Jak roste životní úroveň lidí, tak některé věci brát jako samozřejmost. Pravidelnou dovolenou o prázdninách v létě. Krásně zařízený dům. Drahé auto. Lidé se často předhání v tom, kdo toho má víc. Přitom o tomhle asi není život. Ani jedna z těchto věcí vás neudělá šťastnými. Na chvíli budete třeba štastnější. Ale ten pocit vám vydrží jen chvíli.
Proto je třeba se naučit radovat i z maličkostí. Z toho, že dneska ráno venku hezky svítí slunce. Že vás dneska nic nebolí. Když si tohle uvědomíte a zbavíte se závislosti na majetku a přestanete lpět jen a pouze na materiálních hodnotách, tak váš život bude jednodušší. Ano, nebudete mít ten nejdražší parfém od Christian Dior. Nebudete moci před sousedy machrovat tím, že jste si koupili nové auto (už čtvrté tento rok).
Skutečně tolik potřebujete tolik věcí? Skutečně musíte mít doma všechny tyhle blbosti, abyste se cítili dobře? Kdysi mi někdo říkal, že si bez auta nedovede představit život. Já auto nevlastním. A nechybí mi (zatím :-)). Všude, kam potřebuji, se dostanu vlakem nebo busem. Chápu, pokud někdo denně dojíždí z nějaké okolní vesnice 80 km do práce a vlak tam jede jednou za dvě hodiny.
Pokud denně vozíte děti do školy, do kroužků, tak asi také bude auto potřebovat. Ale často vídám lidi, kteří žijí stylem z ruky do huby a přitom musí nutně mít auto. Proč? Na to, aby si 1x za 14 dní nakoupili. Kdyby si na ten nákup vzali taxíka, vyjde je to levněji. Dejme tomu, že vás průměrné auto vyjde na 200 000-300 000 a bude vám sloužit 5-6 let, než jej zase pošlete dál. K tomu je třeba připočíst projezděný benzín, povinné ručení (dejme tomu kolem 4 000 Kč za rok, což je údajně právě průměrná cena za povinné ručení dle nedávného průzkumu). S vlastním autem je spojeno nemálo nákladů, které “nejsou vidět” nebo je vlastník snadno vytěsní z paměti.
Už jste četli? Vše, co jste chtěli vědět o dezinformacích
Chápu, že mít auto je pohodlné. Ale myslím, že to není nutnost. Zvlášť pro ty, co si jej jednoduše nemohou finančně dovolit. Mít auto je prostě zaběhlý styl chování. Podobá se to tomu, jak dříve museli všichni chodit na vysokou. Protože přece každý chodil na VŠ.
Jim to přece fungovalo, tak vám musí stejný vzorec chování fungovat taky. Nikdo se už ale nezamýšlí nad finanční stránkou věci (auto = vynaložené náklady, škola = roky zabité studiem, za které si mohli lidé vydělat klidně další 1-2 miliony Kč). Má tohle rozhodnutí skutečně pro vás takovu hodnotu? Je třeba vždy zvážit rizika, klady a zápory. Chápu, proč si třeba lidé platí cestovní pojištění (protože náklady v případě nehody vs požadovaná částka = jasně vyplývá, že se cestovní pojištění v řádu jedné stokoruny vyplatí).
A tak by se dali pokračovat dále. Je skutečně nutné mít doma nábytek za půl druhého milionu? Musíme mít skutečně byt nebo dům přímo na Václavském náměstí? Musíme vůbec vlastnit nějakou nemovitost? Zkuste zapřemýšlet nad tím, co byste dělali, kdybyste se chtěli přestěhovat do jiné země. Co vše byste museli udělat? A mohli byste se přestěhovat, když máte na krku třeba ještě nesplacený dům s hypotékou? Ono totiž něco vlastnit je příjemné, ale také závazné.
Navíc lidé mají často potřebu celý byt hned zastavět nábytkem (který zase stojí peníze) a dalšími kravinami, které vůbec nepotřebují a jen jim v bytě zabírají místo (a proto potřebují ještě větší a prostornější domov). A pak tráví celé dny, aby si vydělali peníze na další věc, kterou ve svém životě vůbec nepotřebují. A tak pořád dokola :-). Je to začarovaný kruh, který skončí ve chvíli, kdy se sám sebe člověk zeptá: „Skutečně tohle musím mít?“
