Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Roman Vaněk: Jídlo mě zajímalo a bavilo odjakživa, ale přišel jsem na to až po 18 letech zahraničního obchodu

Hello 0

399px-Roman_VaněkTento rozhovor vyšel také na Objevit.cz. Znáte ho z televizních i počítačových obrazovek. Pomáhal a stále pomáhá společně se Zdeňkem Pohlreichem zkultivovat českou gastronomii v televizním pořadu Ano, šéfe! Ukázal Čechům, co skutečně jí. A donutil je konečně zkoumat i kvalitu potravin. Jeho internetové Peklo na talíři trhalo rekordy na Streamu a získalo za to zcela po právu Křišťálovou Lupu. Kromě natáčení a vaření také přednáší, školí a věnuje se psaní knih – jak jinak než o vaření. To je ve zkratce pan Roman Vaněk, zakladatel Pražského kulinářského institutu.

Dobrý den Romane, jako první by mě zajímalo a určitě i naše čtenáře, jak jste se dostal ke gastronomii a co vás přivedlo na televizní obrazovky?

Ke gastronomii jsem se dostal oklikou, přestože jsem to měl nesmazatelně napsáno v dlaních. Jídlo mě zajímalo a bavilo odjakživa.  Ale přišel jsem na to až po 18 letech zahraničního obchodu, že patřím k jídlu. Protože jsem měl obrovskou kliku, tak jsem měl možnost se seznámit s nejvyššími lidmi český kulinařiny tady u nás. Pak už jsem jenom 2 a půl roku lítal po světě, abych pochopil, jak se dělá dobrá škola vaření. Potom jsme 10. ledna 2008 otevřeli Prakul (Pražský kulinářský institut).

A taky uspořádali první kurz, který se konal den před mejma narozeninama. A teď už jedeme šestej rok a neumím si svůj život bez jídla ani představit.

Romane, vy jste zmínil, že jste hodně cestoval, kde jste všude byl?

Ježíš, to je spíš lepší říct, kde všude jsem nebyl :-).

Tak kde jste všude nebyl teda :-)?

Nebyl jsem na Antarktidě, v Mongolsku, pak jsem nebyl ve střední Asii, ale jinak jsem těch zemí projel strašlivý množství. Nebyl jsem tam na dovolené, ale většinou pracovně. Pak jsem trávil čas také v Jižní Americe a…. a bylo toho nějak moc.

Když jste zmínil tu Antarktidu, máte představu, co by se tam vařilo?

Na Antarktidě? To je jasný, že jo. Tam se musí ulovit velryba a baštit ji na sto způsobů pochopitelně. Neee.. já nevím, co se přesně vaří na Antarktidě, ale doufám, že se mi to podaří zjistit, až se mi zadaří tam jednou dostat. Toužím po tom :-).

Jak jste se dostal až na televizní obrazovky? Vím, že jste se mihnul v pár dílech Ano, šéfe! se Zdeňkem Pohlreichem. Tak jestli tohle byl první krok a pak přišla nějaká jiná nabídka od televize? Co za tím stálo?

Víte co… já ani nevím. Ono to přišlo tak nějak potutelně samo. Ale asi jo, asi to bylo i díky pořadu Ano, šéfe!. Tam jsem byl často a potom mě vlastně oslovila Prima, abych se Zdeňkem udělal první kulinářskou show tady v České Republice Na nože, kde jsem byl v porotě. Pak se začaly televize ozývat samy, až jsem nakonec zaparkoval na internetu. No a na internetu to mám děsně rád a hodlám tam zůstat i letos s tím supernovým pořadem, se kterým teď už (zaplať bůh) finišujeme.

To je jedna z otázek, na kterou jsem se chtěl zeptat. Vy jste to už zmínil v jednom předchozím rozhovoru tuším pro Vitalia.cz, že připravujete něco velkého. Kdy by to mělo startovat, jestli můžete zmínit aspoň měsíc…

Hele… já vám upřímně nedokážu říct přesný datum. Protože nezáleží až tak úplně na mně. Ale je to tak otázka max. dvou měsíců. Teď se dokončují spojováky a znělky a já nevím, co všechno a už je spoustu dílů natočených a dělá mi to hroznou radost. Tohle je oproti Peklu na talíři fakt mazec, kterej je skvěle udělanej. Takže se na to hrozně těším, protože mě tohle hrozně naplňuje.

