Socializuji se

Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Pravopis, Gramatika, Čeština

TV

Televize (z řeckého tele – daleko a latinského vize – vidět) je široce používané jednosměrné dálkové telekomunikační a plošné vysílání (tzv. broadcasting) kombinace obrazu a zvuku (videa). Komerční využití televize sahá do 30. let 20. století, postupně se dostala do domácností a stala se významným zdrojem zábavy, informací i reklamy.

Televize (z řeckého tele – daleko a latinského vize – vidět) je široce používané jednosměrné dálkové telekomunikační a plošné vysílání (tzv. broadcasting) kombinace obrazu a zvuku (videa). Komerční využití televize sahá do 30. let 20. století, postupně se dostala do domácností a stala se významným zdrojem zábavy, informací i reklamy.

Všechny kategorie

Budget, neboli prachy, které je možné rozfofrovat. Aby to nebylo špatně pochopeno, napíšeme to tedy správně bez emocí, tak jak se sluší a patří ve výkladových slovnících. Budget = rozpočet kampaně. Vidíte, zní to trochu suše, proto jsme se pokusili udělat vtípek. Snad nám to nebudete mít za zlé. Každopádně. Při stanovení rozpočtu kampaně je...

Zamluvení, rezervování, tak by se dalo přeložit slovíčko booking. V oblasti reklamy a marketingu se jedná o termín, který znamená rezervování a další aktivity spojené s uvedením reklamy na obrazovky (případně do éteru). V žádném případě se tedy nejedná o nic, co by bylo spojené s knihami. Booking je termín, který se používá zejména při plánování TV kampaní. Přičemž...

Co to tak může být? Nebudeme dělat cavyky a povíme vám to. Jedná se o hlavní vysílací čas. Je to označení pro denní dobu, kdy dané médium sleduje, nebo poslouchá nejvyšší počet diváků z celého dne. Termín prime-time, česky také hlavní vysílací čas, se používá zejména u televizního a rozhlasového vysílání. Je nutno podotknout, že televize...

Mobile + episode = mobisode, to je jednoduchá rovnice. Co však složenina slov mobil a episoda znamená? Jedná se o krátké video, které se šíří prostřednictvím mobilních telefonů. Konkrétně přes 3G síť. Mobisode může trvat pouze několik desítek sekund, ale nejčastější délka je od tří do patnácti minut. Mobisode může být způsob, jak chtějí tvůrci upoutat...

Délka reklamního spotu v televizi a rozhlasu se obvykle označuje termínem stopáž. Stopáž může být různá, záleží zejména na penězích, které je zadavatel reklamy ochoten investovat. Nejkratší stopáž je zpravidla 5 sekund. Naopak nejdelší spoty mohou mít až 5 minut. To je však spíše výjimka. Jednak jsou takové spoty drahé a navíc diváka nudí. Nejběžnější stopáž...

Některé věci jsou nejlepší neplánované. Třeba letní večírek spojený se spontánním sexem. Většinou je však plán potřeba. V ideálním případě správně připravený, aby podle toho plánu mohl vzniknout skvělý produkt, se kterým budou všichni spokojeni. A co je tedy ten storyboard? Storyboard je obrázkový scénář, který vzniká při procesu tvorby TV spotu (reklamy). Svou formou připomíná...

Chytré hlavičky se daly dohromady a vymyslely oční kameru (anglicky Eye-tracking). Co si pod tímto termínem představit? Je to speciální kamera, která snímá pohyb očí. Na základě získaných informací, lze určit nevědomé oční reakce spotřebitelů na různé podněty. V praxi se využívá zejména v marketingovém a mediálním výzkumu. Díky této technice mohou výzkumníci zjistit, kterým místům čtenář...

Bum, prásk, něco se stane a je třeba jednat, aby nebyla ohrožena stabilita a pověst společnosti (instituce, jedince) nechtěnou negativní publicitou. V takovém případě je třeba vést správnou krizovou komunikaci. Nutno podotknout, že krizová komunikace může být externí i interní. Je to vlastně soubor kroků a postupů, které je nutné správně zvolit, aby se omezily případné...

Jedná se o nedovolený způsob propagace, se kterým se rozhodně žádný zákazník nechce setkat. Při propagaci jsou cíleně používány zavádějící informace. Účelem je zmást zákazníka a namastit si kapsu ať to stojí, co to stojí. Klamavá reklama je nekalosoutěžní jednání, které spočívá v šíření takových údajů o vlastním nebo cizím podniku (službě, výrobku atd.), jež vyvolají...

