Jedním z nejtvrdších pravopisných oříšků jsou koncovky -ovi a -ovy. Správné psaní těchto koncovek může být poměrně problematické a může zamotat hlavu i tomu nejlepšímu češtináři.

Jde o koncovku podstatného jména nebo přídavného jména?

Nejprve je potřeba rozlišit, zda je koncovka ve tvaru podstatného jména, nebo je snad součástí přídavného jména přivlastňovacího. To lze zjistit velmi snadno.

Přivlastňovací jméno přídavné ze své podstaty někomu něco přivlastňuje a my zjistíme, čí to je.

• Podstatné jméno: podej knihu Petrovi.
• Přídavné jméno přivlastňovací: Petrovi kamarádi četli knihu; tatínkovy knihy.

Vidíte, na otázku čí jsou brýle a knihy si můžeme odpovědět. Pokud však na otázku čí? odpovědět nemůžeme, jde o podstatné jméno.

Koncovky u podstatných jmen

Je-li koncovka u podstatného jména dle vzoru pán a muž ve 3. a 6. pádě, píšeme v ní vždycky měkké i -ovi.

• 3. pád – Nepřibližujte se k tomu psovi.
• 6. pád – Přestaň tak hrubě mluvit o bratrovi.

Příklady

• Petra dala Honzovi polibek.
• Maminka upekla buchty a dala je Karlovi do košíku.
• Babička už špatně vidí, a tak řekla Jeníkovi jiným jménem.
• Dej bratrovi taky půlku. Přece se s ním rozdělíš.
• Nepřibližujte se k tomu psovi.
• Přestaň mluvit tak hrubě k bratrovi.
• Dej to prosím tátovi.

Přivlastňovací přídavná jména

U přivlastňovacích přídavných jmen se rozhodujeme trochu déle. Řešíme totiž rod přivlastňovaných osob či věcí. Pokud je příd. jméno mužského rodu živ. a je v 1. či 5. pádu, napíšeme měkkou koncovku -ovi.

• Strýčkovi koně vyhráli výstavu.
• Přijdou i Tomášovi kamarádi.
• Petrovi kolegové sem nechodí rádi.
• Dědečkovi psi hlídali dům velmi bedlivě.
• Tátovi kamarádi přišli do hospody pozdě.
• Jirkovi spolužáci se domluvili, že mu udělají oslavu.

V těch dalších případech, kdy je přivlastňovaný předmět ženského či mužského rodu neživotného, píšeme tvrdou koncovku -ovy.

• Petrovy stroje přestaly fungovat. (1. pád)
• Vykáceli dědovy lesy. (4. pád )
• Shořely části Petrovy stodoly. (2. pád)
• Můžeš mi ukázat dědečkovy sestry? (4. pád)
• Dědečkovy kočky měly vzteklinu.
• Pavlovy sestry procházely višňovým sadem.
• Hubertovy otázky neměly smysl.
• Koukám na ty Vojtovy knihy. Některé jsou opravdu zajímavé.
• Už jsi slyšel Vláďovy skladby? Jsou fakt skvělý.

Drobná změna je ve 4. pádě rodu mužského životného, kde píšeme -ovy, na tuto skutečnost je potřeba si dát pozor.

• Zapřáhli jsme strýčkovy koně.