Suita, sujita, nebo svita

Správný způsob zápisu je suita, či svita, nikoli sujita.

Slovo suita/svita má několik významů, označuje:

• nejstarší instrumentální skladbu se sledem několika tanečních skladeb, zpravidla ve stejné tónině, navzájem charakterově i pohybově kontrastních,
• v romantismu cyklickou skladbu se 4–10 i více částmi, které jsou kontrastní a mohou mít udaný program (nadpis).
• družinu, průvod, či doprovod zejména významné osoby (např. královská suita, primář se suitou lékařů).

Skloňování slova suita

Podstatné jméno suita je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

• 1. pád – suita, suity
• 2. pád – (bez) suity, suit
• 3. pád – (k) suitě, suitám
• 4. pád – suitu, suity
• 5. pád – suito, suity
• 6. pád – (o) suitě, suitách
• 7. pád – (s) suitou, suitami

Příklady správného užití slova suita

• Slovácká suita op. 32 je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby.
• První šel král a za ním svita všech ostatních mocipánů.
• V nohách nemocniční postele se tyčil primář s celou svitou lékařů.
• Slovo suita pochází z francouzštiny.
• Orchestrální suita z Lišky Bystroušky.
• Suita představuje cyklus hudebních skladeb, díky kterým se budete moci zaposlouchat do tónů lidových melodií z různých regionů.
• Bachova suita C dur pro čelo mě donutila zatajit dech a do očí mi vehnala slzy.
• Suita, kterou sestavil pro koncertní účely sám skladatel, patří k jeho nejúspěšnějším skladbám.