Vlastní obchůdek Nosenideti.cz. Možná nevydělává miliony a neexpanduje na 15 světových trhů, ale ona sama představuje vzor novodobé emancipované ženy a poctivé české podnikatelky, která se rozhodla vzít před lety osud do svých rukou a trochu zariskovat. A jestli se jí to vyplatilo? To vám už řekne sama Věra. Navíc vám prozradí i to, jaké to je vrhnout se na dráhu ženy – podnikatelky.

Ahoj Věro, jak ses dostala k e-shopu Nosenideti.cz? A od kdy jej provozuješ?

Ahoj Michale. Doménu jsem zaregistrovala na začátku roku 2006, samotný e-shop jsme pak spustili s příchodem léta. Ale rok předtím už jsem se rozcvičovala na vážně hodně jednoduché webové prezentaci zdarma na ic.cz. NošeníDětí.cz mělo být konečně pořádnými stránkami s e-shopem.

Věnuješ se svému obchůdku na plný úvazek?

Ano, teď už to bude třetí rok, co jsem OSVČ na hlavní činnost.

Co jsi vlastně dělala předtím, než sis otevřela Nosenideti.cz? A proč ses tehdy vrhla na dráhu podnikatelky? Stojí za tím takový ten typický český příběh, kdy jsi neměla práci a chtěla sis něco přivydělat, až se z toho vyvinul seriózní byznys? A nebo jsi jen chtěla mít svůj vlastní obchůdek a prodávat produkt, který sis sama vyzkoušela a věříš mu?

Já předtím nestihla dělat nic. Tedy studovala jsem. Ještě při tom jsem se stala matkou, když bylo synovi 5 měsíců, státnicovala jsem. A pak najednou nebylo do čeho píchnout. Chodila jsem tu ode zdi ke zdi a přemýšlela, na co se vrhnout. A vymyslela, že budu obchodníkem. Neambiciózním, který prostě chce jen něco budovat, něčím zaměstnat hlavu, čas od času si třeba i pár korun přivydělat, neplánovala jsem nic velkého.

Proč ses před lety začala „specializovat“ právě na nošení dětí?

Vlastně jsem si tím vyřešila spotřebitelský problém. Potřebovala jsem sehnat šátek na nošení dětí, ale tehdy tu nebyla žádná speciálka s větším výběrem. Informace se horko těžko sháněly různě po diskuzích. A sešlo se to zrovna s tím mým budovatelským obdobím. Takže jsem si řekla, že můžu zkusit nabídnout větší výběr a reference na jednom místě. Že v Hradci budu moci nechat ostatní podobně váhající maminky osahat si vzorky a prohlédnout si ty divné neznámé věci také naživo.

Jsou všechna ta různá nosítka pro děti určená jenom pro ženy, nebo je mohou používat i muži?

Šátky jsou unisex, nosítka taktéž. V praxi je samozřejmě nosí mnohem víc ženy, což je ale spíš navázané na to, že s dětmi stráví víc času než tatínci. Největším problémem tedy nakonec při výběru šátku nebo nosítka do rodiny bývá rozhodnutí o barvě. Málokterý muž má odvahu vyrazit v růžovém šátku. I když neví, o co přichází. Nosící muži bývají často dámským okolím neskrývaně obdivováni :-).

Teď jsou u maminek hodně populární takové látkové šátky (ošatky), pomocí nichž si maminky k sobě své dítě „přivážou“. A mě by zajímalo, zda jsi byla tehdy první, kdo s něčím podobným do ČR přišel. A nebo zda vás bylo víc?

Zdaleka nejsem první. Vlastně ani nevím, kdo je tu průkopníkem, ale třeba česká rodinná firma vyrábějící šátky Vatanai, funguje minimálně od roku 2000. Před 9 lety, kdy jsem začínala já, tu už bylo i několik čerstvých dovozců. A o nošení se zrovna začínalo trochu více mluvit.

Nehrozí při tomto typu nošení dítěte nějaké zdravotní komplikace? Normálně totiž mají matky problémy se zády, jelikož jejich malý cvalík už hodně vyrostl a ženy nejsou od přírody rozené kulturistky. Pomáhá tedy právě ten šátek řešit tento problém? A nebo i když budu využívat jakýkoliv druh „nosítka“, tak mi stále hrozí, že mě bolest zad nemine?

