Pokud máte rádi zvířata a zoologické zahrady, tento den je přímo pro vás! Světový den milovníků zoo spojuje všechny nadšence a milovníky zvířat. Zoologické zahrady jsou více než chovy zvířat, slouží také pro vzdělávací, výzkumné a zábavní účely. Víte, kolik zvířat zachránily zoologické zahrady před vyhynutím? A že první místa, která se dají označit za zoologické zahrady vznikaly již 4 000 let před naším letopočtem?

Kdy se Světový den milovníků zoo slaví?

Světový den milovníků zoo se slaví 8. dubna (8.4.).

Jak oslavit Světový den milovníků zoo?

Existuje mnoho skvělých způsobů, jak oslavit tento den! Tím nejjednodušším je návštěva lokální zoologické zahrady. Jen v České republice je 29 licencovaných zoologických zahrad a nespočet malých zookoutků. Mnoho zoologických zahrad po celém světě můžete navštívit také virtuálně.

Skvělým způsobem je také finanční příspěvek oblíbené zoologické zahradě. Většina zoo umožňuje adopci zvířat. Za určitý finanční obnos se můžete stát adoptivním rodičem vybraného zvířete, vaše finance jsou použity na pokrytí nákladů spojených s chovem a provozem zoologické zahrady. Například v Zoo Praha se můžete již za 1000 Kč ročně stát rodičem agamy, čečetky, gekona, morčáka či pískomila. Roční adopce tygra vás vyjde zhruba na 60 000 Kč, na adopci se však můžete podílet i s přáteli či kolegy. Za 400 Kč můžete koupit tygrovi stravenku a pozvat ho tak na „oběd“. Zakoupením Stravenky se zapojíte do projektu mikrosponzoringu Zoo Praha. Stravenka je určena jako příspěvek na krmení pro jeden z 111 vybraných zvířecích druhů. Její cena symbolizuje finanční náročnost té které krmné denní či měsíční dávky.

Nejméně nákladným způsobem oslavy Světového dne milovníků zoo je šíření jeho myšlenky. Řekněte o oslavě přátelům a sdílejte informace na sociálních sítích. Než o Světovém dni milovníků zoo budete psát svým přátelům, přečtěte si, jak se zoo správně píše.

Nejstarší zoologické zahrady

Nejstarší existující zoo na světě je zoo ve Vídni. Veřejnosti byla otevřena v roce 1765.

První zoologická zahrada ve Spojených státech byla veřejnosti otevřena v roce 1864 v Central parku v New Yorku.

Nejstarší česká zoologická zahrada je Liberecká Zoo, která se otevřela roku 1904.

Zoologické zahrady

Zoologická zahrada je ochranářské, zábavní, vědecké, rekreační a osvětové zařízení určené k chovu zvířat, zvláště ohrožených druhů, pokud možno v podmínkách co nejbližších přirozenému životu druhu v přírodě, přičemž žádný z výše jmenovaných významů není prioritní, ale naopak spolu vzájemně úzce souvisí. Díky existenci zoologických zahrad se podařilo zachránit již řadu vymírajících druhů (např. zubr, kůň Převalského, berneška havajská, bažant mandžuský, aligátor čínský).

Historie zoologických zahrad

Chov divokých zvířat je dokládán již z období 4. tisíciletí před naším letopočtem. Divoká zvířata chovaly již starověké civilizace. Královské a panovnické zvěřince nebyly výjimkou ani ve středověku. Od 20. století je vedle zábavní a vzdělávací funkce zahrad je kladen důraz i na vědecký výzkum a záchranu ohrožených druhů živočichů.

Starověk

Chov divokých zvířat v zajetí je historicky doložen již z období starověku. Zvířata byla chována pro užitek, k náboženským účelům, ale také z důvodů mocenské reprezentace a předvádění. Nejstarší doklady o zoo pocházejí z Egypta, kde byla některá zvířata chována v chrámových či palácových zahradách už 4. tis. př. n. l. K chovaným druhům patřily opice, zejména pavián pláštíkový, krokodýli, antilopy, pštrosi nebo kočkovité šelmy. Často se jednalo zároveň o zvířata uctívaná ve staroegyptském náboženství a jejich chov měl i kultickou funkci.
O něco později než v Egyptě je chov divokých zvířat doložen také v Mezopotámii. Asyrští králové chovali ve svých palácích lvy, levharty, velbloudy, kozorožce, slony a jiná zvířata, která byla vystavována a v některých případech předváděna poddaným.

Zvířata chovali ve svých palácích také féničtí či izraelští panovníci. Méně zpráv máme o chovu zvířat v antickém Řecku. Ve starověkém Římě se divoká zvířata, zejména používala ke krutým gladiátorským zápasům. Zvířata byla do Říma dovážena z Afriky, Asie i severní Evropy, jednalo se hlavně o lvy, tygry, levharty, medvědy, ale také krokodýly, slony, nosorožce, pratury, divoká prasata či zubry.

Od nejstarších dob byla divoká zvířata chována také ve starověké Indii a Číně. Rovněž v Americe se objevovaly panovnické zvěřince. Mayští a toltéčtí panovníci chovali především posvátná zvířata ke kultickým účelům, patřili k nim jaguáři, hadi i draví ptáci.

