Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hello 908

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. 🙂 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. 😀

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. 😀

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! 🙂

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Hanušovice jsou město ležící asi 17 km severně od Šumperka, na soutoku řeky Moravy a říčky Branné. Nachází se zde významná železniční křižovatka a pivovar Holba Žije zde přibližně 3 000 obyvatel. ✅ Hanušovice – správná varianta. A proč ve slově Hanušovice píšeme měkké i? Protože Hanušovice nejsou ve vyjmenovaných slovech po v.❌ Hanušovyce – nesprávná a gramaticky špatně napsaná...

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě 🙂 aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek 🙂

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

  •  
  • 110
  •  
  •  

Napsat komentář: JARDA Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 908 komentářů

  1. Marek19:39 dne 11.9. 2021 napsal/a

    Ahojte ve spolek, dovol mi, Michale, třikrát poděkovat. Díky, díky, díky! Podělím se s vámi všemi též o můj příbeh, ale v prvé řadě bych chtěl poděkovat. Za poslední dva týdny jsem fakt přečetl všechny kecy a příběhy na emiminech, samadoma, zpovědnicích a dalších „průjmových“ webech a narazil na Michalův web. Koukám na tvůj profilový obrázek na úvodce, pak na linkedin a už mi to došlo. Naše cesty se nesetkávají poprvé :). Tohle mi dokázalo vykouzlit už první úsměv na tváři … Poté jsem se dal do čtení tvých dokonalých článků a po 14 dnech jsem se místy upřímně nahlas zasmál. Abych to vše nepopisoval růžově, tak to vemu takříkajíc od podlahy … Je mi 27, ve svém životě jsem se zamiloval 2x. Jednou to byla láska dlouhá, plná ochoty, obetovani se pro druheho a trvala od 15-25 let. Ale to bych nebyl kretén, kdybych to dostatečně neposlal do hoven, že? To já celkem umím :D. Říkám, že karma mě doběhla, možná krize, kterou bych normálně dostal ve 45-50 letech a pak by šlo o mnohem víc – dům, děti … Ne nadarmo se říká, že člověk se ponaučí. A čím dříve, tím lépe. Z tohohle hlediska jsem za to velice rád. Každopádně, zpět k věci. ve svých 20 letech jsem potkal nádhernou blondýnku, jednu z nejhezčích holek co jsem viděl chodit po téhle hroudě (která mi teď připomíná spíše hroudu hoven. Ne ex, ale Země). Věkově odemě 5 let, takže nesoudit – už nebyla pod zákonem a fakt nejsem perverzní prase. Bydlení na menším měště, kde člověk zná každýho vola z ulice, všechy zábavy, kam se slejzá všechna omladina. Každopádně jsem zažil pocit motýlů, teď zpětně to cítím jak průjem, v břiše pouze 2x. Poprvé v patnácti, ale tento pocit se postupně začal vytracovat. Prvnotní láska, jak již tady bylo x krát řečeno, je zkrátka něco velice silného. I dnes po 2 letech rozchodu cítím, jak mi na tomto člověku velice záleží a současně mi na tom i záleželo v době rozchodu, který jsem tenkrát inicioval. Kdybych znal Tvůj web už tenkrát, věděl bych, že jakákoliv nabídka a pomoc z mé strany druhému jen ubližuje a neměl jsem to dělat. Jak je ale známo, jsem trochu blbec a tak jsem jí pomáhal v těch prvních dnech odloučení co nejvíce. Nechal jí veškerý majetek ze společného bydlení, většinu financí ze společného účtu. Naštěstí byla tato osoba tak chytrá, inteligentní a silná, že jeden den mi řekla, že bude lepší se nestýkat. A světe div se. Po 2 letech jsme schopni být na stejných oslavách společných narozenin, ona má novou lásku s kterou plánují bydlení a já jí to moc a moc přeju! Vždy mi na ní záleželo, protože charakterově to byla andílek … Bohužel, po 10 letech vyčpěla láska a napětí v posteli a teď se dostávám k jádru pudla (mrtvého). Pamatujete na začátku příspěvku na tu blondýnu? na ty motýle? No došlo to do fáze, která bohužel přetrvávala … její krása a úsměv by dokázal rozmrazit i ledovec, o kterej se rozsekal Titanic. Takže já abych to inteligentně celé posral, po návratu z exotické dovolené jsem svůj tenkrát velice funkční vztah rozsekl. Neznal jsem bohužel nic jiného, byla to moje prvotní zkušenost vztahová a já si říkal: „sakra, tady mi utíká něco skrz prsty“. Kdybych tenkrát jen věděl … kdybych jen tušil, co ukončuji. Každopádně jsem se rozešel po desetiletém vztahu, který každý obdivoval, z okolí, z rodiny … Bohužel to bylo velmi drsné a nedokázal jsem pochopit, jak těžké to pro tu opuštěnou, citlivou duši muselo být. Poznávám to až teď, ale nebudu předbíhat. Motýle ve formě atraktivní, mladé, velice sexy blondýnky přešly v plnohodnotný vztah. Oxitocin nicméně přetrval pár měsíců, poslední krásné chvíle si pamatuji o Vánocích. Od té doby to šlo od desíti, k pěti. Do této osoby jsem se maximálně zamilova, dal do vztahu vše a snažil se vyjít druhému maximálně vstříc. Ponižoval se, dělal opravdu první a poslední. Nicméně vše bylo bráno zprvu formou: „jee, to je krásné, ty jsi miláček“, „tohle mi nikdo nikdy neřekl“, následně to bylo více a více pasivní, chladné až nastal březen. Přišla ke mně a řekla: „já už dál nemohu“. A já tam seděl jak největší blbec … zíral jsem na ní a nemohl ze sebe vypravit jedno jediné slovo. Ona si v tu stejnou chvíli zabalila všechny věci a odešla. Nastal samozřejmě z mé strany kolotoč v hlavě, vykouřil jsem 2 krabičky cigaret, nakupoval pivo po večerkách v Praze ve 4 ráno a nemohl spát. Začaly mě hlodat myšlenky: „takovou holku už nikdy nenajdeš“, „ve všem jste si rozuměli, znáte se x let, máte stejné koníčky, zájmy“, “v posteli už nemám já šanci najít takovou kost – ano, jsem bohužel z té skupiny hnusáků jak popisuješ :D). Byl to týden a napsal jsem srdcelivnou zprávu, jak za vše děkuji co pro mě udělala, blablabla. Klasika, známe to všichni :D. Nicméně jsem dostal zpětnou vazbu úplně ve stejném gardu. Krásný dopis, po 3 měsísích od Vánoc první hezký náznak opravdového citu. No co vám budu povídat, dali jsme se zpět k sobě a lepší sexuální dny jsem nikdy neměl. A víte co? Trvalo to týden, kdy to bylo úžasné. Pak přišlo zkouškové z její strany, hodně stresu. Snažil jsem se maximálně podporovat její studium, sport … ale něco mi zpětně říká, že to bylo moc konraproduktivní. Viděla, že jsem na ní závislý, zatímco v ní to chladlo čím dál tím více .. Nastal moment, kdy řekla: „uvidíme do září a pak to mezi námi rozsekneme“. No nebudu to na závěr protahovat, poslední srpnový týden jsme jeli na Kanáry a povím vám, horší dovolenou jsem v životě nezažil. Chladné pohledy, všechno špatně. V Lisabonu mi pak bylo řečeno, že dál už takto nemůže. Že je unavená a potřebuje čas sama pro sebe, aka rozchod….. No, a od té doby se vezu. 2 týdny spím 3 hodiny denně, všechny materiální věci jsem chtěl vyřešit co nejdřív, ale pro ní to bylo „pohoda“, protože jí spadl kámen z prsou. Na třikrát jsem ji vezl věci autem až k ní na byt, abych se toho zbavil (a abych ji na těch pár vteřin viděl). Včera si odvezla poslední věc a od té doby se snažím držet prvního pravidla klubu sráčů – nepiš jí a smaž jí na instagramu, facebooku… Ještě odbočím k tomu instagramu … První týden byla opravdu fáze nepochopení, „ona se přeci vrátí“, „dojde jí, že jsem tomu dal vše“. Ale veřte mi, že jakýkoliv kontakt s ní by se dal srovnat s tím, že na vás vylejou kýbl sraček. Takové chladné, bezemoční , prázdné odpovědi jsem vážně nečekal, že ze sebe dokáže dostat osoba, která vám před 2 měsíci šeptala do ucha, jak moc vás miluje. Najednou to pro ní bylo vyřešené a já jsem hovno na podrážce, které konečně po těch měsících dokázala otřít do rohožky. Když jsem jí před týdnem odstranil z instagramu, protože mě fakt sralo jak si tam dává fotky s kamarády z té a té párty, toho a toho výletu (spíš to byla úzkost, než nasrání, zlobu stale necítím ☹), a hned druhý den dal zase follow, tak jediné co se mi dostalo bylo: „lol, tys mi dal unfollow?“ a spousta smajlíků. Chápu, že starší generaci to může přijít úsměvné a nedospělé, ale v tomto okamžiku se snažíte chytit jakéhokoliv stébla trávy … a dostanete místo toho druhou dávku sraček z kýble. Follow/unfollow byl ještě dvakrát 😀 Jendou bohužel i škemrající zpráva, kde jsem jí chtěl po těch kozlech z večerek odprosit, ale včera jsem oprášil první pravidlo klubu sráčů – už ji nenapíšeš. Na instagramu jsem jí smazal, ale na facebooku jí stále mám. Vidím její playlisty ze spotify, které si pouští v noci – též smazáno. Vidím to, že je do 4 do ráa vzhůru a online na facebooku a můžu za to vložit cokoliv do ohně, že tam už dojednává první randíčko s nějakým blbem. Možná už něco táhne paraelně, ale na to by neměla koule mi říct do oči. Jsem vyřízený, chápu, že dva týdny jsou krátká doba, obzvlást, když jsme dořešili věci (materiální) teprve včera – v tomhle ohledu před všemi, co řeší rozvod a půlení majetku, klobouk dolů. Každopádně vím, že spoustu věcí měla špatně, hůř než moje první láska, v plno ohledech byla prakticky nepoužitelná … ale byla krásná a já jí se všemi těmito neduhy miloval. Topím se v tom jako vánoční kapr, kterýmu uřežete ploutve a hodíte zpět do rybníka. Dnes je trošičku lepší den, našel jsem tento web, článek, vaše komentáře a v mnohém jste mi moc pomohli. Ale je mi jasné, že ráno až vstanu opět ve 4, tak budu úplně na kaši. Byl jsem I na 3 terapiích, ale tam o tom mluvím stejně jako s kamarády a výsledek mi přijde žádný – jo, vlastě jeden je. O 3k lehčí jsem. Moc děkuju za váš čas a případné komentáře! Věřím, že je důležité se nezvdávat a ikdyž se mi teď jeví jako nejlepší člověk pod sluncem, tak za nějaký čas jí odpustím a posunu se dál 😊. Současná bolest a chaos v mé prázdné hlavě je ale nesnesitelná … Měl někdo z vás problémy se spaním? Kdy se to vrátilo do normálu? … farmaceutika vážně nechci brát, ale pracovně člověk musí fungovat, takže toto řeším teď momentálně nejvíc… Michal mi odpustí občasné kopírování umělých vtipů dle jeho pera, ale snažil jsem se u toho spíš usmívat, než brečet (ikdyž to jsem nedělal ani nepamatuju …).

    1. Marek 220:33 dne 12.9. 2021 napsal/a

      Chtěl bych jen dodat k výše zmíněnému komentáři … Bylo to psané hodně v afektu a s náladou fakt na dně. Pravidlo číslo jedna jsem porušil po pár hodinách a dostalo se mi opět kýble sraček. Chlapi, držte se a nedělejte to!!!! Nestojí to za to … Láska k ní je v současné době (po 2 týdnech) stále bezedná a jak bylo zmíněno výše, ano měla své mouchy, měla plno negativních vlastností a jak bylo řečeno, spoustu horších než má první. Ale abych podal celý obraz, tak celkově byla milionová. Otevřená jakékoliv konverzaci, velice mi pomohla v mých psychických sračkách z loňska a za to jí budu do konce života vděčný, snažila se tomu dávat první měsíce i v těch blbých časech maximum a podporovala mě na 1000%. O to těžší je si to celé teď přiznat. Takže jí nechci zase křivdit. Ale láska a afekt je pak silnější a člověk vypustí i věci, které by nevypustil. Nevím jak z toho momentálně. Trochu se ztrácím a nepoznávám sám sebe. Jsem fakt na dně a nevím, jak dlouho dokážu takto fungovat 🙁

      1. Marek10:28 dne 19.9. 2021 napsal/a

        Týden č. 3

        Ahoj chlapi, tak tu máme za sebou další týden a musím se přiznat, že v porovnání s tím co bylo předtím, bylo osledních 6 dní pohádkou. Začal jsem konečně po dvou týdnech normálně a pravidelně jíst, chodit mezi lidi a užívat si života. Velkou zásluhu na tom máte VY a Michal. Minulý víkend se mi otevřeli článkem a všemi příspěvky oči a najednou jsem nebyl jak ryba bez ploutví, kterou hodíte zpět do vody, ale jako středně pokročilý plavec … Základ úspěchu? Zálohujte někam všechny fotky z telefonu, sundejte obrázky, smažte si konverzace, dejte unfollow na všech sociálních sítích a udělá se vám ihned lépe. Nemusíte přeci sledovat, jak se vaše (bývalá) drahá polovička nasmívá na instagramu, klást si otázky „proč je online do 4 do rána, s kým si asi píše (rozuměj šuká)“ … Prostě se na to VYSERTE!!! Samozřejmě mám slabší chvilky, myslím na ní opravdu moc a je mi to všeho opravdu líto, mám jí moc rád, ale na druhou stranu si říkám – nebuď kurva sobec a pokud někde jinde našla to, co u tebe chybělo, tak to je v pořádku přeci. Druhá věc, která mi hodně pomohla, bylo stanovení si nějakého středněhodébo cíle. Někam, kam se může člověk upínat do budoucna a těšit se na to. Něco, co ve vztahu nemohl udělat a nebo by kolem toho bylo veliké haló :)…

        Pak je samozřejmě druhá strana mince, nic není růžové po 3 týdnech, pokud to člověk samozřejmě myslel vážně s tím druhým – a to jsem setsakra myslel. Současný problém, který řeším je spánek. Dříve jsem dokázal dát 7-8h spánku bez problému, mohl jsem pak být druhý den naprosto připraven a soustředěn na práci, ale teď? 3 týdny v kuse spím 3-4h denně, chodím jak mrtvola občas, budím se ze spaní a když ráno sáhnu vedle a ona tam není, tak mi najednou najedou myšlenky a už neusnu. Dříve jsem nesnil, dneska? Zdá se mi o ní každý den … Přes den v realitě to je bez problému, ale to debilní podvědomí ve spánku (možná nevědomí..) mi dělá opravdu v mozku paseku. Jak jsem současně zmiňoval, že moje bývalá byla opravdu krásná a inteligentní dívčina, za kterou se každý otáčel, tak nedokážu najednou u dalších holek říct: „ježiši, ta je jak z obrázku“. Zkrátka se bojím, že budu tak dlouho porovnávat, až skončím naprosto sám, protože nikdo nepřekoná tuhle vysokou laťku, kterou ona nastavila. Její úsměv, vůně … Dopisuju příspěvek a jsem zase v tom :D. Dám vám zase excho za týden (pokud to někdo čte)!

      2. Marek21:49 dne 21.10. 2021 napsal/a

        Týden 7.

        No co vám budu povídat, čas začal utíkat mílovými kroky a z příspěvku po 4. týdnech je najednou příspěvek po 7. týdnech. O to víc mohu poreferovat o mém souasném stavu s chladnou hlavou :).

        Proč s takovým zpožděním? Proč se sem vůbec vracím? Abych zkrátka dodal naději i ostatním, stejně jako Honzovy příspěvky před pár lety, které pomohly mně v začátku tohoto krutého boje. No a pozdě, zkrátka jsem na to zapomněl :). Vše je u lidí jak přes kopírák. Někdo je takovej, někdo makovej, někdo ošklivej, někdo ještě ošklivější, ale základní chemii, myšlenkové a emoční pocity a projevy máme všichni dost podobné s malinkými nuancemi.

        Od třetího týdne se toho dost změnilo a já začal koukat na svět úplně jiným pohledem. Jak Krčmič psal, je to setsakra návykové ta samota :D. Zprvu se může zdát, že najednou opustit staré stereotypy, pusy na dobrou noc, každodenní dopisování si, maličkosti, které mají udělat druhého šťastným, skvělý sex (jo, ten mi fakt chybí, to se jentak smazat nedá), je nemožné. Myšlenka toho, že je nemožné být šťastný bez toho druhého je tak setsakra mylná. Takhle volně jsem nedýchal opravdu dlouho a jsem naplněn maximálním štěstím. Vzpomenu si na bývalou partnerku? To si pište … Dnes a denně. Probodává mým tělem ta bolest? Ano, dnes a denně. Ale zažívám najednou mnohem více radostnějších chvil, plánuji si čas podle svého, dokonce i blbosti „co budeme dnes vařit“ beru s úsměvem, plácnu šunku na chleba a jsem spokojenej :). Nutnost nestarat se o dobro druhého, ale soustředit se na sebe zní sice jako kurva klišé, ale je to něco co mě nehorázně posouvá každým dnem dál. Recept už byl vymyšlen milionkrát, každému samozřejmě pomůže něco jiného – sexy převoznice, sexy převoznice za prachy, posilka, změna zaměstnání, změna bydliště … Co já mohu za sebe říct, tak mě pomohla dlouhodobější vize, na kterou se mohu upnout a směřovat k ní. Nějaký šílený plán, který jste vždy chtěli podniknout, ale zkrátka to nešlo. Víte co? Najednou nemusíte dělat ústupky, brát ohledy na druhého. Každý jsme na tomhle světě sami za sebe a je důležité být spokojený uvnitř a pak k tomu najít doplněk ve formě přítelkyně a ne hledat vnitřní spokojenost vztahem. Toto je něco, co já jsem nikdy nedokázal pochopit a možná si to ani neuvědomoval, ale je to to nejdůležitější poznání z posledních 7 týdnů.

        Začala mě nehorázně bavit práce, našel jsem si nové přátele, plány mám na tři měsíce dopředu a denně trávím na bytě jen čas v posteli. Tahle volnost, možnosti a dlouhodobá vize ve mně vytváří absolutní klid a útěchu. Myšlenky na vztahy a rybaření nového úlovku je asi to poslední v mé pyramidové hierarchii potřeb momentálně. To, jak jsem trávil čas ve vztahu a upřednostňoval vše proto, aby ex přítelkyně byla šťastná mě ubíjelo, ale bylo to důležité k tomu abych si uvědomil, o co vše jsem přicházel a co vše jsem schopen momentálně podnikat :). A jak mě to sakra baví!

        Prvnotní zlost, nenávist, nepochopení, snaha získat odpovědi … občas to vyplave na povrch a stále to ve mně je, ale trpělivě čekám na poslední km v tomto maratonu až budu 100 % si schopen v duchu odpovědět na otázku „Jak se má? Co dělá? S kým to dělá? Proč mě opustila tak chladně a bezcitně?“ odpovědí – „Záleží na tom? Ať se má fajn :)“. Přijde mi, jako kdybych cílovou pásku těchto 42km už viděl, ale stále to je částečně rozmazaná a ještě chvíli budu muset klusat. Dám vědět za pár týdnů, až páskou prolítnu. Držte se, jste všichni jedineční a úžasní, tak si to nenechte zkazit někým, kdo ve Vás tyhle charakteristické rysy neviděl ;).

      3. Marek09:46 dne 17.3. 2022 napsal/a

        Týden 27.

        Můj milý deníčku … Pánové, znáte to věhlasné kolečko po x měsících, kdy ten, který je rozejit buďto přistoupí na danou hru vrácení se a nebo ne? Psal se 16. týden a já dostal telefonát od své bývalé přítelkyně. Abyste rozuměli, tak se jednalo o telefonát po naprostém vymazání daného člověka z mého života, nulový kontakt a snaha se dostat zpět na vlastní nohy. Což se mi ve finále opravdu podařilo. 3 měsíce po rozchodu jsem byl šťastnej, single, ale vše se mi v životě dařilo a já si uvědomil, že mám na to mít po svém boku někoho, kdo si mě bude maximálně vážit. Nicméně telefonát jsem zvedl, jak je mým zvykem. Vlastní sebebičování mám asi rád … Po hodině slz přes telefon jsme se domluvili na setkání. Jak to asi dopadlo může každý tušit. Láska, která z mé strany přetrvávala i po těch probdělých dnech, týdnech a měsísích a byla zahrabaná hluboko v mé hlavě a nedával jsem jí příležitosti se projevovat, se najednou vydrala na povrch země. Jak když narazíte na ropné ložisko, které začne tryskat desítky metrů do vzduchu. Spadl jsem do toho, maximálně. Cítim jsem se jako nejšťastnější člověk na světě. Toho, koho jsem si vysnil a miloval jsem měl opět po svém boku, nebo? Long story short. Všechno bylo idylické, já jsem spadl zase do toho, že jsem se pro druhého snažil dělat první a poslední, ale současně se chtěl poučit z vlastních chyb a nedělat věci, které mi byly dříve vytýkány. Zvládl jsem to 100 % času? Samozřejmě ne. Jsem žárlivý typ člověka, někdo by dokonce řekl i podpantoflák. Ale kde je ta hranice lásky a žárlivosti? Přišel jsem na to. V momentě, kdy vám druhý nedává najevo lásku, důležitost a podstatu, tak začnete být žárliví. Označil bych to za maximálně toxické prostředí, z kterého neznáte cestu ven, jelikož ty city pro druhého jsou tak silné, že nic, VŮBEC NIC, vás nepřesvědčí o opaku. Po telefonu mi bylo po 2 měsících sděleno, že budeme přátelé. Abych byl zase upřímný, tak jsme se na tomto dohodli už v prosinci :), že když to odezní, tak se na to vykašleme. Nemám jí to vůbec za zlé, cítila to tak, bylo to pro ní racionální a jestli v tom je nebo není někdo další, je vlastně úplně irelevantní. Já odjíždím za pár měsíců do zahraničí na delší dobu a třeba to je skutečně ten důvod. Na otázku „Proč?“ mi odpověděla, že takto jsme to měli nastavené a v tomhle jsem s tím smířený :). Co vím momentálně je to, že kolečko se pro mě tímto uzavřelo. Ty city, nespavost, nechuť k jídlu jsou stejné jako v týdnu č. 3, ale pokud ani to všechno, co jsem pro ní dělal a věnoval za pozornost nestačilo, tak je načase to nechat plavat. Vyzkoušel jsem si návrat, vyzkoušel být jiný, ale asi to je pro některé lidi nuda být s někým, který by pro druhého dýchal. Nevyzrálost nás obou asi přidává hodně oleje do tohoto ohně, ale už mi to asi stačilo. Půjdu hned někam nahánět holky? To asi těžko. Jsem v současné chvíli emočně vyprahlej, vysátej až do poslední kapičky a bojím se, že se po této zkušenosti jen tak někomu neotevřu. Každopádně jsem zas na začátku té trnité cesty, kterou jsem si prošel v září, říjnu, listopadu … Věřím si, že to tentokrát půjde rychleji a lépe, protože jsem v tom vztahu k druhému nechal maximum a když to nestačilo, tak se s tím musí člověk smířit. Pevně doufám, že i ona najde jednou partnera, ke tkerému bude chovat stejné city a bude mu to dávat plně najevo :).

  2. Wendy12:21 dne 15.8. 2021 napsal/a

    Ahoj kluci tak momentálně jsem v takové situaci kdy nevim co kdy kam napsala mi smsku typu je to deifinitivni nejezdi za mnou nekontaktuj mě nic a zvládni si to sám viděl jsem ji naposledy včera stim ze jsou ji dal věci co jsem pro ni měl schované druhy den sem měl splin a. Napadla mě bobost ze se za ni pojedu podívat samozřejmě si mě všimla je to holka bez sebevědomí byly jsme spolu 3,5 roku čekali dítě a už vybírány barák já udělal hloupost ze sem si psal s kamoskama nic za tím nebylo ona to brala jako nevěru tak to ukončila hrozne to bolí a nedokazu furt pochopit jak dokáže takhle rychle. Vstát a byt šťastná nechápu já sem nás dne a nevim co si v ty palici udělat potkávat ji budu ziju Jan Mělníku a ona u kamarádů 2km ode mě je to teď těžký a přijde mi ze jsem díky ni všechny ztratil když ona je chudinka a já ten největší zmrd porat mám tendenci ji psát a volat a vědět co kde děla a skym a zatím se držím je to v prdeli… co teď?

  3. Ondřej14:45 dne 25.6. 2021 napsal/a

    Ahoj,

    minulý týden ode mně odešla manželka i s dětmi a vůbec nic neřekla. Vrátil jsem se ze služební cesty a byt byl prázdný. Den předtím jsem s ní normálně mluvil i s dětmi a nic tomuto kroku nenasvědčovalo. O to větší bylo ráno mé překvapení když byl prázdný a nikde ano slovo. Byly jsme spolu 13 let. Poslední rok jsem i já cítil že není něco v pořádku a snažil se přimět ji k rozhovoru. Prakticky za půl roku za mnou nepřišla abychom si promluvili. Prý se bála se mnou mluvit. Ale nevím proč. 13 let prakticky skončilo v koši aniž bychom se pokusili náš vtah zachránit. Je pravda že jsme každý jiný. Jsem z toho opravdu špatný a raněný. Snažím se sní nekontaktovat, ale kvůli dětem musím. Rozvádět se zatím nechce, ale já nevím co si mám myslet a zda má smysl za nějaký čas k sobě zase hledat cestu. Vím že nejsem jediný komu stalo něco podobného a pár rozchodů jsem už zažil, ale tento je absolutně nejtěžší. Díky za jakoukoli radu

    1. Michal02:57 dne 26.6. 2021 napsal/a

      Dat si cas a odpocinout si sami od sebe. Pokud spolu mate byt, tak to uz osud nejak zaridi, aby to dopadlo.

      Zkus si treba rict, ze mas kazdy dalsi den na to tyhle veci zvratit, mozna jsi prohral bitvu, ale ne valku.

      Jen je treba tomu dat take oddech a netlacit na pilu. Odlouceni a mit moznost premyslet sam nad sebou a nad tim, co dal, mnohdy udela divy.

      Rozhodne to neni konec sveta. Statisticky, byt te to nepotesi, se kazdy druhy par dnes rozvadi. To znamena, nejsi jediny, komu se to stalo a v dnesni dobe je to da se rici normalni.

      A taky to znamena, ze byt neco konci, neco noveho zacina. Mozna pokracovani tohoto pribehu, mozna uplne novy, jiny, lepsi. Tak je treba to brat.

      Hlavu vzhuru a snaz se ted zamerit sam na sebe, abys byl ready pro tu dalsi prilezitost a tentokrat ji chytnul spravne za pacesy.

  4. Wurf19:08 dne 16.5. 2021 napsal/a

    Ahoj všem a především autorovi. Děkuji za článek, který mě pobavil a zároveň mi dal nějaký nadhled a také Vám všem, kteří jste sepsali své zkušenosti, člověk ví, že v tom není zdaleka sám.

    Je mi 37, ve 24 jsem se oženil, vztah mi bohužel nevydržel. Ale mám ze vztahu dvě úžasné děti, které po dohodě nemám v péči, ale beru si je na 8-10 dní v měsíci. Vztah s exmanželkou máme dobrý, plný respektu a vše funguje bych řekl skvěle. Nicméně to co mě trápí je můj druhý vážný vztah, který trval 3,5 roku a skončil před 3 týdny. Do teď již ex přítelkyně jsem byl nejen zamilovaný ale prožíval opravdu hlubokou lásku. První rok byl pro mě velmi náročný, přitelkyně se ke mě často nechovala hezky, urážela se, napadala mě za úplné nesmysly, nespala se mnou, např. jen 1x za měsíc. Vlastně nevím, co mě tehdy ani drželo nad vodou, asi to ostatní dobré co tam bylo, imponovala mi tím jak byla aktivní a život mě prostě bavil. Myslím, že se do mě zamilvoala až po tom roce a vztah se pak stal lepším, včetně sexu. Odešel jsem pracovat na lukrativní místo do jiného města a jezdil dom jen na víkend, po čase když byla nespokojená v práci, jsem ji našel místo u mě ve firmě a přestěhovala se ke mě. A my tak trávili spolu více času. Nicméně spory pořád byly. Vyčítala mi např. když jsem chtěl volat dětem, nebo když jsem s nimi chtěl být třeba o jeden den víc v měsíci. Ona je s námi netrávila, jen vyjímečně. Bylo to pro mě frustrující. Byla občas nejen zlá na mě, ale mé přátele, děti, okolí apod. Chtěl jsem to s ní řešit, měla pocit, že je vše v pořádku. A já ty spory někdy nezvládal, neuměl jsem se pak pohádat a řešil věci mimo téma hádky, nebo jsem trapně manipuloval…prostě v úzkých jsem plácl nějakou kravinu, nebo nadávku. Ale jinak bylo vše fajn a plánovali jsme budocnost včetně dětí. Na konci listopadu jsme se po 2,5 letech vrátili zpět do rodného města. V lednu se nastěhovala ke mě domů. Měl jsem pocit, že je to fajn, krom samozřejmě některých hádek. Chtěl jsem ji v létě požádat o ruku. Na začátku dubna jsem byl na služebce a když jsem se vrátil, nemohl jsem ráno dospat, tak jem šel na svůj nb. Po otevření jsem zjistil, že je zapnutý a byl tam otevřený její email. Poslala si několik psc z whatsappu z komunikace se svým kolegou z práce. Ten ji tam psal jak ji miluje, že je nejlepší holka co kdy potkal, že koupil letenky a chce si ji vzít na Mauriciu. Ona mu odpovídala, že ale není hloupá, že má skvělý vztah a kluka co jí plní všechny sny a že nemá zájem o změnu. Ráno jsem s ní o tom mluvil a řekla mi, že si to nechala jako ochranu, kdyby ten kolega třeba mi psal, tak aby měla důkaz, že nic s ním nemá. Pak vše běželo v pořádku, plánovali jsme dovolené, akce atd. Říkala mi jak mě miluje. 9 dní na to jsme měli další roztržku, zbytečnou. Nicméně byla vyvolaná z mé strany a týkala se opravdu nesmyslů. Já se ji omlouval, nebylo to k ničemu. Další den se sbalila, naházela na mě všechno negativní, očernila mě ze všeho, a že za vše mohu já a oznámila mi, že se stěhuje k tomu kolegovi. Nemusím říkat jaký to byl pro mě šok, nikde nebyl náznak, že by byla nespokojená, viz výše…pár dní nazpět. Nechápal jsem to, prosil ji a přemlouval. Odjela, žije a chodí s ním. Komunikaci jsem utnul tři dny na to. Mrzelo mě, že nebyla ochotna si ovšem promluvit. Tak jsem ji napsal dopis a společně s dárky, které jsem pro ni měl k narozeninám jsem ji to poslal. Dárky jsem ji chtěl dát, pač prostě byly určeny pro ni. Samozřejmě ani sms se slovy díky jsem nedostal. Vše mne dostalo na dno. Nikdo nikdy mi tak neublížil jako ona. První týden jsem se obviňoval ze všech mých chyb a ji si naprosto zidealizoval. VZpomínal jsem na naše fajn zážitky a tak se dostával do dalších sraček. Nyní jsem ve fázi, kdy žiji ze dne na den. Nevěřím v budoucnost a mám pocit, že na mě nic hezkého nečeká, snažím se jen přežit každý den. Alespoň jsem se přinutil začít rapidně cvičit, trávím čas s přáteli, dětmi a rodinou. Plus jsem začal chodit na psyhoterapii, pač jsem si nebyl jistý jak se z toho dostat. Tolik můj příběh…doufám ,že na mě čeká něco pozitivního v další budoucnosti, ale dnes nevěřím ničemu.

    1. Wurf11:45 dne 1.7. 2021 napsal/a

      Je to přesně 2 měsíce a pár dní a já po vzoru Cecila níže chci doplnit, co se odehrává a možná tak pomohu i dalším, protože se cítí podobně, nebo jsou v obdobné situaci.
      Stále není dne kdy bych si na ni nevzpomněl, je to trochu jako na houpačce, dny jsou lepší a veselé, ale pak se stane nějaká drobnost a já upadnu na dno. Už to není to hrozné peklo, kam jsem se dostal po rozchodu, ale přesto to bolí. Když projíždím kolem nějakého místa, kde jsme spolu strávili nějakou hezkou chvilku, hned si na tu situaci vzpomenu, usměji se a trochu mě to zabolí.
      Přemýšlím nad tím co právě dělá a hlavně jestli si vůbec na mne vzpomene. Nijak jsem ji již nekontaktoval, přesto jsem před pár týdny se podíval na její instagram. Upřímně byla to hloupost a dobrá rada pro všechny, nedělejte to, i když se cítíte třeba i lépe. Zjistil jsem, že smazala všechny naše společné fotky a již tam má fotky se svým novým miláčkem. Bolí to a kurevsky to bolí. Nejhorší vědomí je to, že mi hrozně ublížila a pořád nedokáži pochopit, kde se to zlomilo a proč jsem to nepoznal. Je otázkou jestli by mi to nějak vůbec pomohlo. Takže občas myslím na to, zda si na mne vůbec vzpomene, jestli ji třeba někdy zachybím…ale upřímně pochybuji. Spíš to na mne vše působí, jako kdybych nikdy pro ni neexistoval. Obecně se však určitě cítím lépe a snad vidím nějaké světlo zářící z konce tunelu. Ozvu se za pár měsíců a doufám, že budu mít již jen pozitivní zprávy :). Držte se a hodně síly všem!

  5. Radek21:39 dne 25.12. 2020 napsal/a

    … Teď jsem si přečetl koment od typka… Děkuji za tento web. Před asi rokem jsem byl ve stejné situaci… 45 let, po 6 letech vztahu kopačky…dno,masakr…a teď??! Rok uběhl a já si vzal k scdci, to co tu radíte… Žádný kontakt… Starat se jen o sebe.. Vím sobecké, ale po letech života, kdy se jen staráte o druhé, platíte… A najednou jste sám tříbýte si myšlenky, život, plány….jak zaznělo v článku.. Důležité je se poučit z chyb, neopakovat blbosti…. Dospět.. Vím zní to debilně.. Ale asi to tak musi být…. Dik za to. Za tu zkušenost.. Teď po roce, kdy jsem sám, kdy jsem si uspořádal život, urovnal dluhy, staral se jen o sebe a mé děti se cítím silnější nez6kdykoliv dřív… A cítím že už je čas začít randit a jsem v pohodě… Život strašně rychle běží, utíká.. A klido se 100x rozejdu… Ale lepší se 100x zamilovat než umírát sám..bejvalce jsem popřál štěstí..a myslím to upřímně.. Na druhou stranu.. Je mi u prdele.. Prostě jedno… Co dělá, citi..její volba…chtela to má to. Nezazlívám jí to. Mělo to tak být. Dik za článek, 100x jsem ho četl a snad i pochopil.. Držte se s neztracejte čas… Život je krátký a život je úžasný.. Tak si užívejte a žijte

  6. Jaroslav Finkous05:18 dne 27.10. 2020 napsal/a

    Dobré ráno, musím říct, že je to skvělý, naprosto skvělý příspěvek, sedí to neskutečně, moc Vám děkuji, že vznikl. Nacházím se zrovna v té situaci, jak z toho ven…hodně mi to dalo…Jen pro zajímavost…Přijeli jsme z dovolené ve Sloupu v Čechách ( v létě ), takže už to jsou 3 měsíce, když mi moje milovaná manželka oznamila úplně natvrdo, hele já už tě nemiluji a nechci s tebou být, celé 3 měsíce jsem úplně v prdeli, nikam nevedou dárky, překvapení, má změna, která je jí stejně úplně u prdele – pro chlapy, co mají tu informaci čerstvou – Držte se, protože je to opravdu tak hrozná bolest, radši, aby do Vás kopali na ulici…Taky to nebyl úplně dobré načasování, máme 6 letou dceru, která šla do školy. Nestačím se divit, jakým způsobem se změní, tak klidná, hezká, milující – kdysi, naprosto pohodová ženská v sobeckou, chladnokrevně smýšlející a koho prostě nepoznávám, je to jako bz jí dali úplně jinou esenci do těla, nejde teď o mě, nikdo tomu zkrátka nemůže věřit…Potřebuji si dát pauzu!!! CO PAUZU po 12 ti letém vztahu a 7 letech manželství, který byl až podle jejích slov na poslední dva roky, super a opravdu byl…Nikdy v životě už nezapomenu na jeden letní čtvrtek v půl jedné ráno, když jsem se náhodou vzbudil vedle své ženy a vidím jí jak píše zprávu nějakému maníkovi DOBROU NOC MILÁČKU…Začíná koloběh událostí, lži, mladší přítel , lži, nechuť mluvit, totální ignorace,celkový nezájem o vše, první týdny se odpovídá jen. JO, NE, NEVÍm, co se se mnou děje a NEVÍM…Detaily popisovat nebudu. Tenhle zážitek opravdu jde přirovnat k situaci, že je to jako, když Vám umře opravdu nejlepší kámoš z benefitama, přímo před očima…A ještě jednou díky za ten článek, je opravdu, vtipný, a velmi, velmi vydařený, je totiž pravdivý, autorem odžitý a následně s časovým nadhledem vystříknutý na papír, bomba…Hodně štěstí…S díky Šéfkuchař jedné nejmenované pražské vily

  7. Marťas02:34 dne 31.8. 2020 napsal/a

    Ahojky všem zlomeným ve spolek
    Rád bych se podělil o svůj příběh ..
    Tak jsem se sem taky dostal no ono už jsem zde byl (klišé že jsem si to tu četl půlrok zpět )..bohužel se stalo opět to samé a znovu ..ale abych nekecal dokola tak k jádru věci

    Je mi 26let ,moji (teď už ex) je vlastně 22 let ..známe se od 16ti let kdy jsme spolu vlastně začali (tenkrát ve svých cca 20letech jsem se do ní opravdu platonický zamiloval ) ..pamatuju si to úplně živě.. Zhruba od mých 17ti let se mi začalo velice dařit s holkama jenomže právě kolem těch 20ti let jsem začal mít těžkou krizi (vím jak to zní stupidně 😀 ) ale už jsem nechtěl takové ty jednohubky a 2měsíční vztahy tak jsem začal závidět některým lidem v páru kolem..jednou takhle na akci kterou jsme stavěli pro jednu firmu (zvuk pódia) mi ukázal kamarád jeho – v té době přítelkyni (byla to právě ta moje platonická láska ) a já začal už neskutečně žárlit ,opravdu krásná slečna už v 16ti letech ..soudě i dle psaní co si psala ním jsem tam viděl ten rozum..v ten moment jsem si prostě na tvrdo řekl že ji jednou musím mít..
    Zhruba o půl roku později kdy jsem byl do ní platonicky zamilovaný ale jen skrze sociální sítě jsem si hledal nějakou tu svou (stále mi bylo 20) a to se mi bohužel nedařilo ..co jsem potkal jsem buď neuspěl nebo to nestálo za to (asi ta těžká touha po vztahu směřována na vesmír ) jenomže jednoho krásného dne kdy jsem byl na odpolední směně mi kluci psali abych s nima šel na diskotéku.
    S těžkým přemáháním ale zároveň hořkým pocitem neúspěchů jako palivo jsem se rozhodl že půjdu
    Ten večer na té akci byla právě ona ,já už totálně natankovaný alkoholem v euforii přes to stydlivý relativně klučík jsem se na ní musel okamžitě zafixovat ..všimla si mě, a sladce se na mě usmála
    Já se prostě ten moment sebral (díky právě toho alkoholu :D) a pustil se za ní ..takhle to celé začalo ,první seznámení,potom rande (musel bych se hodně rozepisovat 😀 ) a potom ten vztah..její mamka mě moc hezky přijala tak samo i její překrásná sestra (dvojče ) takže jsem měl 2 krásné slečny v baráku 😀 s nadsázkou a zajímala mě jen ta má ovšem ! ..
    Abych se dostal tak nějak k tomu jádru věci
    Začátek byl hrozně fajn ikdyz jsem prostě tak nějak celý život lajdácky lempl (v té době jsem bohužel ještě hrál budky ..:(
    Dejme tomu že jsme spolu ale prvního 2,5 roku zvládli bez úhony ,poté přišla nějaká ta krize ,mi bylo už 23 a stále jsem neměl vizi a žil u našich,nějaký dloužek jsem si udělal a tak nějak běhal od práce k práci
    Tam přišel první rozchod ..po nějaké době návrat ,po dalším roce (asi mi bylo 24 přišlo z její strany stěhování a rozchod opět ) poté opět návrat ,a od té doby zhruba do teď průměrné lepený vztah..
    Abych tenhle nesmysl co jsem vypotil ze sebe nějak dostal do rozumné fáze
    Rok zpět (2019) kdy jsme oba už stihli mít jiné známosti jsme se zase k sobě vrátili a rozešli ..já si tu holky pokaždé vydobil zpátky,protože jsem se s tím nedokázal smířit a tak nějak asi sama chtěla a zjistila že ty její nové známosti nejsou ono..jenomže už to začalo být hodně divoké ,začátkem tohoto roku kdy jsme spolu opět nebyli (už nějaké 2mesice mi psala že stejně k sobě patříme atd ) jsem se k ní vrátit nechtěl ,nakonec jsme se setkali k vůli nějakým osobním věcem a začal jsem to lámat opět já ,skrze koronu jsem za ní přijel a skončili jsme opět spolu..do konce června to bylo super (byla fakt spokojená planovala..) jenže už jsem si sám v sobě říkal jestli to má cenu apod (sám nevím teď proč) ,tak jsem prostě udělal hloupost (žádný podvod ale sociální sítě ) kde jsem v ní vypěstoval nedůvěru a ona se semnou rozhádala a rozešla..(zas) kdy se natruc vyspala s jiným po nějakém týdnů
    A samozřejmě když jsme si to nějak měli vyříkat a vidět se nedalo mi to a zjistil jsem si právě od ní co se stalo že to opět řešila takhle ,tak i ten den co jsme se měli vidět jsem ji totálně odkopl a vypípal telefony

    Nicméně teď je to od té doby asi 2 měsíce kdy to opět ve mě vře a vím že jsem udělal chybu ,hrozně mi chybí a nedokážu moc pochopit právě to ,že i po tolika šancích jsem si toho zas nevážil a udělal ikdyz menší hloupost na čem se to celé opět rozbilo..
    Dokáže mi tohle někdo objasnit? Ona je samozřejmě v pohodě ,jela na akci (zrce) s kamarádkou se kterou lepila „smutek“ s klukama už při minulém rozchodu ..po té co jsem ji kontaktoval a chtěl přátelsky vytáhnout na sushi mi odvětila že by mě chtěla vidět ale že se to nehodí že se s někým už schází a že to nechce asi pokazit,na čemž jsem se jí snažil odpovědět s ledovým klidem že jsem chtěl jen čistě kamarádský ven a že se taky scházím (což je fakt ale ne sexuálně jako právě ona ale to jí zazlívat nemůžu ) vím blbě se to teď vysvětluje a celé to je hrozně zamotané že jsem to sám měl problém napsat ale prostě tak nějak tuším že to v nás úplně neumřelo..vím že musím zamakat teď hrozně moc na sobě protože jsem stále hrozně zaseknutý v osobním životě což byl právě včetně sexu jeden z hlavních kamenů urazu ale prostě nechci o ní přijít nadobro ,je to opravdu tak nějak jiné než to měli ostatní (možná si to nalhávam ale po tom všem co se stalo kdy jsem ji prebral 2 klukům zpátky 😀 ) a hlavně sám jsem nepotkal nikoho takového znovu jako je ona ,opravdu hrozně krásná kdy jsme si rozuměli aspoň jako nejlepší kamarádi minimálně až do konce , vím že tam ta chemie byla až do samého konce.. poradí mi prosím někdo co mám teď vlastně dělat ? ..moc děkuju

    1. Buldok23:01 dne 1.9. 2020 napsal/a

      Kamaráde, váš vztah je ukázkový příklad jak to fungovat nemá, bohužel…
      Pokud si chceš zachovat do budoucna zdravý rozum a nadhled, začni se řídit tím co popisuje celý článek od „krčmiče“, ať máš nějakou nadějnou vizi.
      Věř mi, že to jak popisuješ vaše chování ve vztahu není úplne ready a je z toho znát velká nevyzrálost. Čas všechno spraví a zahojí když na tom budeš pracovat, na světě je takových holek, že za pár let nad tímhle tvým trápením budeš jen nevěřícně kroutit hlavou. Zkus si pro začátek psát svoje myšlenky a pocity, za pár týdnů nebo měsíců si uvědomíš, že máš na celou záležitost úplně jiný pohled.
      Držím palce !