Ženy nejsou rozené kulturistky, ale jsou velmi houževnaté :-). Ideální je, když se s nošením začíná hned od šestinedělí. Váha dítěte narůstá postupně a člověk si po roce ani nevšimne, že už nosí v rukou 15 kilo.  Při nošení v šátku nebo dobře utaženém ergonomickém nosítku je miminko těsně u vašeho těla. Těžiště je blízko, nošení je méně namáhavé než když dítě přenášíte jen na ruce. Takže je to mnohdy pro ženy, které se už s bolestmi zad setkaly a které zrovna vyfasovaly chovací miminko, spíš úleva. Chce to ale zdravý rozum, jakmile už jsme u posunutých plotýnek, tak může stav zhoršit jakákoliv zátěž navíc.

Do kolika let mohu takhle nosit dítě v této „ošatce“? A nebo věk není vůbec důležitý a záleží jen na váze dítěte?

Věk ani váha nejsou podstatné, nosí se, dokud je to potřeba. Běžně se nošení postupně umiňuje s tím, jak dítě roste a je čím dál samostatnější, postupně odplývá potřeba intenzivního kontaktu s matkou, a začíná převažovat funkce přemísťovací. Pokud vyrazíte na výlet s pětiletým dítětem a to už dál nemůže, vezmete ho na záda stejně, jako byste ho ve stejné situaci popovezli v golfkách. A jednou už nebude potřebovat ani ten kočárek, ani nosítko.

Z čeho jsou šátky vyrobeny? A nehrozí nějak protržení látky při nošení a tedy pád dítěte na zem?

Naprostá většina šátku se tká z čisté bavlny. Pro fajnšmerky jsou pak dostupné i různé další přírodní příměsi – vlna, bambus, hedvábí, len. A v USA už dokonce natkali také z recyklovaných PET lahví.
Že by se šátek z ničeho nic při nošení roztrhl, o tom jsem nikdy neslyšela. Některé firmy si pro zajímavost nechaly udělat testy pevnosti, podle použitého uchycení, použitých uzlů a podobně jejich běžné šátky vydržely síly odpovídající zátěži až 680 kg. Látka šátku má určitě svou omezenou životnost, po letech intenzivního nošení se může materiál „prošoupat“, může to skončit přetržením ztenčených nití a postupným vytvořením díry. Toho si ale asi každý všimne včas. Nosítka se zase testují podle EU normy. Výrobce udá maximální váhu a s takovou zátěží se pak nosítko ve zkušebnách testuje – jestli vydrží při dlouhodobé zátěži šití, popruhy, spony. Většina ergonomických nosítek má maximální ozkoušenou váhu mezi 18-22 kilogramy.

A co když třeba zakopnu a začnu padat? Není v tomto ohledu šátek tak trochu nebezpečný? Přece jenom, kdybych měl dítě na zádech, tak se mu při mém pádu vlastně nemůže nic stát…

Pádům se asi nejde úplně vyhnout a statisticky se čas od času musí někomu udít. Můžete zakopnout, v zimě uklouznout, může se to stát s dítětem v šátku, s dítětem nošeným na ruce nebo na ramenou na koníka. Může se to stát na přechodu nebo v kopci, když tlačíte kočárek. Může se to stát těhotným, když mají miminko ještě v břiše a ne na břiše. Četla jsem o pádové zkušenosti, zafungují reflexy, zafunguje výhoda volných rukou, které mají šanci pád aspoň trochu ztlumit, zatímco uvázané dítě nikam neupadne. Je dobré dávat si pozor a nezvyšovat zbytečně riziko chůzí na vysokých podpatcích, jízdou na inline bruslích, kole…  V zimě na led  nasazují nosnice nesmeky.

Musela jsi předtím, než jsi mohla takové produkty u nás prodávat, zažádat o nějaký test? A jak takové zkoušky vypadají a jak moc papírování to vyžaduje?

Šátky a nosítka nespadají mezi tzv. nejstřeženější produkty, které musí mít certifikaci CE. Máme EU, takže pokud nakupuji z EU, je za nezávadnost zodpovědný ten, kdo uvede výrobek na evropský trh. Nezávadnost je nutné ověřit a deklarovat, pokud šátek nebo nosítko dovezete ze států mimo EU. Jsou to klasické chemické testy, které ověřují nezávadnost pro děti do 3 let a náročné je to především finančně. Sumy to nejsou malé, hlavně v měřítku dovozu speciálek, kterých se prodá třeba jen pár kusů.

A co z pohledu dítěte? Nehrozí, že při používání nosítek se u dítěte nebude správně vyvíjet pohybový aparát, bude se hrbit či něco takového?

Takových obav z neznámého tu byla a ještě je celá řada. Když jsem začínala, řešilo se, jestli nošení dítěti neublíží. Dnes už takovýhle dotaz padne jen velmi výjimečně, spíš se probírají detaily – jak nosit co nejšetrněji. Nepoužívám ten argument ráda, protože my tu žijeme v trochu jiném sociokulturním okruhu s hodinami sezení a povalování napříč celým běžným dnem, ale na světě je stále mnoho oblastí, kde děti kočárky neznají a jsou výhradně nošeny, dokonce takovými způsoby, které by nám přišly nešetrné (typicky miminka sedící na zádech, nebo spíš dole na bedrech afrických maminek bez jakékoliv opory hlavičky) a vyrostou z nich normální nehrbící se dospělí. V Evropě jsou průkopníky moderního nošení Němci, od nich pochází první porovnání výskytu špatného držení těla nošených vs. kočárkových dětí. Nejsou to žádné velké studie, ale 6-leté nošené děti dopadly po lékařském vyšetření ve výsledku stejně jako děti nenošené.  U nás naposledy nošení posvětila Česká pediatrická společnost, která ho po přezkoumání rodičům doporučila s tím, že je třeba nosit rozumně ergonomicky a dbát na to, aby mělo miminko normální přísun vzduchu.

Zboží si necháváš dovážet, nebo si jej i sama vyrábíš?

Dnes už pokouším všechny způsoby. Od koncového prodeje navázaného na české distributory, přes dovoz ze zemí EU přímo od výrobců až po vlastní výrobu.

Nechala sis nějaký výrobek patentovat? A pokud ne, tak proč?

Ano, na mé vlastní ergonomické nosítko KiBi mám registrovaný užitný vzor a už více jak rok běží patentové řízení. Chtěla jsem udělat něco jinak, než bylo doposud zvykem, to se snad také povedlo, na nosítku je několik prvků, které jsou nové a díky kterým se KiBi liší od konkurence, může nabídnout něco jiného. A nechtěla bych hned v začátku končit tím, že se „KiBi“ začne šít podomácku a prodávat za cenu, které nelze s běžným obchodním modelem konkurovat. Nebo že mě převálcuje někdo s větším kapitálem a ostřejšími lokty.  To se tedy stát může i teď, protože jedna věc je oficiální ochrana nápadu, druhá věc je pak její vymáhání. A také bavíme se jen o situaci v ČR, mezinárodní ochrana průmyslového vlastnictví je co do finančních nároků úplně někde jinde a pro takhle malý projekt minimálně v počátcích vlastními silami nedosažitelná.

Jak vlastně vypadá marketing u takového obchůdku? A jak se o tvém produktu mohli lidé dozvědět před lety? Přece jenom něco takového tady neexistovalo a je to spíše záležitost posledních několika let.

No, to bych taky ráda věděla, jak by marketing měl vypadat 🙂 Já ho vlastně nikdy nedělala a nedělám ho ani teď, protože i když vím, že se to jinde řeší, není čas a raději řeším pro mě podstatnější věci.  NošeníDětí.cz dostalo šanci, protože náhodou vzniklo ve správné době na správném místě s malou konkurencí. A snad tomu trochu šlo i naproti tím, co nabídlo. Větší nabídku než bylo v té době obvyklé. V dřevní e-shopové době i  klasický e-shop s košíkem 🙂 A diskuzi. A pak časem články. A pak bazar, videa…  Spíš se jen snažím, abych si v e-shopové části zasloužila dobré reference a nikoho nezklamala, aby se udržely služby na určité úrovni.  Seznam technických  vylepšení, které bych chtěla realizovat, je hodně dlouhý  a mám pocit, že stav, kdy by si člověk sedl, založil ruce a řekl si tak a teď je to takhle krásné a hotové, všechno úžasně šlape, ten asi v e-shopařině nikdy nenastane.

Který produkt si u tebe ženy kupují nejčastěji a proč se tak dobře prodává?

Teď nejvíc prodávám ergonomická nosítka, ale to protože se dobře daří našemu KiBi, které to táhne. Ale jinak jsou samozřejmě základem šátky na nošení dětí, ony mají své kouzlo, poslední dobou se sem hrne spousta novinek, tak je z čeho vybírat a zábavné je to při balení a rozesílání i pro mě. Ale často balím třeba takovou drobnost, jako jsou pletené ponožkové návleky na nožičky miminek bez ťapek. Malinká věc, ale velmi praktická a oblíbená.

U nás není až tak obvyklé, že by ženy podnikaly. Pomohlo ti podle tebe v něčem to, že jsi žena? A nebo jsi to naopak měla kvůli tomu těžší?