Středověk a raný novověk

Ve středověké Evropě byl známým chovatelem zvířat Karel Veliký. Na svém dvoře v Cáchách choval velbloudy jednohrbé, lvy, ptáky i slona indického jménem Abbás, který zde žil 8 let. V Evropě chovali od 11. století zejména dravé ptáky, medvědy a lvy angličtí, francouzští i římskoněmečtí panovníci, ale také papežové. Známými milovníky zvířat byli angličtí králové Vilém Dobyvatel, Jindřich III. či Eduard II. Ve 13. století choval Fridrich II. Sicilský ve zvěřincích v Luceře a Palermu např. velbloudy, slony, žirafu nebo ledního medvěda.
Zejména lvy chovali také čeští králové. První zmínka o lvech v Praze je z roku 1280. Za vlády Ferdinanda I., byl vystavěn Lví dvůr a v oborách na místě dnešní Stromovky či Jeleního příkopu byli chováni různí kopytníci či exotičtí ptáci. Zvěřinec pražského hradu přežil třicetiletou válku a zanikl až v průběhu 18. stol., za vlády Marie Terezie, přibližně v téže době, kdy byla založena menažerie (pozdější zoo) ve vídeňském Schönbrunnu.

V 16. a 17. století byla do Evropy v souvislosti se zámořskými plavbami dovážena zvířata z Asie, Afriky i Ameriky. Zvěřince byly nezbytnou součástí panovnických zahrad v celé Evropě od Moskvy po Edinburgh a Lisabon. Podle vzoru panovníků budovali zvěřince na svých sídlech bohatí šlechtici. Obyvateli hradních příkopů byli zejména medvědi. Většina panovnických zvěřinců ve středověku a raném novověku nebyla přístupná veřejnosti.

Veřejnosti byla zvířata předváděna v kočovných zvěřincích a od 2. pol. 18. století také v cirkusech. Tato zařízení měla zábavní a komerční charakter, předváděla nejen exotická zvířata, ale také různé kuriozity, abnormality a zrůdy, jako např. srostlé jedince domácích zvířat, zvířata s nadbytečnými končetinami, též trpaslíky a jinak postižené lidi. Výklad byl barvitý, doprovázený skandálními podrobnostmi, zvěřince předváděly lidožravé tygry, třistaleté krokodýly, dvacetimetrové hroznýše, mumifikované mořské panny, neškodní kaloni byli vydáváni za upíry atd. Životní podmínky zvířat v těchto zařízeních byly otřesné, zvířata byla chována v malých pojízdných klecích nebo pouze přivázaná na řetěze a neodborně krmena různými zbytky a odpadky jídla.

Moderní zoo

Za první skutečnou zoologickou zahradu je odborníky považována zoo ve vídeňském Schönbrunnu otevřená v roce 1752. Až do 19. stol. však byla určená především pro členy habsburského dvora. Mnoho zoologických zahrad bylo v 19. století založeno buďto pod patronátem bohatých mecenášů, spolky nadšenců a milovníků zvířat, nebo obchodníky a hostinskými z reklamních důvodů.
Podmínky chovu zvířat v prvních zoo se moc neodlišovaly od zvěřinců. Zvířata byla chována v klecích nebo úzkých výbězích zvaných zwingery. Ubikace byly řazeny systematicky, bez ohledu na požadavky na životní prostředí. Od poloviny 19. stol. se rozšířila móda chovu zvířat v ubikacích napodobujících exotické budovy, např. sloni byli chováni v indických pagodách, velbloudi v mešitách, žirafy ve staroegyptských chrámech atd. V 19. a počátkem 20. stol. bývali jako atrakce vystavováni také domorodci z Afriky, Latinské Ameriky či Tichomoří, často i s ukázkami folklóru a tradičního způsobu života.

20. století

Revoluční změnu v koncepci zoologických zahrad zavedl Karl Hagenbeck, obchodník s exotickými zvířaty a jejich milovník. Ten při zakládání nové zoologické zahrady ve Stellingenu u Hamburku v roce 1907 započal s chovem zvířat ve volných výbězích, ohrazených pouze příkopy. Tento trend je v různých obměnách využíván v zoologických zahradách dodnes.

Od poloviny 20. stol. začaly být v západní Evropě i USA zřizovány safari parky, chovající zvířata ve velkých společných výbězích, nabízející návštěvníkům bezprostřední kontakt se zvířaty. Obdobným trendem jsou průchozí expozice, zejména ptáků. V nich mohou návštěvníci procházet přímo prostorem výběhu nebo voliéry. Průchozí expozice jsou sice atraktivní, ale zároveň riskantní z hlediska bezpečnosti návštěvníků i chovaných zvířat. Nelze v nich chovat silná a nebezpečná zvířata.

Změnilo se i poslání zoologických zahrad. Namísto vystavování jednotlivých zvířat se snaží zoologické zahrady prezentovat celé skupiny živočichů v ubikacích, napodobujících jejich přirozené prostředí. Vedle zábavní a vzdělávací funkce zahrad je kladen důraz i na vědecký výzkum a záchranu ohrožených druhů živočichů. Mezi hlavní cíle moderních zoologických zahrad patří chov a rozmnožování ohrožených druhů živočíchů a programy na jejich zpětné vysazování do přírody.

Mezi hlavní úspěchy zoologických zahrad patří záchrana druhů živočichů, vyhubených v přírodě, jež se podařilo zachránit jen díky chovu v zajetí. Patří k nim např. kůň Převalského, zubr, jelen milu, přímorožec arabský a šavlorohý, z ptáků berneška havajská, bažant mandžuský, ibis skalní nebo hrdlička sokorská. Samozřejmostí je vedení plemenných knih ohrožených druhů. Zahrady ovšem nadále slouží i ke vzdělávacím, výzkumným, rekreačním a estetickým účelům.