spolu strávili jeden možná dva víkendy a já už pak byl naštvaný jen řekla že nikam jde. Při tom mi nikdy nevadilo že chodí beze mě jen to nesměla přehánět a občas mi do toho života také zapojit, ale bohužel poslední dobou to tak vůbec nebylo.No takže nakonec došlo na rozhovor kde mi řekla, že takhle pokračovat nechce a že řešíme pořád věci dokola což má tedy pravdu a že se tedy odstěhuje. Tak jsme si pobrečeli a já ji řekl že samozřejmě o ní nechci přijít jen by musela trochu v životě ubrat a víc mi do něho zapojit a ne abych byl až ten na kterého jednou dojde řada a že pokud to bude ochotná akceptovat tak má dveře otevřené (vím chyba :-)ale cítím to tak) . Vím že jsem dělal i spoustu chyb na kterých jsem se snažil zapracovat ale nakonec nás dostala tahle jedna a jestli jsem někdy cítil že i já ji mohu dát víc prostoru tak teď vím že teď to bylo maximum, protože víc by znamenalo, že se skoro neuvidíme a to už není vztah a vzhledem k dítěti bych byl s ním doma sám a čekal až maminka přijde ale já chci trávit čas společně ale samozřejmě mít i své volné chvilky.
    A teď tedy nějaký můj závěr :-)“ Nelituji ani jednoho dne já si ten vztah užil i když teď lituji spíš sám sebe, možná by měla litovat přítelkyně. Jsem ji za spoustu věcí vděčný a dost mi toho naučila a myslím že i já ji, o co jsem přišel vím a co přišla ona v podstatě svou sebestředností si možná uvědomí možná ne. Mám strach že zůstanu sám je mi skoro 40 chtěl jsem ještě děti ne začínat zase od začátku ale hlavní je se z toho neposrat. Zatím to zvládám líp než minule už mám chuť k jídlu i sem tam úsměv se vyloudí jen nevím jestli to není tím že doufám že se k sobě nakonec vrátíme a ještě mi to nesemele,ale možná i tím že jsem byl dost často sám a musel se o vše starat jako teď tak že zas taková změna to není. Tak doufám že budu moc za pár let říct že jsem si zase ve vztahu polepšil jako jsem to mohl říct po tom prvním. Díky za případné reakce kdo to dočetl až sem :-)

    1. Martin11:12 dne 20.10. 2017 napsal/a

      Ahoj,
      neskutečně jsi mě svým příspěvkem povzbudil, Hanzi. ;)
      Je mi sice teprve 21 a srovnávám se z asi prvního vztahu delšího než pár měsíců, nicméně jdou na mě depresivní nálady a pocity, že už si nikdy nikoho nenajdu a nikdy se do žádné baby už pořádně nezamiluju. Neklapalo nám to v sexu + taky jela trochu svojí „one woman show“ (a já se choval pak kvůli tomu občas jak debil, nicméně, nevyčítat jí to tak jsem stejně v tom vztahu nešťastný). To nic nemění na tom, že jsem jí opravdu miloval. Je to pár týdnů, občas si ještě v horších chvílích pročtu tento článek od Krčmiče.
      Nicméně Hanzi, svým poměrně optimistickým přístupem jste mi dal neskutečnou chuť do života -> vždyť pro vás oba rozchody musí(museli) být daleko těžší než pro mladičkého floutka který má „celý život před s sebou“. A přesto to dle toho jak píšete, zvládáte skvěle. Přeju vám, aby jste i po 40ce našel tu další, co vám vykouzlí úsměv na tváři a zažijete s ní i tu pořádnou rodinu.
      A děkuju Vám, protože pokud tenhle boj nezvdáváte vy ve Vašem věku, tak bych byl pořádný kokot, abych se trápil ve 21 letech, že nikoho už nepotkám.
      Good luck!