Bude tenhle pořad jenom na internetu anebo bude i v televizi?

Jestli ho Seznam prodá do nějaký televize, to já nevím. To záleží na nich. Ale já ho chci dát zatím jenom pro Stream.cz, tam mně dovolují mluvit nahlas :-).

Ví se už název, jak se pořad bude jmenovat?

Skoro ano, ale já bych vám ho stejně nemohl prozradit. Ještě úplně hotovej není. My už jsme ho měli vymyšlenej už někdy před Vánocema. A teď jsme přišli na to, že mnohem lepší a údernější bude jiný název, aby si ho každej zapamatoval. A vzhledem k tomu, že jsme tam změnili spoustu věcí, tak ho prostě pojmenujeme jinak, ale definitivní název toho pořadu ještě nepadl.

A nemůžete aspoň Cimrmanovsky naznačovat?

My nemůžeme ani naznačovat… 🙂

Ale tak já vám aspoň řeknu jedno velký tajemství, budete to vědět jako první. 🙂 Během natáčení toho novýho projektu, který chystáme, nám během natáčení omdlel kameraman.

Jak to? Co se stalo?

No prostě nám začal omdlívat a nám šlo fakticky už jen o vteřiny, aby se to dotočilo. Tak jsme ho chytli pod krkem a já mu říkám: „ Koukej točit a až pak omdlívej.“  No, byla legrace :-).

Tak třeba to udělal schválně, aby nebyla nuda :-).

Věřte mi, že kdo zná Janka, tak to neudělal schválně. Byla to velká legrace. Během natáčení jsme zažili hodně švandy.

A bude ten název toho nového pořadu nějak souviset s Peklem?

Ale samozřejmě, ten nový pořad navazuje na Peklo na talíři, jen je sofistikovaněji udělaný.

Když už jsme u toho Pekla na talíři, kdo vlastně přišel s tou myšlenkou tenhle pořad udělat? Čí to byl nápad?

To je dva roky, kdy se u mě objevili takoví dva kluci, který řekli, že jsou ze Streamu. Jeden byl šéfdramaturg a režisér a druhej byl šéf Streamu. Martin Krušina a Lukáš Záhoř. A řekli, že by děsně rádi dělali něco s jídlem. Tak jsme tady dvě hodiny seděli a já jsem říkal, tak pojďme udělat tohle. A já to budu dělat tak dlouho, dokaď budu mít nápady a náměty a bude mě to bavit a bude se to jmenovat Peklo na talíři. A bylo to.

Vzniklo to u stolu za dvě hodiny. A že se z toho stane takovejhle fenomén, tak to jsem nečekal a ani jsem to proto nedělal. Ježišmarja, je mi pětačtyřicet tak chci dělat věci, který mě bavěj a po vzoru Richarda Krajča jsem se rozhodl, že budu šťastný :-).

Takže vlastně tím hlavním cílem nebylo stát se mediálně známým? Čistě šlo jenom o to zlepšit gastronomii?

Já jsem vůbec netušil do tý doby, jak je internet mocný médium. Vůbec jsem neměl o tom ani ponětí. A teďko jako když mi nějací profíci z internetu říkají: „Týjo, ty máš támhle 200 tisíc fanoušků a tady tohlencto.“ Ja jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost. Až později jsem se začal o internet více zajímat a učit se. Protože internet je fenomenální médium, který je měřitelný a ze kterýho se dá hrozně čerpat a získat.

Není zrovna Peklo ukázkou, že když se něco nedělá vyloženě pro peníze ale pro zábavu, nebo z nějakého jiného důvodu než jenom pro prachy, že to pak funguje daleko lépe?

