Jsou mladí, talentovaní a jsou to Češi. Pro to, co dělají, jsou doslova zapálení. Živí je umění, Dostali se dokonce až do semifinále světoznámé soutěže pro talenty  Britain’s Got Talent. Je jich 16. A říkají si Pyroterra.  A protože nemáme možnost zpovídat všech 16 osob, tak jsem v rámci diskriminace mužů vyzpovídal hlavně Pavlu Žákovou. To proto, že měla největší… talent. A pak jsme si pozvali dalšího člena. Adama Šťastného. Oba nám společně poví, jaké to je se živit uměním.

Ahojte kluku a dívko :-). Kolik členek má Pyroterra? Nebo je Pavla jedinou ženou mezi samými chlapy?

P: Ahoj Michale, naštěstí sama nejsem. Síly jsou u nás vyrovnané. Ze zmiňovaného počtu šestnácti členů máme 7 holek a 9 kluků. Nebylo tomu tak ale vždy. Dlouho jsme bojovali právě s nedostatkem dívek. Naše práce není pro princezny, ale jako princezna dívka musí vypadat, takže to není úplně jednoduché.

A: Dále máme celou řadu externistů, se kterými spolupracujeme na větších projektech a ve vytížených termínech, takže se kolem nás pohybuje lidí ještě mnohem více.

Mohla bys nám vyjmenovat jména všech členů a říci, co kdo dělal předtím a nebo jak se do Pyroterry dostal?

P: Asi to raději pojmeme obecněji. Na kompletní výčet je nás trochu moc. Pokud máte zájem se na všechny podívat, navštivte osobní profily na našich stránkách. A jak se k nám všichni dostali? V první etapě se členové scházeli z nejrůznějších profesí i koutů světa. Z té doby nám zůstali stavaři, ekonomové, elektrotechnici i marketéři. Tedy lidé, kteří dnes určují směr, kudy půjde Pyroterra dál a někteří z nich ještě vystupují. Dnes už nábor umělců probíhá jinak, většina zájemců má kvalitní pohybovou průpravu.

A: Nutno dodat, že zhruba polovina členů stále studuje střední nebo vysokou školu. Průměrný věk se pohybuje kolem dvaadvaceti let.

Kdo vlastně toto sdružení umělců založil?

P: Adam je jedním ze tří zakladatelů Pyroterry, takže to bude otázka spíše na něj.

A: Začalo to před sedmi lety, kdy jsem se začal scházet se dvěma kamarády za účelem natrénovat vystoupení s ohněm. Původně jsme se věnovali scénickému šermu a lezení po skalách. Ale každý z nás měl trochu jiné zájmy a už jsme se tak často nevídali. Tak nás napadlo dát dohromady něco společně. Něco, co budou lidé obdivovat a my se u toho budeme bavit. A co nakonec vzniklo z pouhé zábavy, čtete právě teď 🙂

Pavlo, teď jeden dotaz přímo na tebe. Jak ty ses dostala do Pyroterry? Byl již někdo z tvých kamarádů členem anebo tě oslovil někdo ze zakládajících členů? Pověz nám to prosím :-).

P: Přišla jsem do skupiny přes kamarádku, která tehdy začala tréninky Pyroterry navštěvovat. Do té doby jsem pracovala jako investiční konzultant, měla jsem svůj obchod a podílela se na vzniku dalších podnikatelských projektů, což korespondovalo s mojí vystudovanou školou. No a také jsem uměla prodávat luxusní věci a to trvá. Právě potenciál Pyroterry mě hnal dopředu v přesvědčení, že ji dokážu vytáhnout na tu nejvyšší úroveň. To byl motor, kvůli kterému jsem se rozhodla v Pyroteře zůstat a věnovat se jí naplno.

Kdy jste začali vystupovat společně? Respektive – kdy vás napadlo spojit síly a začít vystupovat pod uměleckým jménem skupiny Pyroterra?

