Doktor Miloš Podpěra procestoval skoro půlku světa. Je to cestovatel tělem i duší. Ze svého koníčka si nakonec vytvořil živobytí. Jeho cestovní kancelář China Tours zajišťuje již po mnoho let zájezdy do daleké Asie. Do oblastí, které jsou tolik oblíbené mezi digitálními nomády. Jak se buduje cestovní kancelář? Jaká rizika čekají na podnikatele v cestovním ruchu? Co vše může ovlivnit chod cestovní kanceláře? Zajímá vás, jaké to je takovou cestovku provozovat? Tak přesně o tom si teď povíme.

Cestovatel tělem i duší

Pane doktore, děkuji, že jste přijal mé pozvání k tomuto rozhovoru. Během svého života jste vyzkoušel řadu naprosto odlišných profesí. Pracoval jste jako programátor, poté jako průvodce, následně jste vedl vlastní firmu… Zkusme to však prosím vzít trochu od začátku. Vzpomenete si na svou první práci? Co jste tehdy dělal? A co vám to dalo do života?

Vystudoval jsem matematicko-fyzikální fakultu, a přestože jsem se fyzikou zabýval jen pár let před revolucí, tak mi ta škola a práce daly hodně. A to především naučit se pracovat s informacemi, vyhledávat a třídit je a samozřejmě dále používat.

Já o vás vím, že jste dlouhou dobu podnikal. Kolik let jste pracoval jako OSVČ?

Dva roky jako programátor a průvodce. Dvanáct let jako cestovní kancelář.

A proč jste se vůbec po několika letech zaměstnaneckého života vrhnul do podnikání? Byla za tím touha něco v životě dokázat? Dokázat ostatním, že podnikání v cestovním ruchu se dá dělat lépe?

Asi za tím byla moje paličatost a touha pracovat „na svém“.

V čem podle vás ostatní cestovní kanceláře dělají největší chybu? Poslední dobou si všímám, že se tuzemské cestovní kanceláře orientují hlavně na cenu, čímž trpí poté kvalita. Často slibují nesplnitelné, a realita je pak v zásadě úplně jiná (krásná písečná pláž a ubytování v blízkém pětihvězdičkovém hotelu nakonec představuje hromada kamení, která se nachází 10 km od hotelu, který má sotva hvězdy tři). Je podle vás právě tohle ten nejpalčivější problém většiny tuzemských cestovních kanceláří?

Já si rozhodně nemyslím, že většina cestovek jsou podvodníci, zabývající se především vymýšlením triků, jak z klientů vytáhnout co nejvíce peněz. To je úporně novináři budovaný mediální obraz, který je daleko od pravdy. Ano, jako v každém oboru se i mezi námi najdou „vykukové“, kteří kazí jméno oboru, ale domnívám se, že je to stejný podíl jako jinde. A nedostatky u pobytových cestovek, které uvádíte, už dost vymýtily aktuální zákony, které jsou dost přísné.

Vaše cestovní kancelář se zaměřuje na asijské země (Čína, Japonsko, Vietnam…). Proč jste začali pořádat zájezdy právě do těchto destinací?

CHINA TOURS je specialista na poznávací zájezdy do Asie. Jak náš název napovídá, naší první a dodnes významnou destinací je Čína. Před čtrnácti lety jsme se tam rozhodli dělat poznávací zájezdy, protože tehdejší nabídka připadala mým odborným spolupracovníkům-sinologům velmi nekvalifikovaná. A tak jsme v roce 2001 založili dceřinou firmu naší stávající cestovky. Posléze se ukázalo, že o kvalifikovaně pojaté poznávací cesty je zájem, a tak jsme tým rozšířili o indology, vietnamisty, znalce Indonésie, japanology a další. Japonsko (ale nejen tato země) se samozřejmě záhy stalo naší velmi oblíbenou destinací.

Vy sám toho máte nacestováno opravdu hodně. Můžete už tedy srovnávat. Jaká země či oblast vám učarovala nejvíce a proč?

Chile – pro neuvěřitelnou pestrost úžasné přírody (a skvělé víno ;-)). Řecko – to je historie a neopakovatelná atmosféra egejských ostrovů. A mou nejnovější láskou jsou Filipíny a jejich nádherná příroda i lidi.

RNDr. Miloš Podpěra toho má nacestováno opravdu hodně, pro cestovní kancelář je tedy plně kvalifikovaný

Jak vlastně probíhá taková příprava nabídky u cestovní kanceláře? Co vše musíte dopředu zařídit a jak vlastně určujete, do jakých lokalit se bude napřesrok jezdit. Zkuste to prosím popsat našim čtenářům, kteří stejně asi jako já netuší, jak takové plánování probíhá.