No, to si nemyslím, že když něco děláte bez peněz, nebo za peníze, že to funguje lépe či hůře.

Jasně, ale já to myslel jinak. A sice, že v tom jde poznat to, že někde něco dělá s láskou a ne jenom pro peníze. Ne, že to dělá zadarmo, ale že ho to prostě baví a to se pak odrazí i třeba pak v Pekle na talíři a nebo v tom nově připravovaném pořadu.

Jen tak mimochodem, Peklo byl proti tomuhle pořadu nízkorozpočtovej pořad. Když řeknu, že jsme byli schopný natočit dva díly Pekla za jeden den a teď 4 dny točíme jednu myšlenku toho novýho pořadu…

Mám pocit, že tady je strašně důležitý říct, že… Já jsem jenom děsně chtěl, aby lidi trochu přibrzdili a podřadili z tý pětky na trojku a podívali se kolem sebe, to co vlastně jedí. O to šlo především.

Mě zajímá ještě jedna věc. Vy jste to už zmínil. A sice, jak dlouho trvá natočení jedné epizody Pekla na talíři? A kolik lidí se na tvorbě celého pořadu podílelo?

Já vám neřeknu přesně, kolik lidí bylo ve střižně. Jinak myslím, že jsem schopnej vám to číslo říct úplně přesně. Protože to, že jsem tam vidět já, to je sice pěkný, ale bez těchto lidí by Peklo nemohl vůbec fungovat.

Od úplného začátku tam jsou hlavní kameramani, ty jsou dva Janek Rubeš a Honza Mikulka , Monča Fojtová a Andrejka Maloveczká ty se starali o produkci a Andrejka i některý díly režírovala. Martin Krušina, šéfdramaturg a režisér a člověk, kterej může za to, že má hvězda slávy začala stoupat. Protože já jsem šíleně ukecanej. A když jsem něco řekl úplně skvěle a na poprvé a na po druhý a na potřetí, tak mi Martin vždycky řekl: „Jako to je fajn, ale nemůžeš to říct jednou větou? Protože já mám jenom 5 minut, abych to těm lidem ukázal a vysvětlil .Takže Martin Krušina je obrovskej člověk a internetu rozumí dokonale.

No a všechny takové ty průsery u naší legendární Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tak ty všechny žehlil Lukáš Záhoř, šéf Streamu.

A někdo to platil a to byl pochopitelně Seznam…

To je celý no. Takže tam těch lidí bylo 8. A samozřejmě se čas od času se vystřídali kameramani, čas od času se vystřídal režisér… Ale na těchto jménech, které jsem vám řekl, tak na těch to stálo. A já jsem rád za celou tuhle partičku.  A podařilo se vlastně to, že pracujeme  v téhle samé bandě i na tom novém pořadu.

Tak já jsem rád, že tam zůstal v té bandě také Roman Vaněk. Že ho nikdo nevystřídal :-).

No tak kdyby ho někdo vystřídal, tak by ho někdo vystřídal :-).

Romane, můžu se rovnou zeptat, měl jste možnost si vybrat lidi do týmu, se kterými můžete spolupracovat. A nebo vám už Stream přiřadil lidi, kteří na tom budou s vámi spolupracovat?

Před natáčením Pekla jsem nikoho neznal, ale postupně tam vznikla skvělá parta lidí, na které je spolehnutí a je s nimi obrovská legrace. Tento tým bych nevyměnil za nic na světě.

Romane, vybavíte si nějakou vtipnou historku z natáčení, která vám utkvěla v paměti?

Jéžišmarja, já nevim, nejvtipnější historka z natáčení… Kristepane, to jsem si myslel, že nikdy nepřijde.

Nevím. No, jednou mně udělalo radost, že jsme pomohli Silvě Dymákový. Jednou mi prostě napsala holčina, že chystá takovej pořad o starouškách, jak je obíraj sráči z těch podomních firem.

A mně se to tak strašně líbilo, že jsem ji pozval k nám a ona nám ukázala záběry, které jsou teď vlastně už slavný. Tak říkám, tak pojď, zkusíme tomu pomoct, že uděláme jedno Peklo o tady těch lidech. No a ona, že z toho chce udělat film.

Tak říkám: „Tak z toho udělej film. A bude se to jmenovat Šmejdi!“

A chytlo se to…

No, to bylo jedno z nejsledovanějších Pekel, který jsme udělali a ono se to chytlo až tak, že se z toho podařilo Silvě udělat perfektní dokument. A došlo to až tak daleko, že jsem řekl, teď máte šanci s tím něco udělat, tak zkuste navrhnout nějakou novelu zákona a před Vánocema už byla podepsané. A šmejdi už to tak mají s tím okrádáním díky Peklu daleko těžší. Takže Šmejdi, název tohoto legendárního dokumentu, vzniknul u nás v Prakulu při natáčení Pekla na talíři.

Jak přibližně dlouho trvala tvorba jedné epizody Pekla na talíři? Dá se to nějako paušalizovat? A sice, že natočení jednoho dílu trvalo den, půlden…?

Nedá se to nijak paušalizovat. Každý díl se točil jinak dlouho. Já navíc nejsem herec, tak nejsem schopen se naučit scénář, tak abych ho odříkal úplně doslova. Takže jsem ve většině případů nahodil námět, téma a řekl jsem, jak bychom to mohli zpracovat. Holky pak dodaly zbytek informací, abychom věděli vše potřebné. Martin Krušina řekl, jak si to představuje. A natočili jsme to. On držel vlastně linii celého toho pořadu, protože věděl, jak se to pak bude stříhat. Mělo to přesnej námět, přesnou myšlenku, ale to, co řeknu kolem toho materiálu, to pevně daný nebylo.

A tak vznikla spousta nesestříhaného materiálu, který se už na televizní obrazovky nedostal. Jéžišmarja, to kdyby někdo viděl… to je fakt šílený.

Některý Peklo na talíři bylo natočený za 40 minut a s některým Peklem jsme se babrali třeba i 6 hodin. Proto se to fakt nedá paušalizovat.

A kdo měl hlavní slovo, o čem ten konkrétní díl bude? To jste vymýšlel vy? Nebo to měla na starost produkce?

U většiny Pekel jsem vymyslel námět, o čem by to mělo bejt. Ale dál, jak už ten díl měl vypadat, to samozřejmě vymejšlel režisér.

Romane, co vás primárně živí teď, když Peklo skončilo? A živilo vás vůbec Peklo? Jakým dalším věcem se ještě věnujete?

Samozřejmě, že jsem dostával za Peklo herecký honorář. Jinak mě ale živí úplně něco jinýho. Právě teď jste mě vytáhnul z kurzu, kterej mi teďka dole běží…

Moje hlavní práce a to, co mě živí a dává práci dalším lidem, jsou kurzy v Pražském kulinářském institutu.  Dneska děláme celkem 224 různých druhů kurzů vaření v průběhu roku a ty se vlastně furt modifikujou.

Podomní prodej, známý také jako „door-to-door“ prodej, je obchodní praxe, která spočívá v tom, že prodejci oslovují spotřebitele přímo u jejich domovů, často za účelem nabídky produktů nebo služeb. Tato metoda může být pro spotřebitele užitečná, ale může také přinést rizika a potenciálně nepoctivé praktiky. V tomto článku se podíváme na podomní prodej v České...

A samozřejmě píšu knihy – kuchařky. Z toho mám radost, protože s tou poslední knihou Klenoty klasické evropské kuchyně jsme teď získali titul v kategorii Východní Evropa titul The Cookbook of the World. To mi dělá velkou radost, protože to jednak dává práci spoustě lidem a ty knížky se zaplaťpánbůh prodávaj a pořád mám ještě nápady na další.

Vlastně ty poslední 4 knihy, Poklady klasické české kuchyně, Kouzlo kuchyně Čech a Moravy a Klenoty klasické evropské kuchyně… a tu poslední nebudu počítat, to je legrace. Sushi doma krok za krokem tý se prodalo asi jenom 10 tisíc, ale těch zbylých třech se prodalo vlastně skoro čtvrt milionu za ty poslední dva roky.

A to je dobrý no :-).

Roman Vaněk na Business Institut

Podařilo se vám v té prodejnosti trumfnout Zděnka Pohlreicha s těmi jeho kuchařkami? Soupeříte spolu nějak?

To vám nedokážu odpovědět, protože neznám čísla prodejnosti Zdeňkovejch knih. Ale předpokládám, že on prodává více knih než já. Nedokážu vám na to odpovědět, ale jeho knihy mám moc rád.

Ještě se vrátím k tomu Peklu na talíři. Dá se jenom točením podobných pořadů slušně uživit? A patří tyhle pořady k těm, kde se točí v šoubyznysu peníze? Nebo se v tom netočí miliony?

Tak na to vám nedokážu odpovědět. Skutečně – to nedovedu říct.

Váš pořad Peklo na talíři minulý rok vyhrál cenu Křišťálová lupa. Dokonce jste předstihli i Opráski sčeskí historje (rozhovor s tvůrci Oprásků najdete u nás na Objevit).

No já miluju Opráski! Jako blázen. Já je followuju na Twitteru.

Ale zpět k věci. Peklo získalo projekt roku a získalo vlastně i Lupu. To mně udělalo radost. Vlastně já jsem vůbec netušil, jak je ta Lupa prestižní cena. Já jsem to vůbec netušil. Když mně Honza Simkanič říkal, že jsme byli nominovaný do týhle soutěže, tak já nevěděl, že to je něco jako Oscar českýho internetu.

No a to bylo skvělý.

Já jsem byl v tu dobu ve Spojených státech, samozřejmě kvůli jídlu, načerpat nějaký nový nápady atd. A měli jsme přebírat tu cenu. No a tak jsme na poslední chvíli dali dohromady telemost, kdy já jsem seděl v hotelu v košili, aby to nějak vypadalo, ale jinak jsem měl na sobě jenom trenýrky :-).

A i když jsem před kamerou stál snad milionkrát a netrpím trémou (jednak asi díky tomu, jak jsem drzej a možná i díky tomu, že nejsem herec, protože herci často trpí trémou).

Tak teď jsem měl trému prostě, asi díky tomu telemostu :-).

Co stálo za tím, že se to Peklo tak rychle ujalo? Bylo to tím, že vás lidé znají, třeba z toho Ano Šéfe?

Nedokážu vám na tohle odpovědět. Myslím si, že to Peklo se chytlo díky jakýsi díře v trhu, kdy se o jídle a gastronomii v týhle zemi strašně málo vědělo. Přestože se dneska slovo jídlo skloňuje všemi možnými pády.

A až nyní se lidi konečně začínaj zajímat o jídlo i jako takový.

Vlastně až teprve teď prožíváme něco jako gastronomickou pubertu, kdy jsme se nedávno probrali a zjistili jsme, že jídlo není jen plnič pupíku a že může i chutnat. A že jsou dobrý a špatný restaurace a existujou šmakulády a že existujou pořádný mazlíci v jídle. Já akorát nědělal nic jinýho, než jsem to popsal a řekl jsem to nahlas.

A řekl jsem to nepoliticky, aby tomu rozuměla i tetička traktoristy Vomáčky. A to je celý.

Když jste přišel s tím slovíčkem šmakulády, kdo s tím přišel první? Je to nějaký váš trademark? Nebo to odněkud znáte?

Mně to prostě napadlo dřív a tak jsem to prostě řekl. A nějak si to lidi začali povídat mezi sebou no.

A nepřemýšlel jste nad tím, že byste si šmakuládu zaregistroval jako svou vlastní ochrannou známku? Aby to nikdo nemohl používat?

Ne, nejsem takový typ vychcandíry jako ti, co si koupěj vaši doménu s vašim jménem a pak vám ji prodávaj zpátky. Víte co, to jsou takový ty… tak ať si zaregistrujou třeba slovo šmakuláda. Když je to pobaví. Pro mě to jsou lidi, co maj malej pindík a proto pak kšeftujou s něčím podobným co nikdy nevybudovali, nevymysleli…. Protože neuměj vůbec nic jinýho, než něco ukrást a pak vám to jsou schopný ještě drze prodat. To je pro mě taková internetová lůza, póvl.