  8. Čert07:54 dne 27.8. 2020 napsal/a

    Nejlepší nejpřesněji vystihující článek všeh dob moc dekuju je to napsaný tak jak to proste je dekuju Čert

    1. Krcmic12:04 dne 11.11. 2020 napsal/a

      Rádo se stalo 🙂

  9. Danny08:33 dne 25.8. 2020 napsal/a

    Díky za článek, i když je tak stoletý, strašně pomohl.

    Už potřetí si procházím šíleně těžkým rozchodem (pokaždé s jinou). I když se říká, že čím víckrát se to stane, tím je to jendodušší, tak opak je pravdou. Mám pocit, že je to naopak ještě horší. Byli jsme spolu téměř rok. Ona žila se svojí mámou v bytě a po pár měsících mi nabídli, abych se tam přestěhoval. Po pár týdnech váhání jsem přijal, s její mámou jsme si neskutečně rozuměli. Jenže chvíli na to přišel zlom. Expřítelkyně byla vždycky hrozná citlivka, extrémní ale. Plakala skoro při každém malém nedorozumnění, ani jsme se nemuseli pohádat, jen malá neshoda bez řevu, nadávek apod. Její máma to věděla, že je taková. I přesto si po čase začala myslet, že její dceru jaksi týrám psychicky a snad i fyzicky – nesmysl. Celou dobu jí však přítelkyně stále opakovala, že jí nic nedělám, že je prostě taková a ví to. Nic nepomohlo… „Konec“ nastal minulý týden. Byli jsme s partnerkou na dovolené na chalupě s mojí rodinou, týden po té dovolené jsme se konečně měli stěhovat do vlastního. Když mi najednou den před odjezdem domů volá frajer, že je před barákem s mejma věcma a kam je má odvézt – tchýně mě vystěhovala. Přítelkyně z toho na prášky, já taky. Ale řekli jsme si, že to nějak přežijeme – já zůstanu těch pár dní u táty a ona to vydrží se svou nesnesitelnou krkavčí matkou. Hned v pondělí, když jsem byl v práci a o na doma, to přišlo. Psali jsme si, volali, všechno v naprostém pořádku, těšili jsme se na společné bydlení. I mi poslala ofocenou občanku, abych mohl dát nové pí. domácí údaje. Pak mi ale z ničeho nic volá její máma: „Už se k Páje nikdy nepřibližuj ty zmrde nebo ti zlámu všechny kosti v těle.“ a položila to. Prítelkyně nezvedá telefon, neodepisuje – její máma se jí dostala na FB a začala o mě psát šílený lži veřejně. Naštěstí je nakonec přítelkyně smazala. Ten frajer, co měl moje věci a byl údajně stěhovák, žádný stěhovák nebyl, ale nějakej borec najatej její mámou, aby mě „sundal“. Pro věci jel ale můj táta a tak jsem se to dozvěděl jen z jeho úst.

    Zkráceně, je to už týden, o (ex)přítelkyni nevím ani slovo, nevím, jestli je to opravdu z její hlavy nebo jí máma drží doma a sebrala jí PC a mobil, policie s tím nic nedělá, nevěří mi. Jsem na práškách, bydlím u táty dočasně a jsem úplně na dně. Hrozně mi chybí…

  10. Jana17:27 dne 27.6. 2020 napsal/a

    Dobrý den, chtěla bych využít toho, že tyto stránky navštěvují hodně muži (a i sem přispívají) a ráda bych se zeptala na Váš názor z chlapského pohledu. Mám 4 roky přítele, kterého velice miluji. Je právník, hodně pracuje a ve srovnání s ostatními páry tak spolu trávíme daleko méně času, než je běžné. Dokonce tak málo, že vzít si jednou v roce týden dovolené, se mu za čtyři roky podařilo pouze dvakrát. Poslední dobou (cca posledních půl roku) mám pocit, že mu náš vztah nedělá radost a že jsme se hodně emočně i komunikačně vzdálili. Když přijde domů (okolo osmé večer), lehne si na gauč a kouká do mobilu. Dřív jsme si aspoň zašli zacvičit, zaplavat, na procházku, na večeři, o to teď ale nemá vůbec zájem. Snažila jsem se s ním o tom promluvit, zeptat se ho na důvody, ale vždycky mi odpověděl, že je prostě vyčerpaný a byl naštvaný, proč to jako nechápu. Já bych to chápala, kdyby to netrvalo půl roku a kdybychom to třeba vyřešili tak, že si pojedeme odpočinout na dovolenou. Navíc mně mrzí, že dobrou náladu, energii a pozornost si pro svoji práci a klienty vždycky najde. Nechtěla bych náš vztah zahazovat, moc ho miluji. Zároveň si myslím, že zejména u mužů je obvyklé, že jsou chvíli ženě citově a emočně blíž a občas dál. Nevím ale, zda má smysl se dál snažit. Když si o tom chci popovídat, říct mu, že chybí jeho pozornost, dobrá nálada atp., tak se vždycky strašně dotknu jeho ega. Snažím se mu nic nevyčítat a říkat ty věci nesmírně citlivě, ale ať řeknu cokoliv negativního, tak se ho to všechno dotkne tak, že je pak 14 dnů dusno. Poradili byste mi prosím, jak s ním komunikovat? Případně vykašlat se na to? Děkuji.

    1. Filip02:53 dne 28.6. 2020 napsal/a

      Ahoj Jani, tohle určitě neni jednoduché, dokážu si živě představit tvoji situaci i z pohledu muže. Nemnusí to vůbec nic znamenat, takhle se to jen těžko pozná, mohla by jsi třeba říct více informací, jakym stylem to s ním řešíš, jaká slova používáš, někdy může být podle mne jemný přístup spíše na škodu, ale bez bližšího info to je jen težko k posouzení, zkus ještě přiblížit..:)

      1. Jana05:38 dne 28.6. 2020 napsal/a

        Ahoj Filipe, dekuji moc za reakci. Jak to s nim resim? No, vetsinou pockam na den, kdy ma aspon trosku vic casu nebo trosku lepsi naladu. Pak se ho jemne zeptam, kdy se mu to v praci zlepsi? Kdy konci ten projekt? Jak se to vyviji? Atp. Na to uz vetsinou dostanu odseknutou odpoved, ze ktere je zrejme, ze ho stve to, ze se na to ptam. Pak treba vyzkousim metodu, ze reknu, broucku, me tak chybi chodit spolecne behat. Na to bud on, ze jemu taky (ale nic dal pro to neudela), nebo to povazuje za vycitku a preklopi se to do jeho pocitu, ze jsem frustrovana z nedostatku spolecneho casu, ze od neho porad neco ocekavam, ze porad neco musi, atp. Tech zpusobu komunikace, ktere jsem vyzkousela je mnoho. Ale nenasla jsem ani jednu, ktera by neco zmenila.

  11. TTTaylor11:39 dne 9.6. 2020 napsal/a

    Ahoj Cecile a všichni postižení stejným osudem, psal jsem tu před časem o „svém“ rozchodu a dramatech, která následovala. Bylo to myslím někdy před dvěma lety ? Asi, možná. Podívám-li se zpět na ta dvě-tři léta můžu říct, že v podstatě žádný recept, žádná rada nefungovaly a nepomáhaly. Jediné co pomohlo byl čas. Dokonce si myslím, že kdybych se snažil křečovitě držet se návodů (jakýchkoli), plácal bych se v tom možná ještě dnes. Čas vše zahojí, zahladí, uvede dokonce v zapomění. Stalo se mi to již dvakrát, dávné studenské lásky a rozchody nepočítaje a vím, že se to stane jistě zase, pokud se mi nepodaří se už nikdy nezamilovat a to je těžká věc, je přece tolik krásných žen:-)
    Na ty dvě poslední dnes dokonce i občas rád vzpomínám a věřte mi že i to jde bez bolesti a s úsměvem (ten je občas trochu škodolibý:-)
    To je vše co jsem k tomu chtěl říci, hlavu vzhůru, přejde to stoprocentně, ani si nevšimnete, že už je to pryč. Hodně štěstí !!
    TTTaylor

  12. Cecil08:40 dne 23.5. 2020 napsal/a

    Zdravím všechny,
    jelikož sem píši, tak Vám musí být jasné proč.. Po skoro 6 letech se semnou rozešla přítelkyně. Jak to bývá všude, začátky vztahu a vlastně i nějakých 5,5 roku vztahu bylo super. Občasné menší hádky, které ke každému vztahu patří, ale nic velkého, kdy bych já nebo teď již ex přemýšlela o rozchodu. Ve vztahu jsem byl více dominantnější ve smyslu vymýšlení výletů a celkově plánování našeho volného času. Podotýkám, že přítelkyně nikdy neřekla ne, vždy kývla a jezdilo se kina,výlety, dovolený apod. Asi jako všude. ke konci roku 2019 přicházela již pomalu krize, kdy se přítelkyně (budu psát ještě přítelkyně – v té době byla ještě) začala více vídat s kamarádkami a začali chodit po diskotékách apod. V dobré víře, že jí sto pro důvěřuji jsem neměl ani strach jí někam pouštět, protože jsem jí přece sto pro důvěřoval, tak začala chodit. Takto to bylo až do Vánoc, kdy už mi to přišlo trochu nepříjemné, že víkend jí znám jen přes den.. Nový rok jsme oslavili spolu, ale hned po přípitku musela utéct opět za kamarádkama (což mě hrozně mrzelo, ale nevyčítal jsem jí to) .. po Novém roce, ale přišlo něco co jsem vůbec nečekal. Sice jsme se kvůli párty a nějakým věcem více hádali, já začal být trochu více žárlivější, ale co se stalo jsem nečekal. Hned po novém roce jsem odjel na lyže a když jsem se vrátil, tak mi bylo oznámeno, že mě přítelkyně již nemiluje, že jsme každý jiný. Rozbrečel jsem se před ní, před rodiči a uplně se sesypal. Takový pocit beznaděje jsem v životě nezažil. Psal jsem jí, volal, prosil, prostě to co se nemá dělat.. Jelikož jsme spolu byli pro mě dlouhých skoro 6 let bez pár měsíců, tak i pro ní tam byl do jisté míry zvyk, který jí přitáhnul asi po týdnu opět ke mě s tím, že si k sobě musíme najít cestu a budeme se oba snažit. No dopadlo to tak, abych to zkrátil, že jsem se snažil skoro jen já (vymýšlení výletů, dnů kdy se uvidíme atd). Ona nadále pokračovala co týden nějaká party a já pomalu viděl jak o ní přicházím. Ona se začala bavit i dost s klukama a stále pokračovala s kamarádkama. Já nedostával lásku, kterou jsem potřeboval. Tohle pokračovalo celé 4 měsíce. Já ve vidině, že se vrátí a bude opět ta hodná a milující holka, ona v užívání toho co semnou od nějakých 17 nepoznala. Já 27 ona 22. Dohodli jsme se, že budeme hledat bydlení, ale hledal jsem jen já a vždy nám to na něčem ztroskotalo. V tomhle jsem viděl jedinou záchranu, že spolu začneme bydlet a ona se trochu srovná, jelikož jsme se nevídali už ani tolik v týdnu. S tím, že ona říkala, že má hodně aktivit, ale zpětně vím, že mi lhala, jezdila za kamarádkama, za klukama na cigáro a na kafíčka, přitom mi říkávala, že je doma s rodinou. Nikdy jsem od ní nečekal, takhle hnusné chování. Za ty 4 měsíce se stalo více věcí, kdy i já nejsem na některé hrdý, ale vím ,že jsem tomu dával 120% a chtěl jí získat zpátky. Zpětně mohu potvrdit, že již po prvním oznámení, že mě nemiluje jsem jí měl přestat kontaktovat a byl bych již skoro vyléčen. No skončilo to tím, že mi řekla, že chce volnost a užívat si. Že mě nemiluje a že mi přeje ať si najdu někoho, koho budu milovat. Přitom já miloval jí, tak strašně moc. Až si toho asi nevážila.Odkopla mě. Dnes to jsou přesně dva týdny. První týden jsem jen brečel, trpěl, stavy úzkosti, no pocity, který nechce nikdo cítit. První týden bylo opravdové peklo. Vzpomínky se mi hrnuly do hlavy i v práci a musel jsem několikrát odběhnout na wc a tam jsem brečel několik minut. Jak říkám, první týden jsem si prošel pro mě peklem. Druhý týden ubylo slz, ale přibylo více přemýšlení a trápení. Vídával jsem jí v autě s klukama, vysmátou. To mě ještě více dostávalo, protože já trpěl (trpím) a ona vysmátá a uvolněná užívá života. Stále jí mám před očima jako tu hodnou, obětavou holku, která by pro mě udělala vše. Stačilo půl roku, kdy se změnila v uplně jinou osobu. Na tohle si často vzpomenu a strašně mě to mrzí. Projel jsem na internetu snad všechny stránky jak zvládat rozchod. Koupil jsem si včera knihu partneři a rozchody. Strašně rád bych jí řekl, jak moc mi ublížila, jak se trápim a jak mi je zle. Ale už v půlce tohoto týdne jsem začal jíst a začít chodit do posilovny a vidím alespon trochu změnu, že už mě něco začíná bavit. Když nepočítám moji životní lásku fotbal. Vím, že chybu nesou vždy oba, i tak to beru, že jsem se občas nechoval fajn, ale nikdy by mě nenapadlo, že se takhle zachová ona, když vím, jaká dřív uměla být a jak super vztah jsem s ní měl. Stále to hrozně bolí, když jí někdě vidím v autě nebo ve městě na dálku, tak se hned rozklepu a je mi na nic. Vrátím se o několik dní zpět.. Ale doufám, že jednoho dne si budu moci říct, že jsem to taky zvládnul. I rozchod z její strany se snažím brát pozivně v tom,že mi ukázal mé nedostatky a do příštího vztahu se budu snažit toho vyvarovat.Jak říkám, stále to moc bolí, chtěl bych aby si tohle přečetla a viděla jak moc mi ublížila. Ale vím, že jí už to je jedno, že ona v sobě žádnou tuhle myšlenku nemá. Ona si třeba vzpomene, ale nezpůsobuje jí to bolest. Není hodina kdy si na ní nevzpomenu. V noci se mi o ní zdá. Minulý víkend jsem jel vyplnit den nákupama do Prahy, kde jsme spolu často chodívali. Vlezl jsem do HM a hned se rozklepal a rozbrečel a jel hned 60km zpět domu.. dnes pojedu raději jinam. Musíme vypnovat každou volnou minutu nějakou aktivitou a tak věřím, že jednoho dne řeknu, že jsem tenhle souboj s bolestí vyhrál. Zatím prohrávám, ale za čas Vám sem napíšu jak jsem pokročil. Určitě se vrátím a napíšu. Zatím se všichni držte. Jsme v tom spolu a hlavně.. nejsme první ani poslední. Ikdyž to bolí jak svin*, žijeme jen jednou a čas tady máme omezený a přece nechceme trpět věčně. Zatím se mějte a držte se. Ahoj

    1. Jitka08:21 dne 27.5. 2020 napsal/a

      Ahoj, rozchod je psycho a byl to opravdu nejhorší rok v mém životě, kdy jsem se poprvé usmála, až snad po třech měsících a rok jsem se dávala do kupy. Chce to prostě vydržet a chodit mezi lidi a dělat, co tě baví. Je to boj, ale netrvá věčně, tak hlavu vzhůru. Ber to tak, že máš teď víc času na všechny záliby a kamarády, tak toho využij a nezavirej se před světem.

    2. pokojnybojovnik11:33 dne 28.5. 2020 napsal/a

      Nazdar,vim naprosto presne co se ti honi v hlave.Mel jsem to uplne stejne,vsude ji vidis,neuplyne minuta,aby jsi na ni nemyslel a rikas si,ze treba se k sobe jeste vratite.Omyl,je to tvrdy ale je to tak.Bohuzel se tim musis smirit.Dulezity je opravdu,ji vubec nekontaktovat.Proste ji uplne ignorovat,jen tak se z toho fakt dostanes.Presne jak se to tady pise..Najdi si konicky,pracuj atd.To pomohlo me.Hodne prace a hlavne sport,mezi lidma,kde na ni proste nebudes mit cas myslet,tak to je.Me to trvalo cca rok,nez jsem se dostal do normalniho stavu,kdy si na ni proste vzpomenes a nezpusobuje ti to bolest,jasne trosku to zamrzi,ale uz to neni takovy nesnesytelny ,jak prvnich par tydnu.Uvidis sam.A treba nekoho potkas a bude zas dobre.Coz me se teda nestalo :-).Drz se a pamatuj ze vzdy muze byt hur.Ona si zvolila tuto cestu,tak ji proste nech jit…

      1. Cecil08:34 dne 9.6. 2020 napsal/a

        Zdravím všechny, po měsíci a pár dnech jsem zpět. Děkuji Vám za odpovědi. Nečekal jsem, že mi tady někdo odpoví. Popravdě Vám musím říct, že každý den je trochu boj. Každý den si na svojí ex vzpomenu, říkám si co dělá a jak se asi má. Jelikož naše město je malé, tak nějak vím co dělá a nedělá, ikdyž všechny okolo sebe prosím ať mi o ní nic neříkají. Nebudu jí tady špinit, jak si teď „užívá“ života. Je to její život, její volba na kterou cestu se dá a já už s tím nic neudělám. V hlavě jsem se s tim už srovnal, po asi 2 týdnech co jsem tady naposled psal, jsem pochopil, že je opravdový konec. Říkal jsem si co s tím? buď můžu brečet nad rozlitým mlíkem nebo do toho teď šlápnu ať nemám čas myslet co bylo a začnu spíš makat na sobě. Musím Vám říct, že již druhý týden v kuse každý den něco dělám, když nepočítám práci. Po práci posilka, trénink nebo jdu běhat. Po těžkým tréninku mám skvělý pocity a i se mi už dobře usíná. Tak to mohu jen doporučit. Dřív jsem se do tohohle nutil, ale teď jdu na cvičení s radostí a těším se na každý další aktivitu. Jak jsem psal předtím, musíme vyplňovat každou volnou chvilku nějakou aktivitou. Je to měsíc a 2 dny, není zatím den, kdy bych si nevzpomněl, kdy bych nad ex nezapřemýšlel a nevzpomněl si na nějaký zážitky. Ale už jsem pokročil v tom, že nad tím nepláču a nejsou ty vzpomínky tak intenzivní. Opět jsem jí viděl párkrát ve městě a necítil jsem se vůbec fajn, ale to asi k tomu patří. Rozklepou se mi nohy, ruce a cítim se divně.. Proto nechodím kolem míst, kde bych jí mohl potkat a snažím se dělat vše podle krčmiče „manuálu“ 🙂 a funguje to. Dělám pro to 120% abych z toho byl co nejrychleji venku. Jasný bolí to a asi ještě bude, ale mohu říct, že jsem na dobré cestě. Chuť na jiné holky ještě nepřišla 😀 ale tu chuť na sobě makat bych Vám přál 😀 tak snad to vydrží.. Opět se ozvu. Hrozně mi pomohlo, když jsem tady četl jak se kdo cítí po nějakém období. Kdybych pomohl na chvilku jednomu člověku tak budu rád. Všichni to zvládneme. V téhle situaci už to je jen o nás.. tak musíme myslet. Všem přeju pevné zdraví v téhle podělané době a málo nervů s opačným pohlavím 😀 za nějaký čas opět přispěju dalším příspěvkem, jak ten boj s vnitřní bolestí vypadá. Zatím stále prohrávám, ale pomalinku cítím, že tu svin* jednou porazím :)) mějte se hezky a držte se. Za nějaký čas AHOJ.

      2. Cecil14:00 dne 8.7. 2020 napsal/a

        Ahoj všem, zdravím všechny. Hlásím se po cca 2 měsících. Nechci to přesně počítat na dny, už jen z principu, že bych přemýšlel nad minulostí, kterou nechci mít vůbec teď v hlavě. Co říct k tomu jak se mi daří.. Určitě už to tady někdo psal, je to jako na vlnách, stále a pořád. Už to nejsou tak vysoké vlny jako dříve, kdy jsem se skoro „potápěl“, ale určitě nejsem ještě psychicky tam, kde bych chtěl. Když už jsem si myslel, že nebudu plakat, tak přišel den, kdy se mi to všechno strašně intenzivně vracelo, nevím čím to bylo, ale přes den jsem si párkrát pobrečel a zatím se to nevrátilo. Nepíšu to, abych si tady vylíval srdce, ale píšu to pro ty, kteří jsou nebo budou v podobně situaci, aby trochu věděli, co je čeká. Jasné, každý je jiný, každý zvládá každou situaci jinak, ale mne hodně pomáhalo číst ty příběhy zde, kde jsem se v hodně z nich viděl a říkal si, že v tom nejsem uplně tak sám. Nebudu nikomu radit co dělat a nedělat, jen píšu mé pocity. Jak se to semnou vleče a jak s tím zatím pořád bojuji. Často se mi stane, že vidím ex u někoho na instagramu a nějak mě to pořád nenechává klidným. Stále si říkám, jestli si třeba vzpomene jak nám bylo dřív fajn, jestli si vzpomene, že v tenhle čas jsme jezdili společně na vodu a dovolené. Víte co? Myslím si, že nevzpomene.. má to možná u prdele 😀 Já se posouvám strašně pomalu a když jsme sjížděli vodu, tak jsem jí viděl na hodně místech a v hlavě se mi přehrávaly scény, jak jsme si to spolu užívali před rokem. Když to teď píšu, tak je mi po tom smutno, ale vím, že bych sek ní už vrátit nechtěl a to si myslím, že je pokrok vpřed. Není to jako dřív, kdy jsem si vysníval jak napíše a bude vše OK. Jen těch vzpomínek je tolik, že se občas zastavím a jen usměju. Jako na vodě, kdy jsem vyndával spacák a vzpomněl si, jak jsme ho spolu kupovali. A tyhle věci mi v hlavě sviští dennodenně. I po dvou měsících to tam pořád je, stačí maličkost, nějaká kravina, místo kde projíždím, věc kterou vidím v obchodě a vzpomínky se vrací jako bumerang. Jen se to mění v tom, že už kvůli tomu nepláču a nejsem z toho jak se říká hotovej. Zabolí to, bodne to u srdce, ale musím jít dál. Pomalu budu končit. Jsem rád, že jsem tuhl stránku objevil, že můžu čas od času napsat to jak se cítím a jak jsem pokročil. Kroky to jsou milimetrový  , ale cítím, že jdu pořád vpřed. Že člověk občas zapřemýšlí nad druhým a vzpomene si na nějakou věc, není nic špatného. Zatím stále není den, kdy bych si nevzpomněl na ex a asi to tak možná ještě nějaký čas bude, ale jak říkám, kráčím vpřed. A to je důležité. Jediné co ve mně stále „hloubá“ je, jaké pocity má ona, vím že, se to nedozvím, ani nevím jestli chci :D, ale tu otázku v sobě tak pořád trochu nosím. Od rozchodu jsem jí nekontaktoval a tak to na mé straně určitě bude, to jsem si jistý, jen to, jestli se třeba taky někdy zastaví a vzpomene si na něco třeba.. No, zbytečné nad tím přemýšlet, jen mi to ubližuje. Držte se všichni, věřte, že to bude jednou opět fajn. Také v to věřím, že jednou budu s někým opět šťastný a budeme tvořit vlastní budoucnost. Snažím se neohlížet zpět, ale vždy mě to doběhne. 😀 Proto koukejme vpřed a nezabývejme se tím, co mohlo být. Opět se ozvu. Doufám, že to třeba i někomu pomůže. Stejně jako mě to pomohlo v prvních týdnech. Mějte se, smějte se a netrapte se! Ať se Vám daří. Zatím čauves.

      3. Cecil18:37 dne 25.12. 2020 napsal/a

        Zdravím všechny návštěvníky tohoto webu. Je den po Vánocích a já si ležím v posteli a říkám si „ dnes napíšu další díl mého trápení po rozchodu“. 😀 V televizi běží hezké pohádky, jsem v klidu v posteli a již delší dobu přemýšlím, že až budu mít čas, tak sem opět napíšu. Dnešek je pro to stvořený 😀 Po rozchodu jsem se zařekl, že v ntb nikdy neotevřu složku s fotkama s ex. Dnes je to nějakých cca 8 – 9 měsíců po rozchodu. Prohlédl jsem si naše fotky z Polska, kde to byla naše poslední dovolená a musím říct, že když jsem ty fotky viděl, tak mi ex přišla jak někdo uplně cizí. Vzpomínky tam jsou, ale nevyvolalo to ve mně už žádné emoce. Jen jsem si vzpomněl, jak tam bylo hezky. Může to být i tím, že jsem si po takové době začal s novou holkou. Chtěl jsem to tady dnes všechno shrnout a napsat asi poslední psaní mého rozchodu. Začátky po rozchodu, jak si můžete přečíst, byly jedny z nejtěžších chvil v mém životě. Až tam jsem opravdově pochopil, jak jsem tu holku moc miloval a byl na ní za tu dobu zvyklý. Po nějaké době jsem si řekl, že to tak dál nejde. Že musím už konečně začít žít bez ní. A ne s myšlenkou v hlavě, že budu čekat kdy napíše a já přiskočím a budu dělat opět blbečka a čekat, zda se nám to pomůže slepit. Proto jsem si v létě dal sázku s kamarádem, že do 23.12. nebudu pít alkohol (dnes 25.12. 2020 – Vám mohu říct, že jsem to vydržel a po včerejším sezení s rodinou a vypitou flaškou slivovice to dám bez alkoholu klidně další půl rok :D). Začal jsem makat, jak v posilování a celkově sportu, jelikož hraji fotbal, tak hlavně jsem se chtěl posunout i mentálně. Čas nějak plynul a mne ubývalo myšlenek na ex.. když jednoho dne přišla sms, zda si nemůžeme promluvit a že jí to vše mrzí a končilo to zprávou, že by se ráda vrátila. To mohlo být cca půl roku po rozchodu. Já, který si myslel, že už jsem z toho vyléčen, mě tato zpráva docela probrala. Ale cítil jsem v sobě, že už se opravdu nechci vrátit, nebylo to jen na oko, že už kvůli tomu, jak bych vypadal před ostatníma, kdybych se k ní vrátil. Opravdu jsem to cítil z vlastního nitra. Po mé odpovědi, že jí přeju do života jen to nej, kdy jsem to myslel od srdce, tak až tam opravdu jsem pochopil, že to je konečný. Jakoby to ze mě všechno spadlo, po tom půl roce, kdy jsem, ač jsem si to moc nepřiznával čekal aspoň na jednu zprávu od ní, tak až tady, kdy jsem jí to mohl napsat jak to je, tak tam se to pro mě změnilo a od té doby už mi nevadí, že jí vidím ve městě a ani si na ní už tak často nevzpomenu jako dřív. Je jasné, že tomu pomohl i čas. Ale od tohoto momentu už jsem na vše nahlížel tak trochu jinak a přestalo mě to trápit. Jsem hodně přemýšlivý člověk, ale myšlenky na ex jsou už minimální. Občas se mi ještě objeví ve snu, ale nejsem z toho ráno rozhozený jako dřív. Každý jsme šli jinou cestou. Už ve mně není zášť z toho, že mě odkopla. Každý at si dělá co chce, jako já si žiju můj život, tak ona si žije přece ten svůj podle sebe. Každý dělá v životě chyby, tak jako jsem jich nasekal já pár za dobu toho vztahu, tak se mi to vrátilo jako bomerang pak při rozchodu, kdy jsem to těžko skousával. Všem poradím, že po rozchodu je opravdu nejlepší nekontaktovat a mě strašně pomohlo si ex všude zablokovat. Zablokoval jsem si i pár jejích kamarádek. Bylo mi v té chvíli jedno co si o mě myslí, že jsem to udělal, klidně at se mi smáli. Vlastně i teď mi je jedno co si myslí. Já to dělal z důvodu, že jsem jí prostě nechtěl vidět na zadných fotkách a nechtěl jsem jí mít před očima. Dělal jsem to jen kvůli sobě a tomu abych se netrápil. Budu pomalu končit. Dnes Vám asi už nebudu slibovat, že příště ještě něco napíšu, protože už vím, že jsem z té lásky vyléčen. Nebudu tady nikomu vykládat, že je to lehké po rozchodu. Jak si tady všichni přečtete, pomůže opravdu jen čas. Vy tomu můžete jen pomoc tím, že budete dělat ty drobnosti kolem… ale jediný čas zaléčí Vaše rány na srdíčku. Věřte mi. Prošel jsem si tím a změnilo mě to i jako člověka. Hledal jsem v tom i pozitiva a myslím si, že jsem i lepší člověk než dřív. Tímto budu končit. Všem Vám přeji ještě šťastné a veselé Vánoce a hlavně zdraví v Novém roce. Rád bych Vám ještě vysvětlil můj nick Cecil na této stránce. S Ex jsme ze srandy dříve říkaváli jak by se jmenovalo miminko. Líbilo se nám Cecilka. Proto jsem si dal jméno Cecil, protože to pro mě mělo význam. Všem zlomeným srdcím přeji, ať Vás to rychle přebolí. Nenechte se zlomit jedním nezdarem. Moje oblíbené motto na konec – „Jeden život, jedna šance“. Přeberte si to jak chcete, ale pro mě to má obrovskou sílu. S pozdravem P.

  13. Radek11:23 dne 9.3. 2020 napsal/a

    Článek pomohl alespoň trochu. Měl jsem partnerku půl roku znal jsem ji dohromady dva a půl roku. Ze začátku nevěděla zda děláme dobře. Po 2 měsících začala “líbíš se mi, miluju tě, nastěhuj se” pak začala i “uděláme si miminko, chtěla bych miminko”. Jednou když měla plodné dny se stalo že jsem ho vytáhl nevytáhl a teď co bude. Začala se bát a říkat “co když budu v očekávání ? Půjdu na potrat? Vlastně asi nevim co chci” nakonec těhotná nebyla.
    Když se dívám na poslední měsíc s odstupem času tak už se moc nezajímala co dělám jak se mám, sama od sebe skoro nic nenapsala. A pak se to stalo. Jeden den mi řekla že neví zda se mnou chce být a za tři dny mi píše ze si chce o víkendu asi promluvit že to není dobrý ze se snažila bojovat ale už je rozhodla.
    Řekla mi ze už to necítí jako dřív, nikdo třetí v tom není ale ze si nedokáže představit budoucnost. Bum vzal jsem si věci… poslední objetí a pusa na tvar a konec. Oba dva slzy v očích.
    Jenže ještě to nebylo ani 24 hodin a píše mi ze pruser ale ať nejezdím ze to vyřeší příští týden sama. Poslala mi fotku testu ze je v tom. Poslední sex byl 2 víkendy nebo tři před rozchodem. Nenechala si nic vysvětlit ani nechtěla zvážit situaci proste se rozhodla a hotovo.
    Prej její zamilovanost nepřešla v žádnou další lásku a nechce dítě s někým s kým nechce žít.
    Není to klasická holčina co má udělané nehty přes rameno kabelku za xx tisíc a boty na podpatku. Proste normální holka.
    A já i přes to, že šla na potrat a dala mi košem, stále doufám, ze se to vrátí a budeme někdy zase spolu, protože jsem ji miloval a milovat budu.
    Je z jiného města takže nemám tendenci za ni jezdit a zvonit ji na zvonek, přes internet už je to horší ale držím se.
    Je lehčí dat košem někomu než košem dostat a vlastně nevědět ani poradně proč, plánujete dovolenou zjišťujete pozemky v okolí kde a za kolik a najednou během týdne konec

  14. Tina Petersen14:08 dne 26.2. 2020 napsal/a

    Ahoj, jmenuji se „Tina Petersen“ Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Najednou můj manžel začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami a neuvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.

    Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod … Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl … Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr … Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny … Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta

    Představil jsem mu spoustu párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy … Pevně ​​věřím, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte lékaře Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na 2347013499818 a také kontaktujte lékaře Zuzu na Viber prostřednictvím 2347013499818

  15. Mir7n05:11 dne 18.2. 2020 napsal/a

    Čaute lidi.. na začátek musím říct že jsem vděčný za to jak tu jak nula brouzdám netem a spatřim tuhle stránku !! Super pravdivé děkuji!! Dále díky za ty komenty přečetl jsem jich x… nyní bych se chtěl podělit s mým problémem… nikdy jsem to takhle neřešil vždy jsem si vyřešil vše sám (žil jsem v dětském domově od svých 14) a pokaždé jsem se nějak ze všeho vylizal… Přejdu k problému měl jsem teď poslední vztah něco přes 3 roky. Měli jsme to spolu od začátku těžké já jsem tehdy odešel z decaku a byl jsem jak urvaný z řetězu nějaké rozchody, první laska, alkohol… pak přišla ona kdy jsem si myslel že mě nic už dobrého nemůže potkat. POTKALO! Dala mi život do kupy sice náš start byl těžký musel jsem pykat za minulost tak jsem začal jezdit kamionem po světě abych vydělal peníze za své chyby.. Zacli jsme krátce spolu bydlet rok jsem jezdil moc se neviděli bylo to hrozné a deprimujici jak práce tak i to ze spolu nemůžem být. Jakmile jsem se vytáhl ze sraček po roce jsem to ukončil a našel novou práci no ubehl rok dva plnili si spolu své sny… ona mi splnila ten největší (real Madrid naživo!!!!) měli jsme dost společného ale co víc vše delala pro mě to co jsem miloval milovala i ona jen kvůli mě . No po par těch letech přišla první nevěra od ni ale dušuje ze nic nebylo… mě to zlomilo a tak jsem si našel v práci známost starší ženská o 15 let zkušená no já cely paf každý po ni jel. Po čase to vypuklo ven bylo to nepříjemné tak jsem to ukončil ale tím i zabil trochu nás vztah poté se odměně odstěhovala …. po par dnech si našla “známost” já jsem to nedal absolutně ale po měsíci se vrátila ze to byla blbost no já to bral ze to kvůli té mě z práce … pak jsme spolu Zase byli s tím ze bydlela u kamarádky a chodila zamnou “k nám “ kde jsme dřív bydleli jenže jsem nemohl prekousnout toho jejího a pořad se hádali pak jsme si našli každý nový být já se odstěhoval 25 km od města kde jsem si koupil být a ona si našla nový podnájem Cca rok jsme spolu nějak fungovali ale nedokázal jsem s ni žít po tom všem měl jsem po operaci okolene byla semnou pořad byla mou oporou letos na nový rok jsme byli oba sami doma psala mi jak to s námi vidím pořad do toho pletla tu bývalou známost mou.. stvalo mě to protože už nic nebylo dokonce jsem sšel dělat jinde .. řekl jsem ze nevím, teď nechci, nejde to, najdi si někoho ale v duchu sem nechtěl pořad sem ji bral jakou svou součást ať jsme žili jinde… máme spolu psa Ronyho oba ho milujem ale je to můj pes ještě z předešlého vztahu … no a přišlo něco nečekaného jednoho dne jsem k ni přišel opilý.. zvonil jsem vyšla s ronym ven řekla co blbnu a ze st jdu domu ze někoho čeká.. bum bac rana jako prase odjel sem druhy den jsme si napsali co to mělo být no já dělal ze nic nevím.. v tu chvíli jsem chtěl vše vrátit aby jsme zas zacli no ono se karty otocily. Přiznala ze si našla známost ze čekala dlouho… sedli jsme si spolu breceli spolu bylo to tak silné. Dokonce mi řekla ze doufá ze spolu zase budem ze mě miluje jako nikoho jiného… no dva dny na to jela s nim na wellnes další týden jsem se to dověděl tak jsem si řekl začnu bojovat vzal ji na oběd smáli se spolu vše fajn chytala mě za ruku cítil jsem z ni ze ke mě opravdu něco cítí řekla jestli nemůžu si vzít ronyho ze jede do Prahy za nim Cca 300km no řekl jsem ze na ni počkám ať se vyblbne a zjisti co chce tak jsem řekl ano. Dokonce jsem u ni spal to byla chyba… tam jsme se pohádali protože ji vypisoval a ona byla nesva druhy den nakonec opravdu odjela… pak jsme se sešli ještě jednou ale to už jsem nevydržel a vzal si všechny věci i psa a odjel napsali si ještě par sms já ze ji nechci už vidět a Blabla… napsala mi i na Valentýna… ono par věci jsem neřekl protože bych musel napsat knihu jen chci věřit ze ještě není konec a oba když si prominem mužem spolu ještě být já jsem udělal spousty chyb ona také oba je víme… ale teď je hlavou jinde a já věřím ze ten nulový kontakt pomůže vyřešit vše za mě a osud to dotáhne tam kde má díky za přečtení popripade za rady 🙂

  16. jakub19:09 dne 25.11. 2019 napsal/a

    Ahojte vsetci laskou zlomeny, asi nenapisem nic extra nove, ale precital som vsetky komentare a v mnoho pripadoch som nasiel podobnost aj v tom svojom, tak snad najde aj niekto dalsi nieco v tom mojom a pomoze mu to.

    Prve stretnutie v klube kde bola pod vplyvom vsetkeho a kedze nemam rad dotierave ozrale zenske (jedine tie pekne haha) tak som ju najprv cely vecer ignoroval a az nad ranom ked ma oslovila znova tak som sa s nou dal do reci. Skritizovala ma ze ako mozem stale viest kazdy vikend zivot v klube (venujem sa hudbe) a bla bla bla (moralizovala a pritom bola uplne na hovna). Nad ranom sa niekde vytratila a az na druhy den mi dosla od nej sprava (nasla si ma podla mena v evente na FB). Ked som ju po par dnoch pozval von tak odmietla. Sama sa ozvala asi o tyzden ze jej to neda spat a rad by ma poznala. Hned v prvy vecer sme skoncili u mna doma…..) Skratim to: intenzivnych a pre mna najkrajsich 10 mesiacov (z toho 4 sme spolu byvali), prestal som fetovat, obmedzil chlast, v pondelok som nemal kocovinu v praci ale makal o 106. Vylety a klasicke vsetky tie veci ktore vam potom chybaju (spolocne sledovanie serialov, vtipky, vsetky radosti ale aj starosti zivota ktore prezivate spolu). Potom klapka a zrazu skoncite na webe ako je tento 🙂

    Dovody? Slecna prisla z vysokej spolocnosti zvyknuta ze za nu niekto stale nieco plati, obliekame sa stylovo atd, atd. Proste uplny opak mna, ktoremu stacilo malo a zil len tak zo dna na den. Z predchadzajueho vztahu mam syna takze bola dost nesvoja ked som riesil s este aktualnou manzelkou (vedeli o sebe) veci okolo maleho, do toho bola ziarliva. Najvacsi problem co znie zvlastne ale bol ze hudbou sa z casti zivim a k tomu patria mnohokrat aj veci ako drinky, drogy a zeny (ktore som potom regulerne ale odmietal) ale ona mi to neverila. Vedela však ze ju naozaj milujem (ne manzelku) ale ten jej vysnivany princ bol s uplne ineho sveta (6x pack na bruchu, milion na ucte a slobodny 🙂 co jej vobec nesedelo v rozpocte takze jedneho krasneho dna ked sme sa vratili z vecierku a uradoval alkohol a my sme sa pohadali tak bol šmitec. Jeden by si povedal ze konecne sa ukoncilo trapenie lenze..

    Tak ako ona bola zvyknuta ze typci sa okolo nej stale tocili ale velakrat len vyuzili tak pri mne naozaj citila ake to je ked ju ma niekto fakt rad. Uplne pre nu nepoznany pocit, pre mna takisto. Nic pre mna nebolo dolezitejsie ako ona (velakrat som si vycital ze uprednostnujem jej potreby pred potrebami svojho potomka), jednoducho uplne som stratil hlavu. Clovek si povie ze konecne zenska kvoli ktorej nemusite prechlastat cely vikend ale stravit ho ako zamilovany pubertak v posteli :)) Horsie vsak bolo ked ma zacala pretvarat na toho typka so 6x packom a hadali sme sa kvoli veciam ako ze nebudem nosit KURVA ZLTE tricko ked chodim celu dospelost len v ciernom, ze sa mi nechce chodit behat kazdy den aj ked viem ze mam vacsie brucho atd, atd. Aj toto skratim: na konci som to uz nebol ja a obaja sme boli v krci napriek tomu ze sme sa milovali ako kone. Vobec nehovorim ze to bola jej chyba. Ja som bol naopak mnohokrat nespolahlivy, nezodpovedny a lenivy. Bol to moj prvy vztah so zenou v jednej domacnosti (znie to divne ale s manzelkou sme spolu nikdy nezili) takze som zrazu nevedel co si s tolkym „kralovstvom“ pocat.

    Zase strih: opustila ma a uz dopredu som ju varoval ze s nou chcem prerusit vsetok kontakt, ziadni kamarati, to som nedaval… Porusila to uz 3x, jedenkrat dokonca dosla ozrala v noci ku mne domov lebo jej bolo smutno a vedela ze ja zamilovany blbec jej otvorim takze cely mesiac co som sa z toho dostaval tak som si znova len ublizil..inymi slovami povedane: vsetko co som si precital na tomto webe tesne po tom ako odisla som porusil pretoze som jej nedokazal povedat nie, stale som jej bol vdacny ze ma vytiahla zo sracek, zacal zivot naozaj zit a ked si pomyslite ze ju mozte zase drzat v rukach tak je vam uplny sumak po vsetkych vasich zasadach co ste mali (v mojom pripade urcite).

    Ale potom klasika: nespis v noci, nemozes fungovat, jednoducho vsetky tie veci vyssie popisane. Clovek ked je na to sam tak pregoogli cely internet s píčovinami ako napriklad „ako ziskat bejvalku“ atd atd…lenze vysvetlite dotycnemu ze ti pomoze len cas ked ty potrebujes pomoc hned. Kazdy chce vidiet to svetlo na konci tunela co najskor a ne pocuvat ze potrebuje cas. Nema niekto nejake pirule co vas uspia a zobudite sa po roku? (srandujem).

    V kazdom pripade ked porusila slub po 4x a napisala znova ci sa na nu hnevam tak som jej poslal spravu po ktorej pochopila nech mi da uz naozaj pokoj tak sme sa blokli uplne vsade. Stale myslim na to ako s nou mozem byt do konce zivota, ako sa polepsim ako tamto ako hento. Snazim sa to v sebe uzatvorit ale ide to velmi pomaly…

    Chcem aby hlavna pointa mojho pribehu bola ta ze nenechajte si ublizovat. Ak Vas posle do píči tak jej to nechajte vyzrat, neodpovedajte aj ked jej to akokolvek tazke. Ja som si naivne myslel ze to zvladnem ale porusil som to a placal som sa v tom zase. Verim po precitani komentarov ze ta prava naozaj caka (kde si krasotinka teraz?). Ja som silnejsi, v praci sa mi zacalo darit, beham skoro kazdy den (schudol som 9 kg) a beriem z toho len pozitiva. Kazdy vecer po dobehnuti vidim jej ksich na chodniku ako mi hovori: len kecas, nedokazes atd…je to ta najvacsia motivacia aka po nej zostala. Ne dokazat to jej, to uz je jedno. Ale dokazat to sebe, ze to ide a nemusi mi nikto stat za chrbatom a hucat do mna. A taka ta klasicka picovina na zaver: Ak vas niekto miluje – tak vas nikdy neopusti. Len vsetko to clovek musi zazit na vlastnej kozi…

    1. jakub21:18 dne 25.11. 2019 napsal/a

      Este na ujasnenie: ked sa spatne na to pozriem tak sa jej v mnohych veciach nedivim ze ma opustila. Jednoducho som nebol na vztah pripraveny, obaja sme prisli z rozdielnych svetov, chcela zo mna toho svojho princa hned ale to ako vieme nejde len tak lusknutim prsta… a to co sme zazili spolu v dobrom aj v zlom z tak kratky cas je strasna hromada. Skor mi ide po tu porozchodovu fazu. Naucte sa povedat NIE a usetrite si kopu nervov…

  17. Mirka13:46 dne 25.10. 2019 napsal/a

    Ahoj všichni,
    docela mi pomohlo přečíst si článek a komentáře. Uvědomila jsem si, že to co prožívám je „normální“. Už je to tři měsíce co jsme přišla partnerovi na nevěru po 8 a půl letech vztahu. Trvalo to 14 dni, hned jsem poznala, že se něco děje, ale říkala jsem si, že jsem paranoidní a vidím problémy tam kde nejsou, protože on by to přeci nikdy neudělal… Zamiloval se do kolegyně v práci, která má 2 leté dítě a doma manžela na mateřské. No zkrátím to, hned se odstěhoval a mě to zlomilo srdce. Vůbec jsem to totiž nečekala. To je myslím, vždy asi nejtěžší překonat (přiznat si, že ten vztah v pořádku nebyl, jenom se o tom nemluvilo). No, zatím tedy světlo na konci tunelu nevidím. Ta jeho kolegyně to taky doma rozsekla, říkám si, že jsem na tom o dost lépe než chudák ten její manžel. My jsme totiž „pouze“ spolu vychovávali mého syna z prvního manželství. Dokážu pochopit, že to se prostě děje, potkáte někoho jiného a zamilujete se. Proč zůstávat někde s někým s kým už to je prostě rutina. Na vztahu se prostě musí makat pořád. Modlím se ať to celé přežiju a zažiju ještě něco hezkého. Teď to stále ještě nejde. Ale držím sobě i Vám ostatním co to čtete palce…..

    1. Radek Hlas18:25 dne 9.11. 2019 napsal/a

      Ahoj. Hezký jsem na tom stejně…. A nemůžu se sebrat… Myslel jsem že holky tohle dávají s větším přehledem… 45 a nevím nic, drž se Radek

  18. Radek Hlas12:30 dne 17.10. 2019 napsal/a

    Ahoj.čtu tento článek asi už po 100…je mi 45 a jsem tři týdny od rozchodu. Po 6 letech kufry před bytem a jdi. Něco tak intenzivního jsem nezažil. První týden jsem nebyl schopen nic jen jsem ležel, nespal u sestry v bytě. Druhý možná ještě horší, nejím, nespím… Nejhorší je, že nic tomu nenasvedcovalo, žádné hádky, ultimata. Měla dvě děti a ty jak se ritili do puberty tak mne total ignorovali. Od od otce meli školení. Toho přeci nemusíš vůbec brát na milost… Fakt jsem se snažil, makal jak šroub, přestal úplně s. Pivem a jediné co mi ve dveřích řekla, že si dělám co chci…. Jsem na dně. Myslím na ni stále, břicho v ohni. Co dál? Ségra rádí názvy ji picou a jdi dal… Zatím to nedokážu pronajal jsem si byt chodím do práce a dnes jsem volal do fitka… Jak dám víkend sám v novém bytě ve městě kdy je ona… Nevím. Jediné co zvládám je nulový kontakt, žádné fota, nic.. A tolikrát jsem chtěl napsat, zavolat…. Jediné co nepomohlo je chlast. Bylo mi ještě hůř. Kdyby byli alspon hádky, výčitky, asi bych na vztahu makal víc ale tahle rána se bude těžko rozdychavat… Chtěl jsem to do smrti.. Bohužel. Zkusím se z toho poučit, zesílit, jít dál… To musím, ale jak to dám zatím netuším. Držte se všichni Radek

  19. Radek12:29 dne 17.10. 2019 napsal/a

    Ahoj.čtu tento článek asi už po 100…je mi 45 a jsem tři týdny od rozchodu. Po 6 letech kufry před bytem a jdi. Něco tak intenzivního jsem nezažil. První týden jsem nebyl schopen nic jen jsem ležel, nespal u sestry v bytě. Druhý možná ještě horší, nejím, nespím… Nejhorší je, že nic tomu nenasvedcovalo, žádné hádky, ultimata. Měla dvě děti a ty jak se ritili do puberty tak mne total ignorovali. Od od otce meli školení. Toho přeci nemusíš vůbec brát na milost… Fakt jsem se snažil, makal jak šroub, přestal úplně s. Pivem a jediné co mi ve dveřích řekla, že si dělám co chci…. Jsem na dně. Myslím na ni stále, břicho v ohni. Co dál? Ségra rádí názvy ji picou a jdi dal… Zatím to nedokážu pronajal jsem si byt chodím do práce a dnes jsem volal do fitka… Jak dám víkend sám v novém bytě ve městě kdy je ona… Nevím. Jediné co zvládám je nulový kontakt, žádné fota, nic.. A tolikrát jsem chtěl napsat, zavolat…. Jediné co nepomohlo je chlast. Bylo mi ještě hůř. Kdyby byli alspon hádky, výčitky, asi bych na vztahu makal víc ale tahle rána se bude těžko rozdychavat… Chtěl jsem to do smrti.. Bohužel. Zkusím se z toho poučit, zesílit, jít dál… To musím, ale jak to dám zatím netuším. Držte se všichni Radek

  20. Tom (Gh61)21:11 dne 14.10. 2019 napsal/a

    Ahoj, mám za sebou rozchod po 6ti letech vztahu – vlastně taková první láska. Ale ten rozchod byl už víc, než 2 roky zpátky.
    Stále odebírám komentáře z tohohle postu a říkal jsem si, že jednou si najdu čas a napíšu sem, co se změnilo.

    Kromě toho, že už jsem o 2 roky starší… uff, tak se mám mnohem lépe.
    Začnu ale od začátku, vlastně pár týdnů po tom, co jsem sem taky jeden komentář napsal.

    Píše se tedy srpen 2017, první láska mě opustila. Původně se vymlouvala na typické řeči, že si to musí rozmyslet, že má v hlavě bordel a podobně a že bude nějakou dobu bydlet u rodičů.
    Jak už tu někdo (možná i více lidí) napsal, jsou to kecy a samozřejmě jen vyměnila byt a člověka co po jejím boku usínal, hned další noc šla ke svému novému frajerovi. [Teď zpětně ji lituju, že neměla ty těžké chvíle pro sebe, kdy se ale člověk nad vším zamyslí a snaží si udělat/udělá si v životě jasno.] Já to samozřejmě ještě nevěděl, ale hned další den, na který jsem nemohl spát jsem ji chtěl ráno vyzvednout u rodičů, než půjde do práce, hodit jí tam autem a mezitím si promluvit. Samozřejmě od rodičů neodcházela, tak jsem na ni počkal před prací a tam už se vedla s tím novým ruku v ruce.
    Pak následovalo peklo (pro mě). Kámoši, vedlejší aktivity, atd (viz starší komentář).
    Po pár týdnech jsem konečně dal na všechny rady a přestal jí kontaktovat. A ejhle, bylo mi na nic, ale hlava neustále přesvědčovala srdce (a začínala vyhrávat), že bude zase líp.
    Po nějakém týdnu či dvou to začalo lézt na nervy JÍ!… a ozvala se – já stále neodpovídal. Dotírala tak dlouho, až napsala zprávu, na kterou jsem musel odpovědět (já blbec). No, zase jsme byli v kontaktu a po nějaké době psaní se chtěla sejít. Já na to kývnul, hlavu zase v oblacích.
    Když jsem jí povyprávěl, co jsem všechno dělal, řekla, že to je přesně to, co jí na mě chybělo a že s tím novým není šťastná a chce se vrátit (v to jsem ani v tu chvíli už nedoufal). No, slovo dalo slovo, večeře, drink dal drink a pak doma sex.
    A já myslel, že je zpátky – dopoledne jsem si vzal volno z práce, abych s ní mohl být.
    Ona si jela pro věci, že se asi uvidíme večer, postupem dne z večerního plánu upadávalo a nakonec jsme se domluvili až na další den na večeři. Tak nějak už jsem tušil, co přijde.
    Long story short, rozešla se se mnou znovu a já byl zase na začátku. Tentokrát jsem jí řekl, že si má odvézt všechny věci ještě ten týden a od té doby jsem jí přestal kontaktovat.
    Teď už jen rychle, jak se dál táhly naše osudy.
    Já: dál jsem chodil do posilky, nabral další kámoše jsem teď s nima v kontaktu mnohem víc, než dřív. (dřív jsem kolikrát vynechal nějakou slezinu, jen abych mohl být s ní – já blbec). Srovnal jsem si život a vím co od něj chci. Zkusil jsem nové sporty, nové věci. Naučil se žít sám. Našel jsem novou přítelkyni – chytřejší, hezčí, s hezčí postavou, více si rozumíme (a ano, bylo to ve chvíli, když to člověk nejméně čeká – jak se všude píše). Mimoto skvěle vycházím s rodiči nové přítelkyně, což předtím taky nebylo.
    Ona: po 3 měsících s novým frajerem zasnoubení, po 2 dalších svatba, měsíc na to byla těhotná. (Už dlouho – snad od 18ti – po mě tyhle věci chtěla, ale vzhledem k našemu věku – v době rozchodu jí tenkrát necelých 21 a mě čerstvě 24 – se naše názory rozcházely). Splnila si tedy to, co chtěla – s prvním kterýho potkala. Co vím, tak okouzlení z nového vztahu rychle vyprchalo a už si nerozumí jako dřív k tomu problémy s jeho rodičema. Nedávno mi psala, že se chce sejít (ano, občas prohodíme pár zpráv – resp. ona vždy napíše první). Já jsem samozřejmě odmítl – už s ní nechci nic mít. Ale samozřejmě jí nepřeju nic špatného.

    Zkráceně: první láska se musí zažít, stejně jako první rozchod (dál zatím nevím – další vztah zatím drží a věřím, že vydrží, ale kdyby to z nějakého důvodu nevyšlo, utěšuju se dopředu, že to člověk jednou překonal, překoná to znovu a hlavně – mám kolem sebe teď zase lidi, u kterých vím, že se na mě nevykašlou)

  21. Jaroslav06:51 dne 3.10. 2019 napsal/a

    Ahoj,

    před 5 dny se se mnou rozešla přítelkyně. Byli jsme spolu 3,5 roku, zhruba před půl rokem jsem ji požádal o ruku a ona souhlasila. Začal jsem s ní chodit, když byla ještě na škole, snažil jsem se ji podporovat a pomáhat jí úplně ve všem. Tento rok jsme se spolu sestěhovali, protože už nechtěla bydlet se svou matkou, tak jsem jí pomohl. O prázdninách si našla svou první práci, ale bohužel měla takové směny, že jsme se prakticky 2 měsíce neviděli ( jen večer), a pracovala i víkendy. Poslední měsíc už mi to začalo vadit, protože jsem si všiml, že je v práci víc než se mnou, ustal fyzický kontakt mezi námi včetně sexu. Chtěl jsem to s ní řešit v klidu, ale nikdy moc nechtěla, ani žádné řešení nenavrhla. Takže to vždy skončilo tak, že jsem se s ní začal hádat. Na otázku, zda se mezi námi něco změnilo nebo jestli má někoho jiného, mi vždy řekla že ne. Tak jsem celý měsíc trpěl, hledal kde je chyba. Nakonec jsem z ní dostal že potkala někoho jiného. Nejhorší na tom je, že mi řekla, že on si v práci našel ji, a ona jako zasnoubená mu neřekla ne. Prý se mezi námi něco změnilo a k němu ji to táhne víc. Tak mě opustila, vrátila prstýnek a odstěhovala se. Vždy jsem se snažil pro ni dělat první poslední, aby jí se mnou bylo dobře a aby věděla, že se na mě může kdykoliv obrátit a spolehnout. Bohužel jsem ten rozchod neunesl a ublížil si před ní. Myslíš, že je ještě nějaká naděje, že by mohla začít vzpomínat na vše dobré, co mezi námi bylo, co jsem pro ni udělal a začal bych jí chybět? Vím že když má jiného tak asi moc velká šance nebude že by mě chtěla zpátky. Už třetí den udržuji nulový kontakt a snažím se na to nemyslet, ale někde ve skrytu duše doufám, že jí celých 3,5 roku našeho vztahu není jedno aby to jen tak zahodila a začala nad tím přemýšlet. Mám nějakou naději že by k tomu mohlo dojít? Díky za odpověď.

    1. Martin14:05 dne 3.10. 2019 napsal/a

      Ahoj,
      prožil jsem tohle 2x, kdy si přítelkyně našla někoho jiného. Pokud to udělala tak našla v sobě sílu a přesunula se na jinou „planetu“. V podstatě na 99% nemáš už šanci. Pokud člověk odejte k jinému tak je zalitá chemií. Je nadržená a zamilovaná. Věř, že na Tebe vůbec nemyslí a nechce Tě. Je to kruté, ale jsi prohrávající. Ty ztratíš společené kamarády, protože se nikdo nechce dívat na trosku. Ona září štěstím a úsměvem. Ty se ocitáš v depresích, nemůžeš jíst, spát nebudeš několik týdnů a každou sekundy na ni budeš myslet. Nedostanejš ji první 3 měsíce z hlavy.
      Jediné, co Ti pomůže se odpoutat, je nulový kontakt. Musíš vydržet. Čím více budeš na sebe trvdej tím více máš šancí na rychlé uzdravení! Zaměstnej hlavu všemi způsoby. Dej si koníčky na každý den.
      Já si to nastavil takto:
      Po – po práci kurz malování
      Ut – po práci přátelé a rodina
      St – po práci kurz angličtiny či posilovna
      Ct – po práci lukostřelba
      Pa – po práci posilovna a kámoši
      So a Ne – jsem pracoval. Našel si práci o víkendu a pracoval i 3 měsíce bez dne volna.

      Ustál jsem to. Chodil jsem ke 4 psychologům a cestoval, abych měnil prostředí. Nedostaneš jí z hlavy. Ale nezblázníš se mezi 4 stěnami. A hlavně – máš šanci někoho potkat a zasmát se. Hlavně co nejdál od bytu, od místa, kde jste měli společné zážitky a pryč od sociálních sítí. Všechny fotky vymaž.

      Tohle návod, který zabývá. Nikdy se už nepotkáš s tou holkou. Pokud bude chtít tak se Ti ozve. Ale nesmíš dolejzat. Musíš působit nedobytně, i když si troska. Stačí, aby mrkla a ty ji budeš lízat boty.
      Vše funguje jako droga. Potřebuješ dávky – napíšeš jí a ona odpoví jak je spokojená. jsi týden v prdeli. Depka, nespíš, nejíš. Pak chodíš tam, kde víš, že budeš v domnění, že když tě uvidí tak otočí. Neotočí. Uvidíš ji usměvavou a spokojenou. Ona je 100km od vašeho vztahu a ty si šlehneš a jsi v pohodě půl dne. Dostal si dávku. Pak týden depka, sebevražda, pláč u kámošů na rameni… a pořád dokola.

      Držím pěstě. kdybys chtěl více informací, můžeš napsat na moji emailovou adresu.
      pa M

      1. Radek Hlas15:05 dne 17.10. 2019 napsal/a

        Ty jo to mne čekají věci… Musím dát první víkend sám ve městě, kde jsme 6 let žili.. Jen přemýšlím jestli ji mám stát pod okny a zjistit jestli někoho má… Ale vím že to udělat nemůžu… Nesmím.. CHODIT TAM KDW JSME CHODILI UŽ VŮBEC NEDAVAM…

  22. Anonym20:30 dne 2.9. 2019 napsal/a

    Ahoj, díky za článek, snažím se řídit podle něj. Je mi 26 let a před 2 měsíci se se mnou rozešla partnerka (starší o 5 let) po necelých 3 letech vztahu. Stále to šíleně bolí. Měsíc mě tahala za nos s mým v té době hodně dobrým kamarádem, se kterým jsme si říkali téměř všechno. Ve chvíli co jsem na to přišel to se mnou ukončila. Neuměla řešit své problémy. Během toho 1 měsíce jsem poznal, že je něco špatně, snad 100x se ji ptal, bohužel nechtěla nikdy nic řešit. Nakonec už se mnou údajně nebyla šťastná (i když mi pár dní před rozchodem ještě řekla, že je a že se mnou chce být). Doufala v zázrak a přitom se s ním tahala. Byl to pro mě první vážnější vztah (pro ní již několikátý v řadě), udělal jsem celou řadu zbytečných chyb a někdy se k ní choval dost ošklivě což si vyčítám ale čas už nevrátím. Hlavně i díky tomu jsem o ni přišel. Vím, že se od ní konečně musím odpoutat. Jsou to 2 měsíce ale ještě nebyl den, kdybych na ni nemyslel (furt na ni myslím). Stále se cítím hrozně, je to opravdu ubíjející a extrémně bolestivé. Víkendy bývají nejhorší, zatím jsem se ani normálně nevyspal, neustále buzení nebo sny o ní. Na venek se snažím tvářit normálně ale vevnitř je to úplný opak a bojím se, že ještě dlouho bude. Nejhorší je ten pocit, že už není vedle mě, člověk který o Vás věděl všechno a vy o něm, Vaše spřízněná duše, která byla součástí Vašeho života. Chybí hodně, někdy je to strašně. Byla mou drogou a ty absťáky jsou hrozné (myšleno s nadsázkou). Samozřejmě ona je teď s ním, je šťastná a není sekunda co by na mě pomyslela. V podstatě ji to i přeji, měl jsem jí a stále mám moc rád, ale jediné co v tuto chvíli můžu udělat je nechat jí konečně jít. Člověk má v hlavě neustále tendenci všeljakých možných scénářů na to, že to stejně dopadne dobře a ona se vrátí. Ale to je bohužel nereálné, slepované vztahy jsou na hovno. Trávili jsme spolu veškerý volný čas, a na konci léta jsme měli bydlet sami. První týdny po rozchodu byly snad nejhoršími v životě, fyzicky ani psychicky jsem to nezvládal. Hodně jsem chlastal, choval se jak idiot, se všema to řešil a házel špínu na celý svět. Nikomu nepřeji něco podobného. Nyní se pomalu zvedám (snad), začal jsem chodit do fitka, kde se snažím pořádně odreagovat, vypnout a zároveň vybít zlost na mého falešného kamaráda. Cestuju, za pár dní jedu do Bratislavy, týden potom do Prahy. Veškerý kontakt s ní jsem přerušil, smazal si společné konverzace, fotky, zablokoval si ji na soc. sítích a po předání zbytků věcí si smažu i tel. číslo. V hlavě to už takto nastaveno mám, teď ještě domluvit srdci :-). Musím jí dostat ze svého života, i když je to, co si přeju nejmíň ale nevím jestli bych ji časem dokázal odpustit a vycházet s ní např. jako kamarád, potom čeho byla schopná, nebyla to její první nevěra a měl jsem si to uvědomit už v tu dobu, kdy jsme spolu začínali, kdy ještě v tu dobu chodila se svým teď už ex-ex přítelem. Problém je v tom, že máme strašně moc společných přátel. Na jednu stranu o ní nechceš už nikdy slyšet a na druhou tě neskutečně zajímá, co právě dělá, a díky ním to se to dozvíš. Takže i tohle budu muset nějakým způsobem vyřešit. Těším se, až se sem za čas vrátím, v době kdy už bude tato zkušenost zamnou a zasměji se sám sobě. Myslel jsem, že je ta pravá a že spolu skončíme už na furt, ale život nám pravidelně přináší jak hezké tak bohužel i nehezké momenty a věřím, že vše má svůj důvod a ta opravdu pravá někde existuje. Já ji bral jako jistotu, ale to byla chyba, protože ve vztahu není nikdy nic jistého. Sám se musím ponaučit z vlastích chyb a v případném dalším vztahu je neopakovat. Nedokážu si představit, že by jsme spolu byli delší dobu dobu a nedej bože měli děti. Lepší, že to skončilo takhle a teď, než aby jsme se akorát dál trápili.

    Važte si toho co máte, já si to uvědomil až, když jsem o to přišel.

  23. Petra18:14 dne 22.7. 2019 napsal/a

    Takhle jsem se dlouho nezasmala. Uz to tak neboli.
    Diky

  24. Monello06:33 dne 28.6. 2019 napsal/a

    Dobře napsanej článek, vydat to jako knížku tak si jí koupim. I když jsou ženský jaký jsou, stejně si bez nich nedokážu svět představit.

  25. Korek18:16 dne 13.5. 2019 napsal/a

    Zdar Borci,

    tak u mě takto : jsem 7 měsíců po rozchodu, vše jako přes kopírák, přišel borec, cpal jí jak je krásná skvělá a boží (samozřejmě v práci) a půl roku mě trvalo než jsem na to přišel. Byla jedinná koho jsem měl, tou dobou jsem se stěhoval za prací, bylo toho víc, ale to podstatné. 3 měsíce jsem nechápal která bije, pak přestal úplně spát, antidepresiva, těžký úraz, kde čekám už 4 mesíce na operaci ( vyšetření, angína, streptokok atd.) Rodiče už nemám, a tak hledám sám smysl života. Čekal jsem, že jí budu chybět, přijela a řekla – chci být sama, byl jsi nejlepší chlap v mym životě. Od tý doby jsem jí neviděl, nenapsala na vánoce, novej rok narozeniny nic. Výmaz. 6 měsíců jsem nechápal co se děje, že je to nějakej omyl, prostě měla říct narovinu jak to je. Denně se modlim, abych to rozchodil a neskončil v blázinci. Byl jsem aktivní sportovec, měl jsem skvělý stravovací návyky. Jsem bez práce a je ze mě chodící zombie s 8 prášky denně …. Budte opatrní, ne vždy platí – čas všechno zahojí …. někdy Vám takový zážitek zlomí vaz. Korek 36. PS : samozřejmě mi to v mnohém otevřelo oči, ale že budu mít ještě někdy vztah si nedovedu představit !

  26. Aleš11:38 dne 6.4. 2019 napsal/a

    Pane autore, moc děkuji za článek. Hodně mi to pomohlo si uvědomit spoustu věcí… Život jde dál, seru na ní, beztak přijde za čas s prosikem, ale to už bude pro ní pozdě 💪… Ještě bych dodal takové moje životní moto: vždycky to chce mít tak trochu v piči 😂

  27. Hanny19:50 dne 16.3. 2019 napsal/a

    Prave jsem docetla navod jak prezit rozchod bez ujmy na psychickem zdravi.Priznavam ze jsem cetla s nadsenim a zajmem a clanek mi dodalto energii a silu rozchod zvladnout bez sebezniceni.Hanny

  28. Kateřina mary19:29 dne 13.3. 2019 napsal/a

    Ahoj, jmenuji se Kateřina mary Jsem z Ústí nad Labem, ale žiji s manželem v národním parku Waterton Lakes. Slova nemohou vysvětlit, jak jsem nadšená pro obnovu mého rozbitého manželství a teď je můj manžel úplně zpátky poté, co mě a naše děti opustil pro jinou ženu. Byli jsme oddáni za sivené roky a v průběhu našeho manželství jsme měli sérii bojů, které přetrvávaly až do chvíle, kdy s našimi dětmi odešel a přestěhoval se do Melbourne, aby byl s jinou ženou. Blokováno všechny prostředky kontaktu, takže komunikace je neplatná. Cítil jsem, že můj život skončil a moje děti si myslely, že svého otce nikdy neuvidí. Snažil jsem se být silný jen pro své děti, ale nemohl jsem kontrolovat bolesti, které mi trápily srdce, byl jsem vyčerpán smutkem a bolestí, protože jsem ho opravdu miloval. Každý den a noc o něm přemýšlím a vždycky bych rád, aby se se mnou vrátil, byl jsem doslova blázen a potřeboval jsem božský zásah, tak jsem každému z mých problémů řekl můj přítel, který kdysi měl podobné výzvy. Odkázala mě na mocného muže jménem DoctorIgbinovia. Řekla, že je jediným důvodem pro štěstí, které si užíval dodnes. Drigbinovia může pomoci napravit rozbité vztahy řekla, že jsem musel dát ho na soud.I kontaktoval ho na jeho e-mail adders doctorigbinovia93@gmail.com a on mi dal instrukce, co dělat, a tak jsem to udělal, pak udělal milostné kouzlo pro mě. K mému největšímu překvapení, po třech týdnech, mi můj manžel zavolal a řekl mi, že nám chybí stejně jako děti, byl jsem tak překvapen, moje srdce bylo plné radosti a vzrušení a začal jsem stínovat své slzy. Omluvil se za svou chybu a omluvil se za bolest, kterou mi a dětem způsobil. Tak se k nám vrátil, s velkou láskou a radostí, a od tohoto dne bylo naše manželství silnější než předtím. Díky Drigbinoviamu je velmi mocný, takže jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh kvůli ženám a mužům. kdo zažil to, co se stalo. Chci, abyste věděli, že existuje řešení. Drigbinovia je řešením, opravdovým a mocným kouzelníkem, který se modlil za to, aby žil dlouho, aby pomohl ženám a dětem v době bolesti. A má také kouzla pro uzdravení hiv, rakoviny, atd.

  29. pokojnybojovnik14:03 dne 1.1. 2019 napsal/a

    Zdravim pritomne,,tak jako jeden z mnoha,i me postihla tato nemila zalezitost,jako blesk z cisteho nebe.Je to cca mesic zpet…no co budu povidat,nacasovani skvele,pred Vanocema.Proste bes.Samozdrejme pres svatky,kdyz jses sam,se to jeste vice prohloubi a mas pocit ze se z toho asi zblaznis.Je to par dni co jsme se s byvalou videli,takove proste definitivni rozlouceni,rekl bych.Proste jsem si rekl hotovo,jedem dal.Svet se prece toci vesele dal a clovek musi jit dal.Co vsak nechces a docela te prekvapi…Dnes ,na novy rok,ti napise,hodne stesti atd atd,,samozdrejme nejsem uplny kreten a neco jsme prozili,tudiz ve vsi slusnosti a pocestnosti odepisuji..prani vseho dobreho atd.Hotovo vyrizeno…Ale…Nakonec z ni vyleze,ze na tebe porad mysli,ze pri myslence na nas breci a ze by te chtela jeste videt.Tak na to cucim jak blazen.A ted fakt nevim,,jak se mam zachovat.Vim ze to otevre uz trosku zacelene rany…ale fakt nevim.Rad bych ji take videl,,,i kdyz vim ze to bude bolet,,,a ne malo.Tak bych ocenil nejakou tu radu….Predem diky,,pokud nekdo odpovi..a chlapi drzte se.

    1. Tom17:35 dne 1.1. 2019 napsal/a

      Ahoj bojovníku, jestli chceš radu, tak se na setkání vykašli, stejně z toho nic dobrého nevzejde.
      Zažil jsem to také, jako spousta z nás. Ženská si prostě po tom měsíci přestane být jistá, jestli udělala dobře.
      Přemýšlí nad tím a nejspíš ji začíná vadit to, že už na ní nevisíš. Chce se pak ještě jednou vidět, možná by Ti i řekla, že se vlastně chce vrátit. Ty bys z toho měl falešné naděje, však to bylo tak pěkné. A nakonec Ti dá košem znova a to Tě (po tom, co už se začínáš dávat alespoň zhruba do kupy) vrátí zpátky na začátek a ona „vyhraje“ definitivně.
      Jediný tratný na tom budeš zase Ty a pak si budeš říkat, jak jsi byl blbej.
      Samozřejmě se ale dá pochopit, pokud to uděláš, sejdete se a nehledě na to, že Tě před tím varovali i Tvoji kamarádi apod., tak začneš znova věřit a dopadne to špatně. Samozřejmě jsem to udělal taky a jak píšu výš, byl jsem znova na začátku. Všichni kolem mi říkali, že to nejspíš nedopadne dobře, já jsem to skoro jistě taky věděl, ale nechal jsem se obelhat a spadl do toho znova.
      A pak si říkal, jak jsem byl blbej.
      Na druhou stranu – po tomto „druhém“ rozchodu u mě definitivně skončila a jistým způsobem mi to pomohlo to potom lépe uzavřít.
      Tak si z této „rady“ vem co potřebuješ a drž se.
      S pozdravem Tom

    2. tulakpohvezdach18:20 dne 1.1. 2019 napsal/a

      AHoj,
      neodvažuju se radit Ti, co bys měl, nebo neměl udělat, ale Tvůj případ je prostě tak klasický… i když Ty si možná myslíš že ne a že třeba právě Vám to vyjde, když si dáte další šanci…
      Z mých osobních zkušeností, z mého okolí, slepené vztahy prostě nefungují. Zkus si to teď představit, dáte se dohromady, budete spolu, skutečně se budeš vedle ní cítit po tom všem dobře? Opravdu?
      Dle mě – dva stejní lidé spolu můžou mít opakovaný vztah, ale po delší době, min. po roce, dvou, kdy opadnou emoce, a vzniká zcela nový, už jiný vztah dvou jiných, ponaučených lidí…
      Uvědom si, že otevřením možnosti nějakého dalšího setkání jí znova a dobrovolně podáváš odjištěnou zbraň, tu, kterou Tě poprvé pořádně netrefila… akorát Ti to vše ublíží, vrátí Tě to ještě před úroveň, na které jsi byl před tím prvním rozchodem.
      vše dobré, buď silný

    3. pokojnybojovnik12:50 dne 2.1. 2019 napsal/a

      Zdravim Tome a tulaku..Dekuji moc za Vas ohlas a nazor,cenim si toho velice.Nebudu tu psat zbytecne dlouhe povidani.Ve zkratce,na schuzku doslo,ale jen proto,ze jsem ji chtel osobne a do oci rici,ze je definitivne konec a jiz se neuvidime.Zadne sms,telefon ani nic podobneho.To by nebylo fer,vuci ni ani sam na sebe bych se nemohl podivat.Klasika ..plac,udiv a vse okolo.Narovinu,byla to jedna z nejtezsich veci,co jsem udelal..ale verim,ze sobe ku prospechu a ze bude lip.Vedel jsem ze to musim udelat,ale az po precteni vasich nazoru,zvazeni vseho,se to ve me definitivne zlomilo a nebyl jsem na pochybach.Timto Vam dekuji…a vsem co prochazi touto nelehkou situaci,preji vse dobre a silu to zvladnout.Drzte se.