No to by bylo dlouhé. Zkusím zjednodušeně. Nabídka poznávacích zájezdů se nedělá každý rok zcela nová. Máme zájezdy-stálice, které tvoří pilíře naší nabídky. Jsou to ty klasické nejžádanější trasy. Za všechny bych jmenoval Skvosty říše Středu, zájezd do Číny, který je starší než naše kancelář. Ročně obměňujeme 10–15 % naší nabídky. Pro trasu nového poznávacího zájezdu je třeba především nápad. Jaká bude idea, co bude cílem cesty a také jak zapadá do naší koncepce. Poté se převede do podoby itineráře včetně úrovně požadovaných služeb. Následně se zjistí cena služeb a provede kalkulace. V této fázi se může ukázat, že zájezd nemusí být ve vzniklé ceně prodejný a je nutno jej upravit. A kolečko se opakuje…

Jak moc dopředu vytváříte nabídku zájezdů? Je to tak, že ještě dříve, než skončí sezóna, tak už plánujete zájezdy nové?

Samozřejmě. Již když vychází nový tištěný katalog, tak naši produktoví manažeři vědí o itinerářích, které by udělali „jinak“ a samozřejmě lépe. Navíc nyní zavádíme s novými www stránkami i nový způsob zveřejňování zájezdu – dříve to bylo 1x za rok v tištěném katalogu a na webu, nyní zavádíme kvartální publikaci na www. Nabídka se tak bude upravovat průběžně.

Jak moc obměňujete nabídku svých zájezdů? Máte třeba některé tradiční destinace, které zkrátka „frčí“ každý rok?

Jak jsem již řekl, obměňujeme ročně 10–15 % zájezdů. Čína, Tibet, jihovýchodní Asie, Japonsko, tam je zájem stále. A pro někoho to může být překvapení, ale zcela pravidelně nám odjíždí i zájezdy do Íránu.

Platí v asijských zemích nějaká specifika, která by měl člověk znát předtím, než se do těchto zemí vydá?

Specifik je samozřejmě mnoho a pro jednotlivé země se mohou i podstatně lišit. Základem ale zůstává respekt a tolerance k místním zvyklostem, tradicím a především náboženstvím.

Existují v Asii i nějaké velmi rizikové destinace, kde se válčí anebo se zde pohybují teroristé, únosci, a tedy byste do těchto destinací rozhodně nedoporučoval jezdit?

Asi neřeknu nic zásadně nového, když uvedu Afghánistán, Pákistán, Jemen a pak samozřejmě státy zasažené tzv. islámským státem.

Bohužel jsou na světě státy, kde si nemůžete jen tak nerušeně fotit přírodu

Jak je to s kvalitou asijských aerolinek? Je tomu skutečně tak, že lety v asijských zemích jsou rizikové, jelikož se zde moc na bezpečnost nedbá a letadla neprochází buď vůbec žádnou anebo jen namátkovou kontrolou, přesluhují atd.?

Takto postavena otázka s realitou příliš nesouvisí. Naše turisty znovu a znovu překvapuje, že letecký park např. čínských, malajských nebo vietnamských aerolinek je mladší než u tzv. renomovaných evropských společností. Nějaká letecká exotika se samozřejmě občas najde v zapadlých oblastech, ale ty nejdobrodružnější lety jsem určitě absolvoval mimo Asii.

Vystačím si v Asii s angličtinou anebo jednoduše budu potřebovat vždy tlumočníka?

Asie je široký pojem. Nachází se tam 1. a 3. nejlidnatější státy světa, jejichž státním jazykem je angličtina (kterépak to jsou? ;-)). V řadě zemí je angličtina docela běžná. Ale např. v Číně, Íránu či Kambodži můžete být mimo velká centra překvapen až 100% jazykovou bariérou vylepšenou lokální negramotností, tzn. neznalostí zdejšího písma.

Komunikace s místními může být někdy obtížná

Jak moc velké podnikatelské riziko nesete u „nových zájezdů“ ve vaší nabídce? Může se stát, že třeba jeden špatný zájezd může ohrozit chod celé cestovní kanceláře, protože zájezd bude těžce ztrátový? Anebo jediné riziko, které hrozí, je, že zkrátka klienti si takový zájezd neobjednají?

Podnikatelské riziko nese firma na 100 % u všech zájezdů. Oproti „pobytovým“ cestovkám ale máme tu výhodu, že nemusíme platit žádné zásadní zálohy na letenky a ubytování. Když není do určité doby naplněn minimální počet klientů, tak se prostě nejede. Navíc doba, kdy např. z důvodu „vis maior“ ztrátový zájezd mohl ohrozit firmu, je naštěstí už dávno za námi.

Byl byste ochotný prozradit, v jakých relacích se pohybují marže u cestovek? Dám příklad: když si jako klient zakoupím zájezd pro dvě osoby, třeba do Řecka za 60 000 na 14 dní, tak jaký je případný zisk? Nebo o tom, jaké zisky mají konkurenční cestovní kanceláře, nemáte vůbec přehled a hledíte si jen svého byznysu?