      1. Hanz14:26 dne 23.10. 2017 napsal/a

        Ahoj Martine,
        ano oba rozchody byly těžké tenhle v podstatě ještě je a bude, ale to neznamená že jsou lehčí než v 21 možná jsou jen horší vyhlídky na další vztah než u tebe, ale ta bolest je asi stejná v 15 30 nebo 60 jen už člověk má i v takovéhle situaci trochu nadhled. Jde to sice těžko a asi to bude dlouhá cesta ale jít to musí. S manželkou mi to trvalo asi víc než rok a dost mi v tom tenkrát přítelkyně pomohla a dneska k ní necítím žádnou zášť ani ji nepřeji nic zlého a to spolu moc nevycházíme. Ty máš ve svém věku všechno před sebou a za čas se na to budeš koukat jako na životní zkušenost která ti něco dala. I ti rozumím s těmi vyčitkami já to dělal nakonec taky je to sice kontraproduktivní a i když jsem to věděl tak prostě tu nespokojenost chceš dát najevo, že to jde i jinak vím teď taky. Co se týče sexu to je ve vztahu problém velký a opět můžu z vlastní zkušenosti říct že to musí alespoň ve větší míře fungovat. Čeho se bojím teď je ta samota, kamarádů pár mám všichni už mají rodiny takže člověk s nima zajde na pivko, ale tahat je pořád nikam nechce aby jim nepřidělával starosti doma. A upřímně si musím přiznat že většinu aktivit zajišťovala přítelkyně třeba s jejími kamarády a to teď přijdu. A taky jinak se na nového partnera zvyká ve 20 a jinak ve 40 už mám své návyky a jen tak mi nikdo asi už nezmění :-) tak že hlavu vzhůru kamaráde všechno tě ještě čeká a vyhlídky jsou krásné koukni kolem sebe co je holek v tvém věku který někoho hledají. A třeba za rok si tady budeme psát jaké baby máme doma.

      2. Martin23:21 dne 23.10. 2017 napsal/a

        Ahoj!
        Osobně mě právě nadhled těch starších vlastně uklidňuje. Neboť ono je možné, že podobný pocit ještě párkrát zažiju. Stejně tak podobné věci, které jsem já teprv zjistil, o tom když neklape sex a podobně. Bohužel jsem ale typ člověka co se nerad vzdává a dneska si uvědomuju, že poslední dva měsíce jsem už mohl pochopit, že ten vztah asi nedopadne, nicméně jsem si to nechtěl přiznat. Tvůj strach chápu, i když mnohem méně reálně. Každopádně děkuji za podporu a věřím, že to s námi oběma dopadne dobře ;)

  61. Martin13:14 dne 8.10. 2017 napsal/a

    Krcmic, dekuju ti moc!
    Tyhle clanky me posledni dobou drzi nad vodou. Sic oproti jinym rozchodum co tu lide pisi jsem stravil s mou byvalou kratsi dobu (necely rok).
    Kazdopadne, je to u me tak ze jsem vetsinu veci spis zesral ja (i kdyz na tom ma svuj podil), vim ze bych je udelal jinak ale ke pozde. Psal jsem ji jednou, neodepsala, a pak uz se ridim tvymi radami.
    Nekdy se asi clovek musi poucit i jedne, aby to nezjebal s tou dalsi.
    Snad tu dalsi brzy potkam.
    Dekuji!

  62. Lukyysek13:17 dne 4.10. 2017 napsal/a

    Klobouk dolu, moc pekny clanek. Prosel jsem si uz tezky rozchod ze vztahu ze ktereho vzesla dcerka. Bylo to davno vse vyresene a s ,,nebozkou,, vychazime dobre. Samozrejme to obcas zaskripe, ale nakonec nas drzi spolecne pouto a usilovna snaha doprat dceri stesti. Ale po nekolika letech jsem se seznamil se skvelou zenou. Ukazala mi spoustu krasnych veci. Byla o 6 let mladsi a byli jsme spolu 3,5 roku. v dobe rozchodu me 35 a ji 29. Dokonce sem se rozhodl se sestehovat a poslednich 1,5 roku jsme vytvorili rodinu, kde jsme se citili dobre. Ale jen ja s dcerou. Nebudu to prodluzovat, nasla si jineho a nechtela s nami byt. Ma dost vecneho starani o cizi dite a neustale domlouvani s nebozkou. Chce jit za tim, co vzdy chtela. Planovali jsme dite a ja si ji chtel i vzit. Ale pozadat jsem nestihl. Byla to pecka z cisteho nebe. Boli to, je to prave tyden. V patek oznamila a v pondeli po ni zustaly jen zimni boty ve sklepe. Me to boli hrozne, ale mnohem hur to nese mala. A tim padem to lame i me. Detska uprimnost…plac….tajna prani….vzpominky nad fotkami…..kdyz toto vidite v ocich osmileteho ditete…..Jedine Vase prani je uz toto nikdy neopakovat. A proto k jadru pudla: pokud se rozhodnete, ze budete s nekym, kdo dite jiz ma. Vsechno zvazte, ptejte se, mluvte s nim, stezujte si, hlavne travte cas spolu…..a vsechno musi klapat…jestli ne, nejvetsi dil zklamani odnese ten nejmensi.

  63. Katy14:58 dne 19.9. 2017 napsal/a

    Devět měsíců se sympatickým, vysokým, statným, charizmatickým a chytrým mužem mých snů. Devět měsíců s prachsprostým, lživým, nevěrným, sobeckým manipulátorem a upírem. Dvě stránky toho samého člověka. Škoda toho času, ale jsem ráda, že jsem na to přišla „poměrně brzy“. Já, naopak, oproti všem píšícím pode mnou, za tento rozchod děkuji. Ještě pár týdnů a byla by ze mě naprostá závislá, nerozhodná lidská troska, takto jsem si zachovala aspoň nějakou důstojnost, self-respect a sebevědomí. Kolik lidí je naopak ve vztazích, ze kterých nemůže ven? Buďme proto rádi, že jsme se mohli zbavit toho nesprávného člověka, se kterým jsme marnili čas.
    A jdu se oklepávat a věřit v lepší zítřky.
    Hodně sil všem!

    1. Irena12:30 dne 11.10. 2017 napsal/a

      Ahoj Katy, nevím jestli sem ještě chodíš, ale jsem na tom podobně. Bohužel po 7 mi letech. :( V pondělí jsme řešili nevěru, dneska ji přiznal. Střílela jsem naslepo, podle intuice. Bolí to jako pes, ale sepsala jsem si všechna (nebo ty nejhlavnější) příkoří a snad to zvládnu. Přestože se rozcházím já, on jako zdatný manipulátor mi to vůbec neulehčuje. Přesvědčuje, co není naprosto zřejmé, zapírá, lže a mlží. Nevím, jestli to ustojím, ale co vím, ta ztráta důvěry, zrada, bolest, úzkost, to je opravdu maso. Je to příliš čerstvé, než abych mohla byť jen doufat, že to bude lepší. Rozum říká pryč od něj, srdce řve, vrať se. Když se vrátím, budu nešťastná. Kurva fix.
      Nemůžu spát, nemůžu jíst, hulím 40 cigaret denně. A to si musí ještě odstěhovat věci.
      Držte prosím pěsti, ať to ustojím. Vlastně asi by se hodilo napsat, držme si pěsti všichni navzájem.

      1. Katy14:47 dne 8.11. 2017 napsal/a

        Plně to chápu. Já v tomto vztahu nebyla tak dlouho a i tak to se mnou zamávalo. Mezitím jsem byla měsíc v Asii, kdy mi bylo naprosto skvěle a ani jednou jsem na něj nepomyslela. Od té doby, co jsem doma, zase na mě všechno spadlo a rozhodně ještě nejsem z toho venku. Jediný co opravdu pomáhá je nulový kontakt, já se chtěla v jeden moment omluvit, ne za to, že jsem to ukončila, ale jakým způsobem jsem to ukončila. Zachovala jsem se jak hysterická kráva a popřela všechny zásady slušného chování, ale tím, jak mě vytočil, to už byla poslední kapka. Možno se za pár let omluvím za výrazy, které jsem použila. Teď ještě rozhodně ne, protože bych to nezvládla. Ale mrzí mě to, vždycky jsem vyznávala zásady slušného chování. „Naštěstí“ je dotyčný, téměř padesátileté individuum, tak sebestředný narcis, že nemá nejmenší zájem mě nějak kontaktovat. Co jsem se nechtěně dověděla, tak už brousí nějakou dvacetiletou vysokoškolačku, takže má jiný poddajný zdroj energie, který může vysávat. Já se potřebuji doplnit, úplně na něho přestat myslet a jít dál. Ještě chvíli to potrvá, nálady jsou pořád jak na houpačce, ale věřím v sebe. Jeho jsem se zbavila, teď už je to jenom o mě. Přeji Ti hodně sil, hlavně nepolevuj ve svém rozhodnutí, ještě zvládneš osobní kontakt při odevzdávání věcí a jsi volná a všechno zvládneš.
        Cílem manipulátoru je dát Ti facku a přimět Tě říct, že jsi si to zasloužila…

  64. Hehe20:42 dne 17.9. 2017 napsal/a

    Ahoj,prožívám teď něco hrozného má milovaná mě opustila kvůli jinému(50 letemu) panovi,otce své nejlepší kamarádky se kterým planuje budoucnost:) článek krásně napsaný a dost mi pomohl přeji všem brzké uzdraveni mysli :)

  65. lolo15:51 dne 13.9. 2017 napsal/a

    Zdravim,

    je to uz asi 10 mesiacov co sa to stalo. Bol som trochu v inej situacii ako vacsina z Vas, ale to na veci nic nemeni.
    Velmi rychlo sa mi podarilo narazit na tento blog a velmi mi pomohol.Bez neho by som sa asi naozaj zblaznil a upadol do depresie.
    Autor si zasluzi medailu za zasluhy! :)

    Ako pisem, uz je to asi 10 mesiacov co sme sa rozisli a mozem povedat ze dnes som na 90% v pohode.
    Priconou rozchodu bol iny chlap a este nejake veci okolo nasho vztahu, to sa najde vzdy.
    Co ma ale po tomto dlhom case zase dostalo do mierneho nekomfortu je fakt, ze minuly mesiac sa za neho vydala.
    Fakt som to necakal a myslel si, ze sa snad niekedy neskor stretneme v inej situacii a za inych okolnosti a mohli by sme to mozno spolu skusit. Ale koniec, definitivny.

    Takze, damy a pani, co mozem povedat ja je – nekontaktovat, nesnivat, nerozmyslat – nechat odist a priat len to dobre, bol to predsa clovek ktoreho ste milovali.

    Jedine co definitivne vylieci tento stav je cas!

    Takze drzim palce a svojej ex prajem len to najlepsie, nech jej to vyjde a je stastna.

    caute

  66. Nikdo19:34 dne 5.9. 2017 napsal/a

    Tak toto je naprosto super „článek“. Právě po 26 letech (a toho 24 jako manžel) končí můj „vztah“. Tuto stránku si budu číst asi ještě mnohokrát :-).

  67. Anonym09:42 dne 3.9. 2017 napsal/a

    Ahojte, chtel bych se o svoji zkusenost taky podelit.. Pred dvouma tydnama se semnou rozeala holka (po 7 letech) zacal sem sni chodit v 17ti, byla to moje prvni opravdova laska prisel sem sni uplne o vse jestli chapete co tim myslim.. Travili jsme spolu kazdy den, byli jsme na sobe zavisli vim ze to posledni dobou moc neklapalo, vim ze jsem mel ruzove bryle a neposlouchal to co chtela zmenit.. Ani nechapu jak semnou tak dlouho vydrzela.. Nikdy sem ji nic neudelal spatneho a ona me taky ne, zacala posledni pul rok pracovat jako servirka a od te doby se uplne vse zmenilo,mela kolem sebe spoustu lidi kteri se kni chovali daleko lepe jako ja stouplo ji ego, ja zacal zarlit a dost to nekdy schytavala kecma ze proc se bavi snim a zas snim.. Posledni noc prisla domu opila a vedel sem ze zrovna pila s mojim kamosem na ktereho sem zarlil… Vyhodil sem ji z bytu rano prisla a uplne vse slo do sra.. Porad ji pisu at mi da sanci ze vse zmenim pripadam si jako nula a nemam vubec chut delat nejake veci… Celych 14 dni bydlela v praci (na hotelu) a ted dva dny zpatky sem se dozvedel ze musela odejit a vubec nevim kam.. Nechce mi to rict je to strasne tezke nevim kde je skym je jak se ma atd.. Celkove mam o ni strach… Nejhorsi na tom je ze jeji segra chodi s mojim brachou (uz 3 roky,maj dite vse) nez sem prijela poprve Tak bydlela 50km odeme, ja zde ziju uz 24 let a ona nechce s te prace odejit.. Mam tu vse rodinu,pratele,bydleni. Bydlim v hodne malym meste a vim ze ji jeste hodnekrat uvidim… Nejvic mam strach z Toho ze nekdy prijdu do baru a ona tam bude s jinym.. Chapete? Jste s nekym v7 let, myslite ze je to holka na cely zivot a pak mate takove predstavy ze spi s jinym atd… Prvni tyden sem nejedl nespal skoro nepil (krom alkoholu) a svihlo to semnou skoncil sem v nemocnici, nikdy sem se s rodinou moc nebavil a ted sem zjistil ze rodina je pro me vse..strasne mi pomahaj hlavne bracha … Nebavim se uz moc s kamosema Protoze mam strach ze do ni vali, kdyz za ni chodi do baru.. Odjizdim ted do italie pracovne tak doufam ze se to nejak zlepsi… Mam z toho strach .. Nejvic me stve ze sem ji aj vyhrozoval jak sem byl na mol, chtel sem proste at odtud odejde ale ona nechce.. Uz nevim jak sem ji to mel rict tak prislo vyhrozovani a tim sem to uplne posr.. Nejhorsi je na tom ze chodim ven furt ze stejnyma lidma a pride mi to jako nostalgie… Dost casto piju a vim ze je to chyba … Snad se to zlepsi..

    1. Anonym20:47 dne 6.9. 2017 napsal/a

      Tak sem se dozvedel ze to tahne s kamosem … Ktereho zna par mesicu pritom sem mu ve vsem pomahal a on me takhle zradil, je to strasne

      1. Anonym12:53 dne 18.11. 2017 napsal/a

        Tak se vracim po 3 mesicich a reknu vam ze se toho moc nezmenilo … porad ji miluju zda se mi o ni skoro kazdy den, sice uz to tolik neboli jako prvni dva tydny ale porad me to mrzi :/ Pokud nekoho milujete a je to vzajemne tak si toho cloveka vazte a neudelejte stejnou chybu jako ja :)

      2. Anonym22:23 dne 30.1. 2018 napsal/a

        Tak pisu znova :D Uz jsem sni 4 mesice nepromluvil ale parkrat ji potkal… uz je to daleko lepsi nezda se mi o ni tak casto , nemyslim na ni tak casto.. myslim ze uz jsem pripraveny na dalsi vztah , tak hodne stesti vam ostatnim co prave ted prisli o svou milovanou/milovaneho. Bude to boj ale nakonec se z toho dostanete :) Hlavne nebyt doma zavreny ale ve spolecnosti a nechlastejte nebo jeste hure neberte drogy :) At se dari!

  68. Tom23:48 dne 31.8. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    už jsem tu psal o 3 příspěvky níž.
    No, mám za sebou téměř 4 týdny. :-) A začínalo to bejt fakt super. Až jsem udělal blbost. :D
    Bejvalka psala a psala a psala, no a pak napsala takovou SMS, že jsem „nemohl“ neodpovědět.
    Chtěla se sejít. Tak jsem souhlasil, nevěděl jsem, co chce řešit.
    No, že se chce vrátit, že novej frajer je na nic a nerozumějí si. Ten večer to mezi námi strašně jiskřilo a ona měla srovnaný, co chce.
    No, skončilo to postelí, pak 2 dny úplně super, jak když jsme se dávali poprvé dohromady, „rozešla“ se s tím frajerem (teď už je zase s ním), za kterým odešla se mnou. Ale nakonec jí nějak „došlo“, že to mezi námi „nepůjde“ dát dohromady.
    No a dneska mám rozchod zase na talíři. :( A to mi přišlo, že se dostala do tý paradoxní fáze a že je to tady, ale asi prd.
    Takže mě to posunulo pár týdnů zpět. Nemůžu na ní vůbec myslet, jinak je mi z toho zle… A to už jsem takový stavy vůbec neměl…

    Achjo, takže lidi, zase se to stalo. Zase jsem si říkal, že my jsme jiný, že to třeba dobře dopadne.
    A hele, úplně stejný, jako u všech. Věřím jí, že to nebyl úmysl, protože ty první 2 dny fakt bylo oboustranný souznění, ale pak to vyprchalo a je to pryč. A teď si říkám, že já jí blbec odpovídal… :( No, teď to mezi námi uzavřela na dobro (teda z mojí strany už tutově), tak alespoň tak. Na druhou stranu si říkám, že alespoň ten sex za to stál. :-)

    Takže zase rada, kterou stejně nikdo neposlouchá, dokud se sám nespálí:
    Nevrátí se, rozhodně ne během měsíce.

    1. Pavel20:13 dne 3.9. 2017 napsal/a

      Stalo se mi něco podobného, začali jsme se vídat apod. bylo to super a najednou už nešlo se vidět :D tak jsem ukončil veškerý kontakt abych uchránil sám sebe, je to týden. Ne, po měsíci se opravdu nevrátí, akorát je zmatená a neví co chce.

  69. Filip01:12 dne 22.8. 2017 napsal/a

    Snad me to pomůže super napsané vratil jsem se ve ctvrtek s pritelkyni (Ex) z dovolené, druhy den jsem sel do práce, pak v sobotu, ona šla na svatbu kamarádce a vypsala se tam s klukem, ja jsem na to prisel, ona me to přiznala a rekla ze se zamilovala !!! Mimochodem zná ho pul dne my jsme spolu byli 5 let, máme spolu vše , naštěstí tu mam kotatko co jsem ji pořídil protože ho hrozne chtěla i to tu nechala. V první radě jsem chtěl ji i jeho zastřelit jelikož mam zbrojak a zbraně ale pak jsem si řekl ze mi za to nestoji. Jestli ji to přinese štěstí at to tak je, z celého srdce ji miluji ale vodka me kudlu do zad, i přesto vim ze ji odpustim ale časem. Je mnohem slabší osobnost než ja, vytáhl jsem ji z depresi, naučil vařit a spousty veci, kupoval první poslední. A ona me zradila jak nejvíce mohla. Trapi me to, ale po tomhle textu vim ze se z toho dostanu. Moc Mi chybí ale pokud prijde ze chce zpatky ma ted nějaký cas smulu nejsem nějaký hej počkej. Preji všem co zažívají to same at se z toho dostanou, jsme chlapi !! Nejhorší je ze mi je do pláče ale nemuzu brecet neumim to, o to vic to bolí. Ale tímto textem se snažím trosku uvolnit. Bolí to vic a vic a vecer je nekonečný. Musim se odreagovat. Mějte se krásne.

    1. Eda11:18 dne 8.9. 2017 napsal/a

      Ahoj Filipe, držím Ti palce k lepším zítřkům. Brečet dokážu jen o samotě nebo u již bohužel bývalé přítelkyně. Procházím teď prvním týdnem a 3 dny po tom jsem měl napuštěný obličej slzami, momentálně díky článkům, Vašim komentářům, je mi lépe. Díky kamarádům nejsem tak v prdeli, jak jsem byl.

      Přeju Tobě a Vám ostatním hodně sil!