Tajemství dlouhodobého vztahu 1/3

Jsou spolu desítky let ve spokojeném manželství nebo partnerském vztahu. I přesto respektují jeden druhého a jsou stále spolu. Zatímco jiní se již po týdnu nemohou přijít na jméno. Co za tím vězí? Jaké je tajemství dlouhodobých vztahů a podle čeho poznáte, že jste si vybrali dobře?

Zkusil jsem nějak shrnout svoje poznatky, něco jsem načetl v chytrých odborných publikací se zdrojem “Internet” :-D. Odráží to, co si myslím, že je důležité pro to, abyste spolu vydrželi, když ne na furt, tak aspoň na hodně dlouhý čas. Jedná se dost často o mé osobní názory a zkušenostikteré odráží to, co jsem zažil, viděl a slyšel u svých kamarádů, známých i neznámých i to, co jsem neviděl a neslyšel :-D.

Je to asi jeden z nejdelších textů, co jsem napsal, takže už teď je mi jasné, že to nedáte napoprvé.

Ale myslím, že za přečtení to stojí. Kdo se chce něco dozvědět, ten si těch pár minut najde.

Zároveň bych tímto chtěl vyslyšet prosby mého dobrého kamaráda (no on to ani není kamarád, je to spíše něco méně než známý, ale můžeme mu tak říkat :-D). A proto v tomto článku nezazní tolik sprostých slov, jako v článcích jiných . Aby se vám to lépe četlo – ale nějaká tam budou, sorry jako.

Víte, proč jste spolu

Možná se vám stalo to samé. Po počáteční zamilování jste se najednou probrali do tvrdé reality. Odhodili jste růžové brýle někam do kouta a položili jste si zásadní otázku – co tady vlastně dělám? Proč vstávám i po letech vedle toho samého člověka? A proč s ním jsem? Je to ten pravý / pravá? Nevybral jsem si špatně?

Tyto pochybnosti potkají dříve nebo později každého z nás. Čím mladší jste, tím častěji si budete tuto otázku pokládat. Jak budete stárnout, budete mít více životních zkušeností a  tím více toho víte o sobě samých, víte už, co chcete (a co nechcete) a podle toho si také vybíráte svůj protějšek. A tím méně máte potřebu provádět tento test ve vlastní mysli (pokud jste si vybrali dobře).

Ve šťastném vztahu se na tuto otázku neptáte sami sebe každý den. JEDNODUŠE TO VÍTE. Jste si vědomi silných stránek vašeho životního partnera či partnerky, kvůli kterým se navzájem tolik respektujete a toto pouto je natolik silné, že vám pomáhá i v tom, že dokážete partnera přijmout i se všemi jeho nedostatky. Právě vzájemný respekt a pochopení jeden druhého vám totiž pomůže překonat i partnerské krize, které se taktéž vždy jednou za čas objeví.

Něco vám ve vztahu dlouhodobě chybí, anebo se vám toho nedostává v takové míře, jak byste si zrovna představovali.

Pak se dost často stává, že začnete pochybovat, jestli jste si skutečně dobře vybrali. Anebo se čirou náhodou v tomto těžkém období zamilujete jinde. Nebo se „nechtěně“ vyspíte s někým jiným a zamilujete se jinde :-). Anebo – někde se jen „nechtěně“ s někým vymrdáte a chytnete AIDS a chcípnete….těch možností, jak tohle většinou končí, je nepřeberně mnoho.

Ale abyste byli ve vztahu spokojení, musíte nejdříve přijmout sami sebe. Musíte sami sebe poznat. Vědet, kdo jste a co od života chcete. Co chcete vidět, zažít, poznat a zkusit. Jací lidé vám vyhovují a jací ne.