Já to takhle nikdy nebrala, znám hodně podnikajících žen 🙂 Ale ano, když občas nakouknu na některé weby o podnikání, tak si říkám, že na tom ženském a mužském přístupu možná něco bude, tady se hlásí typický příklad intuitivního rozhodování, hledání spíše jistoty, než velkého riskování. Hodně věcí řeším a trápím se jimi zbytečně, i když bych si racionálně měla říct, že je to tak a hotovo.

Jaké jsou ženy zákaznice? Vrací zboží, stěžují si? A nebo jsou to ti nejlepší zákazníci (zákaznice :-)), které chválí, vracejí se, radí, co zlepšit a naopak ti vlastně spíše pomáhají v tvém byznyse?

Mám skvělé zákaznice a zákazníky! Ano, občas i napíšou, když mají radost, pochválí, občas vím, že i když by bylo co kritizovat, z ohledů na mou osobu to přejdou. Občas taky pošlou kritiku, když se něco nepovede a že se mi čas od času vážně něco hodně nepovede. Příjemné to není, ale aspoň si to člověk dlouho pamatuje a snaží se chybu už neopakovat. Vratky chodí také, ale to tak prostě je, přijde mi normální poslat zboží zpět, když se ukáže, že je jiné než jsem myslela a prostě nevyhovuje. Spíš je to pak k zamyšlení, jestli jsem dala všechny informace v dostatečné míře předem a jestli se tomu pro příště lze vyhnout nebo ani ne.

Jak složité bylo vhrnout se rovnýma nohama do podnikání? Byl to risk? A nebo jsi již s prodejem přes internet měla nějaké zkušenosti?

Zkušenosti jsem neměla vůbec žádné a docela se divím, že jsem se nebála a vskočila do toho po hlavě. Ale risk to dlouho nebyl, prvotní investicí bylo 1000 Kč na živnostenský list, byla jsem na rodičovské dovolené, takže hájená od záloh na sociální a zdravotní. A pak když přišla první objednávka, nákup zboží v řádu tisícikorun, nebylo moc co ztratit.

Byla bys ochotná prozradit, jak šel čas s Nosenideti.cz? Jak se vyvíjely obraty, počet objednávek a prostě nám prozradila i nějaká čísla? Ptám se na to, protože spousta lidí má představu, že podnikatel(ka) se automaticky rovná milionář(ka). Ale lidé už si neuvědomují, že než ty miliony přijdou, je za tím spousta dřiny. Jak to tedy bylo u tebe? Jak se tobě a Nosenideti.cz nyní daří a jak to vypadalo před lety, když jsi začínala?

No, tu dřinu tam vidím, jen u toho podnikání zpod palmy ještě nejsem 🙂 Jestli si dobře vzpomínám, za první celý rok jsem měla vystavených nějakých 70 faktur a snila si tu o tom, jaká by to byla velká věc, kdybych nosila na poštu jeden balík denně. Mzdu jsem si první 3 roky nevyplácela žádnou, jen se občas nějaká dobírka ze složenky nevyhnula utracení v samče, když se šlo z pošty zrovna tímhle směrem. Jinak se vše vydělané s radostí vracelo zpět do dalšího zboží. Brala jsem to tak, že jsem na mateřské, kdybych nedělala nic, taky bych nic neměla 🙂 Velký zlom pak nastal, když jsem se odvážila dovézt ze zahraničí nosítko Ergo. První ergonomické nosítko v ČR, přitom tehdy už globální výrobek. A mělo úspěch, takže pak už se z výdělků daly zafinancovat vlastní sklady a celé se to už posunulo k těm několika balíkům denně a obratu ke 4 milionům. To byla ještě předkrizová doba a také doba, kdy konkurence ještě spala. Další roky bylo co dělat, aby se podobné číslo udrželo, výraznější růst se podařil až loni a letos to zatím také vypadá na trhnutí obratového rekordu 🙂  Ale klasický plat jsem si vlastně začala posílat, až když už byly obě děti ve školce a já to začala dělat na plný úvazek.

Co bylo podle tebe nejtěžší? Co ti dalo nejvíce zabrat při provozování internetového obchodu?

Nevím, jestli na tohle dokážu rozumně odpovědět. Každý den člověk udělá tolik pidiúkonů,  dohromady dají zabrat i ty desítky malých a jednoduchých… Soustavnost. Dovolenou si člověk stěží naplánuje jednou ročně. Ale pro mě osobně je třeba taky těžké najít odvahu k větším a rizikovějším věcem, nebrat si všechno až moc osobně nebo třeba uvědomit si včas, že je potřeba změnit zažité procesy.  A nebo třeba takový detail zdánlivě od tématu, který ale znají všechny rodiny s malými dětmi – zvládnout pracovat zároveň s péčí o malé nemocníčky.

Co vše sis musela vyběhat na úřadech? Jaká potvrzení jsou třeba, když vlastníš podobný e-shop?

Vlastně jen živnostenský list a všechny ty registrace na přidružených úřadech. Ale i tohle by už teď mělo být snazší než tenkrát.

Zabírá ti teď papírování hodně času? A když bys měla zhodnotit, tak co je největším žroutem času u tohoto druhu podnikání? A trpí a nebo trpěla kvůli nedostatku času také tvá rodina, nebo osobní život? A nebo ses snažila vždy držet podnikání v souladu s osobním životem a netrávit desítky hodin jenom prací?

Papírování je opravdu hodně, to je pravda. E-shop přijme a vyprodukuje neskutečné množství papíru a účetních řádků. Takže bez automatizace fakturace a bez externí účetní bych už dávno nestíhala. Pokaždé, když člověk poporoste, poporoste byrokracie. Vtipné mi třeba přijde, že musím každý měsíc posílat Českému statistickému úřadu formulář s přehledem o obratu. Docela by mě zajímalo, jak tohle řeší živnostníci, kteří rovnají papíry jednou ročně před daňovým přiznáním 🙂 Každopádně problém s volným časem je zrovna aktuální. Vždycky byl, jen je každým rokem intenzivnější. Z doby práce na mateřské mám návyk řešit e-shopové provozní věci kdykoliv to jde 24h denně, 365 dní v roce. A na e-shopu nikdy není všechno hotové. Zrovna přemýšlím nad tím, jak si vše reorganizovat, že už to takhle dál nejde, že už konečně bude nutné přenést některé kompetence na někoho jiného.

Co na to přítel / manžel / děti / rodina (tady si prosím vyber, co sedí :-))? Jak ti se dívali na to, že jsi začala podnikat?

Tak děti jiný stav neznají, tudíž netuší, že by to mohlo být lepší 🙂 Ale i jinde mám absolutní podporu. Naši možná zpočátku moc nechápali, co mě to potrefilo, že zrovna já něco takového vymýšlím, ale budovali jsme spolu a moc mi pomohli, když se narodila dcerka a nezvládala jsem. No a bez manžela by to nešlo vůbec, protože on mi programuje, NošeníDětí napsal od prvního do posledního písmenka a píše dál každý den ve vlaku cestou do práce a z práce. K tomu asi není co dodávat, jen že děkuju! 🙂

Dá se podle tebe s tímto produktem vydělávat miliony? A nebo to je a bude vždy malé domácí podnikání, protože u nás není tak velký trh?

Prostor pro větší prodeje tu určitě je, stále své děti nosí v nějakých pomůckách jen malá část rodičů. Ale k tomu taky roste konkurence geometrickou řadou, takže by to určitě do klína samo nespadlo :). Zrovna se šátky a nosítky to chce předat rodičům trochu víc, než jen samotný výrobek. Expandovat s ND za hranice ani nechci, potřebuji lidem, kterým věci prodávám, rozumět. Možná, že kdybych konečně po letech začala trochu inzerovat, bylo by to celé ještě někde jinde i na českém trhu 🙂 Ale třeba naše nosítko KiBi jako samostatný produkt by to mohlo zvládnout, začínají ho objevovat v zahraničí a zájem o něj je, zrovna máme krizi, kdy nestíháme šít a je vyprodáno hned po doskladnění. Těm velkým evropským značkám se to určitě daří, o globálních nemluvě. Každopádně mně tohle pidiměřítko mého podnikání nevadí, alespoň s ním držím krok. Řeším si tu své malé mise, stíhám se pobavit v diskuzi se známými. On skokový růst taky asi není žádná sranda 🙂

Kolik času ti aktuálně zabírá starost o Nosenideti.cz a kolik lidí aktuálně uživí? Máte v týmu jenom samé ženy? 🙂

Strávený čas denně raději nebudu počítat, je to 7 nonstop hodin, kdy jsou děti ve škole/školce + nakukování ve zbytku času před i po. Tým jsem stále ještě hlavně já a volnočasově manžel, brigádně kolegyně balící nosítka došlá ze šicí dílny a radost mají snad i v šicí dílně. Uživilo by víc, ale k tomu stále ještě sbírám odvahu. Odvahu k přenesení kompetencí na někoho jiného a ne úplně malému závazku klasických zaměstnanců.

Zdroj: Objevit.cz