Někdy se uvádí také integrovaná marketingová komunikace. Ať už říkáme tak, nebo tak, jedná se stále o jedno a to samé. Uvést přesnou definici bude však trochu složité. Proč? Definic integrované marketingové komunikace je velké množství. 3 základní definice pojmu integrovaná komunikace Integrované marketingové komunikace jsou všechny komunikace, na které jsou vynakládány prostředky marketingového rozpočtu....

Response je anglicky odezva, odpověď. Je to termín, který se používá v mnoha odvětvích lidské činnosti. Například v marketingu, IT a teorii komunikace. V oblasti marketingu je response označení pro odezvu na komunikaci značky. Je to možná trochu krkolomné, takže to zkusíme znovu, lépe, radostněji. Je to vyjádření toho, jak cílová skupina reaguje na to, co se jim...

Jedná se o zkratku, která vznikla z anglických slov picture element, což v překladu znamená obrazový prvek. Je to termín, který je spojován s počítačovou grafikou. Pixel je nejmenší jednotkou digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Stále si pod tím nedovedete nic představit? V tom případě to řekneme jednoduše.  Jeden pixel je například jeden svítící bod na monitoru. Jedná se o...

Jak už bylo řečeno několikrát. Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Stejně tak po ukončení reklamní kampaně, účinky reklamy postupně odeznívají. Člověk vše nezapomene ze dne na den, takže se jedná o určitý proces zapomínání a odeznívání účinků reklamy, který započne ihned po skončení, zastavení, stažení reklamy z éteru, z televizní obrazovky, případně z jiného média. Správná...

Casting může mít mnoho podob, ale účel je vždy stejný. Jedná se o výběr konkrétních lidí na základě předem daných kritérií, za účelem nalezení vhodného herce, modelky, pornoherečky atd. Jedná se vlastně o výběrové řízení na obsazení konkrétních pozic pro určitou zakázku. Vybírá se z většího množství zájemců, ale pouze několik nejlepších vysněnou práci získá. Podle...

Technologický pokrok a čas není možné jen tak zastavit. Doba se zkrátka posouvá stále vpřed a obyčejná realita přestává stačit. V posledních letech se stále častěji o slovo hlásí augmentovaná realita, která je někdy také označovaná jako rozšířená realita. Nejedná se o žádný termín ze Star Treku, je to realita. Tedy augmentovaná realita. Co to je...

Jak je známo. Nic netrvá věčně ani láska k jedné slečně. Stejně tak i reklamní spot (inzerát, nebo jiné reklamní sdělení) postupem času ztrácí své kouzlo. Co bylo nejdříve zábavné a zajímavé, tak začíná diváka obtěžovat. V takovém případě se mluví o wear out efektu (efekt obnošení). Wear out efekt postihuje reklamu v televizi, rádiu i tisku. Zkrátka,...

Co to je? Co to žere? Vysvětlení je jednoduché. Jedná se o propojení informací a zábavy, které se objevuje v novinách, TV zpravodajství i rádiu. Tradiční zpravodajství bývá stručné, jasné a bez citového zabarvení. Infotainment informuje, ale cílí na emoce, do zpráv pronikají prvky zábavy a často se kolem informací rozvíjí příběhy. Infotainment je spojením dvou...

Deadline Tento termín nepotřebuje žádné dlouhé vysvětlování. Jedná se o anglický název pro uzávěrku (nejzazší časovou hranici, do kdy musí být splněný úkol). Pokud bychom měli uvést synonymní výrazy, mohou to být tyto: krajní termín, mezní lhůta, konečný termín, uzávěrka, poslední šance k odevzdání. Správná výslovnost je [DEDLAJN]. Deadline může být často stresující, ale v životě se s ním...

Product placement V USA je tento způsob reklamy velmi oblíbený. V České republice product placementu bránil až do roku 2009 zákon. Od té doby se využívá čím dál častěji. Product placement je forma skryté reklamy. Jedná se o umístění loga, konkrétního výrobku, nebo názvu atd. v původně nereklamním televizním (audiovizuálním) sdělení výměnou za smluvenou sumu peněz. Příklady product placementu: Ve...

Pojem televize zahrnuje i produkci obsahu, tedy videotvorbu určenou pro masmediální prezentaci televizním vysíláním. Společnosti, které se touto tvorbou zabývají jsou též nazývány televize. Rozlišujeme tři typy televizí: státní, veřejnoprávní a soukromé.

Historie televizního vysílání

První pokusy s přenosem pohyblivého obrazu na dálku probíhaly v 1. polovině 20. století. První přenos pohyblivého obrazu elektronickými prostředky se uskutečnil v USA roku 1926 a první přenos se zvukovým doprovodem v roce 1930. Německo a Francie pak byly prvními zeměmi, kde se již od roku 1935 pravidelně vysílalo pro veřejnost. Za počátek televizního vysílání se pokládá datum 2.11. 1936, kdy britská rozhlasová společnost BBC použila obrazový standard elektronické televize. Důležitým mezníkem je také proto, že televizní vysílání bylo určeno nejen pro kolektivní vysílání, ale i pro individuální příjemce. Dalšími zeměmi, které již před 2. světovou válkou pravidelně vysílaly pro veřejnost byl Sovětský svaz (1939) a USA (1941). 2. světová válka rozvoj televize přerušila. Jedinou zemí, kde televizní vysílání pokračovalo, byly Spojené státy americké. První barevný televizní přenos se uskutečnil v USA roku 1953. V počátcích televize vysílala prostřednictvím pozemních vysílačů, další vývoj směřoval k satelitům, kabelovým sítím a digitálnímu vysílání. Důležitým mezníkem v novodobé historii televize je rok 1993, kdy byl v Evropě přijat systém DVB, který umožnil zahájení digitálního vysílání. V ČR bylo zahájeno zkušení vysílání digitální televize v roce 2000.

Televize v Československu

Počátky televizního vysílání

Počátky televize v Československu lze klást do období před 2. světovou válkou. První pokusy prováděl Jaroslav Šafránek. Válečné události však veškerou aktivitu v této oblasti přerušily. Po válce byl výzkum obnoven. První pokusné vysílání televize v Československu se konalo 23. 3. 1948 v Tanvaldě. Skupina vědců Vojenského technického ústavu zde uskutečnila ukázku pro veřejnost. Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha ve Vladislavově ulici bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Jako první televizní vysílač sloužila pražská rozhledna na Petříně. Televizní vysílání začínalo v rámci státního Československého rozhlasu, teprve v roce 1958 vznikla samostatná organizace Československá televize (ČST). Její pozici monopolního státního vysílatele potvrdil zákon č. 18 z roku 1964. Zpočátku vysílala televize pouze tři dny v týdnu, postupně se počet dnů zvyšoval a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Kromě pražského, začala vznikat i další studia:

  • 31. prosince 1955 v Ostravě,
  • 3. listopadu 1956 v Bratislavě,
  • 6. července 1961 v Brně
  • 25. února 1962 v Košicích.

Souběžně s rozvojem televize přibývalo diváků. V září 1962 měla televize milion platících diváků, v březnu 1965 byly hlášeny 2 miliony koncesionářů, v prosinci 1969 byla překročena hranice 3 milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů 4 miliony.

60-70. léta

Další pokrok nastal v 60. letech, kdy byla zahájena výstavba nových televizních středisek v Praze a Bratislavě. Kromě toho vláda rozhodla o vytvoření druhého programu. V říjnu 1970 byly předány první provozy v nových televizních střediscích na Kavčích horách v Praze (17. října 1970) a v Mlynské dolině v Bratislavě (26. října 1970). Od 10. května 1970 začala ČST vysílat také na druhém programu. Ten od 9. května 1973 vysílal barevné pořady. Na prvním programu se diváci pravidelného barevného vysílání dočkali až o dva roky později, 9. května 1975. V lednu 1979 byl v Praze zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství na Kavčích horách.

Po roce 1989

ČST jako státní instituce zanikla s rozpadem Československa 31.12. 1993. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání 468/91 zrušil monopol ČST a umožnil vysílání soukromým subjektům. První soukromá televizní stanice v ČR byla TV Premiéra , která zahájila vysílání 20.6. 1993. Následovala ji TV NOVA (4.2. 1994). V roce 1999 měl divák k dispozici čtyři pozemně vysílané a celostátně šířené programy – ČT1, ČT2, TV NOVA a TV PRIMA. Další nabízela kabelová televize, kterou mělo v roce 1999 k dispozici asi 20% českých domácností. Pokud zahrneme stanice, které jsou dostupné u operátorů v Česku přes sítě DVB-T/DVB-T2 (pozemní vysílače), DVB-C (kabelová síť), DVB-S/DVB-S2 (satelit) nebo IPTV (internet), čítal tento seznam na konci roku 2015 několik desítek položek.