      1. Bohouš04:50 dne 3.1. 2019 napsal/a

        Jseš dobrej… já to takhle nedokázal a dost se v tom plácam. Ale každýmu co si zaslouží..

  30. Mary Michael16:44 dne 28.12. 2018 napsal/a

    Ahoj přátelé … sezónní pozdravy všem. Jsem Mary Michael, největší města, před několika dny jsem četl komentář, který napsal blog pro vztahy. Mnichov je muž, novinář, zkoumá, jak uzdravovat slabou erekci a ejakulaci rychle po dobu tří týdnů kvůli nemoci jeho ženy. Četl příběh a říkal, že Drigbinovia, muž, který mu pomohl dosáhnout všeho, oddělil bývalou manželku po oddělení. Měl jsem velkou štěstí, že zkopíruji adresu doctorigbinovia93@gmail.com online kommentumból. Drigbinovia se mluvit kvůli možným problémům manželského života. Potřebovala jsem pomoc tak opatrně, abych ji dostala zpátky ke svému manželovi. Před několika měsíci jsem bojoval proti férjemmelegítővel, podíval se přímo do očí; Říkal, že to bylo mezi námi, skončili jsme s manželským vztahem, vzali jsme svého syna a šli žít ve Španělsku kevin naší zemi. Od té doby jsem se snažil volat a posílat zprávy přes telefon, sociální síť. uprostřed a e-mailem, ale úplně zablokovaná linka byla dosáhnuta, tak frustrovaná a bylo potřeba pomoci s mým synem Felixem číst, abych se omluvila, i když oba víme, že mě zneužívám. žádné listy bez řeči sedm měsíců. Tato situace je každodenně zavražděna, byla jsem depresivní a zoufalá, abych pomohla a naléhavé řešení bylo potřeba k vyřešení problému, a tak jsem kontaktoval e-mailovou adresu v Drigbinovii, jen proto, že si myslím, že můžu pomoci svému manželovi, aby se vrátil domů se svým synem. Mluvil jsem s ním a ujistil jsem ho, že mi může pomoci vrátit se s manželem a mými dětmi domů, poslouchat a postupovat krok za krokem. O dva dny později říkala Drigbinovia, že v chrámu klesá lustrační obřad. Všechno to dělá samo a já jsem udělal cokoli, poskytl jsem jen potřebné věci. Téhož večera mi zavolal můj manžel Chandler, aby se omluvil, bylo velmi tiché. Mluvil se mnou, je velice líto, že se snažil vyděsit. Chandlerův syn se včera vrátil domů se synem, dnes jsem šťastný, že jsem obnovil svou rodinu a můj manžel a já se milujeme navzájem více než kdy jindy. Vždy oceňuji a oceňuji pomoc Drigbinovii. Slibuji, že se podělí o své dobré svědectví o mých přátelích a ostatních. Mám záměr, že to pro mě bude fungovat, a uvědomil jsem si, že by bylo dobré s vámi sdílet s vámi, protože vím, že to bude inspirovat ostatní, jak se nedávno setkalo, jsem živým svědkem, koho pracuji . Já, můj manžel, se vrátil domů do sedmi dnů a neuvěřitelný zázrak. rada zoufale hledá trvalé řešení krize a naléhavosti romantických vztahů, a když se zotavil ztracenými partnery a vytvořil šťastnou rodinu. Živá víra, že láska k moci, tyto síly se ukázaly jako účinné a pracují podle toho, aby plánovali několik dní po ex-aktivaci, aby požádali o její odpuštění. Přeji Vám hodně štěstí

  31. Tadeas13:13 dne 28.12. 2018 napsal/a

    Ahoj zdravým všechny přítomné
    Tak taky jsem v tom čerstvě. Nebudu vás zatěžovat detaily.Jen by mě zajímalo,jestli někdo řešil problém s nulovým kontaktem ,když mám se svoji budoucí bývalou děti a budu se stěhovat do me nemovitosti,která je přes ulici od našeho současného bydliště.Deti si budu samozřejmě brát.(rozvod z její strany)

  32. Tadeas05:03 dne 2.12. 2018 napsal/a

    Ahoj, díky za celkem dobré rady. A vůbec, nechápu, ze jsem na tento blog, nenarazil už dříve. Už je to přes rok, co jsem se rozešel s bývalou přítelkyni (neboj, vypisovat to tady fakt nebudu xD ). A pořad jsem netušil, jak se z toho dostat. Článek mě pobavil a trosku mi uspořádal myšlení. Dobře napsané to je :).

    Díky moc

  33. Paja01:09 dne 29.11. 2018 napsal/a

    Si debil a tohle je hloupost. Nevyzrálým mužům těžko vysvětlovat.

    1. Bohouš08:40 dne 1.12. 2018 napsal/a

      No tak… Debatujem. Proč takhle ?

  34. Trojis10:37 dne 22.11. 2018 napsal/a

    Opravdu povedené zpracování, mnohdy hodně pobavilo a to je v téhle tématice důležité. 🙂
    Kdo by se případně chtěl „pobavit“ nad mluvenou formou. Tady přikládám odkaz na krátké zpracování porozchodového období. 🙂

    https://youtu.be/fLvxZE2m9aE

  35. Bohouš07:21 dne 19.11. 2018 napsal/a

    Hele lidi – kolík z Vás dělalo ty ptákoviny zde popsaný a potom narazilo na tenhle článek? Nelituji toho – ale díky němu šlápnu na brzdu. Ona se tak rozhodla a jestli si sami namlouváme jak bychom byli do budoucna lepší, nesmíme být sobci… takže díky !!

  36. Luke18:09 dne 18.11. 2018 napsal/a

    Zdravim vsechny zasazene
    Bohuzel v tom taky litam po 14 letem vztahu.Horsi je ze v tom je 7 leta dcerka s kterou jsem travil kazdy den a najednou je vsechno fuc.Nastesti je druha strana v tomhle rozumna a kdyz chci tak ji mam.Horsi je to v tom ze nejaky nulovy kontakt nehrozi kvuli zminovane dceri kterou nesmirne miluji.Jsem ve fazi kdy uz rezignuji na obnovu vztahu a smiruji se ze se uz nevrati.Je to jako na houpacce nekdy si rikam ze bych ji vse odpustil a pak to prejde to toho ze by vztah nemel zadnou budoucnost.Je to holka ktera ma plno skvelich vlastnosti ale je tam jedna velmi spatna.Ve zkratka neverna a neumi s tim bojovat. Nutno rict ze muzu dat ruku do ohne za mou vernost.Chapu ze po 14 letech je chemie davno pryc ale i pres to byl sex hodne vysoko v bodovani 😀 Nicmene je to opravdu slozite a hrozne bolestive obdobi.Rika se ze cim je vztah delsi tim to boli dele.Ale ja se snazim se sebou pracovat tak ze nechavam smutek volne pracovat ale nijak ho nepodporuji myslenkama.Zkousel jsem ho i potlacovat ale pak prisly deprese a bylo to horsi.Je to ted tezsi ze zacina zimni obdobi a je slozitejsi neco vymyslet.No aspon jsem si koupil ledni brusle a kdyz to jde tak padam mezi lidi.Pak jsem zjistil ze kdyz si dam horkou vanu tak se smutek trochu zmirni.No je to boj a verim v to co napsal autor clanku.A tesim se az to bude zamnou.Jinak je to uz 2 a pul mesice a nenapsal jsem ani jeden prosebny Whatsapp a jsem na to hrdy.Ono by to stejne nemelo cenu.Jen bych byl za slaboha a ona by si myslela ze je pro me nenahraditelna.Coz pravda vubec neni.Vim co muzu dat do noveho budouciho vztahu a taky vim ze ten smutek je sice nekdy nesnesitelny ale posune me dale.Doufam ze nebudu priste tak citove zavisly a budu mit tu zminovanou lehkost.Kdyby chtel nekdo pokecat tak napiste na beretta.silver@seznam.cz.Jsem z okoli Ostravy

  37. Honza17:15 dne 30.10. 2018 napsal/a

    Dobrý den, sice se mi zdá, že tady moc lidí již nepíše, ale třeba si to někdo přečte a třeba i poradí. Na začátek bych moc poděkoval autorovi za tenhle i ostatní články.
    Ake ted už k věci, už to je měsíc co se se mnou rozešla přítelkyně. Já 23 ona 22. Byli jsme spolu 4.5 roku, a najednou konec. Byla to moje první doopravdická láska a ano, dokázal jsem si s ní představit, že budeme mít děti, společné bydlení a že spolu zestárneme.Nechápal jsem to byl jsem na ní vždycky hodný, udělal bych pro ní cokoliv, bydleli jsme u jejich rodičů doma (u kterých to nebylo nejlehčí) ale vždycky jsme to zvládli. Ono ikdyž je to měsíc po rozchodu tak do ted ani nevím na čem jsem. Řekla mi že neví jestli mě miluje a že když je ted sama tak je jí dobře. Úplně mě to zničilo, 2 týdny jsem nejedl, špatně spal do toho mi to řekla den před tím než jsem nastoupil do nové práce takže další stresy. Přez prázdniny jsme u ní rekonstruovali bydlení, měli jsme spolu nádhernou fenku, která o prázdinách měla štĚnata a jedno jsme si nechali s tím že bude moje a už jsme se těšili na společné procházky a najednou BUM všechno v tahu. Zhruba týden po rozchodu jsem si začal uvědomovat co jsem dělal špatně a začal jsem to napravovat s tím že pokud se změním já tak se změní i ona a budeme zase spolu šťastní. Zajímavě je ale to že když se opuštený chce vrátit tak opuštějící dělá že neslyší, ale když jsem se jí 4 dny neozýval tak mi začla posílat prosebné smsky at ji napíšu jestli jsem v pořádku, na mesengeru mi poslala fotky kde se spolu líbáme a jsme zamilovaní. Dělal jsem velkou chybu nechal jsem ji otevřené vrátka s tím že když bude chtít tak at se vrátí jenomže to dopadlo tak že přes týden mi napsala at se stavím, tak jsem přijel, dali jsme si kávu a zase jsem odjel a to je ta chyba jí to udělá dobře a já jsem byl zase na začátku a takhle to bylo celý měsíc. Minulou sosbotu mi volala a už jsem to nevydržel a řekl jsem jí že ji zadní vrátka dělat nebudu a že prostě končím a ona mi řekla že miluje jenom mě a že nikoho jiného nechce tak jsem jí dal ještě šanci přijel jsem za ní a bylo to skvělé, vypadala šťastně a já taky jenomže druhý den zase obrátka o 180 stupňů a zase řeči o tom že nevím jestli se mnou chce být. Ano všichni říkají zavři vratka nadobro a čas ukáže a mi prostě něco říká že ji mám dát ještě šanci, že je to ta moje vysněná princezna a nechci ji ztratit nadobro, ale zárověn tam nechci za ní jezdit co 2 dny protože mě to ničí. Nemá to doma lehké a vždycky mi ji bylo líto a proto jsem dělal různé ústupky. Pořád na ni myslím, vím že jsem mladý a pro jedno kvítí slunce nesvítí ale ten vnitřní pocit ti nikdo neveme a prostě srdce se chce strašně vrátit. Nevím co dělat …
    PS:Omlouvám se předem za chyby

    1. Orwell21:24 dne 30.10. 2018 napsal/a

      Zdravím Honzo,

      bohužel přesně vím, co prožíváš,je to peklo, ale uvidíš, že časem bude lépe. Já mám po rozchodu 8 měsíců, skoro po 7 letech vztahu, psal jsem svůj příběh níže.
      Něco podobného, jako ty jsem si prožil i já, bývalka si chtěla ve vztahu „odpočinout“, ale byla jen nerozhodná, protože si našla někoho jiného, ještě v době, kdy jsme spolu byli. Taky mi v té době říkala, že mě stále miluje a chce jen pauzu, proto se odstěhovala k rodičům.
      Ty změny chování o 180° byly naprosto běžné.
      Tvoje to má možná takto podobné a je bohužel nejspíš jen otázka, kdy se rozhodne úplně. Ženská nikdy neřekne skuečnou pravdu, že za tím je někdo jiný, protože si nechce zkazit svoji reputaci a už vůbec nechce být v okolí za „děvku.“
      Na tvém místě, bych ji přestal kontaktovat, pro tebe je to jen protahování trápení a časem se určitě pravdu dozvíš.

      1. Bohouš11:03 dne 19.11. 2018 napsal/a

        Odstavcem o změnách chování jsi mi vzal asi poslední špetku naděje…:-))) ale sedí to jak prdel na hrnec.

    2. Martin22:40 dne 30.10. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,

      nezapomeň na jednu věc, že tímto život nekončí. Sám jsem tohle zažil již 8! Dost to bolí, ale dá se to vytrénovat. Nikdy nemůžeš mít jistotu. Doporučoval bych z vlastní zkušenosti zanechat jakýkoli kontakt. Za dva tři měsíce začneš zapomínat a bolest se začne otupovat. Pokud se druhý rozhodne takto tak je to marný. Cesta zpět vede jen přes její přesvědčení a to by ji musely domluveny rodiče, sourozenec anebo nejlepší kamarádka. Sám to těžko ukecáš. Jednou se mi to podařilo, měsíc jsem bojoval jak blázen, ale bylo to na střední a bylo nám 18let.
      Pokud budeš v pasti a nebudeš se moci najíst a spát aspoň večer tak mi napiš na rambo.john@post.cz a poradím Ti jak to překousnout. Mám fakt zkušenosti.
      M.

    3. TTTaylor14:18 dne 31.10. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,

      ve Tvém věku si myslím klidně můžeš dovolit nechat pro ni ta vrátka pootevřená a nechat tomu zcela volný průběh. Když s Tebou bude chtít být, tak je to přece dobře a když nebude, tak těmi vrátky zase odejde. A když k tomu zabouchnutí dveří budeš mít důvod, třeba, že už ji nebudeš chtít Ty, nebo že Tě začne zajímat jiná dívka, tak je zabouchnout vždycky můžeš. Máš před sebou ještě nekonečně mnoho času, žádné závazky, žádná blížící se rozhodnutí (svatba, děti nebo takového něco), tak proč dělat nějaká zásadní rozhodnutí ve vztahu, ve kterém bys rád zůstal. Jak sám říkáš, dej jí šanci. Je to i Tvoje šance. Držím palce.
      TTT

    4. tulakpohvezdach16:16 dne 5.11. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo,
      Myslím, že tvoje slečna si možná plete pojmy s dojmy, je totiž rozdíl v tom někoho milovat, a vlastnit, což přesně ona dělá. Potřebuje tě mít, a když se připlazíš, odhodí tě do kouta jako nepotřebnou hračku, a už si tě nevšímá. Takhle to dělají malé děti. Na tvém místě bych vzal nohy na ramena, a to hodně rychle, vím, snadno se to napíše, už mnohem mnohem hůře udělá, ale zkus to udělat kvůli sobě. Jsi mladý, brzy se z toho oklepeš.
      Píšeš, že hledáš chyby v sobě, což je moc dobře, uvědomit si je, poučit se, a pak to v budoucnu použít ke svému prospěchu. Jen bych podotkl – pokud má nějaký vztah růst a vyvíjet se – musí chtít oba, což se dle tvého popisu neděje. Jeden to prostě neutáhne, je to nemožné.
      A lítost k její osobě zde opravdu není na místě, uvědom si, že nejsi žádná charita, v tomhle životě jde o tebe, a zase jen o tebe, nikdo ho za tebe nebude žít.
      Víš, byl jsem v podobné situaci, stíženou společným majetkem, dětma, hrozně jsem to chtěl zachránit… a už nikdy nedopustím, abych se takhle ponižoval – sám před sebou. Taky mi dlouho trvalo, než jsem odpustil, právě sám sobě…
      A žádné zadní vrátka bych pootevřená nenechával, tohle se nikdy nevyplácí, čím více si je budeš nechávat otevřená, tím víc si budeš zavírat cestu dopředu, zbytečně tě to bude brzdit.
      Přeju hodně víry, že bude líp, protože víra = síla, zvládneš to uvidíš

      1. Monka22:04 dne 2.12. 2018 napsal/a

        Ahoj tuláku,
        Tvoje slova protkaná životním bolem jsou nyní pro mne velmi příjemná a povzbuzující , že žijí i normální , inteligentní muži, kteří se snaží přenést svoji životní zkušenost dál a snad i pomoci druhým v jejich těžkých životních obdobích … Díky !

      2. tulakpohvezdach23:32 dne 2.12. 2018 napsal/a

        Milá Monko,
        jsem moc rád, že to někomu pomůže, víš, vidím v tom dobrou příležitost, tohle sdílení životních karambolů právě s lidmi, které podobné události postihly. Je to druh terapie, alternativa k tomu jít za psychologem, který se taky určitě snaží pomoct, ale on nezná ty emoce, většinou nikdy neprožil… oni mají na vše obecné poučky, zavedené vzorce, které by měly pomoci všem plošně, jenže tohle má každý jinak. Jeden křičí do tmy, druhý škrábe nehty o zed až na kost, další to řeší chlastem…
        přejme si at tohle přechodné období trvá přiměřeně, protože je zpětně velmi obohacující, at za ně jsme zpětně schopni životu poděkovat, věřme, že vše je k něčemu, i když z pohledu zblízka se to jeví jako bezvýchodné a až příliš definitivní.

  38. Igor23:54 dne 14.10. 2018 napsal/a

    Stalo sa mi to pred 21 rokmi, samozrejme nepripraveny. Nechcem popisovat co sa dialo po rozchode, len v skratke, neremcal som, snazil som sa s tym zmierit a potom sa to nejako utriaslo. Pred par mesiacmi som ju videl na facebuku, ale aj ked je odo mna o 10 rokov mladsia, tak teraz vyzera o 10 rokov starsia ako ja…a to ma potesilo…strasne potesilo:-)

    1. TTTaylor08:40 dne 15.10. 2018 napsal/a

      🙂 Tomu dobře rozumím. Ta „moje“ bývalá bývala před rozchodem o 33 roků mladší než já. Za poslední rok prý o deset let zestárla a já se cítím o deset let mladší:-) Takže jsme teď pouhých 13 let od sebe a mohli bychom zase začít. Ale… „who wants yesterday’s papers“ ?

  39. Sandra23:26 dne 10.10. 2018 napsal/a

    chcete hackovat svou ženu co účet?
    laskavě kontaktujte nejlepšího hackeře na adrese Eazlife98@gmail.com
    pomůže vám to dokonale hacknout
    a cíl o tom nic neví
    kontaktujte jej dnes.
    můžete jej také kontaktovat pro jiné sociální média účet, jako je facebook, instagram, twitter, viber, snapchat atd.

  40. Jirka08:31 dne 8.10. 2018 napsal/a

    Děkuji

  41. Lenka22:39 dne 6.10. 2018 napsal/a

    Děkuji za příspěvky. Trefný komentář. Jen přehodit vyhýbku v té hlavě…………. Jsem 10 měsíců po rozchodu, 6 měsíců po zjištěné nevěře, 3 měsíce po rozvodu. Spojují nás děti. Milenku mi pravidelně přiveze ukázat ( míry 90 – 60 – 90 rozhodně nemá ).

  42. Lenka22:33 dne 6.10. 2018 napsal/a

    Děkuji za příspěvky. Jsou velmi trefné. Jen přehodit vyhýbku v té hlavě………….. 10 měsíců po rozchodu,6 měsíců po zjištěné nevěře, 3 měsíce po rozvodu. Spojují nás děti. Milenku mi vozí pravidelně ukazovat ( že nemá míry 90 – 60 – 90 najednou nevadí ) + divadlo s polibky.

  43. Kristýna06:20 dne 3.10. 2018 napsal/a

    Děkuji

  44. TTTaylor11:00 dne 2.10. 2018 napsal/a

    TTTaylor, ten který si myslel, že miluje prostitutku a pornoherečku
    TTTaylor, ten který si myslel, že je milován prostitutkou a pornoherečkou
    O svém rozchodu jsem tady psal před pár měsíci. Jak to vypadá dnes ?
    Po deseti měsících jsou bolest a ten trapný pocit studu pomalu pryč. Občas to píchne někde pod žebry, bodavá myšlenka proletí hlavou, následována příjemným zjištěním, že už si ani nedovedu přesně vybavit ani její obličej ani její tělo ani její hlas. Občas o ní slyším nějaké střípky od jejích kolegyň, které si myslí, že mi tím udělají radost a je mi jí někdy skoro líto. Ty střípky nejsou nijak lichotivé, spíš naopak. Jsou to ty typicky ženské informace jako „hodně poslední dobou zestárla“, „má asi nějaké problémy, možná drogy, možná alkohol, nebo možná s přítelem“ nebo „nenamalovaná vypadá hrozně“ a nebo taky „tam já nechodím, slyšela jsem, že je trochu nepříjemná“. Neslyším to ani dnes rád, nepřeju jí žádné problémy.
    Je to všechno, co po ní zbylo. Matné rozmazané obrysy, vyčichlé vzpomínky a lehoučký pocit soucitu, který se pomalu míchá se sobeckým zjištěním „dobře ale, že je pryč“.
    Vám, kteří jste na počátku té dlouhé strastiplné cesty po rozchodu chci říct, že je to přece jen jenom ten čas, který všechno vyléčí a zahojí. Zůstane jizva, ale s tou už se dá dobře žít. Možná dokonce zjistíte, že vás rozchod osvobodil. A to je pak opravdu krásný pocit.

  45. Pavel19:20 dne 29.9. 2018 napsal/a

    Zdravim vsechny. Pred tydnem me opustila pritelkyne s kolegou z prace se kterym me posledni tri mesice podvadela a priznala to az kdyz odchazela s tim, ze nas vztah nema cenu a ze mi nechce ublizovat.
    Nejhorsi ovsemna cele veci je, ze za celou dobu co jsme byli spolu si ani jednou na nic nestezovala. Vse bylo v poradku, pry byla stastna a spokojena a porad jsme byli spolu. Pak si jednou vyrazila s kamaradkou a hned me podvedla a potom kdykoliv sla s“kamaradkou“sla za nim.Tohle vse mi rekla pri odchodu. Do dnes nevim proc me podvadela a opustila. Co ji vadilo a s cim byla nespokojena.Zkratka vse bylo podle ni v poradku a presto me podvadela a nakonec opustila s nim.Uprimne vam reknu, ze je mi to lito a moc me to mrzi, ale jsem rad, ze je pryc, protoze evidentne to byla tak ulhana a falesna mrcha, ze s takovou uz bych nechtel byt ani minutu. Myslel jsem, zebudu brecet kdyz bude odchazet, ale potom co mi vse vysvetlila, jak me podvadela a ja si vzpomel jak se v te dobe falesne chovala, tak jsem ji vynadal a vyhodil. A jsem tomu rad.Ted vim, ze jakakoliv jina slecna bude urcite lepsi nez tahle cuza prolhana a falesna. Vzdycky bude lip, nebot kdyby to byla ta prava tak by me neopustila. At si tahne treba k certu.

  46. Anton15:00 dne 26.9. 2018 napsal/a

    Ahojte, rad by som sa aj ja podelil, aby ste vedeli ze niektore rozchody ktore zazivate su mozno banality. Vstah trval 3 roky . Ja 30 ona 25 . Ja slobodny, bez zavazkov. Ona 2 deti. Dva roky sme spolu chodili a zblizovali sme sa. Posledny rok sme spolu zacali byvat, v rozhodnuti ze ideme spolu ostat , vychovat deti… S detmi a zblizila moja rodina, moja mama , oco, priatelia… A hlavne ja (ucivo, vylety, citanie rozpravok na dobru noc… a vsetky tie veci), bral som ich uz ako za svoje. Jedneho dna sa po mesacnom obdoby nezmyselnych hadok (nemali opodstatnenie) dozviem ze namiesto ku kamaratke ktoru mala ist na vikend navstivit , navstivila nejakeho typka. Zatial co som sa ja staral o deti u mojich rodicov, ona bola u typka na vikend. Dozvedel som sa to z FB na nasom notebooku, kde som videl ako spolu flirtuju a dohaduju sa na stretnuti. Takze celkova bilancia taka ze som prisiel nielen o priatelku, plany do buducnosti, ale aj o dve deti ktore som lubil.

    Jej postoj k veci.
    Hned ako sa vratila a oznamil som jej ze viem kde bola sa mi smiala do oci ze som paranoidny psychopat. Nato zobrala deti a isla do nasho bytu co sme mali v prenajme. Okamzite dala vymenit zamky, asi do polhodiny. Stihol som si zobrat oblecenie a nejake veci. Do dnesneho dna a to je uz vyse mesiaca po rozchode tam stale este kopec veci mam. Ze mi ich da ked bude mat ona cas.

    K situacii sa vyjadrila nasledovne:
    Ona mi nic nespravila, cele si to vymyslam a bezomna jej je lepsie , a som sebec a egoista co mysli iba na seba ale nepozera sa na potreby inych a chcel som sa jej len zbavit. Nechce ma vidiet a mam jej dat pokoj a aj jej detom. Tie ze uz nikdy neuvidim.

    Okrem toho nebolo to prvy krat, uz niekolko krat za ten rom sa mi stalo ze mi znami napisal alebo zavolal ze ju videl s niekym na kave, alebo v restauracii, zatial co podla mojich informacii mala byt uplne inde, napr. na nakupe. Bral som to ked prisla s vyhovorkou ze to preto lebo stretla stareho zanameho.. ale cloveku to neda ked sa podobne nelogicke veci, a nezmyselne dlhe „vylety“ stavaju castejsie. Najviac je to zarazajuce preto, ze ked chcela ist niekde fakt ze na kavu hoc aj s kamaratom v klude som jej povedal ze nech ide ze ja deti postrazim.

    A presne je to tak ze clovek si potom kladie otazku kde spravil chybu, a ci skutocne takuto lekciu potreboval od zivota a od cloveka na ktorom mu zalezalo a miloval ho.

    1. Pavel18:29 dne 28.9. 2018 napsal/a

      Lidi kdyby to byla ta prava/ten pravy, tak by jste se nikdy nerozesli. A proto nema cenu plakat nad rozlitym mlekem. Pokud vas partner/partnerka opustili, tak si vas nezaslouzili a at si jdou kam je srdce/genitalie tahnou. Na vas nekde v budoucnu ceka nekdo lepsi, ten ktery vas neopusti a bude s vami v dobrem i zlem. Nadeji vam nikdo nevezme…

  47. Markéta07:28 dne 23.8. 2018 napsal/a

    Sdílet bolest a utrpení s někým, je daleko více snesitelnější než dlouhá léta vše v sobě dusit a neustále se ptát “ proč?“ Je dobré si dát čas a nikam nespěchat. A hlavně se nikým neřídit. Každý člověk je individuální a potřebuje různou délku na to, aby se vyrovnal s bolestnou skutečností. A také každému zabírá něco jiného. Muži se většinou “ stáhnou“ do své úlity, kde si vše o samotě rozeberou a potom vyvodí závěry. Bohužel, my ženy si často myslíme, že nás tím zanedbávají, ale oni též trpí a mnohem více, protože nedokážou hovořit o pocitech. Muž, je člověk činů a pokud nemůže nic udělat, je bezradný a trpí představou méněcennosti. My ženy potřebujeme mluvit a mluvit. Jakkoliv a skýmkoliv.
    Bylo mi dvacet, když jsem otěhotněla. Oba jsme byli mladí, bez práce plní ideálů. Já se hrozně těšila, ale můj přítel ne. Najednou si se vším nevěděl rady a jak už to většinou bývá, nechtěl s tím mít nic společného. Dítě umřelo ve 4 měsíci. Mělo velké vývojové vady neslučitelné s dalším životem. Můj přítel mě opustil a nechal mne v tom samotnou. I má rodina mne nepodpořila a maminka mi neustále dávala vinu, že jsem neschopná matka, která nikdy nebude mít zdravé dítě. Měla pravdu. Po roce se přítel oženil a nyní má šest dětí a žije spokojeně na Moravě. Někdy mne to moc mrzí a když vidím 25 leté mladé dospěláky, tak si vzpomenu, že jsem také mohla mít jednoho takového. Avšak musím říci, jednu věc. Vyrovnala jsem se s touto bolestnou ztrátou velmi rychle. Asi proto, že jsem byla mladá a měla před sebou další možnosti vztahu a zakousla jsem se do práce v Praze, bydlela na ubytovně a studovala na lékařské fakultě.
    Poté jsem jen pracovala a pracovala. Ve třiceti jsem se seznámila po inzerátu s mým bývalým mužem. Po 14 denní známosti jsem s ním otěhotněla. Byla jsem šťastná, ale problém byl v tom, že bývalý manžel nejevil zájem o žádné sbližování, i když i jemu bylo 30 let. Nechal si dva měsíce na rozmyšlenou. Poté jsme spolu začali žít a vzali se. V těhotenství jsem měla obrovské problémy. Vzhledem k tomu, že jsem prodělala poúrazovou epilepsii a užívala léky, měla jsem strach, zda bude dítě v pořádku. Ve 4 měsíci těhotenství jsem prodělala operaci slepého střeva, zvracela jsem a poté krvácela. Dcera se narodila pouze 2 kilová s postiženými střevy, rozsáhlými exemy, s ADHD a hlavně s Aspergerovým syndromem. Na všechny ty starosti o ní, dojíždění k lékařům, psychologům, speciální stravu, starost o domácnost a domácnost tchána a práci do které jsem dojížděla přes 70 km, jsem byla úplně sama. Bývalý manžel se dištancoval od všeho a jen chodil do práce, měl své zájmy a nechal mne přebývat v obývacím pokoji na gauči. Pouze jsem mu vařila a uklízela. Neustále mi předhazoval, že jsem vina vším, co se mu stalo a že ho Bůh potrestal za tak hrozné dítě. Má rodina se ode mne odvrátila, se slovy, že mám, co jsem si zasloužila a že mám poslouchat svého bývalého manžela a dělat co mi říká. Má maminka mi ani jednou s ničím nepomohla a ani mne nikdy neutěšila a nevzala do náruče. NIKDY. Dcera, i když je autista, má vysokou inteligenci s IQ 160. Sama se ve tří letech naučila číst a psát a ve 4 letech řešila rovnice. V pěti letech šla do školy a měla pouze 12 kg. Přeskočila čtyři ročníky, protože chodila do malotřídky a díky obrovské paměti dokázala velké kvanta informací vztřebat. Učitelé a psychologové si z ní udělali pokusného králíčka a dávali jí mnoho úkolů, které bravůrně zvládala. V 6 letech chodila do 6 třídy a najednou všichni pochopili, že je sociálně někde jinde. Poté jí chtěli vracet zpět. Ale zkuste malému Aspíkovi, který má samé jedničky vysvětlit, proč má opakovat tu samou třídu, když se již vše naučil? Docílili pouze toho, že Jarka začala školu ignorovat. Poté jsem jí vzala ze základní školy a dala na jedno soukromé gymnázium, kde je dodnes a příští rok bude ve 16 letech maturovat. Problém je, že její sociální složka se jeví tak průměrně na 7 let a tudíž žádná vysoká škola jí bohužel nechce vzít. Obešla jsem a vyzkoušela všechny a nakonec můžeme letos podat přihlášky na Přírodovědeckou fakultu. Což je plus, protože chce dělat antropologii.
    Před třemi a půl lety jsem se rozvedla. Již jsem nemohla dál s bývalým manželem žít. Byli jsme jen spolubydlící bez intimností a bez lásky. On je též Asperger a jak to již bývá, tito jedinci nemají žádnou empatickou složku, neví, co je láska a plození dětí berou jako nutnost k rozmnožování. Byla jsem totálně na pokraji sil, přestěhovala se do Prahy, kde jsem neměla nikoho. S bývalým manželem jsme zůstali v dobrém kontaktu a dceru mu nyní dávám dle potřeby a dohody. Bohužel mi zároveň zemřeli čtyři příbuzní včetně mého jediného bratra a já studovala opět na 1. lékařské obor Ošetřovatelství. Našla jsem si věřícího přítele evangelíka, kterému jsem pomáhala s domácností a dělala mu společnost, protože se též rozváděl. Jemu bylo padesát let a vzal si o 20 let mladší ženu lékařku. Věnoval jí veškerou svou lásku, ale protože ona nebyla zvyklá čelit problémům, které měli s bydlením a zařizováním, odešla od něj ke svým rodičům. Podporovala jsem ho v těžké chvíli, a milovala jeho dnes už tří letou dceru jako by byla moje vlastní. Před dvěma lety jsme spolu čekali dítě, ale on najednou nechtěl žádný vztah. Nenaléhala jsem na něj a řekla mu, že to chápu, protože si musí vyřešit vše sám. Dítě však nepřežilo opět vlivem vývojových vad. On se mi půl roku neozval a potom mi sdělil, že jsem si vše vymyslela i když jsem mu posílala zprávy z nemocnice a ujišťovala ho, že je vše pravda. Poté jsem měla neustálé zdravotní problémy a nakonec mi před rokem v nemocnici provedli rozsáhlou operaci a našli nádor a zbytky ještě dalšího embrya v jednom vaječníku. Vše mi vyoperovali. Naštěstí jsem se obešla bez chemoterapie. Můj přítel se se mnou loni v září těsně po mé operaci rozešel a nechal mne v tom samotnou. Přestal naprosto komunikovat. Psala jsem mu několikrát za ten rok i k Vánocům posílala dárky nebo k Velikonocům pro jeho dceru a pro něj, ale bez odezvy. Myslela jsem si, že věřící jsou v něčem lepší, že mají určité morální hodnoty, ale není to pravda. Téměř všichni jsme stejní, pokud máme dokázat svou statečnost a solidaritu s druhými. Raději se stáhneme, abychom nemuseli čelit vážným životním situacím, protože máme strach. Strach z nezdarů, strach něco udělat a strach někoho podpořit.
    Snažím se nyní hledat nějaké přátele, vzdělávat se, pracuji a dělám věci, které mne baví. Chodím zpívat k nám do sboru, občas maluji a nyní píši diplomovou práci, protože jsem se ještě rozhodla dál studovat. To proto, abych zaměstnala myšlenky jiným směrem. Po nynější ztrátě dítěte jsem půl roku jen probrečela, protože mne opět nikdo nedržel za ruku a nikdo mne neobjal. Na veškerou bolest jsem zůstala sama. A myslím, že mne to poznamenalo mnohem více. Již nikdy v životě nebudu mít žádné dítě. Místo toho mi opět maminka řekla, že je to má vina. Ale nedávám jí nic za zlé. Sama truchlí po mém bratrovi a uzavřela se mezi čtyři stěny a nechodí nikam ven. Malý můj Asperger, škola, výuka, práce, zpívání, chození do sboru mi dodávají sílu a vidím, že občas existují lidé a zejména muži, kteří si žen jako takových váží. Stále se však ještě musím vyrovnat s pocitem méněcennosti a s pocitem viny, že jsem měla udělat něco jiného nebo něco více. Stále onoho člověka miluji i když je to již rok, co jsem ho viděla naposledy. Myslím často i na jeho dceru a je mi z toho moc smutno, že nemám o nich žádné zprávy. Vím, že se trápím zbytečně, protože ten dotyčný již pravděpodobně ani neví, že existuji a je zcela možné, že si našel i jinou ženu anebo se rozhodl zůstat sám a věnovat se práci a svému dítěti, které vídá jednou za 14 dnů. Nevím, jsou to jen dohady. Třeba neunesl tu tíhu problémů jako byl jeho rozvod, ztráta rodiny, a pak ztráta našeho dítěte a ukryl se do své úlity, aby si vše vyřešil. Neviním ho za nic. Nelze vinit někoho, kdo bojuje s životními nástrahami tím, že se na čas uchýlí do ústraní. Jen mě mrzí, že nevidí mou lásku, kterou se mu snažím dát. Nevidí svět okolo sebe. Nevidí asi nikoho a nic, protože je zaslepen jen svou bolestí. Leckdo by si mohl myslet, že se mám odvrátit od takové osoby, která mi způsobuje jen utrpení. Ale pokud člověka milujeme nemůžeme se od něj odvrátit. Milujeme ho, protože pro nás něco znamená. Milujeme ho a zároveň mu odpouštíme, za to, jak se k nám zachoval. Protože umění odpouštět je ten největší dar, který můžeme dát sobě a i tomu druhému.

  48. Orwell08:42 dne 21.7. 2018 napsal/a

    Opět Vás všechny zdravím, diskuze se tady docela slušně rozjela. Když čtu zkušenosti ostatních, tak sou velmi podobné. Ještě menší poznatek, když jsem chtěl rozpadají vztah udržet, napsal jsem na papír všechny nedostatky v našem vzahu a možné řešení. To samé jsem chtěl ať napíše bývalá, jenže už bohužel nejevila žádný zájem. Paradox je ten, že teď s novým borcem dělá přesně to, co jsem ji navrhnul na ten papír jako změnu. Je to smutné, za chvilku to bude půl rok, co se se mnou rozešla a hned navázala na nový vztah. Myšlenky na ni mám stále, vím, že už se nikdy nevrátí. Nejhorší je, když jedu na ně nějaké místo spojené s bývalkou, tak zavřu na „sekundu“ oči a vybaví se mi příběh, co jsme na tom daném místě prožili. Procestovali jsme skoro celou Čr, tak těch míst je opravdu velmi mnoho.
    Že byla ve mně láska je jenom pustá zloba, lásku bych zrušil
    Kdo by měl zájem více pokecat, tak klidně napište na mail: orwell84@post.cz

  49. Orwell08:16 dne 21.7. 2018 napsal/a

    Opět Vás všechny zdravím, diskuze se tady docela slušně rozjela.

  50. Adam12:40 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    díky moc za článek i za komentáře, dost mi to pomáhá momentálně v té fázi čistě po rozchodu, který přišel úplně nenadále a nepochopitelně (pro mě). Vysvětlení stále nemám a nevím, jestli ho v nejbližší době dostanu. Kromě obligátního, že už není šťastná… takže moc nevím, kde je/byla chyba/y, ze kterých bych se mohl poučit a přijít na to, co se stalo. Nevím, jestli je v tom někdo jiný, a nevím, jestli má smysl v tom pátrat… Vím to, že je asi dobře, že to takhle dopadlo, protože mi prostě momentálně posrala život, udělala to sobecky a poté krutě zakončila opileckou nevěrou. Jsem rád, že to nedošlo k plánovanému manželství a dětem a jediné, co teď řeším, je stěhování (i když to je taky těžce na hovno). Vím, že nebudu kamarád, že se nebudu pokoušet o spravování vztahu a že to nemá smysl pokoušet lepit. Hodně bolí ta myšlenka nerespektu a nedůvěry z její strany, že to neřešila a zničila mě tímhle způsobem, a nejvíc asi bolí to, že ona je s tím spokojená, protože to má už za sebou a může si žít svůj nový život…
    Mám skvělou rodinu a kamarády, kteří mi teď pomáhají. Cítím ale, že spíše jsem do příště poznamenán sníženou důvěrou a otevřeností k novým vztahům, než abych měl před sebou vidinu posílení sebe sama.