A: Jak jsem již zmínil, naším cílem bylo od začátku vystupovat pro diváky, dělat, co nás baví, a častěji se vídat. Nejspíš tedy za vznikem naší skupiny stály ty šermířské a divadelní základy. Postupem času se k nám přidali další nadšenci, až jsme se rozrostli na pořádně velkou rodinu.

Pyroterra je jedna velká rodina umělců

Jak vznikal název vaší skupiny a co vlastně znamená? Je jasné, že to souvisí už podle názvu tak nějak s ohněm, ale určitě má slovo Pyroterra nějaký hlubší význam. Nebo ne?

A: Každé vystoupení nebo uskupení musí mít nějaký název. Náš výběr se zaměřil na spojitost s ohněm a po dlouhém přemýšlení jsme si zvolili název Pyroterra. Jméno vzniklo spojením dvou latinských slov pyro – oheň, žár a terra – země, půda.

Zkuste našim čtenářům přiblížit vaše začátky. Kam jste chodili trénovat, jak jste si připravovali choreografii? A jak jste si tehdy vydělávali na živobytí?

A: Nejdřív jsme se scházeli někde na louce nebo v parku. Venku to bylo nejlepší. Jen nás limitovalo počasí. Tréninkové vybavení jsme si vyráběli sami z domácích potřeb. Dodnes platí, že si veškeré vybavení vyrábíme sami, ale je to už na úplně jiné úrovni.

P: Já pamatuji až tréninky u garáže. Je vidět, že tady nejsem od úplného začátku. 🙂

Takovéhle kousky vyžadují trénink

Jak moc složité bylo před lety přemluvit organizátory akcí, aby si právě oni pozvali tehdy ještě neznámou Pyroterru?

A: Když jsme začínali, byla pro organizátory akcí rozhodující cena. Chtěli vidět hodně ohně za málo peněz. Vystupovali jsme tedy za minimum, ale i tak bylo těžké se někam dostat.

P: V době, kdy jsem se začínala o klientelu Pyroterry starat, to bylo ještě hodně těžké. Nebylo se o co opřít. Dnes, abyste s prezentací uspěli, musí to všechno nějak vypadat. Od webovek, promo-materiálů, referencí, až po to, jak přijdete na schůzku oblečeni. No a nakonec můžete všemu dát punc výjimečnosti nebo to úplně shodit, a to vše jen svým vystupováním. Myslím teď při komunikaci s klientem.

Hodně důležité je nějak vypadat – prostě mít svou image

Vystupovali jste třeba někdy na některých vystoupeních zadarmo? A vystupovali byste zadarmo někde třeba i nyní, kdyby vás oslovila nějaká akce? Například, kdyby vám umožnili vystupovat před plnou Royal Albert Hall ve Velké Británii. Šli byste do toho?

A: Jedna věc je bez honoráře a jiná je úplně zadarmo. Na každé vystoupení máme dost vysoké náklady, ať už se jedná o palivo, pyrotechniku nebo přepravu. Záleží to hodně na konkrétní situaci a určitě to musí být vyváženo dostatečnou propagací. Například tím, že se objevíme v televizi. Jinak Royal Albert Hall zní dobře, můžete to zařídit? 🙂

No nemůžeme :-). Ale to snad zase tak nevadí, ne? 🙂 Zase na druhou stranu o vás díky tomuto rozhovoru budou vědět třeba i v Kladně. A to uznejte, že není úplně k zahození. Kam se hrabe takový Londýn…

P: V každém případě je nám ctí!

Věnujete se ohnivým a světelným show, se kterými vystupujete po celém světě. Přesto, jestli se nepletu, tak jste začali nejdříve vystupovat hlavně u nás. Na jakých akcích vás mohli třeba diváci potkat? A vystupujete nyní ještě v ČR a nebo to pro vás již není moc lukrativní?

A: Ze začátku jsme vystupovali pouze na domácí půdě, ale vždycky bylo naším cílem prorazit do světa a to se nám myslím daří. Přesto máme v Čechách stále svojí základnu.

