Universe say hi and fuck you! Jak na zimní a podzimní deprese

Také se podíváte ráno z okna a už víte, jakou budete mít náladu? Co s tím a jak si ji případně vylepšit a nebo aspoň nezhoršit? O tom si povíme v následujícím článku.

Nejdříve si však povíme takový malý příběh. Možná jej v nějaké méně či více pozměněné variaci znáte ze svého života.

Znáte to, ráno vstanete…

Tedy tohle já to neznám, protože vstávám většinou až kolem oběda. Ale slyšel jsem, že jisté druhy lidí, kteří vstávají třeba v 5. hod ráno. Ještě jsem ale neměl možnost někoho takového potkat. Takže dost pochybuji o tom, že někdo takový fakticky existuje…

Ráno vstanete a je tma. Nasnídáte se a vykonáte ranní hygienu (nebo potřebu, záleží, co je akutnější). Případně tak učiníte v opačném pořadí a nejdřív položíte ten kabel. Proti gustu žádný dišputát.

Prasata mohou ranní hygienu přeskočit jako Jaroslav Bába laťku.

Jdete to do práce (nebo začnete pracovat z domu). Po cestě na pracoviště vám padají do xichtu všechny možné bílé sajrajty, tramvaje a autobusy mají kvůli tomu tekoucímu bordelu zpoždění. Do práce přijdete pozdě a dostanete zjeba od šéfa. Ale nad jeho výtky se bez problému povznesete (beztak je to kokot).

Sednete si na zadek a pěkně zasunete… Svou židli. Za stůl. I se svou prdelí.

Do nikoho nic probůh nestrkejte! Zvlášť ne v kanceláři.

Zapnete počítač. Ten v návalu radosti, že vás vidí, nahodí fatal error. Recept na všechno (zapnout a vypnout počítač) nefunguje.

Voláte ajťáky. Jsou na dovolené.

Dvě hodiny sedíte a přemýšlíte, zda máte v tom InBoxu 200 a nebo jen 2 000 nepřečtených mailů, které je třeba dnes vyřídit. Občas se podíváte z okna svého proskleného open officu a říkáte si, proč tam venku musí kurva pořád padat ty bílé sračky.

Dumáte nad tím, proč vlastně svůj čas trávíte v takové prdeli jako je tahle firma, když tohle je jasný příklad 4 P, které znáte z teorie marketingu.

Prostředí na piču.

Peníze na piču.

Práce na piču.

Pracovní kolektiv na piču.

Nalevo máte nějakého Frantíka, který neumí ani slovo česky a nebo anglicky. Napravo od vás sedí stopadesátikilová mařena, která je blbá jak dlabané necky a pořád svými špeky zasahuje více do vašeho pracovního prostoru.

Tohle je můj pracovní prostor a tohle zase tvůj. Bohužel, tahle bejby, i když bude sedět v koutě, tak zabere i zbytek místnosti.

Ta však aspoň umí anglicky. Problém je, že vy ne.

Povzdechnete si nad tím, že tahle paní by mohla bez problému vyřešit hladomor v celičké Africe. Tohle totiž mohly děti v Africe žrát celé dva roky. Usmějete se, jak jste vtipní a jdete zase přemýšlet nad nesmrtelností chrousta.

Pak si dáte pauzu na cigárko. Přemýšlíte nad tím, proč je ten svět tak krutý a lidé jako váš šéf jsou vymletí jako mlýnek na maso a přesto dělají ve vaší firmě managera.

Následuje oběd. Zvednete se a jdete do restaurace. Objednáte si jídlo. Dostanete odpornou šlichtu, kterou by nesežrala ani děcka v Somálsku. Pohádáte se s personálem, protože za ty blitky fakt dvě kila dávat nechcete. Vrátíte se do práce nechtěně o dvě hodiny později.

Dostáváte opět zjeba od šéfa, jaké jste nemakačanko. Opět si myslíte něco o prdelích a dámském přirození. Tentokrát to však řeknete nahlas. Tak, že to jde slyšet až do vedlejší budovy. Po přátelském pohovoru, kdy šéfovi natrhnete tričko společně s jeho manažerskou prdelí, vám dochází, že dneska máte už asi padla. Napořád. Job done. Beztak jste tu dělat nikdy nechtěli…

Jedete domů.

Venku je zima jako na Sibiři. Zase vám do čela padají ty bílé sračky. Navíc začne chcát a všechny ty tekuté mrdky se začnou měnit v led. Stane se bouračka. Dvě hodiny čekáte zaseklí někde 30 kilometrů od domova. Konečně dorazíte v jedenáct večer domů. Je tma. Otevřete dveře od domu a je překvapivě stále všude tma. Rozsvítíte a už z dáli vidíte na stole papírek. Že by zpráva od vašeho miláčka? Ano. Našla si nějakého lepšího píchače a chce se s vámi rozejít. Ach, tak děvka jedna nevěrná…

Zamíříte do spíže, ve které máte ulité tajné zásoby alkoholu. Máte v plánu se hezky zliskat. Vezmete do ruky láhev a zjistíte, že jste ji vypili vlastně už včera. Smutně si povzdechnete. Podíváte se naposledy z okna… A tam pořád padají ty bílé sračky.

Začnete přemýšlet nad sebevraždou. Berete do rukou nůž. A pak si řeknete, že byste s sebou na věčnost měli vzít také tu tlustou svini od vás z práce…

Tak takhle nějak to začíná. Nic se vám nedaří. Vše se vám sype jako domeček z karet. Všechno vám padá na hlavu. Všichni ostatní se mají super. Daří se jim. Jen vy jste v životě nic nedokázali. Nemáte školu. Nemáte super práci a ani kamarády. Nejste slavní a ani úspěšní. Nic neumíte. Nic se nikdy nenaučíte. Připadáte si jako páte kolo od vozu. Váš život je zbytečný. Nic vás nebaví. Máte od rána do večera blbou náladu. A bude to tak napořád. Nebo aspon máte ten pocit. Tak takhle nějak to vypadá, když se do vás zakousne deprese.

Psychická deprese alias depka jako svině

Pěkně nechutná hluboká deprese. Nejčastěji přichází v zimních měsících. Lidé jsou v tomto období takoví více podráždění. Nabroušení. Nasraní. A mají pocit, že je všechno špatně. Že se jim nic nedaří. Že jejich život nemá smysl. Nic je nebaví. Jsou vyhořelí. Bez šťávy. Bez energie. Co s tím?

Z depky se dostanete jedině tak, že se budete obklopovat správnými lidmi, budete se snažit si udržet po čas dne dobrou náladu a hlavně – musíte chtít se z té deprese vyhrabat. K tomu vám může pomoci i hudba.

Veselá hudba

Spousta lidí má tendenci se ve svých problémech utápět. A nic tak nezhorší depresi jako depresivní hudba. Prostě – když je vám smutno, tak si nepouštějte soundtrack ze scény z Titanicu, kdy se tam Leonardo DiCaprio potápí na dno oceánu. Ty vás dostanou zpátky na onu slepou kolej.

Proto mě ostatně vždy uvidíte po celý den se sluchátky na uších. Protože pak mám sluníčkovou náladu a jsem kamarádský jako svědci Jehovovi…

Co poslouchám já za hudbu?

 

Sportujte, to je základ

Snažte se žít aktivně. Trochu klišé. Ale – zkuste ráno vstát dříve a jít si zacvičit a nebo zaběhat. Budeme mít hned ze sebe lepší pocit. Navíc vás to probudí, budete mít na vše více času. Více toho přes den uděláte.

Budete sami se sebou spokojení. Spousta lidí mají depku z toho, jak vypadají. Když vás to sere, tak s tím začněte něco dělat. Je to jednoduché jako facka.

Kamarádi a deprese ze samoty

Nic tak neuleví duši, když můžete vaše trauma s někým sdílet. Pokecejte s kamarády, svěřte se jim. Neměli byste to však dělat dennodenně. Pokud žádné kamarády nemáte, tak… to jste asi v prdeli no.

Někomu může pomoci psycholog (a někomu gynekolog, je to různé). Osobně s tím nemám zkušenosti, ale někteří mí známí ano. Když není po ruce někdo, komu se vykecat a už i váš pes má po uši dost toho, jak mu furt vykládáte, že vás opustila, tak skočte za psychologem. Sice tam zahučíte pár litrů, ale možná si tak také ušetříte pár měsíců či let života.

Spousta lidí má totiž problém se svěřit lidem, které zná. Ale u psychologa se rádi rozpovídají, protože ví, že když nebudou chtít, tak už jej nikdy v životě neuvidí. Důležité je to, že se vám pak uleví.

K tomu se také váže další věc. Choďte do společnosti (ideálně, ať to není stále jedna a ta samá hospoda). Deprese vás pohltí nejčastěji ve chvíli, kdy jste zavření mezi 4 stěnami a nemáte nikoho kolem sebe. Když nemáte žádné kamarády. Což se nejčastěji stává samotářům o Vánocích nebo Silvestra, kdy na tyto osamocené vlky samotáře dopadá nejčastěji ona depka.

Jestli chcete získat nové kamarády, musíte chodit na nová a nepoznaná místa. Bude to pro vás takové malé „žůžodobrodrůžo“.

Zároveň – když jste ve sračkách, tak se snažte vyhýbat lidem, co mají permanentně blbou náladu. Ti vám nepomůžou. Upněte si na ty, co jsou jednoduše pořád veselí, i když z nebes zrovna padají hovna.

Často pomůže, když si o svých problémech můžete pokecat s někým, kdo něco podobného taky zažil a nebo zažívá.

Jak se říká, nic vás nepotěší více, než cizí neštěstí…

Nechlastejte

Už jsem to kdysi psal, pokud máte problémy sami se sebou, tak asi máte nějaký duševní problém. Chlast tomu většinou moc nepřidá. Buď se poblijete a bude vám ještě hůř a nebo vás na chvíli rozveselí a pak vás srazí daleko hlubší deprese, jakmile účinky chlastu odezní.

A protože se po chlastu cítíte vždy lépe, tak do sebe brzy začnete rvát alkohol horem dolem. A časem se z vás stane alkoholik, který stráví půlku života zvracením obsahu žaludku v alkoholickém deliriu. To asi nechcete. Netvrdím, že každý musí mít tyhle úzkostlivé stavy.

Aale když vím, že mi to zrovna nepomáhá, no tak to přece kurva nedělám, že?

Pozitivní nadhled

Myslete pozitivně. Já vím, je to opět klišé jako prase. Ale funguje. Usmívejte se, kde to jde. Tvařte se, jako kdybyste jeli celý život na éčku. Ono se vám to vrátí. V dobrém. S někým se zapovídáte, zavtipkujete, zasmějete se a najednou se cítíte happy.

Nestresujte se zbytečně věcmi, které nemůžete ovlivnit.

Když máte problém a víte, jak jej vyřešit, tak buďte rádi. Protože takový problém má řešení. A hlavně jej řešte. Když to budete pořád oddalovat, tak se jen zvýší vaše frustrace z toho, že jste zase něco neudělali a nebo nestihli. Bude vás to žrát.

Pokud něco neumíte vyřešit sami, poraďte se s někým. Pak buď zjistíte, že problém lze vyřešit (a nemá cenu se s ním stresovat, řešení znáte). A nebo – viz níže.

Naopak věci, které nelze nijak ovlivnit, nemá cenu řešit. Prostě s tím nic neuděláte. Proč tedy nad tím mrhat drahocenný čas? Život máte jenom jeden a čas je veličina, které máme každý omezené množství. Pokud půl roku strávíte v nějaké psychické paralýze, tak jste právě ztratili 6 měsíců svého života. Není to škoda?

Dejte svému životu smysl

Když se nějakého depkaře zeptáte, kam jeho život směřuje, tak neví. A když neví, co chce dokázat, tak toho ani nemůže dosáhnout. A to má za následek také to, že v životě ničeho nedosáhl. Čímž se dostává k tomu, že jeho život nemá smysl.

Pokud je to i váš případ, sedněte si a sepište si na papír, co byste chtěli v životě dokázat. Co byste chtěli zkusit. Co vás baví. Tohle MUSÍTE vědět. Nepište to do computeru. Ale na papír. A klidně si to napište na deset různých papírků a ty si pak rozvěste po bytě. Abyste to měli stále na očích. Abyste na to nikdy nezapomněli.

Určete si, co chcete letos dokázat a nebo vyzkoušet. A postupně si každé splněné přání odškrtávejte. Když náhodou něco přesně nestihnete v termínu, nestresujte. Máte na to celý život. Nepovedlo se to uskutečnit dnes, povede se to zítra. Důležité je to stále zkoušet. Neházet flintu do žita. Ani do ječmene.

Dělejte jen to, co vás baví

To neznamená, že se s klidným srdcem vyserete na práci a začnete hrát na automatech, protože jste si to teď přečetli. Ano, je to na kokot, ale občas skutečně budete muset udělat věci, které vás nebaví, nudí a nebo zdržují. Pak se ale za to náležitě odměňte.

Vpichem do žíly, flaškou Bechera či sklenicí Okeny. Ne, teď vážně. Když tvrdě pracujete, tak nezapomínejte na odpočinek a také na to, abyste se ve svém volnu vyblbli. Budete se pak vždy mít proč těšit na pátek. A najednou bude deprese v tahu, protože jste našli smysl svého života.

Dělejte to, čeho se bojíte

Naučte se překonávat strach. Máte mindrák, zbavte se ho. Nebude to hned, ale postupem času si vybudujete pozitivní návyk a bude vás samotného těšit, že už pro vás není nic překážkou. O to jde. Zvedne to sebevědomí a víru v sebe sama.

Když už se nějakého mindráku chcete zbavit, zvolte si vždy ze začátku něco méně náročného. Případně si každý úkol rozfázujte na menší dílky. Když máte najednou do 2 let shodit 150 kilo, tak to vypadá nereálně. Ale když máte každý měsíc 6,25 kg, tak to možná vypadá stále jako nedosažitelná meta. Ale když to rozdělíte na týdny, tak každý týden máte ubrat kolem 1,5625 kg váhy. To už vypadá reálně.

Prostě se jednou postíte a nesežerete ten dvoukilový mastný bůček.

A asi není překvapením, že depresemi většinou netrpí lidé s vysokým sebevědomím. Protože oni, když mají problém, tak jej buď hned vyřeší a nebo jej hned řešit začnou. A hlavně ví, že když se jedná o věc, kterou je možné ovlivnit, tak je to OK a není nutné se kvůli tomu stresovat.

Tedy makejte na tom, abyste vy sami mohli časem dodávat odvahu ostatním s podobnými problémy a byli vždy nad věcí.

PS: Jestli se na tento článek dostal někdo poté, co zadal do vyhledávače slovo debka, tak dostane fakt za ušiska :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Universe say hi and fuck you! Jak na zimní a podzimní deprese” má již 1 komentářů.

  1. Simča00:02 dne 15.2. 2014 napsal/a

    „kamarádský jako svědci Jehovovi…“
    Krčmiči, žeru tvoje články! :D