Slabika je slovo, které neodmyslitelně patří do české slovní zásoby a řídí se základními pravidly pro psaní y/i. Pojďme se tedy podívat na pravopis tohoto slova, které rozhodně nepatří mezi vyjmenovaná slova po b.

Správně píšeme slabika

Pravopisně správně je pouze varianta slabika. Nejedná se o vyjmenované slovo, ani o slovo příbuzné.

Slabika je část slova, která se skládá z určitého počtu hlásek. Častá je kombinace jedné souhlásky a jedné samohlásky. Obvykle se dá každé slovo rozdělit na slabiky, abychom věděli, jeho základ, předponu, příponu. Slabiky se mohou dělit na přízvučné a nepřízvučné, otevřené a zavřené apod.

Měkké písmeno „i“ se píše i ve slovech příbuzných a odvozených od slova slabika. Abychom uvedli několik příkladů, pak to jsou například tato slova: slabikář, dvojslabičný, slabikovat, slabikotvorné.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova slabika:

• V křížovce se mě ptali, jak jinak říct slovo slabika.
• Slabika může být přízvučná a nepřízvučná.
• Slovo sex má pouze jednu slabiku.
• Které slabiky se v českých slovech objevují nejčastěji?
• Z kolika slabik se skládá tvé jméno?
• O slabikách se děti učí na prvním stupni základní školy.
• Každé slovo se skládá ze slabik.
• Bez poslední slabiky by tvé jméno znělo velice legračně.
• Děti se učí počítat slabiky tím, že při říkání slova tleskají.
• Slabiky jsou v každém slově.
• V první třídě se děti učí číst nejpve slabiky, až pak celá slova.