  51. JARDA10:55 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Niki, jsi moc hodná, díky za typ. A za nabídku kontaktu, moc si toho vážím, ale pořád mám co dělat sám se sebou a přenáším své špatné emoce na okolí, straním se, jsem uzavřen sám do sebe, nerad bych to přenášel i na tebe, máš také své velmi bolestivé období.Náš příběh je hodně podobný a tak si zas časem můžeme dát vědět jak na tom jsme. Já zatím ve své uzdravení nevěřím, ale pokouším se na tom pracovat.Denně jsem na těchto stránkách a pročítám, vše a hltám inspirace, zkušenosti.To mi zatím pomáhá nejvíce. Drž se děvče a přeji pokud možno hezké dny. Jarda

  52. JARDA10:06 dne 20.7. 2018 napsal/a

    Ahoj Niki, ze šoku jsem venku, tady na stránkách jsem poznal výborného „terapeuta“ má zkušenosti, a drží mě nad vodou.Já nekontaktuji, ač bych si to přál, ale byla by to chyba, vše by se prodloužilo, to ted vím, ze začátku jsem si to neuměl tak ale představit. Jsem připraven, že ta rána se bude hojit u mě hodně dlouho. Jsem připraven to nést.Každý den se peru, se sebou, okolím, city, vzpomínkami, samotou a mým jiným životem, bez té, kterou jsem hluboce miloval,uctíval jako žádnou jinou na světě.Nechávám se nést těmi vlnami, musím to prostě přežít.Nelituji těch let s ní, lituji toho, že to tak rychle a špatně dopadlo a že jsem to nečekal….
    Tak ta knihovna mě nenapadla, a děkuji.

  53. Míra12:15 dne 10.7. 2018 napsal/a

    Tak ju chlapi, kteří to momentálně prožíváte.Psal jsem už níž, ale trochu připomenutí. Přišel jsem začátkem února o vztah, který trval 3 roky. 2x ženatý po 10-ti letech a dva vztahy.Po pěti a poslední po těch 3 letech. Nebudu se zabývat chybama ta je vždy oboustranná a je třeba si to uvědomit. Ale teď těm, kteří jsou na začátku toho tunelu a to světlo nevidíte. Je třaba si uvědomit, že bude opravdu líp Bude Líp! Věřte starému harcovníkovi je mi 51 let a právě začínám po páté :-)). A proč ne,že? Ano, já jsem už pomalu a jistě z toho venku asi proto, že jsme byly z každho jiného města a nežily jsme spolu. Ale teď čeho se nejvíce vyvarovat. Ano, je to hrozně težký, ale dá se to. Absolutně nulový kontakt vůbec nic, žádné sms, žádné maily, žádné sledování prostě být bez kontaktu. Je to vlastně jak kdybyste se zbavovaly závislosti. Vydržet!!! Hodně jsem chodil mezi lidi kámoši, procházky po městě i když sám, ale vyčistit si hlavu. Začal jsem chodit do posilovny a začal jsem se učit jezdit na kolečkových bruslích – jinak doporučuji a navíc momentálně už nejezdím sám, ale s partnerkou č. 5 :-))). Jinak samozřejmě pomáhali knížky Jak přežít rozchod s úsměvem, ale co také doporučuji jsou knížky Protože a 100 nejkrásnějších cest k tobě. Našel jsem to náhodou na internetu. Zkuste si zadat do vyhledávače First of class. Napsal to zakladatel Petr Casanova a vlastně se to celé odehrává o vztazích, proč se to děje a vlastně vysvětluje proč je všechno jak má být. Takže závěrem: Chlapi držte se, dodržujte nulový kontakt a myslete na to e Bude Líp. Vím a znám jak trpíte mě to trápení vždy trvalo cca 2 roky,ale tady po tom posledním vztahu cítím, že z toho vyjdu mnohem dříve. Hmm a snad ještě jedno vdy jsem byl vyměněn za nějakýho kolegu z práce bejvalek a co je ještě zajímavější, tak žádná stejně s nimi nevydržela a vždy se chtěly ve všech případech vrátit zpět. Ale bejvalky už prostě nebrat. Bejvalá je prostě bejvalá z nějakého důvodu. Můžžete mě i kontaktovat a budu se snažit poradit více Gepete307@seznam.cz

  54. Tomas07:28 dne 10.7. 2018 napsal/a

    Diky moc , super poctenicko. S manzelkou jsme meli problem jiz rok ( spolu 14,5 let)nakonec to vyvrcholilo Ted . Posledni mesic jsme resili rozvod nebo jestli zu spolu . No rozlousklo to me podezreni a vlezl jsem ji do telefonu. A tam se dovedel pravdu cca mesic zpet si zacala s nekym jinym a pred par dny to vyvrcholiloo to neverou. S tim ze odjede na 14 dni s rozmysli se jestli ja nebo ten druhy . No zoufale jsem to prijal. Nicmene v snoci se mi to rozlezelo v palici a mozek rekl ne . Co si bude rozmyslet to mu najednou rekne fajn bylo to skvely, ale vracim se k mnzelovi. To asi tezko, placali bychom se v tom asi dal . Kurva to boli jako nas vsechny a topim se v tom , ale treba ja potrebuji „prevozniky“ zjistil jsem to pred timto manzelstvim kdyz jsem se poprve rozvedl. A ty prevozniky jsem mel hned tri najednou a te jedne jsem desne ublizil a pak prisla ona. Asi se karma vraci a dnes ve 42 si to vyziram. V hajzlu je majetek a deti a vlastne zacinat od nuly. D

  55. TTTaylor15:06 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Hodně štěstí Jardo a drž se ! Bude z Tebe jiný člověk, určitě. A lepší než před tím. Držím palce (a sobě taky:-) !!

  56. JARDA14:35 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Moc velké díky TTTaylor a Orwell za reakce. Za krutou pravdu a zjištění díky jejich zkušenostem, které mě neminou a dějí se mi také. Budu hodně ted v létě jezdit na chalupu, radši sám, dětem to jen komplikuju svým chováním jak jsem psal a čím dál budu od Prahy, tím to snad bude bolet méně. Tak strašně jí chci napsat, dneska odpoledne se to ve mě zas pere, že trpím jak zvíře a že dám cokoliv vrátit čas.NESMÍM ALE PSÁT, to je moje jediná zásada, jinak trpím a vše si strašně připouštím a hlavně, vzpomínám…. Mám strach, že se tímhle ze mě stane nadobro jiný člověk, poznamenaný. Zkoušel jsem shánět na netu tu knihu Přežijte rozchod s úsměvem, ale všude vyprodáno, to mě moc mrzí.Připadá mi, že to mám napsaný na čele : PODVEDEN, NEMILOVÁN,KONEC SVĚTA.

    1. Vojta14:49 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Nejtěžší ale asi i nejdůležitější je donutit hlavu aby si uvědomila že je konec. Nepřemýšlet nad hledáním nějaké cesty zpátky, stejně už žádná není. Pokud máš možnost a máš místo kde si můžeš „vyčistit“ hlavu udělej to. Já jsem měl bohužel jedinou šanci a to se odstěhovat asi tak 50m do vedlejšího domu kde byl volnej poslední byt. Určitě z Tebe bude jinej člověk…každá událost a zkušenost nás mění, teď jen si z toho vzít to pozitivní. Sám všechno tohle ještě hledám, čtu tady příběhy lidí co jsou na tom podobně, nebo dokonce stejně… jen se jim to už stalo dřív. Všechno chce čas, pokud to jde tak jiné místo, staré přátele, pokud jsou a víc se asi moc poradit nedá. Snad jen stále něco dělat, aby nebyl čas na takové věci myslet…..

    2. Orwell17:28 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Jedno je bohužel jisté, tvoje bývalá je zamilovaná do někoho jiného a kdybys ji něco napsal, ještě si uškodíš. Měl jsem to velmi podobné, nechápal jsem jak mohla hodit tak jednoduše hodit za hlavu nespočet společných dovolených, milování, zážitků, atd.
      Teď jen vidím, jak je šťastná a prožívá s někým jiným ty krásné chvíle které kdysi prožívala se mnou. Srdce mi to trhá, ale prostě už vím, že s tím nic neudělám.
      Musíme prostě bojovat a jít dál a doufat, že se ta pravá najde, hlavně netlačit moc na pilu.

    3. Niki09:54 dne 20.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, tu knížku bys půjčil v knihovně, dívala jsem se, že třeba u nás ji mají. A jinak držím palce, čas je v tomto případě opravdu milosrdný. A když budeš mít nutkání, můžeš napsat mně 🙂

    4. Niki10:10 dne 20.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, odpovídala jsem, ale příspěvek se asi někam zatoulal. Knížku bys sehnal v knihovně, třeba u nás jich několik mají. A pokud bys měl potřebu, tak můžeš napsat mně. Jen jako kamarád, vztah nehledám, takže nehrozí, že bych byla nějaký „převozník“ :-), a tobě bych kontaktem nějak ublížila.

  57. JARDA10:41 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Děkuji chlapi za komentáře, jistě jsou pravdivé, pro mě zatím nepřijatelné.Já takhle nikdy srdce nikomu nezlomil, moje osudová láska to dokázala, jsem ochoten trpět až do smrti, myslel jsem že spolu zestárneme a rozdělí nás až smrt.Pořád přemýšlím, někdo tady asi 2015 psal, že v jeho trápení mu pomohla žena ze seznamky, že se tedy nikdy neviděli, ale měla stejné trápení a tak si psali, volali, bez hledání vztahu, myslíte že je to dobrý nápad ? Bohužel nemám zkušenosti kam a jak hledat, na jaké seznamky, servery se obrátit. Opakuji klín klínem ne, jen mi tak strašně chybí, že jsme si denně volali, sms, ted jsem opuštěný, bez pozitivního kontaktu.Jen koukám na telefon a ten mlčí a nebo je to kontrola z rodiny, zda jsem ok.

    1. TTTaylor11:12 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Chci Ti Jardo ještě odpovědět, i když Tě asi nepotěším. Ne, nemyslím si, že rychlé hledání nového vztahu pomůže. Vím, že hledáš rychlou, okamžitou pomoc od té nejhorší bolesti, ale tak člověk nefunguje. Zkus radši vyhledat své staré kamarády, které jsi jistě zanedbával, když jsi věnoval celý svůj čas a všechny svoje myšlenky té která Tě nakonec opustila.
      Ja vím, lehce se to řekne a těžko realizuje. Taky se v tom tak plácám, zkusil jsem nové vztahy, ale žádné nevznikly, ta „stará“ láska ještě všechno přehlušuje. A pak taky strach z dalšího zklamání a z dalšího opuštění.
      Co taky hodně pomáhá je podívat se na celou věc pozitivně. Byli jsme sice opuštění, ale zároveň jsme nabyli, i když zatím nechtěně, nové SVOBODY. Věnovali jsme těm našim velkým láskám PŘÍLIŽ mnoho DRAHOCENÉHO ČASU. I když máme ten pocit, který nás tolik trápí, že BYCHOM JIM DALI VŠECKO, byla to právě ta chyba, možná právě ten důvod proč nás naše lásky opustily. Nechtějí vůbec, abychom Jim DALI VŠECKO, protože se tím cítí zavázány a spoutány. Ty jí dáváš VŠECKO a ona si myslí, že jí VŠECKO BEREŠ.
      Je to Tvůj čas, ketrý jsi najednou získal, nedávej ho hned jiné ženě, využij ho pro sebe. Ja se to taky teprve znovu učím, ale ty okamžiky, ve kterých se mi to daří jsou nádherné. Tak hodně štěstí !!

  58. JARDA08:46 dne 9.7. 2018 napsal/a

    Děkuji za pár komentářů.
    1. Dnes je to 3 TÝDEN,že šoku jsem venku,/ bylo to totální lidské dno s myšlenkami na vlastní destrukci / ano, jak se tu píše, pomalu je to o něco lepší, špatně spím, slzy mi tečou samému v posteli, a pak vlna, vnitřní pád,deprese,nicota bytí.Co jsem si tu vše pročetl, něco i vytiskl a když je nejhůř, pročítám a pak je to tak 2h dobré.Ty emoční vlny mě mučí.
    2. Prodloužený víkend jsem trávil na chalupě s rodinou a dosp. dětmi, jsem na všechny strašně zlý, díky mé situaci, neovládám to, a pak jen sedím, koukám do ničeho, přemýšlím, vracím si slova našeho posledního rozhovoru že mě nechce,že se to stalo nečekaně, a že je jiný. Film se přehrává a já se taky musím soustředit na práci, kterou mám zodpovědnou.
    3. Pořád to lidi nechápu, mám svůj svět, pořád na ni myslím,ráno se budím s tlučením srdce a prožívám s ní ráno,i když je pryč, miluju jí a milovat chci dál,OD DNE ROZCHODU NEKONTAKTUJI, to jsem četl zde hned druhý den co se mi to stalo, držím se, jen v duchu posílám sms, skoro celý den.Chtěl bych jen aby se ozvala, že je v pořádku, kdyby se chtěla vrátit, ted po 3 týdnech, bral bych ji hned.
    4. Dá se z tohoto šoku a citového vypětí zbláznit? jako fakt že přeskočí ?
    5. 14 let utla během pár hodin. jsem dospělej chlap, ale nezvládám. NIC ROZCHODU NENASVĚDČOVALO O TO JE TO HORŠÍ. 6. Je mi tak zle, když si představím, že to táhla 2 měsíce s námi oběma, kdy, kde jak bývala s ním, a pak se mnou, toho bych já nebyl schopen.Dost jsme si říkali, miluju tě, sluší ti to, volali do práce, to vše do poslední chvíle. Moc se nesvěřuji, rodina to vzala jako fakt a probírat to dokola není dobré, DUSÍM SE, dusím to v sobě,kdybych se nenadechl, jí už to bude jedno. Nikdy jsem nic drastičtějšího nezažil a to mi je 45.
    7. Píše se, že po 3 týdnech i druhá strana ted začne přemýšlet o tom co se stalo, myslíte že to těm co nás opustili ted sepne a uvědomí si naplno co nám provedli a vzpomenou si ?

    1. TTTaylor09:21 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jardo, taky jsem tu psal své nedávné zkušenosti, no vlastně je to „už“ více než půl roku. A mrzelo mě, že mi nikdo nic neodpověděl, nic neokomentoval. Tak Ti aspoň zodpovím Tvé, byť rétorické otázky:
      – ano, člověk se z toho může zbláznit, ten pocit mám pořád a asi mě ještě dlouho neopustí. Vyhledal jsem i psychologickou pomoc, zkus to taky. Pomohlo to, člověk se aspoň ze všech těch pocitů může vyzpovídat a vypovídat. Ale není to pomoc stoprocentní, ta bolest se pravidelně bude vracet, ještě dlouho.
      – Ne, nemyslím si, že těm kteří nás opustili to po třech týdnech nějak „sepne“ a že začnou o nás přemýšlet a zajímat se jak se nám daří a chtít se dokonce vrátit. Může se to stát, ale jen vyjímečně. Většinou měli nějaký důvod nás opustit, už dlouho před tím než to udělali.
      I já o tom sním a stále tajně doufám, ale zároveň vím, že se to nikdy nestane.

      Znám přesně Tvoje pocity, i po půl roce je prožívám, trošku už otupěle, ale pořád se to vrací. Jediné co pomáhá je důsledně dodržovat pravidlo nulového kontaktu a co největší vzdálenosti. Sejde z očí sejde z mysli. Jenže to chce silnou vůli, opravdu silnou vůli.
      Přeju Ti a všem ostatním hodně štěstí, hodně silné vůle a pevné nervy.
      TTT

    2. Orwell09:51 dne 9.7. 2018 napsal/a

      Zdravím,
      něco podobného jsem si bohužel prožil i já, vztah jsem měl necelých 7 let, loni jsem ji požádal o roku, došlo na plánování svatby, dítěte, neskutečný pocit štěstí a radosti z obou stan. Od nového roku bohužel přišel tvrdý pád, dost jsme se hádali, přítelkyně vyhledávala stále nové a nové kamarády a mě to neskutečně vadilo. Cítil jsem, že z její strany láska ke mě vyhasla. V únoru se částečně odstěhovala k rodičům, že chce pauzu, ale já už věděl, že se pomalu blíží konec, i když jsem si stále vnitřně namlouval, že to bude dobré.
      Pak to přišlo, v březnu se odstěhovala úplně a „hned“ začala nový vztah. Nevím, jak dlouho se přesně znali a ani to vědět nechci.
      Jediné co vím, že je šťastná a zamilovaná do někoho jiného.
      Je to už poměrně dlouhá doba, na začátku to bylo opravdové psychické peklo, ale můžu říct, že stále není jediný den, kdybych si na ni nevzpomenul. Všude jen slyším, že to chce čas, ale jak dlouho to potrvá, to nikdo neví…
      K otázce, jestli si ta druhá strana také vzpomene na to, co se stalo, tak jsem téměř přesvědčený, že nevzpomene, když už je nějakou dobu znovu zamilovaná do někoho jiného. Prožívá znovu ten krásný pocit zamilovanosti a nemá důvod se znovu ohlížet do minulosti.
      Je to smutné, ale pro osobu, která by dříve za vás dýchala se stáváte cízím člověkem, proto nemá cenu bývalou znovu kontaktovat, protože cokoliv ji napíšete, tak ji to bude úplně jedno.

      1. Martin15:18 dne 19.9. 2018 napsal/a

        Ahoj všem,
        narazil jsem na tyto stránky a rozhodl jsem také podělit se svým osudem. Myslím, že potěším všechny okolo. Jestli je tu někdo, kdo má skore v 37 letech následovné:
        8 vztahů ukončila holka
        2 vztahy jsem ukončil já
        3 holky se chtěli vrátit, dvě jsem odmítnul

        Měl jsem vždy velmi krásné holky, které chtěli všichni kluci. To je pak těžký udržet, když ona každým dnem čelí dobývačným pánům.
        Pánové, pokud jste vyřízený z jednoho rozchodu, vzpoměňte si vždy na mě. Přejte to 8! Pokud bych měl dál analyzovat tak z těch 8 případů 2 holky si našly jiného. Ten poslední skončil před měsícem, kdy se jedna holka po roce měla stěhovat ke mě. Už měla u mě věci a řešila cedulku na dveřích, aby jí tam mohli chodit dopisy, v blízkosti si zajistila vysokou a vše šmahem ukončila při přijezdu s plným kufrem hadrů, že miluje jiného a druhý den odjela zpět domů. Byl to šok pro mě. 4 týdny jsem vkuse nespal, pokud ano tak 4 h jen pod práškem. Břicho stažený, žádná nálada, cukalo se mi celé tělo, nemohl jsem se v práci soustředit, už to vypadalo na vyhazov. Ani minulost, že jsem to dokázal před tím nepomohla. Ona mi pak neustále psala, jak miluje jiného a jestli si vzpomínám na naše první dny – tak přesně takhle je teď zamilovaná. Že ho nechce opustit a že stále na mě myslí. Když už po třech týdnech nedala pokoj s psaním tak jsem rázem utnul komunikaci já.
        Jakmile si holka najde jiného, smiřte se s tím, že už se nikdy nevrátí.
        Jakmile holka odejde, protože není štastná, tak je šance, že by se mohl vztah navrátit. Člověk musí nechat holku chvíli v klidu a navodit vzpomínky a po pár týdnech ji napsat.

        Slova útěchy nepomůžou. Bolí to jako svině. Já sám nevím, co dělám tak špatně, přitom jsem hezký, akční, inteligentní a zkušený:)

        Pokud mohu z vlastní zkušenosti doporučit, co po rozchodu zafunguje pro vaše malé vítězství a lze i možná okamžitě zvrátit vztah na svoji stranu tak dobře čtěte. Je to velmi velmi náročný na psychyku, ale garantuji vám, že to funguje!!!!!!!!
        1. Jakmile vám holka řekne, že je konec. Nesmíte za žádných okolností projevit slabost a city. Žádný pláč, vztek či nátlak na holku.
        2. Nechte ji ten den odejít a nebavte se o tom.
        3. Nejdůležitější věc jak ji citově zlomíte. Napiště ji to, co by nikdy nečekala. ZAŘIZUJI SI NOVÝ ŽIVOT. JSEM ŠTASTNÝ I BEZ TEBE A UMÍM ŽÍT SÁM.
        A funguje to i zapředpokladu, že si našla jiného. Uvidíte jak okamžitě citově otočí a začne se dožadovat útěchy a že to není možné. Tohle jsem udělal při posledným rozchodu a mohla se roztrhat jak začla se mnou rozebírat vztah a že ji nemiluji a to jsem pouze dva dny po rozchodu.
        Co nesmíte? NIKDY NESMÍTE POLEVIT! Já vycítil šanci a začal jsem jak ji miluji, že jsem si to vymyslel a za dva dny už byla na koni ona. A pak to už znáte. Nechá vás v tom, vyžerete si to atd.
        Něco podobného jsem udělal i v minulosti a vždy to zafungovalo. Nedělejte citlivky. Musíte udělat bezcitného chlapa! Řekně ji, že ji také nemilujete a že jste štastný i bez ní. Oni očekávají, že budete z toho raněni. Pak to vypráví ve svém okolí a jsou kingové. To nechcete.
        Jak si ulevíte ještě od svých emocí?
        Něco, co dokáže málokdo. Uzdravení jak z těžkých nemocí tak ale i z psychyckého šoku jako je rozchod jde přes ODPUŠTĚNÍ!!
        Odpusťte ji a napiště co jsem udělal já: Přeji Ti krásný vztah, at ti klape, hodně vášnivého sexu a mnoho lásky.

        Věřte, že se vám uleví. Pak už musíte dodržet bezpodmínečně nulový kontakt!!!!!!!! jak už bylo několikrát psáno, nikdy nevíte, kdy se bude chtít vrátit. Jedna se chtěla vrátit hned druhý den, dvě přesně po půl roce. Čtvrtá nad tím přemýšlela několik týdnu a pak mi jednou u kafe řekla po 3 měsících, že se chtěla vrátit. Ale já ji nekontaktoval. Od te dobý jsme se neviděli.

        Na závěr: buďte chlapi, žádné brečení, fňukání, doprošování. Na tvrdo bez citů napište ještě jednou: ZAŘIZUJI SI NOVÝ ŽIVOT. JSEM ŠTASTNÝ I BEZ TEBE A UMÍM ŽÍT SÁM.

        kdyby něco pište kluci:
        rambo.john@post.cz

  59. Vojta18:12 dne 26.6. 2018 napsal/a

    Tak taky přidám komentář. Mám to podobně jako Dave, ale vlastně jen v tom, že to trvalo 11 let. U nás jsem čekal že něco přijde….neklapalo to mezi náma už víc než půl roku, ale mělo to vlastně jen jedinej důvod. Byl jsem idiot a přišel o skvělou ženskou která mě vždycky ve všem podporovala a pomáhala. Jenže tím jakej já jsem idiot jsem si to začal brát jako samozřejmost a vlastně nic jí takhle zpátky nevracet. Jen mě nenapadlo, že tahle situace, kdy jsme žili vlastně vedle sebe…ale ztrácelo se to „něco“ dopadne až takhle. A nejhorší asi bylo, že to začlo vlastně tak jak jsem čekal. Jednou ráno řekla že si potřebuje promluvit…věděl jsem o čem a vlastně i co mi řekne. Byl to pro mě ale ten impulz, kdy jsem hodil všechno za hlavu a začal se snažit…jenže to už bylo pozdě 🙁 Vycítil jsem to během pár dní…ale i tak trvalo týden než opět ráno ke mě přišla, že mi musí něco říct. Věděl jsem co uslyším….už k Tobě nic necítím a nechci v takovém vztahu dále být. Nikoho nemám jen už nechci dál být s Tebou…nedala mi žádná drsná ultimáta…snažila se mi i pomoct najít někde bydlení…odstěhovali jsme se totiž z města na vesnici a netušil jsem jaký tu je problém najít přátele a lidi co pomůžou v nouzi pokud nejste opravdu místní. Ale to bych odbočoval. Udělal jsem tu největší kravinu, ale čas a skutky zpátky nevezmeš a mě se to nepovedlo. Tím že jsem se zkusil zabít jsem u Ní klesl na to nejnižší dno a teď jen cítím, že si přeje jen abych už měl dojednaný pronájem a co nejdříve zmizel z jejího života….Netuším co dál, musel jsem si na bydlení vypůjčit u všech u koho to šlo a vidím že je jí jedno, že už nemám ani co jíst, teď už je to jen můj problém a já to světlo na konci tunelu fat nevidím…vidím jen jámu která vede stále do větší temnoty a já se nemůžu otočit…

  60. Dave21:00 dne 13.6. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni, tak už v tom lítám s Vámi po 11-cti letech mě odkopla jako by nic (mě 33 a jí 29). Přišlo tak nějak najednou, nebo mě to tak alespoň připadá. Začala bývat v práci i mimo své směny s odpovědí že to musí vzít tu za kolegini tu zastupuje vedoucí tu jede na poznávací kurz, i když se mi to moc nelíbilo říkal jsem si, že vztah je i o té důvěře. Po práci jsem makal na baráku staral o zahradu jak kokot, aby až přijede z práce viděla že nemá doma žádného lempla co jen mele hubou. Najednou jsem si začal uvědomoval že chladne celkově. Začal jsem se ptát jestli jsem udělal něco špatně atd. Ale žádnou srozumitelnou odpověď nedostal. Až jsem vše zjistil že ty služby navíc byly hotýlky s 50-ti letým ženatým chlapem. Najednou se mi celý život sesypal jako domeček z karet. Zůstal já a spousta plánů, které pro mě najednou nic neznamenají. Michalův článek jsem přečetl několikrát je v něm spousta pravdy i dobrých rad, ale ta bolest je nesnesitelná. Jediné co teď vím je že musím jít dál, ale nevím jak.

    1. Jericho01:44 dne 15.6. 2018 napsal/a

      Ahoj, nevím jestli Ti to pomůže, ale já před 2 roky a 3 měsíci prožíval něco hodně podobného. Nyní už exmanželka mě a našeho společného psa opustila po 11 letech manželství, na hypotéku,všechno placení a starání o psa jsem zůstal sám… Naštěstí byli po ruce kamarádi a rodina, ale i tak jsem z těch „sraček“ začal kouřit, špatně spal i jedl a zhubnul o 16 kg během deseti týdnů. Plácal jsem jsem se v tom půl roku a nevěřil že bude líp, pak se ale asi stal malý zázrak a já potkal úžasnou ženu. Bylo to asi dílo náhody a osudu, ale najednou jsem měl čistou hlavu a zamiloval se, během týdne jsem vytěsnil z hlavy veškerou kalvárii co jsem prožíval po odchodu bývalé manželky. Najednou byl svět zase radostnější a já šťastný, věděl jsem že to „světlo na konci tunelu“ je a nečekal že se tak brzo objeví…
      ALE… Celý ten zázrak trval něco málo přes rok a pak to šlo z kopce, ve finále náš vztah trval 21 měsíců a já jsem už opět 7 týdnů v porozchodových sračkách, depky, výkyvy nálad, špatný spánek a nepravidelná strava, nedořešená bytová situace,atd.
      Ale ten největší paradox je ten, že moje bývalá manželka by se chtěla ke mně vrátit … A já i když si vzpomenu na tu bolest když odešla a touhu po ní, tak vůbec, ale vůbec o ní nejevím zájem, zkrátka už mi to nic neříká i ve stavu, v jakým jsem teď (paradoxní fáze)
      Takže věř tomu že bude líp, bohužel ale až časem a jak dlouho to potrvá Ti nikdo neřekne.
      I já doufám, protože ve všech článcích od „Krčmiče“ je velká pravda a k drtivé většině rad a názorů jsem došel instinktivně. Drž se chlape, každý den stojí za to žít !!!

  61. Míra19:46 dne 27.3. 2018 napsal/a

    Ano je to pravda, že když je to za Vámi tak se z Vás stane silná osobnost, ale pak? Když to přijde znovu? Jak jsem psal níže prožívám to po 4-té je mi 51 let a bolí to stejně jako by to bylo poprvé. Vím jak se chovat co dělat a nedělat, ale je to stejně na hovno. Jediné co jsem se naučil je to, že je opravdu důležité pravidlo být bez kontaktu. I když na společné fotky z dovči mě to láká jak svině, ale vím že by to bolelo ještě více v toto jsem se naučil. Nicméně stejně máte ty vzpomínky v hlavě. Od toho jsem se ještě nedoká zal odprostit ani po 4-té. Pořád Vám koluje v hlavě ten film a né ho vypnout je to tam stále, nepomáhá ani když makáte na sobě nebo v práci. Co je ještě docela dobrý je vést si denník a večer se ze všeho vypsat a co mě osobně dost pomáhá to už jsem přřečetl snad stokrát už po 3 vztahu je knížka od S.J. Elliotová – Přřeijte rozchod s úsměvem. Ano, je to bible tak jako tyhle články – takže Michale díky. Ano, to světlo je ještě daleko plácám se v tom už 49 den, ale jak jsem psal v úvodu, každý rozchod bolí a to kurevsky. Hmm nebýt doma sám jasně, ale když přijdete protože musíte někde přřespat, uvařit si a poklidit zase na hovno zase ten film v hlavě, který nejde zastavit…. A fakt je ten, že když už si myslíte, že to je ta pravá tak zase špatně, ale jak má kurva člověk poznat, že to je ta pravá. Nepoznáte nikdy. Já vždycky dával než bral a stačilo mě, e dotyčná mě objala, pohladila a přitulila se, asi špatně. A ještě na sebe něco prozradím, když jsem byl poprvé ženatý, tak mě tragicky zemřela dcerka bylo jí 2,5 let a taky jsem přežil, protože mě nic jiného nezbývalo a rozvod s první ženou semnou totálně zamával, ale ten pocit je stejný i teď. Ano, člověk musí jít dál a věřit, že kurva se musí konečně objevit ta pravá a já tomu věřím, že konečně už s někým zestárnu. Držte se bude líp. Kdy tak jsem na Gepete307@seznam.cz.

    1. alf715:11 dne 5.4. 2018 napsal/a

      Nějak nemám pocit, že by se ze mě stala silná osobnost, když to bylo za mnou. Spíš mě to vždycky poznamenalo, pro další vztah to žádná posila nebyla, tady souhlasím z Jeronýmem Klimešem (Partnneři a rozchody), že po těžkých rozchodech se z nás stávají „vztahoví recykláti“. Prostě nic už nebude jako předtím, každý další rozchod je horší, než ten předtím a bolí to víc a je to delší… I já to prožívám počtvrté, plácám se v tom už těžko uvěřitelných 2 a půl roku a nevím, kdy to skončí Ten příměr s filmem sedí – každá maličkost ten film spustí znovu, zastavit do nejde, smazat taky ne. Taky jsem do vztahu vžycky dával všechno, snad to byla i chyba, věrnost a spolehlivost a domov jako zázemí vztahu se teď moc necení …

  62. TTTaylor14:38 dne 27.3. 2018 napsal/a

    Drama s mou krasavicí inteligentní vyvrcholilo, když mi na můj mail, který jsem psal více méně už jen v sebeobraně jako reakci na její urážky a nadávky docela promptně odpověděla novou hrozbou udání za obtěźování. Napsala to tak, že to vypadalo, jakoby to udání už podala. Byl jsem tím ohromen a zaskočen, nečekal bych od někoho, kdo mě předtím hrubě urážel výrazy jako „piča“ a „psychouš“ za vtip přeposlaný přes WhatsApp, že mě vzápětí udá za obtěžování. Značně mě to vyděsilo, protože jsem si tak představil svou rodinu, jak by ji zranilo, kdyby celá aféra vyšla najevo a ještě ke všemu takovým nechutným způsobem jako je udání za obtěžování. Své padlé krasavici jsem se poníženě omluvil za všecko a poprosil ji aby udání stáhla a nechala mě dožít můj ubohý život:-), ano tak daleko a hluboko člověk najednou klesne, jako by toho bahna v ksichtě už nebylo dost, bývalá milovaná bytost, které byste bývali byli dali celý svůj život vám to bahno nakonec nacpe až do krku. Dvě noci jsem strachem nespal, kdy zavolá policie, že se mám dostavit k výslechu.
    Pak jsem začal podnikat první kroky k aktivní sebeobraně. Zavolal jsem na místní policii, tam žádné udání nebylo. A uklidnili mě, že se často nebo většinou jedná jen o plané výhružky a že mám v klidu počkat co se bude dít skutečně. Totéž na policii v Praze. Pak jsem aktivoval advokáty, jednoho v ČR a jednoho v Německu. Jednak, aby mi potvrdili, že udání za obtěžování by bylo bez vyhlídky na úspěch a jednak abych mohl připravit případnou obranu protiútokem, tedy protiudáním za urážky na cti a za vyhrožování a eventuelně udáním na finančním úřadě za daňové úniky.
    Píšu to sem ne proto, že by to bylo pro kohokoli tak zajímavé, nýbrž proto, že TO JE TO, CO MĚ POSTAVILO NA NOHY. Aktivně se bránit, nenechat si všechno líbit. Rozchod nebo neopětovanou lásku si člověk musí nechat líbit, proti tomu není obrana, na lásku člověk nemá nárok. Co si ale nemusíme nechat líbit od svých bývalých partnerů nebo milenek je to MLČENÍ, tu PŘEZÍRAVOST, to NEVYSVĚTLENÍ a tu SPROSTOTU, pokud nakonec ke „komunikaci“ dojde.
    Dnes, v okamžiku, kdy jsem telefonoval s českým advokátem, který mě ujišťoval, že ani jedno z těch udání by nemělo naději na úspěch, tedy ani její ani moje, mi přišel opět velmi přezíravý a urážející mail od mé drahocenné, ve kterém sice opět poučuje, překrucuje a uráží, ale taky vysvětluje, aspoň náznakem a překrouceně, ale přece. A zároveň zakazuje, abych jakkoli na její urážky a nepravdy reagoval, jinak že mě okamžitě půjde udat:-) Přesto, že dnes vím, že její udání by nenašlo živnou půdu, neodpověděl jsem a neodpovím. Nemám to už zapotřebí. Už to není ta žena, kterou jsem miloval, je to někdo úplně jiný, cizí, člověk do kterého bych se v takové, zřejmě pravé podobě nikdy v životě nemohl zamilovat.
    A to je další důvod mého snad posledního příspěvku zde, každý z nás „truchlících pozůstalých“ je ohrožen stát se obětí nikoli stalkingu, nýbrž udání kvůli obtěžování. Každý druhý tu píše jak svou bývalou bombardoval smskami a maily a telefonáty. Pozor na to, zákon o obtěžování je velice ošemetný a nechává velký prostor k interpretacím pro obě strany, jak pro udávajícího tak pro obviněného.
    Přeji vám všem, aby to u vás nedošlo tak daleko a byste se ze svých zklamání dostali se zdravou kůží, s čistým trestním rejstříkem a s alespoň trochu zdravým rozumem.
    A vám, kteří se chystáte někoho opustit přeji, abyste projevili alespoň tolik respektu k opouštěné osobě a aspoň stručně a pravdivě své důvody vysvětlili. Věřte, že to pomáhá a že to podstatně zkrátí hojení té otevřené rány, kterou po sobě zanecháte.

  63. TTTaylor16:17 dne 21.3. 2018 napsal/a

    V pondělí jsem zde vylíčil to porozchodové bahno, kterým se člověk tak nějak z vlastní viny vláčí a nemůže se z něj dostat. Dnes jsem to dovršil tím, že jsem té své pornstitutce přeposlal jeden z těch WhatsAppových rádoby vtipů, které jinak nemám moc rád, ale tady ten dnešní se mi opravdu vyjímečně líbil a po dlouhé době jsem se od srdce zasmál a tak jsem se o to chtěl s někým podělit a ďábel mi nakukal přeposlat to své padlé krásce a popřát jí dobrého rána. Ještě jsem se jí za to i omluvil, věda, že si nepřeje abych ji kontaktoval. Ale věděl jsem taky že se moc ráda směje (to byla její opravdu krásná vlastnost, nasmáli jsme se spolu tolika věcem, smáli jsme se i při „sexu“, při všem a všemu) tak jsem neodolal. Nic jsem neočekával, věděl, jsem, že náš vztah není už obnovitelný. Ale co přišlo nazpět překonalo všechen hnůj poslední doby a chci se s vámi o to podělit, abyste věděli, jak daleko může porozchodová nenávist až dojít. A proč se zřejmě opravdu nevyplatí něco zkoušet, být pozitivní, dělat ze sebe toho lepšího a doufat v obrat. Obrat přijde, ale jenom opět směrem dolů do hlubin toho svrabu povztahové nenávisti a touhy tomu druhému „ukázat“. Následující citáty naší byť krátké výměny zpráv nechť je vám odstrašujícím příkladem.

    21.03.18, 08:59 – Já: \\tady byl ten vtip, fakt sranda, ale dlouhý, tak jsem ho smazal\\
    21.03.18, 09:01 – Já: Promiň, vím že ti nemam psát, ale tohle je fakt srandovní
    21.03.18, 09:29 – Já: Ale když už jsem to porušil tak ti přeji krásné dobré ránko
    21.03.18, 09:33 – Ona: A co ja s tim jako?!rekla jsem ti jasne dej mi svaty klid a jdi fakt do prdele!jsi jak pijavice s cimkoliv co mi od tebe prijde se mi chce blejt!takze mi dej pokoj a prestan uz byt otravnej!!
    21.03.18, 09:37 – Já: To teď nechápu, já jsem Ti opravdu nic zlého neudělal, spíš ty mě. Chtel jsem te jen po ranu pobavit, nic vic.
    21.03.18, 09:37 – Ona: Jezis nepis uz mi jsi fakt nechutny!!
    21.03.18, 09:39 – Já: Aspon mi vysvetli proc ses tak priserne zasekla a proc me tak nenavidis ? Za to ze jsem te mel rad ?
    21.03.18, 09:40 – Ona: Tim jak se chovas co delas a jsi jak psychous takze jsi mi odporny jsi jak pijavice takze si najdi jinou kurvu na kterou se prisajes a jdi do pice uz laskave!

    No tak uznávám, že ta moje poslední otázka už byla jednak zbytečná a jednak hloupá, protože na ni nemohlo přijít nic jiného než co přišlo. Musím k tomu říct, že jsem jí jinak od 13. února nepsal ani písmenko, nic. A bylo to dobře, ten dnešek byl už jen boj na ztraceném postu, úplně zbytečné rozjitření svých vlastních citů a svých vlastních sebepochybností.

    Pro úplnost ještě pak konec konverzace v SMSkách, protože si mě ve WhatsApp zablokovala.

    Já: Tak nevím kdo se chová jako psychous, poslu ti ale ještě mail a pak uz nic. Dnes jsem ti chtel jen rict dobře rano. Nic vic.
    Ona: Bud tak laskav a neposilej mi uz nic tvl ty jsi fakt neskutecna pica!
    Já: No to jsi se tedy tech dvaapul roku opravdu musela hodne premahat, ze ? No za jisty dve stovky bez jakekoli namahy a dve a pul hodiny odpocinku ti to jiste stalo. Pak ses urcite vyblila a roztahla nohy pro dalsiho. Ze ?

    No ano, nechal jsem se v té své poslední zprávě stáhnout na její úroveň, za což se sám před sebou stydím. Jeden dlouhý závěrečný mail jsem jí pak ještě stejně poslal, byl už napsaný a nechtěl jsem jen tak „zmlknout“.