Takže takoví šmejdi?

No hele, šmejdi maj aspoň v tý svý arogancii koule. Ale tohle… hovno umím, mám malej pindík, tak mu ukradnu doménu a pak se mu ji budu zkoušet řachnout, protože si budu myslet, že je stejně blbej jako já a koupí si ji. Když si bude někdo chtít zaregistrovat třeba slovo šmakuláda, tak teď bude mít prostor si ho zaregistrovat. A třeba se nám doménu šmakulády pokusí prodat zpátky. 🙂

Už jsem nakousnul, že Peklo už končí. Mě by zajímal důvod – proč?

Ten důvod je jednoduchej. Mně od léta začalo Peklo už ubíjet. Já už jsem byl strašně nešťastnej. To Peklo už mělo obrovskou sílu, já už jsem měl nervy z toho, abych někoho nepoškodil nebo někomu neublížil.

Já jsem se fakt nenarodil pro to, abych bořil. Já jsem se narodil pro to, abych stavěl. Každej ten další díl jsem se snažil udělat trochu sofistikovaněji, aby se zachovala taková ta lehkost a přímočarost.

A já už tehdy říkal, že to budu dělat tak dlouho, dokaď budu mít nápady. A není nic horšího, než když vlastně odejdete pozdě. Protože takovej ten přerod z krále na trapáka, to jsou prostě dny, maximálně hodiny. Je umění odejít včas. Já jsem už neměl nápady a už mně to strašně frustrovalo a také mě to děsně netěšilo. Štáb byl ze mě nešťastný a já je prosil, abychom s tím už mohli skončit. A nakonec se to podařilo. Tak jsem si šíleně oddechl, udělal jsem si nádherný Vánoce, jelikož jsem nemusel vymýšlet další věci. A mohl jsem bez problému navázat na Peklo a začít točit něco, co mě opravdu opět naplňuje a co mě teď zase opravdu baví a bude to na tom opravdu znát.

Co vás nejvíc štve na české gastronomii?

Čím více o jídle víte, tím více si uvědomujete jak málo o něm víte. .Já nedokážu říct, jakou gastronomii mám nejradši. Jídlo je tak strašně nekončící paleta chutí a vůní, že nejde říct, že tohle mám nejradši. To je přesně důvod, proč taky ode mě nikdy neuslyšíte, která hospoda je v týhle zemi nejlepší a která je druhá, třetí a která je nejhorší. To mě prostě nepřísluší hodnotit. Já mám rád vlastně všechny kuchyně. Nedokážu upřednostnit jednu či druhou, to by nebylo fér vůči těm kuchyním. Sám nevím, kterou kuchyni mám nejradši, mám je rád. všechny a baví mě je děsně střídat.

Co vás nejvíce štve na té gastronomii? Co dělají špatně?

Štve mě často obrovský amatérství, s kterým se tahle branže dělá, protože je to stejný jakože my dva bysme se rozhodli, že si zejtra založíme spolu velkou fabriku na sváření potrubí pod vodou. Pak řekli někomu, hele prosím tě, ukaž nám, jak se to sváří a šli svářet…

A je to úplně stejný i v kulinařině. Často slyším: „Tak já už jsem vydělal peníze a teď ze mě bude restauratér. A co budu dělat je úplně jedno, protože já vždycky uspěju. Protože já to vím ze všech nejlíp, protože my Češi jsme nejchytřejší na světě.“

My všechno víme úplně nejlíp. Víme přesně, kdo to dělá blbě, ale už nevíme, kdo to dělá dobře, abychom to od něj opráskli. V jistý chvíli jsme se odnaučili opisovat a to je strašně špatně. My jenom víme, kdo to dělá blbě a víme, že my to budeme dělat líp a… většinou prostě to končí tak, že… můžu říct, že entuziasmus končí tam, kde začínají červená čísla…

Bohužel v týhle branži jsem toho pláče viděl už strašně moc. Neznalost a amatérství to je to, co provází českou restaurační scénu do Pekla.