P: Já mám ČeskourRepubliku moc ráda a také tu ráda organizuji akce. Máte ale pravdu v tom, že přizpůsobit se s velkou produkcí rozpočtům místních firem nebo dokonce veřejných akcí bývá velký problém. Proto u nás v Čechách bývají k vidění menší show. Na velké akci jste nás mohli vidět například při zahajovacím ceremoniálu Mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově. Teď připravujeme divadelní projekt, takže nás v roce 2015 budete mít možnost vídat i touto cestou. Hrát by se mělo v Hybernii, ale to ještě nebudeme předbíhat.

Těšit se můžete i na ohnivé divadlo

A proč jste se rozhodli vrhnout na divadelní scény? A bude v nich také přítomný oheň a nebo půjde v tomto projektu čistě o divadlo?

A: Určitě budou přítomny všechny prvky naší show, takže se jedná o úplně nové umělecké těleso.

Já o vás vím, že vy nejenom, že si hrajete s nebezpečným ohněm, ale dokonce i ve svém volném čase většina vašich členů provozuje adrenalinové sporty. A mě zajímá jaké a jestli už měl také někdo z vás i nějaký vážný úraz.

P: Je fakt, že adrenalin je to, co nás všechny spojuje. Vážné úrazy. To je taková oblíbená otázka médií. 🙂

A: Kdo si hraje s ohněm, dříve nebo později se spálí. A kdo se ještě nespálil, tak to nedělá dostatečně dlouho. Každý máme větší či menší popáleniny, ale nic vážného, co by nám bránilo v práci. Každý z nás kromě našich tréninků hodně sportuje a trénuje další věci, například tanec a akrobacii. Věnujeme se také adrenalinovým sportům jako je horolezectví nebo skákaní s padákem.

Jak je to vlastně s úrazovým pojištěním? Jsou členové Pyroterry pojištění pro případ, že by se něco nepovedlo tak, jak mělo, a někomu z vás by se stal vážný úraz?

P: Skupina je jako jediná společnost v Evropě pojištěna proti situacím, kdy bychom způsobili komukoliv z vnějšího okolí újmu na zdraví nebo majetku, a to v rámci celé naší činnosti. Platí to i pro interiérová vystoupení s otevřeným ohněm. Nebylo to ale jednoduché zařídit. Většina pojišťoven měla s pojištěním naší produkce vážné problémy, my jsme byli ale ochotni splnit veškeré požadavky na pojištění tak, že jsme si zařídili certifikace, dohled bezpečnostního technika, proškolili všechny účinkující na úroveň školitele při práci s otevřeným ohněm a opatřili naši show množstvím bezpečnostních pravidel. Soukromé úrazové pojištění členů si ale každý řeší sám, takže vystupování je na vlastní riziko.

Pociťujete třeba ještě strach během vystoupení anebo předtím, než jdete na stage? Anebo jste si už na ten stres zvykli?

A: Strach má jen ten, kdo není dostatečně připraven. Jiná věc je tréma, tu mám docela často, ale pak si to alespoň víc užívám.

P: Asi tak. Ale já osobně se necítím komfortně při fireshow v interiérech.

Hrát si s ohněm v interiéru určitě není snadné

Musíte mít jako umělci něco jako živnostenský list? Anebo celou Pyroterru financuje nějaká jiná firma a vy jste všichni jejími zaměstnanci?

P: Pyroterra je dnes s.r.o., takže fungujeme jako každá normální firma. Všichni umělci jsou pak našimi zaměstnanci. Já jsem jednatelkou a současně jednou ze tří společníků naší firmy.

Byla bys ochotná prozradit, v jakých relacích se pohybují honoráře za podobná vystoupení, která musí zaplatit nejenom platy pro účinkující, ale také náklady na dopravu, ubytování, stravu a další režie?

P: Pro chod naší firmy je především důležité, aby se umělci cítili komfortně nejen v kolektivu, ale aby je i finančně uspokojovala odměna za vystoupení. Máme na umělce vysoké nároky, takže to musí být něčím kompenzováno. Obrovské výdaje pak tvoří pronájmy, pojištění, kostýmy, správa firmy, účetnictví, marketingu a v neposlední řadě neustálý vývoj nových efektů a choreografií. Díky tomu všemu jsem schopna klientovi garantovat perfektní show, její cena se pak pohybuje kolem 30 000 Kč.

