Sice se o prokrastinaci výrazněji mluví zejména v posledních letech, ale rozhodně se nejedná o žádný nový fenomén. Výraz má kořeny v latině, kde slovo procrastino znamená odložit na zítřek.

Podobný výraz se vyskytuje také v angličtině (procrastination), ale v česku se ustálila forma prokrastinace. Pravopisně správně je tedy pouze varianta prokrastinace.

Prokrastinace = odkládání úkolů

A důvod je jednoduchý. Jedná se o přejaté slovo z cizího jazyka, takže se na něho nevztahuje pravidlo o psaní měkké samohlásky „i“ po tvrdé souhlásce „k“. Naopak v jiných případech se slovo prokrastinace přizpůsobilo výslovnosti v českém jazyce. Výsledkem tedy je, že správný tvar je prokrastinace.

Slovo prokrastinace se skloňuje podle vzoru růže.

Co slovo prokrastinace znamená, jsme nakousli už na začátku. Pro úplnost dodáme vysvětlení z výkladového slovníku. Prakrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění (většinou administrativních či psychicky náročných) povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Může představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví.

Pokud prokrastinujete, ale stále vše stíháte, tak je to ještě v pořádku. Až budete mít problémy, nezoufejte. Existuje spousta knih, které učí, jak se s prokrastinací vypořádat. Otázkou je, jestli fungují. Pravděpodobně ne! Jinak bychom byli všichni pilní jako včeličky.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova prokrastinace:

• Většina studentů trpí prokrastinací.
• Prokrastinace nemá nic společného s šášou Krustym.
• Chtěl jsem zkusit zbavit se prokrastinace, bohužel jsem to vždy odložil na zítra.
• Konec prokrastinace, jdeme pracovat.
• S prokrastinací mám bohaté zkušenosti.
• O prokrastinaci mi nemusíš vyprávět, tu moc dobře znám.
• Díky prokrastinaci mám krásně čistý byt. Zase jsem místo studia uklízela.