A tady je potřeba říci, že v gastronomii je sleva sprosté slovo. Čili takový ty meníčka za 49, to je prostě absolutní cesta do pekel.

Kdo vaří u vás doma? Vy, manželka, přítelkyně, milenka?

Oba samozřejmě. Moje manželka je zároveň i mojí přítelkyní, už 21 let :-).

Ta to gratuluji :-).

Ale… jinak vaříme oba a vaříme úplně normální věci. Já vařím, když jsou mejdany a nebo, když je potřeba, tak o víkendu navařím 5-6 jídel, aby bylo co jíst a jinak vaří žena. Naše domácnost nevybočuje z průměru :-).

A kdo umývá nádobí? Vy nebo myčka?

Oba. Pravidelně se nám kvůli tomu hádají děti. Píšou si takovou tu debilní tabulku, kdo dneska dává do myčky a kdo ne.

Ale… kuchař musí mít prostě na stole čisto. Jedna ruka dělá, druhá pořád uklízí, jinak máte pořád na stole bordel a v bordelu se kvalitně vařit nedá.

Romane, vy jste říkal, že nedokážete říct, která restaurace je nejlepší, abyste někoho nenahněval, např. Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ale mohl byste nám ale i přesto doporučit nějaké restaurace v Praze, které jsou podle vás dobré, do kterých kam chodíte rád?

V Praze?

Ano, v Praze :-).

V Praze je těch hospod víc. Záleží na tom, co budete chtít dlabat… Na českou kuchyni půjdu určitě do Čakoviček do Pekárny k Vaškovi Fryčovi (www.napekarne.com). Nebo k Pavlovi Menclovi do Kastrolu na Velký Ohradě (www.restauracekastrol.cz).

Určitě mohu doporučit Lokál v Dlouhé, nebo v Kuželce, nebo i na Letné u Stromovky (lokal-dlouha.ambi.cz), tam mi chutná hospodská kuchyně. Na italskou kuchyni bych šel samozřejmě jíst ke Zdeňkovi Pohlreichovi do restaurace Divinis (www.divinis.cz).

Nebo k Riccardo Lucquemu La Finestry (www.lafinestra.cz) nebo do Aromi (www.aromi.cz). Skvěle vaří u Ríši Fuchse ve Four Season (http://www.cottocrudo.cz), kde teď hodně zlevnili. Na českou bych šel do Průhonic k Radkovi Davidovi do restaurace Babiččina zahrada (www.babiccinazahrada.cz).

Mám rád SaSazu (cs-prague.sasazu.com), zašel bych klidně k Davidovi Šaškovi do restaurace Coda v hotelu Aria (www.codarestaurant.cz). Těch hospod je strašně moc, teď když na někoho zapomenu, tak budou naštvaní…

Mám rád Grosseto (www.grosseto.cz), Pasta Fresca (pastafresca.ambi.cz). Miluji snídat v Savoyi (cafesavoy.ambi.cz) u Romana Frencla. To jsou prostě skvělý věci…

Mám rád strašně Čestr (cestr.ambi.cz), tam vaří jedny z nejlepších dušánků v Praze (dušená masa).

Mám moc rád Hanabi (www.ihanabi.cz) kousek od Petrské věže, a japonskou  restauraci Yamato (www.yamato.cz) Marka Hory na Vinohradech.

Těch hospod je strašně moc. Ale zaplať bůh, že už jich je v Praze relativně tolik…

Poslední otázka, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům? Můžete klidně použít nějaké motto, nebo říct něco moudrého, nebo klidně říct, že někdo něco dělá blbě, nechám to na vás.

To je to, čím se řídím já osobně i při psaní svých vlastních knih a co se snažím vštěpovat každej jedinej kurz lidem, co chodí na naše kurzy.

Jeden moc chytrej a moc bohatej pán, kterej se jmenoval John Rockefeller  řekl moc krásnou věc: “Tajemství úspěchu tkví v tom dělat obvyklé věci neobvykle dobře.“

Romane, to byla poslední otázka. Já vám děkuji, že jste si na mě udělal čas.

Tak a zazvonilo Peklo a rozhovoru byl konec. Tohle byl, dámy a pánové, Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu. A protože se Roman na závěr tak rozpovídal o dobrých pražských restauracích, tak já zmíním ještě Neklid (www.neklid.com) a Kofein (www.ikofein.cz).

  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Ostatní uživatelé také četli:

Event marketing vychází z marketingu tak, jak jej známe. K často plochému uspokojování potřeb zákazníka však přidává něco, co si zákazník dobře zapamatuje. Event marketing vychází z toho, že nejlépe (a nejdéle) si člověk pamatuje to, co prožije či zažije na vlastní kůži. Klíčovým posláním je osobní zkušenost zákazníka spojená se silným prožitkem, často i...

Myjete si vlasy? Pravděpodobně ano, ale čím si je myjete? Používáte šampon, nebo šampón? Malá nápověda. V tomto případě je správně pouze jedna varianta a jedná se o malý chyták. Než se výraz šampon dostal do češtiny, musel ujít poměrně dlouhou cestu. Slovo vychází z anglického výrazu shampoo, ale do češtiny se dostal až oklikou z německého tvaru...

Jak se píše slovo historie? Po tvrdé souhlásce následuje „y“. Pravopisně správně by měl být tvar hystorie. Nebo ne? V žádném případě! Čeština je záludná. V tomto případě si pro nás přichystala chyták. Původ slova historie je v zahraničí, proto má, aspoň pro nás Čechy, atypický pravopis.Pravopisně správně je pouze historie!Obdobný pravopis se váže i ke slovům příbuzným...

Mezinárodní den jednorožců Jednorožec je symbolem štěstí, fantazie a úžasu. Je spojován s barvami, duhou, třpytem, dětskou představivostí i magií. Jednorožci se často objevují na narozeninových dortech a dětském oblečení a buďme upřímní, stále je miluje (občas tajně) i spousta z nás dospělých. Mezinárodní den jednorožců je vaší šancí vyjádřit lásku k jednorožcům, tak ukažte trochu barev a...

Přišli jste do práce plni energie, vaše práce vás baví, naplňuje. Milujete svoji práci. ALE po pár minutách rozhovoru s určitým kolegou jste vyčerpaní, znechucení a veškerá motivace k práci je pryč. Možná hledáte chybu v sobě, možná ve vašem zaměstnání, zkusili jste ale hledat chybu právě v tom určitém kolegovi či kolegyni? Máte totiž...

Afirmace – spousta lidí nezná ani význam tohoto slova. Je to slovo cizí a zároveň odborné slovo. Význam má jen jeden; pozitivní potvrzení nebo přesvědčení. Využívá se v oblasti psychologie, kdy člověk sám sebe kladně motivuje a přesvědčuje (jsem krásná). ✅ Afirmace – píše se pouze s měkkým i. Varianta s tvrdým y neexistuje.❌ Afyrmace –...

Mumie je označení pro mrtvé tělo, které je chráněné přirozeným, nebo umělým konzervováním. Jedna z nejznámějších mumií je ostatek Vladimira Iljiče Lenina. Populární jsou také mumie egyptských faraónů. Než se pustíme do vysvětlování pravopisu, je nezbytné podotknout, že slovo mumie může být používáno i v přeneseném významu. V takovém případě se jedná o nadávku. Slovo mumie se do...

Potřebujete do svého článku fotku, ale foťák není váš nejlepší přítel? A s grafikou si také úplně netykáte? Možná vás napadlo jít na google a stáhnout první fotku, která se vám zalíbí. Pokud se však chcete vyhnout pokutě za porušování autorských práv, tuto variantu úplně nedoporučuji. Pokud do potřebných obrázků chcete investovat maximálně svůj čas,...
Načíst dalších 10 článků