Perfektní show si za 30 000 Kč můžete pořídit i vy

To uznávám, není až tak moc. Čekal jsem osobně, že cena bude začínat na částce 100 000 Kč. Ale pojďme dále. Dá se podle vás podobným „řemeslem“ u nás uživit?

P: My se vystupováním živíme. Chce to ale obrovskou dávku úsilí, přesvědčení a originality. Musíte vždy něčím zaujmout a současně to dovést k dokonalosti.

Ve skupině je vás 16. Z toho tak nějak vyplývá, že spolu musíte umět vydržet a nehádat se. Řešili jste třeba nějaké konflikty anebo hádky?

P: Jsem přesvědčena o tom, že jsme přátelský kolektiv. Nefunguje u nás známá souborová rivalita. Naopak se snažíme na všem pracovat společně a vzájemně si pomáhat. Obvykle se musíme rozloučit s lidmi, kteří vytvářejí uvnitř kolektivu konfliktní situace.

A: Je nás opravdu hodně a trávíme spolu dost času, takže spolu musíme taky nějak vycházet. Rozhodně u nás nemá každý svou kancelář a nepotkáváme se jen na obědě. Pracujeme společně každý den a často se stává, že v pěti i více lidech jedeme na několik týdnů do zahraničí a trávíme spolu veškerý čas. Na to už je potřeba silná nátura. A kdo nevydrží, musí z kola ven, naše síla je především v kolektivu.

Lidé, kteří vytváří konfliktní situace, do Pyroterry nepatří

Obraťme teď trochu list. Určitě jste si v tomto složení užili také kopec srandy. Já jsem teď zvědavý na pár nejvtipnějších anebo nejzajímavějších historek z natáčení, které jste společně zažili :-).

A: Vzpomínám si na jedno vystoupení s ohněm na Václavském náměstí, kdy se nám dlažba pod nohama proměnila doslova v kluziště a my jsme chtě nechtě bruslili ze strany na stranu a nebyli schopni dělat skoro nic jiného. Také se nám jednou povedlo vyrazit na vystoupení o dva měsíce dříve. Vždycky jezdíme včas, ale tohle už bylo trochu moc.

Pyroterra si ostatně nehraje jenom s ohněm, ale vaší specialitou jsou také různé světelné show, při kterých používáte vámi vyvinutí unikátní technologii Visual Poi. Můžete nám tedy říci, v čem je tato technologie tak unikátní?

A: Visual poi je nezbytnou součástí našich vystoupení a dává představení nový rozměr. Toto zařízení v rukou umělce vykresluje do vzduchu obrázky, nápisy, loga i fotky. Umožňuje nám prezentovat přímo během představení logo klienta a o to je obrovský zájem. Vše je navíc programováno přesně na hudbu a sladěno s pohyby umělce, vypadá to zkrátka skvěle.

S unikátní technologií zvládnou i promítat loga

Já už na začátku zmínil, že jste vystupovali i před zahraničním publikem v rámci talentové soutěže Britain’s Got Talent. Kdy to bylo? A jak jste se dostali do této soutěže a co vás vystoupení v této soutěži naučilo?

P: Bylo to na konci května. Takže teď to jsou dva měsíce.

A: Byla to opravdu skvělá zkušenost. Normálně by bylo skoro nemožné se tam dostat, navíc ze zahraničí. Měli jsme ale štěstí a britská produkce si všimla našich videí z české verze této talentové soutěže a sami nás pozvali. Pak už to bylo na nás. My jsme se této příležitosti chytli a dotáhli to až do semifinále. Jak to vypadalo, můžete zhodnotit sami na videu. Nejtěžší pro nás bylo vše načasovat přesně na vteřiny. V přímém přenosu do televize si nemůžete dovolit žádné chyby. Ale britská produkce nám hodně pomohla a snažila se vyřešit každý problém, na který jsme přišli.

Jaké problémy vás třeba během účinkování v Británii potkaly?