    Možná si teď většina z vás myslí, že jsem byl skutečný idiot zamilovat se do ženy, která se jen takto primitivně vyjadřuje a jejím hlavním výrazivem je „piča“. Na svou a snad i její obranu řeknu jen to, že se sice občas na tuhle úroveň nechala strhnout když mi líčila nějaké trable se svými kolegyněmi, ale jinak se po celých dva a půl roku držela hrdinně a mluvila a psala pokud možno normálně hovorově slušně. Opravdu se snažila. Pro mě to byla známka toho, že jí na našem vztahu opravdu záleží, přestože jsem občas viděl, že s tím docela bojuje.
    Nicméně, ten konec mezi námi už nemůže být konečnější, to je jasné a přesto se z toho i teď těžko vzpamatovávám. Nemůžu říct, že bych s ní ještě něco chtěl mít, to by vůbec ani už nešlo. Ale ten pocit, že jsme mezi sebou všechno nevyjasnili a nemluvili o našem rozchodu jako by to rozcházející se lidé asi měli udělat, ten mě sžírá a to ještě potrvá dlouho. Na zítřek jsem se objednal na psychologickou poradu, nevím co si od toho mohu slibovat, ale snažím se najít cestu ven. S nohama pokolena v bahně, ale musí to jít přece i směrem nahoru.

    1. Sakul09:25 dne 22.3. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      zažíval jsem něco podobného. Pokud chceš, napiš mi sem na sebe kontakt, já ti napíšu celej svůj příběh… možná ti to pomůže bejvalou pochopit a možná zjistíš, že je pořád ještě možnost na „dobrý“ konec – tedy konec, kdy na tebe nebude metat hovna. 😉

      1. TTTaylor15:13 dne 22.3. 2018 napsal/a

        Ahoj, moc rád, napiš na jansvoboda58@email.cz

  64. bernda11:02 dne 20.3. 2018 napsal/a

    Můj manžel a já jsme byli ženatí asi 7 let. Jsme šťastně ženatí se dvěma dětmi, chlapcem a dívkou. Před třemi měsíci jsem si od něj všiml nějakého zvláštního chování a pár týdnů později jsem zjistil, že můj manžel někdo vidí. Začal se vrátit domů pozdě z práce, už se o mě ani s dětmi moc nezajímá. Někdy jdou ven a ani se nevrátí domů asi 2-3 dny. Udělal jsem vše, co jsem mohl, abych tento problém napravil, ale to všechno bezvýsledně. Stal jsem se velmi znepokojen a potřeboval pomoc. Hádám o tom, jak doktor Goko, jak dobrý a milý, pomáhá lidem v jejich manželských záležitostech, jako je například obnovení zlomených vztahů a manželství ještě více. Tak jsem se s ním spojil a vyprávěl mu své problémy a on mi řekl, že se nemusím bát, že o 48 hodin později vrátí svého manžela zpět. tak přesně 48 hodin můj manžel přišel ke mně a omluvil se za špatnosti, které udělal, a sliboval, že to nikdy neudělá. Od té doby se všechno vrátilo do normálu. moje rodina žít šťastně znovu. Všechno díky Dr. Goko. Máte-li nějaký problém, kontaktujte ho a zaručuji vám, že vám pomůže. On tě nezklame. Pošlete jej na adresu: dr.gokosspiritualcaster@gmail.com Whatsapp a Viber ho přímo na +2348056398964 🙂

  65. TTTaylor16:21 dne 19.3. 2018 napsal/a

    V polovinè prosince jsem se tu vyzpovídal ze svých rozchodových trablů se svou prostituující se pornohvězdičkou a dnes v polovině března to ještě ani zdaleka nemám za sebou. Právě naopak, je to horší a horší. Vánoce a Nový Rok jsem přežil celkem v pohodě, ale pak jsem se na Tři Krále z toho vnitřního stresu zhroutil a skončil v nemocnici, sice ne na psychiatrii, jak tady teď nedávno vylíčil Mond, ale bohužel s následky, ze kterých jsem se dodnes nevylízal a možná mi zůstanou až do konce života. Té své padlé krásce jsem to dokonce z nemocnice napsal, ale dostalo se mi tak hnusné odpovědi, že jsem litoval, že jsem se vůbec ozýval. A mému stavu to taky zrovna nepomohlo. Nějak jsem nevěřil, že ten svůj hnus myslela opravdu vážně a tak jsem si počkal na její narozeniny, které má den před Valentýnem a chtěl ji potěšit (a samozřejmě taky obměkčit) přáním k narozeninám a kyticí růží (v počtu jejích dosažených roků) a hned druhý den Valentýnským vyznáním lásky a opět kyticí růží ve stejném počtu. Protože neznám její adresu v Praze, poslal jsem jí ty kytice do jedné pražské restaurace, kam jsem věděl, že často chodívá. Na přání k narozeninám přišla bleskurychlá odpověď, kterou nikdy v životě nezapomenu. Ta si zasluhuje citaci v plném znění:
    „Ty jsi mi asi nerozuměl, když jsem tě myslím jasně a slušně žádala o to, aby jsi mi dal svatý klid a přestal mě jakkoliv kontaktovat.
    Takže zruš ty květiny, protože dnes tam ani nejdu, ale jestli se dozvím, že tam dorazily, tak ti začne peklo.
    Jasně jsem ti řekla, nech mě být a jestli to nebudeš respektovat, tak až se objevím v XXXXXXX, tak si ten čas udělám na to, abych tě zašla udat za obtěžování a to se ti určitě nebude líbit.
    Žádala jsem tě jasně po dobrém a pokud nezrušíš ty poblbaný květiny a nedáš mi konečně pokoj, tak to udělám a budeš mít problém a to dost zásadní.“
    Přiznávám, že jsem ji skutečně před tím párkrát „obtěžoval“ popřáním dobrého rána a dobré noci SMSkou, což jsme před tím dva a půl roku dělali navzájem a rádi a jako obtěžování jsme to neviděli. Tyhle její vyhrůžky mě docela vyděsily a tak jsem do oné restaurace zavolal a řekl jim, že jí ty květiny proboha nemají předávat a raději si je použít na výzdobu stolů. Své padlé krásce jsem to pak sdělil a dostalo se mi jen další nejapné odpovědi, která za citaci ani nestojí. Ještě jsem se snažil to celé obrátit ve srandu a poslal jí ještě jeden mail s naskicovaným textem udání za obtěžování v němčině, abych jí s tím jako pologramotné ulehčil práci. Ten text obsahoval samozřejmě narážky na její pololegální činnost a na daňové úniky a překypoval cílenou ironií. To už jsem ji samozřejmě chtěl zranit. Následovaly nadávky do psychopata a ubožáka z její strany. Je fakt, že si tak i občas připadám. Hlavně proto, že jsem se kdy do takového primitivního stvoření mohl vůbec zamilovat.
    Určitě nejsem mezi vámi ten jediný, jehož původně tak krásný a téměř ideální vztah skončil hnusem a bahnem. Brrr, ale nemuselo by toho hnusu být až tak moc !!

  66. Garcia Sacramento23:07 dne 16.3. 2018 napsal/a

    Potřebujete naléhavé peníze? Můžeme pomoci! Máte problémy nebo máte problémy? Tímto způsobem vám dáváme příležitost rozvíjet nový vývoj. Jako bohatá osoba cítím povinnost pomáhat lidem, kteří se jim snaží dát šanci. Každý si zaslouží druhou šanci, a protože vláda selže, budou muset pocházet od ostatních. Žádná částka není příliš pro nás a splatnost, kterou určíme vzájemnou dohodou. Žádné překvapení, žádné další náklady, ale pouze dohodnuté částky a nic jiného. Nečekejte a nezapomeňte na tento příspěvek. Zadejte částku, kterou chcete požádat, a my vás budeme kontaktovat se všemi možnostmi. kontaktujte nás dnes na garciajsacramento@gmail.com Potřebujete naléhavé peníze? Můžeme pomoci!

  67. Mond15:47 dne 16.3. 2018 napsal/a

    Ahoj, přečetl jsem si snad všechny tvé příspěvky a nějak více mě oslovily, i když můj příběh je trochu jiný, i když – jak se to vezme.
    S bývalou partnerkou jsme byli dva roky a půl roku spolu bydleli. Úplný počátek vztahu byla spíše iniciátor ona. Líbil jsem se jí, byl jsem pro ní zajímavý, chytrý, pohledný… Rozdala by se pro mě, v posteli udělala cokoliv. I já se po krátké době vyložené zamiloval. Samozřejmě nebylo vždy všechno růžové, ale vždy jsme si to vysvětlili. Ona chtěla moc dítě, ale dávali mi nějaký čas a prostor k tomu „dospět“, i když čas od času došlo k tlačení na pilu. Nicméně mi slíbila, že HA nevysadí, dokud nebudu 100% přesvědčený. Ale já se na dítě ještě necítil (33 let, ona 29). To naštěstí dodržela. Když jsme si zařizovali společné bydlení, měl jsem pocit, že je šťastná, že se vztah posunul někam dál a že pokračuje dle jejích představ. Ale samozřejmě když jsou lidé spolu denně a řeší denní provozní rutinu, vyvstanou nějakou tahanice o to či ono, protože každý je vychovaný v jiném prostředí a s jinými zvyky. Zkrátí to, půl roku uplynulo a já začal cítit, že to nějak není ono. Partnerka byla často nepříjemná, vyčítala mi každou maličkost a jakoukoliv mojí otázku brala jako útok. Často říkala, že si musíme promluvit, ale výsledek byl, že mlčela a mluvit jsem musel já. Vše vyvrcholilo začátkem srpna minulého roku (2017), kdy jsme odjeli na společnou dovolenou do ciziny (autem). Ta proběhla velice dobře, mám na ní řadu pěkných vzpomínek (prožitky, sex…). O to větší šok nastal ihned po návratu z ní. Když jsme se vraceli, tak jsem navrhnul, že se půjdu vyspat k mámě, že jsem unavený po celé cestě (řízení). Druhý den po návratu z dovolené mi psala, zda bychom se nesešli, že chce se mnou mluvit. Tak jasně, však večer se sejdem v našem bytě. Ale ona že ne, že přijede za mnou. To už jsem samozřejmě věděl, že je to špatně. Přijela MHD a sedla si ke mě do auta s tím, že mi chce něco říct. Tentokrát jsem jí nechal, nijak do toho nezasahoval. Následovalo 20 minutové mlčení, kdy jen polykala slzy… Potom mi řekla, že není šťastná. Ze se necítí dobře a že je to už dlouho a že to chce hned ukončit. Přestože sice nebylo všechno OK, tak jsem byl otřesený. Nechápal jsem vůbec nic, hlavně to, proč jsme vlastně jeli na tu dovolenou, i takové věci, že ještě den před tím jsme se vášnivě milovali atd… Proč ? V tu chvíli jsem ale zůstal „tvrďákem“ a když se neměla k odchodu přes slzy, tak jsem jí musel skoro z auta vyrazit. Asi to znáte, ale v tu chvíli to „odneslo“ auto, kdy jsem s kvílením gum odjel, zatímco ona zůstala stát.
    A teď vysvětlení proč to píšu. Hned po rozchodu jsem kontaktoval jinou holku, s kterou jsem byl někdy dříve (před tímto vztahem) párkrát na rande a prostě do nedopadlo. Ale líbila se mi, její názory, náhled na svět atd. Nechtěl jsem žádný náhražkový vztah, ale přesto to v něj nakonec vyplynulo. Všechno bylo v pohodě, s novou přítelkyní jsme si na tu mou bývalou zanadávali a ona mi tím pádem vůbec nechyběla. Vypořádali jsme věci, byt, peníze a já si užíval nový vztah. Ale… Moje nová přítelkyně je úplně jiná. Zpočátku jsem za to byl vděčný, protože je diametrálně odlišná od mé bývalé a to mě imponovalo a pomohlo. Ale teď po novém roce přišlo několik hodně špatných věcí (úmrtí v rodině, problémy v práci atd.) a mě začíná chybět „něco“, co jsem měl předtím. Bývalá byla klasická žena, uměla „podrbat“ mužské ego, zalichotit, pochválit, pohladit a obejmout. A moje nynější je opak. Je to tvrďák, co mi říká seber se, bud chlap, neřeš furt všechno, jsi jak ženská atd. Dostalo mě to do bodu, kdy jsem se začal nervově hroutit. Snažil jsem se před ni přetvařovat a moje chmurné nálady maskovat. Pochopitelně to nelze. Začala do mě ještě více šít, že nejsem v pohodě a ona se nedá přeci stáhnout do propasti. Stalo se, že jsem po půl roce tedy poprvé kontaktoval svou bývalou – to byla osudová chyba… Požádal jsem jí, zda by se se mnou nesešla. Udělala to a ihned vycítila, že jsem na tom hodně špatně. Nelhal jsem, řekl jsem jí, že nejsem sám a že ani nevím, proč jsem jí kontaktoval. Ona udělala ale věc, kterou jsem v tu chvíli potřeboval ze všeho nejvíc. Vzala mě za ruku a držela. Udělala to, co moje současná přítelkyně neumí a nikdy nedělá. Ex mi řekla, ze také má nového partnera je šťastná… To je to poslední, co jsem chtěl slyšet. Naprosto mě to zdrtilo. Oba jsme brečeli… Odešla. Požádal jsem jí, ať už jde. Jenže to nastartovalo můj současný hodně špatný stav. Po tomto osudném (a chybném) setkání na ní nepřestávám myslet. Prostě se to všechno po půl roce vrátilo. Já si bláhově myslel, že s novou holkou to bude OK a jak se objevily problémy, začal jsem myslet na bývalou a jsem úplná troska. Před měsícem jsem musel jít na neschopenku a skončil na krizovém v Bohnicích. Tam jsem si řekl, že to přeci musím dát sám a podepsal po jedné noci revers. Psychiatr mi nasadil antidepresiva, jsou to 3 týdny a mě je pořád špatně. Mezitím jsem bývalou mockrát kontaktoval a psal jí ty hrozné sračky typu „chybíš mí, jsi jediná…“ atd. Následovalo vždy od ní jen „Nechci ti ubližovat, musíš si pomoct sám, už jsem jinde, dělej co tě baví“… Je to logické, já to všechno v hlavě chápu, reagoval bych stejně být ve její kůži. Ale to blbé srdce dělá všechno opačně než rozum. A co víc, jsem pořád s tou současnou partnerkou, která ví, že jsem se sesypal (že je důvod i bývalka ale neví…). Udržujeme nějaká „nouzový režim“ vztahu, kdy jsme sice spolu, ale ne aktivně. Ona říká ať se dám dohromady, srovnám se a že je trpělivá a počká. Jenže já nevím, zda chci. Já nevím, zda chci ženu, která se citově chová dost chladně, nedá najevo empatie a mě bude pořád chybět to, co jsem měl u bývalé. Nevím co mám dělat. Neumím učinit rozhodnutí s rozejít i s touhle. Ona už je také naštvaná. Je ze mě troska, co je už měsíc v pracovní neschopnosti a nejsem schopen dělat nic. Nic mě nebaví, do všeho se nutím. Nevidím žádné východisko z toho všeho. Stýská se mi po bývalé naprosto strašně a vím, že už tu nikdy nebude. Užírá mě představa, že je s někým jiným, spí s ním a sdílí všechno, co bylo se mnou. Zároveň neumím opustit současný vztah, který teď stejně v zásadě nefunguje a asi mě nenaplňuje. Ale neumím říct konec. Plácám se v tom všem a jsem na úplném dně. Nevidím žádné světlo na konci tunelu. Čas nějak nepomáhá.
    Nevím, vždycky jsem se chtěl každé ženě zavděčit, udělat vše, co jí na očích vidím. Prostě jí dát třeba to, co dosud ve vztazích neměla.

  68. Míra20:09 dne 14.2. 2018 napsal/a

    Ahoj všem, tak mě to potkalo před týdnem. Je mi 51 let a jednalo se o čtvrtý vztah,který sice trval jen tři roky a každý z nás měl svůj byt v jiném městě přesto jsem zase na dně. Problém byl asi v tom,že jsem chtěl višší level a tlačil na dotyčnou se sestěhovat. Já mám svůj vlastní byt ona bydlela v pronájmu. Bohužel pro nás ani já ani ona jsme nechtěli opustit na co jsme zvyklí – na práci, na své město a na svůj byt. Můj největší problém je v tom, e vztahy beru naplno jsem na nich citově závislý proto jsem nikdy nedal kopačky já,ale vlastně dostávám. Nemyslím o sobě, že jsem špatný člověk práci mám, nepiji (noo zrovna jsem začal)a automaty nehraju. Dá se říci, e do vztahu dávám vše.Nejhorší na tom je,že vím čím budu zase procházet a že to světlo na konci tunelo se rozsvítí zhruba za 1.5 roku. Možná v tomto případě za míň, jak jsem psal nebydleli jsme spolu a vztah trval jen 3 roky. Ale jsou tam vzpomínky a společné dovolené. Snaím se na to nemyslet a je to těžké. Nicméně vím a je to pravda odvěká,že to je jen a jen otázka času a tak vím,že teď už bývalou opravdu nekontaktovat. Vše z minulosti schovat jak fotky tak vymazat kontakty. Takže pro podobně postižené momentální samotou věřte starému frontovému vojákovi :-)). A na závěr – věřte, že zase Bude líp :-)).

  69. Jarda21:04 dne 9.2. 2018 napsal/a

    Ahoj kluci a Michale. Vynikajici clanek a navod. Ale jsem v situaci kdy jsem mel dva roky pomer se zenou meho kolegy z prace a ona zase pracuje s moji zenou ve firme zeninych rodicu. Pred koncem minuleho roku mi rekla ze uz nechce ve vztahu pokracovat ale stejne me miluje a ja ze jsem ji nikdy nerekl ze ji miluju. To je pravda ale vite jak to je kdyz zene reknete ze ji milujete, jdou pres mrtvoly. Obema nam to tak vyhovovalo, oba samozrejme mame rodiny a deti. Jenze ja zjistil ze ji fakt miluju. Jenze vyhnout se navstevam neni mozne jelikoz pracuje kde pracuje, obe rodiny jezdime na spolecne dovolene, spolecne grily, oslavy a proste vse. Co byste poradili na tuto situaci. Samozrejme vim ze jsem si s ni nemel nikdy nic zacinat ale to tu neresime. To je tak na odstehovani od rodiny na druhy konec sveta. Zatim mi pomaha hodne prace

  70. "Judita"15:58 dne 8.2. 2018 napsal/a

    Jsem holka. Ale ono to prožívání není zas až tak odlišné. K čertu s chemií. Super napsané. Díky.

  71. Mirek22:10 dne 30.1. 2018 napsal/a

    Je mi 55 a jsem několik měsíců(!) po rozchodu s ženou, kterou jsem – i když jsem s ní nebyl dlouho – skutečně neskutečně miloval. Přečetl jsem na téma vztahů a rozchodů spoustu článků, abych se z toho dostal. Přestože jsem vyznavačem kultivovaného jazyka bez vulgarit, musím otevřeně přiznat, že teprve tenhle mi opravdu pomohl. Moc se mi ulevilo a získal jsem konečně nadhled.

  72. Filip12:06 dne 25.1. 2018 napsal/a

    Díky za článek,druhý den po rozchodu a jsem rád,že jsem zkusil radu najít na netu a úspěšně… Díky moc, hned se cítim líp o trochu,bude to ještě chvilku bolet, ale teď cítim, že to je na dobré cestě…

  73. Martin22:29 dne 23.1. 2018 napsal/a

    Ahoj,

    dnes jsem zjistil, že je definitivní konec. Přiznávám se, nedokázal jsem postavit k rozchodu jako chlap. Neuvažoval jsem racionálně, sešel jsem se s ní prosil, žadonil, brečel jsem před ní. Nejhorší je, když se té dívce díváte do očí a prostě vycítíte, že už vás nemiluje, ale strašně doufáte, že tomu tak není, že se to změní. Nezmění, přiznala se mi, že je v tom někdo další, že to přišlo náhodně, že jí to mrzí, ale stalo se. Nebyla na mě nijak zlá, vztah jsem si posral sám. Jak se říká, člověk si uvědomí co ztratí, až ve chvíli, kdy to nemá. Je to tak, strašně mi chybí, brečím i ve chvíli, kdy to píšu, ale věřím, že se vše stane z nějakého důvodu. Že to tak prostě má být. Teď je důležité, nebýt sám. Trávím často čas sám doma, a cítím, jak mě to ničí, ničí mě to celýho, ale vím, že musím jít dál, bojovat! Po rozchodu si člověk uvědomí, že se v mnoha situacích měl zachovat jinak, a to mě mrzí, když si uvědomím, že jsem si jí nevážil. 🙁 Ale tato stránka mi dává naději, cítím se lépe, když čtu komentáře ostatních. Bohužel, je to těžká životní situace, ale chce to čas…

    1. Sakul19:18 dne 28.1. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      psal jsem tu pár komentářů pod tebou. Závidím ti, že víš, že sis vztah podělal sám – můžeš se z toho poučit a už to příště nezvorat ;). Já bohužel to štěstí nemám… bejvalá se ke mě poslední rok chovala tak, že mě donutila odejít. A já prostě nevím, co se stalo, co ji k jejímu chování vedlo. Po nějakých dvou měsících už jsem z toho skoro venku… jen čas od času mě napadne, co jsem podělal, že se tak změnila, ale odpovědět na to nedokážu. Tož, snad to příště už ničím nepoděláme 😉

    2. D22:03 dne 29.6. 2018 napsal/a

      Tak osobne vim, ze veci jsou tak jak maji byt a nemohou byt jinak. Nadeji a silu, pochopeni a porozumneni mi vzdycky dal jen Buh (se svym ctenym synem Jezisem 🙂 a Bible. Kdyz si prectete treba Zalmy a Joba (do zacatku doporucuju Joba, fakt vizivny) zjistite, ze bible je tu fakt pro nas a ze Buh je Laska 🙂 a nakonec husty je ze i andele nam lecco zavidi… Dulezity je brat Bibli jako celek a vykladat ji sebe samou… http://www.bible.com 🙂

      Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
      Římanům 8:28 CSP
      https://bible.com/bible/509/rom.8.28.CSP

    3. Jirka14:11 dne 4.9. 2019 napsal/a

      Ahoj Martine, přečetl jsem si tvůj komentář a tvá situace je velmi podobná té mé aktuální. Vím, že jsi příspěvek psal před více než rokem a půl, ale rád bych věděl jak jsi na tom teď? Co ti pomohlo se z toho dostat? Jak dlouho to trvalo, byl bych ti moc rád za odpověď, případně za jakékoliv rady. Kdyby jsi nechtěl psát tu, můžeš na wonik@seznam.cz; předem díky a měj se.

  74. Zdeněk7510:27 dne 23.1. 2018 napsal/a

    Děkuji Krčmičovi za ten článek, je fakt skvělej a nejen tenhle na tomto webu.

    5-tý den po rozchodu. Nebydleli jsme spolu, jen tak 2 až 3 dny v týdnu. Vídali jsme se cca 1,5 roku. Faktem je, že mi tato žena pomohla po rozvodu, kterým skončilo mé 7-mi leté manželství se dvěma dětmi (kupodivu mnohem snadněji, než teď tohle, oba jsme tehdy věděli, že to už nepůjde dál a odešli jsme od sebe, bez výčitek) a já ji považoval (a stále považuji) za spřízněnou duši. Byli jsme na několika dovolených, zajišťoval jsem jí rád větší komfort, oproti tomu, co kdy měla od kohokoliv jiného….

    1.poučení – serte na ně, neváží si a čím víc jim dáváte a myslíte, kdovíjak vás nebudou milovat, tím víc se odtahují (byť to třeba není úplně vidět). Věnujte se raději sobě. I když pro ni můžete např.přijet do práce, nechte ji raději jet autobusem atd… Chtějí chlapy, kteří je nemají na piedestalu. Ne hodné ňoumy, kteří je obskakují.

    Ještě před tím, než jsme spolu začali, měla kamaráda. Občas ho nemohla ani vidět, pak se zase třeba viděli někde chvíli a když pak byla se mnou, byla pár dní úplně vyměněná. Pak se neviděli asi pár měsíců. Pak se jí ozval a řekl jí, že ji miluje a že si je vědom, jak je to vůči mě nefér (hezké, to uvědomění od něj…blijící smajlík). Byla z toho hrozně rozbitá, že ke mě vlastně nic necítí a teď se v ní konečně probudil cit po dlouhé době. Ptal jsem se jí, jestli chce odejít za ním. Nechtěla odejít, nechtěla s ním chodit, jen se vídat nebo možná nevídat nebo možná…prostě nevěděla…nějak to chtěla vyřešit a nevěděla jak. Byli jsme spolu dalšího půl roku. Nic jsem ji nezakazoval, ať si to řeší a věřil jsem, že to přejde. On jí občas psal, volal, viděli se. Jestli měli sex…myslím, že ne…ale je mi to jedno, neměl jsem to postavené zdaleka jen na tom a pokud by to bylo, bych jí to odpustil. Řekla mi, že by mi to určitě řekla. Občas se se mnou cítila prázdně, ale pořád to bylo fajn, povídání, sex…často jsme mluvili dlouhé hodiny….i o něm…

    2.poučení – když uvidíte, že je na vážkách, odejděte. Odejděte první. Hned. Asi se jí to pak srovná samo.

    Je to asi čtrnáct dní, co byli spolu na víkend v Praze (jsme z Brna). Chodí spolu s tím kamarádem (i s dalšími lidmi) už od doby, co jsme spolu ještě nebyli, na nějaký psychoterapeutický výcvik. No zkrátka dvě noci spolu spali na gauči (prý sex neměli, což jí věřím, ale je to vlastně jedno, holky to tak neřeší), povídali si hodiny, a objímali se. Prý překročila hranici. Když se vrátila, byla dva dny u mě a řekla mi to. Ptal jsem se, jestli se chce rozejít, že prý ne, že ji přijímam, jsem na ni hodný, nesoudím… a podobně. Pak, to už u mě nebyla, mi napsala, že se s ním potřebuje vidět a jede za ním do Olomouce. V tu chvíli jsem se totálně rozpadl a zhroutil. Byl to čtvrtek. Celé odpoledne jsme si psali. Já víc. Ona, že jde za tím, co cítí, co chce prožít, že nechce odejít ode mě, ale že to potřebuje prožít…

    3.poučení – važte si jich, pokud jsou úpřimné

    Celou noc na pátek jsem nespal, sežral se a napsal ji pár nedlouhých zpráv přes whatsapp typu: pořád tě miluji, vrať se, je to hajzl (to opravdu je, myslel jsem si to už kdysi, když jsem ho potkal), nemůžu spát, chybíš mi apod…
    Druhý den jsem přišel do práce, napsala mi dlouhý email, jak to potřebuje prožít, ale že mě nechce ztratit.
    Napsal jsem jí, že to nedávám a že si dáme dočasný rozchod.
    V pátek večer jsem projížděl internet…spoustu rad a názorů, až jsem našel tenhle článek. Pobavil mě a celkem v pohodě jsem usnul. Sobota celkem dobrý, měl jsem děti, byl u mě kamarád s těmi svými…
    V neděli jsem se probudil a v pohodě celkem, napsal jsem jí jak je, jak se cítím já. Přece jen jsme spolu hodně věcí řešili. A pak se to rozjelo…. a jestli se nechce třeba vrátit…a už to jelo… zpět do sraček

    4.poučení – věřte tomu – nikdy nikdy nikdy nekontaktovat, vrátí vás to (alespoň za začátku) úplně na začátek…

    Nějak jsem usnul a ráno v práci jsem byl jak mátoha. Nakonec jsem z nějakého důvodu napsal jedné léčitelce a zajel si k ní. Dělala mi masáže, nechala mě vypovídat, ptala se…nakonec mi řekla, ať se zaměřuji na sebe a ji nechám zatím plavat. Že když bude chtít, ozve se. Pak jsem se cítil dobře. Nechal jsem jí tam dva litry…ale nelituju…Večer jsem byl na procházce a cvičil…a četl komentáře…

    5.poučení – pokud si myslíte, že to nezvládnete, jděte za někým (psycholog), pomůže to, není to slabost

    Dnes se cítím líp…pozoruji emoce, jak chodí ve vlnách a nechávám je probíhat, působit. Chvíli dobré chvíli špatné. Chvíli umírám, pak jsem zase na hoře. Přemýšlím o ní, jestli se vrátí… už teda přemýšlím, jestli chci, aby se vrátila… spíš…jo chci… ale dnes ráno to poprvé byla piča…
    Dnes jsem se přihlásil na výuku kytary, na Radkovu rétoriku, improvizační kurzy… je mi mizerně, je to lepší, je mi mizerně, je to lepší…houpačka

    6. poučení – vstaňte a dělejte něco, cokoliv

    Dnes jsem četl článek o typech dívek. A došlo mi, že je ta moje byla trochu víc „vyrostlá“ nesebevědomá, že to sebevědomí měla hodně ode mě…což je asi ten nejhorší případ… Teď ho možná dostává trošku víc…

    Ale víte co, pořád doufám v její návrat jako partnerky a i když je to opička, která se drží dvou větví, cítím ji jako spřízněnou duši (ty věci co tu jsou na webu napsané sedí na 100%). Snad bych dal i to kamarádství…ale myslím, že to bude daleko těžší, než rozchod….toho se bojím nejvíc.

    7. poučení – myslet teď na sebe, nepsat, nekontaktovat (ukázat záda je totiž ten nejsilnější argument) a věřit, že ať to bude jakkoliv, bude to už jen lepší

    Takže díky za tenhle článek a tenhle web
    Je spousta rádoby vědeckých doporučení a různých sraček na internetu. Něco si z toho vezmete, něco ne. Ale z tohoto jsem si vzal úplně všechno (nebo se o to snažím). Je to velký diamant mezi obyčejnými kamínky.

    Přeji hodně sil a myslete hlavně sami na sebe. Pokud se bude chtít vrátit, tak se vrátí. Pokud Vás pak uvidí, uvidí, že ztratila sebevědomého silného chlapa, který je bez ní úplně v pohodě. A to za to stojí. Držím palce.

    1. Sakul20:56 dne 18.2. 2018 napsal/a

      Ahoj, svůj příběh jsem docela podrobně popsal níže, možná jsi ho četl. Musím říct, že na tom, co píšeš, je taky hodně pravdy. Ale já hodnej ňouma si tak říkám, že to snad platí jen na určitý typy holek, jako byla např. moje bejvalá.

      Taková ta „umělá“ nejistota může být fajn, hlavně na začátku vztahu. Oba se pak více snaží, jsou více okouzlení… ale mě už to časem vadilo a obtěžovalo. A po sestěhování už jsem to viděl jako pitomost. Naopak jsem si byl schopen užívat toho, že přijdu po náročným dni domů a tam je někdo (měl by být), s kým si můžu popovídat, něco podniknout, kdo mě objeme, když na tom budu zle nebo s kým občas něco podniknu… a naopak jsem byl rád, že tohle pro někoho můžu udělat já. U mě právě tohle buduje ty pocity lásky. Je to sice asi zvyk, ale pro mě je příjemnej a vážím si toho. Bohužel ony to berou jako stereotyp, hledaj vzrušení, něco jim chybí… jsou pak pořád smutný a protivný a přitom vlastně ani neví proč.

      Bejvalá to asi taky brala tak, že mě má jistýho a proto se přestala snažit (na všechno mi odsekávala, neobjala mě, nepolíbila mě,… jednou mi dokonce řekla, že si se mnou připadá jen jako kamarádka). Pár týdnů po rozchodu mi ještě napsala. Spíše mi vyčítala, že jsem se na ní vykašlal a kdeco všecko. Až když jsem se ohradil a popsal, jak jsem to viděl (to jsem jí řekl i při rozchodu), tak teprve uznala, že se ke mě chovala jako monstrum a omluvila se. Škoda, kdyby si to uvědomila, dokud jsme byli spolu, mohlo to dopadnout úplně jinak.

      Každopádně teď už je to čtvrt roku od rozchodu, já si začínám jinej život s někým jiným. Občas se mi ještě vrátí pochyby, jestli jsem neměl udělat něco jinak, jestli jsem neměl ještě chvíli zkusit počkat a dát ji šanci… ale tak nějak doufám, že jsem udělal ten správnej krok ke světlejším zítřkům.

  75. Pan M.13:22 dne 18.1. 2018 napsal/a

    Ahoj děkuji za článek. Člověku pomůže když cítí, že v tom není sám. Svým zpusobem Vám zavidím. Já s ní byl poslední 3 roky každý den, dělali jsme většinu věcí spolu, jiskřilo to, ale nikdy žádný sex.. Jen já se nechal ukonejšit tím, že mě má vlastně ráda a asi to nepotřebuje..Stačila mě jen její přítomnost. Ted mi řekla na nový rok, že se dala předsevzetí a už mě nikdy nechce vidět. Ten pocit, že jsem vlastně nikdy nestál ani za polibek a na vyloučení ze života stačily dvě sms.. Už 14 dní mám pocit, že mi praskne hlava. Ikdyž mozek ví, že to byla vlastně kráva a já vůl, že jsem to tak dlouho snášel. Nikdy jsem nikoho neměl tak rád a už asi nikdy ani mít nebudu. Hlavně se bojím, že pak stejně budu na ostatní holky ošklivej po týhle zkušenosti a už nebudu moc milovat. Doufám, že to přestane a budu zas svobodný 🙂

  76. Sakul23:05 dne 9.1. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    rád bych tu napsal příběh z opačné strany barikády – tedy pohled toho, kdo někoho opustil. Třeba to někomu pomůže pochopit toho druhého, případně se vyvaruje chyb, který jsme spolu spáchali.

    S přítelkyní jsme se k sobě nastěhovali po dvou letech. První půl roku spolubydlení byl super, ale potom (přibližně před rokem) přišla nějaká krize. Přítelkyně začala být protivná, podrážděná nebo smutná a odtažitá. Ze začátku jsem to příliš neřešil, věděl jsem, že má těžkou situaci doma i ve škole, tak jsem to bral jako důsledek toho. Po čase jsem začal hledat chybu v sobě, zeptal jsem se jí, co ji na mě vadí. Pár věcí mi řekla a já slíbil, že na tom zapracuju… nebylo to nic vážnýho, jen takový ty drobnosti (úklid, průpovídky,…), co si člověk pohlídá a už je nedělá.

    Jenže, i když jsem na sobě pracoval a ty drobnosti postupně takřka odstranil, nic se nelepšilo. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v jedné místnosti, řekl jsem si, že bude fajn, když jí zmizím z očí, že si třeba jen potřebuje odpočinout. Tak jsem hodně času trávil ve škole, s kamarády, u rodiny. Po týdnu mi vynadala, že si jí vůbec nevšímám. Tedy, řekl jsem si, že jsem se jí před tím asi málo věnoval a otočil jsem – organizoval společný aktivity, vyhrazoval si na ní čas… ale to taky nikam nevedlo a po pár týdnech jsem našel dopis, kde se mi moc omlouvala za to, jak se ke mě chová. Tak co s tím? Zkusil jsem to neřešit, chovat se normálně a počkat. Začalo léto, skončila škola a všechno se obrátilo k lepšímu. Já nabyl dojmu, že je všechno v pořádku. A v tom to přišlo. Byli jsme na výletě a najednou mi řekla, že si se mnou připadá jako kamarádka a ne přítelkyně (vtipný, když vždycky veškerý snahy o intimnosti zabila ona). Odvezl jsem ji domů, rozešel se s ní a šel k našim. To bylo přes čtvrt roku po tom, co se objevily první větší problémy. Pár dnů mě přemlouvala, nadávala si a chtěla se vrátit. Já byl vždycky proti lepení vztahů, ale stále jsem ji miloval, a tak jsme se k sobě vrátili. Zažili jsme spolu super léto a rozhodli se spolu zase po čtvrt roce bydlet.

    První poučení: Samozřejmě není dobrý dělat z komára velblouda a řešit problém, kterej třeba ani neexistuje. Ale pokud už něco delší dobu čujete, zkuste si vyhradit nějakej klidnej večer a neafektovaně si o tom promluvte. Třeba si to vyříkáte, třeba se nakonec pohádáte, třeba se rozejdete… ale pořád to může pomoci.

    Když jsme spolu začali bydlet, bylo to zase fajn, ale postupem času se začaly objevovat podobný náznaky chování, jako jsem u ní pozoroval dříve. Mě už ta první krize svým způsobem poznamenala, takže mi i ty menší náznaky vadily mnohem víc a začal jsem to řešit. Nejdříve jsem se ptal, co se děje, jestli ji něco netrápí nebo ji něco nevadí. Svěřila se mi s tím, že jí prostě ubíjí škola. Řekl jsem si OK, budu se ji snažit přivést na jiný myšlenky. Každý den, kdy jsem přišel k nám domů, vyhradil jsem si na ní čas a snažil se jí věnovat a povídat si s ní. Optal jsem se, jakej měla den a když nějak odsekla, zkusil jsem jí povyprávět, co jsem celej den dělal a co se mi přihodilo. Ale na to nijak nereagovala, spíš koukala pořád smutně a nějak odsekávala. A tak jsem zkusil kino, divadlo, společnou večeři… domlouvat akce s kamarády, kam bych ji mohl vzít, aby ji kolektiv nějak rozptýlil, když jsem to nesvedl já. Ale i když to byli lidi, který znala, nijak se nezapojovala nebo jít nechtěla. Já byl přesný opak, troufám si říci, že za ty čtyři roky jsem se s tou její partou sblížil a zapadnul do ní (a teď jsem o ní s největší pravděpodobností přišel). Celá tahle situace mi začala brát až moc energie na to, aby to bylo přípustný.

    Druhé poučení: Když se objeví problém, je dobrý ho řešit. Ale pozor, ať se ho nesnažíte řešit s moc velkou vervou nebo vám to bude brát všechnu energii a dostanete pocit bezradnosti z toho, že se tak snažíte a nic se neděje. Navíc partner/ka může nabýt dojmu, že ho kontrolujete a hlídáte (to mi po rozchodu řekla).

    Tak jsem se zařídil, abych na víkendy jezdil pryč, přes tejden jsem trávil více času v práci a ve škole, ale když jsem s ní byl, snažil jsem se ji věnovat. Zkrátka vrátit nás do podobný situace, kdy to mezi námi naposledy fungovalo. Ale ona nejevila žádnou radost, když jsme se i po těch pár dnech odloučení viděli. A to mě ubíjelo ještě víc. Tak následovala další vlna diskusí, co s náma. Nic se nevyřešilo. A já se přestal snažit. Došlo to tak daleko, že jsme spolu sice chodili, ale každej si v hlavě řešil svoje problémy a starosti. Čas jsem trávil radši sám nebo s kamarády. Pomalu jsem začal upadat do depresí a v noci nemohl spát. Týden před tím, než jsme se rozešli následovala vlna rozhovorů, kdy jsem svou situaci popsal a řekl, že tahle situace už pro mě není únosná, ale že o ni nechci přijít, takže to chci nějak změnit. Na to mi řekla, že taková prostě je a že chci změnit jí, nikoliv na vztahu zapracovat. K tomu se nám nedařilo najít společnou budoucnost. Já jsem v tomhle ohledu dosti svázanej prací a i když jsem se ji snažil jít maximálně naproti, řekla mi, že o takovej život ve svým věku už nestojí (na čas bychom spolu museli žít na dálku a vídat se jen o víkendech) a že se se mnou radši časem rozejde. Celá tahle situace trvala necelý čtvrt rok.

