Silueta je stínový obraz, nebo také obrys postavy. Dále také označení obrysu obecně, případně odrazu ve vodě, přeneseně také nástin. A odkud se do češtiny toto slovo zatoulalo? Z francouzštiny!

Abychom zjistili původ slova silueta, museli bychom se podívat do Francie v 18. století, kde žil jistý Étienne de Silhouette. A proč byl tak významný? Silhouette byl svého času francouzský ministr financí, kterého lidé často karikovali (zesměšňovali) pomocí kreseb jeho osoby.

Ale dost řečí o historii. Vraťme se k pravopisu. Jak už jsme si řekli, tak slovo silueta je cizího původu, proto působí v češtině trochu netradičně. Na druhou stranu, nepatří mezi vyjmenovaná slova, takže není důvod pro psaní „y“.

Pravopisně správně je pouze tvar silueta. Během let se slovo silueta včlenilo do českého jazyka, takže ho je možné skloňovat podle vzoru žena.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova silueta:

• Viděl jsem jen její siluetu, ale stejně musím říct, že je fakt krásná.
• Podle této siluety asi žádného zločince nedopadneme.
• Chtěla bych si nechat vytetovat siluetu motýla nad zadek, ale příteli se ten nápad nelíbí.
• Nestyď se, vždyť bude vidět jen tvá silueta.
• Zkus nakreslit siluetu stromu.
• Býložravci spatří siluetu dravce a už prchají.
• Nejraději mám siluety dívek.
• Přes tričko se rýsovala silueta bradavek.