P: Nejzásadnější problém nás potkal v prvním kole. Na poslední chvíli jsme se dozvěděli, že nesmíme použít žádné pyrotechnické efekty. Ty jsou ale stěžejní součástí našich závěrů, takže tím naše show hodně utrpěla. V divadle existuje takzvaná železná opona. Ta se v případě požáru automaticky zasouvá. V Londýně bylo pódium ale postaveno tak, že o pár centimetrů přečnívalo za tuto linii a tím pádem by bezpečnostní prvek nefungoval, nebylo by totiž možné oponu spustit. A tak nám zakázali veškeré pyrotechnické efekty. Přesto jsme postoupili do semifinále! 🙂

Proč zrovna vy jste v tak silné, mezinárodní konkurenci uspěli a podařilo se vám postoupit dál do dalších kol?

P: Věřím, že je to tím, že to, co děláme, děláme dobře. Do Britského talentu jsme zvolili vystoupení s ohněm, protože oheň je živel a má sílu sám o sobě. Když vidíte v televizi postavy uprostřed plamenů, běhá vám mráz po zádech. A co potom na živo. Dokonce jsme se tam setkali s britskou konkurencí, která pro své představení zvolila světelné vybavení, dle slov poroty jsme ale právě my tomuto typu představení nasadili příliš vysokou laťku, takže konkurence nepostoupila.

Co chybělo k tomu, abyste postoupili až do samotného finále?

A: Nejvíc nám chyběli hlasy diváků :-). Domácí soubory mají v tomhle vždycky výhodu. O postupu do finále rozhoduje právě publikum. Nejoblíbenější pak bývají zpěváci a malé děti, ani jedno zatím nemáme.

Mají toho spoustu. Jenže to dítě ani zpěváka zrovna ne

Proč se o vás v ČR skoro vůbec nepsalo, když se vám podařil na české poměry obrovský úspěch? Přece jenom se žádný umělec, natož skupina umělců, neprobojuje do semifinále jedné z největších talentových soutěží každý den. Proč tedy tak malá publicita, proč se o vás tuzemská média skoro nikde nezmínila?

A: Nejspíš to bude tím, že česká média vůbec nevěděla, že v britském talentu budeme. Soustředili jsme se hlavně na náš výkon a zapomněli to dát také vědět domů do ČR. Naše fanoušky jsme ale o všem průběžně informovali na Facebooku. To mi připomíná, že zhruba za dva týdny budeme v další talentové soutěži tentokrát v německém Supertalentu.

Sledujete třeba české anebo slovenské talentové soutěže? Co říkáte na jejich úroveň?

P: Sledovali jsme první dva ročníky soutěže Česko Slovensko má talent, kterých jsme se také zúčastnili. Celkově jsme byli s českou produkcí spokojeni až ve druhém ročníku, v tom prvním jsme se setkali s problémy způsobenými ignorací našich bezpečnostních požadavků pro hladký průběh show.

A: Sledujeme především zahraniční soutěže, které mají obecně vyšší úroveň. Inspirací jsou pro nás zajímavá profesionální taneční a akrobatická vystoupení. A samozřejmě náš velký vzor Cirque du Soleil.

Pavlo, ty jsi zmínila problémy a ignoraci ze strany české produkce. Zkus být prosím více konkrétní. V čem přesně vám nechtěli vyjít vstříc?

P: Pamatuji si na velký tlak s časem při zkouškách, vybavení jsme nestíhali vysušit a vše hořelo s příšernou intenzitou, takže se většina našich umělců popálila. S odstupem času ale musím uznat, že to byla částečně naše chyba, protože jsme si nestáli tvrdě za svým. Byla to přeci jen první zkušenost s televizí a báli jsme se komukoliv odporovat. Dalším průšvihem byla v tomtéž prvním ročníku přílišná angažovanost bedňáků při hašení. Dnes už víme, že k tomu nikoho nezkušeného nesmíme pouštět. Nevěděli, jak na to, a samozřejmě se při hašení spálili, pak toho byly plné noviny.

Není radno zahrávat si s ohněm

Zúčastnili jste se tedy nakonec dvou ročníků Česko Slovensko má talent a nebo kvůli těmto problémům jste jeden ročník vynechali?

A: Zúčastnili jsme se prvních dvou ročníků soutěže Česko Slovensko má talent. Byla to obrovská zkušenost a posunulo nás to hodně dopředu. Byly to první kroky, jak se dostat až do Britského talentu a doufejme, že ještě dál. Určitě to doporučuji vyzkoušet každému, kdo si myslí, že má co nabídnout. Je to dobrá příležitost, jak se dostat do televize.

P: A také Vám to pomůže s precizní přípravou na vteřiny, což je u významných klientů vždy potřeba na jedničku zvládnout.

Pomohly vám tyto soutěže v tom, že po jejich skončení jste dostávali desítky nabídek na vystoupení v zahraničí? A vezete se stále na této vlně, kdy nadále trvá enormní zájem o vaše vystoupení? Anebo již tento zájem pomalu, ale jistě uvadá?

P: Nedá se říct, že bychom se vezli na vlně čtyři roky starého vystoupení v Česko Slovensko má talent. Funguje to trochu jinak. Máte možnost se prezentovat v televizi a získat kvalitní záznam vaší show, což se hlavně v začátcích opravdu hodí. Pak ale nesmíte usnout na vavřínech. Dejme tomu že dvacet procent klientů se v prvním roce po vaší prezentaci v televizi ozve samo. Zbytek ale musíte aktivně vyhledávat sami a použít účast v soutěži jako referenci, protože je to skvělá reference. No a s Britain’s Got Talent je to podobné, jen ve větším měřítku.

Když usnete na vavřínech, ani vystoupení v televizi vám nepomůže

Dá se vůbec obdoba české a britské soutěže srovnávat a nebo Britain’s Got Talent je úplně jiný svět?

P: Je to úplně jiný svět. Konkrétně ve srovnání naší ČS má Talent se soutěží Britain’s Got Talent je cítit obrovský rozdíl ve zkušenostech produkce.

Jaké máte plány do budoucna? Co je vaším společným cílem? A co budete dělat, až svého vysněného cíle dosáhnete? 🙂

P: Je důležité mít vždy pro určité kratší období dosažitelné cíle. V dlouhodobějším měřítku by měly tyto mezikroky do sebe zapadat. Naším dlouhodobým cílem je růst do světa a vytvořit si více zahraničních základen. Současně máme takovou v Innsbrücku. Dalším cílem jsou pak realizace vlastních projektů.

O jaké projekty se bude jednat? Můžete aspoň po Cimrmanovsku naznačovat?

P: „My nemůžem ani naznačovat“ (Jára Cimrman) 😀

Plány do budoucna? Prostě uvidíte, naznačovat nemohou

Kde vás mohou letos diváci potkat a vidět naživo?

P: Vřele doporučuji udělat si výlet do Tirolska, tady vystupujeme pravidelně na FISSu a je tu opravdu krásně. V Čechách plánujeme například Bloody Sexy Party v SaSaZu.

A poslední otázka na závěr. Co byste vzkázali lidem a umělcům, kteří mají třeba talent, ale bojí se do toho skočit po hlavě a nebo mají strach, že se něčím podobným neuživí?

P: Úspěch je otázkou času, správných rozhodnutí ve správné chvíle, dobrých nápadů a obrovské vytrvalosti. Za velký úspěch považuji, když se dnes dokáže člověk uměním uživit. Nikdy to ale není hned, za vším stojí roky práce.

A: Určitě není potřeba jít do všeho hned po hlavě. Vždycky je ale potřeba tomu něco obětovat, především čas. Spousta z nás stále chodí do školy nebo stíhá dělat ještě jinou práci. Důležité je přijít s něčím novým, vytrvat a nechat publikum, ať zhodnotí, jestli to za to stojí.

Zdroj: http://objevit.cz/pyroterra-strach-z-ohne-ma-jen-ten-kdo-neni-dostatecne-pripraven-14-t87731