Základní rysy vysílacích médií

Při svém vzniku byla televize chápána především jako „rozhlas s obrazem“, tedy jako technologické rozšíření možností rozhlasu. Denis Mc Quail uvádí ve své knize Úvod do teorie masové komunikace tři základní rysy společné pro rozhlas a televizi:

  • schopnost přímého sledování, přenášení a zaznamenávání událostí ve chvíli, kdy se dějí
  • vysoký stupeň regulace, kontrola a udělování licencí veřejnými institucemi
  • distribuce od centra k periferii a spojování celostátní televize s politickým životem

Mezi základní znaky vysílání (broadcastingu) patří:

  • Velmi rozsáhlý výstup, rozsah i obsah
  • Audiovizuální obsah
  • Složitá technologie a organizace
  • Veřejný charakter a rozsáhlá regulace
  • Národní a mezinárodní charakter
  • Velmi rozmanité podoby obsahu

Vliv televize na společnost

Marsall Mc Luhan definuje televizi jako chladné, participační médium, které podporuje hloubkové struktury v umění i v zábavě. Dále uvádí, že televize je spíše médiem reakce, ne akce. Vtahuje nás do hlubin pohnutí, avšak nevzrušuje, neagituje a neburcuje. Televizní dítě charakterizuje jako očekávající vtaženost a v dospělosti toužící po roli a hluboké angažovanosti ve své společnosti.

Digitální demence

Často se hovoří o negativním dopadu sledování televize, zejména u děti a dospívající. Americký pediatr D. Christakis dokázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Tomuto tématu se věnuje například kniha Digitální demence Manfreda Spitzera, která tento pojem definuje jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí. Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.

Pojem televize zahrnuje i produkci obsahu, tedy videotvorbu určenou pro masmediální prezentaci televizním vysíláním. Společnosti, které se touto tvorbou zabývají jsou též nazývány televize. Rozlišujeme tři typy televizí: státní, veřejnoprávní a soukromé.

Historie televizního vysílání

První pokusy s přenosem pohyblivého obrazu na dálku probíhaly v 1. polovině 20. století. První přenos pohyblivého obrazu elektronickými prostředky se uskutečnil v USA roku 1926 a první přenos se zvukovým doprovodem v roce 1930. Německo a Francie pak byly prvními zeměmi, kde se již od roku 1935 pravidelně vysílalo pro veřejnost. Za počátek televizního vysílání se pokládá datum 2.11. 1936, kdy britská rozhlasová společnost BBC použila obrazový standard elektronické televize. Důležitým mezníkem je také proto, že televizní vysílání bylo určeno nejen pro kolektivní vysílání, ale i pro individuální příjemce. Dalšími zeměmi, které již před 2. světovou válkou pravidelně vysílaly pro veřejnost byl Sovětský svaz (1939) a USA (1941). 2. světová válka rozvoj televize přerušila. Jedinou zemí, kde televizní vysílání pokračovalo, byly Spojené státy americké. První barevný televizní přenos se uskutečnil v USA roku 1953. V počátcích televize vysílala prostřednictvím pozemních vysílačů, další vývoj směřoval k satelitům, kabelovým sítím a digitálnímu vysílání. Důležitým mezníkem v novodobé historii televize je rok 1993, kdy byl v Evropě přijat systém DVB, který umožnil zahájení digitálního vysílání. V ČR bylo zahájeno zkušení vysílání digitální televize v roce 2000.

Televize v Československu

Počátky televizního vysílání

Počátky televize v Československu lze klást do období před 2. světovou válkou. První pokusy prováděl Jaroslav Šafránek. Válečné události však veškerou aktivitu v této oblasti přerušily. Po válce byl výzkum obnoven. První pokusné vysílání televize v Československu se konalo 23. 3. 1948 v Tanvaldě. Skupina vědců Vojenského technického ústavu zde uskutečnila ukázku pro veřejnost. Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha ve Vladislavově ulici bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Jako první televizní vysílač sloužila pražská rozhledna na Petříně. Televizní vysílání začínalo v rámci státního Československého rozhlasu, teprve v roce 1958 vznikla samostatná organizace Československá televize (ČST). Její pozici monopolního státního vysílatele potvrdil zákon č. 18 z roku 1964. Zpočátku vysílala televize pouze tři dny v týdnu, postupně se počet dnů zvyšoval a od 29. prosince 1958 televize své pořady vysílala po celý týden. Kromě pražského, začala vznikat i další studia:

  • 31. prosince 1955 v Ostravě,
  • 3. listopadu 1956 v Bratislavě,
  • 6. července 1961 v Brně
  • 25. února 1962 v Košicích.

Souběžně s rozvojem televize přibývalo diváků. V září 1962 měla televize milion platících diváků, v březnu 1965 byly hlášeny 2 miliony koncesionářů, v prosinci 1969 byla překročena hranice 3 milionů a v roce 1978 překročil počet hlášených přijímačů 4 miliony.

60-70. léta

Další pokrok nastal v 60. letech, kdy byla zahájena výstavba nových televizních středisek v Praze a Bratislavě. Kromě toho vláda rozhodla o vytvoření druhého programu. V říjnu 1970 byly předány první provozy v nových televizních střediscích na Kavčích horách v Praze (17. října 1970) a v Mlynské dolině v Bratislavě (26. října 1970). Od 10. května 1970 začala ČST vysílat také na druhém programu. Ten od 9. května 1973 vysílal barevné pořady. Na prvním programu se diváci pravidelného barevného vysílání dočkali až o dva roky později, 9. května 1975. V lednu 1979 byl v Praze zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství na Kavčích horách.

Po roce 1989

ČST jako státní instituce zanikla s rozpadem Československa 31.12. 1993. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání 468/91 zrušil monopol ČST a umožnil vysílání soukromým subjektům. První soukromá televizní stanice v ČR byla TV Premiéra , která zahájila vysílání 20.6. 1993. Následovala ji TV NOVA (4.2. 1994). V roce 1999 měl divák k dispozici čtyři pozemně vysílané a celostátně šířené programy – ČT1, ČT2, TV NOVA a TV PRIMA. Další nabízela kabelová televize, kterou mělo v roce 1999 k dispozici asi 20% českých domácností. Pokud zahrneme stanice, které jsou dostupné u operátorů v Česku přes sítě DVB-T/DVB-T2 (pozemní vysílače), DVB-C (kabelová síť), DVB-S/DVB-S2 (satelit) nebo IPTV (internet), čítal tento seznam na konci roku 2015 několik desítek položek.

Základní rysy vysílacích médií

Při svém vzniku byla televize chápána především jako „rozhlas s obrazem“, tedy jako technologické rozšíření možností rozhlasu. Denis Mc Quail uvádí ve své knize Úvod do teorie masové komunikace tři základní rysy společné pro rozhlas a televizi:

  • schopnost přímého sledování, přenášení a zaznamenávání událostí ve chvíli, kdy se dějí
  • vysoký stupeň regulace, kontrola a udělování licencí veřejnými institucemi
  • distribuce od centra k periferii a spojování celostátní televize s politickým životem

Mezi základní znaky vysílání (broadcastingu) patří:

  • Velmi rozsáhlý výstup, rozsah i obsah
  • Audiovizuální obsah
  • Složitá technologie a organizace
  • Veřejný charakter a rozsáhlá regulace
  • Národní a mezinárodní charakter
  • Velmi rozmanité podoby obsahu

Vliv televize na společnost

Marsall Mc Luhan definuje televizi jako chladné, participační médium, které podporuje hloubkové struktury v umění i v zábavě. Dále uvádí, že televize je spíše médiem reakce, ne akce. Vtahuje nás do hlubin pohnutí, avšak nevzrušuje, neagituje a neburcuje. Televizní dítě charakterizuje jako očekávající vtaženost a v dospělosti toužící po roli a hluboké angažovanosti ve své společnosti.

Digitální demence

Často se hovoří o negativním dopadu sledování televize, zejména u děti a dospívající. Americký pediatr D. Christakis dokázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Tomuto tématu se věnuje například kniha Digitální demence Manfreda Spitzera, která tento pojem definuje jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí. Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.