SVOD je předplatné video na vyžádání: divák platí měsíční paušál a za něj sleduje neomezeně z knihovny filmů a seriálů. Takhle fungují Netflix, Disney+, Max, Amazon Prime Video i český Oneplay.

Zkratka SVOD znamená Subscription Video on Demand, tedy video na vyžádání za předplatné. Divák neplatí za jednotlivý titul, ale za přístup ke katalogu na určité období, nejčastěji na kalendářní měsíc. Dokud předplatné platí, může si pustit cokoli, kolikrát chce.

SVOD je jeden ze tří základních modelů placeného videa na vyžádání. Vedle něj stojí AVOD, kde je sledování zdarma a zaplatí ho reklama, a TVOD, kde divák platí za každý titul zvlášť. Do SVOD se nepočítá živé televizní vysílání ani zapůjčení jednoho filmu na 48 hodin, protože ani jedno není paušál za přístup ke knihovně.

SVOD prodává přístup ke knihovně, ne konkrétní film

Provozovatel neprodává divákovi jednotlivý titul, ale právo dívat se po dobu předplatného na to, co má zrovna nasmlouvané. Licence na filmy a seriály jsou časově omezené, a když vyprší a služba je neprodlouží, titul z nabídky zmizí. Proto se knihovny každý měsíc mění a divák najde jindy film, který tam byl loni.

Model stojí na tom, že se předplatné obnovuje samo. Služba měří, kolik lidí za měsíc odejde, tomu se říká churn, a snaží se ho držet nízko novými seriály a filmy. Netflix i ostatní proto sázejí na vlastní tvorbu, kterou nikdo jiný nemá a kvůli které se předplatné vyplatí držet dál.

SVOD vyjde v Česku na 200 až 400 korun měsíčně

K létu 2025 měl Netflix tři tarify. Basic stál 239 Kč, Standard 309 Kč a Premium 379 Kč měsíčně. K tomu Netflix účtuje 99 Kč měsíčně za každou další domácnost, která účet sdílí mimo byt majitele. Disney+ nabízí Standard za 199 Kč a Premium za 299 Kč měsíčně, Max stojí 219 Kč, respektive 299 Kč. Oneplay začíná tarifem Komfort za 199 Kč a končí na 799 Kč za tarif Maximum.

Ceny se každý rok posouvají nahoru. Netflix zdražil české tarify poprvé od svého vstupu na trh na podzim 2024 a znovu upravil ceny v lednu 2025. Kdo srovnává, musí hlídat, co je v ceně: počet zařízení, na kterých lze hrát najednou, rozlišení obrazu a to, zda tarif obsahuje reklamu.

Netflix je v Česku jednička, konkurence ho dotahuje

Netflix zůstává nejpoužívanější streamovací službou v českých domácnostech. Odhady počtu jeho tuzemských předplatitelů se pohybují kolem 300 až 400 tisíc, přesná čísla po jednotlivých zemích služba nezveřejňuje. Vedle něj sílí domácí Oneplay skupiny CME, který spojil dřívější Voyo s nabídkou Primy, a globální Disney+ a Max.

Rozdíl proti dřívějšku je v tom, že jedna domácnost dnes běžně platí dvě až tři služby naráz. Katalogy se nepřekrývají: seriály Netflixu nejsou na Disney+ ani na Maxu a naopak. Divák, který chce vidět konkrétní titul, si proto musí předplatit tu službu, která ho vyrábí.

SVOD se plete s reklamními tarify i s ostatními modely videa

Netflix, Disney+ i Max dnes nabízejí levnější tarif s reklamou. Tím se hranice mezi SVOD a AVOD stírá: divák platí předplatné, ale zároveň vidí reklamu jako u reklamního modelu. Čistý SVOD je jen ten tarif, kde se za paušál nedívá na žádnou reklamu.

Od TVOD se SVOD liší tím, že u TVOD divák zaplatí jednou za jeden film a paušál neplatí. BVOD je videotéka provozovaná přímo televizní stanicí, například archiv pořadů dané televize, a s předplatnými službami se přetahuje o stejné diváky. VOD je pak nadřazený pojem pro všechno video na vyžádání, jehož předplatitelskou variantou SVOD je.

Související pojmy

• VOD – nadřazená kategorie videa na vyžádání, jejíž předplatitelskou variantou SVOD je.
• AVOD – opačný model, kde je sledování zdarma a platí ho reklama před videem a v něm.
• TVOD – platba za jeden konkrétní titul místo měsíčního paušálu.
• BVOD – videotéka provozovaná přímo televizní stanicí, která soupeří o stejné diváky jako SVOD služby.
• Streaming – technologie přenosu videa po síti v reálném čase, na které SVOD služby stojí.
• CTV – sledování na chytré televizi, tedy zařízení, přes které lidé SVOD sledují nejčastěji.
• Nelineární vysílání – sledování mimo pevný televizní program, do kterého SVOD spadá.