
Byl jiný než placené texty, které píšu pro klienty. Byl jiný, než všechny ty komerční blbinky, které píšu každý den. Na tyto texty jsem měl čas. Spoustu času. Nemusel jsem hrotit, zda je musím vypublikovat zítra, pozítří nebo za týden. Spoustu těchto textů najdete i na tomto webu. Některé z mých výplodů už přečetlo pár desítek tisíc lidí, což není zase tak špatné číslo na to, že tento blog existuje ani ne rok a půl.
Naučil jsem se těmto textům říkat spontánní články. Spontánně vzniknou a spontánně se rozšíří mezi čtenáře. Bez nějaké propagace. Prostě je někam vylepíte a necháte je žít svým životem. Pak už je to jen na vůli osudu, kam je vítr zavane. Když jsem se bavil s některými dalšími pisálky, zjistil jsem, že to mají podobně. Píšou o tom, co je baví a čemu rozumí. Nepíšou, protože musí, ale protože chtějí. A to je asi základem úspěchu.
Už jste četli? 1. adventní neděle
Když vás nic netíží a můžete si psát, o čem chcete a jak chcete. Bohužel snad žádný klient tohle nikdy nepochopí, pokud nepsal také „závodně“ :-). Chápu, že firmy potřebují mít texty na Vánoce. Do konce roku nebo do jiného enormně důležitého data. Ale většinou jsou to takové hurá akce – potřebujeme vše zítra, protože včera bylo pozdě.
A možná právě tímto přístupem zabíjí to, čemu se říká kreativita. Odrovnávají tím totiž naši chuť psát a vymýšlet hnusné a perverzní vtipy do článků. Dokonale tím zabíjí naši touhu pobavit sebe i čtenáře. Sice ve stresu mohou vzniknout také dobré texty, ale málokdy se tak stane. Spíše vznikají takové ty hnědé „articles“, kterým se u nás říká lidově sračky.
Ale dost bylo hořekování. Je načase zase psát ty obyčejné články. Ty, které klienti chtějí. Utírám slzu a jdu zase makat. Život psavce je krutý.