To je nešťastně položená otázka. Zisk nebo spíše marže ze zájezdu není to, co je ziskem firmy. Nezapomeňte, že cestovka má zaměstnance, kanceláře, katalogy a další náklady. Tyto musí uhradit právě z vydělaných peněz na zájezdech. Navíc neznám způsob kalkulace ceny pobytových zájezdů, cesty s programem se kalkulují jinak. Ale abych byl konkrétnější: u poznávacích cest je obvyklá marže 10–20 % z ceny zájezdu. Celkový zisk cestovek, a to je oborová statistika, činí 1–5 % z obratu.

Zájezdy do Asie často nebývají úplně levnou záležitostí. Nebojíte se třeba toho, že pro vaše klienty bude cena časem neakceptovatelná a budou raději jezdit do méně nákladných turistických destinací?

Ne. Z mimoevropských zájezdů patří cesty do Asie mezi ty levnější.

Kdo vlastně představuje vaši cílovou skupinu, respektive – kdo je anebo by měl být vaším typickým zákazníkem? Tvoří vaši klientelu převážně Češi? Nebo mezi hlavní skupinu zákazníků patří právě lidé z Asie žijící u nás?

Našimi klienty jsou lidé rozumějící českému jazyku, žijící po celém světě. Většinou ale samozřejmě z Česka.

Patří podle vás Češi mezi hodně náročné zákazníky, kteří kladou velký důraz na kvalitu, a když jim něco není po chuti, tak se ozvou? Nebo jsou podle vás Češi spíše turisty, kteří si zrovna moc nestěžují?

Celkově si myslím, že s postupujícím vývojem se našinci mění z cestovatelů na konzumenty cestování. V praxi to znamená, že stále více kladou větší důraz na kvalitu služeb oproti kvalitě programu.

O Asiatech se traduje, že často něco slíbí, ale realita je nakonec úplně jiná. Zejména lidé obchodující s Čínou si často stěžují na neserióznost čínských obchodníků. Samozřejmě to nechci paušalizovat, ale… Setkal jste se vy někdy s něčím podobným?

Pokud mám mluvit o našich obchodních partnerech v Číně, pak mohu jen dobře. Setkali jsme se občas s různými přístupy jejich zaměstnanců, to ano. Ale nějak paušalizovat, to asi není ono…

Určitě jste se za ty roky setkal s reklamacemi klientů anebo s netradičními přáními. Mohl byste se podělit o nějaké vtipné historky?

Nevím, zda je tu prostor na historky, tak spíše jen dvě hlášky: „V tibetských hotelích (***) chyběly bazény,“ a „Indie se nám moc líbila, a líbila by se ještě víc, kdyby tu nebylo tolik Indů.“

Aktuálně svět skloňuje ve všech pádech pojem ebola. V minulosti to byl SARS. Právě tyto nečekané události mohou negativně ovlivnit chod jakékoliv firmy, která je závislá na cestovním ruchu v určité destinaci. Stalo se třeba konkrétně vám, že vás něco podobného potkalo uprostřed právě probíhající turistické sezóny? A jak jste se s tím tehdy vypořádali?

Ano, SARS byla úžasná mediální bublina. 1000 obětí v miliardové Číně se denně probíralo v médiích. Nám to tehdy zlikvidovalo půl sezóny v začínající firmě. 1. července 2003 Čína oznámila, že je bez SARS, a 7. srpna jsme tam jako první česká CK vypravili zájezd. Ale sezónu jsme přežili jen díky tomu, že jsme byli v „inkubátoru“ mateřské firmy.

Dá se vůbec na něco takového připravit? Pokud ano, tak jak? Může se cestovní kancelář proti těmto nenadálým událostem nějak pojistit?

Ne. Může si pouze vytvořit rezervy.

Poslední dobou jsou destinace jako Thajsko anebo Čína velice oblíbené mezi (nejenom českými) internetovými podnikateli, kteří právě využívají toho, že v těchto zemích mohou vystačit s minimálními náklady. Právě povaha jejich práce jim totiž umožňuje pracovat pro movité klienty na druhé straně zeměkoule a přitom utrácet minimum financí. Pozorujete také vy tento trend?

Ano. Četl jsem o tom. Toto ale nejsou naši klienti.

Pane doktore, kolik hodin denně pracujete?

Teď už málo 😉 :-), 8–10. Doba, kdy to bývalo i 18, je naštěstí pryč.

Teď už jen 8-10 hodin jako každý normální člověk

Máte nějaký specifický pracovní návyk? Například, že nepracujete o víkendech, maily řešíte až odpoledne apod.?

No to nevím. Snad jen to, že mám rád ty malé chytré věcičky. První PDA (ta zkratka už asi vyhynula) jsem měl před 16 lety. A dnes mi jeho vnuci, smartfouny a tablety, moc pomáhají na cestách.

Zdroj: http://objevit.cz/rndr-milos-podpera-mam-rad-ty-male-chytre-vecicky-t110123