Světovým dnem uprchlíků si připomínáme, že příběhy milionů uprchlíků ve světě jsou příběhy o utrpení, ale i o odvaze a vytrvalosti. Vyhnáni ze svých domovů válkou nebo pronásledováním jsou zcela závislí na velkorysosti zemí, které jsou ochotny postarat se o ně.
Kdy se Světový den uprchlíků slaví?
Světový den uprchlíků se každoročně slaví 20. června (20. 6.).
Vyhlášení světového dne uprchlíků
Světový den uprchlíků vyhlásila Organizace spojených národů v roce 2000. V tento den si máme připomínat osudy milionů lidí, kteří v důsledku války či přírodních katastrof ztratili pocit bezpečí, byla jim odebrána základní lidská práva a v mnohých případech i střecha nad hlavou.
Aktuální uprchlická situace
Podle odhadů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) je v současnosti celosvětově nuceně vysídleno nejvíc osob od konce druhé světové války. K polovině roku 2021 muselo své domovy opustit zhruba 84 milionu lidí, více než 1 % světové populace. Z nich 48 milionů bylo vysídleno uvnitř své vlastní země, ostatní hledali bezpečí za jejími hranicemi. Více než dvě třetiny vysídlených osob pocházely z pouhých pěti zemí – Sýrie, Venezuely, Afghánistánu, Jižního Súdánu a Myanmaru (Barmy). Přes 40% z celkového počtu představují děti. Drtivá většina uprchlíků, 85%, zůstává v rozvojových zemích. Nejvíce jich hostí Turecko, Kolumbie, Uganda a Pákistán. Hlavní destinací humanitárních migrantů v Evropě je dlouhodobě Německo.
Odkud pochází nejvíce světových uprchlíků?
V polovině roku 2021 činil celkový počet světových uprchlíků a uchazečů o azyl (tzn. nepočítaje vnitřně vysídlené osoby) přibližně 31 milionů. V důsledku ruské invaze v únoru 2022 zamířilo za hranice své země jen během dvou měsíců přes 5 milionů obyvatel Ukrajiny. Ukrajina se tím zařadila mezi státy s největším počtem uprchlíků na světě. Vyšší počet vysídlených za hranice země registruje Úřad vysokého komisaře pouze u Sýrie (6,8 milionu). Třetí místo v žebříčku hlavních zdrojových zemí patří s více než 4 miliony lidí na útěku Venezuele (vysídlence z této latinskoamerické země eviduje UNHCR odděleně – jejich status formálně nedefinuje uprchlická konvence z roku 1951, ale takzvaná Cartagenská deklarace z roku 1984). Pětici nejvýznamnějších zdrojových zemí doplňují Afghánistán a Jižní Súdán. Všechny ostatní státy v TOP 10 s výjimkou Myanmaru se nacházejí v subsaharské Africe.
Uprchlíci v České republice
Uprchlictví se v Česku poprvé stalo jedním z hlavních témat společenské diskuze v letech 2015-2016, kdy do Evropy kromě dalších skupin běženců zamířily statisíce lidí prchajících před válkou v Sýrii. Nový rozměr získalo téma nucených migrantů v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022, kvůli které své domovy opustilo přes 11 milionů lidí. Smyslem následujícího textu je poskytnout pro veřejnou diskuzi o uprchlících formou otázek a odpovědí nejdůležitější fakta a čísla.
Ve spojení s Českou republikou je aktuálně nejvýznamnější uprchlická krize spojená s válkou na Ukrajině. Od konce února uteklo z Ukrajiny kvůli ruské invazi už přes 6,9 milionu lidí. V České republice podle Ministerstva vnitra nalezlo azyl téměř 400 tisíc z nich.
Status uprchlíků z Ukrajiny
Lidem, prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu, je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022. Základním smyslem dočasné ochrany je předejít přehlcení azylových systémů členských států. Dočasná ochrana byla vytvořena pro případ hromadného příchodu cizích státních příslušníků, prchajících z důvodu války, násilí nebo porušování lidských práv. Udělována je na jeden rok, ale může být prodloužena až o dva roky. O jejím ukončení rozhoduje opět Rada EU.
Kdo je uprchlík
Už jste četli? Morseovka x morzeovka
Pojem uprchlík lze vykládat dvojím způsobem. Užší, právní definici najdeme v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Uprchlík je zde definován jako člověk, který se nachází mimo zemi svého původu a který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Status uprchlíka je udělován na individuálním základě. V praxi se často jedná o poměrně komplikovaný proces, který zahrnuje vícestupňové posuzování buď ze strany UNHCR, nebo státních úřadů. V Česku zodpovídá za zpracování žádostí Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra. Status uprchlíka – přesněji „držitele mezinárodní ochrany“ – u nás může mít dvě formy: buď azyl, nebo takzvanou doplňkovou ochranu. Doplňková ochrana se v principu vztahuje na osoby, kterým hrozí podobně vážná újma, jako azylantům, ale do úzké definice Úmluvy z roku 1951 nespadají. Mezi její typické držitele patří například lidé prchající před válkou (někdy označovaní jako „váleční uprchlíci“). Doplňková ochrana zajišťuje člověku obdobná práva jako azyl, ale udělována je pouze na dobu určitou, konkrétně jeden nebo dva roky. Po uplynutí této doby může být prodloužena.
Vedle úzké právní definice bývá termín uprchlík standardně používán v širším smyslu – ve veřejném diskurzu se jako uprchlík označuje v podstatě každý, kdo nedobrovolně opouští zemi svého původu. Jedním z důsledků tohoto nesouladu je časté zaměňování pojmů uprchlík a migrant. Otázka, zda mají být tyto dvě kategorie striktně oddělovány, je mezi odborníky předmětem sporů. Někteří z nich od používání termínu uprchlíci zcela ustupují, protože jej považují za zkreslující, případně nesoucí negativní konotace. Čím dál častěji se proto lze setkat s alternativními označeními jako například „nucení“, „zranitelní“ či „humanitární migranti“.
Uprchlíci z Ukrajiny
Nejvíce lidí, prchajících kvůli ruské invazi z Ukrajiny, míří do sousedního Polska. Dva měsíce od ruského vpádu přijalo Polsko bezmála tři miliony uprchlíků. Vysoké počty běženců zaznamenaly i další středo- a východoevropské země, zejména Rumunsko, Maďarsko, Moldavsko a Slovensko. Významná část přesunů v regionu má tranzitní povahu. Mezi nejdůležitější destinace ukrajinských uprchlíků dále na západě patří zejména Německo a Itálie. Půl milionu až milion Ukrajinců od vypuknutí konfliktu pravděpodobně zamířilo do Ruska. Právě v ruském případě je otázkou, do jaké míry měli běženci (v ruských zdrojích „evakuovaní“) na výběr. Podle některých zdrojů má přinejmenším část přesunů do Ruska charakter deportace. Závěrem dodejme, že již během konfliktu se část ukrajinských uprchlíků do své vlasti vrátila. Necelé dva měsíce od ruského vpádu činil počet navrátilců podle OSN téměř 900 tisíc.