Tyhle poznatky nám pomáhají si utvořit vlastní náhled na svět. Formují naše názory. Umožnují nám nahlédnout na různé komplikované životní situace z jiného úhlu pohledu, než jen z toho našeho a pochopit, že nás názor nemusí být vždy ten jediný správný. Že nic není jen černé nebo bílé (a proto je hloupost vyřknout nad někým rychlý soud, bez znalosti veškerých podrobností o jeho minulosti). Podle všech těchto poznatků si pak i volíme svého životního partnera. A abychom si jej správně vybrali, tak musíte mít…

… s kým a s čím srovnávat. Abyste už věděli, co dokážete tolerovat a co ne. Abyste poznali, že všude ve světě je v podstatě chleba o dvou kůrkách. Že nikdy nebudete mít partnera, který by neměl ŽÁDNÉ nedostatky (vždy vám bude něco na tom druhém vadit, otázka je jen jak moc a jak moc zásadní problém to pro nás je). Každý má nějaké chyby a každý je mít bude. Pouze pro každého z nás mohou být nedostatky druhého zcela nepodstatné a pro někoho zase zcela zásadní… vezměme si třeba takové nesklopené záchodové prkénko.

Pro někoho zcela nedůležitá věc, které by si ani nevšimnul a vůbec by jí nevěnoval pozornost. Proč taky, vždyť o nic nejde. Je to obyčejné plastové prkénko na hajzl za bratru 100 Kč. Ale…. Ale jedno takové posrané záchodové prkýnko vám může klidně dočista zničit celý vztah. Protože pro vaši milou (říkejme ji pracovně třeba „typická česká děloha chodící na emimino.cz“) to jedno nesklopené prkénko může představovat nepřekonatelný problém.

Zpočátku to bude vypadat tak, že se vám bude připomínat s tím, abyste to prkénko sklopili (bude to vás nejspíše zpočátku zkoušet velice mile). Vy na to proto ze začátku budete úplně srát, až to vygraduje do situace, kdy se vaše milující partnerka promění v sedmihlavou saň a začne vás pomaličku nenávidět (a řekněme si to na rovinu – právem – protože se nesnažíte, bude schopná tolerovat, že na něco občas zapomenete, ale ne to, že neděláte nic pro to, aby se něco změnilo).

Její nenávist bude časem nabírat na intenzitě, až vás jednoho milého dne vaše milovaná milá mile probodne velice milou lžící nebo milou vařečkou….

Rada do života – neřešte banality. Život je moc krátký na to, abyste řešili podobné kraviny – prkénka nevyjímaje. Anebo to aspoň otočte ve vtip a dělejte si z toho srandu, je to podle mě ta lepší varianta, jak se s něčím podobným vyrovnat.

Na podobné bázi zlehčování věcí funguje i můj tolik oblíbený černý humor, který prostě člověku pomáhá se vyrovnat i s tragickými a katastrofálními situacemi, které se dennodenně dějí kolem nás. Jen si tyto okamžiky pak díky černému humoru nepouštíte až tak moc k tělu a nemáte potom tak negativní náhled na svět a na život samotný. Zkrátka se nad tyto věci (i díky humoru) umíte povznést. Ale to jsem trochu odbočil (to já rád :-D).

Samozřejmě je složité někoho respektovat a milovat, když ten debil a jeho poslední dvě mozkové buňky nezvládnou ani tuto triviální operaci, kterou by (bez uzardění) zvládla i opice po amputaci mozku, se kterým si pro jistotu ještě byl někdo zahrát basketball. Ale – není to jedno? Je to skutečně takový zásadní problém, nad který se nedokážete povznést?

Co je lepší – mít doma blbečka, co nesklopí prkénko, anebo nevyléčitelného alkoholika, který propije vždy celou výplatu a ještě vás ztříská do němoty? Co byste byli ochotní spíše snášet? Já být ženská, asi raději budu celý život sklápět prkénka… (i když takové jedno přes hubu také není zcela k zahození – ale – jen občas :-D)

Pokud i vy neustále řešíte to posrané záchodové prkénko, zkuste prostě příště srát do hajzlu a ne na prkýnko….. Protože mě už to fakt nebaví uklízet, vy dementi, zvlášť, když přijdete „jenom“ na návštěvu…

Snad jste ale pochopili díky výše zmíněným řádkům, co jsem se snažil říct. VŠE SE ODVÍJÍ OD SKLOPENÉHO ZÁCHODOVÉHO PRKÉNKA. Pokud zvládnete jeho manipulaci, čeká vás nejspíše spokojený život až na věky věků vařečka….. Pokud ne, zemřete strašlivou (a vcelku vtipnou) smrtí. Máte možnost volby.

Naučte se řešit jednoduše věci, které jsou podstatné a ty nepodstatné ignorovat (a nezatěžovat jimi ani svou vlastní mysl). Pokud na sobě pozorujete, že vás něco extrémně irituje, mluvte o tom spolu.

Ale v klidu, vztekání a hádky většinou vedou k tomu, že sice protějšek ví, že něco provedl, ale nemá motivaci dělat cokoliv pro nápravu, hodí to zcela na hlavu, anebo natruc to dělat nebude, protože jste prostě pro něj v danou chvíli  „typická česká děloha chodící na emimino.cz“ alias „hrozná píííííča“….

Jste spolu ze správného důvodu

Nejste spolu jen proto, že jste zbyli jeden na druhého.

Ani protože “jste byli již dlouho sami” a tohle byl zrovna jediný člověk, který se vám připletl do rány, i když vám vlastně vůbec nevyhovuje.

Nejste spolu, protože “on/ ona je bohatý / bohatá” a vy se o sebe neumíte postarat a tak mlčky trpíte, jenom abyste měli nohy a ruce v teple a bojíte se postavit na vlastní nohy, protože by to vyžadovalo i nějaké úsilí.

Dříve či později vám bude vadit, že budete muset ohýbat hřbet a být v pozici šlapky, která musí kvůli penězům poslušně dělat, co se po ní chce. Dříve nebo později vám budou všechny peníze světa ukradené a budete je chtít vyměnit za člověka, kterého budete respektovat za to, jaký je… abyste pak mohli skuhrat, proč ten, koho jste si zrovna teď našli (a s kým je vám dobře), není milionář :-D.

Peníze nejsou všechno a rozhodně na nich nelze stavět vztah. Pouze jej mohou udělat hezčí a bezstarostnější. Nic víc, nic míň.

Ale není to dost dobrý důvod na to být s někým ve vztahu. Berte to spíše jako bonus, pokud náhodou váš partner má prachy :-D. A i pokud je má, myslete vždy i na zadní vrátka (mějte nějaký příjem, protože nikdy nevíte, kdy se to posere a vy se budete muset naučit uživit sami). Když zapátrám v minulosti, tak asi nejšťastnější období jsem zažíval v době, kdy jsem vydělával nejméně. A pak nejvíce :-D

Nejste spolu kvůli tomu, “protože to tak chtěli vaši rodiče” anebo “protože jste krásný pár”, abyste se tím mohli chlubit na Facebooku nebo ve společnosti – ono sice okolí možná oklamete, ale sami sebe ne.

Znáte takové ty přešťastné páry na Facebooku, které jsou pořád zamilovaně na dovolené se pak ze dne na den rozejdou a pak si nemohou jeden druhému přijít na jméno? Tak přesně takhle na oko by to podle mě nemělo vypadat.

Stejný extrém je pak své partnerské problémy ventilovat ven na sociálních sítích, ničemu tím nepomůžete, budete jen za kreténa – oba, prostě jsou věci, které by se na veřejnost dostat neměli a pokud vy to záměrně uděláte, nevážíte si svého partnera a vlastně i tím sami dokazujete, že si jej vůbec nezasloužíte, a že možná tím nejslabším článkem jste byli zrovna vy – je to však můj soukromý názor.

Ale abych se vrátil k tě “rádoby šťastným párům“ – podle mě ten, kdo se cítí šťastný a spokojený nemá potřebu to dávat na odiv ostatním. Většinou mu stačí prostě jen to, že ví, že se má dobře. Nepředhazuje to ostatním, nemá proč. Jednoduše to ani dělat nemusí – jde to na něm vidět už na první pohled.

