Co je stigma a jak funguje?

Stigma je v podstatě „znamení domnělé méněcennosti“. Člověk je na základě nějakého viditelného nebo neviditelného rysu společností považován za méněcenného, nebezpečného nebo nenormálního. Zdrojem stigmatu může být:

• Viditelná vlastnost – tělesný handicap, deformita, viditelná nemoc, jizvy
• Neviditelná okolnost – duševní onemocnění, HIV pozitivita, sexuální orientace, kriminální minulost, chudoba, závislost
• Příslušnost ke skupině – etnická menšina, náboženská komunita, subkultura, sociální vrstva

Klíčové je, že stigma není inherentní vlastností daného rysu samotného. Jde o vlastnost, která mu byla přidělena zvenčí, společností. Ke stigmatizaci lze v principu použít jakýkoli atribut nebo symbol. Záleží pouze na významu, který mu příslušné sociální prostředí přisoudí. Co je stigmatizováno v jedné kultuře, může být v jiné naprosto normální.

Tři pilíře stigmatizace

Podle významného britského psychiatra Grahama Thornicrofta má stigma tři základní složky, které na sebe navazují a vzájemně se posilují:

Stigmatizace v praxi – oblasti, kde se nejčastěji projevuje

Duševní zdraví

Jednou z nejvýznamnějších oblastí, kde se stigmatizace projevuje, je duševní zdraví. Podle výzkumů uvádí více než 85 % uživatelů psychiatrických služeb, že se setkali s diskriminací nebo stigmatizací, a to zejména v oblasti rodinného a sociálního života, mezi přáteli, nebo zažili přehlížení a vyhýbání ze strany okolí.

V Česku má v průběhu daného roku nějaký duševní problém přibližně čtvrtina lidí, za celý život si jím projde skoro polovina populace. Přesto mnoho lidí pomoc nevyhledá, protože se bojí nálepky „blázen“ nebo „slaboch“. Stigma tak přímo brání včasnému vyhledání pomoci a snižuje šanci na úplné zotavení.

Schizofrenie patří k nejvíce stigmatizovaným diagnózám ze všech duševních onemocnění. Přitom většina lidí se schizofrenií není násilná a při správné léčbě může vést plnohodnotný život.

Chudoba a bezdomovectví

Lidé žijící v chudobě nebo bez domova čelí intenzivní stigmatizaci. Společnost je často vnímá jako „líné“ nebo „nezodpovědné“, aniž by brala v úvahu systémové faktory: ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny, zdravotní problémy nebo nedostupné bydlení. Tato stigmatizace pak vytváří bludný kruh, protože stigmatizovaným jedincům ztěžuje návrat do normálního života.

Závislosti

Lidé se závislostí na alkoholu, drogách nebo hazardu jsou často vnímáni jako morálně selhavší, přestože moderní medicína závislost klasifikuje jako onemocnění mozku. Stigma kolem závislostí brání lidem v tom, aby vyhledali léčbu, a zhoršuje jejich vyhlídky na uzdravení.

Etnické a náboženské menšiny

Stigmatizace etnických a náboženských menšin patří k nejstarším formám sociálního vyloučení. Romové, muslimové, Židé i další skupiny čelí předsudkům a diskriminaci, které mohou být hluboce zakořeněné v kultuře a přenášet se po generace.

Sebestigmatizace – když člověk uvěří předsudkům o sobě

Zvlášť zákeřnou formou je sebestigmatizace (internalizované stigma). K té dochází, když člověk zná společenské předsudky vztahující se k jeho skupině, souhlasí s nimi a aplikuje je sám na sebe.

Důsledky stigmatizace

Stigmatizace není jen „nepříjemný pocit“. Má měřitelné a závažné dopady:

• Odkládání nebo odmítání léčby – lidé se bojí vyhledat pomoc ze strachu z nálepky
• Sociální izolace – stigmatizovaní lidé se stahují ze sociálních kontaktů
• Nižší kvalita zdravotní péče – somatické problémy duševně nemocných bývají podceňovány, protože jsou připisovány duševnímu onemocnění
• Ekonomické dopady – diskriminace v zaměstnání, nižší příjmy, ztížený přístup k bydlení
• Kratší délka života – z výzkumů vyplývá, že lidé s duševním onemocněním umírají v průměru dříve než zbytek populace
• Vliv na legislativu – stigma je jednou z příčin, proč stát a plátci péče mají malou ochotu investovat do péče o duševně nemocné

Stigmatizace vs. stereotypizace vs. diskriminace

Tyto tři pojmy spolu úzce souvisejí, ale nejsou totéž:

• Stereotyp – zjednodušená, zobecněná představa o skupině lidí (např. „všichni Romové kradou“). Stereotyp nemusí být nutně negativní, ale často je.
• Stigma – negativní označení, které vede k sociálnímu vyloučení. Stigma je vždy negativní.
• Diskriminace – konkrétní jednání na základě stereotypu nebo stigmatu (odmítnutí zaměstnání, odmítnutí pronájmu, fyzické napadení).

Zjednodušeně řečeno: stereotyp je myšlenka, stigma je nálepka, diskriminace je čin.

Zdroje informací: Sociologická encyklopedie, Na rovinu – NÚDZ, Vzdělávání bez bariér – ZČU