Za lubem x zalubem

Je to ustálené spojení, ale stále se v něm chybuje. Jaká je tedy správná varianta? Mít něco za lubem, nebo mít něco zalubem?

Odpověď je jasná. Čeština připouští jediný správný tvar a tím je „za lubem“.

Ale pěkně popořádku. Proč tomu tak je? Nejdříve si musíme říct, co to vlastně lub je, protože většina lidí to už dnes neví. Lub je označení pro obednění mlecích kamenů ve mlýně. Není to však jediný význam. Lub může být také označení boční stěny houslí. V současnosti se spojení používá zejména v přeneseném významu – mít nějaký postranní (skrytý) úmysl.

Spojení „za lubem“ je tedy normální spojení předložky a podstatného jména, takže není důvod tato slova psát dohromady.

Příklady SPRÁVNÉHO užití spojení „za lubem“:

  • Ten hajzlík má určitě zase něco za lubem. Už je podezřele dlouho hodný.
  • Určitě víte, co znamená spojení „mít za lubem“, ale kdo z vás ví, co je to ten lub?
  • Vůbec se neopovažuji hádat, co má Merkelová za lubem, když si sem pozvala tolik migrantů.
  • Hned mi řekneš, co máš za lubem, nebo ti nařežu na holou.
  • Každá holka má něco za lubem, když nemluví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *