Michal Kolesa byl vlastně taková Dominika Myslivcová. Agáta Hanychová. Rytmus. Nebo spíše novodobý Jára Cimrman – akorát byl skutečný. Mnozí jej milovali, jiní nenáviděli.

Vytvořil si kolem sebe komunitu lidí, která ho zbožňovala i trollovala. Skupinku lidí, která sledovala každý jeho krok. A dokázal ji svými komentáři bavit prakticky každý den. A právě za své komentáře si vysloužil nejeden BAN. Vlastně byl asi zablokován snad všude, kde se dalo.

Když odešel na onen svět, tak až v tu chvíli lidem asi došlo, že nikomu na Internetu vlastně neubližoval. Prostě se ptal. Zajímal se o věci, které jej fascinovaly. A diskutoval o nich. Až do 9. 11. 2013, kdy Michal opustil Tyinternety nadobro.

Mnohým pak asi i došlo, že ho vlastně měli svým způsobem rádi. Zvláštní, jak se najednou celý národ rázem sjednotil.

Jak si lidé uvědomili, že někdo, kdo tu s nimi byl každý den, tak se již nikdy nevrátí a bude jim vlastně hrozně chybět. Bude jim chybět ono legendární jméno – Michal Kolesa. Podivín, který byl jinačí než všichni ostatní. A díky tomu byl vlastně v internetovém kolektivu oblíben.

A možná až teď si každý uvědomuje, že ať byl Michal Kolesa, jaký byl, tak to především byl člověk z masa a kostí, který:

• Byl svým způsobem jedinečný. Zkuste najít ve světě další kopii Michala Kolesy. Zřejmě se vám to nepodaří.
• Přemýšlel, myslel a choval se zcela jinak. V ČR nevídaná věc – byl prostě jiný, proto jej měli lidé rádi i proto jej skoro všichni oslovovali jménem (včetně mě). Pro všechny to byl prostě „náš“ Michal.
• Se nebál říkat naplno svůj názor (u nás bude raději každý mlčet a držet jazyk za zuby).
• Se snažil pomáhat (svými radami a originálním řešením – ne vždy šly však aplikovat do praxe).
• Byl svůj a nebál se jít proti proudu (nebyl ovce). I když jej lidé neustále napadali, uráželi jej, nadávali mu, tak stejně s nimi dokázal dále diskutovat bez urážek. (Když se nad tím člověk zamyslí, kolik z vás by dokázalo totéž, co on? Kdo z vás by dokázal snášet všemožné urážky, poslouchat jaký je ňouma, držet nervy na uzdě a ještě si z toho dělat srandu?)
• Miloval své fanoušky a dělal, co jim na očích (= internetových diskuzích) viděl.
• Dělal jen to, co jej bavilo (psal, komunikoval, inovoval – mnohdy neúspěšně).
• A dělal to s chutí.
• Vlastně dokázal zahájit komunikaci s úplně každým a používal skutečně dosud nevídané icebreakery.
• Když si někde nabil hubu, druhý den to zkusil znova. Mnozí z nás by měli strach to zkusit znova.
• Byl kreativní – ať si kdo myslí kdo chce, co chce, tak jeho nápady byly vždy originální. A dokonce jich pár mělo skutečně i hlavu a patu.

Ruku na srdce, kdo z vás tohle dělá a dělá to denně? Kdo je vlastně ten blázen?

Ten, kdo žije tak, jak by podle svého vlastního svědomí měl žít (i když jej ostatní mají za blázna a exota) a nebo ten, kdo žije v neustálém strachu a dělá vše tak, jak to očekává okolí, celá naše společnost a až na smrtelné posteli zjistí, že svůj život by chtěl prožít úplně jinak?

Samozřejmě měl Michal jako každý jiný i spoustu dalších špatných vlastností.

Ale tohle je asi to, co nám měl Michal Kolesa předat. Abychom uměli vystoupit z řady. Nebáli se. Snažili se dělat skutečně jen to, co nás naplňuje. Uvědomili si, že nic netrvá věčně a život je pomíjivý. A začli být trochu zase jako děti. Hráli si. Bavili se životem a vymýšleli pi****** jako zamlada :-).

A že bychom možná měli také vstát od počítače a nežít jen ve virtuální realitě.

PS: Až budu mít někdy já pohřeb, chtěl bych se taky rozloučit s podobnou pompou. Chtěl bych, aby lidé všude seděli lidé, které jsem znal a nebo nějak ovlivnil jejich život. Aby netruchlili, ale usmívali se a vzpomínali na minulost, smáli se všem těm pitomým historkám, které jsme spolu zažili. A hodně chlastali. A taky bych chtěl být na Respektu, Blesku, Elektrika.cz, Zive.cz a Extra.cz.

Jediné, co mě bude fakticky srát, že si tuhle skvělou párty moc neužiju, páč budu asi tou dobou už pod drnem :-).