    Třetí poučení: Na vztahu musí pracovat oba. A oba si musí umět vyjít vstříc a udělat pro sebe nějakej ten ústupek. Ale taky je nutný umět nějak rozumně zhodnotit situaci, ve které se nachází ten druhý. Nicméně, pokud ten pomyslný provaz potáhne jen jeden, tak čím více se bude snažit, tím rychleji to půjde do kopru, protože bude víc tlačit na to, aby se daná situace vyřešila.

    A v tom jsem nabyl pocitu, že se k sobě nehodíme, že spolu nikdy nebudeme šťastní. Navíc jsem začal mít zmatek v tom, co k ní vlastně cítím, a tak jsem se s ní po pár dnech přemýšlení rozešel. Udělal jsem to osobně a všechno jsme si vyříkali. Narozdíl od našeho prvního rozchodu jsem nebyl vyloženě smutnej a spíše mi spadnul kámen ze srdce… zvláštní pocit.

    Po rozchodu jsme se spolu ještě dva týdny vídali na bytě. Plánoval jsem se odstěhovat co nejdříve a už měl něco i rozjednanýho, ale přemluvila mě, ať zůstanu. Prej proti mě nic nemá (ani já proti ní), tak že bychom jako spolubydlící mohli fungovat. A opravdu jsme nějakej čas takhle fungovali. Problém nastal, když jsem začal navazovat známosti jinde, na to mi řekla, ať se co nejdříve odstěhuju, protože nestrpí pohled na to, jak jsem šťastný s někým jiným. Pak odjela k rodičům a já zůstal asi dva týdny u nás sám. A byť jsem byl s rozchodem už vyrovnanej, tak mi naše i její věci začaly připomínat jen to hezké, co mezi námi bylo, a ty špatný věci ustoupily do pozadí. Já začal bejt smutnej a přemýšlet nad námi. Nechtěl jsem se vrátit, věděl jsem, že by to stejně nedopadlo, ale tak nějak jsem začal mít výčitky, že jsem se možná měl zachovat jinak, zkusit to ještě chvíli neřešit a počkat… a celkově mi začalo být smutno z toho, že to nedopadlo. Tak jsem se sebral, domluvil si bydlení jinde, vyřešil majetkový věci (v podstatě všechno jsem jí nechal, já si na to lehce vydělám, když to budu potřebovat) a odstěhoval se.

    Čtvrté poučení: Hodně jsem v týhle situaci přemýšlel, proč mi to nahání tyhle pocity. Samozřejmě bylo to tím, že člověku se vybavovaly jen ty hezký věci, co jsme spolu zažili a nabyl jsem pocit, že už je nikdy nezažiju. Blbost :D. Taky se k tomu přidalo to, že jsem přišel o poměrně blízkýho člověka… ale co, kamarády jsem měl a tak nějak si říkal, že třeba i nějaká ta slečna časem přijde. Jen se to chce z toho vykecat, utřídit si myšlenky a stanovit si cíle, čemu se dál věnovat.

    Po přestěhování ze mě všechny chmury hodně rychle spadly (v podstatě během jednoho dne) a já začal zase normálně fungovat. Krom toho stěhování mi samozřejmě pomohlo, že jsem se z toho vypovídal pár kamarádům a taky doma. Celkově mě mile překvapila podpora a pomoc rodiny v týhle situaci. No a dneska jsem zase v pohodě. V práci i ve škole normálně funguju, jdu si za tím, co je potřeba a co mě baví. A k tomu se mi rýsuje začátek nového vztahu.

    Pátý poučení: Pokud se ještě někdy budu s někým rozcházet, tak bude nejlepší co nejrychleji vypořádat společný věci, sebrat se a odstěhovat se pryč. Až v ten moment to opravdu končí a člověk může jít dál. Nebudu vám lhát, že si na bejvalku nevzpomenu. Vzpomenu a docela často (rozchod byl před dvěma měsíci). Ale už kvůli tomu nemám žádný pocity smutku. Procestoval jsem s ní půlku Evropy a dobrou půlku Čech. Většinu těch výletů jsem byl schopnej zorganizovat já sám, ale bez ní bych do toho nešel. Na těch výletech jsem musel vyřešit spoustu krizových situací a domluvit milion věcí. Vztah s ní mi ukázal, co ve mě je, pomohl mi dospět a postavit se na vlastní nohy. A i díky tomu jsem teď připravenej poznávat nový věci a cestovat – buď s kamarády nebo třeba s nějakou další slečnou.

    Na závěr bych chtěl poděkovat za tenhle článek a komentáře pod ním, v těch nejtěžších chvílích mi pomohli ujasnit priority, utřídit myšlenky a dokonce se i zasmát. Proto jsem se rozhodl napsat svůj příběh. Snad na něm najdete nějaké poučení nebo východisko. Jo a budu rád za každý komentář. Zkusím se sem čas od času podívat a případně odpovědět ;).

    1. Matěj14:04 dne 23.3. 2018 napsal/a

      Ahoj,
      v tvém komentáři je hodně nadhledu, zkoušel jsi udělat co se dá, nevyšlo to, tak jdeš dál, o partnerce nemluvíš špatně. My ostatní se v tom víc topíme. Tvůj přístup je dobrá inspirace.
      Zajímá mě, co si myslíš o příčině toho, že partnerka ztratila perspektivu ve vztahu, ve tvém případě i obecně, co ženy ve vztahu drží.
      Vysvětlit to špatnou komunikací nebo necitlivostí k jejím potřebám je klišé, často se potkají dva fajn lidi, velmi si rozumí až do jednoho dne, kdy ona „začne odsekávát“ a kritizovat, ale to co říká, je vlastně jen záminka aby mohla odejít. Vespod je nějaký jiný důvod, neoficiální, ale skutečný.
      Přemýšlel jsi někdy o těch skutečných důvodech, na které se žen nemůžeme zeptat?

      1. Sakul14:38 dne 23.3. 2018 napsal/a

        Ahoj Matěji…
        s bejvalou se mi povedlo obnovit kontakt a vše si vyříkat, zjistit i tu perspektivu z druhý strany. Řeknu to hodně stručně, ale ono to asi není potřeba více rozebírat…

        Problém byl nakonec v komunikaci. Ono, když jí něco vadilo/chybělo, nikdy mi neřekla pravej důvod, ale něco jinýho. Nebo to maxilmálně nějak naznačila a já to pochopil jinal. Já to ale vzal na paměť a podle toho se zařídil/choval, jenže jí to štvalo ještě víc. Prej mi nechtěla říci o svých problémech a o tom, co jí trápí, protože potřebovala jen uchlácholit, ale já se vždy rozhodl ji pomoci tak, že jsem se snažil její problémy nějakým způsobem řešit. A jak si to všechno dusila v sobě, tak se ke mě chovala tak, jak se ke mě chovala a říkala věci, co říkala… no a moje chyba byla tak, že jsem si nedovedl bouchnout do stolu a seřvat jí. I když vlastně dokázal… v době, kdy jsem se každým dnem a nocí přemlouval, ať ještě zkusím počkat, jsem jí už na rovinu říkal, co mi chybí, co mě štve… jenže její reakce byly takový, že jsem absolutně z toho necítil, že by jí to mohlo mrzet, že by mě vůbec měla ráda… Na druhou stranu, když si vezmu v potaz, jaký píč*viny byly ty její problémy v porovnáním s tím, co jsem řešil já… nechápu. Takže otázka je, čí ten rozchod je vlastně vina… já to sice skončil, ale podle mě v tom 50:50 opravdu nejedeme.

        Tohle jsem zjistil asi po čtvrt roce od rozchodu, kdy jsme si to konečně všechno vyříkali. Dnes mám již novej vztah, je to něco úplně jinýho, než byl s ex. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale uvidíme, co to udělá do budoucna. No a ex mě na jednu stranu pořád přemlouvá, ať jí dám ještě šanci, ať to spolu ještě zkusíme… na druhou stranu má pořád potřebu vmetat mi do ksichtu věci, o nichž ví, že mi určitě ublíží, že mi budou líto… i kdybych byl sám, zkoušet bych to nechtěl, natož když mám někoho jinýho. Nedovolil bych si zazdít to kvůli ex. Pokud to nevyjde, tak to nevyjde… ale nechci, aby se to do toho promítala ex.

      2. Matěj16:31 dne 23.3. 2018 napsal/a

        Zážitky s koncem vztahu jsou dost podobné 🙂
        Možná bude lepší pokračovat v konverzaci mailem? Můj je j.janjan@seznam.cz

  77. Nic17:38 dne 2.1. 2018 napsal/a

    Opravdu výborný článek… Po roce (z mé strany) růžového vztahu rochod, přišlo mi to z ničeho nic (protože varování jsem nevnímala), zničilo mě to… každý den milión zpráv atd. Bylo mi jasné, že musím najít sex jinde… Pomohlo to, dostala sem se z toho… Nový sex se začínal stávat vážným a nebála sem se už spát zpátky s ex… Jednoho dne přišel s tím, že mě má víc než rád a chtěl by mě zase na víc než jen sex… Druhý sex sem ukončila a začali jsme druhé kolo… Já opět z růžového vztahu dostala košem… Šílenství… ale naděje umírá poslední… sms, volání, sex hned od prvního týdne…po měsíci jsme zase spolu, slavíme společně vánoce, prásk, na nový rok sem si vyvolala rozchod… Dnes jsem díky tomuto a spoutě jiným článků pochopila co se vlastně dělo, jsem citově závislá a od druhého dne co jsme spolu začali jsem se stala někdo jiný… na nový rok jsem probrečela dnem, dnes se drřím, protože jsem v práci, psala sem mu i volala… pak jsem pojmenovala svůj problém a musím ho vyřešit… nejhorší je, že si sem ´plně vědoma ,nebýt závyslá, nestalo by se to ani jednou… všem vám přeju moc sil a uvědojmujme si své chyby včas… Mě varoval několikrat a věřím, že mě pořád miluje…Mějte se líp

  78. Kateřina16:50 dne 29.12. 2017 napsal/a

    zatraceně dobrej článek….

  79. TTTaylor09:43 dne 15.12. 2017 napsal/a

    Chci s vámi sdílet i další chyby, kterých jsem se dopustil. Člověk se z toho hnusu musí vypsat. Ne že by to pomáhalo, ale někdy zadlouho, až se zase budu bezhlavě vrhat do další zkázy zvané zamilovanost, si to po sobě přečtu, abych věděl, jakej jsem byl tehdy vůl.
    Další chybou bylo, že jsem jí napsal mail ve kterém jsem jí poslal fotku vánočního dáreku pro ni, než ho zahodím a napsal ten mail tak nějak smířlivě. Tedy první chyba, projev slabosti. Druhá a kardinální chyba byla, že jsem si ji na WhatsApp zase odblokoval a povzbuzen tím, že ona si mě taky zase odblokovala napsal jsem jí zprávu, že bych jí ten vánoční dárek přece jen chtěl dát osobně. Taková blbost a taky mě to hodilo o léta zpátky. Nemám ten výraz rád, ale vystihuje bohužel přesně ten stav potom. Sáhl jsem si na dno. Praštil jsem o dno přímo hlavou. Moje milá pornstitutka mi odepsala tak odmítavě a ledově, že mi prsty přimrzly k mobilu. A to Pyrrhovo vítězství, kterého jsem dosáhl mým pondělním rozchodem se v tom okamžiku obrátilo v totální prohru. Večer pak další plechovka JD Coly, brečení za tmy v autě a od pondělka jsem se neposunul ani o píď dopředu, spíš naopak. Teď se dostávám do fáze, kdy je toho ještě hodně co bych jí chtěl říct nebo napsat a nic z toho už není o lásce, takže je to fáze nenávisti. A byla by to další kardinální chyba, tak mi to někdo vymluvte a jestli to někdo z vás udělal, napište mi jestli vám to pomohlo, jestli to vůbec k něčemu bylo. Tuším, že ne, jen nevím jak se tomu ubránit.
    Váš TTT

    1. Hanz19:05 dne 15.12. 2017 napsal/a

      Ahoj,
      nedá mi to a musím na to reagovat:-) připadá mi že čím jsme starší tak tím jsme blbější a chováme se naprosto iracionálně a ženský s námi zametaji:-) Ty sám moc dobře víš co chceš udělat a co bys měl a neměl a záleží kolik máš v sobě hrdosti a síly to udělat případně neudělat. Já jsem o tom taky uvažoval a v podstatě ještě dneska po dvou měsících ty nápady mám…klidně jsem jí mohl zatopit má ženáče se třema dětma a manželkou mám kontakt jak na něj tak na manželku a klidně bych si mohl zchladit žáhu a poslat něco manželce… Ale proč bych to dělal ubližím jí dětem a mně to nepomůže a naopak bych to ulehčil ex a o to teď moc nestojím jen ať si to taky pěkně vyžere až bude slavit ten její vánoce s rodinkou a ona bude myslet na to jak si to asi užívá a nebo až dostane od manželky nůž na krk kdo z koho jestli děti nebo nějaká blondýna… Tak moc dobře víme jak se 90 % chlapů zachová.
      Ale pokud cítíš že to chceš udělat tak to udělej já jí taky ještě poslal pár zpráv i když jsem věděl že už to nemá cenu a nijak toho nelituji, ale taky vím že kdybych jí jenom řekl ať si vezme věci a odejde tak jsem udělal nejlépe…. Jenže to jsou ty ale…. Takže dělej jak uznáš za vhodné jen si udržet alespoň zbytek své hrdosti ať se můžeš za čas koukat na sebe do zrcadla 😉 a držím palce ať se z toho brzo dostaneš…

  80. TTTaylor15:40 dne 13.12. 2017 napsal/a

    Nejprve chci poděkovat za to že tento blog vůbec existuje. Zachránil mi aspoň předvčerejšek, tedy den mého definitivního rozchodu se svou láskou. Ano, rozešel jsem se s ní já, ne ona se mnou. Ale to vám musím prozradit pozadí onoho nešťastného vztahu, který trval déle než dva a půl roku, přestože byl od začátku odsouzen k zániku. Proč k zániku a hned ze začátku ? Z těchto důvodů:
    – Věkový rozdíl 33 let – pro rychlé počtáře hned uvedu „ne, nejsem pedofil, jsem tak starej“
    – Ona mladá žena je pornoherečka a prostitutka
    – Já jsem ženatý, už 40 let
    – Nejsem bohatý, jen řekněme dobře zajištěný
    – Jsem impotentní (uff, tohleto říct takhle veřejně je odvaha, to byste měli uznat
    Žádný vztah jsem tehdy nehledal, ale ten vztah si nějak našel mě. Prostě jsem šel za prostitutkou a byla z toho láska na první pohled, no možná na druhý, ale stalo se to rychle a nedalo se tomu uniknout. Ten vztah mi stál za všechna ta příkoří, která muž musí prožít a překonat, když se zamiluje do ženy, která hned ve dvou „povoláních“ prodává své tělo a svou duši. A těch příkoří je hodně, to mi můžete věřit a těch pohárů hořkosti co si člověk při tom vypije je víc než normální chlap unese. Říkám vám chlapi, pokud jste v podobné situaci, v podobném pokušení, v počátečním stavu zamilovanosti do sexuální pracovnice, nedělejte to, s prostitutkou nebo pornoherečkou si PROBOHA nic nezačínejte. Za ty všechny vydané peníze si raději kupte (pěkných) pár pohárů hořkosti s pěnou v nejbližší hospodě, to je mnohem lepší investice. Neříkám, že nemáte chodit do bordelu, proč ne, tělo to potřebuje a holky si musejí nějak vydělat, lepší než kdyby dostávaly peníze od pracovního úřadu. Ale dávejte si pozor na holky, které se vám kromě svého těla snaží prodat i svou duši ve formě „lásky“. To jsou pak ty skutečné prostitutky. Není to téma tohohle blogu, ale jsou i takové vztahy a konec je pak stejně bolestný a obohacený o ten bonus poznání, že si člověk všechnu náklonnost a lásku celou dobu jen kupoval.
    O tom, jak takový rozchod probíhá a jaké jsou porozchodové fáze tady bylo snad už vše řečeno. Jak už jsem řekl na začátku, rozešel jsem se já s ní, ne ona se mnou. Udělal jsem to proto, že jsem cítil, že je to naspadnutí, že když to neudělám já tak že to udělá ona a že to pak bude jenom víc bolet. Ale ten pocit „vítězství“ trval jen jeden den, jestli vůbec. Ještě včera bych vám tu napsal, jasně chlapi, jakmile vidíte, že se neodvratně blíží konec, buďte vy ti první, pošlete vy ji ke všem čertům, je to bezva pocit. Byl to bezva pocit se ze vší frustrace poslední doby vypovídat, pěkně jí to všechno naservírovat a říct, že to bylo naposledy, že už se neuvidíme. Byl to bezva pocit až do doby, kdy jsem zmáčkl tlačítko „odeslat“ (jako moderní starý muž jsem se s ní rozešel samozřejmě zprávou na WhatsApp, jak jinak, že..:-). A pak jsem ji ještě zablokoval, abych se pořád nedíval, jestli už to četla a jestli je online a kdy naposledy (WhatsApp je strašný svinstvo, že tohleto vůbec umožňuje..). A pak nastalo prázdno, prázdno ze kterého se nikdy nedovíte jak na to reagovala, jestli vůbec byla smutná nebo jestli si jenom luskla prsty „no konečně, a mám ho z krku“. Takže pánové, být první vám vůbec nic nepomůže, vůbec nic. A musím říct, že hledat útěchu u jiné ženy taky nic nepomůže, naopak, je to ještě horší. Vyzkoušel jsem a pomohlo mi to jen k jedné věci, totiž, že jsem pak aspoň mohl brečet. Po orgasmu (ano, správně, i impotentní muž může mít orgasmus, akorát se to tak blbě nelepí) se ve mně všechno uvolnilo a musel jsem tu dívku dlouho a pevně objímat, aby nepoznala, že brečím…) A pak se uvolnily všechny hráze, v autě jsem brečel jak malej kluk a byl jsem rád, že je tma, že nikdo nevidí, že za volantem nějakej starej páprda má zkřivenou hubu a brečí a mluví se svou ztracenou láskou. Se svou ztracenou iluzí. Brečet bylo dobrý, to mi opravdu pomohlo. Umyl jsem si slzy a zamačkal napuchlé oči a nos a koupil si plechovku Jack Daniels Coly a pivo a před vjezdem do garáže to do sebe vpravil, jen tak tak abych se do té garáže ještě trefil, pak doma usnul u televize. Pak jsem prospal celou noc aniž bych musel vstávat na záchod ve čtyři, což se mi nestalo posledních dvacet let. Ráno bylo dobré, ale během dne se vám to všecko začne vracet zpátky. Obvykle si ráno v kanceláři při první kávě (to znamená třetí, protože dvě už doma) píšu seznam věcí, které mám ten den na vyřízení. Dnes tam je napsáno:
    – Vydržať !
    – Brečet až večer, ve dne to nemá cenu. Ale brečet, pomáhá to a dobře se pak spí !
    – Vyhodit vánoční dárek pro ni !
    – Na všecko se vysrat !
    Tak vám všem postiženým přeju hlavně silné nervy a přes to všechno pěkné Vánoce. Je to na prd, když vás (nás) něco takového potká zrovna před Vánocemi, ale dá se to vidět i z té pozitivní strany. Brzo se stmívá, takže můžeme brečet do sytosti už na cestě z práce domů. Ráno je ta tma spíš na prd, protože do práce by člověk neměl s červenýma očima a napuchlým nosem.
    To vám vzkazuje váš T. Taxis Taylor.

  81. Jakub20:34 dne 30.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    Az budete taky jako ja sedet doma na prdeli a litovat vseho a ze zoufalstvi hledat na netu tu spravnou radu, ktera vas vytrne. Budete mit o rozchodech nacteno vic jak vas psycholog, tak se mrknete na tohle. Je to sice v anglictine, ale ten chlapek evidentne vi o cem to je. https://lovesagame.com/
    Zdar a Silu!

  82. Daniel22:29 dne 28.11. 2017 napsal/a

    Díky díky,početl jsem si ,všechno jsem přelouskal,doslova jsem hltal ty slova a v naprosté většině toho „co se nemá po rozchodu“ jsem se našel,no ale taky dobře,nekontaktovat…já vůl ji psal ,volal,chtěl bych jí zpátky,je to nejhezčí co mně v životě kromě mé dcerky potkalo,posral jsem si to samozřejmě sám,ale ona na tom má taky svůj podíl,vím že už ji mít nikdy nebudu,teď to bolí,hrozně moc,průšvih je že to nedokážu přijmout,prostě tomu nevěřím,vím že to je hloupost,ale zároveň se s tím nedokážu vyrovnat,nevím jak ….nějaké rady ?

    1. Lola07:36 dne 1.12. 2017 napsal/a

      Znamenitých rádců je všude kolem spousta. Každý je odborník na toho druhého, co by měl ten druhý udělat. Radu nepotřebuješ. Spíš by ti pomohlo, kdyby tě někdo přivedl (navedl) k tomu, co vlastně chceš ty sám. Dostal to z tvého nevědomí do vědomí.
      Přivedl tě tzv. k sobě.
      Není žádná ostuda promluvit si o tom s někým cizím, s odborníkem, který nezná tebe a ty jeho.
      Kdo není osobně angažovaný a má nadhled a vhled.

  83. HK.15:10 dne 28.11. 2017 napsal/a

    Také se „pochlubím“ se svým čerstvým rozhochodem.

    Byli jsem spolu přes 6 let. Jsou to dva měsíce, co ruply přítelkyni nervy a ukončila to. Pro mě to byl obrovský šok. Rád bych hned v úvodu napsal, že za celou situaci si mohu především sám. Alespoň to tak cítím.
    Po celou dobu našeho vztahu jsem ji bral jako obrovskou jistotu a podle toho se k ní choval. Kdykoliv jsme se hádali, zejména kvůli mým blbostem, tak jsem jí poslal „někam“ a ona jako první přišla, napsala a ještě se mi omluvila. Což mě posilovalo v mém dementním chování. Je mi 25 let, ona byla o dva roky starší, vyzrálejší. Jako jeden ze svých přešlapů uvedu fakt, že posledních pár let mluvila o tom, že by chtěla miminko. Namísto toho, aby jsme si sedli a společně to probrali, tak jsem jí odepsal, že to já bych si přál milion (stydím se). Těch věcí, kterých jsem udělal špatně, bylo strašně moc. Nebyl jsem její oporou, upřednostňoval jsem před ní své záliby. Věčně chtěla někam vyrazit na výlet, dovolenou a já ji odpálkovával, že šetřím peníze pro naši budoucnost. Nesmysl, no.
    Poslední týden jsem přiléval do ohně, kdy jsem každý den trávil volný čas sledováním fotbalu. To ona chtěla být se mnou. Nebydleli jsme spolu. Žili jsme společně sice několik měsíců v bytě, ale moc to nefungovalo, především kvůli mě a svým potřebám, kterých byla součástí jen okrajově. No, po né úplně dobrém týdnu jsme se měli v neděli vidět a já „opět“ upřednostnil návštěvu místního fotbalu, poté hospodu s přáteli a bylo vymalováno.
    V momentě, kdy mi řekla, že se chce rozejít, se mi obrátil svět vzhůru nohama. Uvědomil jsem si, jak moc je pro mě důležitá. Druhý den jsem objednal spousty květin, nechal jí to dovézt, ale nic to s ní neudělalo. Naopak, den na to mi řekla, že to je opravdu konec, že nebyla poslední dva roky šťastná a musí nyní myslet na sebe.
    Poté jsem jí psal klasické zprávy, ve stylu, jak moc mi chybí, co pro mne znamená. Během té doby jsem samozřejmě nespal, bylo mi špatně, popadaly mě deprese. Od té „osudové“ neděle neuplyne den, kdy bych si nevyčítal, neuvědomoval si, co jsem během vztahu udělal špatně.
    Po dvou týdnech mi napsala, že jede s malou sestřenkou do ZOO a zda se nechci přidat. S radostí jsem souhlasil a byla to chyba. Proč? Strávil jsem celé odpoledne s cizím člověkem. Odtažitá, sprostá, chladná, bez špetky citu. Řekl jsem si, že tedy už nenapíšu, že to bylo pro mě největší dno. Vtipné bylo, že mi ještě ten večer napsala, že děkuje za báječný a krásný den.
    Nicméně, po nějaké době sama zavolala a opět mě dostala do varu jaké si naděje. Podotýkám, že jsem se jí několikrát ptal, zda je v tom někdo třetí. Samozřejmě, že ne 🙂 Uplynulo pár dnů, BUM. Doslechl jsem se, že si s někým píše. I přes tuto novinu, jsem to nevzdal a stále se snažil komunikovat.
    Sama mi jednoho dne napsala, že si musela smazat jednu naši známou, protože mi „lajkla“ fotku. Že už se jí dobře nespí a že je uražená, protože jsem jí neschválil na Instagramu. Znovu mě to povzbudilo ve snaze něco s tím udělat. Pozval jsem jí tedy na rande. Napsal jsem srdceryvnou zprávu, že bych jí rád oplatil energii, kterou tolik investovala do naše vztahu. Ona, že může v týdnu nebo případně další víkend. Domluvili jsme se na příští sobotu. Po pár dnech to z ničeho nic zrušila.
    V ten den napsala známé, jak moc jí chybím, že si nedovede představit, že mám někoho jiného, ale ona sama, že už je někde jinde – s někým jiným. To mne donutilo udělat razantní krok, napsat jí, že jí stále miluji, ale necítím už šanci s tím něco udělat. Ona mi napsala, že mi nechce ubližovat, mrzí ji, že mi vše nedošlo daleko dříve, ale že musí jít dál. Na konci velké eseje bylo, že je tady ještě jedna věc, kterou mi musí říct, ale řešit to po telefonu prý není vhodné.
    Nakonec to dopadlo tak, že mi zavolala a řekla, že někoho má. Jediné odreagování, které jsem v těchto dnech měl, byl fotbal. Místní fotbal, o který se starám a zároveň ho aktivně hraji. Jaké bylo překvapení, když jsem se ten večer, na závěrečné, dozvěděl, že to je můj spoluhráč. Dokonce mi to pověděl on sám.
    Toto se stalo před týdnem. Od té doby jsem totálně zašlapanej do země. Ten dotyčný má peníze, dle žen krásný vzhled, luxusní auto a k dívkám se chová pěkně. Co by mohlo být jeho mínus? Je to neskutečný kurevník, co žije dnem, nikoliv budoucností. Což je v rozporu s mojí expřítelkyní, která byla vždy cílevědomá. Ale láska zaslepuje.
    Pro mne v tuto chvíli je zcela nejhorší, že se dozvídám další a další věci spojené s rozchodem. Ona bydlí pár stovek mentrů ode mě. Třeba, že dotyčnému psala již pár týdnů před tou nedělí. Nikoliv on jí, ale ona jemu.
    Jak se s tím peru nyní? Strašně to bolí. Jsou chvíle, kdy brečím a nemůžu si pomoci. Vím, že si za to mohu především já, sám. Kdyby nebylo toho třetího, odpustím jí, ponaučím se a jdu dál. Přesně tak, jak je zde řečeno. Ale takhle je to opravdu těžké. Je mi z celé situace zle. Zjišťuji, že jsem po rodičích hrozný cíťa. Bývalou přítelkyni stále miluji, není den, kdy by mi nechyběla a nemyslel jsem na ní. Zablokoval jsem si ji na FCB, ale moc to nepomohlo.
    Rozhodl jsem se k lednu podat výpověď v práci a odcestovat studovat a pracovat na několik měsíců do zahraničí. Slibuji si od toho, že i mne to posune ve svém životě dále a zbavím se těch příšerných emocí.
    Rád bych tedy poděkoval za výše uvedený článek. V řadě věcí mi pomohl a stále pomáhá.

  84. Jakub11:56 dne 20.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    V první řadě bych také rád poděkoval Michalovi, že vytvořil tento článek. Ve chvílích po rozchodu (už je to skoro 3 měs.) mi hrozně pomohl. Už jen vědět, že v tom člověk není sám hrozně pomůže. Člověk se prostě chytá stébel a je vděčný za každé smysluplné slovo. Děkuju

    Protože, mi tento článek a hlavně vaše komentáře pomáhají se z rozchodu dostat, rozhodl jsem se taky přispět. Potkal jsem úžasnou ženskou, do které jsem se postupně zamiloval až po uši. Je to sice krátká doba (4 měs. spolu), ale i tak jsem cítil, že jsem našel konečně tu ženskou, kterou jsem hledal. Nic jsem neřešil a byl šťastnej. Byli jsme spolu každý den, vše se zdálo růžové a krasné. Sex fungoval neuvěřitelně. Usnul jsem na vavřínech. Přes tuhle vysněnou idylku jsem neviděl jak se mi pomalu vzdaluje. Přišlo to rychle. Na dovolené, na baru mi oznámila, že mne nemiluje. Krach na burze. Zlomilo mě to. Jako blb jsem začal vyvádět. Místo toho abych se uklidnil a řešil to věcně. Ono to fakt člověku moc nejde, když se v tom začíná topit. Doklepali jsme dovolenou a proběhli vysvětlovací fáze. Čím víc jsem se otevíral a sdílel své emoce, tím víc jsem si jí oddaloval od těla. Necítila ze mne mužnost a ve vztahu se dusila. Nikdy jsem jí nic nezakazoval ani slovně. Prostě to tak cítila. A konec.

    Zdrtilo mě to. Po pár zprávách na začátku již kontaktuji (cca 2,5 měs.)Jako většinu zdejších jsem se poprvé v životě dostal na takové dno, které jsem si opravdu nemohl ani vysnít a stále je to ve mě otevřené. Odpustil jsem, ale vnitřně se mi to pořád vrací. Nejhorší jsou pocity viny a lítosti. Člověka to vnitřně vyčerpává a točí se v kruhu. Teorii mám zvládlou, ale zpracovat to vnitřně se mi ještě nepodařilo. Ale konec fňukání. Tahle zkušenost mi také hodně dala. Podíval jsem se dovnitř a začal se v sobě hrabat. Už prostě nechci sabotovat své štěstí a štěstí jiných. Objevil jsem u sebe silnou emoční závislost. To je taky důvod proč mě smutek, vina a lítost tak drží. Přiznal jsem si to a pracuji na sobě. Nakonec se bývalé ani nedivím, že na to neměla nervy. Já nic neviděl. Tyhle věci se blbě přiznávají a pokud se najde někdo, kdo by to měl stejně a hledá a hledá informace. Po dlouhé době jsem našel první knížku, která problematiku závislého člověka řeší bezobalu a věcně. Pro mě to byl impulz si promnout oči a něco dělat. Trvalo mi dlouho než jsem na ní narazil, třeba tím někomu zkrátím cestu (Citová závislost – Marie-Chantal Deetjens, Portál).
    Držte se a děkuju

    1. Jakub12:25 dne 20.11. 2017 napsal/a

      Oprava: samozřejmě NEkontaktuji.

  85. alf701:03 dne 17.11. 2017 napsal/a

    Málokdo sem napíše po dvou letech od rozchodu. Ale možná si to někdo přečte. Někde hluboko dole je i můj příběh, byli jsme spolu osm let. Partnerka byla hodně inteligentní a hezká vysokoškolačka, rozuměli jsme si ve všem. Odstěhovala ze dne na den, bez varování, bylo to hodně drsné. Důvod mi neřekla, jen mlžila. Jako asi ve všech případech v tom byl jiný chlap. Sotva vyučený hlupák, IQ houpacího koně, půlku života v hospodě, s pravidelnou konzumací značného množství alkoholu. Chlapa, o kterém před tím říkala, že o něco podobného by si neopřela ani kolo si vzala a má s ním dítě.
    Prvních pár měsíců mi vlastně ani nedocházelo, co se stalo, potom to přišlo – vánoce o samotě, stesk, prázdný dům, deprese. Málem se rozpadla rodinná firma, ve které jsme byli jen my dva. Všechno mě ji připomínalo, snažil jsem se zapomenout, ale nešlo to. Byl jsem na ní hodně závislý, vlastně všechno jsme dělali spolu, jeden bez druhého ani krok. Bylo mě, jako kdyby mě najednou chyběla polovina, i život šel nějak napůl, měl jsem pocit, že jediné, co se pohybuje dopředu je čas v kalendáři.
    Samozřejmě mě napadaly vlastně dnes úplně zbytečné otázky, co jsem dělal špatně. Dost mi pomohlo, že vím proč se to stalo. Skoro rok jsem pořádně nespal a po nocích jsem o rozchodech na webu přečetl všechno, co šlo. Zbytek mi vysvětlil psycholog. Měl jsem štěstí, byl to můj známý s dlouholetou praxí v partnerských vztazích. Pochopitelně v tom byla ta pověstná chemie, hormon zamilovanosti, co se jim vytvoří v mozku a po kterém úplně zblbnou. Ale hodně dalších vlivů, to jaké měla dětství, model ve vztazích, který se v rodině ve které vyrůstala opakoval po generace a který si po rozchodu i ona úplně zopakovala. A taky její nový objev, co byl dlouho sám, nikoho neměl a využil příležitosti a bez jakýchkoli zábran vlezl do cizího vztahu a rozbil ho – prostě parazit.
    Ale i po dvou letech zbyly otázky. Proč jsem jí za ty dva roky nestál ani za pitomou esemesku, banální dotaz, jak mi je. Společných známých jsme měli dost, moc dobře věděla, jak na tom jsem. Jsme bez kontaktu, nepočítám-li pár mailů, které byly potřeba k vůli odsunu nějakých věcí, co u mě zůstaly a ve kterých na mě byla dost zlá.Vím, že ty otázky jsou úplně zbytečné, ale z hlavy to nevyženete. S kým jsem to těch osm let vlastně žil a jak je možné, že se takhle zachová člověk, kterému jsem tolik věřil a těžko pochopit, že mě vyměnila za úplného pitomce.
    Pomalu, ale hodně pomalu se to zlepšuje, ale dostat ji z hlavy se prostě nedaří. Dodnes nemůžu na místa, kam jsme chodili spolu, ale úplně se tomu vyhnout nemůžu a vždycky do toho vlezou vzpomínky, že jsme tam chodili spolu … Stále chybí chuť do života, dny jsou smutné, nemůžu se zbavit pocitu, že žiju jen tak nějak napůl. Jak dlouho to bude trvat, to nevím. Psycholog opatrně mluvil o několika letech, kolik to bude let, to neřekl. A taky říkal, že to trvá tím déle, čím byl vztah hlubší.
    Nad vodou mě drží hlavně práce, ale musím jít dál. Snažím se na to všechno nemyslet, ale zapomenout se nedaří, pořád se mi po ní stýská, teď ale už pořádně nevím, jestli se stýská po ní, nebo po životě s ní. Ale ono to vlastně vyjde nastejno. Ale už se mi o ní alespoň tolik nezdá, dřív to bylo každý druhý den….

    1. Matěj21:02 dne 13.12. 2017 napsal/a

      Základní otázka všech opuštěných: proč.
      Odpověď první na ráně: ženy jsou naprosto iracionální.
      Trochu konstruktivní odpověď je, že jednají podle vzorců, které v nich vytvořila evoluce. A které vypadají na první pohled nesmyslné, ale slouží nějakému účelu anebo v době kamenné to tak bylo.
      Typická situace, ze dne na den se z bývalého přítele stane nenáviděný tvor. Ačkoliv objektivně pro ní za mnoho let hodně udělal. Ale žena prostě přepne do jiného myšlenkového modulu. Pro chlapa věc nepochopitelná. Možná, jak se tak traduje, muži dříve často umírali při lovu, v boji atd.a žena musela být schopna rychle přijmout nového partnera. V zájmu přežití sebe a dětí. A nenávist pomůže odpoutat se.
      Tohle vysvětlení až tak nepomáhá nám opuštěným, ale třeba se dá pochopit proč ženy jednají jak jednají. A někdy reakce předpokládat. A snad i být schopen ovlivnit je.
      Druhá situace, řeknete ženě při rozchodu, jak vám na ní záleží. Paradoxně vámi proto pohrdá. Vysvětlení: bere to jako projev slabosti a instinktivně hledá silné muže. Díky takovým dřív ženy přežívaly.
      Co si o tom myslíte?
      Napadají vás jiné příklady?

      1. alf722:06 dne 28.12. 2017 napsal/a

        Něco na tom bude. Jen s tím, že muži už neumírají při lovu a důvodem proč ženy přijímají nové partnery není jejich přežití a přežití dětí. Partneři jsou prostě vyměněni z lehkomyslnosti, se kteru se ženy zamilují do jiného chlapa. Doba se nám někam posunula a můžou si to dovolit. Ale abychom to moc nezlehčovali: příroda se ženami zachází podle svého, k zamilování stačí že narazí na chlapa, který jim lépe voní. A na rozdíl dob minulých si obvykle nevybere chlapa, který by byl oporou pro ni a její děti, ale najde si pitomce, který ji oblbne tím, že jí říká, to co ona chce zrovna slyšet. Na to, že udělala pitomost sice přojde poměrně brzy, ale nepřizná to a plácá se v novém vztahu. Je ty starší a moudřejší, kterým už o tolik nejde přiznají, že každý další chlap, kterého se rozhodly udělat svým novým partnerem byl horší, než ten předchozí.

    2. Matěj21:08 dne 13.12. 2017 napsal/a

      Základní otázka všech opuštěných: proč..
      Odpověď první na ráně: ženy jsou naprosto iracionální.
      Trochu konstruktivní odpověď je, že jednají podle vzorců, které v nich vytvořila evoluce. A které vypadají na první pohled nesmyslné, ale slouží nějakému účelu anebo v době kamenné to tak bylo.
      Typická situace, ze dne na den se z bývalého přítele stane nenáviděný tvor. Ačkoliv objektivně pro ní za mnoho let hodně udělal. Ale žena prostě přepne do jiného myšlenkového modulu. Pro chlapa věc nepochopitelná. Možná, jak se tak traduje, muži dříve často umírali při lovu, v boji atd.a žena musela být schopna rychle přijmout nového partnera. V zájmu přežití sebe a dětí. A nenávist pomůže odpoutat se.
      Tohle vysvětlení až tak nepomáhá nám opuštěným, ale třeba se dá pochopit proč ženy jednají jak jednají. A někdy reakce předpokládat. A snad i být schopen ovlivnit je.
      Druhá situace, řeknete ženě při rozchodu, jak vám na ní záleží. Paradoxně vámi proto pohrdá. Vysvětlení: bere to jako projev slabosti a instinktivně hledá silné muže. Díky takovým dřív ženy přežívaly.
      Co si o tom myslíte?
      Napadají vás jiné příklady?

  86. Hanz20:11 dne 1.11. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    skoro 3 týdny po rozchodu jsem se rozhodl, že zase napíšu jak se věci mají. První co jsem se dodatečně dozvěděl je, že v tom byl samozřejmě někdo třetí :-).No asi jsem byl fakt naivní když jsem do poslední chvíle věřil, že v tom nikdo není i když podezření tam bylo a všechno tomu nasvědčovalo.Má důvěra byla bohužel větší než touha pátrat a vlézt ji třeba do telefonu i když mi to samozřejmě napadlo, ale ze zásady to nedělám.
    Po tom zjištění jsem to vsřebával a vstřebávám dodnes, nicméně jsem usoudil, že ji řeknu aby si vystěhovala i zbytek věcí které tu měla. O víkendu si vše odvezla, byl to dost drsný, ale nejdříve jsme leželi tři hodiny v posteli objímali se a hladili. Když jsem se jí pak zeptal co to má znamenat, tak mi řekla že je to tak normální a že mi má ráda a ještě spusty jiných věcí. Já jí ještě nějakým způsobem vysvětloval proč to z mého pohledu tak dopadlo a že by taky mohla uznat svoji chybu v tom jak se chovala, ale v podstatě tam žádný problém nevidí a prý se snažila.
    No prostě mazec na to že jsme před 4 měsíci ještě čekali mimčo a dneska už je s někým jiným… nechápu tu proměnu……
    No já jsem na tom o něco lépe než na začátku hlavou se mi to sice honí neustále bez přestání, ale celkem jím a v noci spím i když se budím a občas pěkně spocený 🙂
    Bohužel ale nemám chuť nic dělat do všeho se musím nutit na nic se nesoustředím jsem podrážděný a hned mi vše vytočí.
    Dost mi pomáhá když někam vyrazím s kámošema to se odreaguji a vypovídám, ale nemohu je otravovat pořád a zas tolik jich nemám.
    No a nejlepší je to probrat s holkama to bych mohl dělat každý den 🙂 Naštěstí mám jednu vrbu na internetu tak to probíráme a má se mnou trpělivost 🙂
    V podstatě od nich slyším to samé holky říkaj že neví co chce a že to časem zjistí a chlapi ať se na ní vyseru že si nabije hubu. Asi mají pravdu ty i ty, jen mě to moc nepomůže.
    Já jsem stále ve fázi že bych jí zpátky chtěl, ale už tam jsou ty pochyby že mi lhala řešil bych asi co s ním měla a jestli to zas neudělá ta důvěra se strašně blbě získává zpět na druhou stranu dokážu asi i zapomínat a odpouštět a všichni děláme chyby a vím o čem mluvím jen to třeba nemá žádné následky.
    Takže od teď se budu snažit držet minimální kontak (asi to nebude lehké ale hrdost zase nějakou mám) většinou jsme si ještě napsali něco „provozního“ a nikdy to sklouzlo ještě na řešení toho vztahu, ale nepsal jsem jí aby se vrátila že…(udělám možné i nemožné)jen jsem ji odkázal na to co jsem řekl dříve.
    No a já se pomalu vrhl na mapování terénu sice nemám na žádnou ženskou ani pomyšlení, ale jen zkusit jestli to vůbec půjde 🙂
    Nikdy jsem to moc neuměl, ale je to daleko lepší než ve 20 už nemám takový strach že mi ženská řekne ne nebo když se neozve tak to neřeším. A další pozitivum je že už se tolik nestresuju v práci přebil to ten stres v soukromí 😀
    Taky víc čtu i když většinou podobné výlevy tragédů jako jsem já a nebo tady doporučenou literaturu, ale čistí to mozek.
    Ano i malá pozitiva tady jsou a snažím se na ně soustředit a doufám že jich bude víc.
    Takže chlapi musíme se držet a a největší odměnou nám může být až jí jednou budeme moc vážně říct že jsme rádi že odešla…..případně na stará kolena že ještě že jsem ti tenkrát dovolil se ke mně vrátit :DDD

  87. Hanz10:15 dne 25.10. 2017 napsal/a

    Tak jenom doplnění pánové.
    Myslel jsem že na mě sedí ten článek skoro komplet kromě jediné věci.
    Jako většina jsem byl ubezpečovaný že v tom nikdo jiný není a co myslíte?
    Ano byl :-), i když indicie k tomu vedly tak jsem nepátral a důvěřoval. Vím že v tom vztahu byly problémy ale tímhle ho poslala do kopru protože pak už bylo jasné že cokoliv udělám je blbě když se zaměří jen na to negativní. Tím jsem to definitivně zabalil nebudu hrát druhé housle to už jsem dělal dlouho. Prostě ženské jsou fakt jak opice dokud se nedrží jiné větve tu původní nepustí. Měl jsem o sobě trochu jiné mínění ale hold jsem jenom jedna z mnoha větví 🙂
    Uvidím co to se mnou teď udělá pravda bolí ale možná míň než lež. No musím se teď soustředit sám na sebe hodilo mi to trochu zpátky ale život jde dál a jen čekám co mi přinese a budu se snažit tomu jít trochu naproti i když to jde teď těžko….

    1. Ondrej14:37 dne 25.10. 2017 napsal/a

      Skoro vždy je v tom niekto iný, proste žena sa dlho rozhoduje ale nakoniec sa vždy rozhodne…

  88. Hanz09:31 dne 25.10. 2017 napsal/a

    Tak jen doplnění pánové.
    Jako každý i já byl ubezpečován že v tom nikdo třetí není 🙂 A trochu naivně i tomu věřil i když indicie byly že jo,ale nepátral jsem. A co myslíte? Ano správně je v tom nikdo jiný i když prý to není ten hlavní důvod což asi není, ale je to přesně to proč to šlo do kopru protože já se mohl postavit na hlavu, ale stejně jsem to dělal blbě a ona se soustředila už jen na to špatné. No nic takže jediné v čem jsem si myslel že u nás ten článek nesedí bylo tohle a teď to vidím že je to jak podle návodu prostě fakt jak ty opice dokud nedrží jinou větev té původní se nepustí. No myslel jsem si o sobě víc než že jsem větev 🙂 ale musím se s tím smířit. Pravda bolí ale možná míň než lež. Tak uvidíme co to se mnou udělá, tím jsem to definitivně v sobě pohřbil a dál se snažit nebudu druhé housle jsem hrál dlouho a nehodlám v tom pokračovat, lehké to nebude ale život jde dál a uvidím co mi přichystá…..

  89. Ondra15:07 dne 23.10. 2017 napsal/a

    Hlásím se ke všem, co mají po rozchodu. Před tímto vztahek jsem byl 10 let ženatý, kde jsem odešel, jelikož manželka po nývratu z mateřská našla jiného frajera. Po půl roce jsem začal další vztah, o kterém teď napíšu. Rozchod / kopačky mám za sebou 3 týdny, s partnerkou 2 roky a rozchod proběhl tak, že v pondělí ráno mi psala, jak byl víkend fajn ( ve čtvrtek se pekli buřty, v pátek nákupy, v sobotu oslava narozenin mámy a neděle super se vším všudy, i milováním ). Musím ještě dodat, že jsme spolu nežili, jezdil jsem za ní každý víkend a ob víkend již ve čtvrtek a za dva roky jsem ani jednou nevynechal. Už jsme řešili i mé nastěhování k ní, hledal jsem si tam práci. V pondělí ráno mi přišla ještě zpráva, jak byl víkend fajn, že se na mě těší a miluje mě, že oslava byla super a tak dále. Bylo mi fajn, v pondělí odpoledne se se mnou přes messenger s tím, že si během dne uvědomila, jak je vše pro ní svazující, že se musí kvůli mě hodně omezovat, že žárlím, že nejsem chlap do baráku a tak dále a uzavřela to tím, že by se mnou byla jako ve vězení. Za týden mi tam táta vyzvednul 5 krabic s oblečením, protože jsem fakt neměl na to si je vyzvednout sám a hotovo. Zatím mi hlava furt nebere, co, jak proč, forma jako to udělala … Vycházel jsem dobře s jejími rodiči, dětmi a snažil se zkrátka zapadnout. A najednou pecka a to říkám zcela vážně a po logické úvaze, že náznaky toho tam zkrátka nebyly. Ano, občasné drobné rozepře ano, ale nic co by jen zdánlivě naznačovalo rozchod a ani o něm nikdy nebyla debata. Furt jsem slyšel, jak chce chlapa, který by s ní žil, byl oporou a i to asi chtěla. Nicméně by to musel být poslušný pejsek, který má sice právo na názor, ale to je tak vše. Dva týdny po kopačkách má už jiného frajera, věnuje se širokému okruhu mužských známých a je v pohodě a vysmátá, já opakem se vším všudy. Je mi 40, dneska jdu k psychologovi se vypovídat a pokusit se vše pochopit, i když … některé věci mi zůstanou utajeny na vždy. :-)) A co dál? To si musím srovnat a počkat, až uplyne trochu čas, opadne naštvanost a rána přestane krvácet, ale nehroutím se, pouze to chce čas a bude to dobrý, to už vím. 🙂

  90. Dominik Mirga21:31 dne 21.10. 2017 napsal/a

    Chtěl bych moc poděkovat ze tenhle článek, nečekal jsem že mě něco v momentální situaci rozesměje.

  91. Hanz18:24 dne 19.10. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    jako většina musím poděkovat za skvěle napsané články u kterých jsem se i v tomhle těžkém období zasmál.
    Samozřejmě i já jsem po rozchodu momentálně týden je to čerstvé a dost to bolí a tak se asi potřebuji trochu vypovídat :-)Náš vztah trval přes 6 let a byl to můj druhý vážný, první bylo téměř 10 leté manželství ze kterého mám syna a dokonce se mi ho podařilo získat do péče což byla pro mě životní výhra a ušetřil jsem si tím spoustu starostí i nervů. Nyní s již bývalou přítelkyní jsem se seznámil asi půl roku po rozchodu s manželkou. V té době jsem si procházel všemi těmi fázemi co tady popisují všichni a střídali se u mě jak na běžícím pásu :-)a myslel jsem že už si nikoho nenajdu nevím kde jak atd.. a najednou tady byla ona. Mladá vysoká blondýna sebevědomá chytrá nezávislá se spoustou kamarádů aktivit zájmů a nápadů. Původně jsem myslel že to bude jen takový jak se tady píšet převozník, protože to byl pravý opak mé manželky a to doslova. Spousty věcí pro mě byly nové a úplně jsem si nebyl jistý jestli to tak chci a zvládnu tenhle úplně jiný životní styl. No nic chtěl jsem si trochu užít a odreagovat a tady se mi toho dostávalo plnými doušky. Samozřejmě jsem si všiml i věcí které by mi vadily v dlouhodobém vztahu ale v té době jsem o tom neuvažoval.
    První moje důležité rozhodnutí ohledně vztahu bylo když se chtěla manželka po více jak roce vrátit(ano i já ji po rozchodu bombardoval zprávami že se může vrátit:-)atd.) A teď to tady bylo a já nevěděl co s tím, pro mě obrovské dilema hlavně kvůli synovi. A nakonec to za mě holky v podstatě vyřešily samy, přítelkyni jsem to řekl dala mi čas na rozmyšlenou a dělala jako že nic i když jsem věděl že ji to trápí a manželka mi začala bombardovat zprávami a dělat hysterické scény tak že jsem usoudil že tohle nemám zapotřebí a a zůstal s přítelkyní. Podotýkám že po šesti letech to vidím jako nejlepší rozhodnutí které jsem tenkrát mohl udělat a manželka se vytrestala sama a došlo na má slova když ode mě odcházela. Čas plynul první tři roky téměř bez hádek ale asi bylo zapotřebí posunout vztah dál. V té době jsem si začal více všímat věcí o kterých jsem věděl a vadily mi, ale neměl jsem potřebu je úplně řešit. Největší problém pro mě byl že přítelkyně je trochu životní sobec a takový konzument všeho co se naskytne a toho bylo čím dál víc. Uměla mi sice dát všechno,ale v podstatě jen tehdy pokud ji to nijak neomezovalo. A tím že si jela vždy na sebe jak finančně tak časově tak já byl poslední dobou jen tím kdo ji nějakým způsobem omezuje. Nicméně jsme se začali bavit i o dítěti, ale nikdy jsem si nebyl jistý jestli ho vážně chce protože vím jakým způsobem by ji to omezovalo. No nakonec loni v létě přišla s tím, že už asi není v tom vztahu úplně šťastná a mimo řečí mi řekla že je těhotná a chce si to nechat vzít. Tenkrát se mi zbořil svět jak domeček z karet. Nakonec jsme po nějakém úvaze dospěli k tomu že si to mimčo necháme, ale nakonec jsem o něj stejně přišli. Nastalo období kdy to bylo trochu horší ale pak jsme začali na tom vztahu pracovat a myslím že se nám to celkem dařilo a přišla řeč zas na mimčo a celkem brzy se nám to povedlo bohužel scénář se opakoval o mimčo jsme přišli a přítelkyně si zase začala jet one woman show. V podstatě to u nás fungovalo tak že měla na každý den něco naplánováno a i spousty víkendů za sebou byla pryč a když jsem si dovolil říct že už je toho moc a mohla by taky strávit nějaký čas se mnou tak jsem jen slyšel proč musí být tam a proč tady a že si na mě udělá čas až třeba za tři víkendy. No a nakonec jsme za poslední tři měsíce spolu strávili jeden možná dva víkendy a já už pak byl naštvaný jen řekla že nikam jde. Při tom mi nikdy nevadilo že chodí beze mě jen to nesměla přehánět a občas mi do toho života také zapojit, ale bohužel poslední dobou to tak vůbec nebylo.No takže nakonec došlo na rozhovor kde mi řekla, že takhle pokračovat nechce a že řešíme pořád věci dokola což má tedy pravdu a že se tedy odstěhuje. Tak jsme si pobrečeli a já ji řekl že samozřejmě o ní nechci přijít jen by musela trochu v životě ubrat a víc mi do něho zapojit a ne abych byl až ten na kterého jednou dojde řada a že pokud to bude ochotná akceptovat tak má dveře otevřené (vím chyba :-)ale cítím to tak) . Vím že jsem dělal i spoustu chyb na kterých jsem se snažil zapracovat ale nakonec nás dostala tahle jedna a jestli jsem někdy cítil že i já ji mohu dát víc prostoru tak teď vím že teď to bylo maximum, protože víc by znamenalo, že se skoro neuvidíme a to už není vztah a vzhledem k dítěti bych byl s ním doma sám a čekal až maminka přijde ale já chci trávit čas společně ale samozřejmě mít i své volné chvilky.
    A teď tedy nějaký můj závěr :-)“ Nelituji ani jednoho dne já si ten vztah užil i když teď lituji spíš sám sebe, možná by měla litovat přítelkyně. Jsem ji za spoustu věcí vděčný a dost mi toho naučila a myslím že i já ji, o co jsem přišel vím a co přišla ona v podstatě svou sebestředností si možná uvědomí možná ne. Mám strach že zůstanu sám je mi skoro 40 chtěl jsem ještě děti ne začínat zase od začátku ale hlavní je se z toho neposrat. Zatím to zvládám líp než minule už mám chuť k jídlu i sem tam úsměv se vyloudí jen nevím jestli to není tím že doufám že se k sobě nakonec vrátíme a ještě mi to nesemele,ale možná i tím že jsem byl dost často sám a musel se o vše starat jako teď tak že zas taková změna to není. Tak doufám že budu moc za pár let říct že jsem si zase ve vztahu polepšil jako jsem to mohl říct po tom prvním. Díky za případné reakce kdo to dočetl až sem 🙂

    1. Martin11:12 dne 20.10. 2017 napsal/a

      Ahoj,
      neskutečně jsi mě svým příspěvkem povzbudil, Hanzi. 😉
      Je mi sice teprve 21 a srovnávám se z asi prvního vztahu delšího než pár měsíců, nicméně jdou na mě depresivní nálady a pocity, že už si nikdy nikoho nenajdu a nikdy se do žádné baby už pořádně nezamiluju. Neklapalo nám to v sexu + taky jela trochu svojí „one woman show“ (a já se choval pak kvůli tomu občas jak debil, nicméně, nevyčítat jí to tak jsem stejně v tom vztahu nešťastný). To nic nemění na tom, že jsem jí opravdu miloval. Je to pár týdnů, občas si ještě v horších chvílích pročtu tento článek od Krčmiče.
      Nicméně Hanzi, svým poměrně optimistickým přístupem jste mi dal neskutečnou chuť do života -> vždyť pro vás oba rozchody musí(museli) být daleko těžší než pro mladičkého floutka který má „celý život před s sebou“. A přesto to dle toho jak píšete, zvládáte skvěle. Přeju vám, aby jste i po 40ce našel tu další, co vám vykouzlí úsměv na tváři a zažijete s ní i tu pořádnou rodinu.
      A děkuju Vám, protože pokud tenhle boj nezvdáváte vy ve Vašem věku, tak bych byl pořádný kokot, abych se trápil ve 21 letech, že nikoho už nepotkám.
      Good luck!

      1. Hanz14:26 dne 23.10. 2017 napsal/a

        Ahoj Martine,
        ano oba rozchody byly těžké tenhle v podstatě ještě je a bude, ale to neznamená že jsou lehčí než v 21 možná jsou jen horší vyhlídky na další vztah než u tebe, ale ta bolest je asi stejná v 15 30 nebo 60 jen už člověk má i v takovéhle situaci trochu nadhled. Jde to sice těžko a asi to bude dlouhá cesta ale jít to musí. S manželkou mi to trvalo asi víc než rok a dost mi v tom tenkrát přítelkyně pomohla a dneska k ní necítím žádnou zášť ani ji nepřeji nic zlého a to spolu moc nevycházíme. Ty máš ve svém věku všechno před sebou a za čas se na to budeš koukat jako na životní zkušenost která ti něco dala. I ti rozumím s těmi vyčitkami já to dělal nakonec taky je to sice kontraproduktivní a i když jsem to věděl tak prostě tu nespokojenost chceš dát najevo, že to jde i jinak vím teď taky. Co se týče sexu to je ve vztahu problém velký a opět můžu z vlastní zkušenosti říct že to musí alespoň ve větší míře fungovat. Čeho se bojím teď je ta samota, kamarádů pár mám všichni už mají rodiny takže člověk s nima zajde na pivko, ale tahat je pořád nikam nechce aby jim nepřidělával starosti doma. A upřímně si musím přiznat že většinu aktivit zajišťovala přítelkyně třeba s jejími kamarády a to teď přijdu. A taky jinak se na nového partnera zvyká ve 20 a jinak ve 40 už mám své návyky a jen tak mi nikdo asi už nezmění 🙂 tak že hlavu vzhůru kamaráde všechno tě ještě čeká a vyhlídky jsou krásné koukni kolem sebe co je holek v tvém věku který někoho hledají. A třeba za rok si tady budeme psát jaké baby máme doma.

      2. Martin23:21 dne 23.10. 2017 napsal/a

        Ahoj!
        Osobně mě právě nadhled těch starších vlastně uklidňuje. Neboť ono je možné, že podobný pocit ještě párkrát zažiju. Stejně tak podobné věci, které jsem já teprv zjistil, o tom když neklape sex a podobně. Bohužel jsem ale typ člověka co se nerad vzdává a dneska si uvědomuju, že poslední dva měsíce jsem už mohl pochopit, že ten vztah asi nedopadne, nicméně jsem si to nechtěl přiznat. Tvůj strach chápu, i když mnohem méně reálně. Každopádně děkuji za podporu a věřím, že to s námi oběma dopadne dobře 😉

  92. Martin13:14 dne 8.10. 2017 napsal/a

    Krcmic, dekuju ti moc!
    Tyhle clanky me posledni dobou drzi nad vodou. Sic oproti jinym rozchodum co tu lide pisi jsem stravil s mou byvalou kratsi dobu (necely rok).
    Kazdopadne, je to u me tak ze jsem vetsinu veci spis zesral ja (i kdyz na tom ma svuj podil), vim ze bych je udelal jinak ale ke pozde. Psal jsem ji jednou, neodepsala, a pak uz se ridim tvymi radami.
    Nekdy se asi clovek musi poucit i jedne, aby to nezjebal s tou dalsi.
    Snad tu dalsi brzy potkam.
    Dekuji!

  93. Lukyysek13:17 dne 4.10. 2017 napsal/a

    Klobouk dolu, moc pekny clanek. Prosel jsem si uz tezky rozchod ze vztahu ze ktereho vzesla dcerka. Bylo to davno vse vyresene a s ,,nebozkou,, vychazime dobre. Samozrejme to obcas zaskripe, ale nakonec nas drzi spolecne pouto a usilovna snaha doprat dceri stesti. Ale po nekolika letech jsem se seznamil se skvelou zenou. Ukazala mi spoustu krasnych veci. Byla o 6 let mladsi a byli jsme spolu 3,5 roku. v dobe rozchodu me 35 a ji 29. Dokonce sem se rozhodl se sestehovat a poslednich 1,5 roku jsme vytvorili rodinu, kde jsme se citili dobre. Ale jen ja s dcerou. Nebudu to prodluzovat, nasla si jineho a nechtela s nami byt. Ma dost vecneho starani o cizi dite a neustale domlouvani s nebozkou. Chce jit za tim, co vzdy chtela. Planovali jsme dite a ja si ji chtel i vzit. Ale pozadat jsem nestihl. Byla to pecka z cisteho nebe. Boli to, je to prave tyden. V patek oznamila a v pondeli po ni zustaly jen zimni boty ve sklepe. Me to boli hrozne, ale mnohem hur to nese mala. A tim padem to lame i me. Detska uprimnost…plac….tajna prani….vzpominky nad fotkami…..kdyz toto vidite v ocich osmileteho ditete…..Jedine Vase prani je uz toto nikdy neopakovat. A proto k jadru pudla: pokud se rozhodnete, ze budete s nekym, kdo dite jiz ma. Vsechno zvazte, ptejte se, mluvte s nim, stezujte si, hlavne travte cas spolu…..a vsechno musi klapat…jestli ne, nejvetsi dil zklamani odnese ten nejmensi.

  94. Katy14:58 dne 19.9. 2017 napsal/a

    Devět měsíců se sympatickým, vysokým, statným, charizmatickým a chytrým mužem mých snů. Devět měsíců s prachsprostým, lživým, nevěrným, sobeckým manipulátorem a upírem. Dvě stránky toho samého člověka. Škoda toho času, ale jsem ráda, že jsem na to přišla „poměrně brzy“. Já, naopak, oproti všem píšícím pode mnou, za tento rozchod děkuji. Ještě pár týdnů a byla by ze mě naprostá závislá, nerozhodná lidská troska, takto jsem si zachovala aspoň nějakou důstojnost, self-respect a sebevědomí. Kolik lidí je naopak ve vztazích, ze kterých nemůže ven? Buďme proto rádi, že jsme se mohli zbavit toho nesprávného člověka, se kterým jsme marnili čas.
    A jdu se oklepávat a věřit v lepší zítřky.
    Hodně sil všem!

    1. Irena12:30 dne 11.10. 2017 napsal/a

      Ahoj Katy, nevím jestli sem ještě chodíš, ale jsem na tom podobně. Bohužel po 7 mi letech. 🙁 V pondělí jsme řešili nevěru, dneska ji přiznal. Střílela jsem naslepo, podle intuice. Bolí to jako pes, ale sepsala jsem si všechna (nebo ty nejhlavnější) příkoří a snad to zvládnu. Přestože se rozcházím já, on jako zdatný manipulátor mi to vůbec neulehčuje. Přesvědčuje, co není naprosto zřejmé, zapírá, lže a mlží. Nevím, jestli to ustojím, ale co vím, ta ztráta důvěry, zrada, bolest, úzkost, to je opravdu maso. Je to příliš čerstvé, než abych mohla byť jen doufat, že to bude lepší. Rozum říká pryč od něj, srdce řve, vrať se. Když se vrátím, budu nešťastná. Kurva fix.
      Nemůžu spát, nemůžu jíst, hulím 40 cigaret denně. A to si musí ještě odstěhovat věci.
      Držte prosím pěsti, ať to ustojím. Vlastně asi by se hodilo napsat, držme si pěsti všichni navzájem.

      1. Katy14:47 dne 8.11. 2017 napsal/a

        Plně to chápu. Já v tomto vztahu nebyla tak dlouho a i tak to se mnou zamávalo. Mezitím jsem byla měsíc v Asii, kdy mi bylo naprosto skvěle a ani jednou jsem na něj nepomyslela. Od té doby, co jsem doma, zase na mě všechno spadlo a rozhodně ještě nejsem z toho venku. Jediný co opravdu pomáhá je nulový kontakt, já se chtěla v jeden moment omluvit, ne za to, že jsem to ukončila, ale jakým způsobem jsem to ukončila. Zachovala jsem se jak hysterická kráva a popřela všechny zásady slušného chování, ale tím, jak mě vytočil, to už byla poslední kapka. Možno se za pár let omluvím za výrazy, které jsem použila. Teď ještě rozhodně ne, protože bych to nezvládla. Ale mrzí mě to, vždycky jsem vyznávala zásady slušného chování. „Naštěstí“ je dotyčný, téměř padesátileté individuum, tak sebestředný narcis, že nemá nejmenší zájem mě nějak kontaktovat. Co jsem se nechtěně dověděla, tak už brousí nějakou dvacetiletou vysokoškolačku, takže má jiný poddajný zdroj energie, který může vysávat. Já se potřebuji doplnit, úplně na něho přestat myslet a jít dál. Ještě chvíli to potrvá, nálady jsou pořád jak na houpačce, ale věřím v sebe. Jeho jsem se zbavila, teď už je to jenom o mě. Přeji Ti hodně sil, hlavně nepolevuj ve svém rozhodnutí, ještě zvládneš osobní kontakt při odevzdávání věcí a jsi volná a všechno zvládneš.
        Cílem manipulátoru je dát Ti facku a přimět Tě říct, že jsi si to zasloužila…

  95. Hehe20:42 dne 17.9. 2017 napsal/a

    Ahoj,prožívám teď něco hrozného má milovaná mě opustila kvůli jinému(50 letemu) panovi,otce své nejlepší kamarádky se kterým planuje budoucnost:) článek krásně napsaný a dost mi pomohl přeji všem brzké uzdraveni mysli 🙂

  96. lolo15:51 dne 13.9. 2017 napsal/a

    Zdravim,

    je to uz asi 10 mesiacov co sa to stalo. Bol som trochu v inej situacii ako vacsina z Vas, ale to na veci nic nemeni.
    Velmi rychlo sa mi podarilo narazit na tento blog a velmi mi pomohol.Bez neho by som sa asi naozaj zblaznil a upadol do depresie.
    Autor si zasluzi medailu za zasluhy! 🙂

    Ako pisem, uz je to asi 10 mesiacov co sme sa rozisli a mozem povedat ze dnes som na 90% v pohode.
    Priconou rozchodu bol iny chlap a este nejake veci okolo nasho vztahu, to sa najde vzdy.
    Co ma ale po tomto dlhom case zase dostalo do mierneho nekomfortu je fakt, ze minuly mesiac sa za neho vydala.
    Fakt som to necakal a myslel si, ze sa snad niekedy neskor stretneme v inej situacii a za inych okolnosti a mohli by sme to mozno spolu skusit. Ale koniec, definitivny.

    Takze, damy a pani, co mozem povedat ja je – nekontaktovat, nesnivat, nerozmyslat – nechat odist a priat len to dobre, bol to predsa clovek ktoreho ste milovali.

    Jedine co definitivne vylieci tento stav je cas!

    Takze drzim palce a svojej ex prajem len to najlepsie, nech jej to vyjde a je stastna.

    caute

  97. Nikdo19:34 dne 5.9. 2017 napsal/a

    Tak toto je naprosto super „článek“. Právě po 26 letech (a toho 24 jako manžel) končí můj „vztah“. Tuto stránku si budu číst asi ještě mnohokrát :-).

  98. Anonym09:42 dne 3.9. 2017 napsal/a

    Ahojte, chtel bych se o svoji zkusenost taky podelit.. Pred dvouma tydnama se semnou rozeala holka (po 7 letech) zacal sem sni chodit v 17ti, byla to moje prvni opravdova laska prisel sem sni uplne o vse jestli chapete co tim myslim.. Travili jsme spolu kazdy den, byli jsme na sobe zavisli vim ze to posledni dobou moc neklapalo, vim ze jsem mel ruzove bryle a neposlouchal to co chtela zmenit.. Ani nechapu jak semnou tak dlouho vydrzela.. Nikdy sem ji nic neudelal spatneho a ona me taky ne, zacala posledni pul rok pracovat jako servirka a od te doby se uplne vse zmenilo,mela kolem sebe spoustu lidi kteri se kni chovali daleko lepe jako ja stouplo ji ego, ja zacal zarlit a dost to nekdy schytavala kecma ze proc se bavi snim a zas snim.. Posledni noc prisla domu opila a vedel sem ze zrovna pila s mojim kamosem na ktereho sem zarlil… Vyhodil sem ji z bytu rano prisla a uplne vse slo do sra.. Porad ji pisu at mi da sanci ze vse zmenim pripadam si jako nula a nemam vubec chut delat nejake veci… Celych 14 dni bydlela v praci (na hotelu) a ted dva dny zpatky sem se dozvedel ze musela odejit a vubec nevim kam.. Nechce mi to rict je to strasne tezke nevim kde je skym je jak se ma atd.. Celkove mam o ni strach… Nejhorsi na tom je ze jeji segra chodi s mojim brachou (uz 3 roky,maj dite vse) nez sem prijela poprve Tak bydlela 50km odeme, ja zde ziju uz 24 let a ona nechce s te prace odejit.. Mam tu vse rodinu,pratele,bydleni. Bydlim v hodne malym meste a vim ze ji jeste hodnekrat uvidim… Nejvic mam strach z Toho ze nekdy prijdu do baru a ona tam bude s jinym.. Chapete? Jste s nekym v7 let, myslite ze je to holka na cely zivot a pak mate takove predstavy ze spi s jinym atd… Prvni tyden sem nejedl nespal skoro nepil (krom alkoholu) a svihlo to semnou skoncil sem v nemocnici, nikdy sem se s rodinou moc nebavil a ted sem zjistil ze rodina je pro me vse..strasne mi pomahaj hlavne bracha … Nebavim se uz moc s kamosema Protoze mam strach ze do ni vali, kdyz za ni chodi do baru.. Odjizdim ted do italie pracovne tak doufam ze se to nejak zlepsi… Mam z toho strach .. Nejvic me stve ze sem ji aj vyhrozoval jak sem byl na mol, chtel sem proste at odtud odejde ale ona nechce.. Uz nevim jak sem ji to mel rict tak prislo vyhrozovani a tim sem to uplne posr.. Nejhorsi je na tom ze chodim ven furt ze stejnyma lidma a pride mi to jako nostalgie… Dost casto piju a vim ze je to chyba … Snad se to zlepsi..

    1. Anonym20:47 dne 6.9. 2017 napsal/a

      Tak sem se dozvedel ze to tahne s kamosem … Ktereho zna par mesicu pritom sem mu ve vsem pomahal a on me takhle zradil, je to strasne

      1. Anonym12:53 dne 18.11. 2017 napsal/a

        Tak se vracim po 3 mesicich a reknu vam ze se toho moc nezmenilo … porad ji miluju zda se mi o ni skoro kazdy den, sice uz to tolik neboli jako prvni dva tydny ale porad me to mrzi :/ Pokud nekoho milujete a je to vzajemne tak si toho cloveka vazte a neudelejte stejnou chybu jako ja 🙂

      2. Anonym22:23 dne 30.1. 2018 napsal/a

        Tak pisu znova 😀 Uz jsem sni 4 mesice nepromluvil ale parkrat ji potkal… uz je to daleko lepsi nezda se mi o ni tak casto , nemyslim na ni tak casto.. myslim ze uz jsem pripraveny na dalsi vztah , tak hodne stesti vam ostatnim co prave ted prisli o svou milovanou/milovaneho. Bude to boj ale nakonec se z toho dostanete 🙂 Hlavne nebyt doma zavreny ale ve spolecnosti a nechlastejte nebo jeste hure neberte drogy 🙂 At se dari!

  99. Tom23:48 dne 31.8. 2017 napsal/a

    Ahoj,
    už jsem tu psal o 3 příspěvky níž.
    No, mám za sebou téměř 4 týdny. 🙂 A začínalo to bejt fakt super. Až jsem udělal blbost. 😀
    Bejvalka psala a psala a psala, no a pak napsala takovou SMS, že jsem „nemohl“ neodpovědět.
    Chtěla se sejít. Tak jsem souhlasil, nevěděl jsem, co chce řešit.
    No, že se chce vrátit, že novej frajer je na nic a nerozumějí si. Ten večer to mezi námi strašně jiskřilo a ona měla srovnaný, co chce.
    No, skončilo to postelí, pak 2 dny úplně super, jak když jsme se dávali poprvé dohromady, „rozešla“ se s tím frajerem (teď už je zase s ním), za kterým odešla se mnou. Ale nakonec jí nějak „došlo“, že to mezi námi „nepůjde“ dát dohromady.
    No a dneska mám rozchod zase na talíři. 🙁 A to mi přišlo, že se dostala do tý paradoxní fáze a že je to tady, ale asi prd.
    Takže mě to posunulo pár týdnů zpět. Nemůžu na ní vůbec myslet, jinak je mi z toho zle… A to už jsem takový stavy vůbec neměl…

    Achjo, takže lidi, zase se to stalo. Zase jsem si říkal, že my jsme jiný, že to třeba dobře dopadne.
    A hele, úplně stejný, jako u všech. Věřím jí, že to nebyl úmysl, protože ty první 2 dny fakt bylo oboustranný souznění, ale pak to vyprchalo a je to pryč. A teď si říkám, že já jí blbec odpovídal… 🙁 No, teď to mezi námi uzavřela na dobro (teda z mojí strany už tutově), tak alespoň tak. Na druhou stranu si říkám, že alespoň ten sex za to stál. 🙂

    Takže zase rada, kterou stejně nikdo neposlouchá, dokud se sám nespálí:
    Nevrátí se, rozhodně ne během měsíce.

    1. Pavel20:13 dne 3.9. 2017 napsal/a

      Stalo se mi něco podobného, začali jsme se vídat apod. bylo to super a najednou už nešlo se vidět 😀 tak jsem ukončil veškerý kontakt abych uchránil sám sebe, je to týden. Ne, po měsíci se opravdu nevrátí, akorát je zmatená a neví co chce.

  100. Filip01:12 dne 22.8. 2017 napsal/a

    Snad me to pomůže super napsané vratil jsem se ve ctvrtek s pritelkyni (Ex) z dovolené, druhy den jsem sel do práce, pak v sobotu, ona šla na svatbu kamarádce a vypsala se tam s klukem, ja jsem na to prisel, ona me to přiznala a rekla ze se zamilovala !!! Mimochodem zná ho pul dne my jsme spolu byli 5 let, máme spolu vše , naštěstí tu mam kotatko co jsem ji pořídil protože ho hrozne chtěla i to tu nechala. V první radě jsem chtěl ji i jeho zastřelit jelikož mam zbrojak a zbraně ale pak jsem si řekl ze mi za to nestoji. Jestli ji to přinese štěstí at to tak je, z celého srdce ji miluji ale vodka me kudlu do zad, i přesto vim ze ji odpustim ale časem. Je mnohem slabší osobnost než ja, vytáhl jsem ji z depresi, naučil vařit a spousty veci, kupoval první poslední. A ona me zradila jak nejvíce mohla. Trapi me to, ale po tomhle textu vim ze se z toho dostanu. Moc Mi chybí ale pokud prijde ze chce zpatky ma ted nějaký cas smulu nejsem nějaký hej počkej. Preji všem co zažívají to same at se z toho dostanou, jsme chlapi !! Nejhorší je ze mi je do pláče ale nemuzu brecet neumim to, o to vic to bolí. Ale tímto textem se snažím trosku uvolnit. Bolí to vic a vic a vecer je nekonečný. Musim se odreagovat. Mějte se krásne.

    1. Eda11:18 dne 8.9. 2017 napsal/a

      Ahoj Filipe, držím Ti palce k lepším zítřkům. Brečet dokážu jen o samotě nebo u již bohužel bývalé přítelkyně. Procházím teď prvním týdnem a 3 dny po tom jsem měl napuštěný obličej slzami, momentálně díky článkům, Vašim komentářům, je mi lépe. Díky kamarádům nejsem tak v prdeli, jak jsem byl.

      Přeju Tobě a Vám ostatním hodně sil!

Ostatní uživatelé také četli:

Mnoho lidí si láme hlavu s pravopisem tohoto města. Proč se správně píše Hrušovany nad Jevišovkou? To se dozvíte v dnešním článku. ✅ Hrušovany nad Jevišovkou – správná varianta. Zdůvodníme si ji 2.pádem (bez Hrušovan nad Jevišovkou).❌ Hrušovany nad Jevišofkou – nesprávná varianta.Skloňování slova Hrušovany nad Jevišovkoupád – Hrušovany nad Jevišovkoupád – (bez) Hrušovan nad...

Mezinárodní den za zrušení otroctví připadá každoročně na 2. prosince. V tento den v roce 1949 přijalo Valné shromáždění OSN Úmluvu o potlačování obchodu s lidmi a vykořisťování druhých osob. Tento den je věnován ukončení moderních forem otroctví. Těmi může být sexuální vykořisťování, obchodování s lidmi, nejodpornější druhy dětské práce, nucené sňatky a nucený nábor...

Etymologický původ je zřejmě velmi starý a váže se k pohořím a skálám. Srovnejte s korsickým slovem sarra („horský hřbet“, „návrší“), se španělským sierra nebo albánským sharane. Srbsky, bulharsky a dalších jihoslovanských jazycích, „šarka“ se používá pro zmije (ze slova „šaren“, které v některých slovanských jazycích znamená „různorodý“, „kusý“, tedy v přeneseném významu označuje věrolomnou...

Pravidlo o ofsajdu bylo zavedené, aby byly týmové hry atraktivní pro diváky. Zamezuje tomu, aby hráč čekal v blízkosti soupeřovi branky na dlouhou nahrávku přes celé hřiště. S ofsajdem se můžete setkat třeba při fotbal nebo hokeji. Naproti tomu v pozemním hokeji bylo pravidlo o ofsajdu zrušené v roce 1996. Ale pojďme k češtině. Pravopisně SPRÁVNĚ je ofsajd Slovo ofsajd...

Práce s PPC kampaněmi nekončí tím, že založíte kampaň. Je potřeba její vývoj neustále sledovat a využít možnosti kampaň libovolně upravovat. Pojďme se tedy podívat na to, jak reklamu spravovat v případě, že už ji máte založenou. Pokud ne a ptáte se, jak na první kampaň v Google Ads, přikládám odkaz na článek. O kampaně...

Výraz je pravopisně správný v obou variantách. Můžete tak psát dle vlastního uvážení zadruhé i za druhé a význam bude pokaždé úplně stejný. V jazykové terminologii jde o příslovečné spřežky, které vznikají spojením předložky a číslovky. Obecně však platí pravidlo, že v případě delších číslovek je vhodnější zvolit variantu psaní zvlášť (např. po padesáté sedmé). Samozřejmě něco jiného...

Pokud existuje jedna podmnožina světa psaní, která má více předsudků než kterákoli jiná, je to právě ghostwriting. Samotný název zní záhadně. Ale práce jako ghostwritera je vlastně stejná jako každá jiná. Co je Ghostwriting?Definice toho, co představuje psaní duchů, není pevně stanovená.Obecně se však charakterizuje tak, ghostwriting je vše, co je oficiálně přisuzováno jiné osobě –...

Už na úvod je dobré si říci, že obě varianty jsou správné, akorát každá se používá jinde. ✅ Ztuha – je to příslovce a píše se v něm z. Lze nahradit například slovem ztěžka.✅ Stuha – podstatné jméno, které se definuje jako úzká textilie s plošnými tvary.Příklady správného použití slova ztuhaZtuha se mi chtělo věřit, že náš...

Jak se píše tahle největší pobaltská země? Litva – správná varianta.Lytva – pravopisně nesprávná varianta.Skloňování slova LitvaLitva je rodu ženského a skloňuje se podle vzoru žena.1.pád – Litva2.pád – (bez) Litvy3.pád – (k) Litvě4.pád – Litvu5.pád – Litvo!6.pád – (o) Litvě7.pád – (s) Litvou Správné užití slova LitvaNárodním sportem v Litvě je basketbal.Zákonnou měnou Litvy...
Načíst dalších 10 článků