A hlavně – když se nedejbům tihle dva rozejdou, neřeší to potom zbytečně miliarda lidí (kteří ví všechno nejlépe, akorat ani s jedním celé ty roky nežili ve společné domácnosti). To samé je to s penězi a popularitou – dávejte je na odiv a ostatní vám budou závidět, kolem vás se pak začne tvořit úzký okruh “přátel”, které vy vůbec nezajímáte. Zajímají je pouze vaše peníze a sláva. A to, jaký oni z toho budou mít užitek.

A zároveň se díky tomu nevyhnete tomu, aby se kolem vás nevytvořila banda hejterů, debilů, bezmozků a závistivců (vždy se nějací najdou, to není jen doménou ČR, i když my v České republice si umíme závidět fakt příkladně :-D), kterým jde jen o to, aby vám mohli nějak uškodit.

A oni si připadali aspoň jednou ve svém životě důležití…  Ale někdy právě tihle dementi vám i dost pomohou k tomu, že máte daleko vetší motivaci jim ukázat, jak šeredně se ve všem mýlili. Jestli mě něco dokáže nasrat, tak je to situace, kdy mi někdo tvrdí, že něco nedokážu. To je pro mě vždy dostatečná motivace, asi ta nejlepší na světě. Ale to už zase odbočuji…

To, že to na první pohled zvenku vypadá jako pohádkový vztah, ale vy cítíte, že si s vaším partnerem nemáte co říci a jen ho vedle sebe trpíte, to také nevydržíte moc dlouho. Jednoho dne vám rupnou nervy a to bude začátek konce.

Nejste spolu, protože ten druhý je lepší a vám má pomoci vyřešit vaše problémy –  vy a nikdo jiný musíte umět řešit své vlastní problémy. Protože nejste už malé děti a celý život s vámi váš partner také třeba nebude, aby vás neustále korigoval (znáte to, jak se po rozchodu třeba potkáte po letech a jeden je o miliardu světelných let dál – to je právě výsledek toho snažení). Pokud to neumíte anebo nechcete, dříve nebo později to vyplyne na povrch. A opět to asi nejspíše nedopadne dobře, pokud se v tomto ohledu nezměníte.

Nejste spolu, “protože jste zamilovali” a bláhově očekáváte, že to nikdy neskončí. Nemůžete mít moci věčně nasazené růžové brýle. Jednoho dne láska a zamilovanost vyprchá. A pak vás asi bude možná štvát, že váš partner hraje automaty, střílí si do žíly piko anebo dělá cokoliv jiného, co vám prostě bytostně vadí (nesklápí kupříkladu prkýnko na hajzlu :-D).

Nevzali jste se, jen protože jste spolu už hrozně dlouho a všichni to od vás očekávají – a teď jste z toho nešťastní, protože jste zjistili, že jste si špatně vybrali, ale nevíte, jak z toho ven.

On ani manželský svazek nepotřebujete k tomu, abyste zůstali navždy spolu anebo aspoň na dlouhý čas – to je jen omyl, který nám vtlouká do hlavy soudobá společnost. Pokud spolu budete chtít být, budete spolu a žádný papír na to nepotřebujete, ani nosit prstýnek jako nějaká kroužkovaný ptáček. Prostě spolu budete, ať se bude dít cokoliv.

Stejně tak, pokud si vůbec nerozumíte, ani tisíc manželských svazků vás pohromadě neudrží. Pouze vám pak zkomplikuje samotný rozchod, protože najednou spolu musíte vycházet, i když jeden z vás je „debilní kráva“ a vy “vypatlaný dement” :-D.

Jste spolu, protože je vám spolu dobře, sdílíte společné hodnoty, názory, máte podobně smýšlející přátele, rozumíte si, respektujete jeden druhého a co víc, jste ochotní tolerovat své nedostatky navzájem, aniž byste se přitom museli každý den přemáhat. Máte to tak? Bravo! Nemáte… tak bravo teda nebude no….

Máte realistická očekávání od vztahu

Už vám není patnáct. Něco již máte za sebou. Víte, co chcete a co můžete od vztahu očekávat. Víte, že vše nebude jen pohádkově krásné a že ke každému vztahu patří zákonitě i krize, které se musíte naučit společně překonávat.

Stejně tak si nebudete chtít každý den podřezávat žíly, protože váš vztah, život, práce a vlastně ÚPLNĚ všechno na světě stojí za piču, protože jste vysadila včera prášky a v lednici již není ani jedna kilogramová Nutella, po které jste pak tak hrozně tlustá a on vás pak kvůli tomu určitě nemá rád, protože jste určitě hnusná a tlustá holka s věčně špatnou náladou a…. já viděla, jak se na tebe ta holka podívala!!!!!! Ty ji odněkud znáš?!? :-D :-D :-D

Přijdou dny, kdy budete přemýšlet nad tím, proč jste vlastně ještě tady. Budou dny, kdy budete chtít svou lásku romanticky prošpikovat dvacetipalocvým nožem, případně partnerovi přátelsky vydloubnout oči z důlků anebo si zahrát kuličky (nebo s jeho kuličkami – třeba tak, že jej nakopnete do koulí….).

Ale těchto dnů nebude zaručeně tolik (respektive neměly by převládat, protože pak je právě něco špatně). Ale na 100 % dříve nebo později přijdou tyto “chmurné” dny a jen díky životním zkušenostem už budete vědět, co vás čeká a co máte dělat, abyste to spolu vše zase úspěšně (ne)zvládli. Aby pak mohly zase přijít dny naprostého (ne)štěstí. Už budete vědět, že „když si seberu svých pár švestek a půjdu do odsud do píííče“, že to není vždy to nejlepší řešení (byli byste totiž pořád sami). Protože když půjdete zase o dům dál a problémy nebudete řešit, v dalším vztahu se prostě zase objeví nejspíš ty samé komplikace. Není tedy lepší je vyřešit teď, navíc s člověkem, na kterém vám tak záleží?

Časem už pak budete jistě vědět, kdy má cenu za váš vztah bojovat a kdy naopak je lepší jít o dům dál. Ale k tomu člověk musí zkrátka asi tak nějak dospět – a poznat hlavně dokonale sám sebe. K tomu právě mnohdy slouží další partneři, kteří nám ukazují, jací opravdu jsme a většinou nám i něco předají. Pomohou nám pochopit sami sebe – ne jak působíme na ostatní navenek, ale jací jsme tam uvnitř v duši. Každý z nás má nějakou ochrannou ulitu, kterou musíte ten druhý překonat a pak se rozhodne, jestli si budete fakticky (ne)rozumět….

Láska stejně jako vztah není a nebude nikdy konstantní, ale vyvíjí se v čase. Občas to bude jako na houpačce. A je to jen na vás dvou, zda se vám to podaří přehoupnout do pohody anebo do sraček. A i když už se hezky potopíte do těch hoven, tak i tam naspod budete (díky tomu, že můžete srovnávat s předchozími vztahy, partnery, zážitky) stále vědět, zda to má cenu pokračovat (anebo – zda má cenu odejít). Zda má cenu společně s vaší drahou polovičkou zabojovat a překonat tohle složité období – právě během těchto dnů oceníte všechny ty pozitivní vlastnosti, společné hodnoty a hlavně pravý charakter člověka, se kterým žijete.

Proto jen hezky vypadat nestačí. Věčně krásní nebudete. Třeba když jste holka a odmalujete se. Anebo jste nemocná :-D. V tu chvíli asi jako modelka „vystajlovaná“ nebudete. A pak už bude hrát roli jen to, kdo DOOPRAVDY jste a jací DOOPRAVDY jste. Nebude hrát roli vzhled, peníze, prostě nic jiného. Budete to jen vy a vaše osobnost (a možná ty prachy taky trochu no :-D).

Prostě to tak je. Ano, krása je důležitá. Ano – musíte se jeden druhému líbit. Ale rozhodně vám to nebude stačit k tomu, abyste na tom úspěšně vybudovali plnohodnotný vztah (pokud tedy pro vás není plnohodnotným vztahem randění s pánem ve věku vašeho dědečka, který má čirou náhodou pár miliard na účtu a zbývají mu do rakve přibližně dva kroky :-). Jednoduše bude mezi vámi nejspíše později tak propastný věkový i názorový rozdíl, že to nedáte. Vy budete mít jinak staré kamarády a budete vždy ten slabší ve vztahu, dokud nevyrostete a pak poznáte, že tady asi ztrácíte čas atd.….. I když vám to dá hodně do života (možná, záleží, s čím do toho jdete, jestli jen kvůli prachům, nic moc si neodnesete). Ale málokdy to funguje pak dlouhodobě. Prostě ty rozdíly ve věku a životních zkušenostech jsou většinou dost velké…..

Vztah je o vzájemné komunikaci, abyste mohli komunikovat, musíte si rozumět. Abyste si rozuměli, musíte se respektovat a sdílet stejné hodnoty, ideálně se nacházet i ve stejné fázi života (anebo do ní společně dospět).

Pokud jste průměrná česká občanka, která chodí do fabriky montovat kabely a vašim jediným životním cílem je sedět doma, sledovat Ulici a všechny podobné chytré seriály (Ahoj, mami, zdravím domů! :-D), plodit děti, řešit cenu másla a závidět Blaženě a Pedrovi od vedle, že se mají dobře, asi nebudete kompatibilní s  úspěšným člověkem, který podporuje druhé a jež žije přesně podle hesla „Carpe diem“. Jednoduše si nebudete rozumět a nic na tom nezmění ani to, když se podíváte na další díl Velmi křehkých vztahů (zkráceně VKVéčka), anebo když budete běhat na semináře typu „Jak žít spokojený život i v montovně kabelů“.

Zkrátka odlišné nastavení životních priorit by mezi vámi (možná) vedlo jen k tomu, že byste jeden druhého nejspíše nikdy nepochopili. A jenom byste se trápili, často se hádali, bojovali jeden s druhým.

Velké rozdíly v chápání smyslu života a názorech na svět mohou mezi vámi dvěma utvořit vcelku velkou bariéru. Když se pohádáte, vy budete mít vždy jiný názor úplně na vše, ona bude mít kamarády, kteří nebudou chápat vás, vy se mezi nimi nebudete cítit dobře, její matka vás nesnáší, protože si myslí, že jste bohém a totálně nenapravitelný kurevník :-D, vaši kamarádi ji nebudou mít rádi, protože je to prostě „typická česká děloha chodící na emimino.cz“ alias „hrozná píííííča“. Tohle vše pak hraje časem daleko větší roli, než byste si mysleli.

Díky těmto hádkám z nepochopení jeden druhého se budete sobě nevzájem čím dál častěji odcizovat (až se z vás stane cizák a sejme vás Mulder a Scullyová :-D). Anebo nebudete se už umět vžít do pocitů toho druhého, nezvládnete pak opět pochopit jeho složitou povahu (najednou to bude někdo jiný a vy jej nebudete chápat), už si nebudete rozumět a chápat všechny své strachy a obavy, abyste s nimi mohli dále pracovat. Najednou to pro vás bude cizí člověk, kterého vůbec neznáte. Nebudete vašemu partnerovi vůbec rozumět (a to vás bude přivádět k šílenství po čase, protože budete mít problém jej respektovat a z nedostatku respektu budou pramenit ty nejhorší hádky, kdy si jeden druhému nic nedarujete). A na tom to nejspíše možná všechno časem zkrachuje.

A možná také ne. Nedá se to takto škatulkovat, jednoduše by záleželo na vás obou – ale dost často to končí tak, jak jsem popsal výše. Protiklady se přitahují, ale málokdy fungují dobře v dlouhodobém vztahu lidé, kteří každý reprezentují úplný protipól – jsou jako oheň a voda a nechápou jeden druhého a ani se o nesnaží pochopit jeden druhého. Což bývá ten zásadní problém.

Nicméně nutno dodat, že na některé věci prostě část populace nemá ani mozkovou kapacitu, aby určité poznatky pochopili nebo vstřebali. Jejich mozek je zkrátka jinak naprogramován (respektive nedoprogramován) a funguje zcela jinak jako ten váš. Z toho pak plyne smutná skutečnost, že si s některými lidmi rozumět zkrátka ani nemůžete. Vysvětlování a snaha je změnit je jen zbytečně promrhaným časem a energií. Ne každý je tvárny, ne každý se chce změnit a ne každého dokážete změnit (třeba někdo jiný pzoději ano).

A to je podle mě ten správný důvod, proč jít dál a najít si někoho, kdo je více jaky vy. Protože jinak byste se jen oba trápili, byli byste nešťastní a časem by se z vás stal typický zatrpklý český důchodce, kterého všichni sere a je pro něj vše úplně na kokot….

Tato selekce, kdo si zaslouží být ve vašem životě a kdo ne, platí nejen pro partnery, ale i pro přátele, kolegy a zkrátka všechny lidi kolem vás. Někdo vám padne do oka hned napoprvé, rozumíte si okamžitě. Někdo si vás získá až časem, až si k vám najde cestičku. A dovolí i vám jej poznat, až se dostanete přes jeho ochrannou ulitu. A u mnohých lidí žádná taková kladná reakce prostě neproběhne nikdy a nikdy to proto s nimi fungovat nebude. Pak je zbytečné tlačit na pilu. Každý vám nebude po chuti a ani vy se každému nemusíte (a ani nemůžete) jednoduše líbit – každý jsme jiný, každému vyhovuje zákonitě něco jiného. Tak to prostě a i kdybyste se stavěli na hlavu, tak s tím nic neuděláte.

Já osobně si myslím (a nikomu to necpu – pokud se tedy nebavíme zrovna o tomto článku :-D), že když budete mít s partnerem podobně nastavené priority, budete mít i podobně smýšlející kamarády a obecně ve svém okolí více podobně uvažujících lidí, kteří vás budou chápat a rozumět vám. Tedy – budete mít tak o dost potenciálních problémů v životě méně – méně důvodů se hádat s dementy, budete mít lepší náladu, protože vám ji nebudou kazit lidé, kteří za to nestojí, budete mít díky tomu o dost šťastnější a jednodušší život. A to vše se počítá…. Jedna dvě, klíště jde, klíště si jde pro tebe…..

A zároveň budete mít i o jeden ze stavebních kamenů více, které vám pomohou v krizovém období (stále si perfektně rozumíte, i přestože jste na sebe naštvaní). Správní kamarádi vám zase pomohou i v těchto těžkých chvílích života a vy se tak nebudete dome utápět v depresích doma a cpát do sebe prášky (a Nutellu) na uklidnění nebo na spaní.

Díky tomuto přístupu bude mezi vámi existovat méně třecích ploch a důvodů řešit zbytečné hádky, mít na piču náladu, řešit ostatní a závidět jim, vybíjet si na nich zlost či si léčit na partnerovi své mindráky.

Většinou závist a zlost pramení od lidí, kteří nejsou spokojení sami se sebou a se svým životem, anebo by chtěli být někým jiným, ale nemůžou, protože jsou příliš hloupí, škaredí a obecně prostě hrozně fujky :-D.

Nedokážou překročit svůj vlastní stín a viní ze svého neúspěchu a špatných pocitů všechny a všechno ostatní – jen ne sebe….. Spokojení lidé nemají potřebu řešit ostatní a jejich životy. Soustředí se sami na sebe, na svůj vlastní život. Když se má někdo lépe než vy, tak ať má, vy sami nevíte, co pro to vše třeba musel daný člověk obětovat, než se stal slavným / bohatým.

Nevíte, co vše musel udělat, než se dostal tam, kde je teď – ví to jen on sám, nikdo jiný (možná pár nejbližších přátel). A často nevidíte ani ty další negativní aspekty, které peníze a sláva přináší (ztrátu soukromí, přátelé, kteří jsou s vámi jen a jen pro peníze, méně času na osobní život, stress a myšlenky točící se kolem podnikání, abyste zítra nezkrachovali a spoustu dalších věcí, které si “běžný smrtelník” ani neuvědomuje….)

Pokračovat na druhou část článku–>

 

Foto: http://www.everystockphoto.com/photo.php?imageId=2993092&searchId=0768fc8545072d143a20ec52670f8258&npos=2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *