Když se vám podaří rozjet dobrý projekt, občas dostanete nabídku na odkup. Na tom není nic divného. Problém nastává ve chvíli, kdy se musíte rozhodnout, jestli projekt po pěti či více letech prodat a nebo si jej ponechat a dále jej rozvíjet.

U fungujících projektů to je jen otázkou peněz. Každý projekt se dá koupit, pokud máte dostatek korunek / dolarů / eur a jasnou vizi, kam jej budete v budoucnu rozvíjet. Občas však narazím na projekty, které jsou super, jedná se však o one man show (a to je právě ten problém – o všem rozhoduje někdo, kdo je v businessu „citově zainteresovaný“, když se o něco dlouho staráte, tak je vám to líto dát vaše batole někomu jinému). Tyhle projekty bývají osobité a také specifické tím, že se dostanou na určitý level a dále již nerostou.

Většina menších projektů totiž trpí tím, že si jeho tvůrci / vlastníci vše dělají svépomocí. Místo, aby zaplatili programátora, tak se jdou raději učit programovat. Do svých projektů neinvestují vydělané peníze. Pouze svůj čas. Což většinou nestačí. Když už se jim náhodou podaří, že něco na projektu vydělají, utržené peníze si ponechají a neinvestují je do dalšího rozvoje. Je to vlastně začarovaný kruh.

Čekáme na boom, který nepřijde

Pak nastává onen problém, že když projekt nic nevydělává, tak je to pro majitele přítěž. Investuje čas do činnosti, která mu nepřináší žádné ovoce. Po několika letech jej začne projekt nudit. Nevěnuje se mu na 100 % a projekt uvadá. A nebo je stále na stejné startovní čáře, na které byl před rokem, dvěma či třemi lety. Někdy v tomto období přicházím já s nabídkou na odkup :-).

Často se však setkávám s tím, že místo toho, aby lidé projekt prodali, zbavili se řekněme toho břímě, které je tíží, vydělali si nějaké peníze (a hlavně se mohli dívat / sledovat, jak projekt roste), tak začnou spekulovat. Co když se najde někdo další, kdo mi nabídne více peněz. Co když budu mít příští rok více času a projekt někam dotáhnu. Co když se zčistajasna zjeví nějaký investor a narve do mého projektu miliony. A řeknou ne. Projekt si ponechám.

Většinou se pak za půl roku podívám na zmiňované weby a sleduju, jak jdou pomalu, ale jistě do kytek. Umírá komunita, umírá návštěvnost a vlastně v danou chvíli už je projekt zcela neprodejný, protože ztratil i tu poslední hodnotu, co měl. Takových webů jsou plné celé ty internety. A přitom stačilo jenom přestat snít a začít být realisty.

Jaká je šance, že na projektu vyvaříte 15 milionů za rok, když se vám to dosud nepovedlo?

Nedávno mi psala slečna, od které jsem chtěl koupit web. Tehdy jsme se půl roku nazpět bavili o částce cca 50 000 – 75 000 Kč. Nedomluvili jsme se. Slečna doufala v „reborn“ (znovuzrození). Bohužel – zmrtvýchvstání se jako v případě Ježíše nekonalo. Nyní zbývá už jen webu napsat vhodný epilog a doménu nechat expirovat, protože slečna se od té doby na jakékoliv řízení tohoto projektu zcela vykašlala. Jen blázen by jej teď koupil za stejnou částku, jako jsem jí nabízel kdysi.

Když mi pak psala, zda to tedy nekoupím, už samozřejmě žádný zájem o projekt z mé strany nebyl. Nebylo co kupovat. Vše hodnotné svým čekáním poslala do kytek.

Škoda, právě umřel další nadějný web. Čest jeho památce. Uctěme jej minutou ticha, zamáčkněme slzu a jede se dál…

Když je projekt ztrátový

Druhý typ jsou pak lidé, co mají nevýdělečný nebo prodělečný web / projekt. Nenaučili se s ním pracovat, nenalezli žádný vhodný obchodní model. Vlastně se o něj mnohdy ani nesnažili. Ti už by na nabídku kývli, ale mají moc velké oči. Chtějí pohádkově zbohatnout na něčem, na čem sami nevydělali ani korunu. Ba co víc – v mnoha případech jsou těžce v mínusu. Aby dorovnali ztrátu, tak opět spekulují – tentokrát nad cenou. Bohužel nechápou, že prodávají něco, z čeho potenciální kupec musí udělat výdělečný projekt. Že oni nejsou tím, kdo jde do rizika.

Když to přeženu – je to stejné, jako když přijdete do pořadu Den D a budete chtít odprodat firmu, která už pět let je v záporných číslech a neustále více a více krachuje. A vy za ni budete chtít miliony. Pokud jste se nedostali do ztráty nějakou totálně hloupou chybou, která je zřejmá na první pohled, nikdo „vás“ nekoupí. Místo toho, abyste tedy zalepili vlastní finanční ztrátu, jedete ve stejných kolejích stále dál. Až se pak situace stane neřešitelnou a projekt / web se zkrátka pozastaví, protože již na něj nejsou prachy.

Příklad: Gamerztube.com – velké oči o zbohatnutí, vysoké náklady a web je vlastně dnes již zcela odepsaný.

Když projekt nevydělává a stál pracovali jste na něm roky

Další krásný příklad. Vytvořit projekt, web či fórum umí každý.

Ale přetavit návštěvnost v zisk už tak lehké není. Když váš projekt negeneruje peníze, asi nelze předpokládat, že vám budoucí kupec váš čas zaplatí do poslední minuty se sazbou 5 000 Kč hodina (protože tolik teď vyděláváte v práci nyní). Vlastně stát se to může – museli byste prodávat Facebook.

Další faktor, který mnozí lidé neberou v potaz, je co vlastně můžete zpeněžit a za jakou částku. Když to přeženu, lepší je mít fórum, web či shop zaměřený na podnikatele, než mít časopis o lízátkách pro pětileté děti. Proč? Protože děti jaksi většinou nemají na účtu několik milionů (pokud to není třeba Justin Bieber, ale to fakt nechcete). Pak jsou projekty, u kterých je tak malá cílovka (inzerentů, kupců), že prostě i kdybyste prodali váš produkt každému, komu můžete, stejně byste byli sto let v mínusu.

I kdyby na vašem webu inzerovala každá firma, stejně byste si vydělali velké nic. Opět skutečnost, se kterou někteří moc nepočítají. Respektive – ji nezapočítávají do kupní ceny 🙂

Jak takové odkupy končí? Nijak. Nic se neprodá, nikdo nic nekoupí, nikdo nevydělá a ani (hned) neprodělá, projekt pokračuje dál až do chvíle, kdy na něj vlastník nemá čas. A protože negeneruje žádné peníze, ale naopak je ještě žere (server, redakce, váš čas), tak se projekt prostě zastaví. Skončí.

Protože po ruce zrovna není žádný kupec.

Ono když se nad tím zamyslíte, tak základem úspěšného prodeje – najít kupce, co má:

• o váš projekt zájem právě teď v danou chvíli
• dostatek peněz
• jasnou vizi, kam projekt dál posunout

A všechny tyhle faktory se musí sejít v jednu chvíli a to navíc ještě vlastník projektu musí mít nějaký důvod, proč to chce prodat. Opět o důvod víc, proč prodat teď a ne až za rok (neplatí samozřejmě u všeho, někdy se čekat vyplatí).

Neprodáme, nerosteme

A nebo neroste – není čas a prostředky na rozvoj projektu. Není motivace cokoliv vylepšovat, protože to nenese prachy.A pak se to opět dostane do situace, kdy chybí čas… A protože většinou nikdo z těchto lidé nechce investovat do projektu sé vlastní peníze (co když se mi to nevrátí?), tak projekt bude za pět let na stejném místě.

Já se u každého projektu snažím o to, aby vždy každý rok vyrosly. Alespoň dvojnásobně. A zatím se mi to daří :-).

Příklad: Databaze-her.cz, Postavy.cz

My jsme řekli ne. A nikdo neví proč

Třetí skupina lidí jsou pak lidé, co raději nechají projekt zcela chcípnout bez nějakého zjevného důvodu, i když mají dostatek možných kupců. Racionální důvod vám často uniká. Typickým příkladem je konec serveru Bloguje.cz.

Myslím, že je lepší raději prodat pod cenou někomu schopnějšímu, kdo má zájem a chuť web rozvíjet, než to takhle potopit jako Titanic. Několik webů jsem prodal pod cenou, ale když vidím, že se o ně nový kupec pečlivě stará a rozvíjí je, tak toho rozhodnutí nelituju. Nový vlastník totiž (pokud vyberete dobře), nalije do projektu novou energii. Posune jej o další stupínek dál. A o to přece také jde. Nebo ne? Není to jen o penězích. Také nedáte své nově narozené děcko nějakému imbecilovi, který mu rovnou vrazí kudlu do srdce, ale raději jej dáte do rukou někomu, kdo se o něj chce postarat.

I když neprodám nejvyšší nabídce – jsem rád za takový prodej. Já jsem peníze vydělal a na internetu je teď k vidění další „mé dítě“, které jsem si vypiplal od nuly. Co víc si přát?  Snad jen víc peněz :-).

Proto bych některým vlastníkům poradil – prodávejte, dokud máte kupce. Zítra jej již mít nemusíte. A když už prodáváte, nehleďte jen na prachy. Není nic smutnějšího, než se dívat, jak někdo systematicky ničí věc, kterou jste roky budovali. Stejně deprimující je pak celý projekt odepsat, protože na něj nemáte čas. A ještě smutnější je vědět, že vám za to dnešní „nic s hodnotou 0 Kč“ nabízel ještě před rokem desetitisíce, statisíce nebo miliony.