Hodní jsou chtěnými jen do té doby, než se stanou otrokem druhého. 

Nejčastější chybu, kterou kluk může udělat je, že je na holku příliš hodný. Dělá pro ni první poslední (protože je do ní až po uši zamilovaný), ona si na to zvykne a bere to jako samozřejmost = přestane si toho vážit. A to je špatně. Tím nechci říct, že se k ženě máte chovat jako „kokot“ a vytírat s ní podlahu, ale přespříliš dobrosrdečnosti a tolerance je také spíše na škodu.

Zvláštní je, že většina kluků se po prvním bolestivém rozchodu začně chovat přesně opačně. Z hodných chlapců se pak stanou totální blbečci, kteří se k holce chovají jako ke kusu hadru, protože věří, že díky tomu si svou holku udrží. Ale ani tudy cesta nevede.

Chovejte se k ní galantně, jednejte s ní slušně, ale jen probůh nedělejte vše, co jí na očích vidíte. Nebuďte vždy ten, co se musí podřídit jenom kvůli tomu, že ji tím uděláte radost. To je pitomost!

Ve vztahu je třeba udržet určitou rovnováhu. Jednou bude po tvém, jednou po mém. Tohle je věc, kterou hodný a nebo mladý (a tím pádem nezkušený) kluk nikdy nepochopí (vražedná kombinace je, když je kluk zároveň mladý, hodný a ještě k tomu nemá dostatek zkušeností s ženami). Pochopí to až ve chvíli, kdy už si jejich holka dávno užívá s jiným.

Protože neumí říct své holce „NE“. Když se o to pokusí, jejich dívka nadhodí oblíbenou vydírací frázi:

“Ty už mě nemiluješ?“ (další alternativa je: „Ty už mě nemáš rád?!?“)

Pokud ani pak neuspěje, přichází na řadu pláč (nebo hádka :-)).

Náš nebohý (a stále ještě hodný chlapec) samozřejmě proto odpoví „ANO“ a netuší, že si pod sebou kope vlastní hrob (a když už se přece jen odhodlá, že bude vzdorovat a podaří se mu to, tak se pak užírá výčitkami).

Zkuste si představit, že by za vámi přišel váš nejlepší kamarád a zeptal se, zda byste s ním nešli na pivo. Vám se nikam chodit nechce, jste unavení, nespali jste dva dny. Ani vás nenapadne, že byste mu na jeho prosbu kývli jako poslušný osel. A rozhodně potom, co mu řeknete své „NE“, nebudete cítit nějakou vinu. Dělějte kompromisy. Ale ne každý den a rozhodně tak nečiňte kvůli nátlaku od partnerky.

Když vás náhodou napadne, zda už nejste na svou holku až příliš hodní, tak se zamyslete nad tím, zda byste tolik ústupků udělali i pro svého nejlepšího kamaráda. A hlavně – udělala by totéž ona pro vás? Pokud si odpovíte pokaždé ne, možná je načase přestat být ten „hodný vůl“. Protože na vola čeká v budoucnu vždy jenom pěkná kráva.

I když jste v exkluzivním vztahu, tak:

• Nezapoměňte čas od času provětrat své kamarády – není nic divného na tom, když s nimi občas vyrazíte na pivo, někam na chatu nebo uspořádáte pánskou jízdu. Stejně tak není nic divného na tom, když vyrazí ona někam bez vás. Partner není železná koule na noze, kterou byste museli neustále tahat s sebou.
• Vždy si vyhraďte určitý čas i sami pro sebe – vztah není otroctví. Pokud jste měli předtím, než jste poznali svou „osudovou lásku“, i nějaké vlastní zájmy (fotbal, hokej, posilovna), tak proč byste se jich měli vzdávat teď? Cítili byste se tak šťastní nebo byste spíše cítili, že vám něco chybí? A opět – udělala by totéž ona pro vás?
• Nesnažte se být cvičená opička, která bude skákat podle toho, jak bude vaše partnerka pískat. Něco se vám nelíbí – ŘĚKNĚTE TO! Chcete jí to udělat do zadku? Nooo… to už se vysvětluje poněkud hůře, ale jde to. Záleží, jak moc jste k sobě otevření (a jak moc se pak otevře ona vám :-)). Nechcete jít s ní na párty, kde budou lidé, které nemusíte? NECHOĎTE TAM! Není na škodu si občas postavit hlavu a vyjádřit svůj názor. Když to neuděláte, budete zbytečně potlačovat své vlastní já. Je zvláštní, že málokdo tohle pochopí už v prvním vztahu. Většinou to chce získat ony potřebné zkušenosti a zažít několik rozchodů, než vám dojde, v čem je zakopaný pes. Že cílem ke spokojenému vztahu je hlavně to, abyste se vy cítili šťastní. Pokud se budete neustále podřizovat, za chvíli vám to začne vadit. Pak přijdou hádky, které nejčastěji vyustí v to, že ji najednou budete chtít všechno omlátit o hlavu.
• Snažte se, aby si toho, co pro ni děláte, náležitě vážila. Právě proto je důležité praktikovat metodu cukru a biče. Jednou trochu povolit uzdu a jednou zase přitáhnout, aby jí bylo jasné, že laskavost NENÍ samozřejmost. Jakmile si na to zvykne, tak je už většinou pozdě na to něco měnit.
• Naučte se rozhodovat a buďte rozhodní. Ženy nemají rády nerozhodné muže. Když se vás zeptá, kam se dnes půjdete projít, řekněte jasně, kam se půjde. Nesnažte se vyptávat, kam by šla raději. Když se jí váš návrh nebude líbit, řekne vám to.
• Naučte ji za sebe platit útratu. Značně tím ulehčíte své poloprázdné peněžence a zároveň – když za ní pak něco zaplatíte, bude si toho více vážit. Ve vztahu jste si přece oba rovni, tak proč nemůže zaplatit jednou jeden, podruhé druhý. Pokud vaše přítelkyně např. ještě nevydělává či nemá zrovna peněz nazbyt, tak to můžete vyřešit šalamounsky. Přestaňte chodit do předražených restaurací a vyrazte společně na romantickou procházku ve dvou, vemte si s sebou flašku vína a pozorujte společně hvězdy na obloze, západ slunce či ranní červánky.
  

Nechci, aby článek vyzněl tak, že se máte stát bezohledným sobcem. TO ROZHODNĚ NE! Ale zkuste se někdy na chvíli zastavit a zapřemýšlet, jestli to, co děláte, děláte dobrovolně a nebo tak činíte jenom kvůli tomu, že se bojíte, abyste o svou pracně „ulovenou kořist“ nepřišli.